{ "00": "00
O PRAVIDLECH
Pravidla na herním plánu mohou pozměnit ta, uvedená v Deníku. Stejně tak pravidla na kartách mění pravidla na herním plánu (i v Deníku). Konečně pravidla obsažená v této Knize příběhů upravují a doplňují všechna výše zmíněná.
Pokud pravidla přikazují provést více akcí zároveň (např. na začátku fáze x), můžete se rozhodnout, v jakém pořadí akce vyhodnotíte.
This War of Mine: Desková hra je velkou, komplexní, složitou hrou, a proto mohou nastat situace, které nebudou upraveny žádným pravidlem. V takových chvílích použijte “selského rozumu”, a vyřešte problém tak, aby vaše rozhodnutí co nejlépe odráželo podobnou situaci v reálném světě.
Některá pravidla jsou ze začátku skrytá a odhalí se Vám až během hry. Jiná pravidla se mohou zdát zbytečná, ale během kampaně nastanou chvíle, kdy jejich existenci oceníte. Postupné odhalování různých strategií a vnitřních mechanismů hry je jednou z nedílných součástí This War of Mine: Deskové hry.



JAK POUŽÍVAT KNIHU PŘÍBĚHŮ:


Nečtěte žádné z očíslovaných scén v této knize, dokud k tomu nebudete vyzváni prostřednictvím karet, žetonů nebo jiného herního materiálu. Jen tehdy smíte vyhledat konkrétní očíslovanou scénu a vyřešit nastalou situaci.
Nikdy nečtěte celou scénu nahlas! Je pravděpodobné, že byste tím znudili ostatní hráče a zkazili jim zážitek ze hry.
Při řešení scény si její text nejdříve přečtěte pro sebe a až následně jej převyprávějte ostatním vlastními slovy.
Nahlas můžete číst citace a poznámky napsané kurzívou.
Samozřejmě může nastat situace, v níž bude příliš složité převyprávět popsané události. V takovém případě můžete přečíst celou scénu nahlas. Mějte ale na paměti, že zážitek ze hry tím může utrpět.
Propojení herních mechanismů a vyprávění je nedílnou součástí hry. Neopomíjejte příběhovou stránku při hraní This War of Mine. Víme, že pro některé hráče jsou důležité jen mechanismy, které přímo ovlivňují hratelnost, ale bez příběhů lidí, uvězněných ve válečném pekle, není This War of Mine tou hrou, kterou má být.
Kdykoliv vám nějaká scéna nabídne možnost volby nebo pokračování další scénou, předejte po jejím vyřešení Deník (a roli Vůdce s ním) dalšímu hráči.

PRÁZDNÉ ŽETONY A ŽETONY S PÍSMENY (A, B, C...):
Některé příběhy vás vybízejí k tomu, abyste nadepsali jeden z prázdných žetonů číslem scény (případně dalším textem).
Pokud tato situace nastane, vezměte jeden z prázdných žetonů, které jsou součástí hry, a napište na ně požadovaná čísla či slova.
Když nastane chvíle, ve které máte odstranit daný žeton, můžete jej nadobro odebrat ze hry (v dalších hrách už nebude použitelný).
V případě, že vám prázdné žetony dojdou, můžete použít modré žetony s písmeny. Poznamenejte si příslušné písmeno a číslo příběhu (popř. text) do poznámek v ukládací tabulce.



KONVERZACE BĚHEM HRY:


This War of Mine: Desková hra je plně kooperativní hra založená především na vyprávění a rozhodnutích, která hráči učiní. Nejdůležitějším mechanismem je právě komunikace: společná debata nad plány a nápady, hraní rolí a vcítění se do situace.
Přežití vašich postav je stejně tak důležité jako příběh, který hra odvypráví a který si z ní odnesete. Jedna polovina hry se odehrává na herním plánu, druhá mimo něj.
This War of Mine: Desková hra je v mnohém podobná klasickým hrám na hrdiny. Jako hráči do ní můžete přidat atmosféru a emoce. Zkuste se na chvíli vcítit do role civilistů uvězněných ve válkou stiženém městě...
Pokuste se vysvětlit i abstraktní pravidla jako přímý důsledek příběhu, kterého se vaše postavy účastní. Během hry spolu můžete komunikovat podle libosti.



HRA 6 HRÁČŮ:


Předtím, než budete hrát v šesti hráčích, doporučujeme, aby většina z vás hru velmi dobře ovládala. S šesti zcela novými hráči se může herní doba neúměrně protáhnout.



MOBILNÍ APLIKACE:


Pokud chcete, můžete si zdarma stáhnout průvodní aplikaci z oficiální webové stránky:
www.thiswarofminetheboardgame.com
Obsahuje digitální verzi Knihy příběhů, ukládací tabulky a velké množství dalších funkcí, jako je minihra odemykání zámku, časový odpočet a měřič hluku, které mohou dále obohatit váš herní zážitek. Kompletní popis aplikace naleznete v jejím menu.
Obsahem aplikace bude i pravidelně aktualizovaná sekce FAQ (často kladených dotazů).



HERNÍ MATERIÁL:


Úplný seznam herního materiálu se nalézá na konci této Knihy příběhů.



Dodatečné ukládací tabulky si můžete stáhnout z:


www.albi.cz/this-war-of-mine", "10": "10 UKLÁDACÍ A ODPADKOVÝ PYTLÍK
Součástí hry jsou dva pytlíky – ukládací a odpadkový. Odpadkový pytlík slouží k uskladnění herního materiálu odstraněného ze hry (který se do hry v dané kampani už nevrátí). Ukládací pytlík využijete k “uložení” hry dle níže popsaných pravidel.



ULOŽENÍ HRY:


Všechny žetony / zdroje z vašeho skladiště vložte do ukládacího pytlíku.
Do ukládací tabulky napište počet a typ žetonů, které se nacházely ve skladišti x5 a také je vložte do ukládacího pytlíku.
Do tabulky postav v ukládací tabulce zapište jména aktuálně žijících postav a úrovně jejich stavů. Poté vložte karty postav do ukládacího pytlíku a žetony stavů zpátky do krabice.
Do ukládací tabulky (pole lokací) napište jména tří aktuálních lokací a jejich karty vložte do ukládacího pytlíku.
Na odpovídající pole úkrytu v ukládací tabulce zaznamenejte ta pole, na kterých se stále nachází karty úkrytu (označte je symbolem [x]). Pokud se na některém z polí nachází zbytky suti, označte takové pole značkou [ZS]. Poté vložte všechny karty úkrytu do ukládacího pytlíku (pokud se na plánu nachází více karet stejného typu, není důležité, kde přesně byly - jejich pozice je zaměnitelná).
Zapište všechny vyrobené karty vybavení na na odpovídající pole úkrytu v ukládací tabulce a vložte tyto karty do ukládacího pytlíku.
Všechny žetony mrazu z pole mrazu vložte do ukládacího pytlíku.
Do ukládací tabulky vepište názvy karet událostí, které se nacházejí na herním plánu lícem nahoru a vložte je do ukládacího pytlíku.
Vraťte všechny karty úkolů do krabice (neměňte jejich pořadí).
Vraťte balíček nočních nájezdů do ukládacího pytlíku. Zatím nepoužité karty nočních nájezdů (ty, které se zatím do balíčku nedostaly), uložte do krabice
Vložte balíček karet vybavení do ukládacího pytlíku (nesmí se smíchat s kartami vybavení z pole nápadů – ty vraťte zpátky do krabice).
Vložte karty poslední záchrany, které jste získali ve fázích úsvitu do ukládacího pytlíku.
Označte symbolem [X] v ukládací tabulce žetony zabednění, kterými jste zakryli díry ve vašem úkrytu. Žetony zabednění následně vložte do ukládacího pytlíku.
Do ukládací tabulky si zapište čísla a zaznamenejte pozici prázdných žetonů(pokud jsou nějaké ve hře). Poté je vložte do ukládacího pytlíku.
Vraťte všechen zbývající herní materiál do krabice.
Až se ke kampani vrátíte, upravte přípravu hry podle níže popsaných pravidel.



NAČTENÍ HRY:


Z ukládacího pytlíku vyndejte všechen herní materiál a postupujte následovně:
Položte zdroje / žetony do vašeho skladiště a do skladiště x5 (podle toho, co je zaznamenáno v ukládací tabulce).
Vyložte karty postav a odpovídající žetony stavů (opět podle ukládací tabulky) poblíž herního plánu.
Na herní plán vyložte tři karty lokací na pole poznačená v ukládací tabulce.
Umístěte karty úkrytu na pole na herním plánu podle ukládací tabulky.
Na pole, která jste v ukládací tabulce označili jako [ZS] položte karty zbytků suti.
Položte karty vybavení na herní plán na vyznačená pole úkrytu podle ukládací tabulky.
Položte zbylé karty vybavení na pole vybavení.
Položte žetony mrazu na pole mrazu.
Položte karty událostí lícem vzhůru na odpovídající pole podle ukládací tabulky (pokud v předchozí hře nějaké byly).
Umístěte balíček nočních nájezdů na příslušné pole na herním plánu.
Karty poslední záchrany nechte ležet lícem nahoru poblíž herního plánu.
Položte žetony zabednění a prázdné žetony na pole označená v ukládací tabulce (pokud v předchozí hře nějaké byly).
Nyní vyndejte z krabice zbývající herní materiál
Položte balíček událostí, balíček úkolů a ostatní balíčky karet na odpovídající pole na herním plánu.
Hra je nyní připravená a můžete pokračovat tam, kde jste přestali.
> [to=BTG].", "150": "150 SPÁNEK
Postava spící v důsledku únavy nemůže dělat nic jiného kromě:
- akcí “Spěte v posteli” / “Spěte na zemi” během fáze večera,
- využití akce “Dejte si šlofíka” (na kartě postele) během fáze dne (i když má tři černé značky na žetonu stavu),
- spotřeby jídla a pití,
- použití léků / bylinných léku / obvazů.
Při tažení karty osudu během fáze úsvitu nevyhodnocujte povahu této postavy.
Při vyhodnocování scén, které by se měly této spící postavy týkat, rozhodněte (za použití “selského rozumu”), zda by ji měl daný příběh ovlivnit či nikoliv.
POZOR: Pokud úroveň únavy postavy vzroste na 4 jako důsledek prohledávání / hlídky / jiné akce, postava tuto akci ještě stačí vykonat.
> [to=BTG].", "333": "333
Když nebyl nikdo, kdo by hlídal náš úkryt, přišlijiní a vzali si všechno, co se jim zachtělo. Někteří z nich zůstali a náš úkryt rázem nebyl náš. Nebylo kam se skrýt před hrůzami, které číhaly v ulicích. Za každým rohem nás čekal trpký konec...
A je to také konec hry.
Bohužel jsme se nedožili konce války.
> KONEC HRY.", "266": "266
Pokud během prohledávání zemřela jedna z postav, dokončete akci, která tuto smrt způsobila (např.: jedno kolo boje), a hoďte černou kostkou, abyste zjistili reakci ostatních Postav.
Je-li výsledek hodu nižší než nebo rovný empatii postavy, tato postava prohledávání přeruší. Položte její figurku na hromádku nálezů. Do hry se vrátí, až ostatní postavy ukončí prohledávání (stále může pomoci s odnosem nálezů do úkrytu).
Pokud během prohledávání zemřou všechny postavy, fáze prohledávání okamžitě končí a nikdo do úkrytu nic nepřinese. Pokračujte fází nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "1000": "1000 KLID ZBRANÍ
Za náš život vděčíme jednomu odvážnému reportérovi, který riskoval svůj život, aby zachytil hrůzy války. Nebyl jediný, ale jen jemu se podařilo vypustit ty všeříkající záběry do světa bez obalu a bez cenzury. To odstartovalo vlnu pohoršení a během okamžiku všechna světová média nemluvila o ničem jiném, než o zvěrstvech páchaných na našem národu.
Vůdci nejmocnějších zemí světa a mírové síly mezinárodních organizací začaly pod tlakem veřejného mínění konečně jednat.
K překvapení všech stačila drobná intervence ze strany mocných států a vojáci se začali stahovat.
Plakali jsme, slzy radosti a smutku zaplavily válkou zničené město. Někteří říkali: „Proč až teď? Nemohli jste nás zachránit dřív?!” Jiní jen sbalili to málo, co jim zbylo, a opustili město ve snaze slepit střepy svých ztracených životů...
Nyní:
Mohou postavy požít jakékoliv jídlo ze skladiště (jako ve fázi soumraku).
Můžete navíc použít jakékoliv léky a obvazy ze skladiště.
Každé 1 léky sníží úroveň nemoci postavy o 1, každé 1 obvazy sníží úroveň zranění postavy o 1.
Vyhodnoťte postupně všechny scény napsané v ukládací tabulce v části Epilog (pokud zde nějaké jsou).
Vyhodnoťte kartu závěrečného úkolu..
I pokud jste nesplnili závěrečný úkol, je důležité, že jste se nevzdali a nebojovali zbytečně. Hrdinové tohoto příběhu nepřežili, ale protože byli odhodláni bojovat až do samého konce, umožnili přežít jiným.
Pokud jste kartu závěrečného úkolu splnili, vaše hra končí úspěchem.
V kampani:
Pokud přežila pouze 1 z počátečních postav, uspěli jste, i když je to vítězství Pyrrhovo.
Pokud přežily 2 z počátečních postav, jde o chvályhodný úspěch. Pokud přežily všechny 3 startovní postavy, jedná se o mimořádné vítězství.
> Chcete-li znát epilogy postav (všech nebo jen některých), které přežily, a zároveň nemají žádný ze stavů (kromě únavy) na úrovni vyšší, jak 2 – viz [to=1001].
Navíc:
> Pokud jste splnili kartu závěrečného úkolu, můžete zjistit míru vašeho úspěchu v této partii – viz [to=810].
> Chcete-li se dozvědět o dalších, náročnějších variantách hry – viz [to=740].





", "810": "810
Přidejte 10 bodů za každou postavu, která přežila až do konce (i za postavy se stavy na úrvni 3).
Odečtěte součet úrovní žetonů stavů všech postav (kromě únavy).
Za každý žeton stavu úrovně 3 (kromě únavy) odečtěte dalších 10 bodů.
Za každou postavu, která zemřela nebo opustila skupinu, odečtěte 20 bodů.
Pokud vám ještě nějaké body zbyly, gratulujeme – tento výsledek se můžete pokusit v dalších partiích překonat.
> [to=1001].", "740": "740
Jestli chcete, můžete začít hrát další kampaň na vyšší obtížnost:
Těžká obtížnost – Během přípravy hry přidejte jednu kartu události do Kapitoly I a do Kapitoly II.
Supertěžká obtížnost – Během přípravy hry přidejte po dvou kartách události do Kapitoly I a do Kapitoly II.
Scénáře – Místo kampaně můžete vyzkoušet jeden ze scénářů – viz [to=905].
> Vraťte se k [to=1001].", "100": "100 VÍCE O PŘÍPRAVĚ HRY



BALÍČKY KARET:


– Karty vybavení a úkrytu nemají na rubu napsáno, do jakého balíčku patří. Během přípravy si proto pozorně prohlédněte schéma v Deníku, abyste dobře určili, kam je umístit.
– Na rubové straně karet vybavení se nachází požadavky pro jejich výrobu. Na lícové straně je obrázek vybavení s popisem akcí (příp. pravidel), které vybavení umožňuje provádět.
– Na rubové straně karet úkrytu je seznam zdrojů, které získáte ve chvíli, kdy konkrétní kartu vyhodnotíte. Během přípravy hry položte tyto karty na herní plán tak, abyste neviděli, co je na jejich zadní straně.



ŽETONY A ZDROJE:


– Většina žetonů ve hře je barevně rozdělená podle typu, což zjednoduší jejich dohledávání. Tři zdroje (voda, dřevo, komponenty) jsou výjimkou, protože se jedná o plastové žetony. Můžete je rozpoznat podle vzhledu – vodu představuje kulatý průhledný žeton, dřevo představuje dřevěný kvádr a komponentu představuje ozubené kolečko.
Červené žetony: samopal, brokovnice, pistole, sekera, nůž, rozbitý samopal, rozbitá brokovnice, rozbitá pistole, zbraňová součástka, nábojnice, kulka.
Zelené žetony: konzerva, syrové jídlo, zelenina, čistý líh, pálenka, cigarety, káva, cukr.
Šedé žetony: pila, lopata, šperhák, kytara, rozbitá kytara, kniha, elektronická součástka, mechanická součástka, šperky, filtr
Žluté žetony: léky, bylinné léky, obvazy, chemikálie, bylinky.
– Herní materiál můžete do krabice uložit dle vašich preferencí. Je ale výhodné držet čtyři druhy barevných žetonů odděleně v jednotlivých přihrádkách. Až budete hru balit, zajistěte tyto žetony pomocí balíčků karet a herního plánu, takže se vám žetony nepomíchají.



ODPADKOVÝ PYTLÍK:



Odpadkový pytlík slouží k uskladnění herního materiálu, který byl “odstraněn” ze hry a nevrátí se zpět do konce kampaně. Opakem jsou žetony “odhozené”, které se pouze odkládají do krabice a mohou se kdykoliv vrátit do hry.
Součástí hry jsou dva plastové pytlíky – jeden slouží jako odpadkový, druhý jako ukládací. Pokud se během častého hraní hry opotřebí, nebojte se je vyměnit za nové.



BAREVNÉ KOTOUČE:


– Pokud některá z postav zemře, odstraňte barevný kotouč z její figurky.
> [to=BTG].
", "101": "101 VÍCE O DOVEDNOSTECH POSTAV
Po tažení karty Postavy si pozorně prohlédněte její speciální dovednost, povahu a úroveň empatie a zdatnosti. To vám umožní dobře pochopit možnosti a limity každé z postav.
– Dovednosti postav popsané na kartě je možné použít kdykoliv v souladu s pravidly dané dovednosti.
– Tichošlápek (Arica) – Úroveň hluku může být snížena maximálně na 1.
– Deník (Emilia) – Únava může být zvýšena maximálně na úroveň 4.
– Kutil (Marin) – Pokud hrajete na herním plánu, určeném pokročilým hráčům, můžete tuto, dovednsot použít na jakémkoliv akčním poli “Porozhlédněte se”. Schopnost se ale nevztahuje na akci “Prohledejte...”.
– Rozštípání dveří (Marko) – Když Marko použije sekeru místo šperháku, po otevření dveří ji neodhazujte.
– Některé dovednosti jsou omezeny na jedno použití během prohledávání. Abyste zaznamenali, že dovednost již byla použitai, otočte kartu postavy o devadesát stupňů v libovolném směru.
> [to=BTG].", "110": "110 VÍCE O HERNÍM PLÁNU



SKLADIŠTĚ x5:


– Pole skladiště x5 umožňuje označit 5 kusů dřeva nebo komponent jediným žetonem.
Kdykoliv během hry můžete vyměnit 5 kusů dřeva / komponent z vašeho skladiště za 1 kus dřeva / komponent ve skladišti x5 a obráceně.
Žádné jiné žetony nelze tímto způsobem uskladnit!
Pozor: Tento mechanismus umožňuje vytvořit ve hře větší počet dřeva / komponent, než jich skutečně je. Stále ale platí pravidlo, že nemůžete získat víc žetonů, než jich právě je ve společné zásobě. To znamená, že pokud chcete proměnit 1 dřevo / komponentu ze skladiště x5 na 5 jednotlivých dílků a ve společné zásobě zbyly pouze 3, můžete tuto výměnu provést pouze se ztrátou (tzn. za 5 dřev dostanete pouze 3).



KAM LZE UMÍSTIT VYBAVENÍ:


– Jak je uvedeno v Deníku (fáze denních akcí), vybavení je možné vyrobit na jakékoliv prázdné pole ve vašem úkrytu včetně polí se žebříkem. Pokud máte jakékoli pochybnosti o konkrétním poli, ověřte možnost jeho použití nahlédnutím do ukládací tabulky – pole, na která nemůžete umístit vybavení, jsou oproti ostatním vyznačená tmavší barvou.




POHYB V RÁMCI ÚKRYTU:
Pokud si nejste jistí, kudy se můžou postavy v úkrytu pohybovat, podívejte se do ukládací tabulky, kde jsou možné cesty vyznačeny tlustou tmavou čárou.
– Díry blokují horizontální pohyb, i když jsou zakryty žetonem zabednění.
– Abyste se dozvěděli více o pohybu na herním plánu – viz [to=300] (více o fázi denních akcí).



HERNÍ PLÁN PRO POKROČILÉ HRÁČE:
– Herní plán pro pokročilé hráče nemá žádné pole nápadů. Zamíchejte všechny karty vybavení (základní i pokročilé) dohromady a položte takto vytvořený balíček na pole vybavení.
– Pravidlo odstřelovače na herním plánu pro pokročilé hráče se vztahuje na všechny postavy, které vykonávají jakoukoliv akci v nejvyšším patře úkrytu (na střeše).
– Pravidla na polích úkrytu zakrytých kartami úkrytu (př.: zarostlá zahrada) nejsou v platnosti, dokud není karta úkrytu odstraněna.
– “2x suť” znamená, že při přípravě hry musíte umístit 2 karty suti na sebe. Během hry musí být odstraněny jedna po druhé.
> [to=BTG].", "200": "200 VÍCE O FÁZI RÁNA



KARTY UDÁLOSTÍ:


– Během fáze rána vyhodnoťte vrchní kartu balíčku událostí bez ohledu na to, zda se jedná o kartu události, závěrečné události nebo kartu kapitoly.
– Efekt karet událostí “Humanitární pomoc” a “Ostřelování” je spojen s podmínkou týkající se prohledávání:
Pokud je jedna z těchto karet tažena jako první karta události v kampani, ignorujte její efekt (žetony mrazu ale přidejte jako normálně).
Pokud je jedna z těchto karet tažena jako první karta události po načtení hry a hráči si nepamatují, jestli se během minulé noci účastnili prohledávání, ignorujte její efekt (žetony mrazu ale přidejte jako normálně).
– Karta události “Odstřelovači”: pokud je jedna z postav zasažena, odstraňte tuto kartu ze hry, a pro ostatní postavy se kostkou už nehází.
– Pokud jsou karty “Vzestup zločinnosti” a “Vlna zločinnosti” současně umístěny na vrchu balíčku nočních nájezdů, jejich efekt se nesčítá. Stále vyhodnoťte pouze 2 karty nočních nájezdů místo 1.
– Pozor: Následkům některých karet událostí se můžete vyhnout, pokud víte, kdy přijdou do hry. Abyste je mohli předvídat, postavte rádio (karta vybavení) a používejte akci “Nalaďte zpravodajství”.



KARTY KAPITOL A ÚKOLŮ:


- Pokud je taženou kartou z balíčku událostí karta kapitoly, vyhodnoťte ji podle textu uvedeného na této kartě. Poté můžete začít další den tažením další karty z balíčku událostí – tentokrát to bude karta události nebo karta závěrečné události.
– Balíček karet úkolů je složen ze 3 karet a zakončen kartou závěrečného úkolu. Svrchní karta úkolu je přiřazena ke Kapitole I, prostřední ke Kapitole II a karta závěrečného úkolu patří ke Kapitole III.
Během hry nemůžete začít plnit další kartu úkolu, aniž byste splnili tu předešlou.
Odměny nebo tresty za splnění, resp. nesplnění požadavků uvedených na kartě úkolu se vyhodnocují pouze při tažení karty kapitoly, a to i pokud jste úkol už splnili dříve.
– Některé karty úkolů obsahují políčka s čísly (počítadlo průběhu úkolu). Když některou z těchto karet odhalíte, položte žeton úkolu na políčko nejvíce vlevo na dané kartě.
– Kdykoliv během hry můžete odhodit libovolný počet žetonů / zdrojů z vašeho skladiště (nikoli z hromádky nálezů) a zároveň žeton úkolu posunout o odpovídající počet polí na kartě úkolu doprava. Žetony takto spotřebované nelze zároveň prodat nebo jinak použít.
– Jakmile se žeton úkolu dostane na políčko označené zeleným “V”, úkol je splněn (efekt odměny však vyhodnoťte až při tažení karty kapitoly).
– Pozor: Pokud se během kampaně stane, že zemřou všechny počáteční postavy,, můžete se vzdát a ukončit hru, protože nebudete schopni splnit závěrečný úkol, ale záleží na vás. Pokud se rozhodnete, že pro vás není důležité úplné vítězství a chcete se pokusit pomoci zbylým postavám přežít do konce války, můžete pokračovat dál.
> [to=BTG].", "220": "220 VÍCE O STAVECH
– Černé značky na žetonech stavů se nesčítají. To znamená, že pro účely určení toho, které akce jsou nedostupné se počítá pouze žeton s nejvyšším počtem černých značek, kterým postava aktuálně disponuje,
– Pokud vám hra přikazuje zvýšit úroveň daného stavu postavy o 1 a postava má tento stav na úrovni 0 (nemá žádný žeton), obdrží žeton s úrovní 1.
– Pokud únava postavy vzroste na úroveň 4 jako důsledek prohledávání / hlídky / jiné akce, postava tuto akci ještě dokončí. Až následně vyhodnoťte důsledek dosažení únavy na úrovni 4.
– Pokud postava dosáhne úrovně 4 u dvou stavů zároveň (kromě únavy) a každý žeton stavu vám udává vyhodnotit scénu epilogu jiného čísla, vyberte epilog, který vyhodnotíte, náhodně.
– Pokud se úroveň stavu postavy zvýší na 4, nemůžete ji znovu snížit na úroveň 3. Důsledek dosažení úrovně 4 musí být vyřešen okamžitě.
– Žetony stavů úrovně 4 obsahují čísla scén vedoucí k různým epilogům. Pokud berete ze zásoby žeton stavu s číslem 3, nedívejte se na druhou stranu, dokud nebudete muset žeton otočit na úroveň 4.
- Za 'nemocnou' postavu považujte takovou, jejíž úroveň nemoci je minimálně 1 (není-li specifikováno přesněji). Obdobně posuzujte, je-li postava 'hladová' (hlad), 'zraněná' (zranění), 'v depresi' (zoufalství) nebo 'unavená' (únava).
> [to=BTG].
", "300": "300 VÍCE O FÁZI DENNÍCH AKCÍ



POHYB PO ÚKRYTU:


– Pohyb po úkrytu je relativně abstraktní - Postavy se bez omezení pohybují po jednotlivých patrech i po žebřících mezi nimi. Tento pohyb je okamžitý a nevyžaduje žádnou akci.
– Pokud si nejste jistí, kam se můžou postavy v úkrytu dostat, podívejte se do ukládací tabulky, kde jsou možné cesty vyznačeny tlustou tmavou čárou.
– Pokud pohyb blokuje karta úkrytu (zamčené dveře, suť, mříže…), znamená to, že se postava může dostat maximálně na tuto konkrétní kartu (a v rámci akce překážku úplně či částečně odstranit).
– Díry blokují horizontální pohyb, i když jsou zakryty žetonem zabednění.
- Symbol akce vedle balíčku vybavení neznamená, že hráči musí odstranit překážky, aby mohli vybavení vyrábět. Celý balíček vybavení je k dispozici k výrobě od začátku hry, hráči však musí pro nově vyrobené vybavení zajistit prostor.



VÝROBA VYBAVENÍ:


– Ve hře je velké množství karet vybavení. Proto připomínáme, že si je můžete kdykoli v průběhu hry jednu po druhé projít, zjistit, jaké vybavení bude v dané situaci nejužitečnější a co budete potřebovat na jeho výrobu.
– Jak je uvedeno v Deníku (fáze denních akcí), vybavení je možné umístit na jakékoliv prázdné pole úkrytu včetně polí se žebříkem. Pokud máte pochybnost o konkrétním poli, nahlédněte do ukládací tabulky - pole, na která nemůžete umístit karty vybavení, jsou vyvedena tmavší barvou.
– Karty vybavení v balíčku nápadů není zatím možné vyrobit. Nejprve musíte použít akci “Nový nápad” (dostupnou na herním plánu), která vám umožní přesunout 2 libovolné karty z balíčku nápadů do balíčku vybavení. Od této chvíle můžete tyto 2 nové karty vyrobit dle standardních pravidel.
– Pravidlo “umístěte kartu na pole vedle karty [...]” můžete nalézt na rubové straně některých karet vybavení (jsou to karty vylepšení stávajícího vybavení). Znamená to, že takovou kartu můžete umístit pouze na pole horizontálně sousedící s požadovanou kartou. Pokud takové pole neexistuje (nebo není volné), nemůžete takovou kartu vyrobit. Když vyrábíte karty vybavení, které může být v budoucnu vylepšeno, myslete proto na volný prostor v jejich blízkosti.
Karty, které mohou být vylepšeny a samotné karty vylepšení jsou označeny dvěma šikmými čárami.




AKCE:
– Žetony a zdroje nezbytné k provedení akce, odhoďte ihned, jakmile postavu přidělíte k dané akci.
– Žetony a zdroje získané v průběhu akce jsou přidány do skladiště až po vyhodnocení celé akce.
– Pravidlo “Za každý X -> Y” se nachází na některých kartách vybavení. Umožňuje odhodit “X” žetonů / zdrojů a za ně si ze zásoby vzít odpovídající počet “Y” v rámci stejné akce.
– V každé ze tří kol akcí probíhají akce postav současně. Není proto možné použít žetony / zdroje získané z jedné akce na realizaci jiné akce během stejného kola akcí.
– Postava, která se přidala ke skupině, nemůže vykonat svoji akci ve stejném kole akcí, ve které přišla. Zapojit se může počínaje dalším kolem akcí, pokud jí to její stav dovoluje..
– Postavy, které nemohou provádět žádnou akci během některého z kol akcí během fáze denních akcí (kvůli černým značkám na žetonech stavů), můžete přesunout na pole skladiště, aby se na herním plánu nepletly.
- V případě akce “Porozhlédněte se” na základní straně herního plánu můžete při vyhodnocování hodu žetony komponent a dřeva libovolně kombinovat.



ŽETONY ČEKÁNÍ:
- Na jedné kartě nesmí být níkdy najednou umístěn více jak 1 žeton čekání.



AKCE NA KARTÁCH ÚKRYTU:
– Abyste vykonali akci na kartách halda nebo nábytek, stačí použít 1 Postavu. V důsledku vykonání těchto akcí přidejte do vašeho skladiště zdroje / žetony, uvedené na zadní straně příslušných karet.
– Abyste vykonali akci na kartě suti, použijte 1 postavu s žetonem lopaty ze skladiště nebo 2 postavy bez lopaty. Jako výsledek akce otočte kartu na její zadní stranu - suť byla odstraněna jen částečně. Žeton lopaty není třeba po vyhodnocení odhodit!
– Abyste vykonali akci na kartě zbytků suti, postupujte jako by se jednalo o kartu suti. Po vyřešení akce kartu odstraňte ze hry – dané pole úkrytu je nyní dostupné a můžete na něj umístit karty vybavení a prozkoumat další pole, která byla touto kartou doposud blokována.
– Abyste vykonali akci na kartě mříží, použijte 1 postavu a žeton pily ze skladiště. Vyřešte zadní stranu této karty a přidejte žetony a zdroje do skladiště. V důsledku vykonání této akce přidejte do vašeho skladiště zdroje / žetony, uvedené na zadní straně příslušných karet. Zároveň si touto akcí uvolníte cestu k dalším polím a kartám, jež byla doposud kartou mříží blokována.
– Abyste spustili akci na kartě zamčené dveře, použijte 1 Postavu a žeton šperháku ze skladiště. Vyřešte pokus o odemknutí dveří a hoďte černou kostkou.
V případě neúspěchu se nic nestane - pouze jste promarnili 1 akci.
Pokud uspějete, odhoďte šperhák a vyřešte zadní stranu této karty. Do skladiště přidejte žetony a zdroje a odstraňte kartu zamčených dveří ze hry. Zároveň si touto akcí uvolníte cestu k dalším polím a kartám, jež byla doposud kartou zamčených dveří blokována.
> Pokročilá pravidla – viz [to=155].
> Nebo se [to=BTG].



", "155": "155
Právě jste objevili 3 skrytá pokročilá pravidla:
– PŘESUN VYBAVENÍ – Postava může použít 1 akci, aby přesunula kartu již postaveného vybavení na jakékoli jiné prázdné pole úkrytu.
– ROZEBRÁNÍ VYBAVENÍ – Postava může použít 1 akci, aby rozebrala kartu již postaveného vybavení. Vraťte kartu zpátky do balíčku vybavení a přidejte žetony a zdroje potřebné k vyrobení této karty zpět do skladiště.
Pokud karta vybavení poskytuje bonus za vyrobení (např. židle), při opětovné výrobě jej ignorujte.
– ČTVRTÁ AKCE– Postava, na jejíchž žetonech stavu nejsou žádné černé tečky, může za cenu zvýšení úrovně únavy o 2 vykonat čtvrtou, bonusovou, akci.
> [to=BTG].", "400": "400 VÍCE O FÁZI SOUMRAKU
– Hráči se mohou rozhodnout, že některá z postav nespotřebuje vodu nebo jídlo během fáze soumraku, i když mají tyto zdroje / žetony k dispozici ve skladišti.
– Maximální počet žetonů vody (6) není náhodný – odráží se v něm každodenní potřeba hledání čerstvé pitné vody.
– Pozor: Pokud budete mít během hry problém s nedostatkem jídla, nezapomeňte na možnost obchodovat v některých lokacích, s některými obyvateli nebo návštěvníky. Můžete také vyrobit vybavení, které vám umožní získávat více jídla.
> Pokročilá pravidla – viz [to=351].
> Nebo [to=BTG].", "351": "351
Právě jste objevili 2 skrytá pokročilá pravidla:
– JEZTE V LIBOVOLNÉ FÁZI – Postava může spotřebovat žeton jídla kdykoliv během hry vyjma během vyhodnocení scény nebo boje. Vyhodnocení probíhá stejně jako ve fázi soumraku.
V fázi soumraku poté však vyhodnoťte hlad jako normálně.
– SNĚZTE KOČKU NEBO PSA – Pokud se ocitnete v bezvýchodné situaci, můžete se rozhodnout sníst kočku nebo psa:
Odstraňte kočku ze hry a přidejte 2 žetony syrového jídla do skladiště.
Odstraňte psa ze hry a přidejte 4 žetony syrového jídla do skladiště.
Navíc hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií všech Postav. Pokud je výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Doufáme, že toto pravidlo nebudete muset nikdy použít.
> [to=BTG].", "500": "500 VÍCE O FÁZI VEČERA
– Pokud Únava Postavy vzroste na úroveň 4 jako důsledek prohledávání / hlídky / jiné akce, postava tuto akci ještě provede. Až následně vyřešte důsledek dosažení únavy na úrovni 4.
> [to=BTG].", "600": "600 VÍCE O FÁZI PROHLEDÁVÁNÍ



ZVLÁŠTNÍ AKCE V LOKACÍCH:


– Některé z lokací umožňují provést tyto akce:
“Vraťte 2 karty Průzkumu, abyste se mohli porozhlédnout.”
“Vraťte 6 karet Průzkumu, abyste mohli OBCHODOVAT.”
“Vraťte 4 karty Průzkumu, abyste se mohli léčit.”
“Vraťte 3 karty Průzkumu, abyste se mohli DRUŽIT S LIDMI.”
Tyto akce můžete vykonat kdykoliv během průzkumu lokace namísto tažení karty z balíčku neznáma.



KARTY PRŮZKUMU:


– Karty průzkumu v balíčku neznáma mají dvě funkce. Za prvé vyhodnocením karty průzkumu popíšete, co postavy zažívají během prohledávání. Za druhé karty, které nevyhodnotíte (vrátíte je zpět do balíčku průzkumu) představují množství času a snahy, které jste zatím prohledávání obětovali. Čím více karet tímto způsobem obětujete, abyste se pohybovali opatrně, tím menší důkladnost mohou postavy průzkumu lokace věnovat (vyhodnotíte méně karet průzkumu).
– Netradiční umístění slov “NEBO” a “ABYSTE” na kartách Průzkumu je záměrné. Je tím vyjádřena možnost volby a důsledku vašich rozhodnutí.. Například:
I) Můžete ignorovat tuto kartu
NEBO
IIa) Prohledejte NÁBYTEK:
IIa1) Vraťte 2 karty průzkumu


NEBO


IIa2) Zvyšte úroveň hluku o 1 a ověřte úroveň hluku,


ABYSTE


IIb) Táhli a vyhodnotili 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
– Když vyčerpáte všechny karty z balíčku průzkumu, zamíchejte odhazovací balíček a vytvořte nový balíček průzkumu.
Pozor – Toto pravidlo neplatí pro balíček neznáma, pouze balíček průzkumu!
- Jakákoli akce, vyžadující vrácení karet průzkumu může být provedena pouze tehdy, pokud máte k dispozici karty, jež byste mohli vrátit. Danou akci můžete provést vícekrát (pokud některé pravidlo nebo text scény výslovně neříká opak), vrátíte-li odpovídající množství karet průzkumu.
- Na začátku kroku „Vyberte si nálezy“ ve fázi prohledávání vás Deník instruuje, abyste zamíchali karty průzkumu a obyvatel zpět do příslušných balíčků. To se týká i karet umístěných v balíčku neznáma a na poli pro odhozené karty.



KARTY NÁLEZŮ:



– Pokud dojde k setkání s obyvateli lokace během vyhodnocování karty nálezů, nejdříve vyhodnoťte kartu obyvatel a až poté se vraťte k vyhodnocení karty nálezů.
– Pokud je zisk nálezů z karty nálezů spojeno s následky (efekty karet obyvatel “Civilisté”, “Přeživší” apod.), můžete se nejdříve podívat, co jste nalezli a až poté se rozhodnout, jestli si nález ponecháte (a ponesete následky) nebo jej necháte být.



KARTY MAPY:


– Na začátku kroku výběru nálezů ve fázi prohledávání byste měli zamíchat všechny karty průzkumu a karty obyvatel zpátky do příslušných balíčků. To platí také pro karty mapy na poli průzkumu, takže pokud jste například odemkli zamčené dveře, při další návštěvě dané lokace vás stejný úkon může (a nemusí) čekat znovu.



HLUK:


– Úroveň hluku nemůže mít nikdy hodnotu vyšší, než 8 a nižší, než 1. V případě, že byste měli úroveň hluku zvýšit nad 8, resp. snížit pod 1, ponechte jej na maximální, resp. minimální úrovni. Akce, které po vás vyžadují zvýšení nebo snížení úrovně hluku, můžete vykonávat i pokud již nelze úroveň hluku zvyšovat, resp. snižovat.
– Pokud vám pravidlo umožňuje, abyste ignorovali kartu obyvatel, snižte i přesto úroveň hluku na 1 díky tomu, že mělo dojít k setkání.



KARTY OBYVATEL:


- V případě karty obyvatel „Rebelové“ možnost směnit 1 pálenku a 1 cigarety je volba, jejíž následky jsou popsány dále na kartě. Nicméně následující OBCHOD, v případě, že od rebelů zakoupíte 1 pálenku a 1 cigarety, se řídí základními pravidly a je blíže uvozen scénou 215.
- „Ignorujte tuto kartu“ vykládejte jako: „zamíchejte kartu zpět do balíčku, aniž byste ji vyhodnocovali.“ Nenahrazujte tuto kartu tažením karty nové!



SMRT VŠECH POSTAV:


> Pokud všechny postavy účastnící se prohledávání zemřou, viz [to=266].



HROMÁDKA NÁLEZŮ:


– Hromádka nálezů je tvořena všemi žetony, které postavy nalezly během prohledávání. Když se postavy chystají zpátky do úkrytu (během kroku výběru nálezů), musí uvážit, kolik toho unesou (celkový součet nosnosti postav účastnících se prohledávání) a vybrat, které nálezy vezmou s sebou zpět do úkrytu a které ponechají na místě.



KROK VÝBĚRU NÁLEZŮ:


– Během kroku výběru nálezů můžete na hromádku nálezů přidat libovolný počet zdrojů (vody, dřev a komponent). Jediné, co vás omezuje, je nosnost postav účastnících se prohledávání.
> Pokročilá pravidla - viz [to=534].
> Nebo [to=BTG].", "534": "534
Právě jste objevili 3 skrytá pokročilá pravidla:
– UKRYTÍ NÁLEZŮ V LOKACI
– Pokud chcete, můžete jakékoli žetony nebo zdroje, které s sebou vaše postavy nevzaly do úkrytu, schovat v lokaci. Budete tak mít možnost je získat během další výpravy do stejné lokace. Abyste tak učinili, umístěte nalezené žetony na kartu aktuální lokace.
Během další návštěvy této lokace hoďte černou kostkou. Padne-li 1-6, odhoďte všechny ukryté žetony / zdroje. Pokud padne 7-10 položte všechny ukryté žetony / zdroje na hromádku nálezů.
Je-li karta lokace odstraněna ze hry, společně s ní vraťte všechny zde ukryté zdroje / žetony zpátky do krabice.
Pokud máte získat jakékoliv žetony nebo zdroje, které už nejsou k dispozici v krabici, ale jsou ukryté v některé z lokací, musíte si vzít tyto zdroje nebo žetony z karty lokace.
– KRÁTKODOBÉ ZVÝŠENÍ NOSNOSTI
– Každá z postav účastnících se prohledávání, může pro tuto fázi krátkodobě zvýšit svou nosnost o 1 (oproti hodnotě uvedené na kartě postavy), pokud si zároveň zvýší úroveň únavy o 2. Postavy, které mají únavu na úrovni 3 nebo 4, tuto možnost využít nemohou.
– VÝMĚNA LOKACÍ
– Na začátku nebo na konci fáze prohledávání můžete vrátit 4 karty průzkumu, abyste vyměnili 1 ze 3 lokací položených na herním plánu za novou kartu z balíčku lokací.
> [to=BTG].", "610": "610 VÍCE O HERNÍM PLÁNU PRO POKROČILÉ
– Herní plán pro pokročilé neobsahuje pole nápadů. Zamíchejte všechny karty vybavení (základní i pokročilé) dohromady a položte takto vytvořený balíček na pole vybavení.
– Pravidlo „Pod palbou odstřelovače“ na herním plánu pro pokročile se vztahuje na všechny postavy, které vykonávají jakoukoliv akci v nejvyšším patře úkrytu.
– Pravidla na polích úkrytu zakrytých kartami úkrytu (např.: zarostlá zahrada) nejsou v platnosti, dokud není příslušná karta úkrytu odstraněna.
– “2x suť” znamená, že při přípravě hry umístěte 2 karty suti na sebe. Během hry musí být odstraněny jedna po druhé.
- Pokud během vyhodnování akce „Prohledejte...“ vytáhnete kartu „Dopad na skutečnost“, zamíchejte ji zpět do příslušného balíčku a táhněte kartu novou.
> [to=BTG].
", "700": "700 VÍCE O FÁZI NOČNÍCH NÁJEZDŮ
– Pokud zemřou všechny postavy na hlídce během nočního nájezdu, neznamená to, že by na hlídce nikdo nebyl. Proto v takové situaci nevyhodnocujte scénu 333.
– Pokud můžete snížit škody a zranění o X bodů při vyhodnocování karty nočního nájezdu, musíte se rozhodnout, jak rozdělit tyto body mezi škody a zranění. Např.: Pokud máte možnost snížit škody / zranění celkem o 3 body, můžete snížit škody o 1 a zranění o 2.
– Během vyhodnocování kroku “Vlna zločinu” musíte přidat 2 karty obyvatel nebo nočních nájezdů (označených červeným rohem) do příslušných balíčků. Zvolená kombinace závisí na vaší volbě. Můžete přidat 2 karty do jednoho z balíčků nebo po 1 kartě do každého z nich.
- „Ignorujte tuto kartu“ vykládejte jako: „zamíchejte kartu zpět do balíčku, aniž byste ji vyhodnocovali.“ Nenahrazujte tuto kartu tažením karty nové!
- Pokyn „počínaje těmi nejdražšími“ při vyhodnocování škod čtěte jako „od nejdražších k nejlevnějším“. V případě žetonů stejné tržní hodnoty je volba těch, které odhodíte, na vás.
- V průběhu fáze nočních nájezdu považujte následující výsledky hodů bojovými kostkami - *ikona paragraf šedá* a *ikona došly náboje šedá* - za minutí.

> [to=BTG].", "800": "800 VÍCE O FÁZI ÚSVITU



KARTY OSUDU:


– Pokud karta osudu říká, abyste odhodili léky, bylinné léky nebo obvazy, znamená to, že musíte odhodit všechny požadované žetony z karet všech postav. Není tedy rozumné položit více jak 1 žeton léků, bylinných léků nebo obvazů na kartu 1 postavy.
- Léky, bylinné léky či obvazy, které jste jednou přidělili postavám, už nemohou být přesunuty či odhozeny v jiném případě, než že to přikáže karta osudu.
– “Nejbližší lokace” označuje kartu lokace, která se nachází na poli herního plánu, u kterého je nejvyšší číslo v zelenému políčku (ta nejspodnější).
– Pokud vám během hry dojdou karty z balíčku lokací, vezměte odstraněné karty lokací z odpadkového pytlíku, zamíchejte je a vytvořte nový balíček lokací.
– Během vyhodnocování povahy postav, můžete postupovat v libovolném pořadí (a v každém kole můžete zvolit pořadí jiné).



ŽETONY ČEKÁNÍ:


- Na jedné kartě nesmí být současně umístěn více jak 1 žeton čekání.



ALKOHOL:


– Postava s únavou na úrovni 3 může stále vypít pálenku – zvyšte její únavu na úroveň 4.
- Postava s únavou na úrovni 4 už dál nemůže pít alkohol.



SMRT VE SKUPINĚ:


- Pokud v rámci vyhodnocování pravidla „Smrt ve skupině“ (viz Deník: Fáze úsvitu) nějaká z postav zemře nebo opustí skupinu, nevyhodnocujte znovu toto pravidlo (tj. efekty smrti ve skupině se neřetězí).



UKLÁDACÍ TABULKY:


– Pokud vám dojdou ukládací tabulky, můžete si stáhnout a vytisknout jejich PDF verzi z internetu nebo použít ukládací systém v mobilní aplikaci – viz sekci „O pravidlech“ výše v této knize.
> Pokročilá pravidla – viz [to=909].
> Nebo [to=BTG].", "909": "909
Právě jste objevili 2 skrytá pokročilá pravidla.
– PŘIŘAZENÍ LÉKU, BYLINNÝCH LÉKŮ A OBVAZŮ V LIBOVOLNÉ FÁZI
– Léky, bylinné léky nebo obvazy můžete postavě přiřadit kdykoliv během hry, vyjma vyhodnocování bojů a scén.
- Léky, bylinné léky a obvazy položené na kartu postavy se stále aktivují pouze při vyhodnocení karty osudu během fáze úsvitu v souladu s textem na tažené kartě.
– SPOTŘEBA ALKOHOLU V LIBOVOLNÉ FÁZI
– Postava může vypít pálenku nebo čistý líh kdykoli, vyjma vyhodnocování boje a scén. Efekt požití alkoholu se řídí pravidly popsanými v Deníku (viz Deník: Fáze úsvitu).
> [to=BTG].", "900": "900 VÍCE O BOJI



SETKÁNÍ S OBYVATELI:


– Pokud narazíte na obyvatele, nemusíte zjišťovat jejich počet a zbraně, jimiž jsou vybaveni, pokud s nimi nechcete bojovat (a pokud boj nezačal automaticky). Jakmile ale k boji dojde, jejich počet a vybavení určit musíte.



BOJOVÉ KOSTKY:


– Symboly pěstí (šedá kostka), nožů (žlutá kostka) a zaměřovače (červená kostka) označují počet udělených zranění. Ostatní symboly na kostkách mají jiný význam, blíže popsaný v Deníku (viz Deník: Boj).
- V každém kole útočí všichni účastníci boje najednou. I když se v balení se hrou nachází pouze jedna sada kostek, uvažujte jednotlivé hody, jako kdyby proběhly najednou.
- Symbol *ikona došly náboje šedá* se v boji týká pouze nepřátel. V případě, že je tento symbol výsledkem hodu postavy, počítejte jej jako minutí.



ZDATNOST:


– Postava může vždy použít svoji zdatnost, kdykoliv hází bojovou kostkou. Nezáleží na tom, v jaké situaci se tak děje (boj, šplhání, plížení apod.). Některé konkrétní karty či scény vás na tuto možnost upozorní, není-li ale výslovně zakázána, smíte ji využít při každém hodu bojovou kostkou.
– Když postava použije svoji zdatnost, aby přehodila kostku, má možnost si aktuální hod zlepšit ale i zhoršit, protože se počítá pouze poslední hozený výsledek.



VÝMĚNA ZBRANĚ:


– Na začátku každého kola boje může postava nebo nepřítel změnit používanou zbraň, pokud má nějakou jinou u sebe. Například po spotřebování kulek do pistole můžete v příštím kole boje použít nůž.
- Postavy si v průběhu boje nesmí vyměňovat zbraně mezi sebou. Zbraně svých padlých druhů smí sebrat až po boji, a to jen v případě, že se padlý nepokusil z boje uprchnout – v takovém případě je zbraň ztracena a žeton odhozen.



KARTY OSUDU:


– Zaseknutá zbraň / Odzbrojení – po skončení boje získá postava zbraň nazpět.
– Uhnutí – karta osudu „Uhnutí“ se vztahuje k postavě nebo nepříteli podle toho, čí hod kostkou zapříčinil tažení karty osudu.



ŽETONY NEPŘÁTEL:


– Po skončení boje vraťte žetony nepřátel lícem dolů zpátky do krabice.



ZBRANĚ NEPŘÁTEL:


– Pokud se Postava zmocní střelné zbraně po poraženém nepříteli a scéna neupřesňuje, kolik kulek ve zbrani zbylo, znamená to, že nezbyly žádné.



Zranění postav:


- Utrží-li postavy zranění, musí být každé zranění přiděleno postavě, účastní-li se ještě boje postavy, kterým může být zranění přiděleno. Tzn. nelze přidělit 4 zranění postavě, která po utržení 1 zranění zemře, mohou-li být zbylá 3 zranění přiřazena jiným postavám.
> [to=BTG].", "901": "901 VÍCE O OBCHODU
– Jestliže není možné vyrovnat rozdíl v tržních hodnotách obchodovaného zboží, je tento rozdíl ztracen ve váš neprospěch.
Např. pokud obchodník nabízí jen jeden žeton s tržní hodnotou 8 a vy za něj můžete zaplatit pouze žetonem v tržní hodnotě 10, “ztratíte” tyto 2 body a nemůžete je už získat zpátky.
Ve většině případů je nicméně výběr obchodovatelného zboží dostatečně široký a na prodej jsou i předměty s menší hodnotou, které můžete použít k dorovnání hodnoty vašich nabízených žetonů.
> [to=BTG].", "905": "905 HRANÍ SCÉNÁŘŮ
– Scénáře jsou pokročilou variantou hry – vyzkoušejte si je teprve, až budete dobře seznámeni se základními herními mechanismy.
– Scénáře mohou obsahovat scény označené červenou šipkou (neplést se šipkou, která značí změnu vůdce) – tyto scény vyřešte ve chvíli, kdy dojde ke splnění podmínky uvedené v nadpisu konkrétní scény.
– Oba scénáře můžete hrát na základní straně herního plánu i straně určené pokročilým hráčům.
– Scénáře nabízejí kratší, ale přesto velmi náročnou hru. Odehrávají se v pozdější nebo dokonce závěrečné fázi války. Tento fakt ovlivňuje přípravu hry a některá základní pravidla. Pokud scénáře mění staré nebo zavádí nové herní mechanismy, najdete je podrobně popsané na kartě scénáře.
> [to=BTG].", "285": "285
Najděte v seznamu postavu, jejíž stav dosáhl úrovně 4:
> Anton – viz [to=1097].
> Arica – viz [to=1248].
> Boris – viz [to=1327].
> Bruno – viz [to=1566].
> Cveta – viz [to=252].
> Emilia – viz [to=1235].
> Emira – viz [to=1265].
> Katia – viz [to=1080].
> Marin – viz [to=479].
> Marko – viz [to=1223].
> Pavle – viz [to=858].
> Roman – viz [to=1038].
> Zlata – viz [to=729].", "208": "208
Najděte v seznamu postavu, jejíž stav dosáhl úrovně 4:
> Anton – viz [to=570].
> Arica – viz [to=1050].
> Boris – viz [to=1504].
> Bruno – viz [to=1913].
> Cveta – viz [to=1894].
> Emilia – viz [to=1522].
> Emira – viz [to=1679].
> Katia – viz [to=996].
> Marin – viz [to=1718].
> Marko – viz [to=1025].
> Pavle – viz [to=1871].
> Roman – viz [to=1305].
> Zlata – viz [to=1828].", "458": "458
Najděte v seznamu postavu, jejíž stav dosáhl úrovně 4:
> Anton – viz [to=1428].
> Arica – viz [to=1790].
> Boris – viz [to=1058].
> Bruno – viz [to=1613].
> Cveta – viz [to=1180].
> Emilia – viz [to=1110].
> Emira – viz [to=1942].
> Katia – viz [to=1436].
> Marin – viz [to=1280].
> Marko – viz [to=1396].
> Pavle – viz [to=1135].
> Roman – viz [to=1456].
> Zlata – viz [to=1350].", "645": "645
Najděte v seznamu postavu, jejíž stav dosáhl úrovně 4:
> Anton – viz [to=1097].
> Arica – viz [to=1790].
> Boris – viz [to=1327].
> Bruno – viz [to=1613].
> Cveta – viz [to=252].
> Emilia – viz [to=1110].
> Emira – viz [to=1265].
> Katia – viz [to=996].
> Marin – viz [to=479].
> Marko – viz [to=1025].
> Pavle – viz [to=858].
> Roman – viz [to=1305].
> Zlata – viz [to=729].", "738": "738
Najděte v seznamu postavu, jejíž stav dosáhl úrovně 4:
> Anton – viz [to=1428].
> Arica – viz [to=1248].
> Boris – viz [to=1504].
> Bruno – viz [to=1566].
> Cveta – viz [to=1180].
> Emilia – viz [to=1235].
> Emira – viz [to=1679].
> Katia – viz [to=1080].
> Marin – viz [to=1718].
> Marko – viz [to=1223].
> Pavle – viz [to=1871].
> Roman – viz [to=1038].
> Zlata – viz [to=1350].", "1097": "1097
Anton nikdy nepřevezme svou cenu. Oběť jeho studentů byla zbytečná, nepodařilo se mu přežít. Teorie, které mohl prokázat, a studenti, které mohl inspirovat - na ničem z toho nezáleží, když jsou všichni mrtví.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1428": "1428
Dokonce i géniové se mohou pod tlakem okolností zhroutit. Sžírán vinou, rozhodl se Anton vzít si život. Oběť jeho studentů byla zbytečná.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1248": "1248
Arica byla z tuhého těsta, ale přežít ani tak nedokázala. Drsná realita života v ghettu není nic ve srovnání s hrůzami války.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1327": "1327
Boris byl vždy štístko i drsňák. Štěstěna jej ale nakonec opustila – těžko mluvit o překvapení – a sveřepost sama o sobě nestačila. Pokud je na světě nějaká spravedlnost, shledá se opět se svým synem.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1504": "1504
Jedné noci zmizel Boris beze stopy. Zemřel na selhání jater několik let po válce.
Odstraňte ze skladiště 1 zeleninu / syrové jídlo / konzervu a 1 zbraň dle vaší volby.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1058": "1058
Boris, neustále pronásledovaný bolestivými vzpomínkami na svého syna a přítelkyni, již nemohl dále tento stav snášet a vzal si život. Možná už je znovu s nimi...
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1566": "1566
Přestože statečně bojoval, Bruno válku neobelstil. Osud přítelkyně, o níž se obával, zůstává neznámý.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1613": "1613
Jedné noci Bruno opustil úkryt. Zastřelili jej, když se ve snaze najít svoji přítelkyni pokoušel proklouznout skrz frontovou linii.
Odhoďte ze skladiště 1 zeleninu / syrové jídlo / konzervu a 1 žeton s nejvyšší tržní hodnotou ve vašem skladišti.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1913": "1913
Bruno pozbyl veškeré naděje. Když tak stál na židli, pomyslel si, co se asi mohlo stát s přítelkyní, kterou ztratil. Drsný provaz jej škrábal na krku. S posledním povzdechem vykročil ze židle. Zemřel osamocen.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "252": "252
Kdyby Cveta mohla spatřit konec války, zjistila by, že je obtížné odpovědět na otázky svých žáků, ale přinejmenším by to zkusila. Teď na tom už nesejde – děti si budou muset nalézt své odpovědi sami.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1894": "1894
Cveta opustila úkryt tiše a bez rozloučení. Nějakým způsobem se jí podařilo válku přežít, ale k učení se již nevrátila.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1180": "1180
Zahořklá a neschopná nadále čelit tvrdé realitě války, spáchala Cveta sebevraždu. Její žáci se budou muset spolehnout na někoho jiného, kdo by jim pomohl zotavit se z válečných traumat.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1235": "1235
Emilia se připojila na dlouhý seznam obětí tohoto ničivého konfliktu. Skutečnost, že byla mladá a dobře zajištěná, nic neznamenala. Válka maže všechny rozdíly.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1110": "1110
Jedné noci se Emilia sama a bez povšimnutí ztratila. Pár let po válce se, jakkoli se to může zdát zvláštní, objevila v zahraničí, kde pracovala jako firemní právnička.
Odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu / syrové jídlo / konzervu.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1522": "1522
Zlomena hrůzami války si Emilia podřezala zápěstí. Když jí krev pomalu vytékala ze žil, myslela na svou zavražděnou sestru a otce. Brzy se s nimi znovu setká.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1265": "1265
Emira neměla ani příbuzné, ani přátele. Její smrti si nevšiml nikdo, kromě jejích současných společníků. Díky této bohem opuštěné válce se dočkala něčeho, co si ve skutečnosti nezasloužila. Náhrobku ze sutin.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1679": "1679
Jedné noci Emira odešla z domu. Možná se vrátila ke svému předchozímu osamělému životu na studených, prázdných ulicích. Na místě, kde spávala, jsme našli její poslední dar – kousek jídla, které si schovávala.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
Přidejte do vašeho skladiště 1 zeleninu.
> [to=BTG].", "1942": "1942
Dokonce ani Emira, která už před válkou dobře věděla, jak tvrdý umí život být, nemohla dál snášet všechny útrapy a rozhodla se pro rychlou cestu ven. Myslela si, že se nám bude lépe pokračovat bez ní. Našli jsme ji bez dechu v zadní části domu.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1080": "1080
Katia nikdy své rodiče nenašla, ale oni jednoho dne našli její hrob. Její deník z války byl pohřben spolu s ní. Získali jej a bez jakýchkoli úprav publikovali. Stal se bestselerem.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1436": "1436
Katia jedné noci odešla z úkrytu, kde zanechala svůj deník z války. Předali jsme jej jejím rozrušeným rodičům, kteří jej o pár let později uveřejnili.
Přidejte do vašeho skladiště 1 knihu.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "996": "996
Neschopna vyrovnat se s věcmi, jež vyšly najevo, se Katia úplně zhroutila. Byla nalezena mrtvá, v ruce stále svíraje svůj deník. Její rodiče se o jejím osudu nikdy nedozvěděli.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "479": "479
Marinovy mozolnaté ruce již nikdy žádnou věc nespraví. Ani pro něj, ani nikomu jinému. Jeho tragický příběh je u konce. Našel snad konečně svůj klid?
Odstraňte tuto ppstavu ze hry.
> [to=BTG].", "1718": "1718
Jedné noci Marin odešel z úkrytu a vzal si s sebou akční figurku, o které vždy vyprávěl. Zmizel beze stopy.
Odhoďte z vašeho skladiště 1 žeton s nejvyšší tržní hodnotou.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1280": "1280
Poté, co ztratil úplně vše, přemožen zármutkem a lítostí, spáchal Marin sebevraždu. Jeho mělký hrob, temná jizva v zemi, značí další oběť války.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1223": "1223
Markovou odměnou za veškerou snahu se stal mělký hrob. Pokud jeho žena a dcery přežily své vlastní útrapy, pak jej snad jednoho dne naleznou.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1025": "1025
Zlomený Marko ztratil veškerou naději, že kdy znovu nalezne svoji ženu a dcery. A s nadějí ztratil i vůli žít. Zanechal dopis na rozloučenou, ale nikdo jim ho nepředal.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "858": "858
Bohužel, Pavle zemřel. Vrátí se někdy jeho rodina do Pogorenu, aby navštívila jeho hrob? Nebo to bude příliš bolestivá připomínka hrůzy, kterou si prošli? A není to mrtvým vlastně jedno?
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1871": "1871
Jedné osudné noci se Pavle rozhodl opustit úkryt. Pokoušeli jsme se ho zastavit, ale neúspěšně. Hned dalšího rána jej na útěku před bandity střelili do zad.
Jedna vybraná postava utrpí 1 zranění.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1135": "1135
Jedinou věcí, která držela Pavleho při životě, byla naděje, že ještě někdy spatří svého syna. Když tuto naději ztratil, Pavle odmítl pokračovat dál a spáchal sebevraždu.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1038": "1038
Jako tolik jiných ostrých hochů, to Roman nedokázal. Skutečná motivace jeho skutků během války zůstala pro jeho společníky záhadou. Někteří si stále myslí, že je zradil.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1456": "1456
Roman jedné noci zmizel z úkrytu a po sobě nezanechal ani zmínku. Válku přežil, ale později byl zatčen za vraždu a odsouzen k patnácti letům vězení.
Odhoďte ze skladiště 1 zeleninu / syrové jídlo / konzervu a 1 vybranou zbraň.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1305": "1305
Roman se nebyl schopen vyrovnat se skutečností. Opovrhoval svou slabostí a neschopností kontrolovat to, co se dělo. Znal pouze jednu cestu ven – zabil se. Žádný dopis na rozloučenou po něm nezůstal.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "729": "729
I když byla mladá a plná života, Zlata nepřežila. Pokračovala by ve studiích hudby, kdyby to zvládla? Možná svět ztratil budoucí slavnou hudebnici či skladatelku.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1828": "1828
Jedné noci Zlata z úkrytu odešla. Padla za oběť převaděčům, když se pokoušela dostat za bratrem do Kanady.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1350": "1350
Zlata byla citlivá a soucitná dívka, která dávala ostatním naději. Nakonec ovšem sama všechnu naději ztratila. Když si vzala život, svět se pro ty, kdo zůstali, stal ještě bezútěšnějším.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1001": "1001
Najděte v seznamu Postavu, ověřte úroveň jejího zoufalství a přečtěte příslušný epilog.
> Anton:
Zoufalství 0 – viz [to=1064]. Zoufalství 1 – [to=1938]. Zoufalství 2 – [to=1484].
> Arica:
Zoufalství 0 – viz [to=1681]. Zoufalství 1 – [to=1928]. Zoufalství 2 – [to=571].
> Boris:
Zoufalství 0 – viz [to=1797]. Zoufalství 1 – [to=393]. Zoufalství 2 – [to=1818].
> Bruno:
Zoufalství 0 – viz [to=1710]. Zoufalství 1 – [to=1529]. Zoufalství 2 – [to=1463].
> Cveta:
Zoufalství 0 – viz [to=1182]. Zoufalství 1 – [to=1888]. Zoufalství 2 – [to=1642].
> Emilia:
Zoufalství 0 – viz [to=575]. Zoufalství 1 – [to=1847]. Zoufalství 2 – [to=683].
> Emira:
Zoufalství 0 – viz [to=1197]. Zoufalství 1 – [to=1570]. Zoufalství 2 – [to=378].
> Katia:
Zoufalství 0 – viz [to=336]. Zoufalství 1 – [to=1777]. Zoufalství 2 – [to=1283].
> Marin:
Zoufalství 0 – viz [to=1602]. Zoufalství 1 – [to=828]. Zoufalství 2 – [to=1388].
> Marko:
Zoufalství 0 – viz [to=1416]. Zoufalství 1 – [to=1861]. Zoufalství 2 – [to=1539].
> Pavle:
Zoufalství 0 – viz [to=1042]. Zoufalství 1 – [to=1749]. Zoufalství 2 – [to=1318].
> Roman:
Zoufalství 0 – viz [to=1355]. Zoufalství 1 – [to=1783]. Zoufalství 2 – [to=1822].
> Zlata:
Zoufalství 0 – viz [to=1212]. Zoufalství 1 – [to=1593]. Zoufalství 2 – [to=1240].
> Jakmile epilog dočtete – vraťte se na [to=1000].", "1484": "1484
Po válce Antonovu geniální mysl tížila jediná myšlenka – jak zajistit vlastní přežití? Opustil zemi i akademickou sféru a nyní pracuje jako analytik ve velké investiční bance.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1681": "1681
Po válce Arica symbolicky pohřbila svého otce a ponechala si jeho fotografii. I přes hrůzy, jichž byla svědkem, založila rodinu a snažila se stát lepším rodičem, než její otec.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1928": "1928
Arica přežila válku, ale zůstala nedůvěřivou vůči ostatním. Hrůzy, kterých byla svědkem, způsobily, že si obtížně hledala přátele. Obávala se založení rodiny, protože věřila, že by nebyla dobrým rodičem.
> ZPĚT NA [to=1000].", "571": "571
Ačkoli Arica válku přežila, zjistila, jak je obtížné přizpůsobit se běžnému životu. Nevěřila nikomu a spoléhala se pouze na sebe. Nyní si odpykává trest za vloupání.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1797": "1797
Boris překonal vše, co na něj válka naložila, a použil své odhodlání a sílu k pomoci ostatním při znovuvybudování jejich životů. Vzpomínka na Aninu oběť a Lukovu víru jej posilovala do konce jeho dní.
> ZPĚT NA [to=1000].", "393": "393
Borisovi se podařilo dočkat se konce války a pokoušel se vrátit svůj život do normálu, většinou marně. Vzpomínka na osud přítelkyně a syna jej strašila do konce jeho dní.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1818": "1818
Boris sice válku přežil, stal se však zatrpklým a nenávistným. Strávil roky marným hledáním odstřelovače, který zabil Anu. Zemřel na zranění utrpěná v opilecké bitce s mužem, jehož obvinil z Aniny smrti.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1710": "1710
Po uzavření příměří se Bruno vydal hledat svoji přítelkyni. Místo, kde žila, prožilo těžké boje a většina domů v okolí se změnila v ruiny. Naštěstí nalezla úkryt ve sklepě, který bombardování nějakým způsobem ustál. Přes všechny těžkosti se jí podařilo přežít a byla šťastná, když viděla Bruna živého. Zůstávají přáteli dodnes.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1529": "1529
Po uzavření příměří se Bruno vydal hledat svoji přítelkyni. Místo, kde žila, zažilo těžké boje a většina domů v okolí se změnila v ruiny. Naštěstí nalezla úkryt ve sklepě, který bombardování nějakým způsobem ustál. Živila se krysami a hledala zbytky jídla, které jí pomohly přežít. Když ji Bruno spatřil, cítil se zodpovědný za její utrpení a nikdy si to neodpustil.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1463": "1463
Po uzavření příměří se Bruno vydal hledat svoji přítelkyni. Místo, kde žila, se stalo svědkem těžkých bojů a většina domů v okolí se změnila v ruiny. Dívka nebyla nikde k nalezení a její bývalí sousedé nevěděli, co se s ní stalo. Bruno ji již nikdy nespatřil.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1888": "1888
Když děti nastoupily zpátky do školy, Cveta se rychle vrátila k rutině, která dávala jejímu životu smysl. Nikdy se však nezbavila strachu o své žáky, ani nočních můr, ve kterých její svěřenci umírali.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1642": "1642
Cveta si zachránila holý život, nikoli však vnitřní oheň, který mu životu smysl. Zklamaná a zahořklá se již nikdy nevrátila k učení. Místo toho se stáhla z veřejného života a přežívá na mizerném invalidním důchodu.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1847": "1847
Po válce chtěla Emilia zapomenout na vše, co se stalo. Opustila Pogoren a odešla do USA, kde vstoupila do právnické firmy. Vydělává spoustu peněz – její otec by byl hrdý. Ze spánku ji však budí noční můry a vypracovala si zášť k mužům.
> ZPĚT NA [to=1000].", "683": "683
Emilia válku přežila, ale konflikt na ni zanechal nesmazatelné stopy. Lékaři jí diagnostikovali posttraumatickou stresovou poruchu. Emilia trpí záchvaty úzkosti a projevuje se u ní též nenávist k mužům. Otevřela si soukromou advokátní poradnu, ale nevedla si moc dobře.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1197": "1197
Emira válku přežila. Boj o vlastní život po boku ostatních jí dal potřebnou sílu a pomohl jí znovu věřit lidem. Přes všechno zlé nalezla naději na lepší budoucnost. O několik let později byla uspořádána první výstava Emiřiných fotografií. Šlo o její první velký úspěch a jistě nebude posledním.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1570": "1570
Emira válku přežila. Nějakou dobu využívala pomoci, kterou obětem konfliktu nabízely téměř všechny země světa. Nicméně čas běžel a ve světě rychle zapomněli na utrpení obyvatel Pogorenu. Emira se pokusila zbavit svých dřívějších návyků a závislostí. Uspěla a dokázala zůstat čistá – alespoň prozatím.
> ZPĚT NA [to=1000].", "378": "378
Emira válku přežila. Nějakou dobu věřila, že její život změní svůj kurs. Naneštěstí její přátelé z válečných dnů nebyli nikde k nalezení. Poté si svou daň začal vybírat alkohol. Během roku byla Emira opět na ulici. Žila z ruky do úst, až do jedné obzvláště tuhé zimy…
> ZPĚT NA [to=1000].", "336": "336
Katia použila své kontakty, aby nalezla rodiče v zahraničním uprchlickém táboře. Přivedla je zpět do města a pomohla jim opravit jejich dům. Brzy poté vydala svůj válečný deník, který se stal bestselerem a přitáhl širokou pozornost k osudům civilistů za války.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1777": "1777
Katia použila své kontakty, aby nalezla rodiče v zahraničním uprchlickém táboře. Vrátila se do Pogorenu, ale rodiče se vrátit odmítli, takže byli znovu odloučeni. Po několika letech zemřeli – tehdy dospěla Katia k odhodlání publikovat svůj válečný deník.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1602": "1602
Poté, co přežil válku, se Marin vydal hledat chlapce, jenž kdysi rozzářil jeho den. Jeho snaha však byla marná, proto opravil dům, obnovil svoje podnikání a akční figurku umístil do výlohy.
Jednoho zimního odpoledne zazvonil vchodový zvonek a známý úsměv znovu prozářil Marinovu dílnu – a jeho život spolu s ní.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1388": "1388
Marin přežil, ale byl trvale poznamenán, a to nejen fyzicky. V pronajatém přízemí domu si zřídil malou opravářskou dílnu. Spával pod pracovním stolem. Před nějakou dobou byl vystěhován pro neplacení nájmu – všechen výdělek utratil za pití. Zemřel v hospici na selhání jater.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1416": "1416
Po válce nalezl Marko svou rodinu, které se podařilo skrýt se před největšími krutostmi u přátel na venkově. Po opětovném shledání se rodina s dalšími vyhnanými obyvateli nakonec vrátila zpět do Pogorenu. Všednost běžných dní se vrátila. Budovy byly znovu postaveny. Školy a obchody otevřeny. Život šel dál.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1861": "1861
Po válce se Marko vydal hledat svou rodinu. Uprchlíci z města byli brutálně pronásledováni. Alina s děvčaty přežila, ale to, čím prošly, je poznamenalo navěky. Ani Marko nikdy nemluvil o hrůzách, které prožil. Může být život zase normální?
> ZPĚT NA [to=1000].", "1539": "1539
Po válce se Marko vydal hledat svou rodinu. Uprchlíci z města byli brutálně pronásledováni. Po Alině a děvčatech nebylo ani stopy. Marko se zoufale držel naděje, že překonaly všechny nesnáze a neskončily v jednom z mnoha hromadných hrobů rozesetých po krajině. Spatří je ještě někdy?
> ZPĚT NA [to=1000].", "1042": "1042
Pavle válku přežil. Po měsících pátrání a přes mnohé obtíže nalezl svou ženu a syna. Uprchli a nalezli útočiště ve Francii. Odešel za nimi a nikdy se už do Pogorenu nevrátil.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1318": "1318
Pavle válku přežil. Pokoušel se najít svou ženu a syna, ale ani přes největší snahu se mu to nepodařilo. Rozhodl se zůstat v Pogorenu s nadějí, že jej zde jeho syn jednoho dne nalezne. Takový den však nikdy nepřišel.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1355": "1355
Po válce vyhledal Roman své někdejší společníky a ke své velké úlevě zjistil, že většina z nich obdivovala jeho odvahu a rozhodnutí, které učinil. Vrátil se do své čtvrti a stal se vůdcem místní komunity.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1783": "1783
Roman válku přežil, ale vyhýbal se starým místům a měl obavu se setkání s bývalými druhy. Usadil se na venkově, kde se pokusil začít nový život, ale minulost jej stále pronásledovala.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1822": "1822
Roman válku přežil. Trýzněn minulostí se obrátil k tvrdým drogám. O několik let později zemřel na zdravotní komplikace způsobené závislostí.
> ZPĚT NA [to=1000].", "1212": "1212
Zlata válku přežila a setkala se se svým bratrem v Kanadě. Trvalo nějaký čas, než se přizpůsobila životu v severní Americe, ale našla si práci, a dokonce pokračovala ve studiu hudby – na Královské konzervatoři v Torontu.
> ZPĚT NA [to=1000]", "1593": "1593
Zlata přežila válku, ale dostat se do Kanady se ukázalo být obtížnějším, než čekala. Přes všechny těžkosti zůstává odhodlaná a věří, že Tadeie jednoho dne opět spatří.
> ZPĚT NA [to=1000]", "1240": "1240
Válka Zlatu změnila. Přežila, ale ztratila optimismus a radost ze života. Rozhodla se nesetkávat s bratrem. „Jen bych mu připomínala hrůzy minulosti,“ vysvětlovala.
> ZPĚT NA [to=1000]", "633": "633
„Jsem tak rád, že jsem tady. Omlouvám se za předchozí tirádu, ale tahle válka si na mojí mysli vybírá velkou daň. Jistí lidé, kteří jsou… kteří byli velmi blízcí mému srdci, mi přikázali zůstat naživu za každou cenu. A jelikož jim dlužím za svůj život, není nadále můj, abych jej odvrhl.“
> [to=BTG].", "217": "217
„Ohledně mého postavení na akademii jsem byl fakticky přesný. Jednou jsem byl nominován na Fieldsovu medaili – to je jako Nobelova cena za matematiku. Jsem… býval jsem učitel a dost jsem si to užíval.
A to je vlastně určitým způsobem zodpovědné za to, jak na mě válka působí. Snažil jsem se měsíce chránit své nejbystřejší studenty jen proto, abych viděl, jak byli nemilosrdně pobiti.“
> [to=BTG].", "743": "743
„Po zničení kampusu jsem se se svými studenty ukryl v opuštěných domech u řeky. Nějakou dobu se nám dařilo přežívat, když jsme kvůli jídlu lovili krysy. Mezi sklepy jsme prorazili průchody, abychom se mohli bezpečně pohybovat mezi domy – v té době bombardování a odstřelovači nepolevovali. Ale vlhko, šero a neustálý strach z pohřbení zaživa dovedly některé z těch geniálních myslí k šílenství.
> [to=BTG].", "780": "780
„Armáda prohledávala čtvrť. Šli od sklepa ke sklepu, tahali lidi ven a některé na místě stříleli. Obzvláště mladé muže – považovali je za „sympatizanty s teroristy“. Dívky odvlekli pryč. Když nájezd začal, mí studenti mě pokryli matracemi a přikázali mi zůstat zticha. „Prosím, pane profesore – pro jednou – musíte poslouchat vy nás!“, říkali. Nemohl jsem vzdorovat jejich prosbám…“
> [to=BTG].", "39": "39
„Učíval jsem mladé lidi matematiku. Je obtížné v těchto časech najít zbytečnější dovednost. Ale vím, jak nalíčit past nebo uvařit krysu. „Není dne, kdy byste se nenaučili něčemu novému,“ říkával jsem studentům. Ale nyní jsou všichni mrtví. Byli pobiti jako dobytek – nebo hůř. Zvířata před porážkou netýráme, že? Jejich strach pokazí chuť masa…“
> [to=BTG].", "838": "838
„Po zničení univerzity jsme utekli a ukryli se. Po měsíce jsme žili ve sklepech. Plížili jsme se temnými chodbami a lovili havěť, abychom zahnali hlad. Viděl jsem své žáky zešílet ze strachu, nedostatku naděje a sociální deprivace. Mačkali jsme se ve sklepě jako červi pod kamenem a poslouchali hřmění raket při čekání na milosrdnou smrt.“
> [to=BTG].", "822": "822
„Říkala jsem už o svým starým fotrovi – nenáviděla jsem toho neřáda… Ale válka s lidma dělá divný věci. Tu noc, když padaly bomby na Gravii, se něco změnilo. To, co udělal…Na to nikdy nezapomenu. Slyšeli jste, co se stalo v Gravii, že jo?“
> [to=BTG].", "189": "189
„Tý noci mě zasáhnul šrapnel do stehna. Armáda vstoupila do města a začala masakrovat rebely i civilisty. Museli jsme zdrhat, ale já ani nedokázala vstát z postele. Takže jsem tam jen ležela a čekala na smrt. Doufala jsem, že ten starej ožrala se zachrání aspoň sám. Nečekala jsem, že zůstane se mnou až do konce. Proč mít starosti z něčeho, co nemůžeš změnit?“
> [to=BTG].", "59": "59
„Vždycky byl drsňák – nikdy si nepřipustil to, co ho štvalo. Ale v tu chvíli se změnil. „Musíš to dokázat, dítě,“ řekl těsně před tím, než zemřel. „Musíš bejt tvrdá – všecka ta špína jednou skončí.“ Naléhavě se na mě podíval: „Jako já.““
> [to=BTG].", "265": "265
„Dostali jsme se z Gravie do Pogorenu… a proč? Víc bombardování, víc krveprolití? Možná by bylo líp, kdybych zemřela tehdy a tam. Slyšeli jste, co udělali Graznávijci v Gravii, ne?“
> [to=BTG].", "267": "267
„Po několika hodinách bombardování se do města přihnali vojáci a začali masakrovat rebely i civilisty jako dobytek. Byla jsem zraněná šrapnelem a nemohla jsem ani chodit, natož běžet. Byla jsem si jistá, že mě tam ten stařík nechá. Ten neřád se o mě nikdy nestaral. Proč by najednou měl?“
> [to=BTG].", "294": "294
„Beze slova mě zvednul a šel. Šel takhle celou noc. Ponuře, odhodlaně, tiše. Vyšlo slunce a on pořád šel. Kde na to vůbec vzal sílu? Nechápu! Ale nesl mě celou cestu až do Pogorenu. A jakmile jsme sem došli, zhroutil se a zemřel. Stálo to za to?“
> [to=BTG].", "117": "117
„Měl jsem krásnou přítelkyni, Anu. Měli jsme dítě, úžasného synka. Luka byl jako já – bylo mu teprve sedm a už byl silnější, než ostatní děti. Vsadím se, že se mohl stát slavným vzpěračem, jako jsem chtěl vždycky být já. Tak by to bylo, kdybych byl schopen ho zachránit…“
> [to=BTG].", "761": "761
„Když zasáhli náš dům, přemístili jsme se do sklepa. Rychle nám došlo jídlo a měli jsme jen málo vody. Nemohl jsem se moc hýbat kvůli nohám, ale Ana nás zachránila oba. Byla to skvělá matka – opravdová hrdinka. Ana chodívala v noci ven a nosila všechno, co jsme potřebovali.“
> [to=BTG].", "365": "365
„Do našeho sklepa přišel cizinec. Řekl mi, že Anu střelili do zad. Přinesl mi léky, ale pro našeho ubohého synka už bylo pozdě. „Neplač, tati. Bude mi dobře! A mamka slíbila, že nám přinese něco hezkého,“ řekl Luka krátce před tím, než zemřel. Neřekl jsem mu, že je mrtvá. Dal bych všechno, abych je přivedl zpět. Vždy je budu milovat.“
> [to=BTG].", "165": "165
„Jednoho dne Luka dostal průjem – zjistil jsem, že pil vodu z louže. „Promiň, tati. Jedl jsem buráky a měl jsem hroznou žízeň.“ Solené buráky – to není jídlo pro dítě. Brzy začal slábnout. Ana řekla, že mu donese léky. Musela se cítit tak provinile, že se ani neobtěžovala čekat na západ slunce, než šla ven.“
> [to=BTG].", "119": "119
„Té noci, co Luka zemřel, se objevil nějaký chlápek. Řekl, že je Anin přítel a že ho požádala, aby nám přinesl lék. Ale pro Luku už bylo pozdě. Než odešel, řekl ten člověk, že Anu zasáhl odstřelovač… ale vždycky jsem přemýšlel, jestli je to pravda… jestli si jen nevybrala lepší život než ten, který žila s námi.“
> [to=BTG].", "359": "359
„Býval jsem optimista – jeden z těch lidí, kteří přísahali, že válka nikdy nepřijde. Války se odehrávají daleko – v zemích třetího světa. Nebo tak jsem si to alespoň myslel. Dokonce i když jsem poslouchal zprávy, které byly den ode dne děsivější, pořád jsem nevěřil, co se stane.“
> [to=BTG].", "855": "855
„Měl jsem drahou přítelkyni, která měla pořád z něčeho obavy. Jednoho dne mi zavolala, že venku jsou nepokoje. Separatisté nabádali dav, aby vypálili radnici. Řekl jsem jí, ať se nestrachuje. A měl jsem pravdu! Nic z toho nebylo – tehdy. Ale i když se nepokoje a boje staly každodenními zprávami, ujišťoval jsem jí, že to brzy přejde.“
> [to=BTG].", "37": "37
„Měl jsem dům nedaleko odtud a do práce jsem jezdil autobusem. Jednoho dne jsem seděl ve své oblíbené restauraci tady v Pogorenu a skoro jsem si nevšímal ztišené televize, kde ukazovali nějaké záběry z těžkých bojů. Ale potom jsem poznal to místo. Bylo to moje městečko. Moje přítelkyně byla tam. S bušícím srdcem jsem popadl kabát a spěchal za zvukem střelby.“
> [to=BTG].", "696": "696
„Na autobusové zastávce jsem se od ostatních dojíždějících dozvěděl, že jsme v obležení a žádný autobus do našeho městečka nepojede. Byl jsem zdrcen. Pokud by mě nebylo, přítelkyně by opustila městečko a odjela do zahraničí ke své tetě. Ale já ji přesvědčil, aby zůstala. A teď… ani nevím, jestli je v pořádku, nebo ne – neslyšel jsem o ní od začátku obležení…“
> [to=BTG].", "396": "396
„Lidé jsou hlupáci, ale já jsem byl největší z nich. Myslel jsem si, že jakkoli se lišíme, nezačneme po sobě prostě jen tak střílet. To je něco… něco, co dělají ostatní, ne my! Žili jsme spolu stovky let a jsme civilizovaný národ. Jenže blbost je smrtící. Ta moje pravděpodobně zabila mou nejbližší přítelkyni.“
> [to=BTG].", "919": "919
„Jednou jsem zvedl telefon. Byla to má přítelkyně, nesrozumitelně vzlykala, že před jejím domem se srocuje dav. Řekla mi, že se chystají všechno vypálit a že musí prchnout ze země. Utišoval jsem ji nejlépe, jak jsem dovedl – naštěstí se dav brzy rozešel. Upokojoval jsem její obavy po následující týdny. Odvedl jsem dobrou práci – rozhodla se zůstat.“
> [to=BTG].", "544": "544
„Bylo pozdě. Obléhání začalo, byli jsme již odříznuti a všechny spoje k nám byly zrušeny. A stejně už bylo pozdě na to, udělat cokoli pro mou přítelkyni. Měl jsem na to myslet dřív, než jsem ji ukolébal falešným pocitem bezpečí. Nevím, co se jí stalo. Nejspíš se to nikdy nedozvím, ale obávám se nejhoršího.“
> [to=BTG].", "787": "787
„Je zde hrozivý klid, že?…Ach, ne, samozřejmě že ne, co všechna ta střelba a výbuchy? Jen myslím… dobře, to je ta moje pracovní deformace, obávám se. Jsem učitelka. Ředitelka základní školy.
> [to=BTG].", "698": "698
„Na začátku obléhání se školní docházka zhroutila – mnoho rodičů se rozhodlo nechat děti doma. Jeden mladík mi poradil, abychom zakryli okna gymnastickými matracemi. „To je hloupé, vždyť děti potřebují světlo na čtení,“ odpověděla jsem, „a krom toho, nikdo snad nebude střílet na školu!““
> [to=BTG].", "887": "887
„Jednou v pátek zazvonil telefon: „Zatraceně, promiňte, to je učitelka? Jste to vy! Ne, ne! Řekli nám, že škola byla evakuovaná – že je tam snad povstalecká základna. Dostaňte odtamtud děti, rychle!“ Spustila jsem požární poplach a sotva se nám podařilo uprchnout. „Proč se nás snaží zabít?“ ptala se jedna dívenka. „Nesnaží, zlatíčko. To je jen hrozný omyl,“ odvětila jsem.“
> [to=BTG].", "174": "174
„Měli bychom se tu trochu rozveselit, nemyslíte? Povím vám příběh… ach, promiňte, to je ta moje pracovní deformace, obávám se. Bývala jsem učitelka. Ředitelka základní školy… mizerná, hádám.“
> [to=BTG].", "407": "407
„Rodiče měli pravdu. Abych je upokojila, přemístila jsem třídy do více chráněných místností. To je zachránilo, když armáda shodila bombu přímo před školu. Okna se roztříštila, ale krupobití střepů padalo na prázdné lavice a židle. Poté jsme okna zakryli.“
> [to=BTG].", "752": "752
„Ale stále jsem nevěřila, že by někdo mohl záměrně útočit na děti. Znovu jsem se mýlila. Nakonec jsme museli ve spěchu školu vyklidit. Neznámý volající mi sdělil, že se škola během několika minut stane cílem palby, tak jsme utekli. O iluze jsem ale přišla teprve až potom, když bomby zničily mou školu chvíli poté, co jsme odešli. „Proč se nás snaží zabít?“ plakala jedna holčička. Neměla jsem pro ni odpověď. A stále nemám.“
> [to=BTG].", "990": "990
„Žili jsme v rozlehlé vile, s prostornými, prosvětlenými místnostmi a velkými okny. Abychom se chránili před zbloudilými střelami a třískami, přemístili jsme dvojlůžko a malý ohřívač do pohodlné převlékárny v prvním patře. Trávili jsme tam většinu času – hovory, čtením, posloucháním hudby, hraním her – vším, co mohlo zahnat nudu.“
> [to=BTG].", "517": "517
„Když banky zavřely, otec otevřel sejf a vyndal malou truhličku. „Podívejte, děvčata,“ řekl, „pořád nejsme na mizině!“ Potom šel na trh a přinesl čerstvé broskve. Měnil šperky za jídlo každý den. Také jsme dostávali humanitární pomoc jako ostatní. Takže to nebylo tak špatné – až na tu izolaci. Ale otec chtěl, abychom byly v bezpečí.“
> [to=BTG].", "616": "616
„Jednoho dne otci nebylo dobře. Šla jsem na trh místo něj. Byla jsem šťastná, že jsem konečně venku. Znala jsem zpaměti bezpečnou trasu, takže jsem cestu zvládla bez problémů. Ale když jsem se vracela, viděla jsem nad naší ulicí sloup kouře. Náš dům hořel. Nemohla jsem se dostat dovnitř – kouř byl příliš hustý. Šla jsem okolo, ke vchodu ze zahrady a tam jsem je našla.“
> [to=BTG].", "970": "970
„Otec i sestra byli zastřeleni. Nějaká lůza z milicí vstoupila do domu – prý hledala nepřátelské informátory. Vyvlekli otce i sestru na zahradu a střelili je do zátylku. Sousedé říkali, že se ani neobtěžovali někoho vyslýchat. Jen vyčistili dům od všeho cenného.“
> [to=BTG].", "884": "884
„Žili jsme ve velkém, samostatně stojícím domě. Nicméně prostorné, jasné místnosti s velkými okny se staly neobyvatelnými kvůli neustálé střelbě a explozím. Proto jsme byli omezeni na převlékárnu bez oken v prvním patře. Byla tak malá, že jsme do ní sotva dostali dvoulůžko a malé topení. Trávili jsme tam většinu času a vycházeli jsme pouze na toaletu.“
> [to=BTG].", "469": "469
„Otec chodil každý den na trh a měnil cennosti naší zemřelé matky za jídlo a další potřeby. Také si chodil pro humanitární pomoc – což pro něj muselo být ponižující. Má sestra a já jsme se ven takřka nedostaly. Otec nás držel v bezpečí. Protože jsme měly dlouhé vlasy a žádnou tekoucí vodu, začaly jsme mít problémy s vešmi.“
> [to=BTG].", "73": "73
„Jednoho dne otec onemocněl, takže jsem musela jít na trh místo něj. Mé obavy byly neopodstatněné – nic špatného se mi na cestě tam nestalo. Ale když jsem se vracela, nad naší ulicí se táhl dým. Náš dům hořel. Nemohla jsem se dostat dovnitř – dým byl příliš hustý. Obávala jsem se nejhoršího a začala jsem volat otce a sestru. Nikdo neodpověděl. Poté jsem je našla za domem.“
> [to=BTG].", "513": "513
„Otec i sestra byli mrtví. Sousedé mi řekli, že milicionáři vstoupili do domu, když hledali nějaké graznávijské informátory. Vyslýchali a zabili mou rodinu a než dům zapálili, pobrali všechno cenné, co našli. Jsem si jistá, že loupení byl pravý důvod jejich návštěvy.“
> [to=BTG].", "912": "912
„Před válkou byste prošli kolem mě – vždycky byste se přitom koukali jinam. Nebylo možný prorazit tuhle neviditelnou zeď, která dělila vaše uspěchaný životy od existencí těch, co byli z různejch důvodů odšoupnutý stranou. Ale nezapomeňte – jsme taky lidi.“
> [to=BTG].", "825": "825
„Když válka vypukla, všem se dostalo stejnýho zacházení. A teď už mezi náma nejsou žádný bariéry. Poprvé za tolik let mě někdo vidí jako člověka – jsem stejná, jako ostatní. Už nejsem houmlesáckej vyvrhel – jsem znovu Emira.“
> [to=BTG].", "143": "143
„Jsem zvyklá žít takhle – ve skrýši, v chudobě, hledat zbytky. Co ze mě kdysi dělalo vyvrhela, je teď užitečná dovednost. Vítejte v mým světě! Ale nemyslete, že mě to těší. Jako kdokoli jinej čekám, až tahle noční můra skončí. Jednou se tohle musí změnit.“
> [to=BTG].", "261": "261
„Válka vzala lidem všecko: domovy, rodiny, důstojnost života. Tohle já ztratila už před drahnou dobou. Jakákoli naděje a vůle bojovat z mýho života zmizela už dávno. Teď jsem jen další kus lidskýho odpadu – jeden mezi hromadou dalších, živejch i mrtvejch. Netušila jsem, že to někdy řeknu, ale teď je to ještě horší.“
> [to=BTG].", "450": "450
„Když válka vypukla, všem se dostalo stejnýho zacházení. A teď už mezi náma nejsou žádný bariéry. Moje úkoly jsou stejný, jako ostatních lidí ve skupině. Ale dochází jim, že je vždycky zklamu? Že jim nestojím za jejich důvěru, aniza jejich naděje? Že si do skupiny vybrali tu nejhorší možnou osobu?“
> [to=BTG].", "424": "424
„Viděla jsem ze světa více a mám více zkušeností, než kdokoli z mých příbuzných nebo přátel. Potkala jsem slavné osobnosti a čtenáři považovali mé rozhovory za zábavné a břitké. Ale když jsem se pokoušela sepsat své vlastní zážitky… nešlo to. Chci najít a obejmout své blízké, ne o nich psát. Přeju si, abych je bývala navštěvovala častěji.“
> [to=BTG].", "121": "121
„Toto město vítalo každého s otevřenou náručí. Milovala jsem kavárny starého města, místa, kde jsem se setkávala s přáteli a lidmi z celého světa. Může se to znovu vrátit? Pokud si máme projít tímhle, musím udělat co jenom půjde, abych pomohla kidem zapamatovat si, jaké to bývalo. Můžeme dosáhnout velkých věcí, pokud budeme držet pospolu.“
> [to=BTG].", "533": "533
„Zrovna jsem se chystala opustit čtvrť mých rodičů. Cítila jsem se poražena. V té chvíli mě poznal dávný přítel z dětství. Doufala jsem, že mi pomůže zjistit, co se stalo mým blízkým. Ukázalo se, že naopak pomoci musím já jemu. Místní dívka byla pod jakousi chatrnou záminkou držena armádou v zajetí. Všichni z okolí se sešli před základnou a požadovali její propuštění. Potřebovali ale mluvčího.“
> [to=BTG].", "161": "161
„Napochodovala jsem na základnu, mávala svým novinářským průkazem a dožadovala se – anglicky – setkání s velitelem. Po chvíli dohadování mě ujistil, že muselo dojít k omylu a že dívka bude propuštěna. Hádám, že obálka s „důkazem“, na který jsme se složili s místními, pomohla stejně, jako můj úskok… ale důležité je jen to, že jsme nebohou dívku dostali ven.“
> [to=BTG].", "61": "61
„Viděla jsem více ze světa a mám více zkušeností, než kdokoli z mých přátel a příbuzných: byla jsem na galavečerech jako předávání Oscarů, hovořila jsem s celebritami a vizionáři. Ale nyní cítím, že jsem měla více pobývat s vlastními lidmi a více mluvit se svými blízkými. Místo toho jsem marnila čas psaním malicherností o různých kašparech – a myslela jsem, že je to důležité! Neceníte si toho, co máte, dokud to neztratíte…“
> [to=BTG].", "840": "840
„Strávila jsem tolik let mimo, že jsem stěží poznávala svoje město. Znávala jsem tu snad každého. Nyní, když se usměji na cizího člověka, berou mě za hlupáka, prostitutku, nebo hůř, za udavače. Ale beru to – jsou i jiné cesty, jak přimět lidi, aby viděli věci mýma očima.
> [to=BTG].", "41": "41
„Můj novinářský průkaz a trocha blafování mi zařídily pět minut u velitele. To bylo dost na to, abych ho přesvědčila, že bude v jeho nejlepším zájmu dívku propustit… a vzít si úplatek. Trval na tom, abychom si vyměnili kontakty a setkali se „za příhodnějších podmínek“. Souhlasila jsem… Mohla bych využít téhle příležitosti a smazat ten samolibý úsměv jeho ksichtu navěky.“
> [to=BTG].", "335": "335
„Lidi dnes ochraňují svůj majetek. Dřív vyhazovali všechno, co se rozbilo. Míval jsem těžké časy, abych si vystačil jen s prací v dílně. Zákazníci se trousili po jednom, po dvou za den, většinou lidi jako ta stará dáma – používala pořád tu samou žehličku od doby, co byla mladá nevěsta, a tráva bývala zelenější… Ale byly i výjimky.“
> [to=BTG].", "248": "248
„Chtěli po mně, abych vyrobil sadu zlodějského náčiní. Odmítl jsem. Peníze se hodily, ale tohle jsem nechtěl. Přál bych si, aby tihle zákazníci brali „ne“ za odpověď. Přišli si pro mě, když jsem byl nahoře se svou ženou – spali jsme. Hádám, že se nemohli dostat přes dveře dílny, tak jen hodili molotov do okna. Do okna naší ložnice.“
> [to=BTG].", "503": "503
„Ani nevím, jak jsem utekl. Ale ženě se to nepodařilo. Všechno, co jsem měl, shořelo. Občas si vzpomenu na toho kluka. Kde je teď? Co dělá? Žije vůbec? Pokud žije, jednoho dne ho najdu. Určitě mu chybí jeho hračka.“
> [to=BTG].", "768": "768
„Lidi si dnes cení svých věcí. A to dřív vyhazovali všechno rozbité do odpadu! Měl jsem opravářskou dílnu, ale nemohl jsem si dovolit moc, s těmi pár zákazníky denně. Mí zákazníci byly většinou staré dámy, které chtěly svůj mlýnek na maso používat navěky. Ne, že bych si stěžoval – bez nich bych neměl vůbec žádné kšefty.“
> [to=BTG].", "765": "765
„Když si pro mě ti grázlové přišli, byli jsme… byl jsem nahoře a tvrdě spal. Dveře dílny byly zamčené. Vyznám se v zámcích – byla to poctivá práce. Takže ti hajzlové jen hodili molotova oknem do ložnice. Chtěli po mně, abych jim vyrobil sadu lupičského náčiní, ale to jsem odmítl. Peníze nabízeli slušné, ale nechtěl jsem nic z toho. Kdybych to ale vzal, udělal bych lépe...“
> [to=BTG].", "851": "851
„Zavolali nás k požáru činžáku. V našem týmu jsem byl pořád nováček. Zrovna jsme začali sestavovat hadice, když jeden z obyvatel zakřičel, že uvnitř někdo je. Nasadil jsem si dýchací masku, vběhl dovnitř a vynesl ven mladou ženu. Zkrátím to – brzy jsme se vzali. Jmenovala se Alina.“
> [to=BTG].", "48": "48
„Na svoje dopisy jsem nedostal jedinou odpověď a mám opravdu strach. Ale musím věřit, že Alina a děvčata se mají dobře – že je všechno v pořádku. Pokud ne, zblázním se! Až obléhání skončí, najdu je, jedno jak. Už nikdy nedovolím, aby nás něco znovu rozdělilo. Doufám, že jednoho dne budeme moci na tuhle válku zapomenout a přemýšlet o ní jen jako o zlém snu.“
> [to=BTG].", "202": "202
„Otec mi říkával, že bych si měl vybrat jednu šťastnou vzpomínku. A když bude hůř, jen zavřu oči a vrátím se do té šťastné chvíle. Ale co mám dělat, když mi moje nejšťastnější vzpomínka nepřináší nic než bolest?“
> [to=BTG].", "235": "235
„Měli jsme dvě děti, dvě nádherné dcerky. Když vypukla válka, vzala je na venkov k mojí matce. Chtěla, abych šel s ní, ale nikdy bych neopustil tým v takové době. Museli jsme bojovat se spoustou požárů. Ale nakonec bylo víc požárů, než jsme mohli zvládnout… a později přestal existovat i tým samotný. Nakonec se situace zhoršila natolik, že jsem ani nemohl opustit město.“
> [to=BTG].", "176": "176
„Nedostal jsem od nich za celé měsíce ani řádku. Není cesty, jak se s nimi spojit – nefungují telefony, nechodí pošta. Zkoušel jsem posílat dopisy po lidech odcházejících z města, ale zpět už se mi žádná zpráva nedostala. Začínám ztrácet naději, že ještě někdy uvidím Alinu a dcerky živé. A to mě pomalu začíná dohánět k šílenství. Přál bych si dostat do rukou toho, kdo tohle všechno začal...“
> [to=BTG].", "657": "657
„Všechno to bombardování, palba odstřelovačů a nedostatek zásob – člověka to nutí někde se schovat, sednout si a brečet. Ale nesmíme jim dovolit zlomit našeho ducha – musíme jim ukázat, že nám nemůžou vzít důstojnost. Je to tady těžké, ale víte, jak se nám dařilo v naší ulici?
> [to=BTG].", "389": "389
„Nemůžete jen tak zavřít děcka uvnitř a nenechat je nic dělat. Tak můj syn sestavil fotbalový tým. Trénovali v tmavém sklepě. Byli tak odhodlaní – dokonce dostali nápad uspořádat Pogorenský pohár. Pozvali jsme do soutěže tři další týmy, ale byl tu určitý problém, který jsme museli vyřešit.“
> [to=BTG].", "457": "457
„Všechno to bombardování, palba odstřelovačů a nedostatek zásob – člověka to nutí někde se schovat, sednout si a brečet. Je to beznadějné. Dokud ještě budovy v naší ulici stály, snažili jsme se zachovat svou důstojnost – ale podařilo se nám to?“
> [to=BTG].", "546": "546
„Ženy z naší ulice o sebe velmi pečovaly, aby zůstaly krásné. I přes ty strašné podmínky byly vždy upravené a chodily oděné v tom nejlepším oblečení. Tolik jsme se snažili, ale všechno to bylo zbytečné. Pouze dětem zbyla ještě nějaká naděje. Víte, co udělal můj kluk?“
> [to=BTG].", "827": "827
„Nemůžete děcka jen zavřít uvnitř, a nechat je se nudit, takže můj syn sestavil fotbalový tým. Bylo srdcervoucí pozorovat je, jak trénují v tmavém sklepě. Potom dostali nápad uspořádat Pogorenský pohár. I když jsem byl vyděšený, pozvali jsme další tři týmy. Nicméně jsme museli překonat jednu velmi vážnou překážku.“
> [to=BTG].", "384": "384
„Sportovní hala bombardování přežila, ale dostat se tam znamenalo přejít most sužovaný palbou graznávijských odstřelovačů. Mírové sbory nám odmítly pomoci svými obrněnými transporty, takže jsme jedné noci podnikli divoký běh do haly. Neuspěli jsme. Byly to děti! Jak může někdo střílet na děti? Moje žena nechápala, jak jsem to mohl dopustit. Dalšího dne ode mě odešla, podařilo se jí se synem uprchnout do zahraničí. Nemyslím, že je ještě někdy uvidím.“
> [to=BTG].", "280": "280
„Byl jsem na frontě od chvíle, co začaly věci jít do kopru. Moje jednotka byla vždycky první v akci a poslední, kdo se stáhnul. Když jsem ztratil čtvrtinu chlapů, nadřízený rozhodli, že potřebujem trochu vorazit. Takhle jsem se dostal do Pogorenu, kde byl klid. Ten ale nevydržel dlouho.
> [to=BTG].", "720": "720
„Když fronta rozdělila město mezi nás a povstalce, situace se stala ještě odpornější. Celý skupiny civilistů byly předváděný k výslechům. Až příliš často pak byly postřílený – aby nezůstali svědci. Nechtěl jsem se toho účastnit. Jsem voják, ale ne vrah.“
> [to=BTG].", "813": "813
„Jedný noci jsem se převlík do svejch civilních hadrů a zdejchnul se. Hlídku měl zrovna můj kámoš. Řek jsem mu, že vypadnu sehnat si nějakou prdelku, a že se vrátím ráno. Doufám, že neschytal moc velkej pojeb, když mě nechal projít.“
> [to=BTG].", "379": "379
„Nejhorší na bojích v Pogorenu je to, že nikdy nevíš, jestli ten maník, cos ho právě míjel na ulici, náhodou nepatří mezi povstalce. Takže jsem řek svejm lidem, ať jsou extra podezřívavý. Řek jsem jim, že je lepší sejmout jednoho chlápka navíc, než čekat, až se ten sráč otočí a bodne tě do zad.
> [to=BTG].", "922": "922
„Když už byly hranice mezi naším a jejich územím jakž takž stabilní, začaly se dít ještě větší ohavnosti. Byly zadržený celý skupiny – některý lidi dostali po výslechu návdavkem kulku do hlavy. Jednou jsme dostali rozkaz zbavit se bandy takovejch ubohejch bastardů. Poznal jsem jednoho z nich. Byl to Leon, můj nejlepší kámoš z dětství. Mířil jsem nad hlavy. Ostatní z popravčí čety ale ne…“
> [to=BTG].", "789": "789
„Potom jsem se nemoh svejm lidem ani podívat do tváře. Chtěl jsem je zabít nebo zabít sebe nebo vyhodit celej barák do luftu. Nakonec jsem radší jednou v noci utek. Netuším, co řeknu, jestli je někdy znovu potkám. Nejsem si jistý, jestli jsem byl slaboch já, nebo oni.“
> [to=BTG].", "140": "140
„Armáda se snaží podlomit morálku rebelů nepřetržitým bombardováním, ale nejvíce tím trpí civilisté, jako jsme my. Když jste byli pod palbou celé týdny, naučíte se podle zvuku předvídat, kam dopadne střela z minometu. Nikdy jsem o tom dříve nepřemýšlela, ale jeden osudný den změnil všechno.“
> [to=BTG].", "734": "734
„Horko bylo nesnesitelné a lidé čekali ve frontě na vodu. Byla jsem tam s rodiči a Tadeiem. Najednou přišel záblesk a já jsem ztratila vědomí. Později jsem se dozvěděla, že mezi námi explodovala střela z minometu, zranila mě a Tadeie – a zabila naše rodiče. Musela jsem bratrovi vysvětlit, že jsou oba po smrti. Umíte si představit, že ztratíte oba rodiče, když je vám šest?
> [to=BTG].", "337": "337
„Masakr byl ve všech televizních zprávách. Zanedlouho přijela charita a nabízela mladým obětem konfliktu pěstounské domovy v Kanadě. Rozhodla jsem se nechat je odvézt Tadeie z Pogorenu. Nyní je v bezpečí. Já jsem dočasně uvízla tady, ale jednoho dne se k němu připojím a budeme znovu spolu. Mám velice dobrý důvod zůstat naživu.“
> [to=BTG].", "680": "680
„Slyšeli jste to? Další minometný granát – a nedaleko odtud. Mnoho lidí si na ten zvuk zvyklo, ale já trnu hrůzou kdykoli zazní. Vždy ztuhnu a vzpomenu si na jeden letní den v prvním roce války. Den, kdy se všechno v mém životě změnilo.“
> [to=BTG].", "287": "287
„Horko bylo neúprosné a lidé se řadili do fronty na vodu. Byla jsem tam s Tadeiem a rodiči, když mezi námi explodoval granát. Když jsem přišla k vědomí a rozhlédla se, slyšela jsem sténání a výkřiky… krev… všude mrtvá těla… odtržené končetiny… Můj bratr krvácel, plakal a volal maminku a tatínka. Rozhlédla jsem se, pak jsem ho objala a začala křičet.“
> [to=BTG].", "187": "187
„Masakr byl všude ve zprávách. Záběry nás ukazovaly, krvácející a plačící nad těly našich rodičů. Charita dostala mého bratra z Pogorenu do Kanady do pěstounského domova. Ale mě tady nechali. Navzdory všemu jsem se rozhodla žít. Jednoho dne odejdu také do Kanady. Nechci zemřít tady, samotná a zapomenutá.“
> [to=BTG].", "260": "260
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-4 - viz [to=1125].
> Výsledek 5-7 - viz [to=1862].
> Výsledek 8-9 - viz [to=1515].
> Výsledek 10 - viz [to=943].", "1125": "1125
V domě se zabarikádovala nějaká rodina, ale i přes všechnu jejich snahu se zloději dostali dovnitř. Od té doby je budova opuštěná. Přesto by se uvnitř možná dalo najít něco užitečného, co přehlédli. Vypadá to, že dost spěchali – válí se tu pořád spoustu věcí.
Přidejte 4 karty průzkumu do balíčku neznáma.
> [to=BTG]", "1862": "1862
Tato čtvrť byla nedávno terčem dělostřeleckého ostřelování a mnoho domů je ještě v plamenech. Lidé to tu opustili ve spěchu, takže možná najdeme něco užitečného, aniž bychom narazili na někoho dalšího. Dům před námi stále hoří – je bezpečné jít dovnitř?
Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG]", "1515": "1515
Rodinná fotografie rodičů a jejich dvou dcer. Ještě že se nepodobají svému otci. Vypadá jako medvěd.
> [to=BTG]", "943": "943
Našli jsme zprávu:
“První den nás okradli. Za dva dny zavraždili naše holčičky. Postřílel jsem je všechny. Už ale nechci tu zbraň nikdy použít – rozbil jsem ji a zakopal za domem.”
Další text je roztřesený:
“Pokud tohle čtete – nehledejte mě.”
Šli jsme se podívat, kde je zakopaná zbraň. Netrvalo dlouho a objevili jsme ji.
Přidejte pistoli a 2 kulky na hromádku nálezů.
> [to=BTG]", "614": "614
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-4 - viz [to=1149].
> Výsledek 5 - viz [to=1454].
> Výsledek 6-7 - viz [to=1943].
> Výsledek 8-10 - viz [to=1614].", "1149": "1149
Centrum města bývalo tak krásné – parky, náměstí a památníky, obklopené starými budovami. Válka si tu vybrala svou daň, ale lidé stále přicházejí směňovat své věci na tržiště. Pokud máme co nabídnout, možná bychom mohli získat něco z věcí, které potřebujeme. Obchod ani válka nezastaví.
> [to=BTG]", "1454": "1454
Na stránce starého časopisu jsme našli naškrábaný vzkaz:
“Davide a Evo, to jsem já, vaše sousedka Magda. Vaše miminko je v bezpečí u nás. Pokud si tohle přečtete, zkuste se dostat k domu mého bratra (byli jsme u něj spolu minulé léto, pamatujete?). Hodně štěstí!”
> [to=BTG]", "1943": "1943
Objevili jsme potrhaný leták s názvem “PROHLÁŠENÍ”:
“...zde v našem prastarém hlavním městě, jsme my Vyseni doma a nebudeme už nadále snášet útisk! Vyseňská republika, se svým hlavním městem Pogoren, v rámci svých hranic určených dohodou z…”
Všechny vaše dohody a prohlášení si strčte do prdele!
> [to=BTG]", "1614": "1614
Na zdi proti vám jsme si všimli hrubě naškrábaných písmen:
“Hana, Tomas a já jsme se sem nastěhovali se strýcem Radu. Mámu jsme pohřbili na dvoře. Postarej se o taťku. Petra”
> [to=BTG]", "244": "244
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-4 - viz [to=1800].
> Výsledek 5-8 - viz [to=1031].
> Výsledek 9-10 - viz [to=782].", "1800": "1800
Kostel svaté Marie je pořád místem setkávání pro lidi ze sousedství. Otec Olek je známý svou dobročinností a ochotou poskytovat útočiště chudým. Možná bychom od něj mohli získat něco zdarma nebo výměnou.
Sakristie za kostelem je zničená a opuštěná. Mohli bychom se tam podívat po nějakých užitečných surovinách.
Na prázdný žeton napište “Kněz, 1800” a umístěte ho na kartu kostela.
> Během návštěvy kostela (včetně současné) můžete vrátit 2 karty průzkumu, a setkat se tak s knězem Olekem - viz [to=1696].
> Nebo [to=BTG].", "1031": "1031
“Jako malý jsem sem chodíval se svými rodiči.”
Kostel svaté Marie je známý díky svému laskavému knězi, Olekovi. Bohužel byl kostel nedávno poničený a Oleka od té doby nikdo neviděl. Na místě by měly být hromady sutin, takže by se mohla hodit lopata.
Budovu sakristie teď prý zabrala nějaká ozbrojená skupina. Vydat se tam by mohlo být nebezpečné.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG]", "782": "782
Na zdi je značka a vedle ní několik slov:
“Tady leží Roxy, nejlepší pes na světě”
> [to=BTG]", "1696": "1696
Místnosti a chodby jsou z velké části zabydlené žalostně vypadajícími lidmi. Velkou část z nich tvoří děti.
Sedí opřeni zády o zedi a vyměňují si prázdné pohledy. Čekají na skromnou porci polévky, kterou rozlévá kněz nebo jeden z jeho pomocníků. Snad se někdo bude věnovat i jejich zraněním.
Hostitelé nebudou mít moc času nazbyt.
Vyberte jednu postavu, která má zranění, nemoc, hlad nebo zoufalství na úrovni 3. Vyberte jeden z jejich stavů na úrovni 3 a snižte ho o 1.
Kněze Oleka můžete navštívit jen jednou během fáze prohledávání.
> [to=BTG]", "746": "746
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-2 - viz [to=1063].
> Výsledek 3-4 - viz [to=1863].
> Výsledek 5-8 - viz [to=1544].
> Výsledek 9-10 - viz [to=1299].", "1063": "1063
Do zdi někdo vyryl text:
“Každou noc slyším výkřiky. Už to moc dlouho nevydržím. Děsím se chvíle, kdy si pro mě přijdou. Bože, prosím zachraň mě!”
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG]", "1863": "1863
Tahle těla… jsou strašlivě zohavená. Jejich zranění svědčí o mimořádné krutosti. Tohle mohl provést jen nějaký vyšinutý psychopat…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG]", "1544": "1544
Několikrát se stala cílem bombardování, hořelo v ní a rabující bandité si ji za cíl vybrali hned několikrát. Přesto nemocnice pořád funguje. Na některých odděleních stále přijímají pacienty a zachraňují životy, většinou díky renomovanému chirurgovi doktoru Jefimowi. S vytrvalou nezlomností dál pracuje a dohlíží na chod nemocnice.
Je tomu skutečně tak nebo to jsou jen fámy a zbožná přání?
Otevřeli jsme jednu ze skříně a všechno nasvědčuje tomu, že nemocnice opravdu je stále v provozu.
Přidejte 1 léky nebo 1 obvazy na hromádku nálezů.
> [to=BTG]", "1299": "1299
Našli jsme výňatek z hlášení o škodách po jednom z ostřelování:
“Chirurgie - 32 pacientů. 3 zabiti, 12 zraněno.
Neurologie - 13 pacientů. 0 zabito, 2 zraněni.
Dětské oddělení - 34 pacientů. 32 zabito, 2 zranění.
Intenzivní péče - 55 pacientů. 9 zabito, 10 zraněno.”
Zdá se, že dětské oddělení to odneslo nejvíce.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> Vraťte se ke hře.
", "114": "114
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-2 - viz [to=1901].
> Výsledek 3-6 - viz [to=1129].
> Výsledek 7-10 - viz [to=1322].", "1901": "1901
Zápach rozkladu je nesnesitelný. Tyhle těla musí být měsíce stará – nachází se v pokročilém stádiu rozkladu a rozpadají se na kusy. Některá nenesou žádné zřejmé známky násilí, jen kulkou vyhloubenou díru v hlavě. Jde o povstalce zastřelené armádou? O zajatce zastřelené povstalci? Ať už má tohle na svědomí kdokoli, snažil se svůj zločin utajit zatopením sklepa – možná měli v úmyslu nechat budovu zřítit se a důkazy tak skrýt pod sutinami.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> Vraťte se ke hře.
", "1129": "1129
Ocitli jsme se na opuštěném staveništi v luxusní obytné čtvrti, která se měla stát ozdobou Pogorenu. Teď ale skýtá perfektní pozice pro armádní odstřelovače – není radno tu vystrkovat hlavu z úkrytu. Mohli bychom tu najít nějaké užitečné věci, které tu možná zbyly po dělnících nebo po povstalcích, kteří staveniště nějaký čas ovládali, než je armáda vytlačila.
A to developeři slibovali, že byty dostaví “stůj co stůj”...
> [to=BTG]", "1322": "1322
Měla to být luxusní obytná čtvrť – snové bydlení v této oblasti se podpořila i nákladná mediální kampaň. Jakmile ale začala válka, developeři utekli za hranice. Před nedávnem armáda vyrvala nedostavěné budovy z rukou povstalců. Mohli bychom tu posbírat něco z toho, co po sobě povstalci zanechali, ale vystavujeme se tím riziku, že narazíme na vojenskou hlídku…
> Vraťte se zpět ke hře.", "531": "531
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-5 - viz [to=1007].
> Výsledek 6-8 - viz [to=1401].
> Výsledek 9-10 - viz [to=1878].", "1007": "1007
Už před válkou byl tenhle dům jen ruina. Teď takhle vypadá půlka města.
Bezdomovci se tu ukrývali dlouho před začátkem války. Vždycky bojovali s nedostatkem jídla a kdo ví, jestli přežili, když se situace v poslední době ještě zhoršila. Tak či onak by pro nás neměli představovat hrozbu. Dokonce bychom tu mohli najít něco užitečného.
> [to=BTG]", "1401": "1401
Našli jsme dopis:
“Nejdražší Mašo. Našla jsem útočiště mezi bezdomovci. Už nejsem učitelem ani umělcem – jsem teď jedním z nich. Není tu dost jídla, takže někteří z mých přátel už odešli. Nemusíš se ale bát, jakmile dokončím svůj obraz, hned se také vydám hledat nějaký lepší úkryt.”
> [to=BTG]", "1878": "1878
Tenhle obraz musel někdo namalovat docela nedávno. Jsou na něm zámožně vypadající lidé sedící v zaneřáděné, zničené budově. Asi jde o nějakou metaforu nebo tak něco…
> [to=BTG]", "343": "343
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-5 - viz [to=962].
> Výsledek 6-8 - viz [to=1875].
> Výsledek 9 - viz [to=1385].
> Výsledek 10 - viz [to=1632].", "962": "962
Před válkou jste si tu mohli nechat opravit auto. Byla to slušná rodinná firma, kterou vedl horkokrevný syn se svým postarším otcem. Jestli tam ještě pořád žijí, možná by s námi byli ochotní obchodovat.
V opačném případě by se tam dala najít spousta užitečných součástek a možná i nějaké jídlo.
Jestlipak tu majitelé stále jsou?
> [to=BTG]", "1875": "1875
Někdo načmáral na zeď:
“KONEC SKRÝVÁNÍ
SETKÁME SE V NEBI”
> [to=BTG]", "1835": "1835
Pod stolem leží vzkaz – není schovaný, ale dal by se snadno přehlédnout. Podle rukopisu se dá odhadovat, že ho psala žena, a ve spěchu.
“Miloszi,
Je mi to líto, opravdu moc líto. Nemohla jsem už dál čekat. Schovala jsem do knih nějaké šperky. Najdeš je ve sklepě v papírových krabicích za těmi zamřížovanými dveřmi. Co najdeš, použij. Zůstaň prosím naživu!
Bůh ti žehnej. Je mi to líto”
Prozkoumali jsme rozházené zbytky knih. Pisatelka nelhala…
Přidejte 1 šperky na hromádku nálezů.
> [to=BTG]", "1632": "1632
Na čerstvém hrobu je položená malinká, pečlivě poskládaná origami kytička a občanský průkaz muže jménem Milosz.
> [to=BTG]", "641": "641
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1-4 - viz [to=1402].
> Výsledek 5-7 - viz [to=1580].
> Výsledek 8-9 - viz [to=1903].
> Výsledek 10 - viz [to=1320].", "1402": "1402
Přišli jsme k malému, leč luxusně zařízenému hotelu, který dříve patřil Pogorenské cestovní kanceláři. Teď to tu zabrali nějací ozbrojení násilníci. Z budovy je čas od času slyšet výkřiky. Nejlepší bude držet se odtamtud dál. Z kdysi vznešené a zářivé budovy zbyl jen stín – podobně jako z nás samotných.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
> [to=BTG]", "1580": "1580
Tenhle malý ale luxusní hotel už je dlouho opuštěný. Dříve ho vlastnila Pogorenská cestovní kancelář. Zloději už ukradli skoro všechno, co mělo nějakou cenu, ale možná něco přehlédli. Teď tam prý bydlí nějaký neškodný blázen.
> [to=BTG]", "1903": "1903
Tenhle malý, ale přesto luxusní hotel dříve vlastnila Pogorenská cestovní kancelář. Majitelé prchli z města těsně před tím, než začalo obléhání, spolu se zahraničními novináři, kteří tam bydleli. Nedávno se tam někdo nastěhoval – rozneslo se, že je ochotný sem tam něco směnit. Co když má pro nás něco užitečného?
Na prázdný žeton napište “Obchod, 1903” a umístěte ho na kartu lokace „Hotel“.
> V průběhu návštěvy Hotelu (i nyní) můžete vrátit 2 karty průzkumu, a najít tak obchodníka – viz [to=1549].
> Nebo [to=BTG].", "1320": "1320
Našli jsme vzkaz:
„Chcete vědět, jak vyzrát nad smrtí? Vykopal jsem si hrob sám pro sebe – pro moje starý já. Je pohřbený hluboko v zemi, vedle tohohle takzvanýho hotelu. Tahle posvátná půda tě očistí a umožní ti žít novej život – život, na kterej Poslední soudce neuvidí.“
> [to=BTG]", "1549": "1549
Část hotelu pořád ještě připomíná zašlou slávu dob před tím, než si jej našly dělostřelecké granáty – alespoň v porovnání se zbytkem budovy. Chodby někdo před nedávnem uklidil a nainstaloval do nich několik olejových lamp. Pořád tu ještě žije pár ubožáků: vojáci, novinář a nějací lidé držící v rukou věci, které přinesli na výměnu.
Můžete tu nakoupit libovolné šedé, zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 4.
> [to=BTG]", "564": "564
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–6 – viz [to=1338].
> Výsledek 7–8 – viz [to=1099].
> Výsledek 9–10 – viz [to=1786].", "1338": "1338
Ti, kteří na sebe ve dne míří svými zbraněmi, spolu v noci často obchodují. Vojáci mají spoustu zboží a ochotu obchodovat, zvlášť pokud mohou dostat alkohol nebo cigarety. Musíme se ale mít na pozoru – člověk nikdy neví, čeho se od nich může dočkat. Nějak jsme ztratili přehled o tom, na čí straně vlastně jsou.
Abyste mohli OBCHODOVAT, stačí vám při této fázi prohledávání vrátit pouze 3 karty průzkumu, namísto obvyklých 6.
[to=BTG]", "1099": "1099
Našli jsme dopis:
„Matka mi prozradila, že uvažuješ o vstupu do armády. Mám pro tebe jeden příběh. Minulý týden jsme chytili povstaleckou holku – odstřelovačku. Řekli mi, že zabila jednoho z kluků, tak že si s ní trochu pohrajou. Přivázali ji ke stromu a připevnili na ni výbušniny. Zápalná šňůra byla dost dlouhá na to, aby si stihla popřemýšlet o životě.“
Je tu i druhá stránka …
„Než vybuchla, uběhlo nějakých deset minut. A víš, co na tom bylo to nejhorší? Ne ty vnitřnosti a krev, ale výraz v její tváři. Tu tvář mám vypálenou ve své hlavě jako fotku a nemyslím, že na ní někdy zapomenu. Chceš v armádě najít nějaký dobrodružství, je to tak? Já jsem tam nic takovýho nenašel, brácho, jen smrt a špínu.“
> [to=BTG]", "1786": "1786
Na zmačkaném papíru je rukou psaný vzkaz:
„Vlade, drž ty svý zatracený dobrovolníky dál od těch svinskejch protiletadlovejch raketometů! Další masakr už povstalcům přišít nedokážu! Jestli ještě spadne nějaký další civilní letadlo, předhodim tě vlkům.“
> [to=BTG]", "829": "829
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–5 – viz [to=1910].
> Výsledek 6–7 – viz [to=1009].
> Výsledek 8–9 – viz [to=1390].
> Výsledek 10 – viz [to=1634].", "1910": "1910
Staré město bývalo kdysi tavícím kotlíkem všelijakých kultur. V jeho centru jste mohli najít domy různých architektonických stylů a spoustu graznavijských a vyseňských restaurací a hospod. Z hor to tu ale mají vojáci ze svých postavení jako na dlani – a to znamená, že ve Starém městě už není bezpečno. Pokud to ale riskneme, možná tu objevíme nějaké zásoby.
> [to=BTG]", "1009": "1009
Hmm…jako by někdo tenhle dům opevnil. Vypadá ale opuštěně.
Vraťte 3 karty průzkumu.
V průběhu této fáze prohledávání nemůže úroveň hluku dosáhnut vyšší hodnoty, než 4.
> [to=BTG]", "1390": "1390
Zpevněné dveře a čerstvé stopy podrážek naznačují, že si tuhle budovu před tím, než ji zasáhl granát, nějací lidé vybrali za své útočiště.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
> [to=BTG]", "1634": "1634
Podle čerstvých zbytků jídla se dá usoudit, že tu pořád někdo žije.
Táhněte a vyřešte 1 kartu z balíčku nálezů (spíž).
Zvyšte úroveň hluku o 4.
> [to=BTG]", "485": "485
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–3 – viz [to=708].
> Výsledek 4–6 – viz [to=1745].
> Výsledek 7 – viz [to=1262].
> Výsledek 8 – viz [to=1880].
> Výsledek 9–10 – viz [to=1336].", "708": "708
Nachází se v obytné zástavbě, které se válka skoro nedotkla. Jde o tiché místo s malými domky s verandou a zahrádkou. Většina z nich je stále obydlená – lidé se tu snaží pokračovat v normálním životě.
Pro nás tu nic není, pokud tedy nechceme krást.
Až tohle skončí, koupím si taky takovýhle dům.
V balíčku obyvatel najděte kartu „Civilisté“ a vyřešte ji.
> [to=BTG]", "1745": "1745
Muž, který tu žil, dříve poskytoval útočiště lidem v nouzi. Buďto zemřel nebo uprchl poté, co byl jeho domov zpustošený minometnou střelbou. Od té doby zůstala budova opuštěná a děti ze sousedství říkají, že tam straší. Je prázdný… neočekáváme, že tu na někoho narazíme.
Vraťte 3 karty průzkumu.
V průběhu této fáze prohledávání nemůže úroveň hluku dosáhnout hodnoty vyšší, než 4.
> [to=BTG]", "1262": "1262
Našli jsme dopis.
„Drahá Subiro. Zrovna, když se mi podařilo dojít až sem, do místa, o kterém jsme si mysleli, že bude bezpečno, přihnala se válka i sem. Neměj ale obavy, jsem v pořádku. Zatímco píšu, čekám na chlapíka, který mě může propašovat do bezpečí na své lodi. Zažádám pak o azyl a hned jak ho dostanu, přivedu tě sem. Brzy zase budeme spolu, pryč od téhle války a utrpení. Drž se a modli se za mě. Kofi.“
> [to=BTG]", "1880": "1880
Leží tu dopis do „dědy Bernarda“ pro Alena.
„Moc nás potěšilo, když jsme se dozvěděli, že se ti u tetičky zalíbilo. Válka není zase tak špatná, jen to pro děti není zábava. No, říkají, že brzy skončí, takže se o nás nemusíš bát. Babičce se už daří lépe. Nechtěla, abych ti to psal, ale schovává trochu mouky, aby ti mohla udělat ty sušenky, co máš tak rád! A co se mě týče… no, slibuju, že až se vrátíš, opravím tu houpačku.“
> Vraťte se do hry.", "1336": "1336
Vybraná postava se rozhlédne kolem:
„V podobném domě žili moji rodiče – snad je ještě někdy uvidím…“
> [to=BTG]", "601": "601
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–3 – viz [to=1709].
> Výsledek 4–6 – viz [to=1517].
> Výsledek 7–9 – viz [to=1202].
> Výsledek 10 – viz [to=535].", "1709": "1709
Paneláky zažily tuhé boje. Většina lidí z téhle oblasti utekla ještě před tím, než se tu střetly síly vyseňských povstalců s armádou. Bitva už skončila, a nejspíš tu zůstala hromada užitečných věcí – většina z civilistů odešla ve značném spěchu.
Je tu takové ticho a prázdno, až to nahání hrůzu.
> [to=BTG]", "1517": "1517
Dětský kočárek není prázdný. Válí se v něm několik věcí: chrastítko, červený usmívající se krab – notně okousaný dětskými zoubky – a kojenecká láhev zpola zaplněná sraženinou, nejspíš kdysi dětskou výživou. Museli odtud doslova prchnout… nebo ty věci možná už nepotřebovali.
Přidejte 2 karty průzkumu do balíčku neznáma.
> [to=BTG]", "1202": "1202
Zkáza, na kterou se díváme, bere dech. Je zázrak, že druhá část budovy ještě stojí.
> [to=BTG]", "535": "535
Našli jsme vzkaz:
„Ve sklepě je ve zdi skrýš. Schovej tam prosím nějaké zásoby pro případ, že se budeme muset vrátit.“
To stojí za prozkoumání… Někdo tu už před námi byl, něco jim ale přece jen uniklo.
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu.
> [to=BTG]", "422": "422
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–2 – viz [to=478].
> Výsledek 3–4 – viz [to=1666].
> Výsledek 5 – viz [to=1352].
> Výsledek 6 – viz [to=1851].
> Výsledek 7 – viz [to=1199].
> Výsledek 8–9 – viz [to=1630].
> Výsledek 10 – viz [to=1287].", "478": "478
Říká se, že tam pořád ještě bydlí nějací lidé, kterým se navzdory mizerným šancím daří stále přežívat. Určitě mají nějaké zásoby, možná konzervy a možná obvazy nebo léky, obchodovat ale nechtějí. V nejhorším případě bychom se mohli pokusit jim něco ukrást. Mají štěstí, že můžou i přes všechnu zkázu okolo zůstat ve svém vlastním domě.
V balíčku obyvatel najděte kartu „Civilisté“ a vyhodnoťte ji.
> [to=BTG]", "1666": "1666
Jedná se o starobylou vilu v bohaté čtvrti. Lidé říkají, že si tam udělali úkryt nějací zběhové. Mohli by být nebezpeční a podezřívaví k cizím lidem, ale nejspíš mají hromadu zásob – třeba armádní konzervy. Mohlo by to být dost nebezpečné – zběhové už nejsou vojáci a jsou všehoschopní.
Až budete během této fáze prohledávání poprvé vyzváni k tažení karty obyvatel, najděte namísto toho v balíčku kartu „Zběhové“ a vyhodnoťte ji.
> [to=BTG]", "1352": "1352
Kolem černobílé fotografie manželky majitele jsou rozestavěné hořící svíce. Je po smrti? Jestli se to stalo ještě před válkou, měla vlastně štěstí.
> [to=BTG]", "1851": "1851
Našli jsme deník nějaké ženy.
Píše v něm hodně o muži jménem Emil. Podle všeho jde o majitele vily, se kterým se žena spřátelila, když ošetřovala jeho zranění. Poté, co se přistěhovala, začínal se smiřovat se smrtí své manželky. Alespoň někdo našel v tomhle chaosu útěchu…
> Viz [to=1596].", "1199": "1199
Vypadá to na vzkaz vyděračů:
„Vašeho syna držíme v jeho domě. Jestli se ho pokusíte osvobodit, zabijeme ho. Jestli nepřinesete peníze, zabijeme ho pomalu. Takže sebou radši hoďte. Deset tisíc nebo je po něm.“
> [to=BTG]", "1630": "1630
Půlka vily je už jen zbořeništěm. V té druhé ale bydlí lidé. Vypadá to, že nejsou nepřátelští a mají dost věcí na výměnu, dokonce i jídlo a léky. Jestli je půjdeme navštívit, musíme pamatovat, že bychom s sebou měli vzít něco navíc, abychom to mohli směnit.
V balíčku obyvatel najděte kartu „Civilisté“ a vyhodnoťte ji.
Na prázdný žeton napište „Obchod, 1630“ a umístěte ho na kartu lokace „Pobořená vila“.
> Během návštěvy Pobořené vily (včetně této), můžete vrátit 2 karty průzkumu, abyste s jejími obyvateli OBCHODOVALI – viz [to=1005].
> Nebo [to=BTG].", "1287": "1287
Polovina budovy je v troskách, ale v té zbývající bydlí nějací lidé. Nevypadají přátelsky a v noci se odtamtud čas od času ozývají výstřely. Možná bychom mohli pročesat spíš onu opuštěnou část – v případě, že se nám podaří proklouznout kolem té obydlené.
Přidejte 5 karet průzkumu do balíčku neznáma.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG]", "1596": "1596
Poblíž leží lidské tělo. Určitě jde o majitele domu. Zdá se, že chudák umřel hlady.
> [to=BTG]", "1005": "1005
Lidé zabarikádovaní v tomhle domě jsou otevření a rádi s námi budou obchodovat.
Můžete zde nakoupit libovolné šedé, zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 2.
> [to=BTG]", "933": "933
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–4 – viz [to=1821].
> Výsledek 5 – viz [to=1059].
> Výsledek 6 – viz [to=373].
> Výsledek 7 – viz [to=1354].
> Výsledek 8–9 – viz [to=1705].
> Výsledek 10 – viz [to=1904].", "1821": "1821
Škola se hned několikrát stala terčem dělostřeleckého ostřelování. Většina stropů se bohužel zřítila – stálo by za to vzít sem lopatu a možná i nějaké další nástroje. V budově prý nalezlo útočiště několik bezdomovců. Doslechli jsme se, že když ostřelování začalo, probíhala právě výuka. Ubohé děti…
V balíčku průzkumu najděte karty „Suť“ a „Vstup do sklepa“ a vyhodnoťte je (pokud se v balíčku průzkumu nacházely).
> [to=BTG]", "1059": "1059
Našli jsme dopis:
„Mami, to je hrozné! Jednu holku, co jsem znala, dneska zastřelil nějaký pán, kterému říkají Snajpr! Nemůžu uvěřit, že jí už nikdy neuvidím. Byla tak hodná – co tomu „Snajprovi“ udělala? Vypli proud a pan učitel řekl, že dneska ve škole budeme muset zůstat o trošku dýl. Nevím proč, ale už chci zase být u tebe a u táty. Slíbili aspoň, že vám odnesou tenhle dopis. Přijdete si pro mě a půjdeme domů?“
> [to=BTG]", "373": "373
Je to vzkaz, který tu někdo zanechal:
„Nachystal jsem tajnou skrýš za ledničkou, jak jsi chtěla. Dal jsem tam rovnou nějaké věci, tak se podívej, jestli je to podle tvých představ.“
Prohledali jsme místo, o kterém je řeč.
Na hromádku nálezů přidejte 1 léky a 1 obvazy.
> [to=BTG]", "1354": "1354
Je tu hromada propagandistických letáků. Na jednom z nich je symbol letadla a zpráva:
„NEPŘIBLIŽUJTE SE KE SHOZŮM MEZINÁRODNÍ POMOCI. MOHOU BÝT NEBEZPEČNÉ.
VŠECHNY SHOZY NAHLAŠTE NA NEJBLIŽŠÍ ZÁKLADNĚ MILICE!“
> [to=BTG]", "1705": "1705
Vypadá to, že tu skladují propagandistické letáky. Jsou jich tu plné krabice a válí se i na podlaze.
Na hromádku nálezů přidejte 3 nnihy.
> [to=BTG]", "1904": "1904
Školní budova je poničená minometnými granáty. Je to už dlouho, co se tu naposledy učilo. Nedávno to tu obsadila skupina povstaleckých milicionářů. Možná by byli svolní k obchodu.
Až budete během této fáze prohledávání poprvé vyzváni k tažení karty obyvatel, najděte namísto toho v balíčku kartu „Rebelové“ a vyhodnoťte ji.
> [to=BTG]", "808": "808
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–3 – viz [to=604].
> Výsledek 4–6 – viz [to=1259].
> Výsledek 7–8 – viz [to=1734].
> Výsledek 9–10 – viz [to=1326].", "604": "604
Tenhle starý činžovní dům vlastní jeden postarší pár a jejich syn. Pořád tu jsou a nějak se jim daří odrážet zloděje. Nejspíš mají zásoby jídla a léků, ale není moc pravděpodobné, že by se o ně chtěli s námi podělit. Můžeme se pokusit je nenápadně ukrást nebo se jich zmocnit násilím. Měli bychom být schopní dovnitř proklouznout zadem.
Až budete během této fáze prohledávání poprvé vyzváni k tažení karty obyvatel, najděte namísto toho v balíčku kartu „civilisté“ a vyhodnoťte ji.
> [to=BTG]", "1259": "1259
Tenhle starý činžovní dům dříve patřil jednomu postaršímu páru a jejich synovi. Opustili ho ale ještě před začátkem obléhání. Prý se tam schovávají nějací pochybní, dobře vyzbrojení lidé. Pokud se tam rozhodneme vypravit, měli bychom si dávat pozor. Ty řeči by nemusely být plané.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
> [to=BTG]", "1734": "1734
Našli jsme „seznam úkolů“. Musí jít o nějakou skupinku s drsným režimem. Tenhle bod je zajímavý:
„Kdo ste nechali chlast za hajzlem? Ukliďte si ten bordel!“
> [to=BTG]", "1326": "1326
Sundali všechny obrazy, ale tenhle tu zůstal – jsou na něm malé holčičky na pláži. Nechceme ani vědět proč…
> [to=BTG]", "67": "67
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–3 – viz [to=1731].
> Výsledek 4–6 – viz [to=1323].
> Výsledek 7–8 – viz [to=1665].
> Výsledek 9–10 – viz [to=489].", "1731": "1731
Centrum města bývalo tak krásné – parky, náměstíčka s památníky a okolo nich staré budovy. Poté, co tu ale opakovaně zastřelili civilisty, dostalo místo přezdívku „Odstřelovačský rajón“. Dají se tam najít cennosti, ale je to hodně riskantní. Bývalo to tak živé místo… Stýská se nám po těch časech.
> [to=BTG]", "1323": "1323
Bývalo to tak pestré místo – stály tu domy nejrůznějších tvarů a barev. Ty ošklivější byly pomalovány krásnými nástěnnými malbami a ty hezčí žádnou dekoraci nepotřebovaly. Teď tu můžete vidět jen rozvaliny. Kusy betonu, na kterých jsou pořád ještě části graffiti, představují smutnou připomínku toho, jak to tu vypadalo před válkou. Tahle jizva na tváři města je ale jen jednou z mnoha. Čím déle tu jste, tím je vám hůř…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé prítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroven zoufalství o 1.
> Vraťte se ke hře", "1665": "1665
Našli jsme neodeslaný dopis:
„Drahá matko, všichni tu žijeme pod velkým tlakem a zdá se, že Robert to už nezvládá. Jeho zdravý rozum se rozpadá. Chová se jako čím dál větší násilník. Dnes byl hodně hrubý k Tatianě jen proto, že vypila o jednu sklenici vody víc, než byl její příděl. Bojím se, že ho válka změní ještě víc.
Nejsem si jistá, jestli mu ještě mohu věřit. Pokusím se odejít z města s Tatianou. Už jsem provedla nějaké přípravy. S láskou, Naďja.“
> [to=BTG]", "489": "489
Našli jsme neodeslaný dopis:
„Roberte, můj milý bratře, až budeš číst tenhle dopis, budeme už pryč. Vím, co pro tebe tenhle dům znamená, ale nemůžeme už takhle dál žít! Odstřelovači, lupiči a teď ten výbuch! Nedokážu tě přesvědčit, abys odešel, ale musíš pochopit, že musím chránit svou malou holčičku!
Nechávám ti tu nějaké zásoby v krabici pod kuchyňským dřezem. Taky jsem pod schody schovala nějaké doklady. Pomohou ti opustit město, kdyby ses rozhodl vydat za námi. Opatruj se. Naďja.“
Prohledali jsme místo zmíněné v dopisu…
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu a 2 bylinné léky.
> [to=BTG]", "975": "975
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–4 – viz [to=1189].
> Výsledek 5–8 – viz [to=1653].
> Výsledek 9–10 – viz [to=258].", "1189": "1189
Než se z téhle čtvrti stala bojová zóna, chodili sem nakupovat všichni z okolí. Místo ovládá armáda, takže „nakupování“ by mohlo být nebezpečné. I tak by se ale mohlo vyplatit, protože v obchodě nejspíš zůstala hromada zboží. Nejsme tu ale sami.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG]", "1653": "1653
Tenhle supermarket se nachází v oblasti, kterou ovládá armáda, ale lidé se tu stále snaží najít nějaké zásoby. Můžeme očekávat, že tu potkáme další „hledače“, takže bude nejlepší, když se jim vyhneme. Některé dveře by mohly být ještě pořád zamčené, takže by se mohl hodit šperhák. Kolik asi uvnitř ještě zbývá zásob?
V balíčku průzkumu najděte kartu „Zamčené dveře“ a vyhodnoťte ji (pokud se v balíčku průzkumu nachází).
> [to=BTG]", "258": "258
Z vybledlého letáku s lebkou a zkříženými hnáty čtete:
„NEBEZPEČÍ! NEDOTÝKEJTE SE! NEVYBUCHLÁ MUNICE!
Jakékoli opuštěné zbraně nebo výstroj či nevybuchlá munice v sobě mohou ukrývat nastraženou výbušninu. Ničeho se nedotýkejte. Neriskujte vážné zranění nebo smrt.
VŠECHNY TAKOVÉ NÁLEZY NAHLAŠTE NA NEJBLIŽŠÍ VOJENSKÉ ZÁKLADNĚ.“
> [to=BTG]", "159": "159
Hoďte černou kostkou.
> Výsledek 1–5 – viz [to=1627].
> Výsledek 6–8 – viz [to=1298].
> Výsledek 9–10 – viz [to=994].", "1627": "1627
Býval tu sklad jednoho velkého obchodu. Teď se v něm usídlila skupinka ozbrojených násilníků. Pokud se nám podaří nepozorovaně proklouznout dovnitř, mohli bychom tam najít nějaké užitečné věci. Je to ale dost nebezpečné. Měli bychom být opatrní.
Přidejte 5 karet průzkumu do balíčku neznáma.
Až budete během této fáze prohledávání poprvé vyzváni k tažení karty obyvatel, najděte namísto toho v balíčku kartu „Násilníci“ a vyhodnoťte ji.
> [to=BTG]", "1298": "1298
Někdo napsal na zeď:
„Musíme jít hledat Lenu. Každý den v poledne budeme na tržišti. S+D“
> [to=BTG]", "994": "994
Je tu jeden z těch letáků, co shazovali na město. Píše se na něm:
„Nacházíte se v oblasti protiteroristické operace. Osoby zdržující se ve městě budou považovány za podporovatele teroristů. V ZÁJMU SVÉ BEZPEČNOSTI A BEZPEČNOSTI SVÉ RODINY OKAMŽITĚ OPUSŤTE POGOREN! Armáda vám zaručuje bezpečný průchod.“
Jen málo lidí armádě ještě věřilo po zvěrstvech, která vojáci páchali.
> [to=BTG]", "932": "932
I když válka nemocnici změnila k nepoznání, budova pořád ještě vyvolává určité zdání bezpečí. Pokud se v současnosti nějaké místo dá nazvat bezpečným útočištěm, je to právě nemocnice.
Vypadá to, že si tu mohou dovolit ošetřovat jen ty, kteří potřebují tu nejnaléhavější pomoc. Jakmile personál pacienta zachrání, ztratí o něj jakýkoli další zájem, i když jeho stav můžeme popsat jako sotva stabilizovaný.
I tak mají naše těla a mozky v tomhle útočišti možnost zotavit se a snad i uzdravit. Dokonce tu čas od času rozdávají jídlo.
Vraťte 2 karty průzkumu a snižte úroveň zranění jedné z přítomných postav o 1.
Vraťte 2 karty průzkumu a snižte úroveň nemoci jedné z přítomných postav o 1.
Vraťte 2 karty průzkumu a snižte úrovň hladu jedné z přítomných postav o 1.
Stav každé z postav nelze snížit o více než 1.
> [to=BTG]", "448": "448
Zpozorovaly si nás ozbrojené stráže.
„Stůjte, nebo vám vystřelíme mozky z hlavy!“
Šance na odpor jsou nulové – musíme odevzdat všechno, co máme. I přesto, že jsme udělali všechno, co po nás chtěli, dostali jsme pěkných pár kopanců a ran.
Odstraňte z hromádky nálezů všechny žetony.
Rozdělte 2 zranění mezi přítomné postavy.
Ukončete fázi prohledávání (následuje krok „Vyberte si nálezy“).
> [to=BTG]", "660": "660
Nechvalně známé místo, kde vládne smrt…
Hoďte černou kostkou:
Padne-li 1-2, zvolte jednu z přítomných postav a hoďte červenou bojovou kostkou (daná postava může využít svou zdatnost). Výsledek hodu určí, jestli a kolik zranění tato postava utrpěla.
> [to=BTG]", "674": "674
Lidské stíny potulující se centrem města jsou přitahovány k tržišti. Právě tady se dá sehnat skoro všechno, co člověk potřebuje, přestože kvalita nabízeného zboží není nijak oslnivá a ceny jsou přemrštěné. Veškeré obchodování probíhá samozřejmě prostřednictvím směny. Národní měna ztratila svou hodnotu už dávno.
Můžete zde nakoupit libovolné šedé, zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 3.
> [to=BTG]", "902": "902
V ruinách starého kostela se pohybuje celkem početný houf lidí. Doufají, že tu dostanou něco k jídlu, i kdyby mělo jít jen o velmi chudý pokrm. Přinášejí si s sebou vše, co mají. Cokoli, co má alespoň nějakou cenu – předměty, které patřily mnoho let jejich rodině, nebo všemožné věci, které se jim podařilo najít v rozbořeném městě.
Když se místnímu knězi nepodaří sehnat některou z potravin pro přípravu i té nejzákladnější polévky, vědí lidé, na koho se mohou v krajní nouzi obrátit. Na ty nejzoufalejší lidi tu čeká několik obchodníků – jako supi číhají poblíž.
Můžete tu koupit libovolné zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 2.
> [to=BTG]", "303": "303
V pobořených budovách v okolí nemocnice vzniklo něco, co docela připomíná tržnici. Sice tu nejspíš nenarazíme na žádné zbraně nebo vybavení, ale určitě si budeme moci koupit kradené léky nebo jídlo. Tedy, pokud dokážeme na výměnu nabídnout něco cenného.
Můžete tu nakoupit libovolné zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 2.
> [to=BTG]", "97": "97
Pokoušet se obchodovat s vojáky je vždycky riskantní. Jeden den s nimi komunikujeme jako s normálními lidmi – bavíme se s nimi, řešíme, co se v okolí povídá, kouříme cigarety. Další den jsme ale terčem posměchu… nebo něčeho horšího. Všechno závisí na tom, na koho narazíme, co ten den měli na práci a jestli si přihnuli nebo ne…
Můžete tu koupit libovolné červené, zelené a žluté žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 0.
Po dokončení obchodování hoďte černou kostkou:
Padne-li 1-3, vojáci si z nás začali utahovat a namířili naším směrem hlavně svých zbraní… jen tak pro zábavu. Buďto jim dáme své zboží, nebo začnou být agresivní. Konflikt snadno vyhrotí rána pěstí nebo lahví, kterou po nás hodí.
Z hromádky nálezů odhoďte žetony s celkovou tržní hodnotou 5 NEBO mezi přítomné postavy rozdělte 2 zranění.
Padne-li 4–10, opustili jsme základnu bez sebemenších potíží.
> Poté [to=BTG].", "55": "55
Navzdory davům to tu ani za mák nepřipomíná trhy před válkou. Bledí lidé připomínající kostlivce se tu snaží vyměnit různé krámy a použité věci. Přidáváme se k nim.
Můžete si tu koupit libovolné žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 4.
> [to=BTG]", "107": "107
Malá tržnice se schovává na dvoře jednoho z vyhořelých činžovních domů. Není jednoduché se sem dostat, ale protože místo nehlídají vojáci, dá se tu koupit ledacos. Přirážkou k ceně obchodu je riskantní cesta – a tu platí každý…
Můžete tu koupit libovolné žetony (viz Deník: Obchod).
Provize: 0.
> [to=BTG]", "191": "191
> Jste-li na Hlavním náměstí – viz [to=753].
> Jste-li někde jinde – viz [to=192].", "192": "192
Hlavní náměstí kdysi bývalo skutečným srdcem města – našli jste tu obchody, restaurace, banky, kina, parkoviště, služby všeho druhu. Zkrátka všechno, co potřebujete. Teď tu není takřka nic, jen několik ruin. Budovy, které tu před válkou stály, jde stěží rozeznat. Nad zející temnou prázdnotou výkladních skříní místy visí ohořelé vývěsní štíty.
Přes to všechno je právě Hlavní náměstí nejrušnějším místem v Pogorenu. Jako by sem lidé přicházeli za vzpomínkami na své staré životy. Organizují zoufalé akce, vyměňují si navzájem haraburdí, vymýšlí neuskutečnitelné plány – co jiného jim také zbývá?
Vyberte si, jak tu strávíte čas:
> Poslechneme si, co se šušká – viz [to=1046].
> Půjdeme se podívat, jestli nedostaneme něco z „darů pro oběti války“ – viz [to=672].
> Půjdeme najít lékařskou pomoc, možná je tu nějaký lékař – viz [to=1218].
> Měli bychom si najmout nějakého pomocníka, který nám pomůže odnést věci do našeho úkrytu – viz [to=1502].
> Možná by se někomu mohla hodit naše výpomoc – viz [to=1488].
Pokud chcete, můžete vrátit další 3 karty průzkumu a zvolit z výše uvedených možností další akci. V průběhu jedné noci si však nemůžete vybrat stejnou akci dvakrát.
> Nebo [to=BTG].
", "1046": "1046
Všude je plno lidí. Čekají ve frontě na „dary“, sedí při tom na improvizované lavičce poskládané z trosek nebo stojí kolem brány do zóny mírových jednotek. Povídají si, šeptají, hádají se, přemlouvají, dělají plány, vyměňují si informace „z první ruky“...
Můžete se podívat na horní kartu balíčku událostí nebo Obyvatel.
> [to=BTG]", "672": "672
Jednou za čas, ale jen na krátkou chvilku, dav ztrhaných postav ožije a kakofonie hlasů zesílí. Během chvilky vytvoří lidé frontu nebo se shromáží hlouček lidí, ve kterém se skrývá zdroj rozruchu. To přitáhne další a další lidi, doufající, že tam někdo rozdává jídlo nebo léky…
Hoďte černou kostkou:
Padne-li 1-5, bohužel se nic neděje.
Padne-li 6-9, přidejte na hromádku nálezů 1 zeleninu.
Padne-li 10, přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu nebo 1 léky nebo 1 obvazy.
> [to=BTG]", "1218": "1218
Čas od času mají v zóně mírových jednotek služby lékaři. Jsou čím dál potřebnější v nemocnici, takže je třeba štěstí, aby je tu člověk zastihl.
Hoďte černou kostkou:
Padne-li 1-6, bohužel se nic neděje.
Padne-li 7-10, snižte jedné z přítomných postav úroveň zranění nebo úroveň nemoci o 1.
> [to=BTG]", "1502": "1502
Na tomto místě není těžké najít někoho, kdo nám ochotně vypomůže za pár skromných kousků jídla. Po krátkém rozhovoru vyzáblá postava přikývne. Souhlasí, že nám pomůže odnést naše věci do úkrytu.
Ve fázi prohledávání v kroku „Vyberte si nálezy“ z hromádky nálezů odhoďte žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 5, abyste zvýšili souhrnnou nosnost postav v této fázi prohledávání o 3.
> [to=BTG]", "1488": "1488
Vždycky se tu najde nějaká práce. Někdy je třeba odklidit trosky v některém domů, jindy se „hosté“ z mírových sborů nechtějí tahat s těžkými bednami. Bereme jakoukoli práci, na kterou fyzicky stačíme.
Za každou přítomnou postavu na hromádku nálezů přidejte libovolné žetony o souhrnné tržní hodnotě 3.
> [to=BTG]", "689": "689
Staré město působí jako jeden z nemnohých ostrůvků obyčejnosti v moři šílenství. Bohužel ale jen při pohledu z dálky. Na místě vidíme nebožáky, prodávající své drahocenné rodinné památky, hned vedle zlodějů, zbavujících se zboží, které nakradli. Velkou část nabízeného zboží nelze popsat jiným slovem než odpad. I tak nám, přeživším, obchod připomíná předválečné dny, kdy se na tržišti objevovalo méně pochybné zboží.
Rozhodněte se, co zde budete dělat:
> Poslechneme si nějaké novinky – viz [to=1046].
> Podíváme se, jestli nedostaneme něco z „darů pro oběti války“ – viz [to=672].
> Poohlédneme se po lékařské pomoci. Možná tu někde působí doktor – viz [to=1218].
> Mohli bychom si někoho najmout, aby nám pomohl odnést věci do našeho úkrytu – viz [to=1502].
> Někomu by se mohla hodit naše výpomoc – viz [to=1488].
Pokud chcete, můžete vrátit další 3 karty průzkumu a zvolit z výše uvedených možností další akci. V průběhu jedné noci si však nemůžete vybrat stejnou akci dvakrát.
> Nebo [to=BTG].", "40": "40
[Jednu z následujících možností můžete využít PO každém z kol boje]
Ve snaze se ze šarvátky dostat živí, pokusíme se zastavit boj a vyjednávat:
> Vrátíme část ze získaných věcí – z hromádky nálezů odhoďte žetony o celkové tržní hodnotě alespoň 10. Pak nás nechají být (zamíchejte danou kartu obyvatel zpět do balíčku obyvatel), ale možná nám uštědří nějakou ránu na pamětnou. Hoďte černou kostkou. Padne-li 8-10, každá přítomná postava utrpí 1 zranění navíc. POTÉ [to=BTG].
> Jeden z nás se obětuje, aby ostatní mohli pokusit utéct – vyberte jednu z postav a odstraňte ji ze hry. Ostatním přítomným postavám se díky tomu podaří uniknout (kartu obyvatel zamíchejte zpět do balíčku obyvatel). Vraťte 4 karty průzkumu (případně vraťte všechny zbývající, pokud jich v balíčku neznáma zbývá méně). POTÉ [to=BTG].
> Vzdáme se a budeme prosit o slitování – za každou přítomnou postavu hoďte černou kostkou. Padne-li 1–2, postava utrpí 2 zranění. Padne-li 3–4, postava utrpí 1 zranění. Padne-li 5 a více, postava žádná zranění neutrpí. Dále odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů a vraťte 4 karty průzkumu (případně vraťte všechny zbývající, pokud jich v balíčku neznáma zbývá méně) a kartu obyvatel zamíchejte zpět do balíčku obyvatel. POTÉ [to=BTG].
> Nebo pokračujte v boji – [to=BTG].", "880": "880
[Jednu z následujících možností můžete využít PO každém z kol boje]
Nikdo z nás nechce umřít. Pokusíme se zastavit boj a vyjednávat:
> Vrátíme část získaných věcí – z hromádky nálezů odhoďte žetony o celkové tržní hodnotě alespoň 6. Pak nás nechají být (zamíchejte kartu obyvatel zpět do balíčku obyvatel). POTÉ [to=BTG].
> To stačilo! Zastavte, prosím vás! – hoďte černou kostkou. Padne-li 1, vyhodnoťte nepřátelský útok ze zálohy (viz Deník: Boj). Padne-li 2–4, pokračujte v boji. Padne-li 6–10, ukončete boj (zamíchejte kartu obyvatel zpět do balíčku obyvatel).POTÉ [to=BTG].
> Nebo pokračujte v boji – [to=BTG].
", "33": "33
Čerstvá krev se pomalu vsakuje do země…
Prohledáme těla.
Kartu obyvatel zamíchejte zpět do balíčku obyvatel.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek). Neházejte na zvláštní nálezy.
Dále umístěte na hromádku nálezů všechny žetony zbraní protivníků, které jste zabili (pokud ještě jsou odpovídající žetony v krabici k dispozici).
> [to=BTG].", "123": "123
Sedíme na sutinách a odpočíváme. Někdy si musíte chvíli posedět v tichosti, než zase dostanete chuť mluvit.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1–4 – viz [to=1173].
> Padne-li 5 – viz [to=1809].
> Padne-li 6–7 – viz [to=1204].
> Padne-li 8–9 – viz [to=853].
> Padne-li 10 – viz [to=1540].
> Také se můžeme rozdělit o své jídlo a léky – viz [to=465].
Během tohoto setkání si můžete s civilisty PROMLUVIT maximálně jednou.", "1173": "1173
Tihle lidé pro nás nemají žádné cenné informace. Měli bychom nejspíš pokračovat v cestě a odpočinout si až doma.
> [to=BTG].", "1809": "1809
Mají mezi sebou dvě děti z „bezpečné zóny“. Jednoho dne vzali vojáci všechny ze zóny do lesa. Tihle dva byli jediní, kterým se podařilo utéct. Nikdo je nepronásledoval, jen po nich stříleli.
Jejich malá sestřička dostala zásah. Byla pomalejší.
> [to=BTG]", "1204": "1204
Teď už známe příběhy lidí v téhle skupince. Všichni přišli o své sny, ztratitli dřívější životy a změnili se ve stíny svých bývalých já. Přežití je nyní jejich jediným cílem. A budoucnost po válce? O tu se budou starat až zjistí, jestli je vůbec nějaká budoucnost čeká…
Také jsme se dozvěděli, na koho můžeme v téhle oblasti ještě narazit.
Podívejte se na vrchní kartu balíčku obyvatel.
> [to=BTG].", "853": "853
Dohadují se mezi sebou. Někteří jsou plní naděje a jiní ji dočista ztratili. Vyslechli jsme si jejich líčení událostí posledních dnů i dohady o tom, co by se mohlo přihodit zítra nebo v nejbližších dnech.
Podívejte se na vrchní kartu balíčku událostí.
> [to=BTG].", "1540": "1540
Rozhlíželi jsme se z okna, když k nám jedna z žen přistoupila a namířila prst na starou zničenou budovu. Poslední zeď, která z ní zůstala stát je napojená na čtverhranný komín, u jehož základny je jakási malá továrna.
„Novkovičova továrna – od té je teď lepší držet se dál. Ale vedle ní, tam pod tím ohořelým autem, najdete vstup do kanalizace. Tunely můžete bezpečně dojít do těch domů za obchodem…“
Do balíčku neznáma přidejte 6 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "465": "465
Jedno z dětí, které nedávno zmrzačila kulka odstřelovače, tancuje jako by válka právě skončila. Nemají toho mnoho a radovat se dokážou i z mála.
Z hromádky nálezů odhoďte libovolné žluté / zelené žetony s celkovou tržní hodnotou alespoň 5. Poté hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé prítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, snižte její úroven zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "638": "638
Vždycky je těžké vybudovat vzájemnou důvěru. Koneckonců se od ostatních přeživších nijak nelišíme – udělali bychom cokoli, co by zvýšilo naši šanci na přežití dalšího dne. Rozmlouváme s nimi klidně, ale každý z nás je připravený kdykoli sáhnout po zbrani nebo vzít do zaječích. Musíme být neustále ve střehu. Kdo může tušit, jestli si dotyčný chce jen popovídat, nebo má v úmyslu druhého násilím připravit o všechen jeho majetek?
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-5 – viz [to=1941].
> Padne-li 6–7 – viz [to=1185].
> Padne-li 8–9 – viz [to=1257].
> Padne-li 10 – viz [to=1672].
Během tohoto setkání si můžete s přeživšími PROMLUVIT maximálně jednou.", "1941": "1941
„Pěkně jsme si odpočinuli, ale musíme jít. Opatrujte se. Doufejme, že se příště setkáme za lepších okolností.“
> [to=BTG].", "1185": "1185
„Mysleli jsme si, že je to místo opuštěné, tak jsme nechali batohy v hale a začali prohledávat pokoje. A pak najednou…“
Podívejte se na svrchní kartu balíčku obyvatel.
> [to=BTG].", "1257": "1257
„Tam už jsme byli. Je to úplně vybílené, pokud tedy nemáte zájem o matraci. Ale tady, na druhé straně ulice, pokud se nebojíte vylézt po rozvrzaných schodech, najdete několik bytů, které by stály za prozkoumání…“
Do balíčku neznáma přidejte 6 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "1672": "1672
Je dobré mít si s kým popovídat. Ale vypadá to, že jejich skupinka není tak semknutá jako ta naše. Mohli bychom toho využít a posílit naše řady – zkusíme se jednoho z nich zeptat, jestli se nechce připojit k nám. Rozhovor je opravdu příjemný a pár rukou navíc by se nám hodil…
Pokud chcete, můžete si vzít 1 postavu z balíčku nepoužitých postav. Poté se rozhodněte, jestli chcete, aby se tato postava připojila k naší skupině.
Pokud ne, odstraňte tuto postavu ze hry (do odpadkového pytlíku).
Pokud ano (a máte ve skupině volné místo), umístěte ji k ostatním postavám a nové postavě přidělte žetony hladu a zoufalství na úrovni 1. Nová postava se okamžitě stává součástí skupiny, účastnící se prohledávání.
> [to=BTG].", "904": "904
Nikdo z nás teď nevypadá zrovna jako z plakátu, ale někteří lidé jsou přímo odpudiví. Málokdo s nimi promluví a podle toho, jak vypadají, nám nejspíš ani nic užitečného neřeknou.
Ten chlap vypadá spíš jako medvěd než lidská bytost. Jeho vous je huňatý a hustý jak srst. Ruce má tlusté jako dva bochníky chleba. Měří si nás svýma malýma očima.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1–5 – viz [to=228].
> Padne-li 6–9 – viz [to=1112].
> Padne-li 10 – viz [to=289].
Během tohoto setkání si můžete s pobudy PROMLUVIT maximálně jednou.", "228": "228
Udržujeme si odstup a začneme pokládat otázky. Muž na nás nespokojeně zírá. Na jeho očích je něco zvláštního – působí jasně a inteligentně. Něco nesrozumitelného zamumlá, očividně mu nestojíme za rozhovor.
> [to=BTG].", "1112": "1112
„Vy měšťáci si myslíte, že jste něco víc než my! Furt člověka soudíte, furt se posmíváte. Myslíte si, že jsme všichni tupci? Jen proto, že u nás nemáme žádný velký obchoďáky? A co dobrýho z těch obchodů máte? Teď tu trpíme všichni – a jsem si jistej, že vy trpíte víc! Jak to? No, protože málokdo z vás umí dělat rukama. Změkli ste, kvůli všem těm věcem, který jste si mohli koupit v těch vašich krásnejch, nablejskanejch krámech. A na co se zmůžete teď? Teď, když nejsou žádný obchody, žádní prodavači? Možná vás tahle zkušenost konečně něčemu naučí. Možná se pak na nás budete dívat s respektem!“
> [to=BTG].", "289": "289
Na chvíli se nás zalekne. Jak se k němu přiblížíme, vrazí ruce do kapes a celý se jakoby schoulí do klubíčka. Po prvních pár slovech, které s ním prohodíme, v očích mu zahoří plamínky a kolem očí se mu objeví vrásky, jak se jeho ústa roztáhnou v širokém úsměvu.
„Už dlouho jsem si s nikým pořádně nepopovídal! Býval jsem učitel, víte. Pracoval jsem mezi studenty – bystrými mladíky a dívkami! Bože, jak mi to schází…
Nejspíš vás napadne, jak jsem dokázal přežít?
He, velitel místní základny býval mým žákem. Je to tvrďák, ale jednou za čas pošle ty svoje gaunery, aby mi donesli nějaké jídlo.
Až budete mít příště nějaké problémy s vojáky, řekněte jim, že jste přátelé profesora Milana Javora. Moc rád jsem si s vámi popovídal!“
Na prázdný žeton napište „Javor, 289“ a přidejte ho na hromádku nálezů.
Když v průběhu hry vytáhnete kartu obyvatel „Vojáci“, odstraňte tento žeton ze hry a hoďte černou kostkou. Padne-li 6–1, budou vojáci vědět, o kom je řeč (kartu obyvatel zamíchejte zpět do balíčku obyvatel) a nechají postavy být. Padne-li 1–5, jméno jim nic neřekne – kartu vyhodnoťte jako normálně.
> [to=BTG].", "707": "707
Se skloněnými zbraněmi teď tihle lidé vypadají o dost méně výhružně. Pořád je cítit velké napětí, ale skoro v nich dokážeme vidět lidi, kterými byli před válkou: bankéř, sedlák, úředník, pošťák. Lidé jako my.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1–2 – viz [to=1845].
> Padne-li 3–4 – viz [to=1271].
> Padne-li 5–6 – viz [to=1683].
> Padne-li 7–8 – viz [to=274].
> Padne-li 9–10 – viz [to=1373].
Během tohoto setkání si můžete s ozbrojenci PROMLUVIT maximálně jednou.", "1271": "1271
„Nejdřív jsem se snažili jen bránit a brali jsme ohledy. Pak ale začali střílet na členy našich rodin. Když můj kamarád zjistil, že mu odstřelovač zabil babičku, ženskou, která se právě se svým vnukem vracela od sousedů, začal zuřit. Nechtělo se nám uvěřit, že by se snížili k něčemu takovému. Za několik dní jsem obdržel zničující zprávu i já. Moji ženu a dceru potkal stejný osud, jako Mladenovu babičku. Jestli nepomstíme naše milované my, nikdo jiný to neudělá. V co jiného můžeme doufat? Přijedou sem Angličané a umluví je k smrti? Kdo potrestá zločince? Proto musíme přežít… a zabíjet bez slitování.“
> [to=BTG].", "1683": "1683
„Velitel je veterinář – specialista na plazy a obojživelníky. Jeho zástupce je architekt, a já jsem byl grafikem v tiskárně. Bojujeme s tím, co se nám dostane do ruky. Munice je jako přelétavá ženská, která vás pokouší… co chvíli vám dojde, pak nějakou zase najdeme, a hned co si začneme dělat naděje, zase dojde. Tak jsme se naučili zabíjet čímkoli, co je po ruce. Jsme jako stroje – pocitů jsme se zbavili už dávno. Ani nevím, proč tu jsem. Měl jsem odejít s ostatníma…“
> [to=BTG].", "274": "274
„Včera se mně nějaká novinářka zeptala, jak dlouho jsem voják. Řekl jsem jí, že nejsem voják – že právě teď prostě bráním svůj domov a život. Ve skutečnosti jsem student, ne voják. Když to všechno začalo, pochodoval jsem se některýma svýma kamarádama na demonstraci proti nacionalistům. Pak na nás začali střílet. Můj kámoš, Nenad… no, prostě to dostal do hlavy. Lebka se mu doslova rozletěla na kusy. Viděl jsem kousky jeho mozku na Sonině bílý halence. Pak se přivalily tanky a chvilku na to začali ti hajzlové vraždit civilisty. Ptal se mně někdo, jestli chci bojovat? Ne, neřek bych…“
> [to=BTG].", "1373": "1373
„Nic vám neuděláme. Snažíme se jen přežít a zatím to bylo hodně drsný. Na vlastní kůži jsme se naučili, že nemůžeme věřit nikomu. Moji jednotku odřízli od hlavních sil a museli jsme se ukrýt na farmě. Majitel nám přinesl jídlo a pití. Několik mých chlapů se ale ten večer opilo – já a několik dalších jsme chtěli zůstat střízliví a proto jsme ještě naživu. Ten chlast, co nám majitel domu servíroval, byl otrávený. Ráno byla víc než polovina mý jednotky mrtvá. Tak… jsme toho chlapa zabili i s jeho rodinou. Nejsem na to pyšnej… ale ani toho nelituju.“
> [to=BTG].", "1845": "1845
„...a z New Yorku půjdu do Texasu. Maj tam pole, který se táhnou až za obzor. Budu chovat dobytek, jezdit na koni a házet lasem, jako to dělaj ve westernech! Střílet už umím, tak ze mně udělají kovboje – přestě tak! Ale co když mi řeknou, abych střílel na indiány? Ne, možná by přece jen bylo lepší jet do Paříže. Vždycky jsem se chtěl seznámit s nějakou milou Francouzkou…“
> [to=BTG].", "993": "993
Můžete koupit kterékoli z těchto žetonů (viz Deník: Obchod).
Červené: jakoukoli rozbitou zbraň, kulky, zbraňové součástky,
Žluté: bylinné léky, bylinky, chemikálie,
Šedé: knihy, mechanické součástky, elektronické součástky, pilu, lopatu,
Zelené: kávu, cukr, cigarety, pálenku.
Provize: 0.
> [to=BTG].", "723": "723
Můžete koupit kterékoli z těchto žetonů (viz Deník: Obchod):
Červené: kulky, nábojnice, zbraňové součástky, rozbitou pistoli,
Žluté: obvazy, léky, bylinné léky, bylinky, chemikálie,
Šedé: knihy, šperháky, šperky,
Zelené: zeleninu, kávu, cigarety, pálenku.
Provize: 1.
> [to=BTG].", "355": "355
Můžete koupit kterékoli z těchto žetonů (viz Deník: Obchod):
Červené: zbraňové součástky
Žluté: bylinky, chemikálie,
Šedé: knihy,
Zelené: zeleninu (maximálně 1), cigarety, pálenku.
Provize: 0.
> Vraťte se ke hře.
", "215": "215
Můžete koupit kterékoli z těchto žetonů (viz Deník: Obchod):
Libovolné červené žetony,
Žluté: obvazy, léky,
Šedé: šperky,
Zelené: konzervu (maximálně 1), cigarety, pálenku.
Provize: 3.
> [to=BTG]", "779": "779
„Cos to řek? Poď sem a zopakuj to! Ne? Podívej se na ty lakomce…“
Mírumilovný postoj povstalců zmizel jak pára nad hrncem, sotva jsme stačili doříct větu.
> Necháme je, aby nás zmlátili – rozdělte mezi přítomné postavy 2 zranění a zvyšte úroveň zoufalství každé přítomné postavy o 1. POTÉ [to=BTG].
Nebo budeme bojovat – viz Deník: Boj.
Pokud budeme bojovat:
> Můžeme se pokusit boj zastavit – viz [to=40].
> Pokud porazíme všechny nepřátele – viz [to=33].", "99": "99
„Tohle není naše? Vždycky se můžeme podělit…“
Musíte odhodit polovinu ze všech nalezených žetonů, zaokrouhlených nahoru (týká se žetonů, které jste právě nalezli a/nebo těch z hromádky nálezů). Tržní hodnota žetonů v tomto případě nehraje roli.
Pokud nebudeme souhlasit, poteče krev – začne Boj, viz Deník: Boj.
Pokud začal boj:
> Můžeme se pokusit boj zastavit – viz [to=880].
> Pokud porazíme všechny nepřátele – viz [to=33].", "883": "883
Palba na chvíli umlkla, ale její ozvěna nám stále duněla v uších. Několik desítek vojáků postupuje ulicí. Náhodně vstupují do domů, loupí a zabíjejí. Máme jen několik minut na reakci…
> Vše opustíme a budeme utíkat o život - viz [to=247].
> Ukryjeme se v domě - viz [to=850].", "247": "247
Slyšeli jsme nějaké výstřely. Kulky svištěly blízko, ale nezasáhly nás. Za pár hodin se budeme moci vrátit do toho, co zbylo z našeho úkrytu.
Úkryt je zničený a vyrabovaný.
Odhoďte libovolné 3 vyrobené karty vybavení (vraťte je zpět do balíčku vybavení). Odhoďte ze skladiště 10 libovolných žetonů / zdrojů (počínaje těmi s nejvyšší tržní hodnotou).
> [to=BTG].
", "850": "850
Vyberte 1 postavu. Tato postava zůstane jediným přeživším – ostatní byli nalezeni a popraveni. Zvyšte úroveň zoufalství přeživší postavy o 2.
> [to=BTG].", "446": "446
Kolem prosvištěla další střela z minometu. Kdo to bude tentokrát? Kdo zemře nebo bude zmrzačen? My? Sousedé? Nějaký jiný ubožák? Pískot znamená, že bomba padá –tělo se třese a mysl paralyzuje strach. Jedna myšlenka ale přebíjí ostatní: UTÍKEJ! Je však pozdě! Ohlušující třesk otřásl samotnými základy úkrytu. Padají cihly i všechno ostatní. Celým podlažím se šíří oheň a dusivý kouř spolu s prachem pálí v očích. Poškozené plíce již neumožňují pořádně se nadechnout a zlomené kosti znemožňují pohyb.
Mezi přítomné postavy libovolně rozdělte 3 zranění. Odhoďte 2 vyrobené karty vybavení (vraťte je zpět do balíčku vybavení) dle vaší volby a odstraňte libovolné 2 karty úkrytu (karty suti, zamčených dveří apod.), aniž byste vyhodnocovali jejich rubovou stranu.
> [to=BTG].", "877": "877
Čas, strávený v trvalém ohrožení života a pod neustálou palbou na nás zanechal nesmazatelné stopy. Jsme duševně i fyzicky vyčerpáni. A co hůř, na dohled není žádná naděje na záchranu. Nikdo již nemá sílu podnikat další marné pokusy vstát, jít něco shánět, nebo bojovat…
Během dnešní fáze denních akcí žádná z postav nemůže provést více než jednu akci.
Snižte úroveň únavy všech postav o 1.
> [to=BTG].", "461": "461
Před pár lety jste udržovali okna čistá a starali se o ně – mohli jste jimi vyhlédnout ven a spatřit svět. Nicméně dnes jsou okna spíš na překážku. Vnější svět se může oknem nahrnout do úkrytu, i kdyby jen v podobě zbloudilé kulky. Proto máme všechna okna zabedněná prkny, umazaná hlínou a prachem, nebo ozdobená starými hadry, abychom odstřelovačům jejich práci alespoň trochu ztížili. Stejně ale myšlenka na odchod z kuchyně do jiné místnosti člověka naplní hrůzou. Když je venku hluk, plazíme se po podlaze – „ne,“ říkáme si, „na tom není nic divného.“ Bylo by na nic nechat se zastřelit skrz okno po tom všem, co jsme prožili.
Ale dnes se něco změnilo. Kulka prolétla prknem a rozbila lampu. Odstřelovači za řekou začali pálit naslepo.
Na prázdný žeton napište „Odstřelovač, 461“ a umístěte ho kamkoli v úkrytu tak, aby byl žeton vždy vidět.
Od této chvíle do konce kampaně během fáze denních akcí hoďte černou kostkou. Padne-li 1 byla vámi vybraná postava spatřena a postřelena bez ohledu na svou opatrnost (utrpí 2 zranění).
Pokud postava neprovádí žádnou akci, nemůže být postřelena. Pokud nikdo neprovádí žádné akce, neházejte černou kostkou vůbec.
> [to=BTG].", "875": "875
Svítání je dobrá chvíle na krátké zdřímnutí. Hučení ze zničené koupelny nás neustále budilo. Jeho zdroj jsme nalezli, když jsme se naklonili nad vibrující kohoutek. Je to už dlouho, co nám naposled tekla voda. Potrubí v celém městě je prázdné a děravé od explozí. A přesto se nám zdá, jako by se uvnitř něco pohybovalo…
Najednou se z trubek vyhrnul smradlavý plyn dráždící oči a plíce. Chemická zbraň?! Jakého psychopata napadlo naplnit jím trubky? Musíme všechno utěsnit, než se náš úkryt jedovatým plynem zcela zaplní!
Odhoďte z vašeho skladiště 4 komponenty nebo 1 mechanickou součástku NEBO zvyšte úroveň nemoci každé postavy o 2.
> Poté viz [to=1214].", "1214": "1214
Úkryt jsme vyvětrali. Smrad mizel jen pomalu. Nám se to podařilo, ale jedna z rodin odvedle takové štěstí neměla. Do jednoho zemřeli ve spánku. S kolika dalšími způsoby, jak nás zabít tahle válka ještě přijde?
> [to=BTG].", "494": "494
Za úsvitu přikodrcal na křižovatku mezi dvěma zničenými bloky budov starý rozhrkaný tank. Jeho osádka rozložila pytle s pískem a začala kolem něj budovat okop. Teď tam tank stojí jako bunkr vyrobený ze šrotu.
Doufali jsme, že nás tankisté nechají na pokoji, ale mýlili jsme se. Muž v ukradené uniformě prošel ulici a vysvětloval obyvatelům podmínky „armádních darů“. Od této chvíle musel každý z nás platit „bezpečnostní daň“. Pokud někdo nezaplatí, bude muset odejít a jeho dům bude stržen v rámci „zabezpečení čtvrti“. Což ve skutečnosti znamená, že do domu prostě najedou tankem.


Na prázdný žeton napište „Tank, 494“ a umístěte ho na vybrané místo tak, aby byl dobře viditelný


TANK:


Od této chvíle, dokud zde bude tank stát, bude odrazovat zloděje – přeskočte fázi nočních nájezdů (stále nicméně musíte postavit alespoň 1 postavu na hlídku).
Kromě toho musíte každý den během fáze úsvitu odhodit ze svého skladiště žetony v celkové tržní hodnotě alespoň 10.
> Pokud nezaplatíme – viz [to=1815].
> Během libovolné fáze úsvitu se můžeme pokusit najít nový úkryt – hoďte černou kostkou kolikrát budete chtít. Padne-li 1, postava dle vašeho výběru je postřelena a utrpí 2 zranění. Padne-li 7-10, skupina se úspěšně přesunula (odstraňte žeton tanku a všechny karty vybavení, ale karty úkrytu ponechte beze změny). VRAŤTE SE DO HRY.
> Během fáze prohledávání můžeme pořádat povstalce o pomoc – máme problém s tankem a chceme, aby zmizel. Pro povstalce by to navíc mohl být snadný cíl… – vraťte 6 karet průzkumu (před nebo po průzkumu) - viz [to=1243].
> Do té doby [to=BTG].
", "1243": "1243
Dostali jsme se na nejbližší povstaleckou základnu a řekli jim o tanku. Ozbrojenci si nás pečlivě vyslechli. A pak nám sebrali všechno, co jsme měli.
Odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů.
Vrátili jsme se zklamaní, ale za úsvitu jsme zaslechli hluk boje přicházející od křižovatky. Povstalci přece jenom zaútočili! Polovina osádky tanku byla zabita na místě, zbylým se podařilo ten krám nastartovat a zmizet. Odstraňte žeton „Tank, 494“ ze hry.
> [to=BTG].", "78": "78
Schovali jsme se doslova na poslední chvíli, ale naštstí si nás projíždějící hlídka v okně úkrytu nevšimla. Zastavili a z jednoho vozidla vystoupil důstojník, možná dokonce generál. Zeptal se vojáků, které budovy jsou stále obývané. Někam ukázali, ale bylo těžké poznat, jestli naším směrem.
Důstojník vydal podřízeným nějaké rozkazy. Zaslechli jsme jen slovo „vyhladit“. Pak konečně nasedli do aut odjeli.
Bude to tuhé… Udělali bychom dobře, kdybychom se připravili na nejhorší.
> Ihned opustíme úkryt a přesuneme se jinam – odhoďte z úkrytu všechny karty vybavení (vraťte je zpět do balíčku vybavení). Karty úkrytu ponechte bez změny. Přeskočte následující fázi denních akcí a přesuňte se rovnou k fázi soumraku (zraněné a spící postavy se přesunou do nového úkrytu také). POTÉ [to=BTG].
> Zůstaneme – na prázdný žeton napište „Vyhlazení, 1117“ a položte ho na balíček nočních nájezdů. Během příští fáze nočních nájezdů namísto dobrání karty vyhodnoťte 1117.
", "1117": "1117
Odstraňte ze hry žeton „Vyhlazení, 1117“.
Přidejte do balíčku nočních nájezdů všechny karty s červeným rohem, které byly na začátku hry odloženy stranou, a balíček zamíchejte. Poté táhněte a vyhodnoťte 1 kartu nočního nájezdu.
> [to=BTG].", "651": "651
Dnes ráno se z hlubin vynořily temné vzpomínky…


Vyberte 1 postavu v úkrytu:


Každý někoho ztratil. Někdo ženu či manžela, jiný kamaráda, sourozence či potomka. Někoho odvlekli, jiného mohli zmrzačit. Je těžké na to nemyslet...
Dnes se tyto myšlenky vrátily a nelze se jich zbavit. Je obtížné najít vůli k životu a důvod pokračovat dál…
Zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 3.
Možná je to její poslední chvilka…
> [to=BTG].", "663": "663
Právě se k nám donesla zvěst o chemickém útoku. V sousedství zemřelo několik lidí. Mnoho dalších pak dál v centru města. Prý je to ve vodě, včetně té, kterou jsme si nabrali a přinesli sem…
Napište na prázdný žeton “Otrávená voda, 663” a umístěte ho na hromádku nálezů.
Od této chvíle do konce kampaně nemůžete na hromádku nálezů volně přidávat žetony vody během kroku „Vyberte si nálezy“ ve fázi prohledávání.
Můžete nakupovat žetony vody během libovolného obchodu, v němž mohou být získány šedé žetony.
Od této chvíle má 1 žeton vody tržní hodnotu 10.
Stále však můžete sbírat dešťovou vodu (pomocí karty vybavení „Sběrač dešťové vody“).
> [to=BTG].", "579": "579
Hlad zabíjí pomalu a jeho účinky mohou být nezvratné. Oslabení a chudokrevnost si na imunitním systému vyberou velkou daň. Za těchto podmínek způsobí vážnou infekci i viry, které by se zdravé osoby jinak nedotkly. Nepotřebujeme sehnat jenom jídlo, ale také nějaké léky…
Zvyšte o 1 úroveň nemoci všem postavám, které mají hlad na úrovni 2 nebo 3.
> [to=BTG].", "554": "554
Úsvit je dobrý čas na rychlé zdřímnutí. Ale o pár minut se můžete probudit s výkřikem, zalití potem.
Vyberte 1 postavu: Napište na prázdný žeton jméno postavy a “Tajemství, 554“ a položte ho na pole akce „Vyjděte ven“.
> Pokud akci „Vyjděte ven“ provádí jiná postava, než ta, jejíž jméno jste napsali na žeton – vyhodnoťte místo táhnutí karty návštěvníka 1694.
> Mezitím [to=BTG].
", "1694": "1694
Potkal jsem venku souseda. Trochu jsme se pobavili o minulosti, obzvlášť o tom, co jsme dělali před válkou a jak jsme přežili začátek konfliktu. Soused váhavě začal mluvit o jednom ze členů naší skupiny, ale zdálo se mi, že se mu do toho moc nechce. Nakonec na přímý dotaz a téměř nátlak, ať to vybalí, řekl:
„Váš přítel je zločinec. Ruce má pokrytý krví. Každý tady kolem to ví. Myslel jsem, že ty taky. Sdílíte s ním střechu, ale pro něj není žádný problém prodat kamarády za to, že si zachrání vlastní prdel. Zastřelili je přímo před jeho očima. Doufám, že až tohle všechno skončí, zaplatí za svou zbabělost – a za smrt těch, které zradil.“
Čím více podrobností mi sděloval, tím větší děs se mě zmocňoval. Pokoušely se o mě mdloby. Válečný zločinec? Žijeme pod jednou střechou. tolik jsme spolu prožili. Ne, to nemůže být pravda.
Odstraňte z karty postavy žeton „Tajemství, 554“, napište na prázdný žeton „Zločinec, 1694“ a položte ho na kartu oné postavy.
Od této chvíle se kdykoli můžete rozhodnout vyškrtnout tuto postavu ze seznamu počátečních postav v ukládací tabulce a připsat místo ní postavu jinou.
Navíc do sekce EPILOG v ukládací tabulce připište „945“.
> [to=BTG].
", "945": "945
Mnoho let po skončení války mi volal jeden z našich sousedů. Koktavě se omlouval za lži, které mi řekl o jednom z nás.
„Ukázalo se, že to byl někdo jiný. Celé to byly jen řeči. Ta osoba, o které jsem ti říkal, byl někdo jiný. Má podobné jméno a někdo se přeslechl. Poté historka získala spád. Bylo to ohromné nedorozumění, je mi to moc líto.“
> [to=BTG].", "1779": "1779
Napište na čistý žeton „Rekrut, 1779“ a položte ho vedle dříve vybrané postavy.


REKRUT:


Ignorujte tuto postavu až do fáze úsvitu. Na začátku fáze úsvitu hoďte černou kostkou:
> Padne-li 1-5 – viz [to=1268].
> Padne-li 6-10 – viz [to=1724].
> [to=BTG].", "1268": "1268
Služba našeho rekruta nebyla moc dlouhá. Pouze pár jich přežilo první nasazení a mezi nimi nebyl nikdo, koho bychom znali.
Odstraňte odvedenou postavu ze hry.
> [to=BTG].", "944": "944
Kašlem a horečkou to začíná. Poté se na celém těle objeví vyrážka. Stav nemocného se dramaticky zhoršuje. Neviditelný nepřítel rozjel svou smrtelnou žeň mezi obyvateli města před několika dny, ale úřady se začaly obávat epidemie až nyní. Vojáci násilím oddělují nemocné od zdravých. Na dveře obydlí jsou umisťovány cedulky informující o karanténě. Dokonce i nejmenší podezření, že je někdo nakažen, vede k dočasnému zákazu opouštět dům pod pohrůžkou smrti.
Náhle jsme zaslechli hlasité zabušení na dveře – přišli k nám!
Pokud má má nějaká postava nemoc na úrovni 1 nebo více, i na vašich dveřích se objeví cedulka. Napište na prázdný žeton „Zákaz vycházení, 944“ a položte ho na hromádku nálezů.


ZÁKAZ VYCHÁZENÍ:


Od této chvíle kdykoli se prohledávání účastní více než 1 postava, hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3 – viz [to=1171].
> Padne-li 4-8 – nic se neděje.
> Padne-li 9-10 – odstraňte žeton „Zákaz vycházení, 944“ ze hry a [to=BTG].
> Do té doby [to=BTG].", "1171": "1171
Když jsme za sebou zaslechli těžké kroky, okamžitě jsme se schovali v naději, že si nás nikdo nevšiml. Bohužel to byla naděje planá.


Vidíme jejich uniformy a slyšíme, jak odjišťují zbraně…


> Viz [to=1769].", "1769": "1769
Té noci se z prohledávání nikdo nevrátil. Nikdy jsme se nedozvěděli, co se jim stalo. Porušili zákaz. Odešli z domu v karanténě Potkal je slibovaný trest? Byli někam odvlečeni? Byli popraveni? Otázky zůstaly nezodpovězeny.
Odstraňte ze hry všechny postavy, které se zúčastnily tohoto prohledávání.
> [to=BTG].
", "338": "338
Noční boj byl stejně rychlý, nemilosrdný a slepě zuřivý jako obvykle. Přeživší pátrají po svých blízkých. Ale tentokrát je to jiné – ukázalo se tu více novinářů a dokonce i pár vozů sil mírových sborů UPOF! Musel tu umřít někdo důležitý. Ano, támhle nesou tělo a fotoaparát.
Když vojáci vychází z bytového domu, překročí jeden z nich tělo malé holčičky. Následuje ho důležitě vyhlížející osoba a mladá novinářka. Jejich vzrušená debata náhle ztichla. Vstoupili do kaluže dívčiny krve a novinářka jí omylem šlápla na ruku. Vyjekla, dostala ze šoku záchvat a až pevný stisk na jejím zápěstí ji přivedl zpátky k rozumu.
Nějaký voják s bílou přilbou spatřil výraz našich v tvářích. Podal nám cigaretu.
Přidejte do skladiště 1 cigaretu.
> [to=BTG].", "229": "229
Počasí je mizerné – mrzneme. Vrány krákají za okny. I když.... jaké vrány? Soused je všechny pochytal a… ne, to snad není pravda. Skrz špinavé okno spatříme siluetu dítěte. Kráčí ulicí a volá něčí jméno. Už svítá! Odstřelovači ho uvidí během chvilky. Pokud chceme jednat, máme jen pár vteřin…
> Jeden z nás vyběhne na ulici a dítě popadne – viz [to=1841].
> Ztuhneme hrůzou a neuděláme nic – viz [to=1169].", "1841": "1841
Zazněl výstřel.
Vyberte 1 postavu a hoďte červenou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost). Výsledek hodu určí počet zranění, které tato postava utrpí.
Tělo postavy na poslední chvíli dívku zaštítilo. Dívka prchla do trosek domu a zmizela z dohledu.
> [to=BTG].", "1169": "1169
Zaslechli jsme výstřely. Sklopili jsme zrak…
Napište na prázdný žeton „Mrtvola dívky, 1169“ a položte ho na pole akce „Vyjděte ven“.
Od této chvíle do konce kampaně pokaždé, když nějaká postava vykoná akci „Vyjděte ven“, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Během libovolné fáze prohledávání můžete vybrat 1 postavu, která namísto prohledávání dívku pohřbí. Poté můžete žeton „Mrtvola dívky, 1169“ odhodit a tím zrušit jeho efekt.
> [to=BTG].", "948": "948
Jako každé ráno oknem obhlížíme okolí. Každý den se v krajině něco změní. Tentokrát vidíme povědomé tváře našich sousedů, nyní drobné postavičky, pomalu mizící v lese.
Vypadá to, že odešli všichni, celá rodina. Přitom dobře vědí, že v těch místech jeminové pole. Vzdali to a rozhodli se skončit s utrpením ve městě?
O čtvrt hodiny později jsme uslyšeli explozi.
> Můžeme se podívat, jestli v jejich domě nenajdeme něco užitečného – vyberte 1 či více postav a umístěte je do vašeho skladiště (tyto postavy dnes nebudou schopny provádět akce ve fázi denních akcí a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku) a viz [to=1238].
> Nebudeme na nich kořistit – byli to přátelé. Připijeme si na ně – zbylo vůbec ještě něco k pit?Nyní můžete použít čistý líh / pálenku, pokud ve skladišti nějaké máte (viz Deník: Fáze soumraku). [to=BTG].
> Nebo [to=BTG].", "1238": "1238
Kdykoli se někdo ukáže na ulici za denního světla, pokouší osud.
Za každou postavu, která se přemisťuje k sousedovic domu, hoďte černou kostkou. Padne-li 1, postava byla zasažena odstřelovačem a utrpí 2 zranění.
Poté, pokud někdo přežil, táhněte a vyhodnoťte 2 karty z balíčku nálezů (nábytek). Zvláštní nálezy ignorujte.
Opustili jsme jejich dům. Mezi věcmi měli dopis na rozloučenou. Nemyslíme, že bychom ho chtěli číst...
> [to=BTG].
", "241": "241
Stává se to každých pár dní. Palba odstřelovačů dočasně ustoupí a vojáci pár hodin předstírají hodné chlápky.
Konvoj obrněných vozidel doprovázený malou armádou bílých přileb přivezl do naší ulice komisaře mírových sil. Na náměstí sehnali všechny, koho se jim podařilo najít, a začali se vyptávat. Jejich otázky míří na válečné zločiny, zneužití síly, hromadné hroby, genocidu… Chtěli vědět všechno o tom, co jsme museli přestát. Komisař slíbil potrestat ty, kdo tyhle odpornosti mohou.
Přitom pachatelé stáli jen o kousek dál, chechtali se a gesty naznačovali, co by se nám mohlo stát, kdybychom snad proti nim řekli křivého slova.


Dva farmáři, kteří se nastěhovali do domu Azrových, si opodál šeptali:


„Řekni jim o lidech, co se ukrývají v naší vesnici. No tak!“
„Řekni jim to ty… Naši lidi jsou taky pořád tam. Pokud někdo začne slídit okolo, všechno to tam vypálí…“
> Poskytneme rozhovor. Řekneme všechno, co víme, kdo co spáchal – viz [to=1721].
> Mlčky zíráme na své boty jako ostatní – [to=BTG].
", "1011": "1011
Vyhledejte kartu nočního nájezdu „Řádící gang“ a vyhodnoťte ji. Pokud před vyhodnocením nebyla ještě součástí balíčku nočních nájezdů, po vyhodnocení ji do něj zamíchejte.
> Poté [to=BTG].", "112": "112
Ráno jsme poklábosili se sousedy.
Drama a zoufalství je všude kolem nás, ale tragický příběh, který se městem nyní šíří, nás zasáhl víc než cokoli jiného. Snad si vzpomenete na Romea a Julii. A snad víte i jak ten příběh končí. Tohle ale nebyl jen příběh – byla to smutná realita. Přestože jejich rodiny stály na opačných stranách barikády, Bosko a Admira se do sebe zamilovali a rozhodli se společně uprchnout z obleženého města. A málem se jim to i podařilo...
Jejich těla zůstala ležet na mostě v zemi nikoho a někdo říká, že je třeba najít nějaké odvážné duše, které je odnesou a pohřbí. Nemůžeme je tam přece takhle nechat ležet... Jejich láska nám ukázala, že se nesmíme vzdávat naděje na porozumění mezi znesvářenými stranami. Nesmíme dopustit, aby zemřeli nadarmo!
Jsme ale dost šílení na to, abychom to zkusili? Proč to vlastně musí být na nás? Proč to riziko nepodstoupí někdo jiný?
> Zkusme to – vyberte na tuto nebezpečnou výpravu nejméně 2 postavy a viz [to=1458].
> Je to smutné, ale ponechme starost o těla jejich rodinám – [to=BTG].
", "1458": "1458
Postavy vybrané na tuto výpravu dnes nebudou schopny provádět akce ve fázi denních (umístěte je do vašeho skladiště) a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku.
Hoďte černou kostkou za každou postavu, která se vypravila pro těla mladých milenců. Padne-li 1, byla postava zasažena odstřelovačem utrpí 2 zranění.
U mostu jsme nebyli sami. Ti na druhé straně ale nevystřelili… Vůbec poprvé nevystřelili… Přes most jsme viděli známé tváře. Všichni zírali do země.
Napište na prázdný žeton „1002“ a položte ho na vrch balíčku událostí.
> V příští fázi rána nejprve vyhodnoťte scénu 1002 a až poté táhněte kartu události.
> [to=BTG].", "1002": "1002
Dnes ráno byli oba mladí milenci pohřbeni. Celé město jako by zamrzlo. Dokonce i vojáci zastavili palbu. Byli příliš zaneprázdněni úvahami, ze které strany mostu přiletěly kulky, které jejich lásku zpřetrhaly… A také tím, jak toho využít ve své propagandě.
Pokud si dnes během fáze prohledávání táhnete kartu obyvatel „Vojáci“, „Povstalci“ nebo „Zběhové“, ignorujte nebezpečí uvedená na kartě.
Během dnešní fáze nočního nájezdu ignorujte zranění na kartě nočního nájezdu.
Odstraňte žeton „1002“ ze hry.
> [to=BTG].", "804": "804
Ticho přerušil výstřel, hned nato se ozval další. Na ulici leží muž. Má v noze průstřel, ale podařilo se mu doplazit za nedalekou zídku. O pár metrů dál se svíjí starší žena. Naříká bolestí, natahuje se k mladíkovi a křičí: „Uteč, synku!“ „Mami! Jdu pro tebe!“ zní odpověď. Slova doprovází další výstřel. Kulka mine mužův spánek jen o vlásek a roztříští kámen zídky. A tak to pokračuje: výstřel, křik, výstřel, nářek…
> „Nemůžu se na to dívat! Jdu jim napomoc!“ – vyberte postavu, která bude riskovat a pomůže zraněným – viz [to=1104].
> „Zesilte rádio...“ – VRAŤTE SE HŘE.



", "1104": "1104
Vypadá to hrozně riskantně. Rozhodněte se:
> Půjdete – hoďte červenou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost) a určete, jestli a kolik zranění ve snaze pomoci postava utrpí. Pokud postava přežije – viz [to=1690].
> Přece jenom zůstanete – není jak je zachránit, určitě je zastřelí, zabývejme se radši vlastními problémy… [to=BTG].
", "1690": "1690
Žena i její syn s naší pomocí palbě unikli. Neuvěřitelné, ale povedlo se! Podařilo se nám někoho zachránit. Když zranění odcházeli, otočili se k nám. Prosté „Děkujeme…“ a tiše se odšourali. Ve chvílích, jako jsou tyto, je těžké cokoli říkat…
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 2.
> Poté [to=BTG].", "408": "408
Čas na denní dávku ranních klepů z ulice plných zoufalství a smrti…
Je těžké uvěřit, co se děje. A že se to děje v zemi, kde býval život v pořádku, ba dokonce velmi slušný, uvážíte-li naši část Evropy. Teď se ulicemi potulují bandy násilníků, dokonce i zoufalců tak zvrácených, že se neštítí kanibalismu.
Lovci masa, tak se jim říká. Krysí, psí nebo lidské – všechno to semelou dohromady. Kam jsme to jen došli?
Napište na prázdný žeton „Násilníci = 408“ a položte ho na vrch balíčku nočních nájezdů.
Když je během fáze nočních nájezdů tažena karta „Násilníci“, zvyšte počet jimi udělených zranění o 4. Tentokrát totiž nechtějí jenom krást. Po vyhodnocení karty karty násilníků odstraňte prázdný žeton.
> [to=BTG].
", "475": "475
Během dne svět venku patří odstřelovačům. Přesto se naše uši nemohou mýlit: z ulice je slyšet dětský smích. Vyhlédneme z okna a skutečně – dvě dcery našich sousedů, žijících v domě naproti, vyšly ven, skáčou panáka a nestarají se o svět. Jejich matka je moudrá a velmi opatrná žena – nikdy by jim nedovolila takto si hrát venku.
> Vyběhneme ven a vezmeme děvčata domů – vyberte 1 postavu a hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, stala se katastrofa – viz [to=1144].
> Padne-li 4-10, úspěšně jste děti zachránili– viz [to=1302].
> Na děti zavoláme, ale ven nepůjdeme – viz [to=1644].
", "1144": "1144
Náš druh byl opatrný, ale přesně to odstřelovač očekával. Jedna rána a bylo po všem. Dívky v panice utekly do domu. Děti byly zachráněny, ale jeden z nás je mrtvý…
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1302": "1302
Žádná palba odstřelovačů. Mrzuté děti za dveřmi zmizely v náruči vyděšené matky. Protentokrát jsou v bezpečí…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1644": "1644
Naše výkřiky a volání zanikly v hluku přelétající helikoptéry. Snažíme se volat hlasitěji, ale děti se nedívají naším směrem. Najednou zazněl výstřel. Stalo se to nejhorší: skákacího panáka zalila krev.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "470": "470
Zaslechli jsme tři rychlé výstřely, ale to není v obleženém městě nic zvláštního. Ani jsme se nehodlali dívat ven, ale… Asi patnáct metrů od našich dveří leží muž zastřelený odstřelovačem, jeho věci se válí kolem a z tašky se mu vysypala nějaká zelenina.
> Vyjdeme ven a pokusíme se získat jeho věci – vyberte 1 postavu a viz [to=1561].
> Necháme to být – možná zkusí štěstí naši sousedé. [to=BTG].
", "1561": "1561
Napjaté ticho přerušily výstřely a svištící kulky. Hoďte červenou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost) a podle výsledku určete, jestli a případně kolik utrpěla zranění.
Pokud přežila palbu odstřelovače, vrátí se do úkrytu s batohem. Uvnitř je nějaká zelenina… a ještě něco dalšího. Přidejte do vašeho skladiště 4 zeleniny, pistoli a 3 kulky.
> [to=BTG].", "792": "792
Každé ráno si oknem prohlížíme okolí a všímáme si toho, jestli se něco změnilo.
Někdy je změna patrná na první pohled.
Uprostřed ulice stojí kráva. Živá kráva. Mohla by nás krmit celé týdny! A kdyby onemocněla, můžeme jí porazit na maso! Kráva pomalu vykračuje ulicí a hledá něco, co by mohla sežrat.
> Vydeme opatrně ven a pokusíme se zvíře odchytit – vyberte 1 či více postav a viz [to=1367].
> Není to možné. Musí to být past. Pojďme dělat něco jiného – [to=BTG].", "1367": "1367
Pomalu se vyplížíme z úkrytu. Vedle krávy leží mrtvý muž. Cizinec. Musel to být on, kdo vedl krávu městem. Ubohý chlapík – pravděpodobně přišel z nějaké vesnice, kde smrt ještě není tak běžná. V sutinách poblíž zvířete vidíme tělo našeho souseda. Asi zkoušel totéž, co teď my.
> Přesto se pokusíme ke zvířeti přiblížit – viz [to=1727].
> S vědomím, že odněkud celou scénu pozoruje zabiják, se rozhodneme vrátit – zvíře nám zmizelo z dohledu. [to=BTG].", "785": "785
Za úsvitu nás vzbudil hluk motoru starého náklaďáku, projíždějícího kolem našeho úkrytu. Vyskákalo z několik ozbrojených mužů v maskáčích. Začali jsme se obávat, ale pak se nám ulevilo – muži jenom vytáhli ven jednoho vězně se zavázanýma očima a postavili ho ke zdi. Popravčí četa se seřadila během vteřiny. Vězeň se třásl strachem. Střelba vyplašila nedaleké ptáky.
Náklaďák odjel a mrtvý muž zůstal ležet u zdi. Tak to alespoň vypadalo… ane najednou se začal hýbat a pomalu se plazí kaluží vlastní krve. Zdá se, že volá o pomoc. Díváme se na to a snažíme se představit si, jak moc musí trpět. Asi bychom měli něco udělat…
> Přiblížíme se k němu – odstřelovači čekají na příležitost ke střelbě a povstalci nebudou šťastní, když zjistí, že zraněnému někdo pomohl. Ale jsme připravení to risknout a projevit soucit. Viz [to=959].
> Čekáme a pozorujeme scénu – viz [to=1228].", "1228": "1228
Muž umírá dlouho a v agónii. Jeho slabé, avšak zoufalé výkřiky nám nahánějí husí kůži.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte úroveň jejího zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "319": "319
Zvěsti o stanice humanitární pomoci ukryté v horských lesích se ukázaly být pravdivé. Stále častěji jsme vídali skupinky lidí trousících se k linii stromů. Ale s batohy plnými zásob se jich vracelo mnohem méně. Někdy jsme z lesů slyšeli střelbu.
Obvykle tyto stezky nevedou nikam. Pokud bychom vyšli z lesa na druhé straně, stáli bychom na okupovaném území. Jediná věc, která by tam na nás čekala, je smrt. Stanice musí být ukrytá v jednom z horských údolí.
Nebýt té prokleté zimy, mohli bychom to zkusit a žít v lesích někde poblíž jedné z těchto stanic. Otázkou je, jak dlouho asi bude fungovat? A jestli bandy grázlů, kteří se necítí na postávání v dlouhých frontách, již nečíhají na okraji lesa.
Napište na prázdný žeton „Stezka, 319 (úsvit)“ a položte ho do vašeho skladiště.
Od této chvíle můžete na konci každé fáze úsvitu poslat 1 či více postav na lesní stezku – umístěte jejich karty na vrch balíčku osudu spolu s žetonem „Stezka, 319 (úsvit)“ a zvyšte úroveň jejich únavy o 1.
> Postavy se vrátí až na začátku příští fáze svítání – poté vyhodnoťte 1292.
Když jsou postavy na cestě, nevyhodnocujte u nich ve fázi soumraku potřebu jídla a pití.
> Mezitím [to=BTG].
", "1292": "1292
Cesta lesem byla příšerná, kluzká a pokrytá sněhem. Míjeli jsme mrtvé– zmrzlé, bledé a bez batohů. Nemáme sílu ověřovat, jestli jim došly síly nebo teplota zkrátka klesla příliš nízko. Možná prostě jen potkali nesprávné lidi.
Tábor je obklopen vojáky mírových sil. Vrtulník, náklaďáky, stany, provizorní plot. A bedny, polní kuchyně, balíky.
Můžeme se zde dosyta najíst a vzít si cokoli, co uneseme, ale nemůžeme zde zůstat ani jedinou noc – není to dovoleno. Vojáci nakonec zavřeli a zamkli bránu a my stojíme zase venku. Většina ostatních již odtud vyrazila dříve. Musí vědět lépe než my, jak to tu chodí.
Snižte úroveň hladu všech přítomných postav na 0.
Odložte stranou libovolné zelené a žluté žetony v celkové tržní hodnotě maximálně 50.
Ti, kteří se vrátí do úkrytu, přinesou tolik vybraných žetonů, kolik je jejich souhrnná nosnost – umístěte žetony do vašeho skladiště.


Hoďte černou kostkou, abyste určili, co se stalo na cestě zpět:


> Padne-li 1 – viz [to=1837].
> Padne-li 2-3 – viz [to=1028].
> Padne-li 4-6 – viz [to=1394].
> Padne-li 7-8 – viz [to=1931].
> Padne-li 9-10 – viz [to=714].", "1028": "1028
Někde v půli cesty nám došly síly. Zima nás přestala trápit, chtěli jsme jen spát. Bylo to svým způsobem příjemné. Příjemné a klidné. Všechny naše obavy byly najednou nepodstatné. Vyčerpání a bolest končetin se staly vzdálenou vzpomínkou. Blažený spánek si vybral další oběť.
Odstraňte ze hry 1 přítomnou postavu.
Zvyšte úroveň nemoci a únavy všech ostatních přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "1394": "1394
Naše nohy, otupené vyčerpáním a zesláblé zimou, pokračují v pohybu. Jdeme pouhou silou vůle. Neustáváme v pochodu ani na chvíli – nemůžeme se vzdát třeskuté zimě kolem, takže nás ani nepokouší pomyšlení na odpočinek. Pokud bychom usnuli, byl by to spánek poslední.
Konečně jsme vstoupili na otevřené prostranství a spatřili před sebou ruiny města. Zamířili jsme k domovu, jak nejrychleji jsme mohli.
Zvyšte úroveň nemoci a únavy všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "1931": "1931
Kráčeli jsme lesem a hory se zdály být nekonečné. Mráz a vyčerpání nás skoro dostaly, ale nakonec jsme dosáhli konce lesa. Před námi se otevřel pohled na ruiny města.
Vyberte 1 přítomnou postavu a zvyšte úroveň její nemoci o 1.
Zvyšte úroveň únavy ostatních přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "60": "60
Naší ulicí proťapkalo rezavé kotě, otíralo se o objekty podél cesty a hlasitě vrnělo. Je zvláštní, že se mu podařilo přežít – v časech hladu z městských ulic zmizeli psi i kočky. Na ulici vyšel syn našich sousedů.
„Mami, kotě! Můžu si ho vzít? Prosím!“
Srdce nám přestala bít. Odstřelovačovi trvá zamířit jen několik okamžiků…
> Otevřeme dveře a pokusíme se dítě odehnat – vyberte 1 postavu a viz [to=1740].
> Není to naše starost – viz [to=1178].", "1740": "1740
Pár ostrých slov stačilo, aby se kluk schoval za dveře. O chvíli později se ukázala jeho matka a pokývnutím hlavy nám poděkovala. Cítili jsme, že jsme udělali něco dobrého, a přestože nešlo o nic náročného, pravděpodobně jsme dítěti zachránili život.
Snižte úroveň zoufalství této postavy o 1.
> [to=BTG].", "1178": "1178
Vrátili jsme se ke svým úkolům, ale opakovaně jsme přicházeli k oknu a sledovali kočku a chlapce. O necelou čtvrthodinu bylo kotě mrtvé, zastřelené prakem. Jiný soused hmátl ven a kotě popadl, zatímco v druhé ruce držel prak. Zavolal na svou ženu: „Eleno, dnes budeme mít maso!“
Sousedův malý syn otevřel dveře jejich úkrytu, a s pláčem zmizel uvnitř.
> [to=BTG].", "956": "956
Čas na denní dávku ranních klepů z ulice, plných zoufalství a smrti…
Naši sousedé nedaleko objevili zdroj vody – ačkoli hádáme, že „nedaleko“ je relativní pojem. V Africe jsou prý napajedla považována za posvátná místa, protože zde lvi i antilopy pijí bok po boku. Škoda, že lidé totéž nezvládají...
Napište na prázdný žeton „Voda, 956“ a položte ho do vašeho skladiště.
Od této chvíle můžete během fází denních akcí poslat 1 či více postav pro vodu (za cenu 1 z jejich akcí).


SHÁNĚNÍ VODY:


Postava může přinést nejvýše tolik vody, kolik odpovídá její nosnosti.
Hoďte černou kostkou za každou postavu, která jde pro vodu. Pokud je výsledek nižší než počet žetonů vody nesených postavou, tato postava utrpí díky kulce odstřelovače 2 zranění.
Pokud postava během cesty zemře, voda, kterou nese, je ztracena.
> [to=BTG].
", "310": "310
Když je ráno obzvláště krásné, můžete na chvíli na všechno zapomenout
Netrvá to však dlouho a poté si vždycky uvědomíme svou současnou situaci: díry po kulkách, stare deky, špinavou podlahu. Svist kulek a bolestivé výkřiky nesené větrem také „pomáhají“ vrátit se do reality.


Ale i tak – jaké to nádherné ráno!


Během dnešní fáze denních akcí může vybraná postava provést akci „Vyjděte ven“, aniž by na to musela vyčeprat jednu ze svých akcí.
> [to=BTG].
", "621": "621
Hluk motoru obvykle znamená potíže. Ale dnes to může být jiné… Oknem vidíme na ulici, kterou obsadila bílá vozidla mírových sil. Kolem je spousta bílých přileb a někteří lidé mají vesty s nápisy „Novinář“ nebo „Tisk“. Chodí od dveří ke dveřím a kladou spousty otázek…
Napište na prázdný žeton „Tisk, 1035“ a položte ho na pole akce „Vyjděte ven“.
Pokud bude dnes někdo provádět tuto akci, místo táhnutí karty návštěvníka vyhodnoťte 1035.
Navíc dnes nevyhodnocujte fázi nočních nájezdů.
Na konci dne žeton „Tisk, 1035“ odstraňte.
> [to=BTG].
", "1035": "1035
Dnes je okolí plné novinářů (připomínka – viz [to=621]).
Jedna novinářka v neprůstřelné vestě stojí ve dveřích spolu s kameramanem, jehož světla nás oslepují. Rty jí zdobí krvavě rudá rtěnka a účes má tak ztuhlý tužidlem, že ani nepotřebuje helmu. Namíří na nás mikrofon:
„Jaké je to žít v tak těžkých časech? Je to pro vás obtížné?“
> Práskneme jí dveřmi před obličejem. Plýtvá naším časem – [to=BTG].
> Odpovíme – „Ano, paní. Je to pro nás těžké. Představte si, prosím, že neexistuje způsob, jak se vydat na nákupy a proběhne několik let, než si budeme moci objednat pizzu. Naše děti nemohou chodit do školy, protože škola byla zničena. A ani si nemůžeme užít naše oblíbené koníčky – máme moc práce s umíráním a hladověním. Ano, paní, opravdu je to pro nás těžké.“ – viz [to=1575].
", "1575": "1575
Možná, že novinářka vůbec neměla páru, co se s námi děje, ale byla přinejmenším natolik slušná, aby nám nechala pár věcí.
Přidejte do vašeho skladiště 2 konzervy a 4 vody.
Navíc dnes nevyhodnocujte fázi nočních nájezdů.
Na konci dne žeton odstraňte.
> [to=BTG].
", "781": "781
Nejprve to vypadalo jako sen, ale poté přišlo náhlé uvědomění a radost. Obleva! Už žádné mrznutí! Možná je ještě naděje…
Napište na prázdný žeton „Obleva, 781“ a položte ho na pole mrazu (ještě před tím z tohoto pole odstraňte všechny žetony mrazu). Žeton „Obleva, 781“ zůstane na tomto místě až do konce kampaně.
Do konce kampaně nepřidávejte na pole mrazu žetony mrazu.
> [to=BTG]
", "836": "836
Voda je život – to víme až příliš dobře.
Ale voda je také přírodní silou. Tající sníh a déšť v kombinaci s nefunkčními čerpadly a zničenou kanalizací vedl k zatopení sklepů.
Mokré zdi začaly zapáchat a vlhko se spolu se zápachem splašek rozšířilo po čtvrtích okolo rozvodněné řeky, která oblast zaplavila.
Měli bychom být šťastní, že voda nedosáhla do prvního patra našeho domu, jako se to stalo v budovách u řeky. Buďme rádi alespoň za to, že máme tu ohavnou vodu jen ve sklepě.
Odhoďte všechny karty Vybavení ze Suterénu (zpět do balíčku Vybavení).
Napište na prázdný žeton „Zaplavený sklep, 836“ a položte ho na libovolné pole úkrytu umístěné ve sklepě (nejnižším patře budovy).
Až do konce kampaně je sklep zcela nedostupný.
Zároveň však až do konce kampaně můžete během fáze denních akcí obětovat 1 akci libovolné postavy a přidat do vašeho skladiště všechny dostupné žetony Vody. Voda je příšerná, ale po převaření se snad bude dát pít. Během této akce hoďte černou kostkou. Pokud padne 1, zvyšte úroveň nemoci postavy provádějící akci o 1.
> [to=BTG].
", "693": "693
Několik několik sousedů zaklepalo na naše dveře ještě před svítáním. Přinesli zajímavý návrh a na starém prostěradle nakreslený plánek.
„Máme to k řece asi kilometr. Ale pokud položíme trubky a napojíme je na kanalizaci, a tak dále, možná se nám podaří dostat vodu až sem. Nějaké trubky seženeme v okolních ruinách. Zabere to nějaký čas, ale pokud budeme spolupracovat...“
> Jdeme do toho – (musíte během fáze denních akcí obětovat celkem 3 akce libovolných postav a při prohledávání poslat 1 postavu pracovat na vodním propojení s řekou) – viz [to=1832].
> Což o to, nápad je to dobrý, ale nemůžeme vám pomoci. Díky, že jste se stavili – viz [to=1155].
", "1832": "1832
Napište na prázdný žeton „Práce, 1832“, udělejte na něj čárku a položte ho na hromádku nálezů.
Pokud jste ve fázi denních akcí obětovali 3 akce, přeškrtněte čárku na zmíněném prázdném žetonu.
> Pokud jste ve fázi prohledáváníposlali 1 postavu pracovat (dejte ji pro tuto fázi prohledávání stranou- tentokrát do úkrytu nic nepřinese) a čárka na žetonu je přeškrtnutá, projekt je dokončen – odstraňte žeton „Práce, 1832“ a viz [to=784].
> Mezitím [to=BTG].
", "1155": "1155
Zítra uvidíme, jestli se jim to podaří i bez naší pomoci.
Sami jsme ale žádnou vodu nesehnali. Stává se z ní v okolí čím dál dražší komodita.
Napište na prázdný žeton „1155, Voda za 3“ a umístěte jej do vašeho skladiště.
Počínaje zítřkem až do konce kampaně můžete na začátku fáze soumraku vyměnit vodu za jiné žetony. Abyste získali 1 žeton vody, musíte odhodit žetony v minimální souhrnné tržní hodnotě 3.
> [to=BTG].
", "784": "784
K našemu překvapení to funguje!


Dokonce se můžeme umýt, kdykoli se nám zachce, což je v dnešních dnech opravdový luxus!


Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
Napište na prázdný žeton „Vodovod, 784“ a položte ho do vašeho skladiště.


VODOVOD:


Od této chvíle až do konce kampaně můžete do skladiště v libovolné chvíli přidat libovolné množství žetonů vody (stále jste ovšem omezeni počtem žetonů v krabici).
> [to=BTG].
", "175": "175
Zpočátku to bylo krásné – vločky padaly na spálené, šedé ulice. Ale pak jsme si uvědomili, že jsme uprostřed války. Zima není nic, z čeho bychom se měli radovat. Nikdo tu nebude stavět sněhuláky.
Když sněžení zesílilo a nezdálo se, že by mělo přestat, situace začala být nebezpečná.
Bílá nadílka nás zasypala a uvěznila v úkrytu – minimálně do rána, než sníh roztaje. Alespoň se nemusíme obávat lupičů a zlodějů. Rozpuštěním sněhu můžeme dokonce získat nějakou vodu. Jediným problémem je, že mrzne až praští.
Přidejte na pole mrazu 6 žetonů mrazu.
Přidejte do svého skladiště tolik žetonů vody, kolik jich je v krabici k dispozici.
Napište na prázdný žeton „Sněhová bouře, 175“ a položte ho na vámi vybrané místo tak, aby byl dobře vidět.


SNĚHOVÁ BOUŘE:


Během fáze prohledávání hoďte za každou postavu, která se prohledávání účastní, černou kostkou. Padne-li 1-3, zvyšte úroveň její nemoci o 1.
Rovněž dnes přeskočte fázi nočních nájezdů (minimálně 1 postava však musí být umístěna na pole hlídky jako normálně).
Na konci dne odstraňte žeton „Sněhová bouře, 175“.
> [to=BTG].
", "703": "703
Vítr a zima v podkroví nás moc netrápily. Místnosti nahoře jsou spíš neobývané. Ale dnes vydatně sněží. Horní patro zavalila sněhová nadílka a v celém úkrytu se znatelně ochladilo.
Už to nemůžeme dále odkládat – je čas zalátat střechu a utěsnit dveře a okna. Nemůžeme připustit, aby z úkrytu unikalo teplo.
Napište na prázdný žeton „Děravá střecha, 703“ a položte ho na pole mrazu.
Od této chvíle do doby, než bude střecha opravena, musíte použít dvojnásobek dřeva / knih, abyste mohli vykonat akci „Rozdělejte oheň“ na kartě primitivního kotle.
Pro opravu střechy musíte během fáze denních akcí obětovat 1 akci libovolné postavy a odhodit 1 mechanickou součástku, 5 komponent a 5 dřev. Poté odstraňte žeton „Děravá střecha, 703“ ze hry.
> [to=BTG].
", "642": "642
> Pokud je v úkrytu pouze 1 postava – viz [to=1474].
> Pokud je v úkrytu více než 1 postava – viz [to=1208].



", "1474": "1474
Samota je čím dál nesnesitelnější. Není tu s kým sdílet myšlenky nebo obavy, plánovat den, na koho se spolehnout. Takhle už to dál nejde. Musím si s někým promluvit…
Zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 1.
> [to=BTG].
", "1208": "1208
„Dokud dýcháme, musíme bojovat. Pokud ne kvůli nám samotným, tak alespoň kvůli ostatním. Pamatuješ na tvá slova, že náš život nemá smysl, dokud jej nesdílíme s někým jiným? Pokud přežijeme, udělám vše, co bude v mé moci, aby tímhle peklem už nikdo nikde nemusel projít. Musíme přežít. Myslím, že začínám rozumět...“
Vyberte 2 postavy: Promluví si spolu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, snižte úroveň zoufalství druhé postavy o 1.
Je-li ale výsledek vyšší než empatie dané postavy, zvyšte úroveň zoufalství druhé postavy o 1.
> [to=BTG].
", "925": "925
Pálíme vše, co najdeme, abychom se udrželi v teple a nyní nás sužují následky takového počínání…
Za oknem šedavá stěna smogu tak hustá, že nevidíme ani nejbližší sousední dům. Vzduch by se dal krájet. Zapáchající dým nutí lidi zůstat uvnitř. Ale pokud chceme riskovat výpravu do města, nenajdeme lepší příležitost. Sotva nás spatří odstřelovači, ukryjeme-li se pod šedavým příkrovem.
Napište na prázdný žeton „Smog, 925, I I I“ a položte ho na vrch balíčku událostí.


SMOG:


Na začátku každé fáze rána přeškrtněte na žetonu jednu čárku a hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, zvyšte úrove%n nemoci 1 vybrané postavy o 1.
Navíc dnes během akce „Vyjděte ven“ nevyhodnocujte hrozbu zásahu odstřelovačem (totéž platí pro akce v podkroví, hrajete-li s herním plánem pro pokročilé).
Při prohledávání přidejte do balíčku neznáma karty navíc.
Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry spolu se všemi jeho efekty.
> [to=BTG].", "1639": "1639
Kluk nebyl moc odvážný. Jakmile viděl, že se otevírají dveře, utekl a zmizel. Rychle jsme se vrátili do úkrytu. Proč pokoušet osud, se všemi těmi odstřelovači kolem?
> [to=BTG].", "1309": "1309
Naneštěstí si kluk z našich hrozeb nic nedělal. Místo toho zamířil prak na nás. Když jsme se skrčili, abychom se vyhnuli kamenu, ke klukovi přiběhl muž, pravděpodobně jeho otec, popadl ho za ucho a stáhl ho z parapetu. O chvíli později jsme mohli dobře slyšet, že výtečník trestu neušel – řval, jako by ho snad stahovali z kůže.
> [to=BTG].", "96": "96
Dnes se nad městem rozlévá záře jasnější než vycházející slunce. Celá západní část hoří. Země se otřásá s každou explozí. Jedna z bojujících stran se rozhodla, že demonstruje svoji sílu podpálením nedaleké automobilky. Následky útoku ovšem zelené mozky úplně nedomyslely. Silný vítr rozšířil plameny na střechy okolních domů a požár se vymkl kontrole. Oheň se zmocnil domů na obou stranách fronty. A bude se to jen zhoršovat, pokud se obě strany nepokusí zastavit zuřící plameny společnými silami.
Odstraňte ze hry všechny 3 karty lokací umístěné na polích lokací a z balíčku lokací doberte 3 nové jako náhradu.
> [to=BTG].", "617": "617
Tohle zaklepání na dveře má charakteristický rytmus. Je to signál, který používá jeden z našich sousedů. Podivujeme se, co ho sem přivádí…
„Dobrý den! Nemáte nějaké dřevo na výměnu? Mám tady trochu vody a…“
> Pokud jsou v úkrytu 3 nebo 4 Postavy – vyberte 1 Postavu a viz [to=1764].
> Pokud je jich v úkrytu méně méně – viz [to=1232].", "1764": "1764
Pohled staršího muže padne na vybranou postavu.
„To jsi ty! Mohl jsem čekat, že neřád jako ty přežije všechno… jsi jako šváb! To kvůli tobě jsou moje žena i dcera mrtvé! Až bude po všem, zjednám spravedlnost!“ – muž vyběhne ven a práskne za sebou dveřmi.
Podíváme se jeden po druhém. Obviněný je zticha a poté nejistě pronese, že nemá ponětí, o co jde, a že se soused musel splést, nebo zešílet. Nakonec řekne, že o tom nechce s nikým mluvit. Z toho, co bylo původně překvapení, pomalu klíčí podezření. Nemůžeme se na osočenou postavu dívat jako dřív. Jednoho dne tomu budeme muset přijít na kloub, ale nyní se musíme soustředit na práci, která je předn námi.
Napište na prázdný žeton jméno obviněného a „1764, Obviněný, výsledek 1-2 = 763“ a položte ho na vrch balíčku osudu.
> Pokud při hodu na povahu padne 1-2, vyhodnoťte 763.
> Mezitím [to=BTG].
", "1232": "1232
Můžeme vyměnit dřevo za vodu: za každou 1 vodu odhoďte 1 dřevo.
> [to=BTG].", "763": "763
Krátce před rozedněním obviněný odešel. Nikdy se nedozvíme, jestli kvůli pocitu viny nebo kvůli naší vzrůstající nedůvěře vůči jeho osobě.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
Pokud šlo o počáteční postavu, vyberte z přítomných postav jinou a napište její jméno do kolonky „Počáteční postavy“ v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "224": "224
Zaslechli jsme, že jedna ze zahraničních televizních stanic odvysílala dokumentární snímek z našeho zničeného města. Jedem z reportérů se musel vydat do naší čtvrti, a lidé říkají, že ve filmu můžeme vidět sebe a naše domovy. Tento večer by snad měl onen reportér přijít s laptopem do domu jednoho ze sousedů, abychom se na dokument mohli podívat sami. Můžeme si také přečíst článek, nebo co to vlastně o nás napsal.
Napište na prázdný žeton „O nás, 224“ a položte ho na vrch balíčku osudu.
> Na začátku fáze úsvitu můžeme, pokud chceme, navštívit souseda a podívat se na film společně – odstraňte prázdný žeton a viz [to=1646].
> Mezitím [to=BTG].
", "1646": "1646
Sedíme v malé přeplněné místnosti. Obrazovka laptopu svítí jako vzdálená vzpomínka z jiného světa – naše všední životy nyní obsahují jen velmi málo elektřiny a moderních technologií.
Vidíme řady tabulek, loga televizních stanic, pohyblivý text a v jednom z oken záběry z našeho města. Oběti odstřelovačů, hladovějící lidé, hromadné hroby, ke kterým se reportérům podařilo dostat. Sledujeme stíny plížící se uličkami, vyzáblé obyvatele snažící se přežít za každou cenu. Pozorujeme naše improvizované vybavení, všudypřítomou suť prázdná místa tam, kde by měly být budovy – skořápku města, vyplněnou pouze smrtí, hladem a strachem. V jednom momentě reportáže spatříme náš úkryt. Tady jsme – právě se pod rouškou tmy plížíme do města.
Ukázali nás. Opravdu ukázali. Svět se konečně dozvěděl o našem utrpení.
> Viz [to=1220].
", "1220": "1220
Program končí. Můžeme vidět komentáře, objevující se pod filmem. Čteme ta slova, jako by na nich závisely naše životy:
„Chtěli to, tak ať si to vyžerou sami – proč nás do toho taháte?“
„Zaslouží si to, sráči! Měli bychom je odtamtud vytahat a postřílet a udělat z toho místa přírodní rezervaci.“


„Johnny by se o to postaral během chvíle :D“


„Věřím, že války jsou užitečné – urychlují pokrok a snižují přelidnění. Čím víc válek, tím lépe!“
„Kde to bylo? Asie? Evropa? Afrika?“


„Hlavní je, že to není na našem posraným dvorku!“


„Hele, u mě je čistějc :)“


„Snad se to nerozšíří… tohle tady nechceme!“


„Ten v černým klobouku byl docela vymóděnej, žejo? Haha.“
„Co to bylo? Film? Seriál? Dá se to někde sehnat?“


„Možná by měli raději dělat něco pořádného, než jen války a děti!“


„Krásné obrázky – jak se jmenuje fotograf?“


„Jak může to místo někdo vyčistit, když tam lidi žijí v odpadcích!“


„Jak se dá vsadit na vítěze? :)“


„Ještě že tam nežiju!!! Vypadá to jako pořádná prdel!“


„Zaostalé války v zaostalých zemích budou vždy! To ani nejsou opravdové zprávy.“
„Ta část se psem byla docela smutná.“


„Radší kdyby nám řekli, kdy začne nová řada Hry o trůny!!!!“


„Hovno! Země je placatá!“


„Tam je město s takovým jménem? Myslela jsem, že to je jen mýdlo!“
„Proč by nás to mělo zajímat? Není to naše válka! Ať se navzájem pobijou a bude mír a klid.“
„Krize našeho druhu tkví v nadprodukci, ne v tom, že část populace umírá následkem této nadprodukce.“
„Nechme je pobít se navzájem. Primitivní kreténi uctívající středověké bůžky! Jinak nám to tady zkurvěj, jako to udělali tam!“
„Koho zajímají ty děcka! Podívejte se na ta hladovějící zvířata… To ti zlomí srdce :( Ta trpí nejvíc.“
„Jsem připraven nést ono břemeno a učinit svět zdravějším. Podepsán: Přírodní Výběr.“


„Doufejme, že nepřijdou sem – nepotřebujeme je!“


„A teď je mi smutno. Proč jsem sem vůbec chodila? Nechci přemýšlet o takových věcech!“


Vypnuli jsme to a šli domů…


Zvyšte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "312": "312
Nic se nestalo. Odstraňte prázdný žeton „POKUD POVAHA C = 312“.
> [to=BTG].", "540": "540
Někdy je těžké uvěřit, jak rychle a neočekávaně se mohou objevit obrněná vozidla.
Jako právě teď. Sotva jsme se stačili skrčit.
Ne každý měl ale takové štěstí. Vidíme staré lidi, muže i ženy s šátky na hlavách, jak je vojáci vyvádí z jejich domovů. Děti se drží sukní svých matek a sester
Najednou si nevšímáme davu směřujícího k autobusům, Raději naše zraky upoutal mrtvý motýl ležící na parapetu. Musel být nádherný, ačkoli je již pokrytý prachem a nikdy nevzlétne. Kromě nás už ho nikdo neuvidí...
> [to=BTG].", "940": "940
Čas na denní dávku ranních klepů z ulice, plných zoufalství a smrti.
Vedle základny mírových sil se objevilo něco jako černý trh. Vojáci prý prodávají vybavení, příděly jídla, a dokonce snad i léky z dovozu.
Také tam můžeme koupit čokoládu nebo dětské hračky, a pokud bychom měli dost peněz, tak i uplatit někoho, kdo vezme dítě jako uprchlíka a odveze ho z tohoto pekla.
Napište na prázdný žeton „Černý trh, 1254“ a položte ho na hromádku nálezů. Od této chvíle je dostupná lokace navíc: černý trh, kde mohou postavy obchodovat.
> Kdykoli navštívíte černý trh, vyhodnoťte 1254.
> [to=BTG].", "1254": "1254
Mezi vojenskýmy vozy, stany a vojáky v uniformách se pomalu pohybuej das děsivě vyhublých lidí, skládající se převážně z mrzáků a sirotků. Představte si je jako plížící se masu hladu a zoufalství, kulhající a bezmocně natahující ruce.
Abyste navštívili černý trh, vraťte 4 karty průzkumu (na začátku nebo na konci průzkumu).
Můžete zde koupit libovolné zelené, žluté nebo červené žetony (viz Deník: Obchod). Provize:0.
> [to=BTG].
", "368": "368
“Žebráci si nemůžou vybírat… Nechci ani vědět, co je tahle věc vlastně zač. Hlavně, že je to celkem slané a… mmm, výživné… Díky za to.“
Můžete snížit úroveň hladu nejvýše 2 postavám o 1, zároveň však musíte o 1 zvýšit úroveň jejich zoufalství.
> [to=BTG].", "360": "360
Ráno bylo plné vzpomínek ze začátku konfliktu…
Když to všechno začalo, když byly boje desítky kilometrů daleko, nějak se nám nedařilo uvědomovat si závažnost situace. „Sem se boje nedostanou, tady jsme v bezpečí,“ říkali jsme si.
A najednou bylo pozdě.


Můžete ihned snížit 1 vybraný stav každé z postav o 1, ale pouze za předpokladu, že si každý hráč dnes vyčlení nějaký čas na vyhledání nebo vybavení si, kde leží hranice mezi hrou a realitou:


Otevřete si webový prohlížeč a napište „masakr ve Srebrenici“ nebo „bosenská válka“. Podívejte se na dokument, nebo si přečtěte článek věnovaný tomuto tématu a zkuste si uvědomit, že válka se vždycky odehrává na něčím prahu.
Rozhodněte se společně.
> [to=BTG].", "131": "131
Ve městě panoval celé ráno rozruch. Lidé se pohybují od dveří ke dveřím a roznášejí poslední zvěsti. Spojená mírová organizace UPO možná bude shazovat humanitární pomoc. Pokud někdo potřebuje jídlo nebo léky, měl by na svoji střechu namalovat bílý kříž. Zní to příliš dobře na to, aby to byla pravda. Nicméně v tuto chvíli je to záblesk naděje.
Sehnali jsme plechovku staré barvy, kterou bycho na namalování kříže mohli použít – má ale cenu to zkoušet? Šplhání po poškozené střeše našeho úkrytu bude dost nebezpečné. O to více, protože to musíme udělat po setmění, abychom se vyhnuli palbě odstřelovačů.
> Rozhodneme se to neudělat – beztak je to jen další drb. Lidé uvěří čemukoli jen, aby si uchovali naději. Zapomeňme na to. [to=BTG].
> Kříž namalujeme – až se dostatečně setmí. Nemáme co ztratit!
Vyberte 1 postavu (nesmí nic provádět během fáze denních akcí) a hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může použít svou zdatnost), abyste určili, zda bude zraněna a kolik zranění případně pádem ze střechy utrpí. Pokud neutrpí více než 1 zranění, akce se jí podaří – napište na prázdný žeton „Bílý kříž, 1127“ a položte ho na vrch balíčku osudu. Během fáze úsvitu, před vyhodnocením karty osudu, vyhodnoťte 1127. [to=BTG].
.



", "463": "463
Ráno. Něco nám zašustilo pod nohama hned, jak jsme vykoukli ze dveří – šlápli jsme na nějaký leták. Je čistý a nepomačkaný – musel se sem dostat nedávno. Čteme:
„Armáda bude v rámci pomoci civilistům rozdávat léky nemocným a evakuovat zraněné. Vyryjte čtverec na dveře domů, jejichž obyvatelé požadují pomoc.“ Díváme se jeden na druhého.
> Vyryjeme čtverec ještě téhož dne – napište na prázdný žeton „Čtverec, 1142“ a položte ho na vrch balíčku návštěvníků. Když budete mět táhnout kartu návštěvníka, vyhodnoťte místo toho 1142. [to=BTG].
> Žádný čtverec rýt nebudeme – napište na prázdný žeton „1835, I I I“ a položte ho na vrch balíčku nočních nájezdů. Na začátku každé fáze nočních nájezdů přeškrtněte 1 čárku. Když přeškrtnete poslední čárku, tento prázdný žeton odstraňte a vyhodnoťte 1835. [to=BTG].
", "1142": "1142
(Připomníka: viz [to=463])
Vojáci se objevili velice rychle. Za příležitost opustit město jsme byli vděční jak malé děti. Snad alespoň jeden z nás brzy opustí absurdity každodenního boje o přežití…
> Pokud je mezi námi alespoň jeden nemocný nebo zraněný – vojáci beze slova odvedou nemocnou osobu a rychle zmizí. Ani nám neřeknou, kam našeho společníka berou. Postava, která má nejvyšší úroveň zranění nebo nemoci (v případě rovnosti rozhodněte vy), bude evakuována. Odstraňte tuto postavu ze hry (bez následků vyplývajících ze závěrečného úkolu nebo pravidla „Smrt ve skupině“). Napište „1167“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce. [to=BTG].
> Pokud mezi námi není nikdo nemocný ani zraněný – vyberte 1 postavu, která bude nemoc či zranění předstírat. Viz [to=1689].
", "1689": "1689
Hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-5, vojáci „nemocnou“ osobu odvezou, odstraňte tuto postavu ze hry (bez následků vyplývajících ze závěrečného úkolu nebo pravidla „Smrt ve skupině“). Napište „1167“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
Výsledek 6-10 – „Co to je?! Snažíte se nás obalamutit? S tímhle nic není!“ Vojáci, rozzuření naším úskokem, nás zbili. Opustili úkryt, aniž by kohokoli odvezli. Rozdělte mezi postavy 2 zranění.
> [to=BTG].", "1167": "1167
Toho dne, kdy vojáci evakuovali nemocné a zraněné, všechny naplnila naděje, že se evakuovaní budou mít lépe. Polní nemocnice v sousedním městě však nebyla schopna přijmout a ošetřit takové množství lidí. Snaha úřadů skončila jejím zřízením. Pacienti umírali před zraky bezmocných sester a lékařů. Zabíjel je hlad, nedostatek léků i nezbytného chirurgického vybavení. Ve skutečnosti je však zahubila naděje, že bude lépe.
> [to=BTG].
", "510": "510
Čas na každodenní klepy z ulic plných bídy a smrti…
Podle všeho dnes několik kamionů vezoucích mezinárodní humanitární pomoc zastavilo jen několik bloků odtud! To by mohla být příležitost získat jídlo, přikrývky nebo léky! Ale stojí to za riziko vyjít ven za bílého dne?
> Další příležitost už nemusíme dostat, pojďme! – vyberte 1 či více postav a viz [to=1094].
> Za to riziko to nestojí – [to=BTG].
", "1094": "1094
Nedaleko jsme zaslechli vzrušený dav –zprávy byly pravdivé! Po chvíli spatříme kamiony, z nichž vojáci vydávají lidem zásoby. Nikdo nechce čekat ve frontě. Místo toho lidé v davu křičí, strkají a se a nadává. Každý zoufale usiluje o to získat zásoby a co nejrychleji se vrátit do svého úkrytu. Abychom získali náš příděl, budeme muset čekat několik hodin, ne-li celý den. Je tu příliš mnoho lidí.
> Počkejme – z přítomných postav vyberte ty, které počkají (umístěte je do vašeho skladiště – tyto postavy nebudou provádět akce ve fázi denních akcí a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku). Zbytek postav se vrátí do úkrytu. Poté viz [to=1739].
> Vraťme se – všechny postavy se vrátí do úkrytu. [to=BTG].
", "1739": "1739
Konečně! Dostali jsme těžký balík plný konzerv, léků a dalších užitečných věcí. Šťastní se prodíráme davem – vzduch tu řádně zhoustl. Naši radost uťal jediný výstřel, po kterém všechno ztichlo.
„Tyto zásoby jsou nyní majetkem povstalců. Všichni teď položíte své příděly a odejdete domů. Odpor bude potrestán smrtí.“
Po těchto slovech holohlavý muž znovu vystřelí do vzduchu. Závažnost situace podrtrhává pick-up s namontovaným kulometem. Několik lidí začíná utíkat, jiní stojí v šoku.
> Utíkáme se zásobami – nemůžou nás zabít všechny! – podle nosnosti postav vyberte, jaké zásoby ponesete – k dispozici jsou 3 konzervy, 3 zeleniny, 3 léky, 3 obvazy, 3 cigarety a 3 kávy, poté viz [to=699].
> Položíme zásoby na zem – viz [to=1022].
> Necháme všechno ležet, kromě 1 vybraného žetonu, který se snažíme ukrýt – viz [to=1527].
", "699": "699
Bez rozmýšlení jsme se dali na úprk, zásoby svíráme pevně v náručí. Srdce nám zběsile buší. Zaslechneme někoho hlasitě zaklít a pak spustí kulomet. Ani se neohlížíme, jestli střílí na nás – jen běžíme, jak nejrychleji dovedeme.
Za každou přítomnou postavu hoďte červenou bojovou kostkou (postavy mohou využít svoji zdatnost) abyste určili, zda bude zraněna a kolik zranění případně utrpí, než dosáhne se zásobami dosáhne úkrytu. Pouze postavy, které přežijí, se vrátí do úkrytu – získáte tolik z vybraných zásob, kolik je souhrnná nosnost přeživších postav.
> Poté [to=BTG].
", "1022": "1022
Stáli jsme tam a dívali se.
Byl to masakr. Povstalci začali pálit na bezmocné civilisty, kteří utíkali se svým jídlem. Těla padala k zemi a výkřiky hrůzy se utápěly v rachocení kulometné palby. Přesto se mnohým podařilo s cenným jídlem a léky uprchnout.
Když to skončilo, povstalci vzali zbývající zásoby a naložili je do náklaďáků. Jeden humanitární pracovník se snažil protestovat, ale rychlý výstřel do hlavy ho umlčel.
Podařilo se nám zůstat naživu, ale nemáme nic.
Jiný humanitární pracovník se nás snažil povzbudit: „Až se o tomhle dozví na západě, zareagují.“ Zasmušile jsme pokývali hlavami – už nevěříme, že se někdo o tohle peklo vůbec zajímá.
Jdeme zpět do úkryt.
> [to=BTG].
", "1527": "1527
Stáli jsme tam, dívali se, třásli a doufali, že si nikdo nevšimne, že něco schováváme.
Byl to masakr. Povstalci začali pálit na bezmocné civilisty, kteří utíkali se svým jídlem. Těla těžce padala k zemi a výkřiky hrůzy se utápěly v rachocení kulometné palby. Přesto se mnohým podařilo s cenným jídlem a léky uprchnout.
Když to skončilo, povstalci vzali zbývající zásoby a naložili je do náklaďáků. Jeden humanitární pracovník se snažil protestovat, ale rychlý výstřel do hlavy ho umlčel.
Dostali jsme se z toho živí, ale příliš jsme nepolepšili.
Jiný humanitární pracovník se nás snažil povzbudit: „Až se o tomhle dozví na západě, zareagují.“ Zasmušile jsme pokývali hlavami – už nevěříme, že se někdo o tohle peklo vůbec zajímá.
Jdeme zpět do úkrytu.
Přidejte do vašeho skladiště 1 žeton, který se vám podařilo ukrýt.
> [to=BTG].
", "386": "386
Ohromný hluk otřásl čtvrtí, jak kdyby se spustilo zemětřesení. Co to bylo? Bomba? Spadla nějaká budova? Vyhodili do povětří most? Zpoza domů na protější straně ulice vidíme šlehat plameny a ze střechy jednoho z domů trčí kus vraku nákladního letadla…
> Rozhodneme se opatrně prozkoumat a prohledat vrak – vyberte 1 či více postav a viz [to=1588].
> Budeme se raději zabývat vlastními věcmi – nechme kořistit ostatní, když chtějí riskovat životy. [to=BTG].
", "1588": "1588
Přibližujeme se – nikdo na nás nestřílí. Jsme téměř na místě. Slyšíme další explozi. A ještě jednu… Poté spatříme vrak letadla pohlcený plameny. Nejspíš ho někdo sestřelil a stroj se zřítil přímo na dům – jeho čumák trčí do ulice. Během svého pádu posekal všechny pouliční lampy a stromy podél ulice. Podíváme se na letadlo zblízka a všimneme si znaku mírových sil. Bedny se zásobami leží rozesety kolem mezi hořícími troskami. Po posádce není ani stopy, natožpak, že by někdo přežil.
> Pojďme odsud – za minutu tady bude celé město, je to příliš riskantní. Vrátíme se do úkrytu. [to=BTG].
> Rychle letadlo prohledáme – viz [to=1056].
", "1056": "1056
Ulice je pokryta troskami letadla. Trup je plný děr – všechno hoří, ale část nákladu se z vraku při pádu vysypala. Naším cílem jsou těžké bedny s jídlem a léky. Máme nejvýše pár minut, než se tady objeví armáda a půlka města. Pár lidí z druhé strany ulice již táhne jednu z beden pryč. Popadneme, co se dá, když vtom zaslechneme natahování závěru zbraně. Otočíme se – za námi stojí tři muži a jeden z nich na nás míří svou zbraní.
„Ani hnout. Tyhle věci jsou naše. Vypadněte odsud!“
> Vzdáme se beden bez boje – s rukama vzhůru sledujeme, jak popadli několik beden a zmizeli za rohem. Při odchodu vystřelili do vzduchu. V tu samou chvíli se z druhé strany vynořili vojáci – je čas utíkat. Něco málo jsme ale přece jen stačili ukořistit. Přidejte do vašeho skladiště 1 konzervu, 1 syrové jídlo a 1 léky a poté [to=BTG].
> V zoufalství zkusíme bojovat – viz [to=1246].
", "1246": "1246
Táhněte 3 žetony nepřátel. Všichni lupiči jsou ozbrojeni samopaly.
Začíná boj (viz Deník: Boj).
> Pokud se vám podaří zabít alespoň dva, třetí uteče – viz [to=1383].



", "1383": "1383
Po krvavém boji táhneme jednu z beden do úkrytu. Ukořistili jsme i jeden samopal lupičů. O pár okamžiků později se u vraku objevili vojáci. Vracíme se zpět do úkrytu, zatímco adrenalin zvolna klesá. Otevřeme bednu, abychom zjistili, jestli to za tu námahu stálo.
Napište na prázdný žeton „Bedna, 1383“ a položte ho do vašeho skladiště. Považujte bednu za zelený žeton o tržní hodnotě 100.


BEDNA:


Dokud není prodána nebo ukradena (například během fáze nočních nájezdů), můžete do skladiště kdykoli přidat tolik konzerv a syrového jídla, kolik je těchto žetonů v krabici k dispozici. Také snižte úroveń hladu všech postav na 0.
> [to=BTG].
", "376": "376
V posledních několika dnech boje v jižní části města zesílily a zintenzivnilo se také bombardování. Říká se, že v okolí někdo viděl skrývající se vězně – museli se dostat z městské věznice.
Napište na prázdný žeton „Výsledek 1 = 1048“ a položte ho na hromádku nálezů. Od této chvíle házejte na začátku každé fáze nočních nájezdů černou kostkou. Pokud padne 1, místo táhnutí karty vyhodnoťte 1048.
> [to=BTG].
", "1048": "1048
(Připomínka: viz [to=376])
> Pokud máme v úkrytu zpevněné dveře – viz [to=1568].
Pokud v úkrytu zpevněné dveře nemáme – Někdy stačí zlomek vteřiny – jediný pohled a hned víte, s kým máte tu čest. To byl i případ trojice mužů, kteří vtrhli do našeho úkrytu. Neměli jsme šanci cokoli udělat, když za pomoci kopanců a páčidel rozrazili dveře. Pod jejich svrchníky bylo možné zahlédnout vězeňské uniformy, ale i bez důkazu by nebylo pochyb o tom, co jsou zač...
Do úkrytu vpadli uprchlí vězni, mohutní muži se zjizvenými tvářemi. Jsou vyzbrojeni železnou tyčí, páčidlem a baseballovou pálkou. Na pálce zasychá krev.
„Máme na vás otázku.“
Ticho. Srdce nám buší tak hlasitě, že to musí slyšet každý.
„Nebude vám vadit, když si vezmeme pár nezbytností?“ ptají se. Výhrůžný tón jasně naznačuje, že neočekávají odmítnutí…
> Ničeho se bez boje nevzdáme – viz [to=592].
> Ustoupíme a necháme je vzít si, co chtějí – viz [to=1187].
> Zkusíme se s nimi domluvit – viz [to=1193].
", "1568": "1568
Bušení na dveře pokračovalo a pokračovalo. Nakonec to lidé na druhé straně vzdali, ale ne bez jadrných nadávek. Nikdo nás již po zbytek noci neobtěžoval.
Odstraňte prázdný žeton „Výsledek 1 = 1048“.
> [to=BTG].
", "592": "592
Táhněte 3 žetony nepřátel. Počítejte, jako kdyby byli všichni vězni ozbrojeni noži.
Vyhodnoťte boj (viz Deník: Boj).
Boje se mohou zúčastnit všechny postavy přítomné v úkrytu.
> Pokud se vám podaří zabít alespoň jednoho protivníka, ostatní utečou. Odstraňte žeton „Výsledek 1 = 1048“. [to=BTG].
", "1187": "1187
Pobrali všechno, poplácali nás po našich skloněných hlavách a se smíchem zmizeli do noci.
Ze svého skladiště odstraňte všechny žetony.
Pokud byla souhrnná tržní hodnota ukradených žetonů méně než 10, navíc rozdělte mezi přítomné postavy 2 zranění.


Když odcházeli, jeden z nich řekl: „Tak zas brzo! Vrátíme se pro další!“


Změňte text na žetony z „Výsledek 1 = 1048“ na „Výsledek 1 = 1713“.
> [to=BTG].
", "1193": "1193
Chtějí si vzít všechno. Rozhodněte, kterých žetonů se nevzdáte bez boje.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li číslo nižší nebo rovné počtu vámi vybraných žetonů, „vyjednávání“ skončí a propukne vřava – viz [to=592].
> Vyšší výsledek – „Ještě se vrátíme.“ Odejdou. Odhoťte se svého skladiště všechny žetony, kromě těch, které jste ochránili a poté [to=BTG].
", "1713": "1713
(Připomínka: viz [to=376] a 1187)
S obavami jsme vyhlíželi návrat věznů, ale k našemu překvapení nás už neobtěžovali. Namísto toho na dveře zaklepal soused.
„Měli k vám přijít dnes v noci, že? Můžete se uklidnit. Mám přítele v jižní části města. Několik dní tam řádili. Lidé už toho měli dost a vzali věci do svých rukou. V parku teď visí tři těla jako varování pro ostatní.“
Vydechli jsme úlevou.
Odstraňte žeton „Výsledek 1 = 1713“.
> [to=BTG].
", "741": "741
Toto bude dobrý den – slunce jasně svítí a neslyšíme žádné odstřelovače… Ale počkat – proč neslyšíme odstřelovače?


Nejprve řev, jako kdyby se nebem hnalo stádo příšer a pak… rána! A po ní další!


Náš soused s rodinou vyběhli ven – oknem vidíme, jak se snaží vysvobodit svého syna zpod hromady trosek.
Poté se ozve sykot a něco zasáhne naši střechu! Byla to ta nejdelší vteřina našeho života a pak...
… nic.
Bomba nevybuchla. Střechu nám ovšem rozbít zvládla a celé horní patro je nepoužitelné. Bomba se zasekla mezi příčkami.
Napište na prázdný žeton „Nevybuchlá bomba, 741, 1 = [to=1794]“ a položte jej do nejvyššího patra úkrytu.


NEVYBUCHLÁ BOMBA:


Bomba se zasekla v budově. Nemáme ani ponětí, co by ji mohlo odpálit. Další výbuch? Pohyb? Časový spínač? Nemůžeme žít v takové nejistotě!
Od této chvíle, vždy na začátku fáze rána a kdykoli provádíte nějakou akci v nejvyšším patře úkrytu, hoďte černou kostkou. Pokud padne 1, viz [to=1794].
> Jediná věc, která nás napadá, je ohlásit nevybuchlou bombu na základně mírových sil a požádat o pomoc. Možná pošlou pyrotechniky… – během libovolné fáze prohledávání vraťte 6 karet průzkumu a viz [to=1311].
> [to=BTG].", "1794": "1794
Žijeme s bombou v domě. Leží tam zdánlivě klidně, uvězněná v sutinách.
Ale řeči se šíří rychle. Brzy ví každý v okolí, jaké monstrum si hoví v našem podkroví. Už k nám nikdo nechodí, ať již proto, že se bojí exploze nebo proto, že jsme podle něj museli zešílet, když tu nadále zůstáváme. Ale záleží na tom? Koneckonců jsme naživu a zítra más může čekat další dobrý den.
Přepište „Nevybuchlá bomba, [to=741], 1 = 1794““ na prázdném žetonu na „Nevybuchlá bomba, [to=741], 1 = 1547“. Padne-li při hodu (viz [to=741]) 1, vyhodnoťte 1547 namísto 1794.
Také dnes přeskočte fázi nočních nájezdů (stále ale platí, že alespoň 1 psotava musí být na hlídce).
> [to=BTG].", "1547": "1547
Nu, vypadá to, že se musíme naučit, jak žít s nevybuchlou bombou pod jednou střechou. Možná jednoho dne vybuchne, možná ne – tak či onak si musíme začít zvykat.
Odstraňte žeton „Nevybuchlá bomba, 741, 1 = 1547“ ze hry.
> [to=BTG].", "1311": "1311
Základna mírových sil… Na lidi, kteří by tu měli být proto, aby nám pomáhali, zjevně věnovali dost sil na to, aby se od nás oddělili plotem! Už dostat se sem bylo dost náročné. Kdyby by nebylo naší znalosti angličtiny (získané poslechem cizích hudebních televizních stanic a sledováním akčních filmů), ani bychom se nedostali přes první bránu.
Nakonec se nám podařilo promluvit s důstojníkem.
„Ne, nemůžeme vám pomoci.“ Pronesl k našemu úžasu ještě dříve, než jsme mu stačili vysvětlit náš problém.
„Prostě nemůžeme, to není náš úkol. Nemáme lidi, ani prostředky. Ne…“
Ve chvíli, kdy nás další „Ne“ posílalo domů, přistoupila k nám blonďatá žena ve vestě s nápisem „TISK“.
> Viz [to=626].
", "626": "626
„O co tu jde?“ – zeptala se zvědavě.
„Tito lidé chtějí peníze a jídlo, jako vždy.“
Teď nebo nikdy. Začali jsme mluvit.
„Na náš dům spadla bomba, ale nevybuchla. Stále tam žijeme a nevíme, kdy se spustí. Tenhle člověk si nás nechce poslechnout! Chtěli jsme…“
Ale reportérka se na vojáka usmála a nevěnovala nám pozornost.
„Johne, pořád platí dnešní noc?“
Ustoupili stranou a něco si špitali.
Jako vždy se zase musíme spolehnout na štěstí a na sebe. Vlastně jen na sebe – na štěstí spoleh není.
> Viz [to=1158].
", "1158": "1158
Facka, kterou muž od reportérky dostal, zazněla jako rána z pistole. Několik vojáků vybuchlo smíchem, než je ponížený důstojník bez milosti seřval.
Reportérka získala svůj klid velmi rychle a začala se nás vyptávat.
„Takže, jaký je váš příběh? Nevybuchlá bomba v domě? A jsou tam nějaké děti? Nebo staří lidé? Kolik lidí by mohlo zemřít? Odmítli vám pomoci?“ Při těchto slovech ukázala na důstojníka a vojáky, kteří právě dostávali pořádný kartáč.
„Nemějte strach. Můj štáb a já zítra přijedeme. Pravděpodobně seženeme pyrotechnika a zástup ouřadů. Díky za skvělý příběh!“
Napište na prázdný žeton „1-3 = 1917“ a položte ho na vrch balíčku nočních nájezdů. Od této chvíle na začátku každé fáze nočních nájezdů hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, místo tažení karty vyhodnoťte 1917.
> [to=BTG].", "1917": "1917
Štáb vypadal přesně jako ve filmech. Kamery, světla, generátor… Několik obrněných vozidel a houf lidí. Naštěstí ti nepotřebnější tam byli také – pyrotechnici.
„Show“ trvala skoro celou noc, na rozdíl od zneškodnění bomby (které zabralo sotva čtvrthodinku). Celou dobu jsme dávali rozhovory, mluvili jsme o tom, jak je to špatné, což nebylo nijak obtížné – zkrátka jsme museli sehrát svůj part.
Na konci k nám přistoupil nějaký humanitární pracovník a podal nám balík. Samozřejmě jsme s ním museli zapózovat pro fotografy, bylo to ponižující, ale řekli jsme si, že když zvládneme ostřelování, vydržíme i pár fotek. Zvlášť když díky nim získáme jídlo a pití, stejně jako teplé oblečení pro nadcházející chladné období.
Háček je v tom, že reportáž určitě uvidí někdo, kdo nemá – budeme si muset dávat pozor na zloděje.
Odstraňte ze hry prázdné žetony „Nevybuchlá bomba“ a „1-3 = 1917“.
Přidejte do vašeho skladiště 2 konzervy, 2 cigarety a 2 kávy a každé nemocné, resp. zraněné, postavě dejte 1 léky a/nebo 1 obvazy.
> [to=BTG].", "896": "896
Od rána jsme slyšeli výkřiky přicházející od řeky. Zabijáci z druhého břehu dnes mají co říci svým obětem a vyvolávají jména jedno po druhém.
„Hej, sousede!!! To jsem já, tvůj kámoš Boban! Neboj se, nebudeme střílet! Jak se má tvoje máma? Stojí můj dům ještě, nebo shořel? Kámo, nepoznáváš mě? To jsem já, Boban!“
Vždycky, když si připomeneme, jaký je náš nepřítel – zabijáci, odstřelovači, vrazi žen a dětí, ti kteří se přidali k divokým bandám nacionalistů plenících okolí města, něco v nás se pomalu láme.
Lidé na obou březích ztratili svou lidskost již před dlouhou dobou. Události od začátku konfliktu po dnešek změnily obě strany ve vraždící roboty bez výčitek svědomí. Vojáci, povstalci, milice – všichni si hrají s mačetami, s lidmi, s ohněm, mučí pro zábavu, pálí na budovy, jako by byli na střelnici, střílí na své staré přátele, na nás…


„Hej, sousede!!! U mě ve sklepě je kolo! Použij ho, pokud chceš! Dneska tě neodprásknem, slibuju!“


Už toho máme dost. Zakryjeme si uši…
> [to=BTG].", "812": "812
Po těžké noci přišlo ráno, které též nezačíná zrovna skvěle. Nejprve v dálce křik zaslechnemedoprovázený střelbou a smíchem. Potom se v naší ulici objeví velká a dobře vyzbrojená skupina mužů v maskáčích. Jsou opilí. Buší na dveře kolem a když nikdo neotvírá, vylomí je. Brzy došli k nám. Nechceme vyprovokovat boj, takže otevřeme.
„Koho podporujete: armádu, nebo povstalce?“ – ptá se ten největší z nich. Mrazí nás v zádech. Je jasné, že odpověď rozhodne o našem osudu…
> „Armádu“ – viz [to=1274].
> „Povstalce“ – viz [to=1620].
> „Nikoho“ – viz [to=981].
", "1274": "1274


Ten grázl se hrozivě zasměje: „Špatná odpověď!“


Otočí se na své kumpány a ti nás vytáhnou na ulici. Řvou na nás, nazývají nás zrádnými parchanty a přisluhovači režimu, bijí nás do hlav i těl, bez přestání pořád dokola. Nakonec je to přestane bavit.
„Jestli vás uvidím ještě jednou, zabiju vás“ – ucedí jeden z nich, když se drápe zpět na korbu auta.
Když se situace uklidní, přišourá se k nám soused. Dal jinou odpověď… ale se stejnými následky. Se směsí vzteku, smutku a zmatení nám dojde, že se jen chtěli pobavit na náš účet.
Rozdělte mezi postavy 2 zranění.
> [to=BTG].", "1620": "1620


Ten grázl se hrozivě zasměje: „Špatná odpověď!“


Otočí se na své kumpány a ti nás vytáhnou na ulici. Řvou na nás, nazývají nás zrádnými parchanty a přisluhovači režimu, bijí nás do hlav i těl, bez přestání pořád dokola. Nakonec je to přestane bavit.
„Jestli vás uvidím ještě jednou, zabiju vás“ – ucedí jeden z nich, když se drápe zpět na korbu auta.
Když se situace uklidní, přišourá se k nám soused. Dal jinou odpověď… ale se stejnými následky. Se směsí vzteku, smutku a zmatení nám dojde, že se jen chtěli pobavit na náš účet.
Rozdělte mezi postavy 2 zranění.
> [to=BTG].", "981": "981
Ten grázl se hrozivě zasměje: „Špatná odpověď!“
Otočí se na své kumpány a ti nás vytáhnou na ulici. Řvou na nás, nazývají nás zrádnými parchanty a přisluhovači režimu, bijí nás do hlav i těl, bez přestání pořád dokola. Nakonec je to přestane bavit.
„Jestli vás uvidím ještě jednou, zabiju vás“ – ucedí jeden z nich, když se drápe zpět na korbu auta.
Když se situace uklidní, přišourá se k nám soused. Dal jinou odpověď… ale se stejnými následky. Se směsí vzteku, smutku a zmatení nám dojde, že se jen chtěli pobavit na náš účet.
Rozdělte mezi postavy 2 zranění.
> [to=BTG].", "443": "443
Před svítáním nás vyrušil hluk z naší provizorní spíže. Vyrazili jsme dolů s očekáváním, že narazíme na zloděje. Ale co jsme spatřili, bylo mnohem horší.
Podlaha místnosti se hýbala, pokrytá nechutným, vířícím houfem krys. Nejdříve jsme ucukli, ale poté nás zoufalství donutilo něco udělat. Vymetali jsme tu malou, kousavou havěť stranou a snažili se zachránit co nejvíce jídla. Pak jsme obrátili pozornost k pištící a prskající hordě. Popadli jsme, co jsme našli a zabalili nohy do hadrů a oblečení, abychom zabránili kousancům. Po chvíli jediným „nepřítelem“ v místnosti zůstal štiplavý zápach ve vzduchu. Díry ve zdi jsme ucpali, ale bude to stačit? Nevrátí se, když teď ví, kde najít potravu?
Zvyšte úroveň únavy všech postav o 2 nebo odhoďte ze skladiště všechny žetony zeleniny, syrového jídla a cukru.
> [to=BTG].
", "824": "824
V časných ranních hodinách často vidíte nebo slyšíte věci, které tam nejsou. Tady stín, támhle šepot. Najednou zjistíte, že začínáte být paranoidní. Ale tentokrát, když jsme kontrolovali naše zásoby, něco doopravdy chybělo. Od této chvíle musíme mít vždy oči na stopkách.
Napište na prázdný žeton „1-5 = [to=1074]“ a položte ho na balíček událostí. Od této chvíle vždy během fáze rána před táhnutím a vyhodnocením karty události hoďte černou kostkou…
> Padne-li 1-5, viz [to=1074].
> [to=BTG].", "1074": "1074
(Pro připomínku viz [to=824])
Ozvalo se slabé zaskřípání, znějící jako měkké kočičí kroky na staré podlaze. Ale nebudeme to ignorovat. V naší spíži někdo je! Chytíme zloděje při činu!
Seběhneme do spíže a rozrazíme dveře.
Zlodějem je asi šestiletý kluk se špinavou tváří. Jakmile nás spatří, upustí svůj lup a pokusí se utéct. V jeho tváři se zračí strach, jaký mívají divoké kočky.
Překvapivě však děcko zmizí v díře v podlaze, do které se nikdo z nás nevejde. Podíváme se do díry a naše překvapení se změní v úžas. Žil s námi celou tu dobu, schovaný dole, a kradl nám jídlo po troškách.
> Vyženeme ho. Nemůžeme ho tady krmit – viz [to=1165].
> Je to jen dítě. Musíme se o něj postarat – viz [to=1760].
", "1165": "1165
Když jsme zavírali dveře, na chvilku jsme zaváhali. Kluk se zastavil a v očích se mu zableskla naděje. Otevřel pusu, jako by se chtěl na něco zeptat, ale naše chladná reakce mu napověděla, že by to k ničemu nebylo. Zmizel do kalného rána a už jsme ho nikdy nespatřili…
> [to=BTG].", "1760": "1760
Napište na prázdný žeton „Nikola, 1760“ a položte ho na jakékoli pole v úkrytu.


Od této chvíle žeton představuje dítě:


NIKOLA:


Napište 1114 do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
Nikola musí jíst (jako kterákoli jiná postava). Pokaždé, když dítě nenakrmíte, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-5, dítě umírá hlady a je pozdě na to, ho zachránit – vyškrtněte 1114 v kolonce EPILOGU v ukládací tabulce. Odstraňte žeton „Nikola, 1760“ a viz [to=661].
> [to=BTG].", "1114": "1114
Válka v nás zabila všechno dobré. Všechno, co nás činilo lidmi je nyní pryč. Tedy, skoro všechno. Vzpomínáme se na Nikolu, malého chlapce, který žil pod podlahou naší spíže. Snad jsme tedy nepřišli o vše – malý kousek lidství v nás tehdy přetrval. Jednoho dne musíme toho kluka najít a zjistit, jestli měl dost štěstí a našel dobrý domov.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 2.
> [to=BTG].", "854": "854
Stanice humanitární pomoci byla napadena za úsvitu, ale zprávy o masakru se již šíří městem. Zpoza řeky se začaly sypat střely a zanechaly po sobě hromadu popela a roztrhaných těl. Říká se, že to byla pomsta za naši tvrdohlavost, vedlejší účinek neúspěšných mírových jednání. První fáze čištění města, jak tvrdí nepřítel. Takových útoků bude přibývat. Lidé se topí v zoufalství. Dokonce i po setmění se obyvatelé města bojí opouštět své úkryty.
Napište na prázdný žeton „Strach, 6-10 = 854, I I I“ a položte ho na balíček Obyvatel.
Od této chvíle do konce hry, kdykoli si máte během fáze prohledávání táhnout kartu obyvatel, hoďte nejprve černou kostkou. Padne-li 6-10, místo tažení karty obvyvatel škrtněte na žetonu jednu čárku.
Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "66": "66
Zahraniční humanitární pomoc se poslední dobou dostává k zamýšleným příjemcům jen zřídka. Letadla vezoucí potraviny jsou nucena se vracet kvůli nepředvídatelnému chování nepřítele. Náklaďáky s teplým ošacením jsou zdržovány na četných kontrolních stanovištích, nebo rovnou vyrabovány. Co se dostane k civilistům, je výsledkem podivné válečné loterie.
Lidé protestují a nadávají dobrovolníkům humanitární organizace, stojícím u jednoho z kamionů. Mají pro to důvod. Namísto sucharů, vyrobených pro některou z předchozích válek, dostali pouze pár lahví vody a šedé mýdlo. Nepochybujeme, že město bude čelit ještě většímu hladu.
Přidejte do Skladiště 1 chemikálie a 2 vody.
Napište na prázdný žeton „Bez jídla, 66, I I I“ a položte ho na hromádku nálezů. Od této chvíle vždy, když při vyhodnocení karty nálezů najdete zeleninu/syrové jídlo/konzervu, místo přidání žetonů jídla na hromádku nákezů přeškrtněte 1 čárku na žetonu
Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "421": "421
Náhlé zaklepání na dveře nád probralo z každodenní apatie. Jsou to naši sousedé, vyděšení šířením zločinnosti. Navrhují, abychom ustavili sousedskou hlídku a odradili tak gangy a všelijaké pobudy od návštěvy našeho sousedství. Nabízejí nám větší bezpečnost, ale na oplátku požadují dobrovolníka pro nadcházející noc. Je to skvělá myšlenka, ale němeli bychom v první řadě myslet na sebe?
> Chceme se cítit bezpečeně– vyberte 1 postavu a umístěte ji na balíček nočních nájezdů. Vrátí se do úkrytu až na začátku fáze nočních nájezdů. Viz [to=1703].
> Máme spoustu vlastních problémů, ale díky, že jste se stavili – viz [to=690].", "1703": "1703
Postava se vrátí do úkrytu až na začátku fáze nočních nájezdů (ale během fáze soumraku spotřebovává jídlo a vodu jako obvykle).
Napište na prázdný žeton „1490“ a položte ho na balíček nočních nájezdů.
Na začátku příští fáze nočních nájezdů vyhodnoťte nejprve 1490.
> [to=BTG].", "1490": "1490
V noci jsme vždy napjatí. Jakýkoli šramot vede k tomu, že sousedská hlídka sahá po zbraních. Míříme na pohybující se stíny zvířat a kolem se plížících lidí. V jednu chvíli jeden z nás opravdu vystřelil. Přiblížili jsme se až tehdy, když bylo nepochybné, že se cíl nehýbe. Prohledali jsme tělo a vzali jsme zbraň a všechno jídlo.
Není způsob, jak to rozdělit rovnoměrně. Bývalý voják, se kterým se nikdo nechce dohadovat, si vezme největší díl.
Další tělo a více kořisti. Takhle jsme si činnost hlídky nepředstavovali.
Očekávalo se od nás, že budeme oblast chránit před zloději a násilníky, ale ve skutečnosti jsme se stali stejnými, jako jsou oni.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy na hlídce. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Přidejte do vašeho skladiště 1 léky a 1 syrové jídlo.
Dnes nevyhodnocujte žádné karty nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "690": "690
„Jistě…“ – pohled a tón sousedů stěží skryl jejich pohrdání a zklamání. O chvíli později jsou pryč.
Najděte v balíčku návštěvníků karty „Drbna“ a „Šmelinář“. Odstraňte je ze hry.
> [to=BTG].", "1899": "1899
O necelou čtvrthodinku pozdějí jsme uslyšeli známý svist a výbuch. V takových chvílích je dobré stát dále od oken, ale stejně jsme se k jednomu rozběhli, abychom zjistili, co se venku stalo. Náklaďák nastartoval a s ječícími pneumatikami mizí pryč, zatímco ti, kteří přežili první explozi, klopýtají přes těla prvních obětí. Za chvíli zasviští další střela a exploze se ozve v ulici o kus dále. Někdo měl zase smůlu.
> [to=BTG].", "1139": "1139
Nedaleko od nás zastavil náklaďák. Stačilo jen sejít kousek ulicí a postavit se na konec fronty.
„Chlape, příměří! A rozdávají chleba! Možná, že ta prokletá válka opravdu pomalu končí“ – komentoval situaci někdo ve frontě.
Starší muž s brýlemi zasmušile odvětil: „Pouze mrtví spatří konec války.“
„To je Platón. Citát z Platóna“ – dodal někdo jiný, zjevně rád, že slova poznal.
Náhle jsme uslyšeli důvěrně známý svist. Kam střela dopadne?
Rozprchli jsme se ve strachu s vědomím, že onen zvuk je poslem smrti. Exploze vyvrhla úlomky betonu do všech směrů. Vběhli jsme do úkrytu a zabouchli za sebou dveře ve chvíli, kdy přisvištěla další střela. Oknem jsme za několik okamžiků uviděli onoho smutného, brýlatého muže a bylo jasné, že právě spatřil svůj konec války. Příměří padlo.
Náklaďák s chlebem odjel se skřípějícími pneumatikami.
Na podlahu úkrytu kape krev. Až nyní cítíme bolest…
Přidejte 1 zranění postavě, která stála ve frontě.
> [to=BTG].", "776": "776
Zbláznilo se celé město, nebo jsme ve snu. Soutěž Miss Pogoren teď? Vždyt jsme ve válce! Nedůvěřivě hledíme na plakát na zdi. Lidé dnes nemluví o ničem jiném. Chtějí alespoň zdání normálnosti, i kdyby je to mělo stát život. Není těžké to pochopit. Klid zbraní, očekávaný dnes v noci, nás nutí jít se na soutěž podívat. Ale na druhou stranu, máme věřit věřit slibům daným kdo ví kým? Rádi bychom, ale naše zkušenosti nás zrazují. Událost jako tato bude snadným cílem útoku.
Napište na prázdný žeton „Soutěž miss, 776“ a položte ho na hromádku nálezů.
> Při příštím prohledávání můžete vrátit 4 karty průzkumu a navštívít místo na plakátu – v takovém případě viz [to=1361].
> Mezitím [to=BTG].
", "1361": "1361
Soutěž se odehrává ve starých sklepních prostorách skrytých hluboko pod zemí. Kandidátky vypadají úchvatně. Jejich oděvy jsou prosté, ale pleť mají čistou. Make-up maskuje jejich zranění. Sklepení je cítit zatuchlinou. Diváky tvoří pohublý dav. Jsou zde i děti, které pro tuto příležitost ani nikdo neumyl. Pravděpodobně sirotci. Potlesk nám pomáhá zapomínat na traumata války.
Ačkoli jsou poněkud nejisté, dívky vstupují na pódium. Usmívají se do kamer zahraničních reportérů. Vypadá to, že je to vše jen pro ně – pro média. A také pro diváky, kteří to uvidí zítra nebo pozítří jako součást nějakých zpráv vmáčknutých mezi film a talk show. Transparent nad pódiem hlásá „Nedovolte, aby nás zabili“.
Titul získala černovlasá dívka. Nemluví o světovém míru, pouze o naději na prožití dalšího dne. Její slova však neznačí žádnou víru nebo naději.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "686": "686
Bylo to jedno z těch rán připomínajících časy před válkou. Klidné, tiché, celé město spalo. Nikdo nestřílel. Někdy můžete dokonce slyšet zpívat ptáky. Středem ulice právě vrávoravě kráčí muž. Živě si prozpěvuje veselou písničku. Jako by se vracel z diskotéky nebo večírku. Co je to za idiota!?
> Popadneme ho a zatáhneme do úkrytu, postavu ho dostane odstřelovač – vyberte 1 Postavu a viz [to=1906].
> Vykloníme se z okna a tiše ho varujeme – ulici pozorují odstřelovači – viz [to=1525].
> Není to naše starost. Idioti stejně nežijí dlouho – viz [to=1230].", "1906": "1906
Muž se zprvu bránil, ale byl tak opilý, že usnul, jakmile jsme ho položili na deku. O pár hodin později se probral. Vyšlo najevo, že bydlí jeden blok odsud.
Když nakonec odešel, počínal si mnohem rozumněji.
> [to=BTG].", "1525": "1525
Vidíme, že muž je dost vzteklý. Odvážíme se ho pokárat? Stojí ve dveřích a divoce gestikuluje – říká nám, co si o nás myslí! Ještě neskončil s urážkami, když mu kulka prolétla hlavou. Na dveřích nám zůstala tmavá skvrna – zbavit se jí bude nejspíš dřina.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte úroveň jejího zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1230": "1230
Odstřelovač dlouho neotálel – výstřel padl, když muž procházel okolo sousedových dveří. Zhroutil se na chodník a z kapes se mu vysypaly mince. Sousedův syn otevřel dveře a bleskově je sesbíral.
> [to=BTG].", "833": "833
Vyzáblého potkana jsme zabili docela snadno Nedošlo nám, že je pouhou předzvěstí něčeho horšího. Druhý hlodavec se vyplížil zpod postele a snaží se dostat k zásobám v našich batozích. Vypasené zvíře se silným ocasem zmizelo v trhlině v podlaze, než jsme mu stačili zablokovat únikovou cestu. Zjišťujeme, kam se mohl podít. Z temného skladiště slyšíme pištění. Rýhy po zubech na mnoha předmětech znamenají, že máme co dělat s celou kolonií potkanů. Hlodavci jsou ve městě stejnou hrozbou jako odstřelovači, a stejně jako oni dobře vědí, jak se vyhnout dopadení. Opravdu bychom se měli snažit se jich zbavit.
Napište na prázdný žeton „Zamoření potkany, 1767, I I I“ a položte ho na vrch balíčku událostí.
> Na začátku každé fáze rána nejprve vyhodnoťte 1767.
> [to=BTG].", "1767": "1767
Na začátku každé fáze rána nejprve vyhodnoťte Zamoření potkany:
Odstraňte z vašeho skladiště všechny zelené žetony.
Navíc od této chvíle můžete v libovolné fázi hry odhodit 2 mechanické součástky nebo 2 chemikálie a přeškrtnout 1 čárku na žetonu „Zamoření potkany“. Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "93": "93
Brzy zrána jsme zaslechli explozi. Náš dům se lehce otřásl a popadala na nás nějaká omítka. Nebylo jisté, co se stane dále.
> Jdeme se ven podívat, co se stalo – viz [to=1191].
> Ignorujeme to – viz [to=1698].", "1191": "1191
Ulice je pokryta prachem. Ještě více prachu pomalu sedá ze vzduchu. Naše kroky zanechávají stopy, jako bychom kráčeli po čerstvém sněhu. Prach nás pálí v očích a znesnadňuje dýchání, takže jsme si tváře zakryli kusem látky. Když jsme došli na roh, vidíme skupinu lidí zírajících na pole trosek, kde ještě před nedávnem stál opuštěný činžák. Někteří přítomní jsou pokryti prachem a vypadají jako živé sochy. Říkají, že raketa zasáhla nejslabší místo budovy, a ta se sesypala jako domeček z karet.
„Před hodinou jsme viděli dva bezdomovce vejít dovnitř. Pršelo a asi se chtěli zahřát. Seděli támhle u vchodu.“
Několik lidí se břiblížilo k sutinám. Někdo zahlédl botu, jiný zakrvácené brýle.


Dívali jsme se kolem po tvářích lidí…


Vyhledejte v balíčku návštěvníků libovolnou kartu a ihned ji vyhodnoťte.
> [to=BTG].", "1698": "1698
Dům nějakých nešťastníků se stal cílem rakety nebo bomby. Není to naše starost…
> [to=BTG].", "486": "486
Závoj strachu padl na celou čtvrť. Nedaleko je usazena jednotka vojáků – jejich velitel zešílel žalem, když ztratil svou dceru. Je přesvědčen, že se dívka scházela s místním frajírkem, který se jí brutálně pomstil, když odmítla jeho neslušné návrhy. Velitelovi vojáci nyní chodí dům od domu a hledají obětního beránka. Je jen otázkou času, kdy dojdou i k nám.
Napište na prázdný žeton „Vyšetřování, 1-3 = 1926“ a položte ho na vrch balíčku událostí. Na začátku každé fáze rána nejprve hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, vyhodnoťte 1926.
> Mezitím [to=BTG].
", "1926": "1926
Zdá se, že vrah byl dopaden! Oknem pozorujeme vojáky, kteří mezi sebou vlečou osobu, žijící v naší ulici. Muž se zběsile brání a zklidní se, až když mu statný voják přiloží hlaveň ke spánku. Žena našeho souseda vyběhne na ulici, zděšená osudem svého manžela. Prosí o slitování pro muže, který byl několik posledních dní nemocen a neopustil dům. Nemohl nikomu ublížit.
„Jen se řídíme rozkazy. Váš manžel oběť znal. Je to běžný výslech“ – objasnil lhostejný hlas. Nářky, hrozby ani nadávky vojáky ani v nejmenším neobměkčily.
Nevíme, zda byl soused skutečně vinen, ale je jisté, že jsme ho viděli naposledy. Vše, co cítíme po odchodu vojáků, je úleva spojená s bezmocí.
Odstraňte prázdný žeton Vyšetřování, 1-3 = 1926“ ze hry.
> [to=BTG].", "346": "346
Časy jsou nyní tak špatné, že uprchlíci ze zničených částí města mohou být stejně nebezpeční, jako dobře ozbrojení nepřátelští vojáci. Někteří přátelé z domu přes nás varovali před toulajícími se skupinami, jež se nehlásí k žádné straně. Surovci, lumpové a vyhladovělí šílenci se vyhýbají kontrolním stanovištím a pod příkrovem noci z pochybných důvodů vraždí civilisty. O tři bloky dále byla k smrti ubita křehká, stará žena, i když jí ani nebylo co vzít. Vrazi si nejspíš pro dnešní lov vybrali naši čtvrť. Nebude snadné se jich zbavit.
Napište na prázdný žeton „Banda, 346“ a položte ho na vrch balíčku nočních nájezdů.
Během příští fáze nočních nájezdů vyhodnoťte další 2 karty nočních nájezdů, ale ignorujte jejich škody (vyhodnoťte pouze zranění). Poté odstraňte prázdný žeton „Banda, 346“ ze hry.
> [to=BTG].", "1854": "1854
Pár úderů železnou tyčí oddrolilo kus omítky, což učinilo nápis nečitelným. „ené nic“ nemůže nikoho urazit…
> [to=BTG].", "1582": "1582
Nápisy na zdech – to není špatný nápad! Je to místo pro všechny myšlenky, které bychom chtěli vykřičet do světa – pokud by někdo poslouchal. Snad jednoho dne budou tato grafitti na nějakých fotkách nebo v reportáži…
Nechte každého hráče navrhnout krátkou větu nebo slogan, který umístíte na zeď svého úkrytu. Napište jej do ukládací tabulky.
> Viz [to=1251].", "1251": "1251
Nápisy válku přežily. Některé z nich se objevily o mnoho let později na fotografiích, ve filmech, v reportážích. Je to něco, co jsme zanechali, určitá stopa naší existence v oněch temných dnech…
> [to=BTG].", "516": "516
Vykolejený vlak je lákavá cena pro každého, kdo se odváží vyjít na předměstí. Jsme jedni z prvních, kdo slyšel o té havárii – pověděl nám o ní Matej, bývalý železničář. Lokomotiva najela na minu a vykolejila před vjezdem do tunelu. Co vlak vezl se však dosud nepodařilo ověřit. Matej oblast dobře zná a obává se, že exploze přilákala pozornost hledačů. Navrhuje, abychom se spolu s jeho bratry vydali na místo havárie dříve, než bude ohrazeno armádou, nebo vyloupeno jinou skupinou. Měli bychom jít hned, přestože je venku jasný den.
> Stojí to za to riziko. Vlak musel převážet něco cenného – vyberte 1 či více postav a viz [to=1781].
> Je to šílenství. Nejsme zloději… A už vůbec ne sebevrazi – [to=BTG].", "1781": "1781
Na druhém konci tunelu vidíme siluetu vykolejené lokomotivy a několik ozbrojených postav. Jdeme pozdě – někdo nás předběhl. Slyšíme smích a dávky z automatických zbraní přicházející z vagónů. Instinktivně se přitiskneme ke kolejím v obavě z prozrazení. Jeden z nás stěží potlačí výkřik.
Kousek od nás leží čerstvá mrtvola dobře stavěného muže. Kulky ho provrtaly z krátké vzdálenosti. A není sám… zem je posetá těly lidí, kteří zjevně měli stejný nápad – nebezpečně hloupý nápad, jak vidno. Opatrně se vracíme tunelem zpět. Slibujeme si, že již nikdy takové riziko nepodstoupíme.
Postavy, které vešly do tunelu, nebudou během této fáze denních akcí provádět žádné další akce a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku.
> [to=BTG].", "894": "894
Nikdy dříve jsme tu nebyli. Podívejme se dovnitř… CVAK!
Co to… Co to bylo? Mina…
Vyberte 1 přítomnou postavu – právě vstoupila na minu. Zatím nevybuchla. Může se to ale stát ve chvíli, kdy zvedne nohu.
> Pokud je postava sama, viz [to=1623].
> Pokud je postav více, viz [to=1122].", "1623": "1623
> Pokusím se pomaličku zvednout nohu a nahrnout na minu nějakou suť – viz [to=1380].
> Vykřiknu o pomoc bez ohledu na to, kdo přijde – zvyšte úroveň hluku o 3 a dvakrát po sobě ověřte úroveň hluku – pokud má dojít k setkání, místo táhnutí karty obyvatel viz [to=1195].", "1122": "1122
> „Poslední šance. Jsme s tebou. Pokusíme se pomalu zvednout tvoji nohu z miny a nahradíme ji nějakým kamenem.“ – viz [to=1380].
> „Vzdálíme do bezpečné vzdálenosti a pak zkus pomalu zvednout nohu…“ – vyberte postavy, které odejdou (kromě postavy stojící na mině), zvyšte úroveň zoufalství všech ustupujících postav o 1 a viz [to=1380].
> „Stůj tady, seženeme nějakou pomoc. Budeme zpět dřív, než si uvědomíš, že jsme pryč…“ – necháme nešťastníka samotného a vzdálíme se od nevyhnutelné exploze tak daleko, jak to půjde. Je jasné, že tady už není pomoci– viz [to=1207].", "1380": "1380
To nemůže vyjít – pokud nevěříte na zázraky.
Hoďte černou kostkou.
Pokud se akce účastní více postav, přičtěte k výsledku hodu 3.
> Padne-li 1-7, viz [to=1563].
> Padne-li 8-10, viz [to=269].", "1195": "1195
Vraťte všechny zbývající karty průzkumu.
Hodiny míjejí jedna po druhé. Nejprve do místnosti nahlédlo vyděšené a špinavé dítě, ale když vidělo tu scénu, hned uteklo pryč.
Po další půlhodině jsme dítě zaslechli znovu, a tentokrát přivedlo dospělého. Muž vstoupil opatrně do místnosti.


„Klid, pokusím se tě z toho dostat…“


> Viz [to=1431].", "1207": "1207
Zvolna odcházíme a postupně zrychlujeme. O několik chodeb dále zaslechneme vzdálenou explozi. Zdi se třesou a ze stropu padá omítka…
Odstraňte postavu, která šlápla na minu, ze hry.
> [to=BTG].
", "1563": "1563
Nejprve zaslechneme cosi jako prskání jisker – zlomek sekundy se zdá být celou věčností. V tu samou chvíli vše pohltí ohnivá koule a mrak střepin, zdi se zhroutí a exploze zničí vše, co jí stojí v cestě.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
Pokud zde bylo více postav, odstraňte je ze hry všechny.
> [to=BTG].", "269": "269
Hluboký nádech a… Opravdu to vyšlo. Žiju!
Až čerstvý noční vzduch mi pomůže vyčistit hlavu. Budova se smrtící pastí zůstala v krajině anonymních ruin za námi. Čas vrátit se domů.
> [to=BTG].", "315": "315
Jít sem byla chyba… Nyní proti nám stojí čtyři ozbrojení bandité a nevypadá to, že by se spokojili jen tak s něčím.
Ale počkat… Skrývá se pod tou vrstvou špíny a jizev opravdu povědomá tvář?
> „Hej, to jsi ty, Mizrade?!“ – hoďte černou kostkou. Padne-li 1-5, viz [to=1107].
> Padne-li 6-10, viz [to=1656].
> „Pánové, možná se můžeme domluvit. Vezměte si všechno, co máme.“ – odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů a viz [to=1885].", "1107": "1107
Býval to Mizrad. Ale už není.
Ranař přistoupí blíž – strčí do nás tak silně, že ztratíme rovnováhu. Obrovské ruce se sevřou v pěsti a jeho dva kumpáni vzadu vytáhnou nože.
> Bez boje se to neobejde – viz [to=1345].
> „Vezměte si všechno, co máme!“ – odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů a viz [to=1885].", "1656": "1656
Na unavené tváři se mihne záchvěv úsměvu, když si vybaví vzpomínky ze vzdálené minulosti.
Je to opravdu náš dobrý kámoš Mizrad. Společně zavzpomínáme na dávné časy a probereme nejnovější klepy z ulice, ovšem občas konverzaci přeruší rozpačitá pauza.
Vraťte 3 karty průzkumu.
Napište na prázdný žeton „Mizradova pomoc, 1656“ a položte ho na aktuální kartu lokace. Na konci libovolné fáze prohledávání (aktuální či budoucí) v této lokaci můžeme požádat Mizrada o pomoc.


MIZRADOVA POMOC:


Rabiáti z Mizradovy skupiny nás doprovodí celou cestu až do úkrytu. Během tohoto návratu přičtěte k souhrnné nosnosti postav 6. Ostří hoši navíc slíbí, že ohlídají naší ulici (této noci ignorujte 1 kartu nočního nájezdu). Poté odstraňte tento prázdný žeton ze hry.
> [to=BTG].", "1345": "1345
Táhněte 4 žetony nepřátel. Všichni bandité jsou ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Pokud se podaří zabít dva z nepřátel, ostatní utečou.
> Po boji viz [to=687].", "687": "687
Na rukou máme další krev. Spousta jí je i kolem nás, kde doznívají nářky umírajících mužů. Byli by takoví i v normálním světě, nebo z nich bandity udělala až tato děsivá doba?
Přidejte na hromádku nálezů 2 nože a 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "982": "982
Někdy se ti, kteří mají chránit slabé, ukáží být ještě slabšími. V koutě místnosti, zahalený ve tmě, sedí na židli shrbený muž. Na sobě má povědomou uniformu, na kolenou položenou zbraň a obličej ukrytý v dlaních.
Zdá se být neškodný, takže k němu tiše přistoupíme. Vzhlédne a po tvářích mu tečou slzy. Podívá se na hlaveň své pušky, vloží si ji mezi rty a s pláčem napodobí hru na trubku.
„Před válkou jsem býval hudebník ve filharmonii,“ podívá se na nás znovu šílenýma očima.
> Pokusíme se s vojákem promluvit – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1686].
> Neriskujme to. Otočíme se a opustíme toto místo – [to=BTG].", "1686": "1686
Vlastně to ani nebyl příběh. Spíš nespojitá změť útržků vět a jednotlivých slov. Ale dohromady nám to dávalo smysl.
Byl to příběh o smrti blízkých. O odvodu na vojnu. O každodenní službě v obleženém městě. O rozkazech střílet nepřátele... civilisty...
Na oplátku jsme mu pověděli o nás – lidech snažících se přežít v obležení. Uběhla hodina. Zdá se, že mu rozhovor pomohl. Vytáhl z kapsy balíček cigaret, jednu si zapálil a zbytek nám hodil.
„Čas vrátit se na frontu...“
Pro nás je čas pokračovat dále.
Přidejte na hromádku nálezů 4 cigarety.
> [to=BTG].", "795": "795
Když jsme uprostřed klidné noci náhodou kopli do skleněné láhve, její cinkot nám připadal hlasitý jako zvonění kostelních zvonů.
Zatraceně… Ztuhli jsme a s nastraženýma ušima hledali pohyb, hlasy. Nic. Neupoutali jsme ničí pozornost.
Jdeme dále a postupujeme hlouběji dovnitř budovy. Málem jsme zakopli podruhé – tentokrát o nohy člověka, nataženého hned vedle dveří. Chrápe hlasitě jako medvěd! Vedle něj leží další prázdná láhev a v rohu vidíme jeho kumpána, který je stejně tak opilý jako hlasitý spáč u dveří. Oba spí tak tvrdě, že je ani randál, který jsme nadělali, neměl šanci vzbudit.
Spící muži zjevně ocenili, jak dobře majitel bytu vybavil svůj domácí bar. Vidíme desítky různých lahví s alkoholem, stejně jako konzervami a sklenicemi nacpané skříně a poličky. Batohy obou mužů leží v koutě a stejně jako spící muži jsou napěchovány alkoholem.
Přidejte na hromádku nálezů 3 čisté lihy a 3 pálenky.
> Opilce prohledáme – viz [to=1276].
> Získali jsme toho dost, takže tiše odejdeme – [to=BTG].", "1276": "1276
Pečlivě prohledáme batohy obou mužů a vezmeme si vše, co má nějakou cenu. Když jeden z mužů otevře oči a začne se rozhlížet kalným zrakem, už mizíme ve tmě.
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu, 1 nůž a 1 léky.
> [to=BTG].
", "759": "759
Čtvrť, ve které se právě nacházíme, je těžce poničená. Vyhořelé budovy bez podlah a střech vypadají jako nedokončená skica uhlem.
Mrtvolné ticho naznačuje, že se kruté bitvy přesunuly jinam již před dlouhou dobou. I tady se však najde jedno místo, které vypadá, jako by se mu boje vyhnuly. Opatrně tam zamíříme.
Otevřeme dveře a zalapáme po dechu. Je těžké zadržet smích.
Je to obchod s porcelánem. Zboží je takřka nedotčené. Touhle situací se budeme bavit ještě celé dny. Kromě ohromného množství dekorativního porcelánu jsme tu ale neobjevili nic užitečného.
> Neplýtváme časem a odejdeme – [to=BTG].
> Pro zábavu a uvolnění stresu porcelán rozbijeme – zvyšte úroveň hluku o 2 a viz [to=1519].", "1519": "1519
To bylo hloupé a velmi riskantní.


Rozhodně ale zábavné


Je čas zmizet… a to rychle.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "76": "76
Během války je málo věcí tak překvapivých, jako vůně čerstvě upečeného chleba! Zasáhla nás jako blesk z čistého nebe. Naše nosy nás pak neomylně dovedly k improvizované kuchyni, v níž právě stará žena na pekáčích pekla malé světlé bochníky. Náš příchod ji vyděsil, ale rychle se ovládla a nabídla se, že nám nějaký chleba prodá.
Ale kde vzala mouku?
> „Kolik stojí bochník?“ – můžete koupit nejvýše 6 syrových jídel za cenu 8 za žeton (viz Deník: Obchod, provize: 0). Poté viz [to=1663].
> „Odkud berete mouku?“ – pochopitelně, že bez výhrůžek či násilí slyšíme pouze vyhýbavé odpovědi. Pokud se rozhodneme čáru překročit a máme s sebou zbraně, nebo pokud je celková zdatnost přítomných postav větší než 1 – viz [to=1147].
> Nemůžeme si to dovolit – [to=BTG].
", "1663": "1663
Napište na prázdný žeton „1364“ a položte ho na vrch balíčku osudu. Při tažení karty osudu během fáze úsvitu nejprve vyhodnoťte 1364.
> [to=BTG].", "1147": "1147
Až když jsme jí pohrozili zničením kuchyně, nám prozradila své tajemství. Chléb vyrábí ze směsi všeho, co se v obleženém městě dá najít. Trocha mouky. Rozemleté zvířecí kosti. Hrst jemných pilin. A hodně sody, prachu, dřeva a papíru.
Žena nám v slzách vysvětlila, že její matka pekla podobný chléb během velkého hladu za druhé světové války. Nyní, po několika desetiletích opět nadešel čas na to, použít starý rodinný recept.
I přes naše chování je pekařka ochotná nám nějaké bochníky prodat, pokud zaplatíme požadovanou cenu.
> „Je to lepší než nic. Kolik stojí bochník?“ – můžete koupit nejvýše 6 syrových jídel za cenu 8 za žeton (viz Deník: Obchod, provize: 0). Poté viz [to=1663].
> „Ne, díky“ – [to=BTG].", "1364": "1364
Zpočátku chléb nechutnal špatně – převážně proto, že byl teplý a čerstvý. Poté se s každým soustem objevovaly nové a podivné chutě. Nejhorší ale byly až bolesti břicha o několik hodin později.
Tento chléb je naprosto nepoživatelný.
Vyměňte žetony syrového jídla koupené od pekařky za tolik žetonů chemikálií, kolik jich je dostupných v krabici.
Odstraňte žeton „1364“ ze hry.
> [to=BTG].", "24": "24
Pohybujeme se mezi budovami a plížíme se podél zdí.
Zazní zarachocení a poté tupý náraz a na ulici kousek od nás spadne konzerva s jídlem a hlasitě se kutálí pryč. Kdy by se chtěl zbavit takového pokladu?
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu.
Za rohem spatříme dva muže s batohy napěchovanými něčím, co vypadá jako konzervy. Jeden z nich se chystal otočit, ale druhý ho zadržel: „Josipe, nech to ležet, vraťme se do podzemí, nesmíme ztrácet čas.“
Zvedli poklop od kanálu a k našemu překvapení zmizeli v šachtě.
> Opatrně je následujeme – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1758].
> Necháme to být. Kanalizace je rozlehlá jako město samo a je snadné se v ní beznadějně ztratit… nebo hůř – [to=BTG].", "1758": "1758
Kryt je těžký, ale podařilo se nám jej zvednout. Sešplhali jsme po žebříku a pod našima nohama zašplouchalo. Do mozku nám proniká zápach a vlhko. Pokud nás nezabije ten smrad, pak už nic. Po několika metrech se kanalizace rozvětvuje. Kudy máme jít? Náhle v jednom z tunelů zahlédneme záblesk světla – šli tudy!
Nezpozorovaným se nám podařilo dosáhnut jakési místnosti. Zevnitř uniká světlo a několik hlasů zaujatých v rozhovoru.
Lidé se tedy ukrývají i tady, pod městem. Vidíme tři muže a dvě ženy. Naštěstí oni nevidí nás. Místnost, v níž stojí, je oproti okolní kanalizaci suchá a ventilace sem přivádí čerstvý vzduch. Stejně jako my i tito lidé schraňují zásoby a mají tu i několik lůžek na spaní. V rohu vidíme velké množství konzerv, vody, a dokonce i pár zbraní.


Lidé mají zbraně na dosah, ale možná je nestačí popadnout včas…


> To je hotová jeskyně pokladů! Využijme momentu překvapení a udeříme na ně – pokud máme u sebe zbraně, nebo pokud je souhrnná zdatnost přítomných postav větší než 1, viz [to=1175]...
> ...a pokud u sebe máme palné zbraně, viz [to=1512].
> Ukážeme se jim a pokusme se domluvit. Ale co udělají s cizinci, kteří znají jejich tajemství? – viz [to=1253].
> Neuděláme to. Je to jen skupina lidí, která se snaží přežít, stejně jako my – tiše se vydáme zpět k východu a kanalizaci opustíme. [to=BTG].", "1175": "1175
Lidé z kanálů hosty nečekali. Byli překvapení a neopatrní. Vyskočili jsme ze tmy a vrhli se na ně.
Jedna z žen, ale stačila popadnout pistoli a třikrát vystřelit. Střílela zatraceně dobře. V tu chvíli nás napadlo, že přijít sem dolů byla chyba.
Rozdělte mezi přítomné postavy 4 zranění.
> Pokud někdo přežil, viz [to=834].
", "1512": "1512
Naše nezvaná návštěva je zaskočila – nikdo se ani nestačil natáhnout pro zbraň. Bylo to všechno až moc snadné – měli jsme je na mušce, zatímco jsme je připravili o nacpané batohy a nějaké jídlo, které nasbírali už dříve. Vzali jsme jim i zbraně. Poté jsme je svázali jejich vlastním oblečením a rychle kanalizaci opustili. Doufali jsme, že se jim po nějaké době podaří se osvobodit – koneckonců jsme jim nechtěli ublížit, jen je okrást.
Přidejte na hromádku nálezů 2 konzervy, 6 syrových jídel, 2 léky, 1 pistoli, 1 brokovnici a 3 náboje.
> [to=BTG].", "1253": "1253
Vystoupili jsme ze tmy a co nejklidněji je pozdravili. I tak jsme je vyděsili. V obavě popadli své zbraně. Po vteřince váhání někdo stiskl spoušť. Nevíme, zda se tak stalo ze strachu nebo omylem. Ostatní se přidali – co jiného měli dělat?
Nebyla šance přežít.
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].", "834": "834
Tohle jsme vážně podělali… Utíkáme kanály (jako) o život. Netušíme, jestli kroky, které slyšíme, patří našim pronásledovatelům nebo se nám jen ozvěnou vrací kroky vlastní.
Konečně jsme se dostali k východu a dostali se ven. Nepřestáváme ale běžet – míříme ke vzdáleným troskám a do pochybného bezpečí, jež přináší temnota.
> [to=BTG].", "340": "340
Potemnělé schodiště vede do podkrovní ložnice plné nepořádku. Provizorní lůžko pokrývá rach a rozbité střešní tašky. Prkna podlahy s každým došlápnutím zavržou. Náhlá exploze nás nutí zakrýt si uši. Ten zvuk známe až příliš dobře. Minomety! Záře z druhé strany ulice vrhá do místnosti ostré světlo.
> Zůstaneme a pokusíme se bombardování přečkat zde – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1071].
> Utečeme – nejprve ven z budovy a potom co nejdále to půjde. Každá vteřina se počítá! – pro dnešek jsme si pátrání v troskách užili dost. Viz [to=1839].", "1071": "1071
Celá budova se třese. Další exploze nás povalí na podlahu. Jsme uvězněni uprostřed nepřátelské palby! Vzdálené výkřiky obětí, obyvatel skrývajících se v ruinách, se mísí s blížícími se svistotem střel z minometů. Nedá se dělat nic – jenom se modlit.
Minometná palba trvala snad celou věčnost, teď se ale uklidnila. Opatrně zvedneme hlavu. Dusíme se prachem Všude kolem jsou hromady sutin. Sousední budovat palbu neustála. My ale ano. Naštěstí.
> Viz [to=1289].
", "1289": "1289
Už jsme se chystali k odchodu, když se na obloze objevilo několik jasných pruhů světla. Jedna z raket zasáhla střechy budov několik ulic odtud – domy se doslova zvedly ze země, než je ohnivá koule rozmetala po okolí. Není ale konec – na nebi se objevily další dvě světelné stopy.
> Utečeme tak daleko, jak jen to půjde – vraťte 3 karty průzkumu (pokud jich stále máte tolik) a viz [to=1839].
> Přečkáme to tady – viz [to=1477].", "1477": "1477
Čtvrtá ohnivá stopa se stále zvětšuje až není pochyb, že míří přímo k nám. Budova, v níž jsme se ukrývali, se promění v plamenné peklo. Planoucí trosku, které výbuch rozmetal nás pohřbí pod sebou.
To je konec. Tuto výpravu nikdo nepřežil.
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].", "1839": "1839
Kličkovali jsme mezi zbořenými domy. Ke zvukům minometů se přidaly kulomety. Kdo to střílí? A na koho? Nemáme dost odvahy to zjišťovat. Pak se ozvala další ohlušující exploze. Zdá se, jako by se město za našimi zády hroutilo jako domek z karet.
Nakonec jsme vše zanechali za sebou.
Do úkrytu jsme se vrátili unavení, ale živí. Ještě dlouho poté nám v uších zní hluk bitvy.
Odstraňte všechny zbývající karty průzkumu.
Odstraňte ze hry karty lokací na polích lokací. Na jejich místo vytáhněte karty nové.
> [to=BTG].", "576": "576
Z okna vidíme skupinu mužů, která z malé obchodu s jízdnými koly vytáhla nějakého starce. Donutili ho, aby si před ozbrojenci poklekl. Rozpoznáme jejich velitele – ohromného chlapa s hustým knírem.
Pokládá starci nějaké otázky, ale jsme daleko, než abychom slyšeli nějaké podrobnosti. Ostatní členové bandy se výhružně šklebí. Klečící muž dostane silnou ránu a zhroutí se na zem. Padnou další otázky.
Je jich zjevně příliš mnoho, než abychom riskovali střet. Navíc vypadají jako bývalí vojáci a s takovými není radno si zahrávat.
> Nemůžeme nic dělat. Vrátíme se k naší práci – [to=BTG].
> Počkáme a uvidíme, jak se situace vyvine – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1616].
", "1616": "1616
Nakonec ho vzali s sebou a zmizeli mezi troskami. Nebyla šance mu pomoci.
> Můžeme se porozhlédnout a prozkoumat starý krámek – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1016].
> Nemáme na to čas – [to=BTG].
", "1016": "1016
Na ulici, kde starý muž klečel, jsou stopy krve. Museli ho vážně zranit.
Uvnitř krámku s jízdními koly vidíme podivný stroj – zničené bicykly jsou propojeny s malými akumulátorovými bateriemi. Účel tohoto zařízení je nejistý. Jako kdybychom prováděli experiment, usedneme na kola a začneme šlapat. Po chvíli se v dílně rozsvítí několik žárovek.
Můžeme odtud odnést nějaké věci.
Na hromádku nálezů přidejte 3 mechanické součástky, 2 elektrické součástky a 1 zbraňovou součástku.
> [to=BTG].", "171": "171
Okolo nás se ozývaly výstřely – některé blíže jiné dále. Místní frontová linie se posunula nebezpečně blízko k nám! Musíme být opatrní a vyhnout se oběma válčícím stranám. Bohužel jsme ale záhy narazili na palebné postavení, obsazené malou skupinkou povstalců. Hlavně jejich zbraní sice míří naším směrem, ale velitel se zdá být z našeho příchodu podezřele nadšený. Z okna nám ukáže široký pás země mezi pozicemi vojáků a rebelů.
„Vás mi seslal do cesty sám bůh, přátelé! Támhleto je země nikoho. Na jedné straně nepřítel, na druhé straně naši hoši, kterým dochází střelivo. Potřebujeme, aby jim ho někdo donesl a na vás snad vojáci střílet nebudou. Tedy... nejspíš. Bez munice se naši chlapci dlouho neobejdou. Řekl bych, že je to pro vás skoro občanská povinnost, co říkáte.“
Velitel se na nás směje jako vlk, který právě narazil na obzvlášť vypasenou ovci. Zbytek smečky nás stále drží na mušce svých zbraní.
> Nevidíme jinou možnost, a tak souhlasíme – vyberte 1 postavu a viz [to=1018].
> Utíkáme! Je to lepší, než jistá smrt – viz [to=678].", "1018": "1018
Zastavíme se za ohybem zdi a přehlédneme území nikoho. Je to pěkných pár set metrů a batoh se střelivem je zatraceně těžký. Krýt se dá jen za pár stromy a hromadami suti. Nejasně vidíme pozůstatky dvojice lidí, kterým se přechod nepodařil. Povede se nám lépe? Jak bychom to měli udělat?
> Poběžíme co nejrychleji – pokud budeme dost chytří, snad se vyhneme palbě odstřelovačů – viz [to=1161].
> Půjdeme pomalu a s rukama nad hlavou – co zkusit předstírat, že jsme civilisté, kteří se nešťastnou náhodou ocitli mezi kladivem a kovadlinou? Ne, že by snajpři měli problém střílet civilisty, že... – viz [to=1422].", "1161": "1161
Vyběhneme zpoza zdi a řítíme se k pozici povstalců. Zazní výstřel! Kulka nám zvedla obláček prachu u nohy. Pocítíme radost – snajpr minul! Po několika krocích nám dojde, nešlo o nezdařený výstřel, ale varování. Došlí jsme ovšem už příliš daleko – teď už nemůžeme zastavit. Říkáme si, jestli jsme právě neudělali poslední chybu v našem životě.
Hoďte červenou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu) a určete, zda a kolik zranění prve vybraná postava utrpí.
> Pokud přežila, viz [to=1533].
> Pokud ne, [to=BTG].
", "1422": "1422
Zavřeme oči a s tichou modlitbou vykročíme vpřed. Nikdo nestřílí. Na území nikoho padlo těžké ticho, které se roztrhalo až ve chvíli, kdy už jsme skoro na druhé straně. Výstřely. Rychle sprintujeme přes poslední úsek.
Jsme stále naživu. Třesoucíma se rukama předáváme povstalcům střelivo. Vracíme se oklikou s láhví levného pití, které jsme od posádky druhého stanoviště dostali za odměnu.
Přidejte na hromádku nálezů 1 pálenku.
> [to=BTG].", "678": "678
Utíkáme o život. Povstalecký velitel zařve vztekem a rozkáže střílet. Naštěstí mají jeho muži výhrady vůči tomu, střílet civilistům do zad. Velitel vytáhne z pouzdra pistoli a vypálí za námi několik ran.
Za každou postavu hoďte černou kostkou (každá postava může využít svou zdatnost k opakování hodu).
Padne-li 1-3, daná postava utrpí 2 zranění.
> [to=BTG].", "1533": "1533
Na poslední chvíli jsme dosáhli cíle a předali střelivo. Vracíme se oklikou s láhví levného pití, které jsme od posádky druhého stanoviště dostali za odměnu.
Přidejte na hromádku nálezů 1 pálenku.
> [to=BTG].", "565": "565
Před námi se na parapetu holub bruslí, jak kdyby byl na kluzišti. Vypadá to, že ho zevnitř něco přitahuje jako magnet – za chvíli zmizí v otevřených dveřích domu.
Po několika vteřinách ze dveří vyletí kousíček chleba, který jako by byl k něčemu přivázán. Další holubi se plaše shlukují kolem lákavé večeře.
Zvědavě jsme nakoukli dovnitř. V místnosti spatříme starce upřeně hledícího na nit přivázanou ke chlebu. Když si nás všimne, varo jeho vně na nás mává, abychom mu nešlápli na „rybářský vlasec“.
„Berou?“ zeptáme se tiše, abychom ptáky nevyplašili.
„Jo,“ odpoví muž a upřeně pozoruje holuba snažícího se dostat blíže k návnadě.
„A potřebujete v téhle roční době povolenku?“ ptáme se se širokým úsměvem. Chceme, aby neměl pochyby o tom, že žertujeme.
„Jo. Na ryby… i na prut“ odpoví ironicky.
> Viz [to=1802].", "1802": "1802
Váhavý holub pozoroval kousek chleba několik minut, až začal jednat jiný. Vrhl se na návnadu a celou ji spolkl. O vteřinku později už ho něco táhne dovnitř. Pták zběsile zaskučí a pokouší se odletět, ale nemůže. Muž ve dveřích točí navijákem a táhne holuba k sobě. Když je dostatečně blízko, popadne ho, okamžitě mu zakroutí krkem a odloží ho do batohu. Posbírá své náčiní a chystá se k odchodu.
„To je všechno?“ ptáme se.
„Jo. Chytil jsem tři, jednoho pro každého v mé rodině. Ve městě už nejsou ani kočky, ani psi, ani krysy. Zbyli jen holubi. Beru si jen to, co potřebujeme, nic víc. Když nebudu chamtivý, možná se zítra vrátí.“
> Pokud u sebe máme něco na výměnu, můžeme „rybáře“ požádat, zda by nám nechytil pá holubů – vraťte 2 karty průzkumu, odhoďte z hromádky nálezů žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 5 a viz [to=1137].
> Nebo se [to=BTG].", "997": "997
Z místa před námi slyšíme nějaký hluk. Poté temnotu prozáří sloup ohně. Do uší se nám dere divoký křik plný bolesti. Ukryjeme se a spatříme početnou, dobře vyzbrojenou jednotku. Plamenometčík čistí budovy místnost po místnosti. Musíme utéci!
Spěchali jsme k blízkému domu, ale i z něj vycházely plameny. Musí to být nějaká větší operace. Běžíme dále, ale nejbližší křižovatku blokuje dvojice obrněných vozu a početná patrola. S narůstajícím děsem si uvědomíme, že jsme se octli v pasti.
> Pokusíme se schovat v jedné z hromad trosek na ulici – viz [to=1102].
> Pokusíme se z pasti prorazit silou – viz [to=1806].", "1102": "1102
Opatrně se připlížíme k nedaleké hromadě sutin a schováme se mezi troskami v naději, že nás tu nikdo nenajde. Čas běží a komanda smrti dál systematicky pročesávají budovy v okolí. Zvedá se vítr. Začíná pršet. Bouři strávíme přitisknuti k sobě, lapeni mezi blokádou a požárem. Naše šaty nasákly vodou. Zuby drkotají. Když se hluk vražedného zátahu vzdálí, opatrně vyrazíme dál Je možné, že nám liják zachránil život, ale nikoli bez následků.
Zvyšte úroveň nemoci 1 přítomné postavy o 1.
> [to=BTG].", "1806": "1806
Musíme vyčíhat ten správný okamžik k útěku. Zkusíme použít kouř jako krytí, proběhnout hořícími chodbami, minout vojáky v ochranných oblecích a zmizet z odříznutých ulic.
Dým v nás probouzí dráždivý kašel, vidění se rozmazává a svaly rychle ochabují. Běžíme, zakopneme a do někoho vrazíme. Slyšíme křik a střelbu. Už nepoznáme, kde končí budova a začíná ulice – všechno se mění v nekonečnou noční můru. Kolem nás se míhají uniformy, střelba, nadávky, oheň a bolest. Naše šance, že se odsud dostaneme živí, jsou mizivé a zhoršují se každou vteřinou.
Za každou přítomnou postavu hoďte červenou bojovou kostkou (postavy mohou využít svoji zdatnost k opakování hodu), abyste určili, zda a kolik zranění utrpí.
> [to=BTG].", "1464": "1464
Z prohledáváním tohohle místa už jsme byli téměř hotovi, když jsme zaslechli práskání padajících prken a spatřili zpod dveří vycházet kouř. Oheň! Musíme zmizet!
Zatlačili jsme na dveře a náhle si uvědomili, že není cesta, jak se odtud dostat. Chodbu, vedoucí ke svobodě už naplnil hustý dým, který nás dráždil ke kašli a oslaboval nás. Plameny hladově olizovaly stěny i nábytek.
S neovladatelným kašláním jsme popadli naše batohy a vyrazili hledat jinou únikovou cestu. Rychle se šířící oheň nás však zcela odřízl.
„Jsme v pasti! Zemřeme tady!“ ochromilo nás děsivé zjištění.
> Viz [to=1348].", "1348": "1348
Kouř houstl a v místnosti už nebylo skoro nic vidět. Rychle jsme popadli čajový stolek a mrštili jím do toho, co zbylo z okna. Odstranili jsme rozbité sklo. Dovnitř se dostalo trochu čerstvého vzduchu. S hrozným kašlem jsme vyskočili ven a jako ryby na suchu jsme se snažili popadnout dech. Navíc se někteří z nás při dopadu pořezali o střepy z rozbitého okna.
Klopýtali jsme a plazili se k nejbližšímu úkrytu Po krátkém odpočinku jsme se rozhlédli po okolí.
Za námi do stoupaly ohromné sloupy dýmu a celou budovu stravovaly plameny.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
Rozdělte mezi přítomné postavy 2 zranění.
> [to=BTG].
", "771": "771
Ve vypálených kasárnách jsme našli zraněného vojáka.
„Doručte tuto zprávu generálu Suadu Jergovićovi. Mohla by změnit průběh války,“ zašeptal z posledních sil. V ruce drží nějaký papír.
Přes nejlepší snahu nejsme schopni ho zachránit. Jeho zrak vyhasl.
Jergović. Před válkou jsme o něm něco slyšeli. Opravdový hulvát, bude lepší se od něj držet dál.
Důkladně si papír prohlédneme. Zpráva je kódovaná. Nejsme schopni jí porozumět.
> Navzdory rizikouse rozhodneme zprávu doručit – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1892].
> Možná ne dnes, zítra, ani pozítří, ale doručíme ji – viz [to=1307].
> Papír zmačkáme a pohodíme do bláta – [to=BTG].", "1892": "1892
Základny jsme dosáhli bez větších potíží. Vojáci si naši historku vyslechli s podezřením a nedůvěrou. Poté následuje krátká cesta džípem a odvedou nás k nějakému důstojníkovi.
Vstoupíme do skromně zařízené místnosti – vypadá, že spíše než jako pracovna, slouží k výslechům. Zpoza stolu na nás hledí větrem ošlehaná tvář. Důstojník si zprávu netečně prohlédne a pak ji položí na stoh jiných listů.
Několikrát nám položí stejnou otázku: „Jak jste našli toho mrtvého vojáka?“
Jeho zlostný pohled a hutná atmosféra v místnosti způsobí, že zaměníme nějaké podrobnosti. Důstojník se nás rozhodne zadržet pro další, surový výslech.


Dnes se do Úkrytu nevrátíme…


Na prázdný žeton napište „Výslech až do večera, 630“ a položte jej na hromádku nálezů. Vyhodnoťte ho na začátku příští fáze večera. Do té doby postavte všechny přítomné postavy mimo hru (netýká se jich ani vyhodnocování ve fázi soumraku).
> [to=BTG].", "630": "630
Všechny postavy, které se účastnily prohledávání jsou až do začátku fáze večera mimo hru (netýká se jich ani vyhodnocování ve fázi soumraku).


Na začátku fáze večera vyhodnoťte:


Konečně nás nechali být. Šouráme se zpět, smutní a zahořklí. Skončí tahle válka vůbec někdy? Když se vrátíme do úkrytu, slunce již mizí za obzorem.
Rozdělte mezi vyslýchané postavy 2 zranění.
Zvyšte úroveň zoufalství všech vyslýchaných postav o 1.
Odstraňte z balíčku událostí vrchní kartu (není-li to ovšem „Klid zbraní“).
> [to=BTG].", "1307": "1307
Na prázdný žeton napište „Šifrovaná zpráva, 1307“ a položte jej na hromádku nálezů.
> Doručíme šifrovanou zprávu – během libovolné fáze prohledávání můžete vrátit 4 karty průzkumu, abyste vojákům doručili zprávu společně s informací, od koho jste ji získali a komu je adresována – viz [to=1892].
> [to=BTG].", "178": "178
Naši pozornost přitáhlo zahoukání sovy. Majestátní pták sedí vysoko na větvi ohořelého stromu. Velké, černé oči smutně zírají na hvězdnaté nebe. Sova je šedohnědá a její pera pokrývají drobné skvrnky. Jistým způsobem připomíná kulkami zbrázděné stěny okolních budov.
Při bližším pohledu zjistíme, že sova drží ve spárech mrtvou krysu.
Co to? Vržený kámen minul hlavu sovy sotva o pár centimentrů, krysa vyklouzla z jejího sevření a spadla na zem. Pták se podrážděně vznesl do vzduchu. Další kámen se odrazí od nedalekého autovraku. Kdo to hází?
Něco se blíží naším směrem – jako by k nám pochodoval kostlivec. Vyhublá postava sotva stojí zpříma, její tvář připomíná více hladovějící zvíře než člověka. Poklekne nad opuštěnou soví kořistí a pozvedne mrtvou krysu k ústům.
Díváme se na toho ubožáka se znechucením a pohled na to, jak se láduje syrovou mršinou se nám vrývá hluboko do paměti.
> [to=BTG].", "525": "525
Když jsme poprvé uslyšeli vzdálené, bolestivé zaúpění, mysleli jsme, že to bylo pouze v našich představách. O čtvrt hodiny později je jisté, že na ulici někdo opravdu trpí. Slyšíme směsici různých hlasů – některé blíže, jiné vzdálenější, všechny však plné bolesti. V hrůze vyhlédneme z okna. Ve větru povlávají nápisy „Vrah“, „Násilník“, „Zloděj“, znovu „Vrah“...
Po celé ulici jsou ke sloupům pouličního osvětlení přibiti lidé. Někteří z nich stále žijí. Jsou to většinou muži, ale vidíme mezi nimi i ženy a odrostlejší děti. Kdy se jim podařilo spáchat všechny ty zločiny? Kdo měl pravomoc je odsoudit? A proč jsou výrazy v jejich tvářích v rozporu s připevněnými nápisy?“
> [to=BTG].", "504": "504
Chvilka nepozornosti a díra v temnotě nás pohltila a vyplivla o patro níže. Zatraceně – podlaha je děravá! Dřevo zapraskalo a poté se budovou rozlehlo zadunění našich dopadajících těl.
Vyberte 1 přítomnou postavu a udělte jí 1 zranění.
Ověřte úroveň hluku.
> [to=BTG].", "978": "978
Stále nemůžeme uvěřit, že je to pravda. Dostali jsme se do evakuačního konvoje – a to jakoby nic!
Vyšlo najevo, že se mírové sbory stahují z města. Několik lidí se dostalo dovnitř. Vojáci jsou naštvaní. Znepokojeně se rozhlížejí kolem, pokuřují a míří puškami do tmy. Kolona směřuje do kopců. Nikdo na nás nestřílí. Stále nikdo nestřílí…
Odstraňte tuto postavu ze hry.
Uvažujte o této postavě, jako by se bezpečně dožila klidu zbraní.
Napište jméno postavy a „1824“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "1073": "1073
Odjeli. Zůstali jsme tu pro ostatní, pro ty z nás, kteří zbyli. Nejspíš nedostaneme nic víc než cigaretu a bude to.
Vyberte 1 přítomnou postavu a snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1824": "1824
Cesta s mírovými sbory byla dlouhá a jakoby sureálná. Okolní svět se náhle změnil – trosky města zmizely a nahradil je cigaretový kouř, rachot motoru a dialogy v cizích jazycích. Pak se objevil tábor. Dny míjely a poté se z rádia ozvaly zprávy, na které jsme tak dlouho čekali. Konečně. Konečně!
Snižte úroveň všech stavů této postavy (kromě únavy) o 2.
> [to=BTG].", "745": "745
Někdy si myslíme, že to jsou jedinci nějakého úplně cizího druhu. Lidé s teplým oblečením, přístupem k jídlu a skutečným domovem, do kterého se mohou vrátit. Novináři. Lidé z jiné reality, kteří tu naši navštěvují pouze na okamžik. Drama před námi nás ale upozornilo, že hranice byly smazány. Smrt opět prokázala, že je všechno, jen ne vybíravá.
Mezi uhlíky a částmi těl leží nějaké vybavení. Možná se nám to bude hodit.
Přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky a 2 elektronické součástky.
> [to=BTG].", "53": "53
Stála na konci chodby jako duch. Na hlavě divoká houština vlasů, a na sobě roztrhané a zanedbané šaty s každou botou jinou. Stála nehnutě a zírala na nějaký bod v dálce. Další ubohá duše, která pozbyla rozumu, zdálo se. Když jsme k ní přistoupili, spatřili jsme slzy stékající po jejích tvářích a smývající z nich špínu. Pak se na nás podívala.
„Právě jsem pohřbila poslední z mých dětí. Měla jsem jich sedm a teď nemám žádné. Manžela jsem pochovala už na začátku války a rodiče jsem také od té doby neviděla. Kdybyste věděli, jak moje děťátka zemřela…“ podívala se na nás, jako by ji někdo z nás mohl před strašným osudem ještě zachránit.
„Máte dům, nebo něco takového? Máte se kam vrátit?“ zeptali jsme se.
Nejprve jako by otázce nerozuměla, ale pak řekla: „Ano, bydlím nedaleko, díky za optání. Vrátím se sama. Potřebuji být sama.“
Pak se otočila a odešla. Cítili jsme, že místo návratu domů se se ještě před západem slunce setká na druhé straně se svou rodinou. Viděli jsme, jak se na nás podívala – vypadalo to, že její boj už skončil a že se odpočítávají poslední okamžiky jejího života.
> [to=BTG].", "440": "440
Rozbité umyvadlo je plné střepů a úlomků cihel z rozpadající se zdi. Vylámané kachlíky odhalují spletitou síť trubek a kabelů. Ve skříňce pod umyvadlem je kosmetika s dlouho prošlým datem spotřeby – šedá břečka vytékající z tub nás varuje, že bychom ji neměli zkoušet použít. V koutě je malá sprcha. Od zbytku místnosti ji odděluje závěs s květinovým vzorem.
Cítíme, že se tam někdo schovává. Prozrazuje to drobné zavrzání, překvapený nádech, lehce se pohybující závěs.
> Podíváme se tam – vyberte 1 postavu a viz [to=1826].
> Odejdeme – [to=BTG].
", "1826": "1826
Strhneme závěs. Ve slabém světle zahlédneme stín nože, který nám někdo zabodne do těla. Paralyzující bolest nás srazí k zemi.
Prve vybraná postava utrpí 1 zranění.
> Utečeme – viz [to=1272].
> Bojujeme – viz [to=1649].", "1272": "1272
Nikdy jsme nezjistili, kdo to byl. Utíkali jsme pryč. Bolest začínala být nesnesitelná.
> [to=BTG].", "1649": "1649
Prudce se na útočníka otočíme a pokoušíme se ho přinutit zbraň pustit. Uskočí. Malý prostor nás omezuje v pohybu. Zatlačíme na něj celou svou silou a znovu a znovu se o nůž přetahujeme. Když je po všem, sotva stojíme na nohou a květiny již zdaleka nevypadají tak krásně, jako před tím.
Hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost k opakování hodu), abyste určili, zda a kolik zranění postava v tomto boji utrpěla. I v případě, že postava zemře, útočník padne s ní.
> Po boji – pokud nějaká z přítomných postav přežila, viz [to=1936].
", "1936": "1936
Ve sprše leží špinavý a zbídačený mladý muž. V místě, kde jsme udeřili jeho hlavou proti zdi, vidíme krvavou skvrnu.
Nikdo z nás by obvykle nejednal jako násilník. Řekli bychom „dobré ráno“ a šli si svou cestou. Válka nás změnila.
Přidejte na hromádku nálezů 1 zeleninu a 1 nůž.
> [to=BTG].", "388": "388
Všechno se to seběhlo moc rychle. Neměli jsme šanci zareagovat, uprchnout, ani se schovat. Ulice byla odříznuta. Lidi tahali z jejich domovů a stavěli ke zdi. My s nimi.
Důstojník bezbarvým hlasem skoro jako stroj nahlas přečetl nějaké dokumenty. Stěží chápeme, čeho se týkají. Něco o násilnících a teroristech, spravedlnosti a trestu a varovné lekci.
Vojáci odjistili pušky a zamířili na nás. Zvuky střelby se roznesly celou čtvrtí. Z deseti lidí stojících u zdi pět padlo mrtvých k zemi. Zbytek roztřeseně stojí a pomalu si uvědomuje, že tentokrát je ušetřila náhoda.
Vojáci poté odjeli. Krev barví sníh do ruda.
Přidělte každé postavě číslo mezi 1 a 10 (každý postava musí mít jiné). Poté hoďte černou kostkou tolikrát, kolik je přítomných postav.
Padne-li nějaké z čísel, která jste přidělili některé z postav, odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "15": "15
Nejprve jsme uslyšeli motory, poté dusot těžkých bot, a pak křik. Vojáci vyrážejí dveře, vtrhávají do domů a prohledávají každé podlaží. Koho najdou, odvlečou do náklaďáků bez ohledu na jeho křik a kvílení. Kdo se vzpouzí příliš, toho zastřelí na místě.
Utečeme do jednoho z bytů a schováme se v koutě pod krámy a hadry.
Nejsme sami. Starý pár se sem uchýlil také.
Když vojáci nakouknou dovnitř, jeden z nich zahlédne starou ženu a za vlasy ji vytáhne ven. Naše srdce ztuhla. Podívali jsme se na muže. V očích měl slzy, ale ani se nepohnul. Místo toho se dívá jinam a předstírá, že se nic nestalo. Jako by si nechtěl připustit, že už ji nikdy neuvidí.
Když ji odtáhnou ven, dlouho se dívá z okna a celou dobu si pro sebe šeptá nějaká slova.
Taková je už naše válka. Lidé udělají cokoli, aby přežili. Někdy rodič sebere jídlo svým dětem, jindy se manžel dívá jinam, když jeho ženu unášejí – přežít chce každý. Matka se musí rozhodnout, zda zemře její bratr nebo dítě – anebo oba. Jsme zničení lidé. Překročili jsme nějakou neviditelnou linii.
Můžeme lidem klást za vinu snahu přežít? Nebo bychom měli vinit jen ty, kteří to všechno začali? Život by nikdy neměl nutit lidi, aby podstupovali takovéhle zkoušky a činili takováto rozhodnutí.
> [to=BTG].", "606": "606
Konečně nám dojde, že tady není něco v pořádku. Ve vzduchu se vznáší nějaká mlha nebo dým. Začíná nás bolet hlava.
> Vypadneme tak rychle, jak to jde – vraťte 4 karty průzkumu a [to=BTG].
> Za to riziko to stojí. Budova vypadá tichá a prázdná. Možná ten kouř vyplašil všechny ostatní – viz [to=246].", "246": "246
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1, zvyšte úroveň nemoci 1 přítomné postavy o 1.
Až do konce fáze prohledávání ignorujte hluk a karty obyvatel.
> [to=BTG].", "468": "468
To, co vypadalo jako pouhá pobořená chatrč, se nakonec ukázalo být domovem páru opilců. Doslova spali na desítkách lahví. Chvíli trvalo, než jsme si všimli, že v tom svinčíku leží i malý spící chlapec. Může mu být tak sedm a je špinavý a podviživený. Jeho rodiče mají zjevně co dělat, aby se postarali o sebe, natož o kluka.
> Vezmeme chlapce s sebou. Možná ho budeme moci nechat v církevním sirotčinci nebo v nemocnici – viz [to=541].
> Necháme tyhle ubožáky být – viz [to=749].
", "541": "541
Rodiče nás kalným zrakem viděli odvádět jejich dítě, ale ani se nepohnuli. Něco bylo v pohledu jeho matky… snad záblesk vděčnosti, ale mohla to být i jen další tvář její opilecké otupělosti. Těžko říct.
Můžeme si chlapce nechat nebo můžeme vrátit zbývající karty průzkumu a dostat jej do bezpečí.
> Vezměme dítě na bezpečné místo, kde se o něj postarají – vraťte zbývající karty průzkumu a [to=BTG].
> Rozhodneme se si jej ponechat – viz [to=488].", "749": "749
Napište na prázdný žeton „221“ a položte ho na vrch balíčku návštěvníků..
> Během příštího vyhodnocování akce „Vyjděte ve“ místo tažení karty návštěvníka vyhodnoťte 221.
> [to=BTG].", "488": "488
Napište na prázdný žeton „Dítě, 488“. Po návratu do úkrytu položte tento žeton na prázdné pole úkrytu.
Od této chvíle bude tento žeton představovat dítě, které postavy zachránily.


DÍTĚ:


Dítě musí jíst (stejně jako ostatní postavy) – kdykoli dítě nenakrmíte, hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-5, dítě umírá hlady a je pozdě je zachránit (odstraňte žeton dítěte ze hry) a viz [to=661].
Dejte dítěti jméno (je to chlapec).
Navíc napište „1848“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "221": "221
Navštívil nás soused s láhví rakije v ruce. Až se posadíme a napijeme, podělí se s námi o nějaké historky. Poví nám o tragédii, která se nedávno odehrála – pár alkoholiků uhořel ve své chatrči. Naneštěstí s nimi bylo malé děcko.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1848": "1848
Člověk, který ztratil všechno, v co věřil a uviděl to nejhorší, čeho jsou lidé schopni, postupně přijde i o naději. Když zjistí, jak nízká je hodnota morálních zásad, svědomí se vypaří a namísto něj nastoupí bezmyšlenkovitá síla. V takovém světě nemá smysl žít.
Pak ale spatří dítě.
I když se nám zkaženost již zažrala pod kůži, za pár desetiletí budeme stejně mrtví. Právě na svět přicházejí lidé, kteří tu budou žít místo nás. Zatím nejsou jako my. Doufáme, že ani nebudou.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 3.
> [to=BTG].", "36": "36
Tma je neproniknutelná, takže šmátráme kolem sebe a pečlivě zvažujeme každý krok. Puch rozkládajícího se těla zasáhne naše smysly a vyrazí nám dech z plic.
> Vrátíme se a zkusíme to jinudy – [to=BTG].
> Rozsvítíme baterku – viz [to=634].", "634": "634
Pohled, který se nám naskytne, nám už nic z paměti nevymaže. Tito lidé se drželi za ruce až do samého konce…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "139": "139
Někdo nás sleduje. Počkáme chvíli za rohem a zanedlouho se objeví osamělý muž s nožem v ruce. Chce nás okrást? Zabít?
Náhle se z druhé strany místnosti vynoří tři další útočníci. Jsou ozbrojeni a jejich škleby výmluvně naznačují, co mají za lubem.
Tři nově příchozí a muž s nožem se překvapeně přeměřují. Zdá se, že nepracují spolu. Naneštěstí si vybrali stejnou oběť!
Těkáme pohledem z muže s nožem na ony tři gaunery. Počkat – muž s nožem není muž, ale žena oblečená v mužském oblečení a s oholenou hlavou. Je špinavá, ale nyní zřetelně vidíme, že je to žena!
> Možná, že kdyby věděli, že je to žena, zaměřili by svou pozornost na ni a nechali nás být… – viz [to=1078].
> S její pomocí bychom proti těm gorilám měli šanci! „Hej, ty! Co takhle si pomoct?“– viz [to=1919].
", "1078": "1078
Uf, to bylo těsné. Ti chlápci vypadali nebezpečně.
Když ji povalili na zem a rvali z ní oblečení, žena se na nás divně podívala – jako by si chtěla zapamatovat každý detail našich tváří.
> [to=BTG].", "1919": "1919
Táhněte 3 žetony nepřátel. Všichni bandité jsou ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Pokud se postavám podaří zabít alespoň jednoho útočníka, viz [to=847].", "847": "847
Zraněná žena poodstoupí od těla svého protivníka. Další jí krvácí u nohou. Třetí utekl.
Díváme se na sebe.
Žena popadne nůž a batoh jednoho z rabiátů a zmizí ve tmě.
Přidejte na hromádku nálezů 1 nůž a 3 cigarety.
> [to=BTG].", "444": "444
Dveře se otevřou již při lehkém zatlačení. Zevnitř se vyvalí děsivý puch.
Náhle se na nás otevřenými dveřmi něco vyřítí! O nohu se nám tře mourovatá kočka. Něco drží v tlamičce.
Skloníme se a pohladíme ji.
To, co drží v zubech, není myš, ani hračka. Je to zčernalý lidský prst, stále nesoucí zlatý prsten.
V kuchyni je koček více. Požírají tělo svého bývalého majitele, z něhož už moc nezbývá. Kočky prskají a vřískají, ale nás zaujala lednice a kredence za nimi.
Můžeme se proplést mezi kočkami a prozkoumat kuchyni – vraťte 2 karty průzkumu a poté táhněte a vyhodnoťte 1 kartu nálezů (spíž).
> Vezmeme si také zlatý prsten – přidejte na hromádku nálezů 1 šperky. Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. [to=BTG].
> Odejdeme – [to=BTG].
", "682": "682
Ztuhli jsme uprostřed kroku… V místnosti je ještě někdo. Sedí na polámaném houpacím křesle a z jeho postavy vidíme jen siluetu. Žije a snad spí… Na stolku hned vedle něj se blýská zbraň.
> Opatrně odejdeme – [to=BTG].
> Co nejtišeji se přiblížíme a zbraň vezmeme – viz [to=1607].
> „Nemáme zlé úmysly“ – viz [to=1151].", "1607": "1607
Nespí. Jeho oči bez mrknutí zírají do dálky, takže je to na nás.
> Viz [to=1151].", "1151": "1151
Starý muž má na sobě uniformu. V ruce drží fotografii dítěte. Pozvedne hlavu a podívá se na nás, ale ve skutečnosti nás nevnímá. Mluví k nám jako k duchovi.
„Jen to skončete. Nejdřív zabili moje děti. A teď i vnuka. Nechal jsem je zemřít… Udělejte mi laskavost a zabijte mě.“
> „Musíte žít. My bojujeme o život každý den… Ostatní potřebují pomoc. Pomozte jim.“ – viz [to=1481].
> „Uděláme to pro vás,“ řekneme a pozvedneme zbraň – viz [to=1313].
> „Nehodláme za vás dělat špinavou práci. Je to vaše rozhodnutí,“ – odcházíme. [to=BTG].
", "1481": "1481
Po chvíli muž vloží fotografii do kapsy a vstane. Všimne si, že se stále díváme na zbraň a ukáže na ni.
„Vezměte si ji, pokud chcete. Možná máte ještě někoho, koho byste s ní mohli chránit.“
> Odejdeme odtud – pokud chcete, přidejte na hromádku nálezů 1 pistoli a 3 kulky. [to=BTG].
", "1313": "1313
Zbraň odjistíme a přiložíme mu ji ke spánku.
Vyberte 1 postavu. Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s její empatií.
> Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie postavy – „Ne, tohle nezvládnu“ – zbraň odložíme a odejdeme. [to=BTG].
> Je-li výsledek hodu vyšší než empatie postavy – viz [to=23].", "239": "239
Zápach je zde strašlivý, ba nesnesitelný! Vzpomínky se nám vrací až příliš jasně. Jako bychom to viděli přímo před sebou – stodola, těla provrtaná kulkami... tolik smrti... Musíme odsud zmizet! Rychle!
Vyberte 1 postavu, jíž vzpomínky přivodí panický záchvat. Tato postava uteče (postavte ji na hromádku nálezů) a nezúčastní se dalšího průzkumu (až do kroku „Vyberte si nálezy“).
Na prázdný žeton napište „Panika, 239“ a položte ho na kartu této postavy. Tato postava se až do konce kampaně nemůže účastnit prohledávání.
> [to=BTG].
", "711": "711
Slyšíme kovový cvakot nůžek a tlumené ženské hlasy. Cítíme nemytá těla. Místnost, do které jsme právě vstoupili, je plná vybavení, které sem musel někdo donést z kadeřnického salónu. Milá žena v zástěře pobíhá mezi svými „zákaznicemi“. Účesy jim stříhá velmi nakrátko – jsou téměř bez vlasů. Ukazuje jim, jak se znetvořit pomocí make-upu, jak si ovázat ňadra a obarvit zuby.
Chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, o co tu jde. Znásilnění jsou ve městě na denním pořádku. Hezká dívka se nemůže jen tak procházet po městě, natožpak okolo vojenské základny nebo barikády povstalců.
Mladé zákaznice i majitelka salónu si nás všimly a ztuhly. Jejich oči jsou smutné a pohledy rezignované. Doba je špatná doba pro všechny, pro ně je však možná ještě horší.
Vedle dveří stojí stolek, kde ženy majitelce nechávají vše, čím mohou za službu zaplatit, aby mohla pokračovat v práci.
> Vezmeme si „dary“ a odejdeme – pokud jsme ozbrojení nebo je celková zdatnost přítomných postav vyšší než 0, přidejte na hromádku nálezů 1 syrové jídlo a 1 šperky. Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. [to=BTG].
> Odejdeme – [to=BTG].
", "243": "243
Dětský pláč je slyšet skoro všude a skoro nikdo už mu nevěnuje pozornost, ani my ne. Když jsme spatřili vzlykajícího chlapce na sutí zasypaném dvorku, sklonili jsme hlavu a pokračovali svým tempem. Jenže kluk nás spatřil a zavolal na nás. V jeho hlasu byla naděje – museli jsme zastavit.
Polykaje slzy nám kluk řekl, že jeho pes vběhl do staré roury v kráteru uprostřed dvorku. Je to už skoro hodina a zvíře se stále neobjevuje. Chlapec se domnívá, že ho vyděsila střelba.
Máme větší starost o kluka než o psa. Měl by jít domů, ale je nám jasné, že bez svého mazlíčka neodejde. Roura je úzká a popraskaná.
> Pokusíme se chlapci vysvětlit, že by tu neměl zůstávat, a odejdeme. Pokud chce přežít, musí rychle dospět – [to=BTG].
> „Dobrá, pomůžeme ti,“ – vyberte 1 postavu, která se vplíží do roury a pokusí se psa najít. Viz [to=12].
", "12": "12
Vtěsnám se do roury a rychle zjišťuji, že je opravdu úzká. Centimetr po centimetru se pomalu plazím vpřed. Stále hůř se mi dýchá a zápach se začíná zhoršovat. Zatáčka. Z posledních sil jí prolezu a po zádech mi přejede mráz. Přede mnou sedí hnijící mrtvola drobné ženy. Její tvář je zkřivená bolestí. Proč sem dolů lezla? Utíkala? Hledala úkryt? Každopádně tu zůstala navždy a vychrtlý podvraťák jí ohlodává ruku. Odhalené kosti se žlutavě lesknou. Stěží se mi podaří zastavit zvracení.
Snažím se čokla přesvědčit, aby šel se mnou – neúspěšně. Dusím se smradem, popadnu psa a táhnu ho od mrtvoly. Zvíře se škube, vrčí a kouše mě do ruky. Na tak vychrtlou potvoru je pěkně silný. Uklidní se, až když zaslechne pánečkův hlas.
Když se vysoukám z roury, kluk šťastně vezme psa a odejde. Jeho vděčný pohled je mi jedinou odměnou, kromě něj mám z téhle výpravy jen děsivé vzpomínky a poranění na rukou, která – ač drobná – začínají hnisat.
Zvyšte úroveň nemoci prve vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].
", "257": "257
„Pomozte mi někdo!“
Volání vychází z jámy nedaleko zbořeného činžáku. Opatrně se přiblížíme. Na dně díry, vedle těla kamaráda, leží zraněný voják.
Nepřátelský voják.
S rukama vzhůru prosí, abychom ho nezabíjeli. Žádá nás o pomoc.
> Pokusíme se mu pomoci – viz [to=1707].
> Necháme ho v díře a odejdeme, ale nejdřív na něj plivneme – [to=BTG].", "1707": "1707
Voják má ošklivé zranění na tváři a pravděpodobně i zlámané nohy. Řekne nám, že byli během hlídky zajati lidmi z domobrany. V zajetí je dlouho mučili a jeho přítele poté přímo tady střelili do týlu. On sám sem spadl a zlomil si nohu. Jeho věznitelé usoudili, ho tak mohou nechat být.
Možná vypadá zoufale, ale pořád patří k nim. Zabíjejí nás každý den – pálí na nás z kopců a často přicházejí do města, aby nás vraždili beze špetky slitování.
> Odejdeme. Ať mu pomůže někdo jiný... nebo ho dorazí – [to=BTG].
> Pomůžeme mu z díry – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=669].", "69": "69
Skoro se nám to povedlo. Téměř jsme zraněného vojáka vytáhli, ale poté spadl zpátky a my se co nejrychleji rozběhli pryč.
K útěků nás přiměly těžké kroky a cvakání závěrů zbraní za námi. Počínali jsme si hlučně a přilákali tak něčí pozornost. Padly dva výstřely, ale naštěstí nás minuly.
Vyběhli jsme na ulici. Po krátkém úprku jsme se schovali v opuštěném obchodě. Žádné kroky za sebou neslyšíme.
Z místa, kde jsme našli raněného vojáka se ozve třetí výstřel.
> [to=BTG].
", "807": "807
Mezi budovami se rozprostírá potemnělé náměstí, nyní plné kráterů. Neočekávali jsme, že tady někdo bude, ale narazili jsme na starého, šedovlasého muže, sedícího na lavičce. Vypadá, že na něco čeká a zjevně mu to dělá starosti. Vedle něj stojí šachovnice připravená ke hře. Má štěstí, že ho nenašli nějací banditi nebo lupiči.
> Přistoupíme k němu – tvář mu na zlomek vteřiny rozzáří úsměv. Pak se na nás lépe podívá a radost nahradí strach. Na útěk se však nedal. Viz [to=1591].
> Ignorujeme ho – máme své vlastní věci na práci a nebudeme riskovat kvůli evidentnímu bláznovi. [to=BTG].
", "1591": "1591
O lavičku se opírá pár improvizovaných berlí, takže se stařec, i když s obtížemi, může pohybovat. Setkával se tu každý den se svým přítelem na partii šachu. Pokračovali v tomto zvyku i poté, co vypukla válka. Dnes však, po tolika letech, jeho přítel poprvé nepřišel. Muž si odmítá přiznat, že se mohlo stát něco ošklivého. Bude tady čekat i přes zjevné nebezpečí.


Tedy pokud někdo nezkontroluje, co se jeho příteli stalo…


> Máme na práci lepší věci. Odejdeme a necháme starce o samotě – [to=BTG].
> „Kde žije?“ – starý muž nám dá adresu. Dobrá, pojďme to prověřit. Vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=43].
", "43": "43
Byt, o němž nám stařec vyprávěl, jsme málem minuli. Jde o stísněný prostor ve vybombardovaném domě. Temný interiér je plný trofejí, diplomů, výstřižků z novin a fotografií. Octli v bytě šachového velmistra! Odehrál tisíce her, ale hra o přežití na něj byla příliš. Nyní visí v koupelně. Zanechal jen krátký dopis na rozloučenou a sotva načatou láhev vodky.
Přidejte na hromádku nálezů 1 čistý líh.
Je čas se vrátit.
> Řekneme starému muži pravdu a předáme mu dopis – viz [to=1424].
> „Zdá se, že to místo opustil ve spěchu,“ lžeme starci, abychom jej ušetřili bolesti – 1020.
> Ke starci už se nevrátíme – [to=BTG].
", "1424": "1424
Stařec si přečte dopis na rozloučenou. Nejprve je šokován, ale pak začne vzlykat. Pohled na muže, který toho ve svém životě zažil tolik, včetně této války, a přesto brečí jako malé dítě, protože ztratil posledního přítele, nám rve srdce. Konečně se muž zvedne z lavičky, pokývnutím hlavy nám poděkuje a odejde. Šachovnici nechal na místě.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1020": "1020
„Možná jej vyhledali nějací vzdálení příbuzní a vzali jej k sobě?“
Muž se na nás dívá s podezřením. Sice nám nevěří, ale zároveň by věřit chtěl. Nakonec pokývne hlavou, sbalí šachovnici a odejde.
> [to=BTG].", "17": "17
Ihned si všimneme jednoho článku, doprovázeného fotografií dvou mrtvých těl:
„Romeo a Julie z obleženého města.“
„Včera v poledne se dva mladí lidé pokusili překročit hranici dělící obležené město na dvě části. Byli zabiti palbou odstřelovače. Boško B. (25) zemřel na místě. Žena, Admira I. (25) byla zraněna. Poté, co padla na zem, se odplazila k tělu svého přítele, objala jej a zemřela krátce na to.
V této chvíli se k jejich smrti nehlásí ani jedna strana. Jejich těla leží tam, kde je zastřelili – nikdo se pro ně neodvážil vypravit. Bude se z toho někdo zodpovídat?“
Noviny zmačkáme a odhodíme.
> [to=BTG].", "666": "666
Slyšíme řev motorů a cítíme zápach výfukových plynů. Vyhlédneme z okna a spatříme několik projíždějících náklaďáků.
Rychle se schováme, aby nás nikdo neviděl. Vozy jedou k malému parku. To místo známe. Dříve jste si tam mohli jít odpočinout, sednout si na lavičku pod kaštany a dát si tu nejlepší zmrzlinu ve městě. Náklaďáky zmizely z dohledu. Slyšíme, že zastavily nedaleko.
> Půjdeme zjistit, co vezou – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=5].
> Bude lépe, když zůstaneme tady a podíváme se po něčem dostupnějším – [to=BTG].", "724": "724
Někdo tady je! Z tmavého kouta slyšíme pravidelných dech a šustění. Pomalu a klidně se přiblížíme. Něco zavrčí, pak zakňučí a téměř zavyje.
V té chvíli tmu prozáří měsíční světlo. V rohu leží dvě těla, muž a žena a poskytují potravu dvěma psům a hned několika kočkám. Hlad přinutil zvířata odložit vzájemnou nevraživost. Dnes mají štěstí.
> Těm lidem už nepomůžeme. A zvířata také potřebují žrát… – [to=BTG].
> Nemůžeme se na to dívat. Odežeňme ty hyeny pryč! Bude to ale riskantní – viz [to=28].
", "28": "28
Zvířata si nás všimnou, tiše zavrčí, ale nepřestávají žrát.
Pokoušíme se je odehnat. Kočky se rozprchnou a schovají se. Hladoví psi se však svojí kořisti bez boje nevzdají. Vrčí hlasitěji a z tlam jim kapou sliny. Náhle zaútočí a když se je pokoušíme udeřit, snaží se nám zakousnout do rukou a nohou. Zastrašení psi s kňučením vyběhnou otevřenými dveřmi – přerušili jsme jim hostinu.
Vyberte 1 postavu. Hoďte šedou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost k opakování hodu) a zjistěte, zda a kolik zranění utrpěla.
Mrtvá žena má na krku zlatý náhrdelník – už jí k ničemu nebude.
Přidejte na hromádku nálezů 1 šperky.
> [to=BTG].", "1589": "1589
Smrad je nesnesitelný. Ale není to nic v porovnání s pohledem na obyvatele bytu: svlečený do naha visí nad postelí, v ústech má ohořelý kus hadru a na koberci leží nějaké zuby.
Někdo krájel kousek po kousku jako kebab. Je to scéna z noční můry. Vyzvracíme se do rohu.
Po chvíli najdeme síly místnost prohledat. Najdeme tlustou složku popisující umístění vojenských hlídek.
A nějaké užitečné vybavení: přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky, 2 elektronické součástky, 1 zbraňovou součástku a 2 filtry.
> [to=BTG].", "596": "596
Odehrála se tu poprava. Těla mrtvých jsou seřazena na podlaze, jako by někdo použil pravítko. Matka, otec a dvě děti. V jiné místnosti leží starý muž, nejspíše dědeček, s kuchyňským nožem zaraženým v hrudi. Museli se zrovna chystat k obědu, polévka je ještě vlažná…
Nemůžeme ji odnést, nemáme na to vhodnou nádobu. Ale můžeme se najíst tady. Tedy za předpokladu, že je někdo schopen posedět a pojíst obklopen vším tím krveprolitím.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li vyšší, než empatie dané postavy, dokáže se tato postava v místnosti najít – snižte její úroveň hladu o 1.
> [to=BTG].
", "561": "561
Procházíme troskami domů a u východu na ulici narazíme na silně krvácejícího mladého muže. Je to voják. Pokud mu nepomůžeme, zbývá mu nejvýše pár hodin života. Museli bychom ho ošetřit a uložit do postele nebo ukončit jeho trápení.
> Vezmeme ho k nám. Snad pro něj najdeme kousek místa a nějaké obvazy. Mohl by se uzdravit – pomůžeme zraněnému do našeho úkrytu (jeho hmotnost je 3) – vraťte všechny karty průzkumu, vyhodnoťte krok „Vyberte si nálezy“ a viz [to=649].
> Nemáme, jak mu pomoci. Necháme ho tady – viz [to=1088].
> Dorazíme ho a podíváme se, co má u sebe – viz [to=1771].
", "649": "649
Mladý voják v horečce nesouvisle mumlal cosi o nějaké ženě. Když jsme ho našli, byl ve velmi špatném stavu, ale rychle se zotavil a už je při vědomí. Rozhlíží se kolem sebe a vypadá, že nemůže uvěřit, že stále žije
„Žijete tady? Až se vrátím ke své jednotce, promluvím s našima klukama. Zajistím, aby vás tady nikdo neobtěžoval. Mohli... mohli byste mi prozradit vaše jména? Moje žena bude brzo rodit a… ještě jsme nevybrali jméno.“
Zraněný voják opustil náš úkryt před úsvitem. Nechtěl se zdržet ani o minutu déle, protože tvrdil, že musí podat hlášení. Opravdu o nás řekne svým druhům ve zbrani? To asi zjistíme hned zítra – jestli bude větší klid, nebo ta jeho povídačka byla jen stará známá písnička.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1
> [to=BTG].", "1088": "1088
Voják zasípá a vztáhne k nám ruku. Snaží se vstát. Na ústech se mu vytvoří bublina z krve a slin. Poté padne na zem.
> Můžeme prohledat tělo – viz [to=1306].", "1771": "1771
Měl celkem silnou vůli – zjevně dělal, co mohl, aby zůstal naživu.
> Viz [to=1306].", "1306": "1306
Najdeme u něj dvě cigarety a dopis určený jeho manželce.
Přidejte na hromádku nálezů 2 cigarety.
> Přečteme si dopis – viz [to=1923].
> Odhodíme dopis na vojákovo tělo a odejdeme – [to=BTG].", "1923": "1923
„Miláčku!
Brzy budeme opět spolu! Možná ještě před narozením! Už jsi vybrala jméno? Pokud to bude holčička, chci, aby se jmenovala po tobě. Určitě bude stejně krásná, jako ty!
Ale nechci, aby ses mě někdy ptala na to, co se tady dělo. Nemohl bych ti lhát a pravda by navždy změnila způsob, jakým by ses na mě dívala.
Šetřím peníze pro nás tři. Miluji tě.
Tvůj Vinko.“
> [to=BTG].
", "801": "801
Ztuhli jsme uprostřed chůze. Slyšíme hlasy…
„A ty, žoldáku, pročs utek ty?“ ptá se první hlas.
„To bylo po jedný čistce. Nahnali sme nějakou chátru do stodoly a místo, abysme je pokosili skrz stěnu jako jindy, serža nám rozkázal pobít je věcma, co měli s sebou. Kladiva, mačety, lopaty… Hele, jeden naprostej kretén dokonce vytáh z plotu sloupek – měl takovej velkej, zahnutej hřeb…“


První hlas se nedůvěřive zeptal:


„A co, vyměknuls? Bylo ti jich snad líto?“
Druhý hlas vybuchnul smíchy.
„Ses posral? Žádná lítost, jen sem se nedal na práci v nějakejch podělanejch jatkách! Víš, jak to bylo únavný? Řek sem si, že když se budu sám poflakovat po ulicích, nebudu muset tak tvrdě makat. No nic, vypadnem odsaď.“
Hlasy postupně utichají. Když je úplné ticho.
> [to=BTG].
", "818": "818
Vedle dveří ležela těla dvou teenagerů. Chlapec byl starší – vypadal tak na osmnáct, dívce mohlo být kolem patnácti. Ze střelných ran už netekla krev, takže už museli být pár hodin mrtvý. V jednom okně bylo rozbité sklo a na podlaze ležely střepy. Musel je zasáhnout odstřelovač z nedalekého kopce. U nohou mladíka leží zmačkaný, zakrvácený papír:
„Drahé děti, jestliže toto čtete, znamená to, že jsem se nevrátil z výpravy pro jídlo a léky. Chápu to tak, že jste otevřeli zásuvku v mém stole, jak jsme se domluvili. Bylo mi jasné, že k něčemu podobnému může dojít, takže jsem se snažil pro vás ušetřit nějaké jídlo. Musíte jíst a musíte žít!
Běžte do staré garáže, kterou jsme měli pronajatou od pana Tadiće. Není to daleko. Je tam malý sklípek, kde je nějaká rýže, těstoviny a pár sklenic marmelády. Město dnes vypadá úplně jinak, spousta budov je v ruinách, takže jsem přikreslil plánek. Opatrujte se. Mám vás rád, táta.“
Mapka je téměř nečitelná, děti by ji možná pochopily snáze.
> Pokusíme se najít garáž se sklípkem – viz [to=52].
> Necháme si to hledání ujít – [to=BTG].
", "52": "52
Vraťte 1 kartu průzkumu a hoďte černou kostkou.
Padne-li 1, zvyšte úroveň hluku o 1 a ověřte úroveň hluku.
Padne-li 2-7, je to beznadějné, nic tady nepřipomíná objekty na mapce.
> Padne-li 8-10, viz [to=1285].
Můžete házet, kolikrát chcete, ale za každý pokus vraťte 1 kartu průzkumu.
> Vrátíme se jindy – viz [to=1755].", "1285": "1285
Konečně se nám podařilo najít první záchytný bod, pak druhý, a nakonec skupinu garáží. Museli jsme otevřít tři, všechny byly plné sutin a starých jízdných kol, než jsme našli sklípek s ukrytými zásobami.
Kromě jídla, které otec dětem zanechal, jsme objevili také krabičku s nějakými cennostmi a fotografií dlouhovlasé brunety, pravděpodobně jejich matky.
Přidejte na hromádku nálezů 2 konzervy, 2 syrová jídla a 1 šperky.
> [to=BTG].
", "1755": "1755
Napište na prázdný žeton „Mapka, 1755“.
> Během libovolného prohledávání se můžete znovu pokusit najít sklípek popsaný na mapce – viz [to=52].
Po nalezení sklípku odstraňte tento žeton ze hry.
> Mezitím [to=BTG].", "397": "397
Spatřili jsme světlo procházející škvírami ve dveřích zavřených na poctivou petlici. V místnosti někdo je, ale my se tam budeme muset dostat jinudy.
Díváme se dírami ve starých prknech. Co je to za zvláštní místo? Slyšíme hučení generátoru a támhle poblikává žárovka, známka fungující elektřiny. Po místnosti přechází vysoký, ramenatý muž oblečený v bílém, ale již značně zašlém doktorském plášti. Připravuje nějaké nástroje.
A tam v rohu je… počkat, je to gynekologické křeslo? Někdo klepe na dveře. Vstoupily dvě ženy, starší a mladší, zřejmě matka s dcerou. Chvíli s doktorem hovoří a pak si ta mladší sedne na křeslo. Doktor si nasadí rukavice a začne pracovat.
Nevidíme, co přesně se chystá udělat, ale v jedné chvíli slyšíme výkřiky a kvílení, potom chřestění nástrojů odkládaných na kovový stolek vedle křesla.
Mladší žena s úpěním vstane z křesla. Schová svou hlavu v náručí starší ženy. Její šaty jsou od krve. Je zjevně zesláblá a matka se ji pokouší udržet vzpřímeně.
„Platbu máte na stole, doktore. Je to částka, o kterou jste žádal. Díky.“
Pak se otočí k dceři: „Pojďme domů, drahoušku. Je to tak nejlepší, věř mi. Stejně by v tomhle světě nepřežilo…“
> [to=BTG].
", "128": "128
Zastavíme se a znovu pohlédneme z okna. Výhled je jiný než dřív. Samozřejmě, pořád vidíme spálené město – mrtvé, bez světel, bez života. Ale…
Z mnoha oken obyvatelé odstranili ochranné desky a prkna. Tu a tam se objevily ozdoby a vedle nich kartičky s přáními a žádostmi. Někdo na dveře pověsil věnec ze seschlých větviček. Červená dnes není barva krve, ale stužek a dekorací. Někteří lidé našli dost odvahy, aby vyšli na ulici. Jejich zpěv k nám doléhá jakoby zpoza těžké opony, ale stále nese naději. Ano! Jsou svátky…
> [to=BTG].
", "62": "62
Právě se ozvala exploze. Vyjdeme ven a spatříme čerstvý, ještě kouřící kráter po mině. Pod stromem se plazí mladá dívka. Jedna její noha visí na stromě a druhá je roztrhaná na kusy. Pomalu se sune po dvoře a zanechává za sebou stopu krve a střev. Sotva znatelně úpí.


„Mami, to bolí… bolí…“


> Utěšíme ji v její poslední chvilce. Nic jiného nemůžeme udělat – viz [to=1604].
> Rychle se vzdálíme a pokusíme se na to zapomenout – [to=BTG].
", "639": "639
„Prosím, mami! Nechci to už dělat! Neber mě k nim!“ křičí mladá brunetka. Přiblížíme se k oknu a vidíme, odkud ten hluk přichází. Starší žena vede svou dceru na ulici.
„Musíme jíst, holčičko, a oni odměňují laskavost jídlem. To je život, zlatíčko! Takže se dej dohromady, očisti si tváře a opláchni se. Oni nechtějí ošklivou holku s umouněnou tváří!“ křičela matka, když jí dávala pohlavek.
O chvíli později stojí před domem naproti nám. Zaklepání. Ve dveřích se objeví starší muž a předá ženě malou tašku s jídlem. Ta k němu postrčí svou dceru.
„Pánové, podává se zákusek!“ zavolá muž na své kumpány a zavře dveře.
„Vyzvednu si ji za hodinu!“ připomněla mu ještě žena. Pak se obrátila ke svému domu. Náhle se zastavila, opřela se o zeď, poklekla a schovala tváře do dlaní. Po chvíli vstala a odešla.
> [to=BTG].", "1858": "1858
Napište na prázdný žeton „1858“ a položte ho na vrch balíčku osudu. Před vyhodnocení karty osudu ve fázi úsvitu nejprve vyhodnoťte 1210.
> [to=BTG].", "1210": "1210
Reakce našich sousedů se od smutku značně liší.
„Cože? Jsme snad jediní Pukarové ve městě? Proč by měl ten mrtvý být jeden z nás?“ – ptá se paní Pukarová nazlobeně. Pak nám práskne dveřmi před nosem. Vskutku, v okolí opravdu nežije jen jedna rodina Pukarů. Přes pár známých se nám později podaří nalézt Zijovu sestru Desu a další sourozence. Bydlí v opuštěném karavanu. Jsme zklamáni, když zjistíme, že nikdo z nich Zija nezná. Vzdáme celé pátrání. Nebudeme plýtvat časem na mrtvého muže.
Odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "1237": "1237
„Pomohli jste starému muži v jeho posledních dnech. Nemám se vám, jak odvděčit. Nebude to trvat dlouho, ale nechci, aby mě našli takhle. Nějakou důstojnost v umírání… to si přeji.“
Necháme ho o samotě. Doufali jsme, že za naši oběť něco dostaneme? Těžko říci…
> [to=BTG].", "716": "716
Nejprve spatříme tělo. Mohutný muž v milicionářské uniformě leží těžce zbitý u zdi. Na stěně vidíme krvavé cákance v místě, kde byl střelen do hlavy. Pak si všimneme graffiti. Okolo krvavé skvrny jsou na stěně nasprejované kruhy představující terč. Na kruhy ukazuje šipka, která končí textem jakoby vyňatým z nějakého komiksu: „Jsem sirota Mary“. Další šipka ukazuje na „Mám strach“.
Někdo si ze zabíjení zjevně udělal opravdovou zábavu. Čím déle tato válka trvá, tím méně lidskosti v nás zbývá. Dnes už většina bojujících vojáků připomíná duchy smířené s nevyhnutelnou smrtí. Další se změnili v psychopaty, pro které již svět není skutečný. Civilizace, která tu vládla ještě před nedávnem, se proměnila v mlhavou, napůl zapomenutou fantazii.


Jdeme pryč…


> [to=BTG].", "203": "203
Jdeme pryč, nejistota je stejně bolestivá, jako vědomost.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "831": "831
Vybraná postava jde nahoru sama.
Schody vržou pod mými kroky, zatímco v návalu naděje spěchám do bytu– stále může být naživu. Naneštěstí je to místo kompletně vyrabováno a nikdo sem nezavítal celé týdny, ne-li měsíce. Při odchodu si ale povšimnu účtenky za lístky na vlak, koupené několik dní před zahájením nejprudších bojů. Přepadne mě úsměv –naděje tedy stále žije.
> [to=BTG].", "460": "460
Pokud by nás někdo pozoroval, soudil by nás podle toho, jak zacházíme s tvory slabšími, než jsme sami. Uslyšíme kňučení psa. Malý, zbídačený psík se nám pověsil na paty. Místo jedné nohy má pahýl.
> Psa odeženeme – po chvíli se nám ho podaří odradit. Následoval nás několik bloků, ale už to vzdal. [to=BTG].
> Necháme si ho – viz [to=913].
", "913": "913
Napište na prázdný žeton „Pes, 913“ a položte ho na hromádku nálezů.
Pes se s námi vrátí do úkrytu. Od této chvíle žeton představuje psa, kterého jsme si ponechali. Dejte mu jméno.


PES:


JE TŘEBA JEJ KRMIT – pokud během fáze soumraku nedáte psovi 1 syrové jídlo/konzervu (příslušný žeton odhoďte), hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, pes odejde (odstraňte žeton „Pes“ ze hry).
HLÍDAČ – Dokud máte v úkrytu psa, kdykoli se můžete podívat na líc vrchní karty z balíčku nočních nájezdů.
TRHEJ! – Můžete psa obětovat (odstraněním jeho žetonu ze hry), abyste automaticky unikli z boje (pokud je pes přítomen při prohledávání – v takovém případě nepřátelé neprovedou útok ze zálohy) NEBO ignorovat 1 kartu nočního nájezdu (pokud je pes během fáze nočních nájezdů přítomen v úkrytu).
> [to=BTG].", "106": "106
Vyhlédneme z okna. Tuto oblast nedávno zničila dělostřelecká palba. Budovy jsou těžce poškozené a prostor mezi nimi posely krátery. Na dně jednoho z kráterů si povšimneme děravého stropu sklepa z cihel. Možná by to stálo za prozkoumání.
> Riskneme to a půjdeme tam – vraťte 1 kartu průzkumu. Vyberte 1 postavu, hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu) a určete, zda a kolik zranění utrpí při sestupu do sklepa. Pokud přežije, viz [to=1294].
> Je to příliš riskantní. Jdeme jinam – [to=BTG].", "1294": "1294
Kromě plísní pokrytých stěn a hromady shnilého dřeva je tady několik zaprášených sklenic a lahví. V lahvích je stará rakije. Ve sklenicích jsou jakési zavařeniny. Voní podivně, ale ve válce nemůžete plýtvat jídlem.
Přidejte na hromádku nálezů 2 čisté lihy.
> Rozhodneme se nechat tady zkažené zavařeniny a odejdeme – [to=BTG].
> Vezmeme zavařeniny a odejdeme – vraťte 1 kartu průzkumu. Napište na prázdný žeton „Zavařeniny, [to=643]“ a přidejte čárku za každý kus, který berete s sebou do úkrytu (1 čárka má hmotnost 1). Položte žeton na hromádku nálezů (považujte jej za zelený žeton s tržní hodnotou 3 za každou čárku). Pokud se rozhodnete zavařeniny sníst, viz [to=643].", "643": "643
(Pro připomínku viz [to=1294])


ZAVAŘENINY:


Považujte tento žeton za zelený žeton s tržní hodnotou 3 a hmotností 1 za každou napsanou čárku.
> Každá čárka představuje 1 konzervu (po snědení každé porce škrtněte 1 čárku), ale když někdo toto jídlo sní – viz [to=1668].
> [to=BTG].", "1668": "1668
Snědli jsme obsah sklenice.
Hoďte černou kostkou za každé podezřelé jídlo, které postavy snědly.
> Padne-li 1-4, viz [to=1944].
> Padne-li 5-10, naštěstí se nic nestalo. [to=BTG].", "1944": "1944
Zpočátku je vše v pořádku, když nepočítáme hroznou pachuť. Ale pak přijde zvracení a zimnice.
Zvyšte úroveň nemoci této postavy o 1.
> [to=BTG].", "774": "774
Ze tmy se vynoří podivná scéna. Tři lidé postávají u pobořené zdi. Vedle vidíme dveře, z nichž vychází slabé světlo. Jeden z nich kouří cigaretu.
Dveře se otevřou, vyjde čtvrtý muž a odejde pryč. Jeden z trojice zmizí vevnitř.
Je to fronta? Chtějí navštívit doktora? Nebo něco koupit v obchodě? Rozhodla se snad nějaká charitativní organizace rozdávat léky a jídlo v noci a na takovémto místě?
Zvědavě se přiblížíme. Nakoukneme dovnitř prasklinami ve dveřích. Naše původní rozrušení se změní na překvapení a údiv.Místnost je improvizované holičství, kde usměvavý padesátník zastřihává vlasy viditelně vděčným zákazníkům.
„Je to drahé?“
„Ne, nedělá to za peníze.“
> Není to nic pro nás a nemá smysl plýtvat časem – [to=BTG].
> Počkáme, až budeme na řadě a vejdeme – sotva si pamatujeme, kdy jsme naposled byli u holiče… Byla by škoda takovou příležitost promarnit! Vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1922].
", "1922": "1922
Muž nás nadšeně přivítá širokým úsměvem. Je překvapivé, jak si v takových podmínkách dokázal udržet tolik optimismu.
Zatímco nám stříhá vlasy, rozmlouváme spolu. Válka tomu muži vzala skoro všechno. Jedno mu však vzít nedokázala – vášeň pro jeho práci a umění rozveselit své zákazníky. I přes to, že celý svět zešílel, na chvilku jsme získali pocit, že žijeme v časech před válkou. Jako bychom se ocitli v dlouho zapomenutém světě, ve kterém je normální jít se nechat ostříhat a ne střílet jiné lidi.
Po nějaké době pohlédneme do zrcadla. Odvedl dobrou práci. S novým sestřihem vypadáme o dost lépe a holič za službu ani nic nežádá.
„Nechte tu, co můžete. Vím, doba je těžká… ale já mám co jíst.“
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
Můžete odhodit nějaké žetony z hromádky nálezů jako platbu holiči.
> [to=BTG].
", "184": "184
Tohle není obyčejný sklep. Intenzivní barvy graffiti doslova hypnotizují a připomínají obaly starých rockových desek. Disko koule uprostřed temné místnosti se pomalu otáčí. Dírami ve stropě dovnitř proniká slabé měsíční světlo. Paprsky světla osvětlují jen pár louží vody a hnijícího papíru.
O tomto místě jsme už slyšeli. Už si ani nemůžeme vybavit, kdo nám o něm vyprávěl, ale jasně si vzpomínám, že hovořil o klubu, kde je ukrytá zásoba jídla a alkoholu.
Silný závan alkoholu ve vzduchu naznačuje, že tu někdo před nedávnem byl. Měli bychom místnost rychle prohledat, než se vrátí.


Vraťte 1 kartu průzkumu, abyste hodili černou kostkou:


> Padne-li 1 – hrome, smůla, slyšíme kroky, otevírání dveří a… – viz [to=1138].
> Padne-li 2-7, zatím jsme nic nenašli. Můžete vrátit další kartu průzkumu, abyste hodili černou kostkou znovu.
> Padne-li 8-10, konečně jsme skrýš našli! – viz [to=793].
> NEBO Ukončíme hledání a klub opustíme – [to=BTG].", "793": "793
Jedno z prken v podlaze konečně vydalo ukryté tajemství. Po chvíli jsme ze skrýše vydolovali několik hodnotných věcí.
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu a 2 pálenky.


Kromě toho jsme pod plachtou našli tranzistorové rádio:


- pokud v úkrytu postavy nemají rádio, najděte v balíčku vybavení kartu rádia a položte ji na hromádku nálezů. Po návratu domů ji můžete zdarma umístit na libovolné volné pole úkrytu.
- pokud již rádio v úkrytu je, přidejte na hromádku nálezů 2 elektronické součástky.
> A teď už rychle zmizme – [to=BTG].", "1138": "1138
„Co tady děláte?“
Do místnosti vstoupil mladík v barvami pocákané uniformě. Následuje ho pár dalších.
„Ehm, chtěli jsme to tady navštívit. Dost jsme o tomhle místě slyšeli.“
„Dnes nehrajeme. Přijďte jindy…“
Pokývneme hlavou a pomalu vycouváme.
> [to=BTG].", "109": "109
Již jsme se chystali k odchodu, když naši pozornost přitáhlo něco, čeho jsme si kvůli velikosti vůbec nevšimli. Při pátrání po jídle totiž obvykle ignorujeme věci, které se nevejdou do batohu.
Tentokrát jsme však odmetli prach a sutiny, abychom se blíže podívali na věci pod nimi.
Vyberte si libovolnou kartu vybavení a přidejte ji na hromádku nálezů. Zacházejte s ní jako s žetonem o hmotnosti 6.
Od této chvíle můžete během libovolné fáze prohledávání vzít vybavení s sebou do úkrytu (berte v potaz jeho hmotnost). Pokud se vám podaří jej do úkrytu dopravit, můžete jej zdarma umístit na libovolné volné pole úkrytu.
Bez ohledu na skutečnost, že karta se nalézá na hromádce nálezů, stále můžete toto vybavení vyrobit obvyklým způsobem.
> [to=BTG].", "1552": "1552
Pohled, který na nás voják vrhl, byl ostrý jako bodák na jeho pušce.


„Četo, za mnou!“


O chvíli později byli pryč.
> [to=BTG].", "1004": "1004
„Dobrá, tak tedy zítra!“
O chvíli později byli pryč.
Napište na prázdný žeton „339“ a položte ho na hromádku nálezů.
> Na začátku příští fáze prohledávání nejprve vyhodnoťte 339.
> [to=BTG].", "1820": "1820
„Máte štěstí, že máme práci. Jinak bych vás poučil o rozsahu našich operací. Pokud by nebylo nás, všichni byste hnili v masových hrobech. Historie nám poděkuje, ale vás si bude pamatovat jako krysy zalezlé ve sklepeních. Četo, za mnou!“
O chvíli později byli pryč.
Opravdu nemá historie místo pro ty, kteří „pouze“ zemřeli ve válce, bez zbraní, bez možnosti cokoli ovlivnit? Nejspíš měl pravdu – svět si všechno, včetně nás, bude pamatovat, tak jak řekl.
> [to=BTG].", "339": "339
Mezitím v úkrytu.
Udělali to znovu – připlížili se tak, že je nikdo neviděl ani neslyšel. Nečekali ani, až je vpustíme dovnitř. Velitel beze slova rozestavil hlídky a uvelebil se v koutě.
Dnes nás nikdo nebude obtěžovat, a pokud to zkusí, nedopadne to s ním dobře.
Četa odešla před úsvitem. Pak už jsme je nikdy neviděli.
Položte žeton „339“ na vrch balíčku nočních nájezdů. Místo vyhodnocování následující fáze nočních nájezdů odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].
", "961": "961
Je tu někdo další. Stojí stranou a pozoruje nás. Kdyby měl špatné úmysly, už by využil moment překvapení.
> Konfrontujeme ho– viz [to=1590].
> Vypadněme odsud! – [to=BTG].", "1590": "1590
Zpoza rohu vystoupí malý mužíček vědomý si toho, že ho očekáváme. Vypadá celkem legračně, ale něco v jeho očích říká „pojďte a zkuste si něco!“.
„Omlouvám se za to plížení. Chtěl jsem se ujistit, že nejste žádní nebezpeční neřádi,“ řekne se zvláštním přízvukem, ale nelze určit, odkud pochází.
„Mám tu několik zajímavých věciček, které bych rád prodal. Mám hlad a žízeň. Uděláme obchod? Podívejte se na moje zboží.“
„Obchodník“ vyloží nějaké šperky a pár kousků dekorativních zbraní.
Můžete vyměnit žetony kus za kus a přtom zcela ignorovat jejich tržní hodnotu.
„Obchodník“ nabízí: 2 šperky, 1 nůž, 1 sekeru.
Má zájem pouze o pálenku, čistý líh, zeleninu, syrové jídlo a konzervy.
Po dokončení transakce se s námi rozloučí: „Přeji bezpečný návrat domů. Taky bych měl rychle zmizet, brzy začnou střílet…“
Ztratí se ve tmě.
> [to=BTG].", "49": "49
Záblesk! Rána! Najednou okny a dírami ve střeše pronikne jasné světlo. Srdce máme až v krku. Ostřelování? Bombardování? Hledáme nejbližší sklep, když si na obloze všimneme oblaků barevných jisker.
Ohňostroj? Přistoupíme k oknu a kocháme se tou nádherou. Na chviličku nás zaplaví iracionální naděje, že snad válka skončila. Posléze si všimneme, že rakety vylétají k nebi z jediného místa. Není to daleko.
> Najdeme zdroj ohňostroje. Zajímá nás, kdo to dělá a proč – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1723].
> Vrátíme se zpět k naší činnosti. Koneckonců, kdo je zvědavý, bude brzo mrtvý – [to=BTG].", "1723": "1723
Sledujeme stopy ohňostroje až na malé náměstí. Tlustý, šedovlasý muž pobíhá kolem výmetnic. Promluvíme s ním, ale trvá na tom, abychom z náměstí co nejrychleji odešli. Obává se, že barevná přehlídka přiláká i někoho dalšího.
Pomůžeme mu do jeho úkrytu. Žije zde s malým chlapcem s velkýma, hnědýma očima. Hoch je představením na obloze upřímně nadšený.
Když nám muž připravuje čaj, sdělí nám, že se jmenuje Joso. Býval majitelem obchodu se zábavní pyrotechnikou. Po dlouhou dobu si schovával něco ze svých zásob s tím, že se budou hodit po skončení války. Nicméně časem přestal doufat, že válka vůbec někdy skončí. A protože jeho vnuk, jehož rodiče zemřeli při bombardování, má dnes narozeniny, chtěl ho Joso překvapit.
Muž nám nabídl čaj a pak přinesl láhev kořalky. Strávili jsme s ním příjemný čas a seznámili se s jeho vnukem. Opustili jsme jejich dům naplněni podivně příjemnou melancholií.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "147": "147
Za hromadou sutin jsme našli pečlivě ukrytá dvířka. Zřejmě vedou do sklepa. Odkryli jsme je a zjistili jsme, že jsou poctivě zabedněna. Na zdi vedle dveří je nápis „Nebezpečí!“ Hm. Lidé zkouší všelijaké finty, aby ochránili svůj majetek. Ale co když je varování opravdové?
> To hned zjistíme – vraťte 1 kartu průzkumu, vyberte 1 postavu a viz [to=597].
> Raději budeme dvířka ingorovat. Někdo si dal práci s varováním, abychom tam nechodili. Proč riskovat? – [to=BTG].
", "597": "597
Vyrazím dolů po kluzkých schodech. Je tady tma a zatuchlo. Ve vzduchu visí podivný zápach. Konečně vstoupím na podlahu sklepení, nadechnu se – a náhle mi plíce zaplní tekutý oheň. Oči začínají pálit. Slabé světlo pronikající odshora dopadá na dělostřelecký granát, který sem vlétl stropem sklepa. Chemická zbraň!
Kolem kotníků se mi ovíjí vrstva plynu povalující se na podlaze. Pálení v očích zesiluje. Motám se a je mi jasné, že pokud upadnu, je po mně.
Stěží se dostanu ke schodům, celou cestu se dusím a sípu. Z očí mi teče a světlo na konci schodů je rozmazané.
Zvyšte úroveň nemoci prve vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].", "42": "42
Opustili jsme budovu a přesunuli se k další na řadě. Ulice jsou prázdné a ospalé, obklopuje nás klidná tma. Kolem nikdo není a oblast ze zdá být bezpečná a chráněná před odstřelovači. Uprostřed ulice leží docela velký balík. Je obalen páskou se symbolem Červeného kříže a jmény nějakých zahraničních humanitárních organizací. Balík musel vypadnout z náklaďáku. Kolem oficiálních označení jsou černou fixou napsána telefonní čísla a adresy rodiny „Stovragových“. Zdá se, že balík byl určen jim.
Vezmeme ho na bezpečné místo, otevřeme a podíváme se, co je uvnitř.
> Viz 1.", "1819": "1819
Přidejte na hromádku nálezů 6 cigaret, 1 čistý líh, 2 syrová jídla, 2 konzervy, 1 kávu a 1 cukr.
Napište na prázdný žeton „Dopis a balík, 1819“ a položte ho na hromádku nálezů.


Od této chvíle můžete kdykoli během libovolné fáze prohledávání vrátit 4 karty průzkumu a…


> …vzít dopis a pár věcí z balíku a doručit je na uvedenou adresu – viz [to=1334].
> …vzít dopis a většinu věcí z balíku (žetony v souhrnné tržní hodnotě nejméně 30) a doručit je na uvedenou adresu – viz [to=1132].
Po doručení dopisu odstraňte tento žeton „Dopis a balík“ ze hry.
> [to=BTG].", "1542": "1542
Přidejte na hromádku nálezů 6 cigaret, 1 čistý líh, 2 syrová jídla, 2 konzervy, 1 kávu a 1 cukr.
Dopis a kresba skončí v blátivé kaluži. Po několika minutách vypadají jako kterýkoli jiný odpad povalující se kolem.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1334": "1334
Adresa uvedená na balíku se nachází ve čtvrti na opačné straně města. Cesta tam zabere několik hodin, ale naštěstí je zrovna klidná noc s minimem střelby, a na ulicích hlídkuje jen pár vojáků.
Na udané adrese stojí vysoká budova. Kdysi bývala bílá, dnes je zašedlá. Znovu adresu ověříme – ano, je to vážně tady. Vyjdeme po schodech do osmého patra.
Jako malí výtržníci položíme dopis na rohožku, zaklepeme, rychle se schováme do starého, nefunkčního výtahu a počkáme, co se stane.
Dveře otevře štíhlý muž ozbrojený puškou, jakou používá naše armáda. Rozhlédne se po chodbě, a když nic nespatří, chystá se dveře zavřít. Vtom si všimne dopisu.
Skloní se, zvedne jej a ihned je jasné, že poznal rukopis. Oči se mu rozšířily a zvlhly. Znovu se rozhlédne po chodbě. Vyjde ke schodišti, dívá se dolů a hledá „listonoše“ který dopis doručil. Když nikoho nenajde, vrátí se do bytu a zavře za sebou dveře.
Mise je splněna, můžeme se vrátit.
Snižte úroveň zoufalství přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "1132": "1132
Adresa uvedená na balíku se nachází ve čtvrti na opačné straně města. Cesta tam zabere několik hodin, ale naštěstí je zrovna klidná noc s minimem střelby, a na ulicích hlídkuje jen pár vojáků.
Na udané adrese stojí vysoká budova. Kdysi bývala bílá, dnes je zašedlá. Znovu adresu ověříme – ano, je to vážně tady. Vyjdeme po schodech do osmého patra Když muž otevře dveře, ihned si všimne balíku. Zeptá se nás na něj a poslechne si naši historku, jak jsme jej našli na ulici. Když čte dopis od své ženy, pláče, pak políbí obrázek a umístí kresbu od své dcerky na zrcadlo.
Řekne nám, že jeho žena byla cizinka, která odjela ze země hned na začátku války. On byl záhy odveden do armády a nemohl se k rodině připojit. Strávili jsme u něj nějaký čas, povídali si, popíjeli alkohol a kávu a poslouchali vojenské příděly.
Na odchodu nám věnoval několik cigaret.
Vrátili jsme se domů s příjemným pocitem, že jsme udělali správnou věc.
Snižte úroveň hladu všech přítomných postav o 2.
Přidejte na hromádku nálezů 4 cigarety.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "188": "188
Hledání zásob nás dovedlo k vysoké cihlové zdi se zdobným štukováním. Poznali jsme ji okamžitě. Je to zeď městské botanické zahrady. Napadlo nás, že lidé již veškerý její obsah určitě vyjedli, kaktusy nevyjímaje.
> Pojďme zjistit, zda uvnitř nenajdeme něco užitečného – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1784].
> Nic tam není, pojďme dál – [to=BTG].", "1784": "1784
Později jsme si uvědomili, že to nebyl tak špatný nápad.
Dovnitř jsme se dostali dírou ve zdi, způsobenou explozí. Zahrada vypadala smutně. Pěšinky a rostliny jsou pokryté prachem. Skleníky se změnily v haldy zohýbaného kovu a rozbitého skla. Studené klima zabilo většinu choulostivých rostlin. Ale nepřišli jsme sem obdivovat krásu – hledáme tabulky s kouzelnými slovy „jedlá rostlina“.
Nějaké jsme našli! Vitis rotundifolia. Plantago. Alaria esculenta. Zizania palustris…
Opustili jsme zahradu s batohem plným botanických pokladů z celého světa. Jak asi budou chutnat v polévce?
Přidejte na hromádku nálezů 3 zeleniny a 2 bylinné léky.
> [to=BTG].", "68": "68
Bitvy, které ve městě zuří, občas odumřou, aby se později znovu rozhořely. Střety jsou nevyzpytatelné jako lesní požár. V jednu chvíli se zdají být někde daleko, aby najednou vzplanuly všude kolem nás.
Což se stalo právě teď. Opatrně jsme prohledávali nějakou budovu, když jsme náhle zaslechli výstřely zleva i zprava. Kulky procházely stěnami a okny a zasypávaly nás troskami.
Do karet nám hraje, že všichni civilisté utekli, aby si zachránili životy. Nikdo si nás nebude všímat, ani když budeme dělat sebevětší hluk. Špatnou zprávou je, že nás kdykoli může zasáhnout kulka.
Do konce prohledávání této lokace hoďte místo ověření hluku černou kostkou. Padne-li 1, některá z postav byla zasažena zbloudilou kulkou – vyberte 1 z přítomných postav, která utrpí 2 zranění.
> [to=BTG].", "103": "103
Napravo od nás dopadl hadrový míč. Za ním místnosti vběhl kluk v tričku s logem FC Barcelona. Zastavil se a zvědavě na nás kouká.
Kopneme mladému hráči míč zpět. Chlapec se usměje. Vybaví se nám staré časy, kdy jsme sami hrávali fotbal. Na rozdíl od tohoto chlapce my jsme se při hře nemuseli obávat odstřelovačů, ale jen soupeřova levého křídla.
„Zahrajeme si bago?“ – ukáže kluk na obdélník nakreslený na zdi.
Zamyslíme se. Oblast vypadá bezpečně, ale nikdy si nemůžeme být jisti.
> Proč ne? Hrajeme! – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1244].
> Máme důležitější věci na práci, hochu – [to=BTG].
", "1244": "1244
Klamání tělem, voleje, hlavičky. Pamatujeme si z oněch vzdálených časů víc, než by nás napadlo. Bráníme naši svatyni a snažíme se, aby žádný z kopů neproklouzl dovnitř, pak bojujeme o míč a snažíme se skórovat. Smějeme se, když míč projde mezi soupeřovýma nohama a trefí „bránu“. Na chvíli se cítíme jako opravdové mužstvo – tým, jehož cílem není pouhé přežití.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných Postav o 1.
> [to=BTG].", "974": "974
Stěny této místnosti jsou od podlahy až po strop pokryty plakáty popových hvězd. Díváme se na tváře, které jsme vídali v televizi. Někteří z nich jsou naši slavní krajané. Žijí stále? Co se jim stalo? Jak oni přežívají válku?
Police jsou plné magnetofonových kazet, desek a CD. Jsou tu ale i popelníky, které po velmi dlouhou dobu nikdo nevyprázdnil. Otevřeme zásuvku stolu – na podlahu se vysypou barevné krabičky plné ručně balených cigaret. Někdo si vytvořil pořádné zásoby... kdyby třeba vypukla válka nebo tak něco...
Posbíráme je, naskládáme do batohu a jednu si pro uklidnění rovnou zapálíme. Chvíli postojíme a užíváme si okamžiky relativního klidu.
Když z dáli zaslechneme střelbu, rychle vystřízlivíme. Čas vrátit se do naší pochmurné reality.
Přidejte na hromádku nálezů 5 cigaret.
> [to=BTG].
", "797": "797
Ruch a vytí motorů venku nás naplnil strachem. Chystá se nějaká šarvátka nebo snad razie?
Naše obavy se rychle změnily v překvapení a údiv. Nemůžeme věřit vlastním očím.
Na náměstí vjel obrněný náklaďák následovaný lidmi s fotoaparáty. Poté se objevil autobus, z nějž se vyvalili nějací „místní“ – vypadali, že jsou umazaní od sazí, ale nikdo z nich nebyl zraněn a nevypadal, že hladoví. Zakřičeli něco do kamer, předstírali, že něco hledají v sutinách a pak odešli.


„OK, máme to! Teď jedeme do nemocnice!“


Filmový štáb se sbalil a autobus s herci odjel.
Režisérův hlas nám zněl v uších ještě dlouho poté, co světla vozů zmizela ve tmě.
> [to=BTG].
", "262": "262
Nejprve noc vypadala nádherně. Obrovské vločky vířily vzduchem a pokrývaly sutiny tenoučkou vrstvou stříbra.
Pak začaly padat kroupy, a nakonec udeřila nefalšovaná sněhová bouře. Venku jsme se museli vzájemně držet kolem pasu, aby nás blizzard nerozdělil!
Viditelnost byla tak mizerná, že jsme se nemuseli obávat odstřelovačů. V takovém počasí nás dnes nikdo obtěžovat nebude, zároveň nás ale mráz začíná nepříjemně štípat.
Až dvakrát během této fáze prohledávání můžete nastavit úroveň hluku na hodnotu „1“.
Hoďte černou kostkou za každou přítomnou postavu. Padne-li 1, zvyšte její úroveň nemoci o 1.
Na pole mrazu přidejte 2 žetony mrazu.
> [to=BTG].
", "937": "937
Po těle se mi rozlilo horko. Svět na chvíli ztratil všechny barvy a zakryl jej příkrov temnoty?
Co je za měsíc? Který den téhle mizerné kapitoly našeho života právě počítáme? Nekončící napětí, skrývání, boj o zbytky, hlad a vyčerpání. Kolik nocí beze spánku to už je? Jsme jenom lidé a máme své limity, a to i když náš život visí na vlásku.
Vyberte 1 přítomnou postavu a zvyšte její úroveň únavy o 2.
> [to=BTG].
", "719": "719
Zpoza prostřílené pohovky vyskočil kluk. Byl jako pes pronásledující kočku. Uběhl několik metrů a zakopl o převrácenou židli, kterou nikdo z nás v přítmí neviděl. Pevně svírá batoh, ze kterého se na podlahu vysypaly nějaké knihy, zápisník a kus ztvrdlého chleba. Vrhl na nás pohled, jehož význam byl jasný – „prosím, nechte mě být!“. Téměř slyšíme bušení jeho srdce.
Uvědomíme si, že v ruinách někde v okolí musí být stále otevřená škola. Děti riskují životy, aby se tam dostaly a dozvěděly se něco o tom, jak vypadá a funguje normální svět.
> „Zmiz odsud, ale chleba tady nech! Ten ke studiu nepotřebuješ,“ – viz [to=676].
> „Musíš být opatrnější, hochu!“ – pomůžeme mu posbírat věci a díváme se za ním, když utíká pryč – [to=BTG].
", "676": "676
Kluk nám podává chléb a stěží zadržuje pláč. Ale nakonec se nerozpláče, jen se mu v očích zalesknou slzy. Posbírá své knihy a bez ohlédnutí odejde. O chvilku později se rozběhne do tmy.
Přidejte na hromádku nálezů 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].
", "259": "259
Několik lidí posedává kolem ohně zapáleného ve starém sudu. Dokola si podávají láhev. Jedna z žen má nohu na stoličce, pobrukuje a brnká na pár strun.


“It’s been seven hours and fifteen days!”


Nepočetné publikum pozorně naslouchá. Jeden z posluchačů opřel hlavu o rameno svého souseda.
Písně přicházejí z jiného světa. Světa, do kterého jsme kdysi také patřili. Ale teď jsme odstavení na vedlejší koleji. Nevíme, co se ve světě děje a svět neví, co se děje nám. My bychom rádi věděli, ale není způsob, jak to zařídit. A oni vědět nechtějí, protože je to tak pro ně jednodušší.


„Since you took your love away…”


Tito lidé nemají nic. Zrovna teď jsou ztraceni v přítomnosti a my je nechceme rušit. Jdeme pryč.
> [to=BTG].
", "731": "731
Slyšíme kroky. Zastavíme se a v naprostém tichu napjatě vyčkáváme. Kroky odezněly. Vydechneme úlevou a pokračujeme.
Míjíme se s ostatními jako duchové. Někdy si všimneme někoho dalšího, až když se o něj na rovné chodbě otřeme. Možná je to lhostejnost, možná strach z nebezpečí, nebo z toho, že potkáme někoho, jehož tvář nám je povědomá. Je snazší překročit mrtvolu člověka, koho vůbec neznáte.
> [to=BTG].
", "218": "218
V rohu u zdi spí mladý muž. Před válkou byste jej považovali za bezdomovce. Dnes je pravděpodobné, že ho přepadl spánek po únavném nočním prohledávání. Víme, jaké to je. Spí tvrdě. Hlavu má podloženou batohem a u nohou mu leží pytel se zdravotnickými potřebami. Musel najít nějakou lékárnu, kterou ještě nestačili zcela vyrabovat. Jeho kořist vysloveně láká, abychom si ji odnesli sami.
> Okrademe ho – viz [to=1744].
> Necháme ho být – [to=BTG].
", "1744": "1744
Bez jediného zvuku pytel zvedneme. Mladík se ani nehne, jak tvrdě spí. Vezmeme pytel za dveře a prohledáme ho. Skvělý nález: obvazy, léky na nachlazení, analgetika. Obsah pytle nám udělal takovou radost, že jsme se rozhodli mu něco nechat jako dárek. No, svého druhu dárek, každopádně.
Dnes není zadarmo vůbec nic. Ani hluboký spánek.
Přidejte na hromádku nálezů 2 léky a 2 obvazy.
> [to=BTG].
", "950": "950
Starý muž zápasí a chroptí, když se pokouší táhnout velký pytel plný uhlí. Občas zastaví, aby popadl dech. Když nabere trochu sil, vláčí za sebou pytel dál k východu. V tichosti ho několik minut pozorujeme – dokud nás nespatří. Ve došly zásoby uhlí už před pár měsíci. Takže kde vzal celý pytel?
> Ulevíme mu od jeho břemene krádeží – viz [to=1225].
> Pomůžeme mu pytel kousek odnést – viz [to=54].
> Necháme ho být – viz [to=1836].
", "1225": "1225
> Pokud je souhrnná zdatnost přítomných postav vyšší než 1, viz [to=1362].
> Pokud je rovná nebo nižší, viz [to=1618].
", "1362": "1362
Muž se na nás dívá uslzenýma očima. Prosí nás, abychom mu nechali aspoň trochu uhlí. Říká nám, že když tento pytel našel ve sklepě, výskal nadšením – musí se starat o dvě vnoučata a uhlí mu pomůže udržet je v teple. Protože se nebyl schopen bránit, nezbylo mu nic než plakat, když jsme odcházeli s jeho pytlem uhlí.
Napište na prázdný žeton „Uhlí, 1362, I I I I“ a položte ho na hromádku nálezů. Považujte ho za šedý žeton s tržní hodnotou 12 a hmotností 4 (cena 3 a hmotnost 1 za každou čárku). Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.


UHLÍ:


Při vykonávání akce „Rozdělejte oheň“ na kartě vybavení „Primitivní kotel“ můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu uhlí, abyste odhodili o 2 žetony mrazu více.
> [to=BTG].
", "1836": "1836
Pozorovali jsme muže vláčícího svou kořist celou cestu až k východu z budovy. Doufejme, že nejde nikam daleko – nemuselo by se mu to podařit. Už tak vypadal, že se co nevidět zhroutí a už nevstane.
> [to=BTG].
", "1618": "1618
Nehodlá se se svou kořistí rozloučit. Je stejně zoufalý, jako my. Po krátkém postrkování ho necháme s jeho pokladem.
> [to=BTG].
", "54": "54
Muž byl překvapený a vylekaný, když jsme vystoupili ze stínů. Naše nabídka, že mu pomůžeme pytel odnést, mu připadala podezřelá. Nevěřil nám a celou cestu se pytle křečovitě držel. Bydlel nedaleko – několik domů ulicí dolů. Když jsme položili pytel před jeho práh, počkal, dokud neodejdeme. Když jsme se konečně otočili k odchodu, něco se v něm zlomilo. Slyšeli jsme ho za námi volat: „Děkuju! Díky!“
> [to=BTG].
", "767": "767
Míjíme díru ve stěně budovy. Zhroucené zdi odhalily noční oblohu a spálený park. Počkat! Blíže si prohlédneme záhonky plné zubožených rostlin za budovou. Je to zeleninová zahrádka!
Mezi stromy je rozeseto několik políček, rostliny jsou v nahodilých vzdálenostech, ale je vidět, že je tu někdo vysázel. Není to náhoda, ani divoce rostoucí rostliny. Někdo zde pěstuje zeleninu!
> Pravda, nesnášíme zloděje, když přijdou k nám, ale tohle je jiné – my to vážně potřebujeme – viz [to=1859].
> Nechceme kořistit na těžké práci jiných lidí – [to=BTG].
", "1859": "1859
Rychle a s bodavým pocitem viny a zahanbení taháme z hlíny různé cibule a hlízy bez ohledu na jejich druh. Až když se dostaneme dostatečně daleko, dřepneme si, a podíváme se, co to je. Nějaká divná odrůda mrkve? Trochu pomrzla, ale pořád je jedlá.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Přidejte na hromádku nálezů 5 zelenin.
> [to=BTG].
", "88": "88
Někdo tady je! Z nedopalku cigarety v popelníku se ještě kouří. V rohu stojí poničená kytara a na stolku je prázdná láhev a skleničky…
> Opatrně to tu prohledáme – viz [to=512].
> Zavoláme: „Je tu někdo?“ – viz [to=764].
> Tiše se vzdálíme – vraťte 2 karty průzkumu a [to=BTG].
", "512": "512
Najednou odkudsi někdo vystřelí.
Hoďte červenou bojovou kostkou a určete, kolik zranění utrpí jedna z postav, kterou vyberete. Tato postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu.
Slyšíme někoho prchat a prásknout dveřmi.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> Pokud někdo ve skupině stále žije – [to=BTG].
", "764": "764
Vychrtlá žena se pozvolna vynoří z příkrovu temnoty v chodbě.
O několik minut později už sedí u stolu a kouří cigaretu.
Prohlížíme si věci, které je ochotna vyměnit. Můžeme koupit (viz Deník: Obchod) až 2 zeleniny a 2 zbraňové součástky. Provize: 0.
> Poté nás požádá, abychom opustili její úkryt – [to=BTG].
> Pokud se ji ovšem nerozhodneme okrást – viz [to=603].
", "603": "603
Vyhublá žena na nás hledí vtichosti, když se prohrabujeme jejími věcmi a bereme všechno, co má. Po nějaké době najdeme trochu zásob.


Když odcházíme, žena sedí u okna a zírá kamsi do dáli – její pohled je prázdný…


Můžete na hromádku nálezů přidat 2 zeleniny a 2 zbraňové součástky, které měla na prodej, a dále další 2 zeleniny, 1 konzervu, 3 cigarety a 1 knihy.
Pokud postavy ženu okradly, hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Nakonec napište „1671“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].
", "1671": "1671
Válka měla stovky tisíc obětí. Ne všechny však byly oběťmi kulek, střel, masových vražd, hladu, nemocí, nebo zimy.
Některé zabil jednoduše nedostatek naděje. Byly zbaveni poslední šance dožít se konce konfliktu a zemřeli pouhých pár dní před tím, než zbraně utichly.
Vzpomínáme na prázdný pohled ženy, kterou jsme tehdy okradli o její věci, ale hlavně o poslední zbytky víry v lidstvo.
Zvyšte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].
", "380": "380
Vstoupíme do místnosti. Parkety nám vržou pod nohama, ale potom uslyšíme charakteristický zvuk odjišťované zbraně.
Míří na nás mladík s očima trénovaného zabijáka. Chvilku nám trvá, než si uvědomíme, že je to Miro, syn naší bývalé sousedky, paní Radziczové. Hoch nás též pozná, ale svou zbraň neskloní.
„Běžte pryč. Matku zabili a já mám jídlo sotva pro sebe.“
> Se rukama vzhlru pomalu vycouváme z budovy – [to=BTG].
> Pokusíme se s mladíkem mluvit. Možná potřebuje pomoci – viz [to=1629].
", "1629": "1629
> Podělíme se s ním o jídlo – pokud se na hromádce nálezů nachází nějaká konzerva, syrové jídlo nebo zelenina, můžete jeden z těchto žetonů odhodit a viz [to=1284].
> Hoch s námi nechce mluvit, takže odejdeme – [to=BTG].
", "1284": "1284
Chytil balíček levou rukou a přičichl k němu. Nervózně jídlo zhltal a řekl:
„Dobrá, co tam máte dalšího? Dej mi ten batoh!“
> Podáme mu ho. „Tak jo, vypadněte. Počítám do tří…“ – odhoďte z hromádky nálezů všechny zelené žetony a [to=BTG].
> Pevně držíme své zásoby a pomalu couváme z místnosti – viz [to=8].
", "1935": "1935
Miro Radzicz válku nepřežil. Střelili ho, když pomáhal zraněné ženě dostat se z palebné zóny. On zemřel, žena přežila. Bylo to poprvé od začátku války, kdy se odvážil někomu pomoci.
Ta žena byla ve věku jeho matky.
> [to=BTG].
", "163": "163
Nic tady není, jen hromada suti. Skoro celá budova se zřítila. Ve vzduchu se ještě vznáší prach. Počkat! Slyšíme dobře? Klepání, a pak vysoký, hysterický hlas:
„Haló! Prosím, pomozte nám! Jsem tu se svým synem, ale nevydržíme dlouho. Jsme zavalení! Pomozte, prosím!“
> Ne, asi se nám něco zdá. Pojďme hledat něco k snědku… – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. [to=BTG].
> Musíme něco udělat – vraťte 6 karet průzkumu (pokud postavy mají u sebe lopatu, vraťte pouze 2 karty průzkumu) a viz [to=1069].
> Nemůže se nám to podařit samotným! Ale zkusme sehnat někoho na pomoc – viz [to=1720].
", "1069": "1069
Podařilo se nám je osvobodit.
Z díry v sutinách jsme vytáhli ženu i dítě – leželi tam na tělech svých bližních. Dítě se třáslo a volalo: „Tati! Tati!“. Žena nejprve omdlela, ale když se probrala, děkovala nám. Znovu jsme se cítili být lidmi.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].
", "1720": "1720
Riskneme to. Není čas plížit se po okolí – rozběhneme se a voláme o pomoc.
Překvapivě se v místě nacházeli další lidé ochotní pomoci. Někdo měl pár obvazů, jiný čistou vodu a trochu polévky.
> Viz [to=1069].
", "549": "549
Žena se vynořila ze tmy tak tiše, že jsme kolem ní prošli skoro bez povšimnutí. Nebyla stará, ale hrbila jako stařena. Na hlavě měla šátek, přes ramena přehozený moly prožraný svetr a na nohách mužské boty, zjevně příliš velké. Vykřikla a dívala se naším směrem.


„Mirzo, chlapečku můj, konečně jsi doma! Modlila jsem se za tvůj návrat každý den od chvíle, kdy tě armáda odvedla! To jsem já, Halima! Pojď k mamince!“


Vyberte 1 postavu, ke které žena hovoří.
> Nebudeme opravovat její omyl. Je to vlastně docela šťastné – viz [to=1085].
> „Mýlíte se, paní, nejsem váš Mirza. Musíme jít,“ – odejdeme odtud. Viz [to=1911].
", "1085": "1085
Shrbená žena – Halima – nás pozvala k sobě a dala nám nějaké jídlo. Nebylo příliš chutné, ale zasytilo. Žaludky nám konečně přestaly kručet.
„Synáčku, čekala jsem tolik let a nikdy jsem nepřestala věřit, že se vrátíš. To jediné mě udrželo naživu. Byla jsem doma pořád sama a zemřela bych bez pomyšlení na tvůj návrat!“
Nedokázala pochopit, proč syn, který se právě vrátil, chce zase odejít.
Snižte úroveň hladu všech přítomných postav o 1.
> Slíbíme, že si jen něco zařídíme a zítra budeme zpět. Žena nám zabalí většinu svých zásob do našeho batohu. Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu, 1 syrové jídlo a 1 zeleninu. Zvyšte úroveň zoufalství postavy, kterou Halima považuje za svého syna, o 1. [to=BTG].
> „Halimo, váš syn určitě žije, ale nejsem to já...“ – viz [to=1911].
", "1911": "1911
Halima zjevně nechápala, co se jí snažíme říct. Nepřestávala na nás hledět tázavým pohledem a divila se, proč její milovaný syn, který se právě vrátil domů, zase ve spěchu odchází. I po desítkách kroků jsme za sebou slyšeli její volání: „Mirzo, Mirzo, chlapečku, neopouštěj mě znovu!“
> [to=BTG].
", "126": "126
Když jsme vstoupili do místnosti, rychle jsme si uvědomili, že na nás zírá třicet párů malých, vyděšených očí. Děti tiše vyčkávaly, co uděláme. Zdá se, že se naučily chovat se v takových situacích tiše. Z vedlejší místnosti jsme však slyšeli pláč, který se někdo snaží utišit.
Žena, která se o to pokoušela, si nás prohlédla pak zjevně seznala, že neznamenáme nebezpečí. Neváhala a sebevědomě nám vyšla v ústrety.
Se stejnou sebejistotou s námi začala vyjednávat.
„Toto je dětský domov. Jejich rodiče buď zemřeli, nebo je opustili. Zůstali jsme tady, abychom se o ně postarali. Co dalšího můžeme udělat. Prosím, odejděte a neubližujte nám. Nic neudělaly.“
> Necháme je být a odejdeme – [to=BTG].
> „Můžeme se vám pokusit pomoci“ – viz [to=1256].
> „Vidíme, že máte jídlo. Něco si vezmeme, ustupte,“ – pokud u sebe postavy mají zbraně nebo je jejich souhrnná zdatnost vyšší než 0, viz [to=608].
", "1256": "1256
„Myslím, že jsme zkoušeli všechno, abychom odtud ty děti dostali a pomohli jim opustit zemi. Jednou týdně chodím za humanitárními pracovníky. Dají nám nějaké jídlo a vodu, ale to je vše. Jak dlouho mohou tyto děti čekat? Jaká budoucnost je potká tady, v obležení?“ zeptala se se slzami v očích, zatímco ukazovala na malou, smutnou holčičku.
> „Hmm, můžeme sem zkusit dostat někoho ze zahraničních médií, víme, kde je najít,“ – viz [to=952].
> „Všichni musíme počkat, až to skončí. Hodně štěstí,“ – [to=BTG].
", "608": "608
Zatímco žena na nás hledí v slzách, děti se nás bojí.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Napište „1066“ do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> Když už jsme začali, dokončeme to. Bereme všechno – přidejte na hromádku nálezů 4 syrová jídla a 4 zeleniny. [to=BTG].
> Něco si vezmeme a odejdeme – přidejte na hromádku nálezů maximálně 4 syrová jídla 4 zeleniny. [to=BTG].
", "952": "952
Cítíme, že je naší povinností dětem ze sirotčince pomoci. Rozhodli jsme se, že jedné noci zajdeme do hotelu, kde bydlí zahraniční reportéři a požádáme je, zda by nepřišli sem a neudělali reportáž o dětech v obleženém městě. Možná to donutí nějaké pohlaváry, aby zařídili evakuaci nevinných dětí z válečné zóny. I kdyby žádní novináři nepřišli, stojí to za pokus.
Napište na prázdný žeton „Cesta za novináři, 952“ a položte ho na hromádku nálezů.


CESTA ZA NOVINÁŘI:


> Od této chvíle se na začátku libovolné fáze prohledávání můžete rozhodnout, že 1 z postav obětuje noc a pokusí se dojít k hotelu novinářů, v takovém případě vyhodnoťte 1177.
Postava, pokud přežije, se vrátí do úkrytu na začátku příští fáze úsvitu a ze své cesty nepřinese žádnou kořist (její nosnost se ve fázi prohledávání nebude počítat).
> Mezitím [to=BTG].
", "1177": "1177
Dnes jsem neměl problém dostat se sem. Než mě vyhodili, podařilo se mi křiknout na stráže a sdělit jim, proč jsem přišel. Nakonec mě nechali vejít a vypovědět svou historku.
Doufám, že to pro ně bude dost zajímavé téma, aby se tím začali zabývat.
A mimochodem – opravdu netrpěli nedostatkem jídla, kávy, nebo cigaret.
Snižte úroveň hladu a zoufalství postavy, která se vypravila za novináři, o 1.
Napište „1804“ do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].
", "1066": "1066
Je těžké na to zapomenou. Kdyby tak šel vrátit čas… Ale to není možné.
Ty děti neměly nic než těch pár mizerných kousků jídla.
A my jim vzali i to.
Ale žijeme dál.
> [to=BTG].
", "1804": "1804
Pamatujeme si ty dny. Celá čtvrť mluvila o dětském domově v obleženém městě. Soused nám přišel říci, že ve chvíli, kdy se o tom dozvěděl, bylo mu jasné, že jsme do toho byli zapojení my. Novináři se o situaci opravdu začali zajímat. Vrátili se ještě několikrát a připravovali nové příběhy o sirotcích, dokud – konečně – úřady nedaly svolení, aby děti mohly opustit zemi. Pošlou je do Itálie a do Anglie, dokud bude válka pustošit naši vlast. O několik dní později je v autobusu všechny odvezli pryč. Zahraniční kanály o tom přinášely zprávy. Cítíme, že kvůli takovým chvílím a rozhodnutím má smysl žít dál.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].
", "928": "928
Pomalu jsme se sunuli chodbou, když do nás vrazila plačící žena. I v tom šeru jsme spatřili, že je potlučená a krvácí. Polyká slzy a křičí, že právě utekla od manžela. V poslední době ji začal bít. Bití bylo stále četnější a surovější. Hlad a válečné strádání zvládnout změnit i naše nejbližší ve stvůry.
Žena nás prosí, abychom ji vzali do našeho úkrytu. Pokud je ochotna odejít s naprosto cizími lidmi, musí být opravdu zoufalá…
> Odmítneme. Není to naše starost – žena jde chvilku za námi, pláče a prosí, ale nakonec se zastaví a zůstane. Cítíme se hrozně, ale nemůžeme pomoci každému. [to=BTG].
> Vezmeme ji s sebou – žena na nás počká opodál a pak se společně vrátíme do našeho úkrytu. Napište na prázdný žeton „Sabina, 1736“ a položte ho na hromádku nálezů. Když se vrátíte do úkrytu, vyhodnoťte scénu 1736.
", "1736": "1736
Žeton „Sabina“ od této chvíle představuje ženu, kterou jsme zachránili a vzali ji k sobě do úkrytu. Položte tento žeton na vrch balíčku osudu.


SABINA:


Na začátku každé fáze úsvitu vyhodnoťte následující pravidla:


Sabina potřebuje ošetřit – její zranění jsou horší, než jsme mysleli. Odhoďte 1 obvazy a hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, Sabina zemře.
Sabina musí jíst – odhoďte 1 zeleninu/ syrové jídlo/konzervu nebo hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, žena se rozhodne, že bude lepší vrátit se ke svému trýzniteli, než hladově a odejde.
Pokud Sabina zemře nebo odejde, hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. Odstraňte žeton „Sabina“ ze hry.
Stíny z minulosti – hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1, viz [to=1297].
> Mezitím [to=BTG].
", "1297": "1297
Prásk! Nějaký rozzlobený a opilý muž buší do dveří našeho úkrytu sekerou. Z jeho blábolení uhádneme, se je to Sabinin manžel. Nějak se mu podařilo nás najít! Ignoruje všechno, co se mu snažíme říct. Dveře povolí pod jeho údery, muž vstoupí a ukáže zbraní na nás. Musíme bojovat!
Táhněte 1 žeton nepřítele. Muž je ozbrojen sekerou.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemohou postavy uprchnout.
> Po boji, pokud se vám podařilo Sabinina manžela zabít, viz [to=1499].
> Po boji, pokud Sabinin manžel zabil postavy na hlídce, odstraňte žeton „Sabina“ ze hry. Přejděte k fázi úsvitu a [to=BTG].
", "1499": "1499
Žena vyjde ze skrýše a smutně pohlédne na manželovo tělo. Když teď ví, že ji už nikdy nebude trýznit, rozhodne se vrátit domů. Jdeme s čerstvou vdovou a na oplátku od ní dostaneme věci jejího zesnulého chotě a nějaké šperky.
Přidejte do vašeho skladiště 1 rozbitou pistoli, 1 sekeru, 1 pálenku a 1 šperky. Odstraňte žeton „Sabina“ ze hry.
> Přejděte k fázi úsvitu a [to=BTG].
", "30": "30
Naši pozornost přilákají barevné skvrny v moři šedivých sutin. Obchodník, sedící u zdi děravé od kulek jako ementál, vystavuje neobvyklé zboží: malé, barevné balíčky ovázané červenými stužkami. Mnoho z nich je ozdobeno nápisy psanými pastelkou nebo samolepkami ve tvaru srdce.
Vybízí nás, ať si jeho zboží prohlédneme a otevře jeden z balíčků. Obsahuje nějaké sladkosti, malé hračky a dopis. Jasně vidíme nápis „Není určeno k prodeji“ a krátkou zprávu charitativní organizace.
Zdá se, že děti z jiných zemí připravily tyto balíčky pro děti z našeho válkou zmítaného města. Tento chytrák se k nim nějak dostal a nyní je prodává za vysoké ceny.
Když ukážeme na znak organizace, muž se nám vysměje a řekne, že se vyrovná jak s výčitkami svědomí, tak s nářky všetečných lidí z prázdným žaludkem, jako jsme my.
Z nějakého důvodu si je podezřele jist sám sebou a nemá strach z cizích lidí.
Můžete koupit 1-10 balíčků. Za každý balíček odhoďte z hromádky nálezů žetony v tržní hodnotě 5 a více. Za každý balíček hoďte černou kostkou a určete, co je uvnitř. Padne-li 1-2, bude tam 1 cukr a 1 káva. Padne-li 3-7, objevíte tam 1 zeleninu a 1 kávu. Je-li výsledkem hodu 8-9, bude balíček obsahovat 1 syrové jídlo a 1 cukr. Padne-li 10, získáte 1 konzervu a 1 kávu.
> Vezmeme si od něj balíčky násilím. Stejně mu ve skutečnosti nepatří – viz [to=1108].
> Necháme ho být. Pokrčíme rameny a odejdeme. Za rohem vidíme dvě pohublé děti, hladově pokukující po balíčcích. Potlačíme vztek. Není to ale naše starost. [to=BTG].
", "1108": "1108
Ani jsme s ním nemuseli bojovat. Když viděl naše odhodlání, utekl do tmavé uličky. Zůstali jsme tu s balíčky sami.
Za chvíli se přišourali další zákazníci – pohublá žena, zasmušilý muž, děti.
Vraťte všechny zbývající karty průzkumu.
> Prodáme/necháme si balíčky sami – pokud u sebe máme zbraně, nebo je celková zdatnost přítomných postav vyšší než 1, viz [to=1555].
> Necháme si jen pár balíčků a zbytek rozdáme – viz [to=1865].
", "1555": "1555
Je zde 10 balíčků. Můžeme si vzít, kolik chceme a zbytek prodat.
V tomhle městě není nic zadarmo. Za pár hodin je většina balíčků prodána. Ti, kdo neměli nic zajímavého na výměnu, odešli s prázdnou, dokonce i děti. Cítili jsme se strašně, ale na obchodu jsme dost zbohatli Otevřeme zbytek balíčků a vyhazujeme kresby a další nepotřebný odpad.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Prodej balíčků: Vynásobte počet prodaných balíčků 5 – tolik postavy vydělaly. Přidejte na hromádku nálezů libovolné žetony (kromě červených) v celkové tržní hodnotě rovnající se utržené částce.
Podíváme se, co je v balíčcích, které jsme si nechali. Za každý neprodaný balíček hoďte černou kostkou a určete, co je uvnitř. Padne-li 1-2, bude tam 1 cukr a 1 káva. Padne-li 3-7, objevíte tam 1 zeleninu a 1 kávu. Je-li výsledkem hodu 8-9, bude balíček obsahovat 1 syrové jídlo a 1 cukr. Padne-li 10, získáte 1 konzervu a 1 kávu.
> Konec představení. Jdeme – viz [to=482].
", "1865": "1865
Necháme si pro sebe 1-3 balíčky (vyberte, kolik balíčků si necháte).
Na začátku jsou lidé šokováni. Poté nám hluboce děkují. Zpoza rohu se vynoří dva kluci. Když jim dáme dárek, poprvé po několika měsících slyšíme smích šťastných dětí. Ozvěny toho smíchu nám zní v uších ještě dlouho poté…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Podíváme se, co je v balíčcích, které jsme si nechali. Za každý balíček hoďte černou kostkou a určete, co je uvnitř. Padne-li 1-2, bude tam 1 cukr a 1 káva. Padne-li 3-7, objevíte tam 1 zeleninu a 1 kávu. Je-li výsledkem hodu 8-9, bude balíček obsahovat 1 syrové jídlo a 1 cukr. Padne-li 10, získáte 1 konzervu a 1 kávu.
> Je čas se vrátit – viz [to=482].
", "482": "482
Vracíme se zničenými ulicemi. Náhle nás obklopí skupina ponurých lupičů. Mezi nimi poznáváme jednu osobu – je to muž, kterému jsme sebrali dětské balíčky. Prahne po pomstě a blíží se k nám se svými kumpány...
Táhněte 4 žetony nepřátel. Muži jsou ozbrojeni:


A – ničím,


B – nožem,


C – nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Když zabijeme dva z nich, zbytek uteče – viz [to=622].
> Kdykoli můžeme vykřiknou „Stůjte, dáme vám všechno“, zvednout ruce nad hlavu a doufat v milost – viz [to=897].
", "897": "897
Odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů.
> Pokud je celková tržní hodnota žetonů vyšší než 40, nechají postavy jít. [to=BTG].
> Pokud je celková tržní hodnota nižší – rozdělte mezi přítomné postavy 3 zranění a [to=BTG].
", "622": "622
Dva mrtví bandité leží na špinavé zemi.
Můžeme je prohledat a vzít si, co mají u sebe – přidejte na hromádku nálezů 1 nůž a 2 cigarety.
> [to=BTG].
", "72": "72
Nemáme pocit, že tady zbyl někdo, kdo ještě věří, že mírové síly jsou schopny nám jakkoli pomoci. Dokonce i kdyby tu byl někdo tak naivní a věřil, že pomoci mohou, tato víra by rychle vzala za své ve chvíli, kdy by se setkal s Pierrem. Pierre má bílou přilbu, a když se jeho nadřízení nedívají, prodává zboží z humanitárních dodávek. Každý v tomto městě ví, na koho se obrátit, když něco potřebuje: někoho, kdo prodává benzín, někoho dalšího, kdo prodává jídlo a víno...
Klepy tvrdí, že jeden z vyšších důstojníků vám může za dva tisíce dolarů zajistit doklady k převozu.
Jsme nedaleko a vidíme světla a drátěný plot ohraničující vstup do bezpečné zóny. Můžeme ji navštívit a koupit nějaké jídlo... a snad i další potřebné věci.
> Pojďme tam – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1130].
> Poradíme si sami – [to=BTG].
", "1130": "1130
„Dnes kuchyně podává šťovíkovou polévku. Copak byste, pánové, rádi?“ – říká Pierre, když se k němu přiblížíme.
Pohlédneme na tekutinu. Vypadá jako ohřátá špinavá voda.
„Potřebujeme... pár plechovek“ – odpovíme tiše, ačkoli to on by se měl cítit zahanbeně.
„Lituji, dnes nemám žádné takové lahůdky. Ale ukažte mi, co máte...“
Můžete koupit cokoli z následujícího: konzervy, syrové jídlo, zeleninu, cigarety, kávu (viz Deník: Obchod). Provize: 0.
> To je vše, co si můžeme dovolit. Čas se vrátit – [to=BTG].
", "372": "372
Je jasné, že někdo žil v tomto domě ještě před nedávnem. Je tu celkem čisto a pořádek, věci jsou úhledně naskládány do skříněk.
Na stolku uprostřed místnosti je starý televizor a přehrávač videokazet spojené se záložní baterií. Vedle leží kazeta datovaná na začátek války.
> Vezmeme si generátor a pokračujeme v prohledávání domu – přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky a 2 elektronické součástky a [to=BTG].
> Pokusíme se zařízení zprovoznit a podíváme se na kazetu – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=926].", "926": "926
Připojili jsme kabely a vložili kazetu do přehrávače. Na videu je starší manželský pár. Muž ukazuje do okna a říká, že úroda hroznů byla letos obzvláště dobrá. Žena bere ze zamčené skříňky šperkovnici a říká, že je vděčná za náhrdelník, který dostala a že se jí líbí. Posílají pozdravy, ptají se na vnoučata a spolu doufají, že příští měsíc navštíví své děti v zahraničí.
Nahrávka končí. V rohu místnosti si všimneme skříňky z videa. Je zamčená a zámek vypadá solidně. Uděláme hluk, ale určitě ji otevřeme.
Vezmeme si baterii – přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky a 2 elektronické součástky.
Můžeme otevřít skříňku – zvyšte úroveň hluku o 3. Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
> [to=BTG].", "1887": "1887
Od prvních slov si uvědomujeme, že se tento rozhovor neubírá správným směrem. Vojáci jsou naštvaní, že jsme je přerušili… a kvůli tomu, že podle nás udělali chybu.
Usoudili, že když se snažíme pomoci nepřátelskému špiónovi uniknout, musíme být sympatizanti. Sáhnou pro zbraně.
Táhněte 2 žetony nepřátel. Oba vojáci jsou ozbrojeni pistolí.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Soused se ztratil ještě dříve, než padl první výstřel.
> Po boji – viz [to=947].", "947": "947
Přidejte na hromádku nálezů zbraně nepřátel zabitých v boji.
Napište na prázdný žeton „Výsledek 1-3 = [to=1359]“ a položte ho na balíček návštěvníků. Od této chvíle kdykoli táhnete kartu návštěvníka, hoďte černou kostkou…
> …pokud hodíte 1, 2 nebo 3, místo táhnutí karty viz [to=1359].
> [to=BTG].", "1359": "1359
(Pro připomínku viz [to=947])
Soused, jehož jsme dříve zachránili ze spárů dvou vojáků, nám nyní nesměle klepe na dveře. Stydí se za to, že utekl ve chvíli, kdy boj začal. Děkuje nám za záchranu života a dává nám láhev pálenky a malý balíček.
„Toto patřilo mé matce. Díky… a omlouvám se.“
Otočí se a bez jediného pohledu odejde.
Přidejte do skladiště 1 šperky, 1 syrové jídlo a 1 pálenku.
> [to=BTG].", "588": "588
I během války děti zůstávají dětmi. Čtyři děti, tři kluci a dívka, si hrají na dvorku jedné z budov. Hrají si… na válku. „Střílí“ po sobě zpoza popelnic, beden a sutin. Vybudovali si jakési zákopy a z tyček vyrobili zbraně…
> Jsou to jen děti. Nevěnujeme jim pozornost – viz [to=1685].
> „Válka není hra! Běžte domů, hned!“ – viz [to=1260].", "1685": "1685
Jdeme si po svých. Ujdeme pár desítek metrů, když zaslechneme výbuch minometné střely. Chvíle uvažování – mohlo to být zrovna tam?
Běžíme co nejrychleji. Dětské zákopy jsou plné děr a dřevěné zbraně poházené po zemi. Zpod sutin vykukuje malá, bílá botka.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1260": "1260
Děti jsme vystrašily a ty se rozeběhly domů. Koukaly na nás zpoza dveří a o chvíli později se k nim přidala i jejich matka. Zmizeli v domě. Ušli jsme několik desítek metrů, když jsme zaslechli zásah minometem. Rozeběhli jsme se tím směrem – dvorek je posetý dírami a dětské „zákopy“ se změnily v hromadu sutin.
V jednom okně vidíme dětské tváře, jak si prohlíží své zničené hřiště. Jsou smutné, ale naživu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "715": "715
Dusivý zápach staroby pronikal do každého kouta tohoto místa. Jeho jediný obyvatel neopustil postel už hodně dlouho.
„Selmo, jsi to ty? Konečně ses vrátila?“ – zavolá muž s náznakem naděje a vynoří se zpoza hromady špinavých hadrů. Jeho tvář, zpustošená nemocí, tiše pozoruje naše kroky.
„Není tady co ukrást. Bejvalo, ale už není. Všecko je pryč, ha ha!“
Jeho smích je přerušen záchvatem kašle a tvář se mu zkroutí bolestí. Odstoupíme od lůžka, abychom nechytili nic z toho, čím trpí. Není pochyb, že stařec je ve své poslední hodince. Je vyzáblý, velmi nemocný a jak jsme si všimli, zraněný na hlavě. Nikdo ho ještě neošetřil.
V jeho stavu mu jen můžeme ulehčit jeho utrpení, nic víc.
> Odejdeme odtud. Nic tady nemůžeme udělat – [to=BTG].
> Nemůžeme ho tady takhle nechat. Pomůžeme mu, i když jen trochu – odhoďte z hromádky nálezů 1 léky/obvazy/syrové jídlo/konzervu – viz [to=1032].", "1032": "1032
Muži se na chvíli vrátila jasná mysl, ale mluvení ho zjevně silně vyčerpává. Lituje, že se nám nemá čím odvděčit.
Kdysi by toho byl schopen. Před válkou vyhrál v největší loterii v zemi, ale všechno prosázel a prohrál. Znovu se zasměje, ale smích končí dalším záchvatem kašle a náhle je muž opět zesláblý.
Počkáme, než usne a odejdeme. Víc pro něj udělat nemůžeme.
> Jdeme pryč – [to=BTG].", "673": "673
Někdy je obtížné si uvědomit, že ti, co nosí vojenské uniformy, jsou také lidé jako my.
Skupina vojáků se ukryla v rozpadlém bytě. Nášivky mají odtržené. Ve tvářích se jim zračí zoufalství a skrz obvazy prosakuje krev. Jsou to zlomení muži. Nedá se posoudit, na které straně bojovali.
„Hej! Nechceme bojovat! Nechte nás být.“
> Raději půjdeme – beze slova odejdeme – viz [to=367].
> Tři zranění a vyčerpaní muži – co kdybychom se pokusili vzít jim zbraně? – viz [to=987].
> Řekněme o nich na nejbližším vojenském stanovišti. Možná za to něco dostaneme… – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1778].", "367": "367
„Nejspíš sem někoho přivedou, musíme se pohnout…“ – říkal tichý hlas.
> [to=BTG].", "987": "987
Táhněte 3 žetony nepřátel. Vojáci jsou ozbrojeni:


A: nožem,


B: pistolí,


C: samopalem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
V tomto boji nebudou nepřátelé využívat svou zdatnost.
Pokud 1 nepřítel zemře, ostatní se pokusí utéci – v tu chvíli můžete provést útok ze zálohy.
Po boji přidejte zbraně zabitých nepřátel na hromádku nálezů.


Po téhle bitce se necítíme moc příjemně…


Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1778": "1778
Vojáci si nás klidně vyslechli. Někteří z nich ani nepřestali hrát karty, popíjet, či si vychutnávat jiná potěšení. Když jsme domluvili, velitel pokýval hlavou.
„Asi to budou povstalci. Dostaneme je později. Dobrá, teď zmizte.“
> [to=BTG].", "120": "120
Opilecké řeči a křik ruší noční ticho. Kdo by byl tak hloupý a přitahoval k sobě pozornost? Aha, jsou to povstalci! Chlast a bouchačky jim dodávají sebevědomí, které je pro nás nedosažitelné a smrtící.Co kdybychom se pokusili jim něco sebrat?
> Pokusíme se k nim připlížit. Možná se nám podaří jim něco vzít, zvlášť když jsou tak opilí – viz [to=1610].
> Nebudeme to pokoušet, nemuselo by to pro nás dopadnout dobře – [to=BTG].", "1610": "1610
Pomalu se plazíme tmou. Nyní jen musíme počkat na správnou chvíli…
> Rozhodneme se v tom nepokračovat, je to příliš riskantní – [to=BTG]


Nebo zkusíme štěstí…


Vraťte tolik karet průzkumu, kolik chcete a počkejte na správný moment k útoku.
Hoďte černou kostkou a přičtěte výsledek k počtu vrácených karet průzkumu.
Pokud je přítomna Arica, přičtěte k výsledku dalších 5.
> Padne-li 1-6, viz [to=1081].
> Padne-li 7-10, viz [to=725].
", "1081": "1081
„Hej! Co si, kurva, myslíš, že děláš?!“
Táhněte 4 žetony nepřátel. Vojáci jsou ozbrojeni:


A: nožem,


B: pistolí,


C: samopalem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).


Po prvním kole boje se jich objeví víc, takže jediná šance je pokusit se uprchnout nebo:


> Se můžeme pokusit boj zastavit – viz [to=40].
(Jednu z těchto voleb si musíte zvolit – nelze pokračovat v boji, respektive by se taková volba rovnala smrti všech přítomných postav.)
", "1728": "1728
Ti zmetci se okamžitě vypařili. Zanechali po sobě na zemi polomrtvého muže. Podíváme se, jak je na tom. Žije, ale není v nejlepším stavu…
> Viz [to=1231].", "548": "548
Konečně jsou pryč. Přistoupíme k ležící postavě. Je pozdě. Nedali mu šanci…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1231": "1231
Konečně se probral.
„Díky za všechno… Ti lidé by mě bez váhání zabili. Před válkou jsme byli sousedé. Neměli jsme se moc v lásce – měli jsme, rozumíte, typické sousedské rozmíšky. Ale teď se pravidla změnila, a pokud máte sílu, můžete si dělat, co se vám zachce… A jim se zachtělo mého bytu a mých věcí. A kdyby nebylo vás… no… Díky.“
> Pokud jsou v tuto chvíli ve hře 4 postavy, viz [to=209].
> Pokud jsou v tuto chvíli ve hře méně než 4 postavy, viz [to=966].
", "209": "209
„Oplatím vám tuto laskavost vším, co mám…“
Po čtvrthodině odcházíme s balíkem navíc. Toho muže jsme již nikdy neviděli. Doufáme, že si pro sebe našel nějaké místo a podařilo se mu v tomto nemocném světě přežít.
Přidejte na hromádku nálezů 2 zeleniny a 1 léky.
> [to=BTG].", "966": "966
> „Máme v našem úkrytu ještě nějaké místo, možná byste mohl jít s námi,“ – viz [to=1636].
> „Určitě najdete nějaké bezpečné místo, město je velké,“ – viz [to=209].
", "1636": "1636
Táhněte z balíčku nepoužitých postav kartu postavy a přidejte jej ke své skupině.
Položte na kartu postavy žeton zranění na úrovni 2.
Přidejte na hromádku nálezů 2 zeleniny a 1 léky.
Tato postava dokončí fázi s postavami prohledávání a vrátí se s nimi do úkrytu. Od této chvíle je součástí skupiny.
> [to=BTG].", "394": "394
Zakopli jsme o tělo ležící v sutinách. Slyšíme bolestivý vzdech.
„Jíst…“ – ozvala se tichá prosba.
> Podělíme se o jídlo, které máme – odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu – viz [to=167].
> „Je nám líto, nic nemáme. Zůstaňte v klidu, bude to dobré“ – jdeme dále. Viz [to=985].", "167": "167
Po několika minutách slabosti se osoba probere. Můžeme si promluvit.


„Vezměte mě s sebou, přinesu vám užitek… Jen mě tu nenechávejte…“


> Pokud jsou v tuto chvíli ve hře 4 postavy, nebo pokud nechcete, aby se k vaší skupině připojovala cizí osoba, viz [to=1742].
> Pokud jsou v tuto chvíli ve hře 3 postavy či méně a chcete, aby se k vám přidala cizí osoba – musíme pomoci této oslabené osobě dostat se do našeho úkrytu (považujte jeho hmotnost za 3) – vraťte všechny karty průzkumu a viz [to=1333].", "985": "985
Ale my víme, že nic nebude dobré. Brzy se připojí k zástupům scvrklých těl, rozesetých po městě.
Ani nechceme uvažovat o tom, kdo to vlastně byl: co dělal před válkou, koho ztratil, jaké byly jeho plány. Nepodařilo se mu přežít.
Pokud jsme s sebou měli jídlo, ale nepodělili jsme se – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1742": "1742
„Samozřejmě, rozumím. Alespoň mě nechte jít s vámi, najdu si prázdné místo někde poblíž…“
„Jasně, budeme vás na cestě zpět podpírat.“
Pokud chcete, můžete dodržet slovo a vzít tohoto muže do naší čtvrti – v takovém případě snižte souhrnnou nosnost skupiny o 3.
Nebo se můžete vrátit do úkrytu jinudy a vyhnout se tak setkání s ním – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1333": "1333
Táhněte z balíčku nepoužitých postav kartu a přidejte ji ke své skupině.
Položte na kartu této postavy žeton hladu na úrovni dva.
Tato postava dokončí fázi prohledávání s postavami a vrátí se s nimi úkrytu (považujte ji za žeton o hmotnosti za 3). Od této chvíle je součástí skupiny.
> [to=BTG].", "888": "888
Nejprve to znělo jako konverzace. Po chvíli se ukázalo, že ve tmě se nachází mrtvola s vysílačkou připnutou k opasku. Někdo mluví…
> Zvedneme vysílačku a zeptáme se: „Kdo je tam?“ – viz [to=1281].
> Rychle odejdeme – nemáme ponětí, kdo ho zabil. Mohl by být stále někde tady – přidejte na hromádku nálezů 1 elektronickou součástku a [to=BTG].", "1281": "1281
„Haló? Váš člověk je mrtvý…“ – je to první věc, která nám skočí na jazyk.
„Aha, takže máme na druhé straně někoho dalšího k eliminaci. Vy jste zabili Stipa, nebo někdo jiný?“ odpoví hlas na druhé straně.
„Někdo jiný. Už tady ležel…“
„Jasně, chápu. Takže… Jak se máte? Řekněte mi svou adresu a já vám pošlu kulku, určenou speciálně pro vás.“ Hovořící se zjevně baví.
Vysílačku vypneme. Je nám zle z rozhovoru s vrahem na druhé straně… přinejmenším v tuto chvíli.
Napište na prázdný žeton „Vysílačka, [to=205]“ a položte ho na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s hodnotou 3 a hmotností 1.
> Kdykoli můžete vysílačku zapnout a zkusit mluvit s nepřítelem na druhé straně – viz [to=205].
> Mezitím [to=BTG].
", "205": "205
Považujte tento žeton za šedý žeton s hodnotou 3 a hmotností 1.
Kdykoli jej můžete vyměnit za 1 elektronickou součástku.


Rovněž můžete kdykoli vysílačku zapnout a zkusit mluvit s nepřítelem na druhé straně:


„Haló, je tam někdo?“ ptáme se a netušíme, co očekávat od osoby na druhé straně.
„Jo, jsem tady. Jak se vede, nepřátelé? Nuda?“
> „Můžete si zapsat, kde bydlíme. Zaskočit a zkusit štěstí, jestli na to vůbec máte odvahu.“ – viz [to=1012].
> „Nejspíš jste v armádě dobrovolně, že? Musíte být skvělý voják, pravda?“ – viz [to=1766].
> „Je na obzoru nějaký útok? No tak, přece byste nezmeškal pach krve? Děláte vůbec něco, pohybujete se, nebo jen sedíte v těch kopcích a střílíte civilisty?“ – viz [to=1092].
> „Odkud jste? Jmenujete se nějak?“ – viz [to=1200].
> „Povězte, jaké to je, být sériovým vrahem?“ – viz [to=1375].
> „Nic zvláštního. Jen si ověřujeme, jestli stále žijete.“ – [to=BTG].
", "1012": "1012
Z vysílačky se ozve smích.
„A co po válce? Doba je nejistá a, víte, zatím nejsme moc dobří přátelé – někdo by mohl třeba zemřít. A nechci to být já.“ – hovořící zní pobaveně.
> [to=BTG].", "1375": "1375
Ve vysílačce několikrát zapraskalo, jakoby osoba na druhém konci chtěla něco říci, ale váhala. Nakonec se ozvalo:
„A co myslíte…?“
Pak ukončila spojení. Již se nám tohoto nepřítele nepodařilo nikdy zkontaktovat.
Odstraňte tento žeton ze hry.
Přidejte na hromádku nálezů 1 elektronickou součástku.
> [to=BTG].v", "1766": "1766
„Ó ano, skvělý. Abych řekl pravdu, raději bych znovu učil děcka angličtinu, ale dělám to, co je potřeba. Pokouším se. Víte… Nejsem špatný střelec. Ve skutečnosti pro to mám celkem talent! Už jsem přestal počítat úspěšné zásahy. Možná jednou dostanu i vás… he he he. Vlastně bylo příjemné si s vámi popovídat, takže mi asi bude smutno, až vás vypnu…“
„Hele! Mám nápad! Začněte nosit bílé klobouky! Nestřílím na lidi, co je nosí!“ – slyšíme z druhé strany chcechot.
> [to=BTG].", "1092": "1092
„Doufám, že se jednoho dne pohnu. Je tady opravdu nuda a chlapi už z toho trošku blbou. Až budete všichni mrtví, asi začneme střílet po sobě… he he he. Je to ošklivý zvyk.“
> [to=BTG].", "1200": "1200
„Jasně, že mám! Když jsem se narodil, táta vybral „Jure“. Nejspíš by byl zatraceně hrdý, kdyby mě teď viděl! Poručík Jure – jo jo, jen si můžu představovat, jak hrdý by byl. Žili jsme ve starém městě, a kdybyste tam teď přišli, asi byste našli mou sbírku desek. Neměl jsem čas si ji vzít s sebou. Sbíral jsem je půlku života a teď se tam nejspíš jen rozpadají…“
> [to=BTG].", "545": "545
Švindlíři. Podvodníci. Prodavači snů. Naučili jsme se mít se na pozoru před vším, co zní moc hezky, než aby to mohla být pravda. To je důvod, proč jsme muže, jenž nás začal obtěžovat na ulici, poslouchali jen s velkými pochybnostmi. Byl malý, ošklivý a vypadal jako žebrák. Kolébal se na svých berličkách a jedna jeho noha byla ovázána špinavým obvazem. Řekl nám, že zná cestu přes kanály, staré sklepy a nepoužívané teplovody, kterými se dostaneme bezpečně do vzdálenějších čtvrtí. Cesta byla relativně nedotčená boji a už se tam ukázalo několik hledačů.
Muž je připraven nám cestu ukázat. Ovšem za to chce pochopitelně něco cenného.
> Rozhodneme se jít – vraťte 2 karty průzkumu, odhoďte žetony o celkové hodnotě 5 či více a viz [to=46].
> Neexistuje, abychom s tímto prohnaným chlapíkem lezli do kanálů! – [to=BTG].
", "46": "46
Sešli jsme společně do zapáchajících kanálů. Snažili jsme se nespustit z něj oči, protože jsme se obávali, že by mohl zmizet s našimi cennostmi. Postupně nás vedl hlouběji a hlouběji do podzemního bludiště. Cesta byla bezpečná, ale několikrát jsme se téměř zasekli v úzkém průchodu. Jednou jsme museli našeho průvodce popadnout za ruce a pomoci mu utíkat, abychom se vyhnuli hlídce ozbrojených banditů. Nakonec jsme dosáhli cíle. Unavení a zapáchající jsme vylezli z kanálové šachty.
Náš průvodce říkal pravdu. Před námi byly budovy, které vypadaly v mnohem lepším stavu – a zjevně nedotčené vykradači – než ty v naší čtvrti.
Vyměňte aktuální kartu lokace za libovolnou kartu z balíčku lokací.
Napište na prázdný žeton „Nálezy x2, 46“ a položte ho na tuto lokaci. Kdykoli v této lokaci táhnete kartu nálezů, vezměte dvě a vyhodnoťte je obě.
> [to=BTG].", "283": "283
Ocitli jsme se v malém, tmavém a ošklivě páchnoucím bytě, který vypadal naprosto opuštěně. Náhodou jsme kopli do staré plechovky a to, co vypadalo jako hromada hadrů, se začalo náhle pohybovat.
„Alisa? Ivanka?“ – ozval se hlas plný naděje.
Je to žena středního věku. Je neuvěřitelně vyzáblá a zanedbaná, její vlasy se spojily do jednoho velkého slepence. Nicméně její příběh je ještě hrozivější než její vzhled.
„Měla jsem dvě dcery. Krásné dcery. Sedmnáct a čtrnáct. Jenže pak přišla armáda a začala odvádět všechny hezké dívky z okolí. Prý pro důstojnický klub. Snažila jsem se má zlatíčka ukrýt, ale našli je. Řekli, že se sem budou moci vrátit, pokud budou poslušné. Řekla jsem jim, aby byly poslušné, aby udělaly všechno, co po nich budou chtít. Rozumíte? Všechno! A teď jen čekám. Měly by se vrátit, ne? Byly přece poslušné…“
Stav místnosti naznačuje, že zde žena byla sama mnoho dní.
> Pomůžeme jí vstát. Žena si musí obnovit nějakou samostatnost, jinak zemře – viz [to=964].
> Bude lepší, nechat ji samotnou. Nemůžeme jí pomoci – [to=BTG].
", "964": "964
Pomůžeme ženě vstát a trochu se očistit. Pustíme dovnitř čerstvý vzduch a světlo. Vysvětlíme jí, že pokud chce své dcery ještě někdy spatřit, pak se o sebe musí umět postarat sama. Naneštěstí jsme tím prořeknutím dali najevo, že by se měla připravit na nejhorší.
Žena se na nás vrhne. V ruce má nůž, který měla ukrytý kdesi v záhybech šatstva. Jsme šokováni tím náhlým vzplanutím zuřivosti. Zpacifikujeme ji, ale dříve stačí jednoho z nás pořezat na ruce.
Opustíme byt, pronásledováni jejími vzteklými kletbami. Z tohoto selhání nás naplňuje hořkost.
Vybraná postava utrpí 1 zranění.
> [to=BTG].", "18": "18
Když jsme vstoupili, ihned jsme ucítili, že něco není v pořádku. Toto místo mělo být opuštěné, ale určitě tu někdo je. Z vedlejší místnosti slyšíme hlasy a pod dveřmi prosvítá světlo. Přiblížíme se ke dveřím a nakoukneme klíčovou dírkou. U zdi sedí na staré matraci dva muži. Jsou zabaleni do dek a snaží se zahřát. Uprostřed místnosti hoří malý ohýnek. Slyšíme, o čem si povídají.
> Poslechneme si blíže, o čem mluví –vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1052].
> Nemáme na to čas – [to=BTG].", "1052": "1052
Konverzace je zajímavá…
„Je to opravdová příležitost. Odchází z divadla každou noc hledat jídlo a nenechává nikoho na stráži. Má je v suterénu pod schody. Musíme tam jen dojít a popadnout je a on nikdy nezjistí, že jsme to byli my. Když odchází, zapře bránu před domem cihlou – kdyby to neudělal, sama se otevře. Během půl hodiny jsme uvnitř, jako kdyby nám to tam patřilo!“ povídá první muž.
„Ale opravdu bychom neměli…“ odpovídá druhý.
„Zapomněl jsi, jak tě podvedl a tys musel na policii hrát hlupáka? Hodil všechno na tebe!“ zvedá hlas první muž.
„Máš pravdu… Jasně, máš pravdu. Vyrazíme za hodinu nebo dvě. Musím si zahřát ruce, jinak mi upadnou. Zatím si zdřímni.“
O čem to mohou mluvit? Co je v tom domě tak cenné. V divadle… Počkat, divadlo – víme, kde to je!
> Podíváme se sami na místo, o kterém mluvili, dříve, než se tam dostanou oni – viz [to=736].
> Počkáme, až tam ti dva odejdou a podíváme se, co tady mají – viz [to=1811].
> Nebudeme nikomu krást – [to=BTG].
", "736": "736
Našli jsme ruiny divadla. Brána je zajištěna kusem cihly, jak říkali. Tiše vejdeme a malým okénkem se protáhneme do suterénu.
Hledání nám zabere pár minut. Vyplatilo se to…
Přidejte na hromádku nálezů 2 konzervy, 2 syrová jídla a 2x čistý líh.
Cestou zpět vrátíme cihlu na místo.
> [to=BTG].", "1811": "1811
Zdřímli si, zahřáli se a odešli. Mezitím jsme se porozhlédli po jejich úkrytu. Vyplatilo se to…
Přidejte na hromádku nálezů 1 syrové jídlo, 1 pálenku, 1 kávu, 2 cigarety a 1 šperky.
> [to=BTG].", "730": "730
U stěny budovy klečí na chodníku vedle mrtvoly dívka. Hlasitě vzlyká. Zpomalíme a podezřívavě se rozhlédneme – její pláč by mohl přilákat další lidi a v dnešním světě si musíte dávat pozor na každého. Nikdo kolem není.
> Přijdeme k dívce a pokusíme se zjistit, co se stalo – viz [to=82].
> Necháme to být a pokračujeme dále – [to=BTG].
", "82": "82
Přijdeme k dívce, abychom zjistili, jestli můžeme něco udělat, a rychle zjistíme, že se zde udála střelba. Jedinou obětí byla dívčina sestra a v kaluži krve na chodníku leží právě její tělo.
„Vyrůstaly jsme s Irinou v dětském domově. Měly jsme pouze jedna druhou, nikoho jiného. Teď jsem sama“ vzlyká a drží si sestřinu ruku na tváři.
> Musíme ji přesvědčit, že zde nemůže zůstat – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1216].
> Po několika utěšujících slovech pokračujeme – viz [to=1830].", "1216": "1216
Když se ji pokoušíme odvést na bezpečnější místo, vzdoruje vší silou. Uklidní se, až když slíbíme pohřbít její zabitou sestru.
Najdeme místo pro pohřbení mrtvé dívky na nedalekém náměstí. Muž z vedlejšího domu nám nabídne lopatu, když vidí, že se snažíme vyhloubit hrob pouhýma rukama.
Když pohřeb dokončíme, dívka položí na hrob zkrvavený šátek své sestry a v slzách poklekne. Nakonec se pomalu odšourá do svého úkrytu. Sama.
> [to=BTG].", "1830": "1830
Dívka s námi nechce mluvit. Žádný z našich argumentů ohledně bezpečí, vojenských hlídek, ani odstřelovačů ji nedonutí odejít. Neposlouchá, když říkáme, jak je nám to líto, že každý z nás ztratil někoho drahého, a že víme, jak se cítí. Jakoby si právě zvolila svůj osud.
Jsme si vědomi smrtelného nebezpečí, pokud se tu dále zdržíme, takže se s dívkou rozloučíme a odejdeme.
Než zajdeme za roh, ozve se výstřel. Neodvažujeme se vrátit. Víme, co se stalo: Irina a její sestra jsou znovu spolu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "830": "830
Bylo to celkem hlasité. Následkem toho jsme neváhali a násilím se probili přes suterény, jak jsme prostupovali mezi budovami. Prostupovali jsme sutinami a tunami odpadků doprovázených zápachem plesniviny, prachu a války. Snad jsme již prošli nejnebezpečnější oblast. Nyní už můžeme na ulici. Rádi bychom si protáhli nohy a nadechli se čerstvého vzduchu.
Konečně jsme rozbili dveře a dostali se do místnosti, odkud je přístup na ulici. Když zjistíme, kde se nacházíme, nemůžeme se ubránit smíchu.
Jsme v cukrárně. Má poctivé, ocelové bezpečnostní rolety a zjevně se sem nikdo od začátku války nedostal.
> Jíme čokoládu, i když není nejčerstvější na světě – nejprve naplníme sebe, potom batohy – viz [to=211].
> Vezmeme tolik, kolik pobereme – viz [to=757].
", "211": "211
Bez váhání se vrhneme na sladkostmi zaplněné regály. Po půl hodině, kdy máme pusy umazané od čokolády, ruce lepkavé od sladkostí, ládujeme do batohů čokoládu, cukr a hromady jiných cukrovinek, které můžeme sníst, nebo vyměnit s jinými. „Jsme boháči“, pomyslíme si, když obchod opouštíme. Nicméně bolesti břicha nastanou dříve, než vůbec odejdeme.
Snižte úroveň hladu všech přítomných postav o 1, ale zvyšte jejich únavu o 1.
> Viz [to=1316].", "757": "757
Čokoládové tyčinky v barevných obalech, bonbóny v lesklých papírcích, krabice čokolády – všechno to skládáme do batohů, což vydává šustivý zvuk. Batohy máme plné. Je čas jít.
Zvyšte úroveň hluku o 1.
> Viz [to=1316].", "1793": "1793
Děti naší sousedky Eleny, pětiletý Sead a sedmiletá Arica, čekaly každou noc na zjevení víly Zubničky. Jejich matka jim vyprávěla, že Zubnička přijde k dětem vždy, když ztratí jeden ze svých mléčných zoubků. Naučily se, že když položí zoubek pod polštář, víla se v noci objeví, zoubek najde a vymění jej za nějaké peníze nebo sladkosti. Seadovi i Arice již nějaké zuby vypadly, ale víla nikdy nepřišla.
„Zubnička má těžké časy kvůli válce. Nemůže se k dětem dostat včas,“ vysvětlovala Elena dětem.
Když jsme zaklepali na Eleniny dveře, pozvala nás dovnitř. Odmítli jsme s tím, že ještě musíme něco zařídit. Potichoučku, aby to děti neslyšely, jsme jí předali sáček se sladkostmi.
„Potkali jsme vílu Zubničku. Nemohla přijít sama, ale požádala nás, abychom předali opožděné sladkosti. Omlouvá se, že je nemohla Seadovi a Arice dát dříve,“ řekli jsme a mrkli na Elenu.
Hleděla na nás zeširoka a do očí se jí draly slzy.
„Nevím… Nevím, jak vám poděkovat,“ odpověděla. Usmáli jsme se a rozloučili se. Je čas vrátit se domů.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1316": "1316
Napište na prázdný žeton „Sladkosti, 1316“ a udělejte tolik čárek, kolik jich unesete.


SLADKOSTI:


Každá čárka znamená dávku sladkostí o hmotnosti 1 a hodnotě 5. Každá dávka se rovná 1 zelenině (po snědení přeškrtněte 1 čárku).
> Během libovolné fáze úsvitu můžeme navštívit sousedy a dát nějaké sladkosti jejich dětem. Děti vždy milují sladkosti! – přeškrtněte 1 čárku na žetonu „Sladkosti“ a viz [to=1793].
> Mezitím [to=BTG].
", "843": "843
Opustíme budovu a přecházíme k další, když něco upoutá naše pohledy.
Díváme se na velký, potemnělý park, jeden z nejstarších parků ve městě. Je plný křovin - stromy byly pokáceny na palivové dříví již před dlouhou dobou. Jsou zde polámané lavičky, prkna z nich byla rovněž vytrhána na otop. Stojí tu též rozbitá fontána, kolem jsou velké trávníky. Už to ani není park, jen velká, zarostlá louka uprostřed města. Nikdo se nechodí, protože by se stal snadným terčem odstřelovačů.
Nicméně pilot blížícího se letadla musel toto místo považovat za vhodné pro shození několika balíků s potravinami. Takové shozy se v posledních týdnech odehrávají, ale nikdy jsme neměli štěstí a žádný nespatřili na vlastní oči.
Do samotného středu “parku” dopadla velká paleta s balíky a sedí na velké travnaté ploše. Uvnitř nás bojují pocity překvapení se strachem i hladem…
> Musíme si balíky zajistit pro sebe! – viz [to=495].
> Nic nás nepřesvědčí vlézt na otevřené prostranství ve středu parku. Byli bychom snadný cíl – viz [to=63]", "495": "495
Provedeme rychlé zhodnocení situace – nikdo kolem není. Pokud budeme jednat co nejrychleji, popadneme nějaký obsah palety dříve, než se sem dostane kdokoli jiný z lidí, kteří shoz viděli. Řítíme se parkem k paletě, roztrhneme ochrannou fólii a nacpeme si do batohů tolik zásob, kolik se nám podaří. V dálce slyšíme hlasy. Ozvaly se výstřely, musíme jít.
Za námi se rozpoutala bitva.
Přidejte na hromádku nálezů 3 konzervy, 2 léky, 1 kávu, 1 cukr a 3 cigarety.
> [to=BTG].", "63": "63
Domnívali jsme se, že kolem nikdo není, ale hluk letadla sem rychle přitáhl spoustu lidí. Schovávali jsme se jen pár minut, když oblast ožila.
Z různých částí parku přiběhlo několik lidí. Z úkrytu mezi sutinami a vraky aut sledujeme tento závod o humanitární pomoc jako nějaké sportovní utkání: kdo bude první a bude brát zlatou medaili? Náhle se ozve rána, pak zvuk výstřelu, výkřik a další výstřel.
Na trávu padli dva mrtví. Další se nehodlají vzdát a běží dál. Další oběť padne k zemi. Během několika minut všichni ti, kdo riskovali život při běhu k paletě, leží mrtví na studené, mokré trávě.
V rohu parku stojí tři ozbrojení muži a zjevně jsou potěšeni dobře odvedenou prací. Přijede vojenský náklaďák. Vojáci uloží paletu na korbu a zmizí.
> [to=BTG].
", "80": "80
Bzučení, tlumená hudba a slabé světlo vycházející z rozbitých oken nás přilákalo do této velké místnosti. Špinaví, otrhaní a hladoví lidé zírají na obraz promítaný na poničenou zeď. Za nimi dva muži obsluhují promítačku připojenou k baterii z náklaďáku. Mávají na nás, ať se posadíme a přidáme se k nim při sledování filmu. Dávají kultovní komedii z nedávných let. Možná není špatný nápad na chvíli zapomenout na válku…
> Čas je vzácný, ale chvíle odpočinku může být ještě cennější. Sedneme si a díváme se na film – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=842].
> Namísto sentimentality nad starými filmy bude lepší sehnat něco, co nám pomůže přežít - [to=BTG].
", "842": "842
Pokoušíme se najít místo a nakonec se nám podaří usadit se u stěny. Je těžké říci, co je víc fascinující: film sám, nebo tváře válkou znavených diváků. Jsou tady strhaní civilisté, zloději, děti, pašeráci, starší manželské páry, dezertéři – všichni se usmívají a společně si utírají slzy. Na chvíli cítíme, že jsme svázaní nepopsatelným poutem.
Ale tato chvíle je přerušena ránou. Bušení pažbou pušky vyrazí dveře na druhé strany místnosti. Vstoupí banda ozbrojených banditů a střílí do vzduchu. Lidé s křikem utíkají. Promítačka se převrhne a promítá tmavé, pokroucené tvary na zbytky stropu.
Též utíkáme k východu, ale je příliš malý. Ti, kdo se pokouší dostat ven, se zasekli a padají jeden přes druhého, ale lidé za nimi tlačí a působí mohutný nával těl. Snažíme se držet pospolu, ale síla zpanikařeného davu je ohromná. Lidé po sobě šlapou, buší do sebe a rvou se navzájem. Nezbyla ani stopa po pospolitosti, která existovala ještě před okamžikem. Teď se musíme snažit přežít…
1 vybraná postava utrpí 1 zranění.
> [to=BTG].
", "234": "234
Vyšel zpoza rohu, nahlas si broukal a točil svou puškou jako policajt pendrekem. V druhé drží láhev vodky. Kde se tu vzal, uprostřed noci, sám, v nepřátelské uniformě a opilecky hlučný? Zastavíme se a nevěříme vlastním očím. Ve dne nejspíš vraždí naše bratry a vylupuje naše domovy a teď se tu prochází jak na promenádě! Přišel se pobavit a pak to přehnal s alkoholem?
Nevšiml si nás. Okamžik před tím, než se podíval naším směrem, se rozhodl udělat si ve svém vystoupení přestávku. Zastavil se, přiložil láhev ke rtům a dopřál si pořádný doušek čiré tekutiny. Máme jen pár vteřin na rozhodnutí.
> Zabijeme ho, než zabije on nás – viz [to=1398].
> Pokusíme se mu vyrvat zbraň – viz [to=929].", "1398": "1398
Proveďte útok ze zálohy (viz Deník: Boj).
> Pokud způsobíte alespoň 2 zranění – viz [to=1577].
> Pokud ne – viz [to=1330].
", "929": "929
Proveďte útok ze zálohy (viz Deník: Boj).
> Pokud způsobíte alespoň 2 zranění – viz [to=1812].
> Pokud ne – viz [to=1330].", "1577": "1577
Dobře mířený úder opilého vojáka téměř srazil k zemi. Skočíme na něj a sevřeme mu ruce kolem krku. Muž rozhodí ruce, padne na zem a upustí láhev i pušku. Na někoho tak nalitého bojuje zdatně. Po chvíli jeho paže padnou bez života na zem.


„Za naše zničené životy…“


Vezmeme si zbraň. Tělo necháme tam, kde je.
Přidejte na hromádku nálezů 1 samopal a 3 náboje.
> [to=BTG].", "1812": "1812
Vrhli jsme se na vojáka. Vzali jsme mu pušku, zatlačili ho k zemi a pak utekli. Zaběhli jsme za roh a dívali se, co bude dál.
Vstal a nadával, protože si pořezal ruku o rozbitou láhev. Opřel se o zeďa odpotácel se pryč.
> Necháme ho jít do města. Město se o něj postará – viz [to=25].
> Předáme ho našim vojákům – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1404].", "25": "25
Oknem pozorujeme naši oběť, jak se vzdaluje. Podařilo se mu ujít pár set metrů, když zazněl výstřel. „Náš“ voják padl k zemi. Ze svých úkrytů se vynořila skupina ozbrojených civilistů. Přišli k tělu, prohledali kapsy a vzali si jeho kvalitní vojenské boty. Nakonec jeden z nich na mrtvolu plivnul a všichni se vrátili, odkud přišli.
> [to=BTG].", "1330": "1330
Voják, omámený alkoholem, sáhl po pušce. Odjistil ji a naslepo vypálil pár ran.
Hoďte černou kostkou za každou přítomnou postavu (každá postava může použít svou zdatnost). Výsledek 1-3 znamená zásah – tato postava utrpí 2 zranění.
To nevyšlo.
> Zkusíme to znovu – viz [to=1398].
> Vzdáme to a zmizíme od toho ozbrojeného ožraly tak daleko, jak to půjde. – [to=BTG].
", "1404": "1404
Znovu jsme na vojáka zaútočili. Pokoušel se bránit – mával kolem sebe rukama a nadával nám. Ale rána do zátylku jeho vlastní zbraní ho konečně utišila.
Popadli jsme ho pod ramena a vlekli ho k východu. Asi po hodině jsme dosáhli vojenského stanoviště,
Už z dálky viděli, koho přivádíme. Vyběhli ven a pomohli nám dostat ho do budovy. Poté nám jeden z nich přinesl nějaké konzervy a cigarety a kývl na nás hlavou.
Když opouštíme tábor, slyšíme, že vojáci mučí oběť, kterou jsme jim přivedli. Krutě ho bijí a řvou na něj.
„Dneska se tady pěkně pobavíme!“ vykřikl někdo.


Už jsme docela daleko, když zaslechneme ječivé „Slitování!“


Přidejte na hromádku nálezů 3 konzervy a 3 cigarety.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1314": "1314
Vojáci nejsou šťastní, když se objeví další svědci a popravu o chvíli odloží. Naše přítomnost muže uklidní. Spěšně nám vysvětlí, jak ztratil veškerý svůj majetek. Byl šťastný, že mu na jiném místě zůstaly aspoň synovy věci.
Jeden z vojáků sérií výstřelů navždy utne jeho slova. Voják se na nás výhrůžně podívá. Hlídka odejde a zanechá nás tu s tělem.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "688": "688
„Hej, vy!“
Ztuhneme uprostřed pohybu. Za sebou slyšíme kroky… a otočíme se. Na délku natažené paže stojí několik vojáků, s tvářemi pokrytými maskovací barvou.
Jeden z vojáků nám hodil něco těžkého, ale nepodařilo se nám to chytit. Věc spadla na zem s tupým žuchnutím.
Vojáci vybuchli smíchem.
„Obleč si tu vestu, uděláme si cvičení ve střelbě na cíl! Dělej, budeš v pohodě. Tohle je novej americkej vynález! Ha ha ha! Pohni, zdechlino!“
> Poslušně si vestu nasadíme – vyberte 1 postavu a viz [to=227].
> Snažíme se vojáky uprosit – viz [to=1234].
> V závodě o přežití se co nejrychleji rozběhneme, ačkoli je to téměř jistá sebevražda – viz [to=1732].
", "227": "227
Pomalu se nasoukáme do těžké neprůstřelné vesty. Stojíme několik metrů od vojáků, kteří se usmívají a nabíjejí zbraně. Zavřeme oči.
Chvilka nejistoty – pot nám stéká po zátylku a nohy jsou jako z gumy.
BUM! Do hrudi nás zasáhne silný úder. Všechen vzduch z plic je vytlačen ven, ale poté se můžeme znovu nadechnout. Kulka neprošla!


„Dobrá, teď už víme, že to funguje! Ha ha ha! Fajn, zkusíme jednu silnější!“


> Zůstaneme stát a čekáme na další výstřel – viz [to=1939].
> Pokusíme se vojáky uprosit a začneme si vestu svlékat – viz [to=1234].
> Pokusíme se utéci s tím, že vesta zvýší naše šance – viz [to=1507].", "1234": "1234
Ke konci již vojáci ztrácí trpělivost.
„Jo, jo… tak vypadněte. Podíváme se po někom odvážnějším. Opravdoví patrioti!“
Rychle opustíme budovu, než si to rozmyslí.
> [to=BTG].", "1732": "1732
„Hej, koukněte na ty zbabělce! Ani neví, jak se na chvíli pobavit!“
Překvapivě se za námi neozve žádný výstřel, slyšíme jen nadávky a salvy smíchu.
Jdeme pryč, najdeme si nějaký úkryt ve stínu ruin a snažíme se urovnat si myšlenky.
> [to=BTG].", "1939": "1939
Znovu se vteřiny mění na hodiny.
A pak BUUM! Tentokrát je bolest mnohem větší, než posledně. Setmělo se.
Po chvíli nás přivede k vědomí kopnutí do boku.
„Hele! Seš celej? Pořád dejcháš?“
Když vidí naše malátné pohyby, začnou se zase smát.
„Tak jo, asi toho máš dost. Můžeš si tenhle krám nechat, třeba ti přinese štěstí.“
Odejdou s pohrdavým uchechtnutím.
Tato postava utrpí 1 zranění.
> Viz [to=1157].", "1157": "1157
Napište na prázdný žeton „Neprůstřelná vesta, 1157, I I I“ a položte ho na hromádku nálezů. Považujte jej za červený žeton s hodnotou 15 a hmotností 1.


NEPRŮSTŘELNÁ VESTA:


Během každého boje vyberte 1 postavu, která ji použije (položte na ní žeton) – pokud máme vestu u sebe (na hromádce nálezů během prohledávání, nebo ve skladišti během boje v úkrytu).
Postava s vestou utrpí během boje z každého výstřelu méně zranění. Z každého účinku střelných zbraní na červené bojové kostce nebo na černé kostce odečtěte tolik zranění, kolik je na žetonu čárek.
Dále za každý výstřel se silou 2 či více přeškrtněte 1 čárku na žetonu „Neprůstřelná vesta“. Když jsou všechny čárky přeškrtnuté, vesta je bezcenná (hodnota 0).
> [to=BTG].", "1507": "1507
„Hej, koukněte na ty zbabělce! Ani neví, jak se na chvíli pobavit! Vraťte se s mojí vestou!“
Překvapivě se za námi neozve žádný výstřel, slyšíme jen nadávky, které se změní v salvy smíchu.
Jdeme pryč, najdeme si nějaký úkryt ve stínu ruin a snažíme se urovnat si myšlenky. Náš nový majetek je těžký a omezuje pohyb, ale budeme jej používat.
> Viz [to=1157].", "251": "251
Z okna vidíme opuštěné vojenské stanoviště. Nad oblastí se rozvinul podivný klid, jako kdyby většina obyvatel právě odešla.
Jdeme ven a rychle se pohybujeme přes otevřená prostranství. Musíme najít jinou ruinu, kde bychom se ukryli a kterou bychom mohli prohledat.
V zahradě vidíme skupinku dětí držících se za ruce a zpívajících „Hodně štěstí“. Když přijdeme blíže, všimneme si zabalených kufrů. Děti náhle ztichnou.
Z domu se ozve zvuk rozbíjeného skla.
> Zjistíme, co se tu děje. Děti mohou být v nebezpečí – viz 3.
> Co nejrychleji odejdeme – [to=BTG].", "585": "585
„Padavky! Zbabělci!“
Voják po nás hodí prázdnou láhev. Vyděšené děti se dívají, jak mizíme ve tmě.
> [to=BTG].", "1600": "1600
Zuřivost destrukce nám pomáhá uvolnit nahromaděný tlak a rovněž nám přináší i jakési provinilé potěšení. Rozbíjíme okna a ničíme nábytek s takovým zápalem, až to vypadá, že je to naše pomsta za všechna minulá příkoří. A když se majitel nedívá, podařilo se nám vzít i něco cenného.
Poněkud unaveni, ale s pročištěnou myslí, jdeme dále.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
Zvyšte úroveň hluku o 2.
Přidejte na hromádku nálezů 1 šperky a 1 pálenku.
> [to=BTG].", "528": "528
Zpoza okna slyšíme zvuky. Je polovina noci, ale dva staří muži s vycházkovými holemi si vykračují středem ulice. Nejsou oblečeni příliš teple a na nohou mají dokonce bačkory. Zjevně jsou zcela nevšímaví vůči hrozbě odstřelovačů. O něčem se hlasitě dohadují a přitahují pozornost lupičů číhajících ve tmě. Vypadají, že ji jen vyšli na malou procházku.
> Co když se ztratili? Pomůžeme jim – zvyšte úroveň hluku o 1 a viz [to=1733].
> Někdo se o ně bude muset postarat, jsou tu i jiní lidé kromě nás – viz [to=1160].", "1160": "1160
Tato hlasitá scéna neunikla pozornosti – jsou vypáleny výstřely. Civilisté, kteří doposud šli po chodnících, se rozprchli. Pouze dvě těla zůstala na ulici.
> [to=BTG].", "1733": "1733
Běžíme k dvěma starým mužům a zatlačíme je do budovy.


„Vypadněte z ulice, je to nebezpečné!“


V překvapení nám neodporují. Chtěli jsme vědět, kam je máme zavést, ale ani nám nebyli schopní říci svá jména. Ale stále se dohadují, čímž vytvářejí dojem dojem velkých, nezodpovědných děcek.
Naštěstí pro nás o chvíli později dorazila pomoc – žena, která ty dva hledala. Vyšli si z pečovatelského domu o několik ulic dále. Lidé na ulici jí řekli, kam jsme šli.
„Pořád utíkají. Jsou staří a nemocní a vůbec nechápou, co se děje. V domově jsme zbyly pouze tři ošetřovatelky a máme přes dvacet pacientů. To je víc, než dokážeme zvládnout…,“ říká smutně. „V každém případě vám děkuji za pomoc.“
> Pomůžeme jim vrátit se do pečovatelského domu – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=849].
> Předáme jí staříky a odejdeme – [to=BTG].
", "849": "849
Cesta do pečovatelského domu se zdá delší, než ve skutečnosti je. Je obtížné zvládnout dva staříky – neví nic o současné situaci. Jdeme pomalu a chráníme je. Když jsme došli k domovu. Pečovatelka nám smutně řekla, že nám nemá co dát za naši snahu. Mávneme rukou: „Nechte to být…“
> [to=BTG].", "13": "13
Ticho noci prořízne zaúpění. U zdi napůl sedí, napůl leží žena. Asi má hroznou horečku. Nesmyslně blábolí a silně se potí.
Přiblížíme se k ní, ale zároveň zůstáváme dostatečně daleko. Její nemoc může být nakažlivá. Vedle ní leží pár věcí. Prázdná láhev, pár drobků chleba a rozsypané léky. Došla jí voda a ani nemá dost síly, aby si sáhla pro léky. Může něco této ženě pomoci? Podíváme se na krabičky a příbalové letáčky. Jsou to léky na chřipku a antibiotika.
> Pokusíme se jí pomoci. Dáme jí trochu vody a pomůžeme jí spolknout pilulky. Doufáme, že se jí neudělá zle – viz [to=498].
> Vezmeme si léky a odejdeme – viz [to=1339].
", "498": "498
Žena se přemáhá, ale nakonec pilulky spolkne. Necháme jí v dosahu zbývající léky a nějakou vodu. Pokud jí naše pomoc pomůže a ona bude žít, další dávku léků už si vezme sama. Víc pro ni udělat nemůžeme.
Té samé noci jsme si povšimli prvních příznaků. Kosti a záda bolí, chlad je nesnesitelný a tělem zmítá zimnice.
Vyberte 1 přítomnou postavu a zvyšte její úroveň nemoci o 1.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1339": "1339
Buď my, nebo ona. Tak to dnes chodí. My nejsme ti, kdo to tak zařídili.
Přidejte na hromádku nálezů 1 léky.
> [to=BTG].", "821": "821
Dveře vržou, jakoby je nikdo neotvíral celé týdny. Uvnitř je příjemně a teplo.
U stolu sedí tři lidé, ale nikdo nereaguje na naši přítomnost jinak, než drobným pohlédnutím. Žena vstane od stolu a přistoupí k malé dívce se zavřenýma očima. Před ní leží beztvará hmota – je to „dort“ s pěti svíčkami. Otec drží dárek zabalený v kousku papíru. Z něj vykukuje ohořelá noha plastové panenky.
Nevypadají, že by potřebovali nějakou společnost a „dort“ ze sazí, prachu a hlíny není nic, oč bojovat… Odejdeme a tiše za sebou zavřeme dveře.
> [to=BTG].", "288": "288
Zvuk nakopnuté plechovky se rozletí po okolí. Za oknem jsou dva kluci. Jednomu je asi pět a používá berle. Druhému jsou sotva tři roky. Starší chlapec nemá nohu. Stojí nad menším hochem a s vážným výrazem ho učí nakopnout plechovku, jako by udělal sám, kdyby měl obě nohy. Menší z dvojice se k němu otočí a snaží se ho vzdát poctu pahýlem ruky.
Jdeme pryč.
> [to=BTG].", "733": "733
Budova měla malý dvorek, než se zhroutila. Nyní to vypadá jako náměstíčko pokryté sutí, oddělené od toho, co zbylo z budovy. Toto místo patří výhradně dětem, jelikož žádný dospělý se sem nevmáčkne. Úzké uličky pod sutinami jsou nepřístupné komukoli většímu, než jsou děti, co si zde hrají.
Nyní „náměstí“ slouží jako fotbalové hřiště i atletická dráha. Slyšíme různé zvuky. Smích a dětské výkřiky. Odrážející se míč. Odpočítávání. Básničky. Naše myšlenky se ubírají do jasnějších dálav, než jsou opět vrženy do pochmurné reality několika výstřely vypálenými v dálce. V okamžiku je prostor jeho obyvateli opuštěn. Během chvilky je to zase jen hromada sutin.
> [to=BTG].", "911": "911
Červená a ohořelá kapota auta nám vyvolá bolestivé vzpomínky.
Pohlédneme k tomu, co leží pod ní. Vrak auta, nyní pohřbený pod spadlou zdí, patříval Mirkovi. Mirko byl tak zručný řidič, že jediná věc, která jej mohla předstihnout, byla jeho pověst šílence s trvalým úšklebkem. Ale to bylo na začátku války. Pořád jsme měli elektřinu, jídlo a naději. Mirko naložil svou sestru a jejího syna do auta – chtěl je vzít tak daleko, jak to půjde. Řítil se ulicí a neměl v úmyslu se nechat zastavit. Myslíte, že mohl předjet střely vypálené z tanků, které se toho dne hnaly od severu?
> [to=BTG].", "695": "695
V této místnosti se schovalo několik sirotků a nyní sedí na umolousané matraci. Jedna z dívek přišla o nohu a rána je čerstvě ošetřena. Je zázrak, že ještě žije. Ostatní děti vyskočí, když nás spatří, ale zmrzačená dívka jen rezignovaně hledí do dáli.
> Je tady spousta dřeva, možná bychom mohli dívce zhotovit nějaké berle. Ale to zabere čas – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=98].
> Jdeme dál. Není tu nic zajímavého – viz [to=1278].
", "98": "98
Dívka se usmála tak šťastně, že nebylo možné jí úsměv neoplatit. Děti nás zasypaly dárky skládajícími se ze všeho, co měly: láhvemi, víčky od lahví, rozbitými hračkami a chlebovými kůrkami. Jejich radost se změnila v divoký tanec a i zmrzačená dívka s novými berlemi vstala a kymácivě se k ostatním přidala.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1278": "1278
Napište jméno jedné z přítomných postav a „1808“ na UKLÁDACÍ arch do kolonky EPILOG.
> [to=BTG].", "1808": "1808
Každý den přináší látku pro nové noční můry. Ale malá dívka sedící na matraci, neschopná přidat se k ostatním dětem v nás zůstala – nemůžeme vypudit ten obraz z hlavy…
Zvyšte o 1 úroveň zoufalství postavy, jejíž jméno jste zapsali.
> [to=BTG].", "609": "609
Dunění hudby bylo slyšet ještě před tím, než jsme otevřeli dveře. Po tanečním parketu se pohybuje několik lidí. Přízemí, kde je nyní tento klub, bývalo prádelnou. Vůně mýdla se mísí s pachem potu a cigaret. Jen kdyby šlo odstranit smutek z tváří lidí. Jen kdyby támhleta krásná dívka měla obě ruce. Jen kdyby…
Vstoupíme. Dostane se nám několika nepřívětivých pohledů od mladých lidí v sále, ale konverzace pokračuje a někteří lidé stále tančí.
Můžeme si tady trochu oddechnout. Možná budeme moci i něco koupit, než odejdeme.
Pokud chcete, vraťte 3 karty průzkumu a snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
Můžete koupit cokoli z následujícího:1 zeleninu, 1 cigaretu, 1 pálenku, 1 obvazy. Viz Deník: stran OBCHOD. Obchodníkova provize: 2.
> [to=BTG].", "180": "180
Na hromadě nedbale vyskládaných cihel stojí malý plynový vařič. Modrý plamen se míhá nebezpečně blízko rukou muže skloněným nad ním. Jeho šaty vypadají jako vycpané novinami. Muž se třese, když upírá svůj pohled do mihotavého plamene. Jeho oči jsou tak blízko smrti, jako nedopalek cigarety pod podrážkou boty. Mluví sám k sobě, ale zní to jako blábolení.
> Pokusíme se s ním komunikovat – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=640].
> Nebudeme ztrácet čas s bláznem – [to=BTG].
", "640": "640
Slova i gesta pro něj nic neznamenají. Muž odpovídá na všechny pokusy o komunikaci jen dalším blábolením. Podařilo nám z něj dostat pouze: „Efendić… Efendić přijde.“
> Vzdáme další pokusy – [to=BTG].
> Vzdáme to, ale pokusíme se mu sebrat vařič, než půjdeme – viz [to=1716].
", "1716": "1716
Muž nejprve za vařič škube, aby jej dostal zpět, ale pak ze sebe jen náhodně vychrlí pár slov. Zdá se, že to není jen šílenec, ale i cizinec s malou znalostí našeho jazyka.
Pokus získat zpět svůj vařič se změní v surové trhání. Muž se chová jako hladový vlk. Necháme ho být. Nestojí to za to, aby někdo zemřel.
Odcházíme a shrbený muž znovu sedí u plamene a něco si pro sebe huhlá.
> [to=BTG].", "27": "27
Skupina naštvaných civilistů vtrhne do budovy a vyvleče ven nějakého muže. Muž je v bezvědomí a vše co vidíme, jsou jeho nohy klouzající po podlaze. Dovlečou ho ke zdi a pustí na zem. Dělají překvapivě mnoho hluku. Připlížíme se blíž, abychom viděli, co se bude dít.
Až teď si všimneme, že je to voják. Je jedním z těch, kteří tu s námi uvízli při obležení města. Jeho tvář je tak dobitá, že je těžké poznat, kdo to je.
Jsme moc blízko, všimnou si nás. Buď ustoupíme, nebo vyjdeme z úkrytu.
> Tiše ustoupíme – [to=BTG].
> „Co se tady děje?“ zeptáme se a vystoupíme z úkrytu – viz [to=1227].
", "1227": "1227
„Dostali jsme ho pár bloků odsud. Byl se svým parťákem, ale ten vzal roha,“ říká vysoký, zasmušilý muž, když prohledává vojákovy kapsy.
„Co s ním?“
„Zabijeme ho. Ale dřív bud trpět.“
> „Jestli vám to udělá dobře…“ – necháme oběť i popravčí o samotě. Máme dost toho nekončícího kruhu smrti a odplaty – [to=BTG].
> „Nebuďte jako oni!“ pokoušíme se je přesvědčit, aby vojáka nezabíjeli – viz [to=507].", "507": "507
Vyberte 1 přítomnou postavu. Hoďte černou kostkou.
> Výsledek rovný nebo nižší než její empatie – viz [to=1392].
> Výsledek vyšší než její empatie – viz [to=1843].
", "1392": "1392
Nakonec ho jen pořádně ztloukli. Skupina se rozešla a nechala bezvědomého muže v budově. Kdo ví, jestli bude schopen najít své muže, až přijde k sobě…
> [to=BTG].", "1843": "1843
Tito lidé jsou tak zuřiví a pomstychtiví, že nechtějí ani slyšet. Jen jsme je naštvali ještě víc, takže nasměřovali svůj vztek na nás. Nechápou, proč chceme zachránit vojákův život. Nechceme s nimi bojovat, takže se stáhneme a vrátíme se k našim záležitostem. Bolest a ztráta z předchozích měsíců byla pro tyto lidi příliš a teď pro ně našli ventil. Voják za to zaplatí jednak svým utrpením, a jednak i životem.


Jen kdybychom mohli zabít našeho nejhoršího nepřítele, našeho skutečného nepřítele, nepřítele, co stojí za vším – nenávist a válku…


> [to=BTG].", "302": "302
Možná jsme si to jen představovali, ale zdálo se, jako by něco vypadlo z okna nad námi. Vykloníme se z okna.


„Do hajzlu!“


Na trávníku před domem leží tělo muže. Musel vypadnout z bytu nad námi. Je vrah stále tam?
> Jdeme nahoru a opatrně se podíváme, kdo tam je – viz [to=1233].
> Raději se odsud ztratíme – posbíráme své věci a co nejrychleji odejdeme – [to=BTG].", "1233": "1233
Jdeme po schodech nahoru a snažíme se nedělat žádný hluk. Umíme si představit vraha stojícího u okna a hledícího dolů na své dílo. Nebo vojáka, který zrovna eliminoval někoho, koho sotva znal. Nebo osobu, která zabila svého druha, aby se nemusela dělit o jídlo. Ale nikdo tam nebyl. Jen na stole leží batoh se zbytky jídla a starou knihou. Vedle batohu ležela pomačkaná rodinná fotografie – matka, otec a dítě. Vedle okna stojí židle a na parapetu jsou otisky bot. Na okenním rámu jsou stopy rukou, jak zde někdo chytal rovnováhu. Můžeme se jen domnívat, proč onen muž zvolil takovouto cestu pryč.
Přidejte na hromádku nálezů 1 knihu a 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "1608": "1608
Stojíme nehybně a pak padneme na kolena u těla mladé ženy.
„Neznám ji. Byla s námi jen chvíli“ – říká jeden z mužů.


„Ale já ji znám…“


O několik hodin později jsme dívku pohřbili na zadním dvorku. Prolili jsme u toho hrobu mnoho slz.
Vraťte 2 karty průzkumu.
Zvyšte úroveň zoufalství dříve vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].", "868": "868
„Házím znovu. Raději se schovej, zlato!”
Překvapeni mužovým výkřikem, vyhlédneme ven. Na balkóně vedlejší budovy stojí holohlavý muž atletické postavy s konvicí na čaj, přivázanou k zápěstí tenkým provázkem. Mohutně se napřáhne a pokouší se nádobím vrhnout, když si povšimneme, že má jen jednu paži. Švih! Konvice letí přes půlku ulice a zasáhne kapotu vypáleného žigulíku. Na tváři dívky se objeví zklamaný výraz.
„To nepůjde, Bubo. Nemůžeš hodit tak daleko.”
„Ale půjde, Mariko! Pokud nedohodím tak daleko, přinesu ti ty léky léky v dárkovém koši. Jen mi slib polibek a uvidíš!”
„Dostaneš dost polibků, abys zapomněl na všechny ty svoje děvky, ale teď se snaž Bubo. Představ si, že jsi znovu na Olympiádě!”
Muž se na balkóně opět zakloní. Napne svaly a zaujme natrénovanou atletickou pozici. Provede explozivní půlobrat a pošle konvici nad ulici. Nicméně příliš vysoko. Konvice se odrazí od střešních tašek a skončí na stříšce o dvě patra níže.
„Dobře, teď to bylo dost daleko! Budeme muset navštívit sousedy,” směje se MArica. „Ale polibky si přesto zasloužíš!”
Na chvíli jsme si si představili, že by se nám možná podařilo dostat se ke konvici dříve než oni, a získali bychom léky ukryté uvnitř. Ani náhodou. Usmějeme se a jdeme si po svých záležitostech.
> [to=BTG].", "115": "115
V místnosti je taková tma, že sotva vidíme své ruce. Okna jsou ucpána pytli s pískem –prostor je vydýchaný a bez čerstvého vzduchu. Oči se pomalu tmě přizpůsobí. Zahlédneme obrys lampy ze sukovité borovice a malý tvar, nejspíše vyrobený z plechovky. Vypadá to velmi improvizovaně. Nahmatáme kabel připojený k baterii a ucítíme plyn.
> Pokusíme se lampu zapálit a prohlédnout si okolí –viz [to=587].
> Amatérské vynálezy jako tento mají sklony vybuchovat. Raději to necháme být a odejdeme – [to=BTG].", "587": "587
Otočíme vypínačem. Buum! Drát připojený k soustavě vybuchnul a popálil nám ruce. Uskočíme dále.
Po krátkém záblesku jsme se opět ponořili do tmy. Vydechneme úlevou a ani si nechceme představovat, co by se stalo, kdyby byla lampa připojena k plynovému vařiči.
Přidejte na hromádku nálezů 1 elektronickou a 1 mechanickou součástku.
> [to=BTG].", "967": "967
Když jsme vstoupili do místnosti, skupina dětí, které se v něčem šťouraly pod stolem, vstala a utekla. Na podlaze pod starým kobercem ležela krabice. Na ní bylo napsáno: „Pro čas nouze, kdy jsou ostatní zásoby domu již vyčerpány”. Děti si určitě něco vzaly, ale v krabici stále zůstala spousta věcí, včetně sekery.
> Krabici vysypeme –viz [to=32].
> Necháme věci tady. Nebudeme okrádat děti –[to=BTG].", "32": "32
Děcka všechno rozeberou, pokud ne my. Je válka a každý se stará sám o sebe. Uklidňovali jsme se těmito myšlenkami, když jsme cpali obsah krabice do batohů. Na dně leželo několik lahviček s varováním před otravou: “Požijte v případě dopadení nepřítelem”. Dvě chybí. Doufáme, že děti umí číst a varování porozuměly. To co v krabici zbylo – potřeby – přilákalo naši pozornost
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu, 1 léky a sekeru.
Napište na prázdný žeton “Potřeby, 32, I I I” a položte ho na hromádku nálezů. Považujte jej za žlutý žeton hodnoty 15 ahmotnosti 0 (každá čárka má hodnotu 5).


POTŘEBY:


Během fáze úsvitu, před táhnutím karty osudu, můžete přeškrtnout 1 čárku a nevyhodnocovat žetony mrazu. Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> VRAŤTE SE K HŘE.", "497": "497
Skoro se nám to nepodařilo! Krok navíc a jeden z nás by skončil s nohou v pasti. Oko je vyrobeno z ocelového drátu, mohutné pružiny a zakončeno dvěma ostrými kusy železa. Pas je příliš velká na krysy – spíš to vypadá, že někdo políčil na toulavého psa nebo kočku. Musí být buď velmi hladová, zoufalý, nebo nápaditý!
> Past odstraníme – víme, co je hlad, ale příští návštěvník by nemusel mít takové štěstí jako my – viz [to=1070].
> Necháme past být – třeba se něco chytí? Vrátíme se za nějakou dobu, dříve než osoba, která past zhotovila – viz [to=34].", "1070": "1070
Past rozebereme.
Přidejte na hromádku nálezů 1 mechanickou součástku.
> [to=BTG].", "34": "34
Napište na prázdný žeton “Past, 34” a položte ho na aktuální kartu lokace.
Pokud se vrátíme k pasti dříve, než bude odstraněna ze hry, vyhodnoťte 1850.
> [to=BTG].", "1850": "1850
Rychle jsme našli místo, kde jsme past zanechali. Naneštěstí tam pro nás nebylo žádné jídlo. Past byla zdemolovaná a kolem byly stopy krve. Na zdi poblíž byl přibit papír.
„Díky, vy zkurvenci! MArica skoro přišla o nohu. Doufám, že vás stáhnou zaživa a chcípnete v týhle válce!”
Papír jsme strhli a říkali si pro sebe, že byl adresován tomu, kdo tu past vyrobil. Ale když odcházíme, že se nám ta zpráva také vepsala do myslí.
> [to=BTG].
", "206": "206
Šedé obroučky brýlí bylo mezi rozbitou dlažbou obtížné spatřit. Jedno ze skel je poškrábané, ale druhé je podivně čisté. Někdo musel upustit nebo ztratit brýle před nedávnem.
„Mladene, jsi to ty? Ti hnusáci mi sebrali brejle. Řekli mi, ať jim dám všechno svoje jídlo. Jen přes mou mrtvolu!” Křaplavý hlas patřil shrbenému staříkovi stojícímu na zápraží. Jednou rukou si přidržuje hadr na zakrváceném čele, druhou se opírá o rám dveří.
Přistoupíme k muži a podáme mu jeho brýle. Když si je nasadil, ulevilo se mu. Na chvíli odešel, ale pak se vrátil s láhví pálenky v ruce. Řekl nám, jak jej pře pár okamžiky přepadli jeho sousedé a jak ho obtěžovali v jeho úkrytu po několik dní před tím.
„Pokud by byl Mladen tady, ten by zjednal pořádek. Bral jsem si krutony, jen když byly zdarma. Nebyla řeč o žádném závazku, ani ničem podobném. A teď co? Možná nevidím nejlíp, ale křiváka poznám na míle daleko!” říká, když si čistí své brýle.
„Pokud by byl Mladen tady, tak by...“
Přidejte na hromádku nálezů 1 pálenku.
> [to=BTG].", "917": "917
Vedle rozbité skleněné skříně leží těla dvou mužů. Jejich paže jsou nataženy do stran a všude jsou díry po kulkách. Jeden z nich vypadá, jako by mu do hlavy udeřilo něco velmi, velmi těžkého. Cokoli se zde událo, bylo to již celkem dávno. Naše kroky vyplašily krysy sídlící v šatech mrtvol.
V rohu jsme našli hasicí přístroj. Je jasné, že byl použit k boji. Vytáhneme pojistku a zkusíme stisknout spoušť. Funguje! Když si ho vkládáme do batohu, doufáme, že jej nebudeme nikdy potřebovat.
Napište na prázdný žeton “Hasicí přístroj, 917” a položte ho na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s hodnotou 5 a hmotností 1. Pokud jej přinesete do úkrytu, může být užitečný v různých situacích.


HASICÍ PŘÍSTROJ:


Odstraňte tento žeton ze hry a:


ignorujte efekty libovolného ohně v úkrytu
snižte škody / zranění způsobené libovolnou kartou nočního nájezdu o 2.
> [to=BTG].", "153": "153
Zvenku přicházejí zvuky vzrušeného rozhovoru.
„Nejdeš nikam! Nedovolím to!“ – vidíme silného muže chytit za ruku ženu, která se pokoušela seběhnout po schodech. Násilím ji vtáhne do bytu.
„Budu ve větším bezpečí u matky! Nech mě jít!!!“ Žena se mu vytrhne a podaří se jí zdolat schody s nedovřeným kufrem.
„Říkám, že zůstaneš tady!“ zařve muž vztekle, dožene ji na půli cesty dolů a vytrhne jí zavazadlo z ruky.
Žena si povzdechne a po chvilkové potyčce se podvolí a odejde zpět nahoru.
Už jsme se chystali odejít, když jsme si na schodech něčeho povšimli. Zdá se, že něco lesklého vypadlo z ženina kufru.
> Ať je to cokoli, určitě to nestojí za tu námahu – [to=BTG].
> Podívejme se, co by se mohlo tak blýskat – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1615].", "1615": "1615
Ztracená cennost byla pravděpodobně zamýšlena jako platba v ženině nouzi. Hodinky již zažily lepší dny. Nemají ručičky a čísla jsou téměř setřena. Nejsme si jisti, zda za ně dostaneme alespoň konzervu, ale rozhodneme si je ponechat.
Přidejte na hromádku nálezů 1 šperky.
> [to=BTG].", "960": "960
Náhle se ozve výstřel. Bylo to celkem blízko.
> Opatrně zjistíme, co se děje – viz [to=1657].
> Co se tam děje, je poslední věc, co by nás zajímala – [to=BTG].", "1657": "1657
Na zemi před námi leží starší žena – nejeví známky života. Vedle ní bez pohybu klečí dva muži. Je zřejmé, co se chystali udělat. Jeden z nich stále drží její batoh. Druhý upustil na zem nůž. Oba hledí na chlapce stojícího ve vchodu do místnosti.
Soudě podle vlasů je chlapec syn zavražděné ženy. Míří puškou na zloděje. Pojistka je odjištěna a slzy mu stékají po tvářích. Z úst se mu řinou nadávky.
> „Co se tu děje?“ – snažíme se předejít další tragédii – viz [to=1329].
> Raději půjdeme zoufalému klukovi z cesty. Není to naše starost – [to=BTG].", "1329": "1329
Jakmile se vykloníme z naší skrýše a promluvíme, jeden z lupičů využije příležitost a sáhne po noži. Ozve se rána. Je to s podivem, ale neobratně vypálená kulka zasáhne gaunera přímo do hlavy. Ten druhý začne kvílet.
Zloděj poté odejde a my také. Chlapec s puškou zůstává se svou mrtvou matkou a zabitým vrahem.
> [to=BTG].", "756": "756
Když zaslechneme kroky, schováme se ve stínu zhroucené zdi. Zadržíme dech a díváme se na skupinu žoldáků přicházejících z druhé strany řeky. Vypadají jako ozbrojení šílenci – ale kdo jiný by šel tak daleko na nepřátelské území? Jdou opatrně. Jeden z nich, s cigaretou v ústech a bundou popsanou slogany typu „Já jsem Smrt“, „Nazdar, jsi mrtvej“ a podobně, se rozhlíží. V tu chvíli ho poznáme…
> Vyberte 1 přítomnou postavu a viz [to=1413].", "1413": "1413
Je to Vuk, můj nejlepší přítel z dětství. Seděli jsme spolu ve škole. Hráli jsme si spolu, chodili na koncerty. Měl rád sci-fi a sbíral filmové figurky…
Dívali jsme se, jak si odplivl a zašklebil se na jiného gaunera, třímajícího velký nůž. Po chvíli nám celá skupina zmizí z dohledu. Něco se ve mně zlomilo. Znovu…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií vybrané postavy. Výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy = zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "433": "433
Najednou nás jako hejno krys obklopila skupina špinavých, hubených dětí. Jsou různého věku a všechny připomínají spíše ošoupané hadrové panenky, než lidské bytosti. Některé se potácejí na berlích, nebo se zraněními ovázanými kusem látky.
Natahují k nám ruce a tahají nás za rukávy.
„Dejte nám něco k jídlu… Máte jídlo? Máme hlad, chceme jídlo! Musíme jíst! Pomozte nám!“
> „Omlouváme se, nic nemáme…“ – viz [to=1471].
> „Máme jen tohle…“ – odhoďte z hromádky nálezů 1 zeleninu / syrové jídlo / konzervu a viz [to=1156].", "1471": "1471
Nikdo jim nepomůže. Každý má dost svých problémů, snaží se přežít, nebo bojuje pro své vlastní děti. A tihle, které nikdo nechce, ani nepotřebuje? Nikdo se o ně nepostará. To je válka.
Některé z dětí se nás snaží zastavit ještě dlouho, ale nakonec se i to nejtvrdohlavější z nich zoufale vrátí k ostatním.
> [to=BTG].", "1156": "1156
Děti se hašteří a chňapají po každém kousku jídla v ruce někoho jiného. Ždibce jídla mizí okamžitě v několika malých ústech. Každý se snaží urvat co nejvíce, protože vědí, že druhá možnost nebude. Slzy se objeví v očích, když už nic nezbývá.
I tak děti začínají brebentit a mluví o všem, co jim v hlavičkách vytane. Toto musí být jejich poděkování za jídlo. Po chvíli víme všechno o budově a blízkém okolí.
Prohlédněte si celý balíček neznáma – navíc můžete tři vybrané karty umístit navrch balíčku.
> [to=BTG].", "552": "552
Místnost byla tichá a prázdná, ale hořící cigareta v popelníku toho, kdo tu ještě před malou chvílí kouřil, prozradila. Skrze částečně zabarikádované okno jsme si všimli boty, ležící venku na holém záhonku. Skrz okno jsme nemohli spatřit víc, vyšli jsme tedy ven. Mezi čerstvě založenými záhony se válelo tělo staré ženy. Odstřelovač ji zasáhl do hlavy. Vedle ní ležela motyka a košík zeleniny. Vše bylo potřísněno krví.
Neváháme a vykopáváme z půdy zeleninu, kterou jsme nejedli už měsíce. Přestaneme, až když uslyšíme další výstřel. Tentokrát ale odstřelovač naštěstí minul. Běžíme odtud s pytli plnými jídla.
Na hromádku nálezů přidejte 4 zeleniny.
[to=BTG].", "1381": "1381
Opatrně našlapujeme mezi seschnutými mrtvolami. Tohle bývali lidé, obyčejní lidé… Válka jejich životy na chvíli přerušila a nikdy už jim je nevrátila. Rodiny – matky, otcové, děti, milenci – všichni ve vzájemném obětí, dokonce i po smrti. Může tohle vůbec udělat člověk, nebo z pekla vystoupil nějaký démon, aby ve válce ukojil své choré choutky? Tohle by žádný člověk nemohl udělat…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. Na hromádku nálezů přidejte 1 mechanickou součástku a 1 knihu.
> [to=BTG].", "620": "620
Jak procházíme mezi budovami, září nám nad hlavami hvězdné nebe, na jehož pozadí se rýsují siluety pobořeného města a skelety vypálených budov.
Mezi pobořenými domy rozeznáváme pozůstatky starých zahrad a malých soukromých zeleninových záhonů. Lidé je důkladně překopali, většinou holýma rukama. Kvůli jedinému tuřínu si byli ochotni rozedřít prsty o ztvrdlou zemi.
> Možná bychom to také mohli zkusit prohrábnout – viz [to=1884].
> Je to ztráta času. Pojďme dál, uvidíme, co najdeme – [to=BTG].", "1884": "1884
Vraťte 2 karty průzkumu a hoďte černou kostkou.
Padne-li 1–7, nic nenajdeme.
Padne-li 8–10, přece jen jsme něco našli! Na hromádku nálezů přidejte 1 zeleninu.
Můžete házet více než jednou – před každým dalším hodem ale nejprve vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "358": "358
V hrnci na starých uhlácích čekala večeře. Kamna i obsah hrnce už ale vychladly. Stůl byl prostřený – někdo se chystal jíst. V rohu místnosti byly dvě těla – muže a ženy. Viděli jsme jejich nohy čouhat zpod stolu. Pach staré krve a rozkladu nám naplnil nos a hrdlo ihned, jak jsme otevřeli dveře.
> Jsme ale tak strašně hladoví… Vyškrabeme zbytky večeře a vezmeme si je domů – viz [to=1053].
> Necháme je tu o samotě a jdeme pryč. Porozhlédneme se někde jinde – [to=BTG].", "1053": "1053
Zabalili jsme hrnec do starého ubrusu, aby se nám lépe nesl. Byl v něm zbytek polévky a nějaká břečka, vyrobená nejspíš z nasekané trávy nebo nějaké nerozpoznatelné zeleniny.
Vypadalo to jako skutečná hostina. Kdo ví – možná slavili své výročí. Z toho, co jsme viděli, ale bylo jasné, že někdo zaklepal na dveře dřív, než se pustili do jídla. Někdo, kdo neměl hlad, ale zbraně, alkohol, nenávist a chtěl zabíjet. Ten pár zabil jen tak, pro nic za nic.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 2 syrová jídla.
> [to=BTG].", "907": "907
Rozdíl mezi měšťáky a lidmi z venkova poznáte hned. No, alespoň dřív to tak bylo. Teď všichni vypadáme stejně – jsme stíny těch, jimiž jsme bývali před tím. Teď tu v rohu sedí muž, který musel být dříve farmářem, a naříká a sám pro sebe si potichu něco mumlá. Právě se na svém útěku z fronty dostal přes les do města.
„Tolik žen, tolik dětí. Prostě tam tak leží, každých pár kroků. Vypadali, jako by spali, až na ty rány, ty strašné rány… To by žádný člověk nemohl udělat, jen stvůra…“
Vedle farmáře leží pytel, ve kterém zahlédnete nějaké brambory a další zeleninu.
> Vezmeme si ho
– ani si toho nevšimne, nezajímáme ho ani my, ani svět okolo – na hromádku nálezů přidejte 3 zeleniny a 1 syrové jídlo. Do ukládací tabulky do sekce EPILOG napište „1442“. [to=BTG].
> Necháme tuhle lidskou trosku být a pokračujeme dál
– [to=BTG].", "1442": "1442
Tahle noční můra skončila. Skutečně! Pořád máme ale v paměti vše, co se během tohohle nekonečného hororu stalo… a pamatujeme si i tenhle malý detail. Toho farmáře sedícího u zdi, brečícího zoufalstvím.
Využili jsme ho. Vzali jsme mu všechno, co měl. Skutečně jsme takoví? A dokázal přežít i přes to, co jsme udělali?
Zvyšte úroveň zoufalství každé počáteční postavy o 2.
> [to=BTG].", "342": "342
Po náměstí se potuluje muž v zakrváceném oblečení. Jeho výkřiky jsou slyšet i uvnitř okolních budov. S hlavou v dlaních bezcílně bloudí prostorem. Čas od času jako můra narazí do pouliční lampy nebo něčeho jiného. Po chvilce zjistíme, proč.
Někdo mu vypíchl oči. Vypadá to na rány po noži. Jak asi musí být vyděšený, když ví, kde se nachází a co dalšího by se mu mohlo přihodit. Po chvíli začínáme v jeho sténání a výkřicích rozeznávat slova: „Zabte mě! Zabte mě! Zabte mě!“
> [to=BTG].", "58": "58
Visící těla jsou běžnou součástí našich dnů. Někteří se oběsili sami, zatímco jiným někdo pomohl. Tohle je ale jiné. Pod větví se ve větru houpe tělo dospívající dívky. Je skoro nahá. Akordeon, který má pověšený na krku dodává scéně absurdnosti. Pod jejíma nohama se na zemi válí oblečení a fotky z polaroidu. Lidé, kteří to mají na svědomí, si nejspíš mysleli, že jí neponížili dostatečně a že si jejich činy zaslouží zvěčnit. Na fotkách jsou špinavé, rozesmáté obličeje vojáků nebo banditů a za nimi v pozadí vyděšené dítě s akordeonem…
Od teď můžete, kdykoliv potkáte Dezertéry, hodit černou kostkou. Výsledek 1 znamená, že jde o muže z těch fotografií…
> Vezmeme si s sebou několik fotografií, na kterých jsou tváře mužů, kteří tohle provedli. Budeme si je pamatovat. A až celé tohle skončí, za to, co udělali, zaplatí. Tohle je důkaz pro ty, kteří neuvěří, že se takové věci děly.
Do ukládací tabulky do sekce Epilog napište „1881“. [to=BTG].
> Pohřběte ty fotky společně s tělem. Tohle ubohé děvče bylo ponížené už dost – vraťte 2 karty Průzkumu. [to=BTG].
> Odejděte pryč. Neplýtvejte časem na mrtvé – [to=BTG].", "1881": "1881
Několik let po konci války se ty obrázky konečně dostaly k těm správným lidem. Jednoho z vrahů identifikovali. Pracoval v kanceláři v ubytovacím úřadě a byl čerstvě povýšen do vedoucí pozice. Tenhle stín z minulosti ale jeho kariéru ukončil.
Díkybohu rodina té dívky válku nepřežila a nikdy nemusela tyto fotografie spatřit…
> [to=BTG].", "744": "744
Některé lidi nikdy nezapomenete pro jejich srandovní zvyky nebo výstřednosti. Zlatan byl jedním z nich. Jeho charakteristickým rysem byla zlatá barva jeho vlasů a obrázek princezny Leiy, který nosil v peněžence. Vždycky jsme se smáli a radili mu, ať si najde nějakou kosmickou loď, aby s ní mohl jít na rande.
Teď tu stojíme a zíráme na podlahu. Je tu tolik věcí, které na nás křičí „Tady zemřeli lidé!“ Přesto jedna z nich upoutá naši pozornost tak mocně, že všechno ostatní jakoby ustoupí do pozadí… Je to obrázek krásné ženy ve zvláštních plavkách, na které je napsáno „Star W…“. Zbytek obrázku odtrhla kulka.
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Právě našli starého přítele…
> [to=BTG].", "1083": "1083
Natáhneme ruku ke klice, ale na poslední chvíli se zarazíme.
Na dveřích je připevněná špinavá kartička s nápisem:
„Pozor! Tento dům je v karanténě!“
Je to pravda, nebo jde jen o chytrý způsob, jak zastrašit nechtěné návštěvníky?
> Zjistíme to. Jdeme dovnitř – viz [to=1357].
> Nestojí za to riskovat. Zkusme najít jinou cestu – vraťte 2 karty průzkumu a [to=BTG].
> Nebo ukončete průzkum a [to=BTG].", "1357": "1357
V temné místnosti leží lidská těla. Jsou vyrovnaná u zdi, jedno vedle druhého. Matka a dvě děti. Na kůži mají zanícené krvavé fleky. Leží ve vlastních zvratcích. V zádech nás zamrazí.
„Co chcete? Nevidíte, že…“
Než se zmůžeme na slovo, ozve se zavrzání dveří a dovnitř se vpotácí vyčerpaný muž. Není ozbrojený, ale přes rameno má přehozený batoh. Ještě, než si nás všimne, promluví ke své ženě:
„Milo, povedlo se mi sehnat nějaké léky…“
> Vyběhneme ven tak rychle, jak jen dokážeme – doufáme, že jsme nechytili to, čím trpěli oni – [to=BTG].
> „Dej nám ten batoh a my půjdeme pryč!“ – (jen pokud je přítomna více než jedna postava, nebo je něčí zdatnost vyšší než 0) viz [to=69].", "846": "846
Země, po které kráčíme je tvrdá jak kámen – zmrzlá směs udusané hlíny a sněhu. Tohle místo ale vypadá jinak… Půda je tu měkká a hnědá, ne černá jako okolo. Vypadá to, že tu někdo něco pohřbil…
> Pojďme to vykopat a zjistit, co to je
– vraťte 5 karet průzkumu (mají-li postavy u sebe lopatu, vraťte jen 1 kartu) a viz [to=127].
> Tohle místo si zapamatujeme. Vrátíme se sem zítra s lopatou
– viz [to=1692].
> Nebo [to=BTG].", "127": "127
Pořádně jsme si zakopali, to ti řeknu! Konečně… V hlíně se něco zablesklo! Je to zlato! Odmeteme pryč zeminu. Opravdu je to zlato – zlatý prsten na mrtvém prstu. A vedle něj další. A další… Tihle lidé zemřeli celkem nedávno, jejich těla se ještě nerozložila. Ten puch byl tak strašlivý, že ho pravděpodobně nikdy nezapomeneme…

Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. Můžeme si ty šperky vzít…
– na hromádku nálezů přidejte 2 šperky.
> [to=BTG].
", "1692": "1692
Na prázdný žeton napište „846“ a umístěte ho na kartu této lokace. Po dobu, kdy je tato lokace dostupná, můžete kdykoli během prohledávání namísto tažení nové karty průzkumu vyhodnotit scénu 846 (poté tento žeton odstraňte ze hry).
> [to=BTG].
", "198": "198
V mžiku jsme ztuhli. Kroky! Je tohle ten smolný den, kdy umřeme?
Ne, dneska nejspíš ne… Je to jen mladý kněz procházející pobořeným kostelem.
Jeho nedotčené oblečení a oholená tvář prozrazují, že právě přijel do města. Uvidí nás, pozdraví a prohodíme pár slov.
Pak se rozhostí ticho. Nakonec kněz ukáže směrem k presbytáři. Až teď si toho všimneme… a zkameníme. Pod oltářem zůstal zaseknutý obrovský dělostřelecký granát, který zřejmě prorazil střechu a odskočil od podlahy. Teď tam tiše, nehybně a zlověstně leží.
„Chtěl bych znovu sloužit mši, ale nemohu pustit lidi dovnitř. Ne, dokud tu je tahle věc…“
Pak dodá: „Zkusíme tu věc dnes odnést. Jelikož není vybuchlá, je možné, že… no, že má zůstat tak, jak je.“
Na chvilku se zamyslíme. Určitě si s sebou přinesl nějaké zásoby. Něco k jídlu. Možná že, když mu nabídneme pomoc, něco nám za to dá… Možná nám po té práci dá nějakou odměnu. Ale jedná se o bombu. A ty jsou vyrobené, aby vybuchovaly…
> Nabídneme se, že mu s tím granátem pomůžeme
– vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1492].
> Odmítneme
– první pravidlo pro zacházení s nefunkčními výbušninami je držet se od nich dál. Dáme knězi sbohem a necháme tuhle smutnou osobu ponořenou do myšlenek za sebou. Ať mu pomůžou jiní – [to=BTG].", "1492": "1492
Nakonec se sešlo několik lidí – neupravených, špinavých a vystrašených. Přišli sem ze stejných důvodů jako my – kvůli víře a naději. Naději, že za ochotu riskovat svůj život dostanou nějaké jídlo.
Kněz se připravuje na společné přemístění granátu. Jedná, jako by měl touhu zemřít. Nemůžeme ho pochopit – je vidět, že je ve městě krátce a necítí hlad tak jako my.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1–4, viz [to=1119].
> Padne-li 5–10, viz [to=599].", "599": "599
Všichni společně jsme se granátu chopili a zvedli ho ze dna kráteru. Kněz nám byl stále po boku, celou dobu se potichu modlil. Jeho modlitby ale nebyly potřeba. Přestože byl ten šmejd těžký jak kámen a také byl neuvěřitelně kluzký, dokázali jsme ho udržet. Bolest v pažích a zádech nám tišil nával adrenalinu v našich cévách. Vynesli jsme tu nevybuchlou bombu ven a opatrně jsme ji položili do díry v zemi.
Mladý kněz byl celý štěstím bez sebe. Nezklamal nás.
Vzal nás do skladiště v sousedním domě. Byly tu nějaké balíky s humanitární pomocí. Každý z nás dostal jeden jako poděkování za pomoc.
Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy, 1 zeleninu, 1 cukr a 1 obvazy.
> [to=BTG].", "1119": "1119
Společně jsme se granátu chopili a vyzvedli ho z kráteru. Kněz nám byl stále po boku a celou dobu se modlil. Cestou k východu jsme si s každým krokem přes rozpraskanou podlahu plnou děr víc a víc uvědomovali, že naše rozhodnutí s bombou pomoci byla chyba. Paže a záda začínají bolet jak čert a granát nám pomalu klouže ze zpocených rukou – nechceme ho ale raději pokládat. Zrychlíme. Znenadání jeden z nás zakopne a upadne. Ztratíme rovnováhu a bomba nám vyklouzne z rukou.
> Viz [to=1761].", "1761": "1761
Granát s hlasitým zazvoněním spadne na podlahu. Pak se něco uvnitř probudí k životu – slyšíme něco kovového prasknout. Kněz stále stojí vedle granátu a nepřestává se modlit. My ale pádíme pryč, klopýtáme šerem a všechny své síly vkládáme do útěku.
Jen kdyby nám jich zůstalo víc…
Výbuch zatřese budovou kostela do základů. V několika vteřinách zdi popraskají a kamenný strop se bez opory zřítí k zemi.
Všechno se mění v hromadu suti, prachu a krve…
Všechny přítomné postavy odstraňte ze hry.
Odstraňte ze hry kartu lokace „Kostel“ a na její místo umístěte novou kartu lokace z balíčku lokací.
> [to=BTG].", "490": "490
V budovách sousedících s kostelem se většinou usadily ženy, děti a starší lidé. Nezáleží na tom, v co věří – společnost ostatních lidí jim dává pocit bezpečí… falešný pocit. Když se přiblížíme k další z budov, rychle nám dojde, že je něco špatně.
U vchodu do jednoho z domů stojí drsně vypadající chlap. Zevnitř slyšíme hlasy: „Nechte ji být! Je to ještě dítě! Vezměte si mě!“
Odpovědí je posměšný smích: „Ty jsi moc stará!“
Starší žena a malé děti jsou vyhozeny z domu. Žena naříká u dveří, zatímco pevně objímá jedno z malých dětí. Zevnitř domu slyšíme bručení a pláč…
> Zasáhneme – viz [to=75].
> Rozhodneme se vyčkávat a pozorovat, co se bude dít
– vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=899].
> Nás se to netýká – [to=BTG].", "75": "75
„Hej, nechte je na pokoji…“
Na tváři surovce se objeví široký úsměv.
„Miško, pojď sem na moment!“
Objeví se tři chlapíci, jeden z nich o hlavu vyšší než ti druzí. Všimneme si jejich nožů.
> „Ok, nic nám do toho není…“ odejdeme. [to=BTG].
> Jsme připraveni se s nimi poprat – viz [to=1606].", "899": "899
O hodinu později už slyšíme jen těžké oddechování a chrápání. Zdá se, že z domu nikdo nevyjde.
> Vplížíme se do domu, abychom jim podřezali hrdla
– Hoďte černou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu).
Padne-li 1–6, násilníci se probudí a nastane boj – viz [to=1882].
Padne-li 7–10 – podřezali jsme je jako prasata – zvyšte úroveň zoufalství jedné z přítomných postav o 1 a viz [to=1446].
> Nic tu pro nás není – [to=BTG].
", "1606": "1606
Táhněte 4 žetony nepřátel. Všichni násilníci mají nože.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Pokud se nám podaří zabít alespoň dva z nich, zbytek uteče pryč – viz [to=1134].", "1134": "1134
Na hromádku nálezů přidejte 2 nože, 1 pálenku a 2 cigarety.
Na špinavé posteli sedí dívka v rozedraných hadrech. Dívá se prázdným pohledem někam před sebe.
Ve dveřích stojí starší žena. Přijde k dívce a vezme ji kolem ramen.
To je všechno. Nechme je o samotě…
Snižte úroveň zoufalství jedné z přítomných postav o 2.
> [to=BTG].", "1882": "1882
Táhněte 4 žetony nepřátel. Všichni násilníci jsou ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Pokud se nám podaří zabít alespoň dva z nich, ostatní utečou – viz [to=1446].", "1446": "1446
Na hromádku nálezů přidejte 2 nože, 1 pálenku a 2 cigarety.
Dívka leží v rohu jako nějaká odhozená hračka. Hlavu má v nepřirozeném úhlu – otočenou skoro až dozadu.
Tady už nic nezmůžeme…
> [to=BTG].", "788": "788
Před oltářem stojí tři lidé. Je to skutečně to, co to připomíná?
Kněz, žena v bílých šatech, muž v obleku. Šaty jsou moc staré a velké, plné záplat. Je vidět, že ti lidé v poslední době nejedli moc dobře. Mladý pár se drží za ruce. Všimneme si několika šperků, které navzdory svému nuznému stavu vlastní.
> Schovaní za kostelní lavice tiše sledujeme svatební obřad
– vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=105].
> Přijdeme blíž – viz [to=1599].
> Pokračujeme v cestě – [to=BTG].", "105": "105
„A nyní vás prohlašuji za muže a ženu…“ Připadali jsme si, jako když sledujeme scénu z nějakého dávno zapomenutého filmu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> Jdeme blíž – viz [to=1599].
> Pokračujeme v cestě – [to=BTG].
", "1599": "1599
Když jsme vyšli ze stínů a otočili se jejich směrem, muž svou ženu pevně objal. Všichni tři, včetně kněze, několik kroků ustoupili. Je na nich vidět překvapení i strach.
> „Nebudeme dělat žádný hluk, když nám dáte všechny vaše cennosti.“ – viz [to=1932].
> „Přejeme vám všechno nejlepší.“ – za chvilku je opustíme a jdeme si po svém,“ – [to=BTG].", "1932": "1932
„Přejeme vám ve vašem společném životě štěstí a bohatství, zlatíčka. Akorát nám dejte všechny svoje cennosti. Slibujeme, že budeme potichu a půjdeme pryč.“
O několik minut později odcházíme. Odnášíme si náhrdelník a dva zlaté prsteny s vyrytými jmény „Esad“ a „Alija“.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 1 šperky.
> [to=BTG].
", "70": "70
Přes den se bojíme, byť jen vykouknou zpoza zdi. Kolik lidí už zemřelo při těch nejvšednějších činnostech. Udělali tu chybu, že si mysleli, že jsou v bezpečí, když nevidí žádné vojáky. Staré ženy, které šly prát prádlo k řece, manželé, kteří se pustili do opravy poškozeného domu, děti, které na jedinou vteřinu zapomněly, kde jsou.
A teď jsme objevili jedno z těch odstřelovačských úkrytů. Odstřelovači svá stanoviště mění každých pár dní, aby je neodhalili. Jsou to nejvíce nenávidění lidé v téhle válce. Bojíme se jich, protože určují, kdo bude žít a kdo zemře jen tím, že stisknou spoušť.
> Počkáme si na toho odstřelovače, i kdyby to znamenalo, že tu budeme sedět do rozbřesku
– Vraťte všechny karty průzkumu a hoďte černou kostkou. Padne-li 1–4, nikdo se neukázal – [to=BTG].
Padne-li 5–10, viz [to=624].
> Znechuceně si odplivneme a jdeme dál. Není tu nic, co by se nám hodilo. [to=BTG].", "624": "624
Nejdřív jsme zaslechli opatrné kroky. Pak se v temné místnosti pohnul stín. Srdce nám buší jako ztřeštěná. Teď nebo nikdy…
Táhněte 1 žeton nepřátel. Odstřelovač má nůž.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Před bojem proveďte útok ze zálohy.
> Po boji viz [to=1449].", "1449": "1449
Prohlédneme si odstřelovačovo tělo pozorněji. Patří asi sedmnáctileté dívce. Namísto jednoho oka má jizvu po střepině a půlku tváře jí kdysi musel spálit oheň.
Vezmeme si pušku a opustíme tohle místo…
Na hromádku nálezů přidejte 1 samopal, 5 kulek a 1 nůž.
> [to=BTG].", "38": "38
Šelest a pak křupnutí. V kapli se něco pohnulo a pak přeběhlo k neosvětlené boční zdi. Potichu se přikrademe blíž.
Je to vyděšená malá holčička třesoucí se strachy. Vypadá tak na deset let…
„Domu přišli zlí lidé a odvedli mámu a tátu. Můžete mě za nima dovést? Nevím, kde jsou.“
> Vezmeme ji s sebou, tady není v bezpečí. Její rodiče jsou nejspíš mrtví – viz [to=1415].
> „Je nám líto, zlatíčko, ale nemůžeme tě s náma vzít,“ – můžeme jí ale dát alespoň nějaké jídlo.
Odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu nebo hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. [to=BTG].
", "1415": "1415
Na prázdný žeton napište „Nina, 1415“ a umístěte ho na hromádku nálezů. Po návratu do úkrytu tento žeton umístěte na libovolné volné pole úkrytu. Odteď bude žeton představovat dítě, které jste zachránili:
NINA:
Nina musí jíst (stejně jako jakákoli jiná postava). Kdykoli dítě nenakrmíte, hoďte černou kostkou. Padne-li 1–3, holčička je kriticky podvyživená a na její záchranu je příliš pozdě (odstraňte žeton Niny, a v ukládací tabulce v sekci Epilog přeškrtněte „1648“ a viz [to=661]).
Do sekce Epilog v ukládací tabulce si poznamenejte „1648“.
> [to=BTG].", "661": "661
Tohle ne. Prosím Bože, cokoli, ale tohle ne…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 2.
> [to=BTG].
", "1648": "1648
Nina našla novou rodinu. O sedm let později vyhrála pěveckou soutěž v televizi. Objevuje se v reklamách, natáčí svojí první desku… Nikdy nezapomněla na své rodiče, ani na nás.
> [to=BTG].", "501": "501
Prohledávání prostoru za nemocnicí a sousedních budov je připomíná probírání popelnice restaurace ve vaší ulici. Někdy neodoláme a vydáme se chodbami hlouběji do budovy nemocnice.
Panuje tu neustálý ruch… Lidé nemocnicí procházejí jako na jedoucím pásu. Mrtví se hned dávají do vaků a ti, kteří jsou ještě naživu jdou na operační stůl. Některé z nich pro jistotu rovnou pokládají na vak na mrtvoly…
Dnes je víc zraněných než jindy. Doktoři už dávno ztratili zanícení pro svou práci. Zapomněli, co je normální – tady je smrt normální. Jedna z ošetřovatelek se na kuřácké pauze tlumeným hlasem svěřuje té druhé.
„Tohle už přeháněj! Nejenže naši „zachránci“ v modrých baretech nedělaj zhola nic, ještě těm zvířatům prodávají tu svojí „humánní“ munici. Co to je za lidi, který s těmahle sračkama přišli? Mrzačí to lidi, namísto aby je to zabíjelo… nikdy asi neviděli válku zblízka…“
„A navíc jsou všude kolem zkurvený zloději...“
Se zásobou zdravotního materiálu v našich rukou odtud potichu zmizíme…
Na hromádku nálezů přidejte 1 obvazy.
> [to=BTG].", "122": "122
Od nemocnice slyšíme střelbu z kulometu a výkřiky. Co se to tam děje? Zaútočil na nemocnici někdo? Zloději? Povstalci? Je to blízko, můžeme tam nakouknout…
> Nebudeme mrhat časem. Kromě toho je to moc nebezpečné – [to=BTG].
> Pojďme se podívat, co se děje
– vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1410].", "1410": "1410
Několik násilníků ve špatně padnoucích uniformách a vysokých čepicích se žene ulicí za zahraničním novinářem. Zdá se, že její vesta s natištěným nápisem „NOVINÁŘ“ ji moc nechrání, jako by střelbu spíš přitahovala. Žena svírá v podpaží kameru a běží co ji síly stačí. Je jí jasné, že jí jde o život.
> Rozeběhneme se jednou ze zadních uliček a zavoláme na novinářku – je to riskantní, může to přilákat pozornost střelců. Ale jestli nás zaslechne, pomůžeme jí zmizet v troskách domů – viz [to=1564].
> Zůstaneme schovaní a budeme pozorovat, co se stane – viz [to=560].", "1564": "1564
Hoďte černou kostkou. Výsledek 1–3 znamená, že jedna z kulek vystřelená naším směrem našla svůj cíl – vyberte 1 postavu, která utrpí 2 zranění.
Žena dostala dva zásahy, obě střely ji, ale jen škrábly. Bereme ji na základnu mírových jednotek. Je v šoku pořád ze sebe nedokáže dostat jediné slovo. Kameru ale svírá v rukou jako vlastní dítě.
Z balíčku událostí odstraňte vrchní kartu události (pokud nejde o „Klid zbraní“).
Také si do sekce Epilog ukládací tabulky poznamenejte „1927“.
> [to=BTG].
", "1927": "1927
Jak se nakonec ukázalo, novinářka, kterou jsme zachránili, předala médiím velmi dramatické, otřesné záběry. Záznam z pediatrického oddělení, ukazující umírající zmrzačené děti, bezbranné novorozence, konečně šokoval svět. Následný tlak veřejnosti se dolehl až k vládním špičkám a pomohl konflikt ukončit. Stále se nemůžeme ubránit úžasu, že to bylo právě tohle video, které v tomto konfliktu nezadržitelně vychýlilo jazýčky vah…
> [to=BTG].", "560": "560
Kulky ženě rozervaly hruď. Kameru rozdrtila podrážka vojenské boty. Rozbitý přístroj i její tělo bylo rychle uklizeno dovnitř. Za malý okamžik už zmizely všechny stopy další brutální vraždy…
> [to=BTG].", "366": "366
Prohledávání prostoru za nemocnicí a sousedních budov připomíná probírání popelnice za restaurací ve vaší ulici. Někdy neodoláme a vydáme se chodbami hlouběji do budovy nemocnice.
Výkřiky zraněných a umírajících se slévají v hrozivé kakofonii. Po chvíli už nedokážete rozeznat jednotlivé zvuky, pokud některý z nich opravdu nevynikne. Najednou ale zcela zřetelně slyšíte, jak někdo v pokoji po vaší pravici něco ve spěchu hledá. Na cedulce na dveřích je napsáno „Pouze pro personál“. Dveře do místnosti jsou malinko pootevřené, dost na to, abychom spatřili muže ve špinavé uniformě, jak se přehrabuje v zásobách lékařského materiálu.
Polekaně k nám vzhlédne a po krátkém zaváhání nám do náruče strčí hrst obvazů a léků a pokračuje v přehrabování.
> Odejdeme jako by se nic nedělo – viz [to=1465].
> „Hej! Nech ty věci ležet! Vypadni!“ Jsme připraveni zastavit toho zloděje s použitím síly – viz [to=635].
Na hromádku nálezů přidejte 1 obvazy.
> [to=BTG].
", "1465": "1465
Když opouštíme nemocnici, vidíme u vchodu jednu ze sester a frontu lidí, které prohledávají vojáci. Jeden z vojáků drží zloděje, kterého jsme přistihli při krádeži léků. Surově ho bije.
> Rychle zahodíme všechny obvazy a léky, které jsme dostali, aniž by si toho někdo všiml – bezpečně odcházíme. [to=BTG].
> Zkusíme projít davem a utéci dřív, než vojáci sáhnou po zbraních – viz [to=1687].



", "635": "635
Muž se po nás ožene a my instinktivně zareagujeme. Rána kovovým věšákem, který stál opodál, do spánku ukončila boj ještě dříve, než začal. Zrak se mu rychle zamlžil…
Měl u sebe tašku – uvnitř jsme objevili několik věcí, mezi nimi i dopis:
„Niko, sežeň mi ty léky, a já se postarám o to, že zítra budou mít stráž jen opilci vyzbrojení lahví kořalky. Budeš moci bez potíží vyklouznout. Nemusíš si dělat starosti s návratem. Postarám se sama o sebe.“
Co nejrychleji zmizíme z nemocnice…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 3 obvazy, 1 nůž a 2 šperháky.
> [to=BTG].
", "1687": "1687
Podařilo se nám jednomu z vojáků podrazit nohy. Upadl na sestru vedle sebe, ale ten druhý hbitě sáhl po své pušce.
Pro každou z přítomných postav hoďte červenou bojovou kostkou (každá může využít svou zdatnost pro opakování hodu) a určete, kolik zranění při útěku utrží.
Pokud někdo přežil, přidejte na hromádku nálezů 1 obvaz a 1 léky. Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "679": "679
Prohledávání prostoru za nemocnicí a sousedních budov připomíná probírání popelnice za restaurací ve vaší ulici. Někdy neodoláme a vydáme se chodbami hlouběji do budovy nemocnice.
„V dobách míru se lidé v nemocnicích buďto uzdraví, nebo ne. Za války obvykle umřou, ale někdy se jim podaří přežít.“
Reportér zakončí svůj komentář a na odraze ve špinavém okně jedné z menších chodeb si zkontroluje chrup.
Pak si nás všimne a nenuceně prohodí:
> „Hej vy, nechcete si vydělat pěknou, čerstvou konzervu vojenskýho jídla? Potřebuju natočit někoho místního, víte? Někoho, kdo by si postěžoval, jak jsou doktoři necitelní a jaký otřesný podmínky v nemocnici panujou. Chci tak trochu šokovat diváky, chápete? Řeknete mi něco na kameru?“
> „Jdi do hajzlu, člověče! Dělají tu, co je v jejich silách!“ odplivnete si na zem před jeho nohama – viz [to=1443].
> „Ok, ale nejdřív nám dej to jídlo!“ – viz [to=1751].", "1443": "1443
Celou situaci pozoroval jeden z mladých lékařů, kterého jste si všimli až teď. Souhlasně přikývl, a přestože byl kus od vás, zaslechli jste, jak vám tiše poděkoval.
> [to=BTG].", "1751": "1751
Reportér šťastně vytáhl z batohu konzervu. Pak se pustil do rozestavování kamery a světel. Když se odvrátil, aby zapojil mikrofon, všimli jste si, že celou situaci nevěřícně pozoruje jeden z mladých lékařů.
> Strčte do reportéra, aby přepadl přes kameru a vy jste mohli utéci i s jídlem – viz [to=455].
> Vraťte jídlo reportérovi:
„Najděte si jinýho panáka!“
– [to=BTG].
> Show musí pokračovat – viz [to=1947].", "455": "455
Lékařův chmurný smích a nadávky reportéra necháváte rychle za sebou. Natočí teď reportáž o bezohlednosti lidí v tomhle městě? Možná se naučí, že není radno lidi manipulovat. Nejspíš bude příště mít svého vlastního, vykonstruovaného „místního“, který bude důvěřivým divákům „říkat pravdu“. Kdo ví…
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu.
> [to=BTG].", "1947": "1947
To bylo ponižující. Reportér nám řekl, ať po něm opakujeme to, co máme říkat. Bylo jasné, že má všechno předem vymyšlené. Lékař nás pozoroval s prázdným výrazem ve tváři až do chvíle, kdy se do chodby přihnali dva zoufalí lidé se zraněným chlapcem v náručí. Lékař se dal okamžitě do práce.
Ale dostali jsme za odměnu ještě jednu konzervu…
Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy.
> [to=BTG].", "809": "809
Volání o pomoc nějaké ženy nás přitáhl dovnitř nemocnice. Její hlas zněl rozhodně, beze stopy po strachu nebo hysterii.
Záchrana života uprostřed války nezná žádná pravidla. Na nějaké čekání a dodržování „pravidel“ není čas… Počítá se každá vteřina. Z ošetřovny na konci chodby vyběhne mladá sestra, a aniž by čekala na naši odpověď, vtáhne nás do místnosti. Na posteli leží starší muž. Oči má otevřené, ale stěží se drží při vědomí.
„Selhává mu srdce, musím teď běžet pomoci s jinou procedurou. Počkejte tu hodinku a pokud zkolabuje, dejte mu adrenalin. Díky!“
sdělí jim sestra své požadavky a vyběhne ven.
> „Je nám líto dědo, ale ten adrenalin může pomoct někomu trochu mladšímu, nebo někomu z nás. Sbohem!“ – viz [to=1377].
> Počkáme tu tak dlouho, jak budeme moci
– vraťte 3 karty průzkumu (nebo ty, co zbývají, máte-li jich méně) – viz [to=129].", "1377": "1377
Pohled starého muže pozbyl výraz. Naděje, že se dožije alespoň o den víc, nebo snad konce války právě zemřela spolu s ním. Nebyl v tom vztek, možná jen roztrpčení.
Na prázdný žeton napište „Adrenalin, 1377“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
ADRENALIN:
Tento žeton považujte za žlutý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.
Kdykoli ho může kterákoli postava použít (umístěte žeton adrenalinu na kartu dotyčné postavy) k tomu, aby si zvýšila svou zdatnost a nosnost o 2 a mohla ignorovat jakékoli černé značky na svých žetonech stavu. Na začátku fáze úsvitu žeton adrenalinu odstraňte ze hry.
> [to=BTG].", "129": "129
Stařík byl naší společností natolik vyvedený z míry, že úplně zapomněl na své nemocné srdce. Vyprávěl nám příběhy o svém životě a příbuzných, dokud se sestra nevrátila.
„Dědo, doufám, že je nenudíte. Koukám, že ten adrenalin nakonec nepotřeboval. Neuvěřitelné! Vezměte si prosím jako poděkování za vaši pomoc tohle. Děkuju, že jste neutekli.“
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "321": "321
Právě jsme vystoupili do druhého podlaží, když se ozvalo zlověstné prasknutí, jako by právě něco masivního prasklo. A pak se rozpoutalo peklo – nejdřív se ozvalo bouchnutí, pak praskot a poté ještě silnější burácení. Celá budova, poškozená ostřelováním a mrznoucí vodou, se začala rozpadat jako obrovský domek z karet…
Všude kolem nás se řítí oblaka prachu a masivní hromady suti, jak se budova poroučí k zemi!
Máme jen pár vteřin na rozhodnutí. Buďto tu zemřeme, nebo vyskočíme z okna v naději, že nás pád nezabije.
> Skáčeme! – viz [to=1893].
> Možná to zvládneme… vrhněte se po zbytcích schodů dolů, jsou to jen dvě podlaží… – viz [to=1461].", "1893": "1893
Pro každou z přítomných postav hoďte žlutou bojovou kostkou (každá může využít svou zdatnost pro opakování hodu) a určete, zdali a případně jaká zranění pádem utrpí.
Ten, kdo přežil se snaží ze všech sil utéci od místa neštěstí. Místo, kde dům stál se změnilo na další beztvarou haldu betonu a suti…
> [to=BTG].", "1461": "1461
Za neustálého klopýtání pádíme po schodišti dolů. Praskliny, díry, sutiny. Znenadání nám schody pod nohama zmizí a spolu s betonovým vodopádem se řítíme dolů. Trosky budovy pohřbily všechno pod sebou a vytvořily další beztvarou haldu betonové suti.
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].
", "684": "684
Dorazili jsme na hranu betonové podlahy, když měsíc osvítil cosi hluboko pod námi. O tři podlaží níže, na dně podzemního parkoviště leží dodávka. Je obrácená na bok a chybí jí kola. Nákladní prostor má pomačkaný, přesto dokážeme rozeznat logo oblíbeného řetězce obchodu s potravinami. Strčil ho někdo dolů, nebo s ním přejeli přes okraj? Ale proč?
Zkoušíme najít nějakou cestu dolů. Možná bychom mohli sešplhat po prutech armatur, které trčí ze zdí. To by ale bylo obtížné a nebezpečné, nehledě na to, že bychom museli pak zase lézt tou samou cestou nahoru. Mohly bychom se také poohlédnout po nějaké rampě vedoucí do nižších pater, ale to nejspíš zabere nějaký čas.
> Zkusíme sešplhat po armaturách dolů
– vyberte 1 nebo více postav a viz [to=1557].
> Najdeme jinou cestu dolů
– vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1776].
> I kdyby tam dole něco bylo, nejspíš už to dávno zmizelo. Pochybujeme, že tam pro nás něco zůstalo – [to=BTG].", "1557": "1557
Ze zdi trčí spousta kovových prutů, ale hodně z nich je kluzkých a zkroucených. Ve šplhání nepomáhá ani tři podlaží hluboký prázdný prostor pod nohama.
Hoďte černou kostkou (postava může využít svou zdatnost).
> Padne-li kterékoli z postav 3-10, ihned viz [to=968].
> Padne-li všem postavám šplhajícím dolů 4–10, viz [to=1372].
", "968": "968
Zdá se, že pruty trčící z betonových zdí poskytují dostatečnou oporu. Prsty klouzají po betonu a mokré rzi, ale nejspíš se nám podaří bezpečně sešplhat dolů.
Pak najednou ruka sklouzne. Druhá se snaží něčeho zachytit, ale nohy na strmém, drolícím se betonu ztratí oporu. A pak už byl všude kolem jen nekonečný prostor a vířící svět vykuchaných ruin. Nebe a zem si vyměnily místa. Pak už jen temnota…
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> Pokud to byla jediná postava, která šla na průzkum, [to=BTG].
> Pokud někdo zůstal – viz [to=487].", "487": "487
Vše se přihodilo v tichosti… Neozval se ani výkřik. Podíváme se dolů. Tělo ukončilo svůj pád na jedné z tyčí, které trčely ze země pod námi. Teď tam leží nabodnuté na kovovém prutu hned vedle dodávky. Krev je všude kolem. Nejen, že se nám z pohledu na nepřirozeně zkroucenou mrtvolu zvedá žaludek, přemohla nás také ztráta kamaráda. Máme toho až po krk – pojďme domů.
> [to=BTG].



", "1372": "1372
Navzdory všem potížím jsme to nakonec zvládli – opatrně a pomalu. První chybu jsme udělali až úplně na konci, když už byla podlaha na dohled. Skok z prvního podlaží na zem se nezdál moc vysoko, přesto si dopad ze dvou metrů vyžádal bolestivé vyvrknutí kotníku…
Vyberte 1 přítomnou postavu, která utrpí 1 zranění.
> Viz [to=108].", "1776": "1776
Přesunuli jsme se blíž ke staveništi v naději, že tu objevíme sjezd do podzemního parkoviště. Nakonec jsme ho našli. Jeho betonový povrch vedoucí do temnoty byl po dešti kluzký. Sestoupíme po rampě dolů do podzemního labyrintu betonových sloupů.
> Viz [to=108].", "108": "108
Konečně máme dodávku na dohled. Takhle zblízka vypadá ještě hůře – pád ze tří podlaží jí očividně neprospěl. Nebylo se tedy čemu divit, že otevřít zadní dveře představovalo opravdovou výzvu. Když konečně povolí, zjišťujeme, že je dodávka plná… jídla! A ještě něčeho dalšího…
Balíčky poházené po celém nákladním prostoru jsou pokryté něčím pohyblivým… Červi! Všechny balíky, lahve a konzervy se rozbily, když vůz narazil na betonovou podlahu a červi hodují už jen na zkaženém jídle. S nejvyšším odporem se prohrabáváme tou páchnoucí, hemžící se masou. Nakonec se nám podaří najít několik lehce promáčklých, neotevřených konzerv. Nejspíš se nám všechny ty trampoty nakonec vyplatily.
Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy.
> [to=BTG].", "881": "881
Když zuří válka, naučíte se, že kdykoli uslyšíte motory stíhaček, měli byste se schoulit na nějakém bezpečném místě a začít se modlit…
Tentokrát namísto bomb shazují tisíce letáků. Text, který je na nich vytištěný slibuje „Peklo na zemi“, které donutí všechny lidi, kteří ještě ve městě zůstali, co nejrychleji opustit své „nečisté“ domy.
Trháme ty pamflety na kousky a přemýšlíme o tom, kolik lidí těmhle nesmyslům uvěří. Zítra zase uvidíme staré lidi opouštějící své domovy. Staré lidi, kteří už příliš dlouho žijí ve strachu.
Za časů války ztrácí slovo „cynický“ veškerý význam. Pověrčiví lidé utečou a my jejich domy vyčistíme od všeho, co by se nám mohlo hodit…
> [to=BTG].", "22": "22
Kroky se na prázdném náměstí rozléhají. Každou chvíli narazíme na kbelíky, helmy, zbytky stavebního materiálu. Naši pozornost přitáhne jedna ze zničených budov před námi. Všimneme si jasně červené bedny s otevřeným víkem. Uvnitř je vidět různé nářadí. Hned pod bednou je znát velká krvavá skvrna, jako by tudy kdosi táhl tělo.
> Stojí to za pokus – s těmi nástroji bychom mohli zabezpečit náš dům před nezvanými hosty. Vypadá to jako past, ale s opatrností to můžeme zkusit – viz [to=1536].
> Je to až moc podezřelé a riskantní – je tma, ale dobrý střelec by se mohl strefit. Na to zapomeňte – [to=BTG].", "1536": "1536
Náměstím se rozlehne zvuk výstřelu.
Vyberte 1 postavu a hoďte červenou bojovou kostkou (postava může pro opakování hodu použít svou zdatnost), abyste určili, kolik zranění utrží.
Pokud tenhle bláznivý kousek nakonec přežijeme, co nejrychleji odsud s naší kořistí vypadneme…
Na hromádku nálezů přidejte 3 libovolné žetony z následujících: 1 pila, 1 sekera, 1 lopata, 3 šperháky, 3 mechanické součástky, 3 elektronické součástky.
> [to=BTG].
", "953": "953
Betonová podlaha tlumí naše kroky, ale ne zvuk hovoru. Z podlaží nad našimi hlavami slyšíme nějakou hádku. Není ale slyšet natolik hlasitě, aby se dalo rozeznat, kdo se hádá, nebo o čem.
> Pojďme to zjistit, ale opatrně – viz [to=1421].
> Ať už jde o cokoli, nevyplatí se riskovat – viz [to=1662].", "1421": "1421
Podařilo se nám dostat se dost blízko na to, abychom uviděli a slyšeli dva vojáky, kteří se hádají poblíž mrtvoly nějakého muže a svázané ženy. Jeden druhému strká pušku do rukou a dohadují se, kdo si „pohraje“ s tou dívkou a kdo půjde střílet „kachny“.
> Bastardi! Toho budou litovat! – viz [to=568].
> Radši se stáhneme, dokud se hádají. Jsou zaneprázdnění, takže jim můžeme jít z cesty – viz [to=1662].", "568": "568
Dva vojáci s puškou – zní to jako šílenství, ale dokud se handrkují a přehazují si zbraň mezi sebou, je tu šance.
Táhněte 2 žetony nepřátel. Jeden z vojáků je ozbrojený samopalem, druhý vytáhne pistoli.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Ještě před bojem proveďte útok ze zálohy.
> Po boji viz [to=1039].", "1662": "1662
Musíme jít dál – potřebujeme nějaké zásoby.
Na prázdný žeton si poznamenejte „1930“ a umístěte ho na hromádku nálezů. Až budete vyhodnocovat krok „Vyberte si nálezy“, nejprve vyhodnoťte 1930.
> [to=BTG].", "1930": "1930
(Pro připomenutí viz [to=1662].)
Náměstím se rozlehne výstřel z pušky.
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1–4, vyberte 1 z přítomných postav, která dostane zásah (utrží 3 zranění).
Kdosi ukrytý vysoko na lešení „střílí kachny“…
Odstraňte žeton „1930“ ze hry.
> [to=BTG].
", "1039": "1039
Žena, která byla spoutaná, nás vyděšeně pozoruje i poté, co jsme ji osvobodili. Nemluví. Rozeběhne se pryč, ale při útěku uklouzne na mokrém betonu. Za moment zmizí ve tmě.
Na hromádku nálezů přidejte: 1 samopal, 1 pistoli, 5 kulek, 2 konzervy, 2 čisté lihy.
> [to=BTG].", "275": "275
Tady se vždycky zdá, že je šero. I před válkou byly zdi a podlaha tak špinavé, že bylo těžké určit, jakou barvu měly původně. A teď je to ještě o fous těžší. Kašlající obyvatelé domu se na nově příchozí podívají, jen pokud tuší nějakou hrozbu, nebo když se moc přiblíží. Jak procházíme kolem starého muže v odraném obleku, ucítíme něco, co sem nepatří. Je to vůně jednoho populárního parfému, který chtěl před válkou používat každý muž.
> Děda to určitě někomu ukradl a chce poslední dny života strávit s pocitem, že je všechno jako dříve – [to=BTG].
> Pozorně si toho muže prohlédneme– vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1495].", "1495": "1495
Po chvilce nám začnou být podoba a držení těla toho muže povědomé. Poznáme ho podle jeho obočí a placatého nosu. Býval jedním z nejvlivnějších politiků v našem městě. Byl známý tím, že měl při každém veřejném vystoupení jiný oblek, vždy s ladícím kapesníčkem vyčnívajícím z náprsní kapsy saka. Na počátku střetů se ve svých proslovech a rozhovorech lidi uklidňovat. Nabádal je, aby zůstali ve svých domovech a trpělivě vyčkali na výsledky vyjednávání. Vždy zdůrazňoval „nutnost vyřešit rasové a národnostní problémy za každou cenu.“ Vždy podporoval rozhodná řešení. Vždy byl ochotný zaplatit nejvyšší oběť… Mnozí na slova podobných lidí – rázných, nekompromisních, sebejistých – slyšeli.
Muž z vyšších kruhů, kterému se nepovedlo včas prchnout a který se musel uchýlit mezi bezdomovce a umírající.
> „Hej lidi, víte, kdo tohle je? Pamatujete si ho? Pamatujete, jak nám říkal, ať zůstaneme doma a že se války bát nemusíme? Jo, to je on! Náš pan radní, pan Velký Politik. To jeho kamarádíčkové mají na svědomí tohle peklo!“ – viz [to=1849].
> Plivneme na něj a odejdeme pryč – pro lidi jako on není žádný lidský trest dostatečný – [to=BTG].", "1849": "1849
Lidé bez budoucnosti, bez naděje, opírající se o zdi a ležící v rozích tohohle doupěte, ti všichni obrátili pohled k navoněnému muži. Když zjistil, že tady už není v bezpečí, vyskočil a rozběhl se k východu z domu. To už mu ale cestu zahradili ti, kteří teď platili za jeho bezohlednou politiku „rozděl a panuj“.
Jako duchové se tiše vydali k němu tvoříce kruh, který se více a více kolem starého muže uzavíral. Začal křičet. Houf lidí byl příliš hustý na to, aby bylo poznat, co se děje. Jde jen o další smrt ve městě, které den za dnem umírá.
Když se shluk lidí konečně rozešel, zůstala na zemi jen mrtvola starého člověka a nikdo se necítil o nic líp.
> [to=BTG].", "697": "697
Slyšíme tlumené hlasy. Tržiště? Dům plný lidí? Nebo snad skrytá nemocnice? Stálo by za to se tam podívat. Bloudíme spletí chodeb počmáraných graffiti. Nakonec otevíráme ocelové dveře vedoucí do velké haly…
Kakofonie sténání a odporný pach krve a rozkladu jsou tím prvním, co nás uvítá. Od té chvíle je to čím dál horší. Zmrzačení lidé se vlečou po podlaze, jako by pohyb bylo to jediné, co je drží při životě. Jejich těla nesou takové známky poškození, že je těžké rozeznat jednu osobu od druhé. Míjí nás děcko s berlemi a hlavou omotanou fáči, jedno oko má otevřené jen napůl. Voják bez nohou hraje šachy s elegantním mužem bez rukou – věnují nám krátký prázdný pohled a pokračují ve hře. Na posteli leží dítě s prostřeleným žaludkem a zírá do prázdna.
Tohle nemohli udělat lidé… ale udělali to oni. Odkud se ale všechna ta zloba bere? Jak se můžou lidé, krůček po krůčku, dostat od vtipkování, přes slogany až k pronásledování – kvůli rase, kvůli názorům, nebo jen pro něčí odlišnost? Od toho, že jsme zapomněli, co válka ve skutečnosti znamená, po proslovy a sliby politiků, diskuze o tom, co je a co není správné, od mávání pěstmi a vyjádření podpory až nakonec dojdeme k tomuhle. Přesto se to děje znovu… a znovu. Dějiny nás učí jen tomu, že se nikdy nepoučíme.
Zavřeme za sebou ty kovové dveře a necháme všechny tyhle lidi i s jejich zničenými životy za sebou.
> [to=BTG].", "51": "51
Na vraku auta posedávají děti, jako vrány na větvi nějakého stromu. Chlapec, vůdce celé skupiny, dělá, jako by měl v rukou volant a holčička vedle něj piští jak blázen ve snaze napodobit klakson. O kus dál jezdí několik dětí na rozbitých kolech a koloběžkách poskládaných ze starého železa… Zbývající děti si kutálejí s pneumatikami. Nevadí jim tma ani chlad – ve dne si venku hrát nemohou. A děti chtějí být dětmi, dokonce i ve válce.
Ten kravál od nás odvede veškerou pozornost. Nastavte úroveň hluku zpět na 1.
> [to=BTG].", "374": "374
Hlad dělá z lidí zrůdy. Mateřská láska ale dokáže téhle přeměně zabránit, i kdyby to mělo hraničit se šílenstvím. V tichosti pozorujeme dvě děti, které škubají za okraje květovaných šatů jakési ženy.
„Mami, my máme hlad! Kdy bude večeře?“
Žena mávne svou vyhublou rukou, aby děti odehnala od plechovky, kterou používá jako kotlík na vaření. Podle vypouklých břich trpí všichni tři podvýživou. Oba chlapci, navlečení do otrhaných hadrů, vypadají, jako by si pro ně měla každou chvíli přijít smrtka.
„Ještě chviličku. Musím tam přidat trochu koření. Víte, že nemůžete mámu při vaření rušit. Nechcete přece, abych to jídlo zkazila, ne?“ odpoví vyčerpaná žena.
Pak ve chvíli, kdy se děti nekoukaly, rychle do vařící vody hodila malý kamínek. Cink! Ten zvuk vyvolá na tváři jednoho z chlapců blažený úsměv.
> To je hrozné! Dáme jim nějaké opravdové jídlo – z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1498].
> Nemáme dost na to, abychom se mohli podělit. Tak jako tak zemřou. – [to=BTG].", "1498": "1498
Když nás zahlédnou, všichni tři se vyděsí. Nečekají od nás nic dobrého. Matka, s dětmi schovanými za zády, ustrašeně couvá ke zdi za sebou. Tenhle druh strachu známe až moc dobře.
Položíme jídlo na zem a necháme je o samotě u jejich skomírajícího ohně. Doufáme, že alespoň na nějaký čas, nebude muset použít ten trik s kamínkem.
> [to=BTG].", "537": "537
Lidská vynalézavost nezná hranic. Místnost, ve které jsme se ocitli, připomíná něco mezi kuchyní a improvizovanou laboratoří. Všude je silně cítit droždí.
Na stole zůstaly sklenice naplněné šedým mýdlem rozpuštěným ve vodě. Na cedulce je černými písmeny napsáno: „barva na blonďaté vlasy“.
Přičichneme k jiné sklenici se „zvlhčujícím krémem“. Žluklý kuchyňský olej je cítit skoro na chlup stejně, jako ten, který každých několik dní shazují charitativní organizace. V dobách, kdy ještě lidé žili nadějí, že bude brzy po válce, měla taková podomácku vyráběná kosmetika cenu zlata.
Tělo vynalézavého chemika nacházíme ležet ve vedlejší místnosti. Její tvář bez nalíčení vypadá jako vytesaná z kamene. Ze zdí se loupou tapety zčernalé kouřem. Bereme si jednu z těch sklenic a rychle odcházíme.
Na hromádku nálezů přidejte 4 chemikálie.
> [to=BTG].", "454": "454
Tomu klukovi možná ještě nebylo dvanáct a už se musí chovat jako dospělý. Hlaveň pistole zarývá do týlu muže v roztrhaných šatech ležícímu na kapotě osobního auta.
„No tak, vystřel! Buď chlap! Ten bastard nás chtěl okrást, zaslouží si umřít!“ vrčí jeho starší společník tyčící se za ním. Na šedé helmě, kterou nosí, je vidět několik známek po zásahu kulkou, z nichž alespoň jeden musel být smrtelný. Nejspíš ji našel někde blíž k frontové linii, stejně jako velkou vojenskou bundu, která plandá na jeho hubeném těle.
Netrpělivě popadne chlapcovu ruku a přimáčkne mu prst na spoušť pistole. Za krátký okamžik se staneme svědky první popravy tohoto mladého muže.
> Musíme to zastavit, než bude příliš pozdě – viz [to=92].
> Válka nezná slitování. Necháme je být, ať udělají, co je nutné – viz [to=1688].", "92": "92
Upoutali jsme jejich pozornost a teď za to musíme platit. Zbraň v chlapcových rukou se rychle otočí naším směrem. Jeho společník mu pořád drží prst na spoušti. Starší kamarád donutí chlapce vystřelit.
Vybraná postava utrží 1 zranění.
Dostanu zásah kolene. Zraněný se odbelhám za zeď. Prásk! Druhý výstřel mi zní v hlavě ještě dlouhé minuty.
„Teď seš opravdovej chlap. Poprvé je to vždycky nejhorší,“ chválí chraplavý hlas chlapce.
Snažíme se dostat co nejdál od nich. Jedno nás válka naučila: zbraň z lidí málokdy udělá něco lepšího než bezcitné katy.
> [to=BTG].
", "1688": "1688
Raději zmizíme, abychom si ušetřili ten žalostný pohled. Zvuk výstřelu nám dál zní v hlavě, daleko horší je ale pochvala, kterou zaslechneme poté.
„Teď je z tebe opravdovej chlap. Poprvý je to vždycky nejtěžší,“ slyšíme chraplavý hlas.
Počkat, něco ale není v pořádku…Jsme zmatení a svět se s námi začne točit. Život nám probíhá před očima jako útržky z filmu. Moment… Takhle to nebylo.
Jsme to my, kdo leží na kapotě auta a z plic nám vytéká louže tmavé krve. Byli jsme to my.
Těsně před tím, než výstřel přišel, jsme si všimli několika postav schovaných za rozvalinami, několika přihlížejících. Mohli nás zachránit, ale váhali. Na co asi myslí? „Pomozte mi, prosím!“ Zmizeli ale na opačnou stranu a nechali nás na pospas dětí s pistolemi. Nepomohli nám, zatraceně. Nepomohli…
Vyberte jednu z přítomných postav – je mrtvá. Odstraňte ji ze hry.
Pokud se průzkumu účastní ještě další postavy, jednoduše odejdou pryč. Je pozdě něco podniknout. Pozdě…
> [to=BTG].", "701": "701
V jednom ze starých sudů od oleje hoří oheň a po dílně pobíhá syn majitele. Pracuje na staré dodávce. Vypadá to skoro, jako by žádná válka nebyla… Stačí jen trochu přimhouřit oči, aby zničené budovy v dálce zmizely a na autech stojících v řadě před autoopravnou zmizely díry po kulkách. Můžeme na chvíli zapomenout, že žijeme ve válce.
Tiché mňouknutí přicházející z kufru vraku stojícího opodál nás vytrhne ze vzpomínek. Chystáme se podívat dovnitř, když si všimneme zařízení z klacíků a provázku. Je to past. Když se rozhlédneme kolem, najdeme ještě další takové pasti.
Opravářův syn se otočí směrem k nám. Vidí, jak si bereme něco, co se do pasti lapilo…
> Zmizíme odtud – [to=BTG].
> Otevřeme ten kufr a vezmeme si kočku s sebou – viz [to=132].", "132": "132
Po krátkém zápolení se zarezlým zámkem se nám podaří kufr otevřít. Zevnitř na nás vystrašeně civí mladá kočka. Je vyhladovělá – nejspíš tu hledala něco k jídlu.
Opravářův syn se přiblíží s páčidlem v ruce. „Myslím, že je to moje,“ zasyčí skrz zaťaté zuby.
> Vrátíme mu tu kočku a odejdeme – [to=BTG].
> Ne, už ne! – viz [to=1075].", "1075": "1075
> Pokud má některá z postav zdatnost větší než 1, majitel opravny si odplivne a vrátí se ke své práci – viz [to=1782].
Jinak:
Vytáhněte si 1 žeton nepřátel. Považujte ho za nepřítele s nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Pokud nepřítel utrží 2 zranění, uteče.
> Po boji: Na hromádku nálezů přidejte 3 mechanické součástky, 2 elektronické součástky a 1 zeleninu. Viz [to=1782].", "1782": "1782
Koneckonců, je to jen kočka… Vytáhneme ji z kufru.
> Co bys řekla novému domovu? – vezmeme ji s sebou. Viz [to=1511].
> Běž! Dneska máš šťastný den! – necháme jí běžet. [to=BTG].
> Zavřeme oči, abychom se nemuseli dívat na to, co dělají naše ruce – Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo. [to=BTG].", "1511": "1511
Na prázdný žeton napište „Kočka, 1511“ a umístěte ho na hromádku nálezů. Kočka se s námi vrátí do úkrytu. Tento žeton bude odteď představovat kočku, kterou jste si rozhodli ponechat. Dejte jí nějaké jméno.
Kočka:
Jednou denně, v kterékoli fázi, hoďte černou kostkou.
Padne-li 1–4, kočka se někde toulá, zítra se vrátí.
Padne-li 5–7 – „Vždycky jsme měl rád kočky“ (snižte úroveň zoufalství jedné vybrané postavy o 1).
Padne-li 8–10, kočka něco přinesla (přidejte do skladiště 1 syrové jídlo).
> [to=BTG].", "1466": "1466
Vousatý muž strčí klíč do visacího zámku garážových vrat. Pak spatříme modrou kapotu Zastavy 750. Překvapeně obcházíme vůz kolem dokola a hledáme díry po kulkách. Nic! Auto vypadá, jako by právě sjelo z výrobní linky! Muž hrdě přiznává, že auto dostal od svého bratra několik dní před tím, než začala válka. Než se konflikt rozhořel, stihl s ním ujet jen padesát kilometrů, ale je si jistý, že se časy změní a on ho bude moci pořádně využít. Jeho hlas prozrazuje odhodlání muže připraveného za svoje sny obětovat vše.
Odcházíme. Nechceme ničit jeho drahocenné iluze. Tak málo naděje nám zbývá. Ale rádi bychom se sem jednoho dne vrátili, jen abychom se zase mohli jednou podívat na něco nedotčeného válkou.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 2 mechanické součástky.
Na prázdný žeton napište „Zastava 1466“ a umístěte ho na kartu aktuální lokace.
Zastava:
Od tohoto okamžiku mohou postavy při každém prohledávání navštívit toto místo – vraťte 4 karty průzkumu a snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "236": "236
Díra ve zdi odhaluje ponurou bažinu, která začíná hned za ní a na jejímž druhém břehu je území ovládané bezcitnými zabijáky v uniformách. Z trávy trčí osamělé kmeny stromů a dávají tak tušit, že na tomto místě dříve stával les. Na kraji bažiny si všimneme ohořelého skeletu tanku. V temnotě vypadá vozidlo jako nějaký podivný tvor – jako zvíře pijící ze špinavé louže. Jeho hlaveň míří na nás, jako by nás chtěla záměrně odstrašit. Ale počkat… Nepohnulo se právě něco u vyjetých kolejí tanku? Nějaké zvíře? Ne, je to člověk. Potlouká se tam nějaký „mechanik“ a vrtá se v opuštěném stroji.
> Zaujati tou podivnou osobou se opatrně přikrademe blíž
– vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=754].
> Raději odtud vypadneme – [to=BTG].", "754": "754
Brodíme se hustou trávou a když jsme už jen několik metrů od tanku, zastavíme se. Spatříme vysokého muže s loveckou puškou přes rameno. Chodí kolem tanku a pečlivě na něm něco porovnává s obsahem tlustého notesu. Vyšplhá až na otočnou věž a snaží se vypáčit poklop. Vypadá to, jako by prováděl technickou prohlídku stroje… jen poněkud opožděnou prohlídku.
„Sem dáme granátomet a tady bude kulometné stanoviště. S mým tankem tu válku vyhrajeme. Vyrobil jsem tě já, drobečku, já jsem tě vyrobil! Poslal jsem tě do války. Nejsi na tom teď nejlíp, ale já tě opravím…“ mumlá si pro sebe a pokyvuje při tom hlavou.
Zdá se, že jsme objevili inženýra pracujícího pro jednu z těch zbrojních fabrik. Má na sobě uniformu.
Stejnou uniformu, jakou nosí ti vrazi tam na kopci…
> Zabijeme ho, je to jeden z těch vrahů. Bude alespoň o jednoho neřáda mír – viz [to=1584].
> Necháme ho být, je to blázen. Vypadneme odsud dřív, než si nás všimne – [to=BTG].", "1584": "1584
Schováváme se za vyjetými kolejemi a čekáme na ten správný okamžik. Když se technik sehne nad blatník, vší silou ho udeříme zezadu do hlavy. Husté bláto pod našimi nohami se zbarví dočervena.
„Puška“, kterou měl u sebe se zlomila pod tíhou padajícího těla. Byla poskládaná z kousku dřeva a starého koštěte. Prolistujeme si jeho zápisník a pak odtamtud rychle utečeme.
V notesu byly jen dětinské čmáranice, nic víc.
Byla to pitomá, zbytečná smrt.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "921": "921
Válka tyhle auta ušetřila. Hledači ale tak shovívaví nebyli a drsné počasí dílo zkázy dokončilo. Střecha garáže nám připomíná víko obrovské plechovky. Karosérie aut požírá rez a poklice kol se topí v bahně. Uvnitř jednoho z vozů jsou ještě lidská těla. Vidíme ztuhlé prsty, které zůstaly natažené směrem k okénkům, tváře mladých žen za dveřmi, tváře, které svůj boj vzdaly příliš brzy. Řidič vypadá, jako by usnul, ale je to jenom zdání. Škvírou u jednoho z okének je dovnitř prostrčená zahradní hadice – její druhý konec je nasazený na výfuk.
Jak zoufalí asi museli být, že se odhodlali k něčemu takovému? Nechceme skončit jako oni. Ze všech sil se snažíme na ně zapomenout.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "632": "632
Dveře šly otevřít jen s vynaložením veškeré síly. Bylo o ně zapřené tělo muže. Když vstoupíme dovnitř, zjistíme, že je oblečený, jako by se chystal na nějaký výlet. Měl na sobě celkem čisté kalhoty (vzhledem k okolnostem), starou bundu, čepici a u sebe malý ošuntělý kufřík. V našem světě takhle vypadá elegantní cestovatel, někdo, kdo pro výpravu do přírody využije toho, co je po ruce. Byl to člověk, který si chtěl sám pro sebe vytvořit iluzi, že vypadá tak dobře, jak to jen jde, přesně tak, jak to dělával před válkou. Vedle jeho mrtvé ruky leží vstupenka na svobodu – lístek na vojenský transport humanitární pomoci.
Datum a čas výletu už nestihl. Lístek platil pro dnešní den, 7 hodin ráno. Místo odjezdu: starý pivovar. Vypadá to, že ho dostal odstřelovač ve chvíli, kdy vycházel ze svého domova vstříc svobodě. Zemřel přesvědčený, že pro něj tenhle neustávající horor skončil.
Prohledali jsme kufřík: několik bezcenných účtů, pár rodinných předmětů, nějaké dokumenty, cigarety a léky.
Na hromádku nálezů přidejte 3 cigarety a 1 léky.
> [to=BTG].", "354": "354
Bohatě zdobený interiér a drahé koberce na podlaze hotelu jsou teď pokryté vrstvou prachu a sutin. Na jedné z lenošek, které zbyly ve vstupní hale, sedí muž. Na sobě má špatně padnoucí uniformu pikolíka. Sedí čelem ke vstupu a čte si v nějakém časopise. Zdá se zcela pohlcený stránkami barevného bulvárního plátku vyobrazujícím životy bohatých a slavných. Když si nás všimne, vyskočí z pohovky a hluboce se ukloní.
„Vítejte ctěné dámy a pánové! Jaká čest, že jste zavítali do našeho hotelu! Mám vám předvést naše apartmá?“ pronese k nám se zvláštním přízvukem.
> „Ano!“ – viz [to=908].
> Na takového pošuka teď nemáme čas, jdeme odsud – viz [to=1215].", "908": "908
Následujeme toho chlapíka do nejvyššího patra hotelu. Vede nás mezi sutí a poničeného nábytku, skoro jako by si ho ani nevšiml. Vedle dveří z nějakého neznámého důvodu stojí dětská tříkolka. Odstrčí ji nohou z cesty, až hlasitě zaskřípe. S přehnaným gestem otevře dveře a zahřímá hlubokým hlasem: „Prosím, tudy!“
> Opatrně vejdeme do apartmánu – viz [to=1532].
> To stačí – vycouváme a zmizíme z toho místa – viz [to=1215].", "1215": "1215
Muž napjatě čeká, jestli se nerozhodneme otočit zpět. Šílenost jako by z jeho očí vyprchala – nebo v nich nikdy nebyla? Z pokoje slyšíme nějaký šramot. Nejlíp, když odtud hned vypadneme…
> [to=BTG].", "1532": "1532
Projdeme dveřmi a opatrně se rozhlédneme. Zahlédneme špičku boty někoho, kdo stojí v rohu místnosti. Je jasné, že jde o hloupou, absurdní past…
Útočník, oblečený do stejného úboru pikolíka jako jeho společník, vyskočí ze svého úkrytu v rohu místnosti a ve tmě se zableskne čepel nože…
Táhněte 2 žetony nepřátel. Oba jsou ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Pokud se postavám podaří jednoho z nich zabít, ten druhý uteče.
> Po boji viz [to=1924].", "1924": "1924
Oba muži mají stejné oblečení a vypadají jako cizinci. Ten mrtvý má u sebe sadu klíčů. Smrad přicházející ze sousedních pokojů dává tušit, že přinejmenším několik dalších obětí nemělo takové štěstí jako my… Jak zvrácený musí někdo být, aby ve válkou obleženém městě pro zábavu zabíjel ostatní…?
Na hromádku nálezů přidejte 1 nůž, 2 syrová jídla a 1 šperky.
Navíc jste našli ještě funkční rádio
– po návratu do úkrytu můžete zdarma postavit kartu vybavení „Rádio“.
> [to=BTG].", "722": "722
Podél chodby se táhnou řady nepotřebných, poškozených praček. Páchne to tu chemií a starým oblečením. Prádelna je už dlouho bez elektřiny. Je to mrtvé místo, stejně jako zbytek města. V kovových koších hnijí tucty ručníků, na všech je vyšité stříbrné logo hotelu.
Na tvář nám dopadne kapka nějaké špinavé tekutiny. Zvedneme pohled ke stropu a spatříme netěsnící trubky probíhající nad našimi hlavami. Než voda, která je v nich nashromážděná vyteče úplně, bude to trvat možná roky.
„Tady! Rychle! Pomozte mi ven, než se vrátí!“ ozve se odněkud zblízka tlumený hlas. V jedné z praček zahlédneme čupřinu plačícího dítěte.
Vtom se od vchodu rozlehne zvuk těžkých kroků. Zní to, jako by k nám mířila celá jednotka.
> Nejdřív osvobodíme to dítě! Neutečeme, dokud nepomůžeme tomu klukovi! – viz [to=1485].
> Raději zůstaneme živí. Nemůžeme zachránit každého… – řekneme tomu děcku, ať se schová, a utečeme, jak nejrychleji dokážeme – [to=BTG].", "1485": "1485
Napneme všechny své síly, abychom vypáčili pootevřené dveře pračky. Když se nám nakonec podaří dítě vytáhnout, zřetelně za zády slyšíme zvuk těžkých vojenských bot. Kužely svítilen nás oslní. Nárameníky se zatřpytí známým odleskem a s nimi přijde špetka naděje.
„Jovane, zatraceně! Říkal jsem ti, abys sem dolů už nechodil!“ – voják se širokými rameny udělá krok vpřed a vrhne na kluka výhružný pohled.
„V okolí jsou hledači. Hledá tě půlka mý jednotky! Víš, co se stane, když to generál zjistí? Nakope ti zadek!”
Chlapcova tvář celá zrudne studem. Skloní hlavu a zamumlá tichou omluvu. Vojáci nám stručně poděkují a ukážou nám cestu ven. Z jejich podezřívavého vystupování cítíme, že nás tu i přes to, že jsme pomohli Jovanovi, nevidí rádi.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "146": "146
Udělala by cokoli, jen aby svou matku naštvala. Černovlasá holčička pokřikuje na svou potácející se opilou matku. „Nadává“ jí slovy malého dítěte, dítěte, které nezná žádné opravdové dospělácké urážky. Vyplázne jazyk a pak zmizí někde v chodbách rozpadlého domu. Nehledí při tom na popraskanou podlahu ani ocelové tyče, které všude čouhají, natož na zoufalé výkřiky své alkoholem nasáklé matky. Očividná odevzdanost matky naznačuje, že k takové scéně nedošlo poprvé…
Holčička na nás vrhne rychlý pohled a pak zmizí v tmavých chodbách. Slyšíme, jak její kroky postupně utichají v dálce.
> V těchhle ruinách by člověk neměl nechat dítě pobíhat, jak se mu zachce. Raději ji chytíme, než to udělá někdo jiný – vyberte 1 postavu a viz [to=1411].
> Smůla! Každý by se měl postarat sám o sebe – [to=BTG].", "1411": "1411
Ta holčička zná tohle místo jako své boty a pohybuje se daleko rychleji než my. Tmavé chodby se noří hluboko do útrob rozlehlé budovy. Nakonec ji najdeme v místnosti, která kdysi bývala luxusním bytem. Všechna nádhera je ale teď už jen smutnou vzpomínkou. Kusy rozbitého zrcadla uvnitř zlatého rámu odrážejí obraz malé ručky držící kousek jídla.
> Je to jídlo… Vezmeme jí ho, potřebujeme ho víc než ona! – viz [to=1304].
> Odvedeme dítě zpět k jeho matce – viz [to=659].
> Tady nejsme potřeba, to děvče se o sebe postará – [to=BTG].", "1304": "1304
Vytrhneme děcku zbytek jeho jídla. Schoulí se na zemi do klubíčka a rozbrečí se.
Nezbývá nic jiného, než se otočit a odejít pryč.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "659": "659
Dívenka stojí před svou matkou s hlavou lítostivě skloněnou. Obě mlčí.
> Zkusíme s matkou promluvit. Opilá matka s dítětem na takovém místě! Vlastně, na kterémkoli místě… – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1252].
> Je na čase ponechat tuhle rodinu s jejich problémy. Máme koneckonců své vlastní starosti, které musíme vyřešit… – [to=BTG].", "1252": "1252
Vyberte jednu postavu, hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s její empatií.
> Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie postavy, viz [to=1785].
> Je-li výsledek hodu vyšší než empatie postavy, viz [to=1640].



", "1785": "1785
Matka se usměje, zatřese hlavou a pak zmizí i se svou dcerkou v tmavé chodbě. Do závislosti je tak snadné spadnout a dostat se z ní tak těžké. Cítíme, že tady nic nezmůžeme…
> [to=BTG].", "1640": "1640
Matka dostane záchvat zuřivosti a začne křičet a házet kolem sebe věcmi. Vystrašená dívenka se schová za stolem.
Raději rychle odejdeme a necháme je o samotě.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
> [to=BTG].", "35": "35
Zaslechli jsme zvěsti, že tu bydlel zahraniční korespondent. Zdá se, že stojíme před pokojem 13, ale značka na dveřích je tak špinavá, že to nelze s jistotou říci. Třináctka se nicméně zdá správná – v tomhle pokoji totiž není ani špetka štěstí. Odporný puch dává tušit, že uvnitř nemáme očekávat kohokoli živého.
„Nemůžeme ukončit všechny války.“ zažloutlé noviny vedle postele nám připomínají staré politické sliby a naděje, že válka nepřijde.
Listujeme zápisníkem odzadu dopředu – je to jako vracet se zpět v čase. Články o starých, bezvýznamných každodenních věcech: budování kariéry, zbytečném přepychu, bezvýznamných hádkách a nekonečných nárocích. Teď za to platíme… Vzpomínky na mír nejde snadno zahnat – ve skutečnosti jsou docela deprimující.
Před pádem do ještě hlubší melancholie nás zachrání lahev, kterou najdeme pod postelí…
Na hromádku nálezů přidejte 1 čistý líh.
> [to=BTG].
", "204": "204
Tady je ale tma! Nevidíte si skoro ani na špičku vlastního nosu. Tady si ale nemůžeme posvítit ani sirkou – pokud bychom si takovou nerozvážnost dovolili, hodně brzy by nás někdo zastřelil. A teď je něco u našich nohou! A do prdele…
Několik vojáků dřímalo na svém stanovišti a my jsme na ně doslova šlápli…
Zlostné zavolání nevěstí dobrý začátek vyjednávání…
„Hej! Co to ksakru je! Marko, dostaň je!“
> „Jen klid, pánové, chtěli jsme jen…“ – viz [to=1486].
> Utíkáme – viz [to=702].
> Nevidíme žádnou jinou možnost – jsme natolik zoufalí, že se pokusíme rozespalé vojáky zabít – viz [to=1154].", "1486": "1486
„Zavři klapačku! Je po tobě, kreténe!“
Vytáhněte si 2 žetony nepřátel. Oba vojáci mají u sebe pistoli.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Po boji viz [to=1803].", "702": "702
Pro každou přítomnou postavu hoďte černou kostkou.
Výsledek 1 představuje smrt dané postavy (odstraňte její kartu ze hry).
Výsledek 2–3 znamená, že utržila 2 zranění.
Postavy, které střelbu přežily mizí ve tmě…
> [to=BTG].", "1154": "1154
Vytáhněte 2 žetony nepřátel. Oba vojáci mají u sebe pistoli.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Před bojem proveďte útok ze zálohy.
> Po boji viz [to=1803].", "1803": "1803
Srdce nám divoce buší. Byl to masakr…
Na hromádku nálezů přidejte 2 pistole, 6 kulek, 1 pálenku a 1 šperky.
> [to=BTG].", "817": "817
Ze stanu na jedné straně vycházejí rytmické zvuky doprovázené sténáním. Před stanem sedí u ohně několik vojáků. Podávají si láhev a hádají se o to, kdo půjde do stanu po veliteli. Jsou do debaty tak zabraní, že si nevšimnou špinavého děcka, které jim z přepravky ukradne trochu jídla a snaží se ho schovat pod bundou.
> Pomůžeme tomu děcku. Jestli mu z té jeho bundy něco vypadne, nejspíš ho chytnou – viz [to=1459].
> Nic nepodnikneme a budeme pozorovat, co se stane – viz [to=183].
> Řekněte o tom zloději vojákům – viz [to=594].
> Nebo [to=BTG].", "1459": "1459
„Potichu! Prosím, neříkejte nic těm vojákům! V tom stanu je moje máma. Řekla mi, abych sebral co nejvíc jídla a pak se schoval a čekal, až mě zavolá. Neříkejte jim prosím nic, jo?“
> Dáme tomu děcku náš batoh. Pomůžeme mu do něj nacpat nějaké jídlo. Ukážeme mu také nejlepší místo pro úkryt, kde ho nikdo neuvidí – v průběhu tohoto prohledávání bude úhrnná nosnost skupiny nižší o 2 – viz [to=895].
> „Dobře, kluku. Nic jim neřeknu. Ale musíš mi dát něco z toho jídla?“ – na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu a 2 syrová jídla a viz [to=149].
> Kývneme hlavou na souhlas a jdeme pryč – [to=BTG].", "183": "183
Vojáci se vystřídali ve stanu. Dítě si bundu tak nacpalo, že jen idiot by si nevšiml, že v ní má něco schované.
> Počkáme, dokud poslední voják neopustí stan. Abychom odvedli jejich pozornost od děcka, jdeme k těm ožralým a zkusíme je provokovat nebo si s nimi jen popovídat. Budeme dost riskovat, ale dáme té ženě a jejímu dítěti šanci utéci – viz [to=1325].
> Přikrademe se k tomu děcku, abychom mu pomohli… a taky si vzali nějaké to jídlo pro sebe! – viz [to=1459].
> Nic nepodnikneme a počkáme, co se stane – viz [to=1128].
> Odejdeme – [to=BTG].", "594": "594
„Hej chlapi, nevidíte, že vám tu to děcko krade jídlo?“
Vojáci se vyškrábou na nohy a dva z nich dítě doženou a srazí ho na zem.
Ze stanu vyskočí žena s červenou ubrečenou tváří. Běží k chlapci a křičí: „Ne! Nechte ho jít! To je můj syn…“
Vojáci dítě bijí hlava nehlava. Za chvíli se přestane hýbat.
Žena k nám vrhne prázdný pohled, zatímco ji vojáci táhnou zpátky do stanu.
Jeden z vojáků nám daruje tři konzervy a poplácání po zádech.
Na hromádku nálezů přidejte 3 konzervy. Také si na prázdný žeton poznamenejte „Povaha A = 1704“ a umístěte ho na libovolnou z přítomných postav… Až budete podle karty osudu vyhodnocovat povahu A, vyhodnoťte také 1704.
> [to=BTG].", "895": "895
„Je mi jasný, že dnes nebudeme moci domů přinést tolik jako jindy, ale musel jsem svůj batoh tomuhle klukovi dát. Vojáci by z něj určitě za tu krádež vymlátili duši. Jedna věc je jistá. Ten kluk se odtud dostal s pytlem plným jídla. Možná z něj jednou vyroste ten, který změní osud našeho města a naší země. A i kdyby ne, dostane aspoň šanci žít o něco déle…“
Napište „1934” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "149": "149
Chlapec bezmocně sleduje, jak si bereme část jeho lupu. Zdá se, že nářky a výkřiky vycházející ze stanu odvádí jeho pozornost od faktu, že přichází o své jídlo. Smutně tam stojí a dívá se na stan, stále v šoku z toho, co se děje.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "1325": "1325
Bylo obtížné opilé a nadržené vojáky vtáhnout do rozhovoru, ale nebylo těžké je vyprovokovat. Sesypala se na nás smršť kopanců těžkými botami a ran pěstí, ale uprostřed všeho toho pozdvižení se matce se synem podařilo utéci. Kluk cestou zápasil se svou bundou nacpanou všemi těmi konzervami.
Rozdělte mezi přítomné postavy 3 zranění. Snižte úroveň zoufalství každé postavy o 2.
Do ukládací tabulky do sekce Epilog vepište „1934”.
> [to=BTG].", "1128": "1128
Chlapec začal plakat a volat svou mámu. Žena vystřelila ze stanu a vojáci se za nimi otočili. Neváhali ani chvilku a když si všimli vetřelců u svých beden se zásobami, zahájili palbu. Kulky si nevybíraly.
Rozdělte mezi přítomné postavy 3 zranění a zvyšte úroveň jejich zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1704": "1704
Tvář té ženy, její výkřiky a tělo chlapce skoro zašlapané do země. Všechno jen pro několik konzerv jídla. Ty noční můry mě nenechají spát. A teď se ty špatné sny začínají vkrádat do mysli i když jsem vzhůru. Všechno pomalinku přestává dávat smysl.
Zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 3.
> [to=BTG].", "1934": "1934
Války vytahují na světlo to nejhorší, co v lidech je, ale někdy mohou odhalit naše lepší já, něco, co je ukryté hluboko v nás…
Pamatujeme si na toho chlapce a jeho matku ve vojenském táboře a na jejich ukradené jídlo. Ano, udělali jsme, co jsme mohli, abychom jim pomohli…
Stálo to za to – mohli jsme pak sami se sebou žít.
Snižte úroveň zoufalství libovolné postavy o 2.
> [to=BTG].", "653": "653
Je to příliš dobré na to, aby to bylo skutečné… Vedle bedny tam leží samopal. Vypadá jako nový, vyčištěný a čerstvě naolejovaný. Kolem nevidíme ani nohu…
Srdce se nám divoce rozbuší. Rozhlédneme se. A pak znovu. Pak ještě jednou. Pozorně nasloucháme…
Nikdo tu není. Ticho…
> Zkusíme štěstí. Tahle zbraň by nám mohla zachránit život.
Ověřte úroveň hluku. Je-li výsledek hodu vyšší než aktuální úroveň hluku, viz [to=1067].
> Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než úroveň hluku –viz [to=924].
> Je to příliš nebezpečné. Nemůžeme si, jen tak vzít něčí zbraň. Bojuje, koneckonců, za nás – viz [to=1574].", "1067": "1067
Opatrně zbraň zvedneme. Je těžká, zásobník vypadá plný. Zabalíme ji do hadrů a pomalu zamíříme k východu…
Chodba, zatáčka, chodba, schody… Jsme venku!
Zmizíme v temné noci.
Na hromádku nálezů přidejte 1 samopal a 9 kulek.
> [to=BTG].", "924": "924
Připadá nám, že každý náš krok musí být slyšet na míle daleko. Začínáme mít podezření, že někde poblíž číhají zloději, zadržují smích a celí se třesou, až návnadu spolkneme…
> Viz [to=1067].", "1574": "1574
Jen pár kroků odsud, hned za prvním rohem – uvidíme skupinku pobudů v uniformách, jak se pitomě chechtají. Kdyby jen věděli, kolik nás tohle rozhodnutí stálo…
> [to=BTG].", "57": "57
Trošku stranou, před hlavním kontrolním stanovištěm, svítí reflektor připojený na generátor. Každou noc pod jeho bledým světlem můžete vidět stát tu samou chmurnou postavu. Říkají mu „seržant Smrt“. Jde o muže se šedivými vlasy, ale také o chlapa, který by si o svou neholenou tvář mohl zapalovat sirky a ohýbat hřebíky holýma rukama. Když je někdo dost hloupý nebo zoufalý nebo jednoduše nemají žaludek na to, aby sami stiskli spoušť, přijdou sem.
Dnes sedí tenhle seržant s rameny jak skříň uprostřed náměstí mezi okolními budovami. Usadil se u stolku nahrubo stlučeného z prken a čte knihu. Na stole leží lahev, pár konzerv, zbraně, nějaké cennosti, cigarety a revolver.
Vidíme ho i z dálky. Do mysli se vetře myšlenka – možná dneska?
> Opouštíme rozvaliny a chystáme se vyzkoušet to, o čem už jsme si tolik vyslechli – hru se „seržantem Smrtí“ – viz [to=1510].
> Tenhle chlapík je vrah. Nikdo nemá potuchy, co se mu honí hlavou. Necháme ten hloupý nápad plavat – [to=BTG].", "1510": "1510
Obejdeme náměstí a postavíme se do světla reflektoru…
Seržant svým pohledem sleduje každý náš pohyb.
„Můžeme si zahrát?“ zeptáme se zvědavě.
„Co máte v úmyslu vsadit?“ zavrčí. „Jestli se mnou chcete hrát, musíte vsadit něco dobrýho… to anebo váš život. Takže co to bude?“
> Pokud máme s sebou něco cenného (žetony s celkovou tržní hodnotou alespoň 10) – „Zahrajeme si kostky. Pokud vyhraju, dáš mi konzervu jídla.“ – viz [to=1775].
> “Zahrajeme si o můj život. Ale jestli vyhraju, vezmu si všechno, co tu leží“ – viz [to=612].
> „Je mi líto. myslím, že bych měl jít…“ – viz [to=1916].", "1775": "[to=1775]
Hra začne.
Vyberte jednu z přítomných postav. Hoďte třikrát černou kostkou. Pokud je celkový součet výsledků těchto tří hodů vyšší než 15, vyhráváte.
Celkový výsledek rovný 15 nebo nižší znamená prohru.
Výhra – přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu.
Prohra – odhoďte žetony s celkovou tržní hodnotou nejméně 10.
> Pokud stále máte něco cenného (žetony s celkovou tržní hodnotou alespoň 10) – „Zahrajeme si kostky. Pokud vyhraju, dáš mi konzervu jídla.“ – viz [to=1775].
> “Zahrajeme si o můj život. Ale jestli vyhraju, vezmu si všechno, co tu leží“ – viz [to=612]
> To stačí… – [to=BTG].", "612": "612
„Tak to už zní jako pořádná hra.“
Hra začíná.
Vyberte jednu z přítomných postav. Hoďte třikrát černou kostkou.
Pokud je celkový součet výsledků těchto tří hodů vyšší než 15, vyhráváte.
Celkový výsledek rovný 15 nebo nižší znamená prohru.
V případě výhry na hromádku nálezů přidejte 3 konzervy, 3 syrová jídla, 1 pistoli, 4 cigarety, 1 čistý líh a 1 šperky.
V případě prohry seržant pozvedne svůj revolver a vpálí svému protihráči kulku do hlavy dřív, než ostatní cokoli stihnou říct. Ne nadarmo je to „Seržant Smrt“. Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "1916": "1916
Seržant zdvihl svůj revolver a zlehka se dotkl spouště. Nehnutě nás probodával pohledem.
„Nechám vás odejít… Ale nevracejte se… Radši už padejte, než si to rozmyslím.“
Odcházíme a kolena se nám pořád ještě klepou.
Vraťte 3 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "190": "190
Nedá moc práce uvědomit si, že stojíme na místě, kde se odehrála masová vražda. Stopy jsou čerstvé. Nábojnice se mísí s hlínou skoro ve shodném poměru. Na takovém kousku země by žádná bitva nikdy nemohla trvat tak dlouho. Jen masakr… nedávný, tady ve vojenském táboře…
Zastavili jsme se, zkamenělí strachem.
Před námi stojí voják. V rukou drží kulomet a zírá na nás…
> Pokusíme se utéct – viz [to=1445].
> Čekáme, co se bude dít a ani se nehneme – viz [to=1896].", "1445": "1445
Běžíme. Ale nikdo nás nepronásleduje, nikdo na nás nestřílí. Dokonce za námi ani nikdo nekřičí.
Tenhle voják věděl, co jsme odhalili. A přesto nás nechal jít…
> [to=BTG].", "1896": "1896
„Jo. Stalo se to tady. Zrádci a naši… nepřátelé. Jednoho dne bude viník potrestaný. Teď odtud vypadněte. Nebo skončíte v zemi jako oni.“
Odejdeme odtamtud aniž bychom řekli slovo.
> [to=BTG].", "170": "170
Cítíme silný zápach krve. Zdi a dveře dřevěné kůlny přiléhající k jednomu z domů jsou posety otvory po kulkách. O několik metrů dál je to stejné. Na vybělených stěnách jsou jasně vidět proužky krve a tu a tam jsou ve zdi zaražené chomáčky vlasů. Zem je posetá nábojnicemi a pod sutinami vykukují roztrhané fotografie a boty. Vypadají jako rašící tráva.
Po zbytek výpravy zůstáváme zticha. Dnes bude těžké myslet na něco jiného…
Vraťte 4 karty průzkumu.
> Můžeme se porozhlédnout po nábojnicích, které by se ještě daly použít
– vraťte 1 kartu průzkumu a na hromádku nálezů přidejte tolik nábojnic, kolik jich je v krabici. [to=BTG].
> Jdeme dál – [to=BTG].", "935": "935
Zatímco rabujeme v okolí, potkáme se s podobnou skupinkou, jako je ta naše. Právě vycházeli z budovy, která bývala pekárnou. Jeden z nich říká: „Tam nechoďte. Nic tam není…“
> Jo, jasně. Určitě si jdou pro batohy, protože to všechno nemůžou pobrat – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1560].
> Možná nám říkali pravdu. Tohle místo přeskočíme a půjdeme dál – [to=BTG].", "1560": "1560
Zevnitř nám do tváří zavane sladký zápach. Krev smíšená s dalšími tělesnými tekutinami na podlaze utvořila jakousi krustu. Žádná těla ale nevidíme, ale musely…
V rohu je velká pec. Oheň v ní pomalu dohasíná. Stále je možné ucítit slabou vůni pečeného chleba, ale nemá smysl se dívat dovnitř. Najdeme jen trochu rozsypané mouky a krev. Krev je všude kolem.
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "514": "514
Nejdřív jsme uslyšeli výstřel a pak se rozpoutalo peklo. Z rozvalin začali vybíhat lidé, z budov vyšlehly plameny. Vzduchem sviští střely, postavy padají do prachu – zahlédli jsme střílející vojáky a domy, které se hroutí k zemi.
A pak…
Pamatuješ si na jméno své babičky?
Ta stará paní ležící před vchodem do jednoho z domů se jmenovala stejně jako ona. Pamatuješ si na ni z doby, kdy návštěva tržiště v doprovodu svojí babičky ti připadala pořád ještě jako dobrodružství. V ruce svírá vodítko, takové, co se používá pro malé psy. Má zlomenou nohu a jediné, na co se teď dívá je krvavá skvrna na zemi vedle ní. Tahle žena zemře. Je stará a slabá. Nikdo jí nepomůže – když kolem létají kulky, mají všichni dost práce se záchranou vlastního života.
> Padáme odsud tak rychle, jak to jen jde – vběhneme mezi trosky, co nejdál od toho ohně a smrti… – viz [to=1869].
> Vrátíme se a pokusíme se jí pomoci – zvolte jednu z přítomných postav, hoďte černou kostkou. Výsledek 1–3 znamená smrt (odstraňte tuto postavu ze hry). Pokud je ještě někdo živý – [to=BTG].
> …výsledek 4–10 – viz [to=1356].



", "1869": "1869
Dokázali jsme to, unikli jsme. Teď jsme v bezpečí.
Do ukládací tabulky do části Epilog napište „207“.
> [to=BTG].
", "1356": "1356
Odtáhli jsme zraněnou ženu dovnitř rozvalin. Všude kolem létají kulky a valí se dým, ale tady ne…
> Necháme tu ženu tady, někdo ji určitě najde. Jdeme si po svých – [to=BTG].
> Věnujeme zbytek svého času na to, abychom tu starou ženu odvedli na nějaké bezpečnější místo – vraťte všechny karty průzkumu a viz [to=1013].", "1013": "1013
Bloudili jsme zbořeným městem půlku noci. Nikdo se o krvácející ženu nechtěl postarat. Skoro nikdo.
Na jedné ze základen se jí ujal jeden z vojáků. Možná měl taky kdysi matku…
> [to=BTG].", "207": "207
Snažíš se potlačit ty neodbytné vzpomínky, ty stále se vracející noční můry. Nikdo nepomůže těm, kteří se zdají být k ničemu: cizí lidé, staří lidé. Nikdo je k ničemu nepotřebuje. Je těžké donutit se udělat něco, co je příliš těžké. Postarat se o druhé, pomoci, vést. Všechno tohle úsilí, a k čemu?
Přes to všechno…
Obraz té staré ženy, všemi opuštěné uprostřed bojiště nás nechce opustit…
Zvyšte úroveň zoufalství libovolné postavy o 2.
> [to=BTG].", "783": "783
Na schodech jednoho z domů sedí zmrzačený muž. Vzali mu oči a paže. Přijde k nám mladá žena.
Po chvíli ticha jsme se jí položili otázku, která nám zněla v hlavách.
„To je můj otec,“ odpoví. „Udělali mu to jeho staří sousedé. Když začalo všechno tohle, vzpomněli si na všechny své křivdy. Přicházejí ke mně každou noc…“
„A co základna?“ ptáme se jí.
„Nikdo mě neposlouchal. Nemám sílu na útěk a nemohu opustit svého otce.“
Se skloněnou hlavou odejde a posadí se vedle svého zohaveného otce. Při jejím doteku sebou trhne.
> „Co jsou zač? Ukažte nám, kde je můžeme najít.“ – viz [to=1026].
> Tenhle akt pomsty musel mít nějaký důvod. A jestli se takové věci dějí, nic s tím nenaděláme. Pojďme si po svých – [to=BTG].", "1026": "1026
Ukázalo se, že těmi trýzniteli jsou otec se svými dvěma syny. Jsou to jen zvířata, podvolující se svým nejnižším touhám.
Víme, kde je najdeme. A víme, jak je poznáme.
Na prázdný žeton napište „Trýznitelé, 1406“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
> Odteď mohou postavy při kterémkoli prohledávání navštívit jejich úkryt – vyhodnoťte 1406 (pod podmínkou, že se akce účastní alespoň jedna postava se zdatností vyšší než 1).
> [to=BTG].", "1406": "1406
Pobořená ulice. Uprostřed přerostlé zahrady stojí osamocený dům. Skrz škvíry v zabedněných oknech prosvítá tlumené světlo.
> Vstoupíme dovnitř násilím – viz [to=573].
> Počkáme a budeme dům pozorovat – viz [to=1817].
> Vrátíme se sem někdy jindy – [to=BTG].", "573": "573
Dveře vypadají, jako by byly vyztužené. Napadlo nás dům podpálit, ale nakonec jsme prostě zaklepali na dveře – mnohokrát.
Skrz dveře jsme probírali směnu jídla za cokoli cenného, co mají. Nakonec nám mladší ze synů otevřel dveře. Vešli jsme dovnitř…a pak jsme zaútočili. V tu chvíli z vedlejšího pokoje dorazil otec…
Táhněte 3 žetony nepřátel (nebo 2, pokud jste Kolu zabili už dříve). Všichni nepřátelé jsou neozbrojení.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
V prvním kole boje je o jednoho nepřátele méně (další se k boji připojí až ve druhém kole boje).
> Po boji viz [to=1295].", "1817": "1817
Vraťte libovolný počet karet průzkumu.
Hoďte černou kostkou a k výsledku hodu přičtěte počet vrácených karet průzkumu.
> Padne-li 1–9, nic se neděje. Viz [to=1406].
> Padne-li 10, viz [to=1752].", "1752": "1752
Konečně se nám naše trpělivost začíná vyplácet. Dveře se otevřou a někdo vyjde ven. Nepřestává se opatrně rozhlížet a nejhlubšími stíny se vydává směrem k městu. Směrem k nám…
Když je už dostatečně blízko, rozeznáváme, kdo to je. Jde o jednoho ze synů. Kolo – ten starší.
> Necháme ho projít – [to=BTG].
> Zaútočíme, až bude procházet kolem našeho úkrytu – viz [to=1528].", "1528": "1528
Úder byl přesný. Kolo se sesune k zemi. Právě jsme zabili člověka.
Udělal hodně špatných věcí a teď tu leží mrtvý…
> Teď nebo nikdy – zamíříme k jejich domu, abychom dostali i ty zbylé dva – viz [to=573].
> To stačí. Už toho máme dost. Vrátíme se a zapomeneme na celou tu záležitost – odstraňte žeton „Trýznitelé“ ze hry. [to=BTG].", "1295": "1295
Zabili jsme je. Všichni tři jsou mrtví – celá rodina.
Začínáme mít pochybnosti…
Přes křeslo je přehozený bílý plášť… lékařské nástroje… amputační pilka… a léky.
Byl to jen doktor? „Zmrzačil“ svou „oběť“ v nemocnici během lékařské procedury a oni mu to pak jednoduše nemohli odpustit?
Udělali jsme… dobře, že jsme tyhle muže zabili?
Můžeme si vzít věci, co tu leží a odejít odtud: na hromádku nálezů přidejte 1 léky, 2 obvazy, 1 čistý líh, 1 nůž, 1 šperky, 2 syrová jídla, 2 elektronické součástky a 1 filtr.
> Hotovo. Máme toho po krk. Vraťme se zpátky a nechme celou tu věc plavat – odstraňte žeton „Trýznitelé“ ze hry. [to=BTG].", "201": "201
Vešli jsme do uličky a k našemu překvapení nás v ní přivítalo měkké, teplé světlo táborového ohně. Sešlo se tu velké množství lidí žijících v okolí. Také se tu na vteřinku zastavíme, abychom se ohřáli.
Lidé kolem ohně si nás sotva všimli, jsou úplně pohlceni příběhem, který právě jeden stařík dovádí do konce. Šlo v něm o blázna v červené masce, který zavraždil nějaký ubohý pár. Když byl s vyprávěním hotov, ozval se někdo u ohně, že podobný člověk napadl skupinku žen u zásob vody a jedné z nich uřízl hlavu.
Raději už nebudeme dál poslouchat. Máme kolem sebe dost skutečných hrozeb, nebudeme marnit čas duchařskýma historkami…
> Nebudeme mrhat časem a půjdeme dál – [to=BTG].
> Ještě chvíli tu zůstaneme a budeme poslouchat – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1763].", "1763": "1763
Říkají mu Rudý seržant – zjevně podle hodnosti jeho uniformy a červené masce čerta, kterou nosí, když vraždí. Říkají o něm, že má velkou sílu a měří přes dva metry. Vždy má u sebe mačetu ostrou jako břitva.
„Narazili jsme na malý přístřešek páchnoucí smrtí. Dveře byly mačetou rozštípané na kousky. V rohu se válelo zmrzačené tělo. Zaslechli jsme zevnitř nějaký šelest, tak jsme opatrně nakoukli dovnitř. Jeden z nich byl pořád naživu, přestože měl na čele ošklivě vypadající ránu. Pomohli jsme mu a zeptali se, co se přihodilo. Koukal na nás nejdřív nepřítomným pohledem a pak řekl: Byl tu Rudej seržant.“
„Kde to bylo?“
„V nájemních bytech – vedle továrny.“
Může něco z toho být pravda? Nebo lidé možná raději uvěří ve fantastickou zrůdu, aby odvedli pozornost od reálných hrůz kolem sebe?
Na prázdný žeton napište „Legenda, 1763“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
LEGENDA:
> Od tohoto okamžiku můžeme během libovolného prohledávání vrátit 4 karty průzkumu (před nebo po průzkumu) a navštívit to místo, abychom uspokojili zvědavost – viz [to=983].
> Mezitím [to=BTG].", "983": "983
Část noci jsme strávili tím, že jsme se ptali lidí, co v tomhle místě žijí, na Rudého seržanta. Ke svému zděšení jsme objevili svědky dalších útoků. Seržant civilisty napadá už několik týdnů. Ani vojáci, ani povstalci se neměli ku pomoci – byli si jistí, že jde jen o městskou legendu…
Svědkové nás nakonec zavedli za vyhladovělou stařenou. K našemu překvapení nám sdělila, že si myslí, že ví, kdo ve skutečnosti Rudý seržant je. Před válkou pracovala na střední škole a pamatuje si na jednoho vysokého, psychicky postiženého studenta. Učitelé i žáci si z něj bez ustání dělali legraci. Nakonec tenhle student ze školy odešel a přidal se k nějaké polovojenské milici. Učitelka nám sdělila celé jeho jméno a posměšky, kterými si ho ve škole dobírali. Poté jsme se rozloučili.
Odcházeli jsme odtamtud za doprovodu zachmuřených pohledů místních. Neradi o těchhle věcech mluví nebo přemýšlejí.
Na prázdný žeton napište „1–2 = 1162“ a umístěte ho na vrch balíčku osudu.
> Od této chvíle během každé fáze úsvitu, před táhnutím karty osudu, hoďte černou kostkou. Pokud padne 1–2, vyhodnoťte nejprve 1162 (a odstraňte tento prázdný žeton ze hry).
> [to=BTG].", "1162": "1162
Bušení na dveře!
Stačí jediný pohled ven a srdce máme až v krku. Přede dveřmi se tyčí dvoumetrové monstrum ve vojenské uniformě. Na obličeji má nasazenou červenou masku čerta a v ruce svírá mačetu. Snažíme se dveře udržet zavřené, ale pod náporem mocných úderů mačetou nakonec povolí. Couvneme hlouběji do našeho úkrytu a připravujeme se na boj o holý život…
Táhněte 1 žeton nepřátel. Bez ohledu na něj má nepřítel zdatnost 4. Považujte nepřítele za ozbrojeného sekerou.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemůžete uprchnout.
> Pokud v tomto střetu přežijí postavy dvě kola boje, viz [to=1701].", "1701": "1701
Nejprve někdo z nás vykřikne na muže jeho pravé jméno. Pak mu ostatní začnou nadávat jeho posměšnými školními přezdívkami. Je na něm znát zmatek. Nevidíme mu do tváře, ale určitě jsme ho tím vystrašili. Rychle se na něj ze všech stran vrhneme a zasypáváme ho ranami vším, co máme k obraně. Rudý seržant se pokouší bránit, ale nakonec podlehne a zhroutí se pod našimi údery.
Těžce oddychujeme, všude máme krev a jsme vyčerpaní. Vedle těla Rudého seržanta leží malý deníček. V posledním záznamu stojí:
„Myslel jsem si, že bomby vyhubí všechny ty svině. Ale město je jich pořád plné. Dneska jsem prohledával boudy na jihu. Našel jsem jejich doupě. Jejich kvičení bylo skoro legrační. Když jsem přišel zpátky, bolela mě ruka – něco jsem si asi natáhl. Jsem unavený, ale nevzdám to. Město musí být očištěno. Všechny ty smradlavý svině budou pryč. A pak konečně přijde mír.“
Válka na povrch vytáhne některé věci, které by jinak zůstaly hluboko v uvnitř. Deník vyhodíme a tělo ukryjeme na diskrétním místě. Vědomí, že ruce tohohle psychopata už nikomu dalšímu neublíží nám trochu zvedlo náladu.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
Do vašeho skladiště přidejte sekeru.
> [to=BTG].", "182": "182
Burácející motory rozechvívají plastové plachty na střeše. Skrze díry vidíme mdlá světla letadla přelétávajícího nad městem.
„To jsou naši chlapci!“ slyšíme radostné vyjeknutí zpoza tlusté vrstvy fólie zakrývající díru ve zdi. Když skrze ni nakoukneme do sousední místnosti, vidíme na balkoně za ní dvě postavy, skryté ve stínech.
„To je jen průzkumný let, hloupá!“ prohlásí malý kluk a obejme dívku, která je dvakrát menší než on. Pozoruje oblohu a slavnostně mlčí. Je mladý, na tváři mu začíná rašit první porost.
„Přála bych si, aby ty letadla začaly padat. Jako hvězdy, který ti splní přání,“ říká dívenka naivně.
„To jsou ty, který nám mají přivézt příděly potravin…“ řekne chlapec zlomeným hlasem.
„Tak proč nám je nedávají?“
Chlapec položí dítěti dlaň na hlavu. Oba se mají ještě hodně co učit.
Pokračujeme tiše dál.
> [to=BTG].", "286": "286
Při prohledávání toho malého, tichého domova jsme najednou zaznamenali podivný pach. Obezřetně jsme se vydali podívat do zadní části pozemku, kde byla zarostlá zahrada. Stál tam osamělý, shrbený muž. Předním leželo na hromadě pneumatik, mokrého papíru a několika větvích tělo zabalené do prostěradla. Z hromady se mocně kouřilo, ale plamenů bylo pomálu.
Muž se na nás podíval a s výrazem hlubokého studu nám vysvětlil, že se jen pokoušel spálit tělo své ženy.
„Moje Taťja umřela včera. Byla dlouho nemocná. Hezkou chvíli jsem pro ni nemohl sehnat léky. Věděli jsme oba, že je to jen otázka času. Přála si jedinou věc. Nechtěla se stát potravou pro krysy a psy. Požádala mě, abych spálil… abych spálil její tělo…“
Nemůže najít ta správná slova, ale my rozumíme tomu, co chce říci. Spálit tělo je o dost těžší, než se může zdát. Ztratil osobu, která mu byla nejbližší, a ani se s ní nemůže s důstojností rozloučit. Mohli bychom mu pomoci, ale nevíme o ničem, co by nám za to mohl nabídnout.
> Není tu dost suchého dřeva. Ale můžeme vám pomoci… – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1420].
> Beze slova odejdeme. Je to jeho problém. Měl by se ve svém vlastním zájmu naučit větší vynalézavosti – [to=BTG].
", "1420": "1420
Doneseme více dřeva a přestavíme dýmající hranici. Pak mu pomůžeme znovu rozdělat oheň. Při tom se snažíme vyhnout pohledem částečně ohořelé mrtvole. Starcova tvář má neměnný výraz, ale jeho oči jsou plné vděku. Vyloví něco z kapsy. Natáhne k nám ruku, na které vidíme ležet cosi zlatého.
„Většinu jejích šperků jsme vyměnili za jídlo, ale těchhle se nechtěla vzdát. Je to její svatební prstýnek a rodinné náušnice. Vezměte si je.“
Pokud chcete, přidejte na hromádku nálezů 1 šperky.
> [to=BTG].", "816": "816
Ve zlých časech si děti dokáží udělat zábavu z čehokoli. V prázdném pokoji malá černovlasá holčička naklání kýbl plný vody ze strany na stranu. Vytváří na hladině malé vlnky. Na její roztomilé tvářičce se objeví široký úsměv.
„Tohle je moře,“ říká pyšně. „Až budu velká, pojedu k moři. A tam… Máš lyže. Do hor pojedu také!“
Na zdi jsou pověšené běžky. V jiné čtvrti by už je dávno přihodili na oheň. Jejich majitelé k nim musí mít nějaký sentimentální vztah, když je tak dlouho schraňují. Nebo to jsou prostě optimisté.
Rozhlédneme se kolem. Pak se dítěte zeptáme, kde jsou její rodiče.
„Kde by asi byli?“ řekne nevěřícně. „Opalují se!“
Podíváme se ven z okna. Na slaměných rohožích tam leží muž se ženou. Hubený pár se „opaluje“ v šatech. Dokonce si vzali sluneční brýle, přestože je nebe zatažené.
Čekají. Vědí, že slunce nakonec vyjde.
Nevíme proč, ale vůbec nás nenapadlo jim něco ukrást. Opustili jsme dům a šli za svými záležitostmi.
> [to=BTG].", "777": "777
Byt je čistý, alespoň podle současných měřítek. Bylo poznat, že tu stále někdo bydlí. Za krátký okamžik zpoza rohu vyjde starý muž a jde nás přivítat. Ruce se mu třesou a hlas přeskakuje.
„Prosím, moc toho nemáme. Moje žena je nemocná a já jsem příliš slabý. Neberte nám těch pár drobností, co nám zbývá…“
V jednom z pokojů za jeho zády si všimneme ženy, která vypadá ještě starší než on. Sedí v křesle a působí dojmem, jako by spala. Zahlédneme nějaký starý nábytek. Jak to, že je nikdo před tím neokradl?
> Prohledáme to místo tak jako tak. Nemáme na výběr. Zdá se, že se tu dá najít spousta užitečných věcí – viz [to=1945].
> Pokračujeme dál. Nebudeme jim brát jejich naději, ani jejich důstojnost… – [to=BTG].", "1945": "1945
Starcovým prosbám nevěnujeme pozornost a prohledáváme byt. Je to buď on anebo my – takhle to teď prostě na světě chodí…
Byli jsme silnější. Jsme úplně stejní jako všichni ostatní…
Na hromádku nálezů přidejte 2 léky, 1 obvazy, 2 syrová jídla a 1 zeleninu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Do ukládací tabulky do sekce Epilog napište „1219“.
> [to=BTG].



", "1219": "1219
Válka ukončila životy tisíců. Přežili jen silní, bezcitní a ti, kteří měli víc štěstí než ostatní.
Lidé tam venku, ti, kteří nikdy nezažili, jaká válka ve skutečnosti je, nikdy nepochopí, co jsme museli udělat, co jsme byli donuceni udělat, čím jsme si prošli…
A jaké strašlivé věci jsme museli udělat…
Tyhle věci nejde vymazat z naší paměti. Věci, se kterými se prostě nedá žít, ale nic jiného nezbývá…
Zvyšte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "563": "563
Tahle místnost kdysi bývala krásně zařízenou ložnicí nějakého páru. Díry ve zdech jsou zakryty plastovými fóliemi, na které přišpendlili fotografie. Je tu čistěji než ve zbytku budovy, jako by tady někdo rozhodl založit domácnost.
Stůl a židle jsou na správném místě a na posteli je pečlivě složená pokrývka. Pak si všimneme, že byt není opuštěný…
> Viz [to=1714].", "1714": "1714
Jeden z pokojů improvizovaným pometlem zametá nějaká žena a brouká si při tom starý hit z rádia. Podle fotografií na zdi kdysi bývala krásná. Dnes vypadá jako bába pohroužená ve svých bláznivých představách.
„Poslal vás můj Ratko? Ještě devadesát dní v armádě a bude zpátky. Pojedeme pak na dovolenou do Itálie…“ říká s úsměvem, když se posadí na postel. Jas v jejích modrých očích ale pomalu pohasíná, jako osamocená svíčka, která dohořívá.
„Tak řekněte něco, určitě vás poslal.“
Žena k nám natáhne ruku, ale při pohledu na naše znepokojené tváře se zarazí. Možná není úplně mimo?
Když odcházíme, všimneme si řad přeškrtaných čárek na zdi. Nepočítáme je, ale je nám na první pohled je jasné, že devadesát dní uteklo už hodně dávno a Ratko je pořád pryč.
> [to=BTG].", "863": "863
Lampy, které visí v chodbě působí výhružně. Neposkytují úlevu od všudypřítomné temnoty, už dlouho nefungují. Cedulka se jménem na dveřích, před kterými stojíme je těžce poničená, ale titul před jménem je stále čitelný: „Správce“.
Úzká štěrbina nám dovolí nakouknout dovnitř. Tohle kdysi musela být kancelář, ale její současný obyvatel ji přeměnil na pevnost. Chodba je zatarasená hromadou rozvrzaného nábytku. Slyšíme, jak za dveřmi někdo rychlým krokem přechází sem a tam.
„Už mě nenapálí! To raději vyhladovím, než bych vám otevřel dveře!“ vyhrožuje starý, zoufalý hlas. Ten muž tu asi má hodně nepřátel.
V pootevřených dveřích se objeví tvář.
„Vy nevypadáte jako ti nájemníci. Nepustím vás dovnitř, ale… máte cigarety nebo něco k pití?“
> Pár jich můžeme postrádat
– odhoďte 1 cigarety/1 pálenku/1 čistý líh a viz [to=278].
> Nepřátelé toho staříka by mohli představovat nebezpečí, raději bychom měli jít – [to=BTG].", "278": "278
Dárek muže uvolní a rozváže mu jazyk, ale dveře zůstávají zavřené.
Dřív býval správcem budovy. Dělal, co mohl, aby do budovy proudila elektřina a voda co nejdéle. Ale když se ve čtvrti rozpoutalo to peklo, zásobil se vším, co bylo k dostání a zabarikádoval se ve svém bytě. Zřídkakdy odcházel, ale návštěvy jeho bývalých nájemníků byly čím dál častější a otravnější. Dveře přestal cizím lidem otevírat už před dlouhou dobou – na druhé straně byla jenom smrt.
„Kdybych mohl, vybral bych si rakovinu plic, ale nemyslím, že budu žít tak dlouho. Mám pocit, že někdo z nájemníků mi brzy do okna hodí hořící láhev benzínu. Lepší je nebejt moc hodnej, za to se platí,“ přiznává s bolestí v hlase.
Tiše nám poděkuje za dar, ale požádá nás, abychom ho teď nechali o samotě.
> [to=BTG].", "1433": "1433
Výkřiky té dívky se budovou rozléhaly ještě několik dalších minut, pak ustaly. Pokoušeli jsme nemyslet na to, co se nejspíš stalo…
> [to=BTG].", "1921": "1921
Museli jsme jednat rychle a využít prvek překvapení. Muži – opilí a povzbuzeni válečným chaosem – měli s tou ženou ty nejhorší úmysly.
Táhněte 3 žetony nepřátel. Všichni jsou ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Před bojem proveďte útok ze zálohy.
Když se postavám podaří zabít jednoho z nich, ostatní se dají na útěk.
> Po boji viz [to=1105].", "1105": "1105
Pořád ještě brečí a třese se, ale děkuje nám. Doprovodíme ji zpátky do jejího úkrytu o několik ulic dál.
Na hromádku nálezů přidejte 1 pálenku, 2 cigarety, 1 syrové jídlo a zbraně zabitých nepřátel.
> [to=BTG].", "418": "418
Tohle musela být jedna z těch malých turistických kanceláří.
„Nečekejte! Vaši dovolenou snů máte na dosah!“ hlásá jeden z plakátů. Rozesmátou tvář ženy na obrázku někdo tak silně prořízl, že poškodil i zeď za ní.
Na stole stojí zaprášená sklenice se zřetelným otiskem rtěnky. Její majitelka sedí za převráceným stolem a dívá se naším směrem. Vlasy má rozcuchané a blůzu pocukrovanou kousky omítky. Její oči jsou jako dva prázdné talíře. Počkat, ona je živá! Vstane a mávne rukou po místnosti.
„Přišli jste se podívat? Většinu jsem už spálila, ale ještě tu nějaké jsou. Za trochu jídla vás nechám do nich nakouknout,“ říká a při tom poklepává na malý svazek brožurek, které dříve rozdávala zákazníkům.
Těch několik papírů, které uchránila před spálením, teď představují zvláštní měnu, se kterou se přiživuje na naději jiných lidí.
> Mrkneme se na ty brožury. V nejbližší době se na žádné prosluněné pláže nedostaneme
– z hromádky nálezů odhoďte libovolný žeton s tržní hodnotou 3 a viz [to=1573].
> Je to ztráta času – [to=BTG].", "1573": "1573
Žena si vezme to, co jsme jí nabídli a nechá nás přijít blíže k jejím pokladům. Brožury propagují dovolené v přímořských letoviscích. Slibují slunce, teplou vodu a skvělou rekreaci. Podíváme se na cenu a vybuchneme smíchy – nikdo z nás neviděl tolik peněz pohromadě už věky. Odcházíme a naše sny odkládáme na jindy. Prosluněné pláže, stín palem, azurová voda a čistí, usměvaví lidé – nemůžeme přestat na to myslet.
Za každou z přítomných postav hoďte černou kostkou.
Padne 1–3, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Výsledek 4–6, nic se neděje.
Výsledek 7–10, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "841": "841
„Mami, jsi to ty?“
Opatrně vstoupíme. Na podlaze jsou rozsypané střepy a různé předměty. Nechceme, aby nás nějaký hluk prozradil.
Hlas vychází z velké šatní skříně v sousedním pokoji. Pak někdo začne potichu zpívat.
> Musíme být opatrní, mohla by to být past. Pomalu se ke skříni přiblížíme – viz [to=1457].
> Raději odtud vypadneme – [to=BTG].", "1457": "1457
Otevíráme skříň a jsme připraveni odrazit překvapivý útok. V rohu sedí mladík s Downovým syndromem. Vypadá vystrašeně, ale i tak se na nás nepřestává usmívat.
„Přivedli jste mi mámu? Řekla mi, že nemám vylézat, dokud se nevrátí.“
Ten kluk tu musel být o samotě pěkně dlouho, na nábytku kolem se stihla usadit pěkná vrstvička prachu.
> Vezmeme ho s sebou – viz [to=382].
> Necháme ho ve skříni, s sebou ho vzít nemůžeme – viz [to=1675].", "382": "382
Oblékli jsme ho do šatů, které jsme našli v té skříni a vedli ho k východu. Po cestě ven ukázal na příborník v kuchyni. Prý tam dávají jídlo. Dali jsme si do batohu několik konzerv a dali mu čokoládovou tyčinku. Snažíme se ho něčím zaměstnat, abychom odvedli pozornost od zkázy kolem. Ptáme se ho na jméno a jaké má rád hry. Kluk nás se sklopenou hlavou a čokoládovou tyčinkou v ruce smutně následuje.
Vyjdeme ven. Tady si musíme dávat opravdu velký pozor, někdo by nás tu mohl zahlédnout. Ani jsme nestihli zareagovat, když kluk vyskočil a zmizel v keřích vedle domu. Slyšeli jsme jeho kroky a radostný smích, ale nemohli jsme ho nikde zahlédnout. Pak bylo ticho. Zkusili jsme ho najít, ale nakonec jsme to museli vzdát a šli jsme svou cestou…
Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy.
> [to=BTG].", "1675": "1675
Když jsme zavírali dveře šatníku, pořád se na nás usmíval. Jak jsme vycházeli z pokoje, začal si zase tiše prozpěvovat.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "313": "313
Schodiště je zpola zničené. Abychom se dostali do vyšších pater, musíme přeskočit – je to jediný způsob, jak překonat ty zející díry ve schodech. Najednou zachytíme vedle jedné z hromad sutin nějaký pohyb a rychlými skoky mizíme nahoru. Byla to malá holčička. Jak utíkala, ztratila ušmudlanou panenku, která vypadá skoro stejně zbídačeně, jako ona.
> Zvedneme panenku ze země a jdeme za tím dítětem – viz [to=1661].
> Pojďme najít jinou cestu – [to=BTG].", "1661": "1661
Pro dítě je běh po rozbitém schodišti určitě snazší. Dospělý člověk se musí protahovat úzkými průlezy. Po chvilce uslyšíme nějaký rozruch. Když konečně projdeme rozbitými dveřmi, díváme se po obývacím pokoji bytu, ve kterém si nejspíš našlo útočiště více jak tucet dětí. Nejstarším z nich je jeden dospívající chlapec. Zaujal výhružný postoj s nožem v jedné ruce a děvčetem, které jsme následovali, schovaným za svými zády.
> Dřepneme si a ukážeme jim tu panenku – viz [to=999].
> Zvedneme ruce, abychom dali najevo, že nemáme zlé úmysly. Couváme pryč… – [to=BTG].
", "999": "999
Navzdory námitkám jejího staršího kamaráda a pištění malých dětí, přistoupila dívenka k nám a panenku si vzala.
Pak mladík konečně promluví: „Díky. Teď ale jděte… Nemáme tu nic cennýho. Rodiče jsou mrtvý… nebo na nás zapomněli… Měli byste udělat to samý.“
Na prázdný žeton napište „Sirotčinec, 999“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
> Odteď můžeme při kterémkoli prohledávání vrátit 2 karty průzkumu (před průzkumem nebo po něm), navštívit toto místo a přinést dětem nějaké jídlo – viz [to=1369].
> Mezitím [to=BTG].", "1369": "1369
Cestu do tohohle „sirotčince“ schovaném v pobořeném paneláku známe.
> Přineseme dětem něco k jídlu
– za každou zeleninu/syrové jídlo/konzervu, kterou odhodíte z hromádky nálezů, snižte úroveň zoufalství postav účastnících se prohledávání o 2.
> Věnujeme svůj čas / cennosti na to, abychom přesvědčili vojáky mírových jednotek, aby vyjednali pro děti nějakou pomoc – vraťte 10 karet průzkumu nebo odhoďte žetony s celkovou tržní hodnotou 20 či více – viz [to=1908].
> [to=BTG].", "1908": "1908
Nebylo to snadné. Nikdo tu nemá vůli pomáhat druhému. Vojáci ve světlých helmách se schovávají za svými postupy a rozkazy. Museli jsme použít úplatky, naléhání, chodili jsme od jednoho k druhému, ale nakonec jsme dosáhli toho, co jsme sem přišli udělat. Konečně se jeden z vojáků – snad měl vlastní děti – slitoval a zapsal si přesně místo, kde se děti ukrývají. Slíbil, že se osobně spojí s jedním novinářem a že tu záležitost společně vyřeší.
Do ukládací tabulky do sekce Epilog si poznamenejte „876“.
> [to=BTG].
", "876": "876
Jedním z nejušlechtilejších počinů, rozebíraných po válce v televizi, byla bezpochyby akce „skrytý sirotčinec“. Děti, které v něm žily byly převezeny do bezpečné zóny. Ušmudlanou panenku oné holčičky teď můžete obdivovat v muzeu. Je to symbol toho, že svět tady v drsných časech nezapomněl úplně na všechny…
> [to=BTG].", "502": "502
Na pach hniloby a rozkladu už jsme si zvykli, ale tenhle zápach je neuvěřitelný. Cítíme snad parfém?
Široká mezera ve zdi odhaluje pohled do malého budoáru. Na dámské kosmetice leží vrstva prachu a popela. Několik lahviček rozbily kousky padající zdi. Úlomky pestrobarevného skla groteskně zdobí napůl spálené šaty.
Je tu spousta dalšího oblečení. Starý šatník je plný moly prožraných kalhot, pestrých sukní a bot, ale na všem je prach.
Rychle se pustíme do balení těch nejcennějších nálezů. Pak ale ucítíme nemytá těla a zaslechneme chraplavé hlasy patřící několika mužům přicházejícím chodbou.
> Viz [to=1479].", "1479": "1479
Příchozí vetřelci jsou jen nějací násilníci, kteří měli štěstí, že našli nějaké funkční střelivo. Jejich záplatované oblečení vypadá, jako by si ho vyrobili z uniforem posbíraných od mrtvých vojáků.
„Ztratili jste tu něco?“ zeptá se první z nich, když nás uvidí.
> Jen klid, právě jsme se chystali k odchodu, není tu nic, co by stálo za tahanici – viz [to=916].
> Vyrazíme směrem k východu, abychom odtud co nejrychleji zmizeli – viz [to=1918].", "916": "916
Váhavě si nás prohlédnou, a nakonec skloní pohledy k podlaze. Nejspíš se jim také nechce začínat potyčku. Jsou příliš unavení a jeden z nich vypadá, že je zranění.
Vypadneme odtud.
> [to=BTG].", "1918": "1918
Znejistěli. Jeden z nich vytáhl pistoli, ale nikdo na nás nevystřelil. Neměli náladu na boj. Byli příliš unavení a jeden z nich vypadal, že je zraněný.
Vypadneme odsud.
> [to=BTG].", "910": "910
Další z vícepodlažních bytových domů, kde před válkou bydleli ti šťastnější. Vysoká okna jsou zakrytá tlustými koberci a nepropustí do schodišťové šachty ani malinkatý paprsek měsíčního svitu.
Na zdi spatříme podivné malby, které vypadají, jako by je vytvořila dětská ruka. Prohledáme budovu, až se nakonec ocitneme před zamčenými dveřmi.
> Viz [to=135].
", "135": "135
Zaútočíme na ně s razancí beranidla až se panty vytrhnou ze dveří. Místnost je plná mrtvých těl. Uprostřed leží malý chlapeček.
Rozhlédneme se kolem a snažíme se pochopit, co se tu přihodilo. Mrtvoly leží v takové poloze, že to působí, jako by všichni prostě usnuli a už se nikdy neprobudili. Všude jsou poházené plastové pohárky a v dlani jedné z žen si všimneme malé pilulky.
Vybrali si. Musela to být těžká volba…
> Prohledejme těla – viz [to=1626].
> Už pojďme – [to=BTG].", "1626": "1626
Na hromádku nálezů přidejte 2 šperky, 2 chemikálie a 2 knihy.
> [to=BTG].", "219": "219
Místa jako je tohle jsou často malými památníky rodin – nebo i celých rodů – které tu bydlely. Každá generace a každá osoba po sobě něco zanechá – stopu, předmět. Válka však tenhle dům zanechala v rozvalinách. Lidé, vedeni chamtivostí nebo zoufalstvím, toto místo vyrabovali a nechali tu jen to, co obvykle v boji o přežití slouží jako náhrada za dřevo – knihy. Leží v náhodně uspořádaných komíncích všude po podlaze.
> Vezmeme si několik knih. Dají se použít na rozdělání ohně a možná se najde i chvilku na to, abychom si je přečetli – na hromádku nálezů přidejte 3 knihy a [to=BTG].
> Pojďme se podívat na co to je za knihy, některé vypadají zajímavě
– vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1051].", "1051": "1051
Za jiných okolností bychom dokázali strávit procházením téhle zajímavé, ale zničené knihovny celé dny.
> Snad jindy – [to=BTG].
> Procházíme další a další knihy, zabereme se do čtení – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1548].", "1548": "1548
Když si konečně uvědomíme, jak dlouhá doba uběhla, dojde nám, že jsme tu promarnili spoustu času. Knihy jsou úžasné, my ale potřebujeme využít každičkou hodinu každé noci na to, abychom zvýšili naše šance na přežití alespoň do dalšího dne…
> [to=BTG].", "347": "347
Hrobové ticho je přerušeno sérií agresivních úderů do piána. Náhodné zvuky netvoří žádnou melodii. Zní to, jako by si šílený pianista na nástroji vybíjel svůj vztek.
> Půjdeme za tou „hudbou“ – viz [to=1470].
> Avantgardní hudba není náš šálek kávy, raději zmizíme – [to=BTG].", "1470": "1470
Podivná hudba utichne dříve, než se nám podaří zjistit, odkud přichází. Chvilku prozkoumáváme prázdné přízemí. Namáhavé hledání se nakonec vyplácí.
Ve stínech stojí černé piáno, napůl zakryté plastovou fólií. Stopy po prstech na klávesách prozrazují, že „maestro“ právě odešel. Na podlaze spatříme čerstvou krvavou stopu vedoucí k improvizovanému závěsu.
> Pojďme se podívat, co je za ním – viz [to=1103].
> Raději odejdeme, dokud to jde – [to=BTG].", "1103": "1103
Mrtvá žena vypadá, jako by přízemní okno objímala. Její vrah se opírá o okenní rám a tiše naříká. Je to mladý kluk, kterému se uniforma stala jeho prokletím.
„Partyzáni mi přikázali, abych ji zabil, tak jsem to udělal. Udělal by to každý, no ne?“
Nic neříkáme. Poblíž leží zakrvácený nůž. Můžeme si ho vzít, ten kluk mu nevěnuje žádnou pozornost.
Můžete na hromádku nálezů přidat 1 nůž.
> [to=BTG].", "158": "158
Nevíme, kdo v téhle vile žil před válkou, ale musel být dobře zajištěný. Alespoň to tak vypadá… Vstoupíme do prostorného obývacího pokoje. Ze stropu visí křišťálový lustr a na prachem pokryté podlaze leží zničené, převrácené kožené pohovky.
Na jedné ze zdí si všimneme dlouhého skleněného panelu s podivnou, špinavě zelenou barvou. Přijdeme k němu blíž, ale pak leknutím uskočíme, když nějaké velké, tmavé tvary velikosti lidské pěsti narazí z druhé strany do skla.
Je to akvárium!
> Viz [to=1444].", "1444": "1444
Nikdo ho strašně dlouho nečistil, ale v husté vodě plné řas něco plave. Moc se nerozmýšlíme. Tlustý skleněný panel několika úderům odolá, ale nakonec se rozlomí na kusy. Pokoj zaplaví smrdutá záplava a promáčí nám boty.
Zelená břečka rychle mizí v prasklinách v podlaze a odhaluje několik nemocných, ale celkem velkých ryb plácajících se zoufale na suchu. Některé jsou poseté parazity, další mají otevřené rány. Všechny neuvěřitelně smrdí. Nebude to příjemné jídlo, ale nezdá se, že máme moc na výběr.
Zvyšte úroveň hluku o 2.
Na hromádku nálezů přidejte 2 syrová jídla.
> [to=BTG].", "671": "671

Sklep je zatuchlý a připadáme si, jako by se nám zápach plížil přímo do plic, tím spíš že jsme byli zadýchaní z panického úprku pouze o chvilku dřív. Po několika velmi dlouhých a nepříjemných momentech kroky ze shora utichly. Hlídka odešla. Zničehonic se v rohu něco pohnulo…
“Jsou pryč?”

> „Jsou, ale my tu stále jsme. Dejte nám všechno, co máte…” - viz [to=1726].
> „Nevím – co kdyby ses šel podívat?” – viz [to=1586].
> „Myslím, že jo – počkejte tady, dojdu se podívat.” – viz [to=1343].", "1726": "1726
Cizinec tam nechal obrovský zelený pytel. Když jsme ho otevřeli, vysypaly se plyšové hračky. V plyšácích nic nebylo. Pak jsme si vzpomněli na řeči, které jsme zaslechli o pár dní dříve. Byly o muži, který si žil spokojeným životem, měl dům a rodinu v Německu. Riskoval vše, aby přijel sem, pašoval hračky a léky pro děti do města… vypadá to, že tohle byla jeho poslední cesta.
Napište na prázdný žeton „Taška s léky, 1726, I I I” a položte ho na hromádku nálezů. Považujte ho za žlutý žeton s tržní hodnotou 60 a váhou 1 za každou z čárek.


TAŠKA S LÉKY:


Pokaždé, když vyškrtnete jednu čárku, můžete si vzít 3 léky a 3 obvazy.
> Věnujme tašku nemocnici - (pokud zůstávají alespoň dvě nepřeškrtnuté čárky) vraťte čtyři karty průzkumu a poté viz [to=299].
> Sbal to a jdeme – [to=BTG].", "1343": "1343
„Díky! Léky a hračky jsou pro děti, ale zasloužíte si něco za pomoc. Prosím, je to to nejmenší, co pro vás můžu udělat… vezměte si i moje hodinky – určitě za ně seženete nějaké jídlo.”Po chvíli byl pryč.
Přidejte 1 léky, 1 obvazy a 1 šperky na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "299": "299
Vracíme se z nemocnice. Nikdo ze zaměstnanců nečekal, že by jim lidé jako my mohli dát tolik vzácných věcí, zejména v takovýchto dobách.
My také ne.
Léky a obvazy někomu zachrání život. I když to nebudeme my, někomu pomůžou.
Napište „1393” do ukládací tabulky do sekce Epilog.
> [to=BTG].", "1586": "1586
> Viz [to=1726].", "1393": "1393
Nevíme, jestli naše léky někomu pomohly. Ale víme, kolik lidí přežilo díky nemocnici. S tím jsme jim pomohli…
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 2.
> [to=BTG].", "377": "377
Prohledávali jsme chodby opuštěné školy, když zničehonic ticho protrhl výkřik. Vycházel z druhého patra.
> Pokračujeme v prohledávání nižších pater, nahoru nepůjdeme – [to=BTG].
> Pojďme se podívat co se tam děje – viz [to=1523].", "1523": "1523
Slabé, studené světlo vychází z místnosti na druhé straně chodby a stíny míhající se na zdech naznačují, že je někdo uvnitř. Pak se ozval další hlasitý výkřik a sten.
Opatrně se díváme dovnitř – je to školní zubní ordinace. Děti si musely myslet, že byla přímo z nějakého hororového snímku.
A teď to tak opravdu vypadá. Mladý muž seděl na zubařské židli, přímo pod poblikávající žárovkou, která visela ze stropu. Druhý, starší muž, vybíral vhodný zubařský nástroj. Když našel to, co hledal, což byla věc připomínající kleště, vložil ji do úst mladšího muže a začal tahat. Další hluboký sten proťal ticho.
> Viz [to=1879].", "1879": "1879
„Co koukáte! Pomoc!” Tato slova nás překvapila, ale podle všeho nás starý muž viděl.
„Chytněte ho za ruce, nohy a hlavu. Musím mu vytrhnout dva zuby a mrská sebou jak šílenec”.
V šoku jsme udělali to, co nám řekl. Konečně dva velmi zkažené zuby skončily na podlaze. Mladík ztratil vědomí a svalil se na židli.
„Děkuji za pomoc. Až se můj syn vzbudí, vyrazíme na cestu. Můžete jít, nedržíme vás” - řekl nám starší muž.
Nemusel to říkat dvakrát. Otáčíme se ke dveřím, obličeje zbledlé. Když jeden z nás prochází kolem krvavých zubů zničených kazem, neudrží se a zvrací.
Vyberte jednu přítomnou postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "835": "835
Dneska je všechno ve městě pouhým stínem toho, co bývalo. Ale tady, ve škole, člověka míra destrukce zasáhne nejvíc. Místo, kde se děti smávaly a hrály si je nyní plné suti a kráterů po bombách.
Někdo strhnul všechny vlajky ve třídě, kde se učil místní jazyk a fotky slavných lidí byly pokryty vulgárními nápisy. Všimli jsme si stránky vytržené ze sešitu.
„Lejla, 3B.
Předmět: Co pro mě znamená mír a proč miluji svou zemi.
Miluji svou zemi, protože tu žijí mí rodiče a taky tu žije můj pes Sněhulka. Mám je moc ráda. Jsou z téhle země, stejně jako já. Kdyby byli z jiné země, stejně bych je měla ráda.
Mír pro mě znamená, že táta nepotřebuje zbraň a máma mi může kupovat hračky.
Můj pes může běhat po dvoře a honit holuby. Kdyby byla válka, nemohl by je honit, protože pan Milo ze třetího patra říkal, že kdyby byla válka, snědli by jeho holuby a moji Sněhulku! Pan Milo je starý, ošklivý a smrdí. Vsadím se, že není z naší země a neví, co je mír.”
Necháme stránku ležet a jdeme dál.
> [to=BTG].", "532": "532
Když procházíme prázdné chodby místní školy, slyšíme, jak hluk narůstá. I když je bouřlivý, nezní výhrůžně. Ze zvědavosti se podíváme z okna.
Uprostřed tělocvičny jsou tucty lidí. Většina. z nich stojí v řadě. Smrdí močí a starým jídlem. Na stěnách visí portréty politických vůdců.
Všichni v ruce drží fotky. Ozbrojení vojáci je pozorují, včetně důstojníka, který sedí u stolu zahrabaného papíry.
Víme, co to je za místo. Tady se váleční zajatci prodávají zpět jejich rodinám.
Slyšíme, jak někdo říká: „Můj bratranec. Byl povolán. Teď je poručík…”
Důstojník se prohrabe papíry, pak se mu rozzáří oči. Zvedne se a vede kulhající muže k černému pytli na těla. Vršek pytle je pootevřený. Uvnitř je tělo a v hlavě má díru velikosti pěsti.
„Tohle se tady stane zrádcům!” - říká s úšklebkem jeden ze strážných.
Kulhající muž je vyhozen z tělocvičny spolu s tuctem jiných rodin.
Odstoupíme od okna, hlavy plné otázek. Mohli bychom stejným způsobem objevit naše rodiny, s tím samým osudem? Odvracíme se a vkládáme své naděje jinam...
> [to=BTG].", "113": "113
Když zaslechneme první tóny známe melodie, stěží tomu můžeme uvěřit. Připadá nám, že někdo rozsvítil po velmi dlouhém spánku a vrátil se opravdový svět.
Skupina dětí hraje na flétny, starší dívka udává rytmus bubnem a žena za nimi diriguje malý sbor. Slova vánoční koledy naplní naše hlavy vzpomínkami na minulý život. Na okamžik se měsíce boje proti všudypřítomné smrti zdají jako špatný sen.
Někde v dáli slyšíme výstřel a kouzlo momentu mizí. Žena se obrací k dětem:
„Nebojte se. Je to jen na pár dní. Válka skončí a všichni společně budeme slavit! Musíte trénovat! Všichni si vás přijdou poslechnout! No, zpět k tréninku!”
Snažíme se nepřitahovat pozornost a tiše odcházíme z místnosti. Chvilku posloucháme melodii a pak se vracíme k našemu vlastnímu boji o přežití.
> [to=BTG].", "111": "111
Je to klidné sousedství. Vypadá to, že tu bydleli hlavně starší lidé nebo páry s dětmi. Ale silný zápach vycházející z jednoho z bytů nahoře je znepokojivější. Je to zápach pálenky.
> Můžeme se tam porozhlédnout. Možná budou mít opilci něco na výměnu – viz [to=1118].
> Radši odejdeme. Kdo ví, co tu žije za lidi – [to=BTG].", "1118": "1118
Ještě, než se dotkneme dveří, slyšíme tlumený výkřik.
„Jděte pryč! Počítám do tří, pak budu střílet,” – potom slyšíme povědomý zvuk nabíjené brokovnice.
> „Chceme obchodovat!” – viz [to=1559].
> „Pryč!“ –[to=BTG].", "1559": "1559
Dveře hlasitě vybouchnou – třísky a broky šíří smrt a destrukci.
Vyberte jednu postavu a hoďte červenou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost k opakovanému hodu) k určení, jestli utržila nějaká zranění a případně kolik.
> To by stačilo! – vrazíme dovnitř, připraveni zabíjet – viz [to=1368].
> Dobrá, máme dost, utíkáme – [to=BTG].", "1368": "1368
Táhněte jeden žeton nepřítele. Nepřítel je vyzbrojen brokovnicí.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Po boji viz [to=1407].", "1407": "1407
Místnost smrdí droždím a chemikáliemi. Všude jsou lahve a nedopalky. Nicméně v místnosti nalevo jsou také tři knihovny plné alkoholu, cigaret zásob.
Na stole leží injekce. Mrtvý muž má ještě zaškrcenou ruku. Přišli jsme ve špatný čas… byl úplně mimo.
Přidejte 3 pálenky, 2 čisté lihy, 1 konzervu, 3 syrová jídla, 4 cigarety, brokovnici a 3 kulky na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "898": "898
Když jsme vstoupili, ucítili jsme známý, dusivý zápach. Nervózně se rozhlížíme. V druhé místnosti od vchodu někdo posadil celou rodinu podél zdi – matku, otce a dva syny. Jejich hrdla podřezaná a z očí jim tekla krev – nyní již zaschlá.
Na zdi byl nápis: „Tohle se stane, když pracujete s nepřítelem.”
Někdy byl tak hladový po pomstě, že zapomněl na pár užitečných věcí.
> Radši odtud vypadnout, a rychle – [to=BTG].
> Prohledáme to tu – viz [to=1509].", "1509": "1509
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.I když se dýchalo ztěžka, rychle jsme prohledávali, co se dalo. Spíž byla plná věcí k jídlu – zdá se, že „nepřítel“ platil jídlem. V jedné z místností byla fotka celé rodiny z nějakého výletu. Seděli na lavičce a k našemu zděšení byli usazení úplně stejně, jako když jsme je našli.
Přidejte 3 konzervy, 3 syrová jídla, 2 kávy, 2 cukry a 2 čisté lihy na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "506": "506
Najednou je interiér méně temný a ponurý. Tucty svíček u zdi, různých délek, každá vydávající jiné světlo, ale dohromady odhalují barevné kresby a mladého umělce s pastelkami a uhlem v ruce. Chlapec nevěnuje okolí žádnou pozornost a kreslí jak posedlý.
Někdo za námi vzdychne. Žena ve středních letech sedí na krabici ve tmavém rohu.
„Kdyby se jen věci seběhly jinak. Můj syn by mohl být umělec… ale teď… kresbami se nenají…”
> „Prosím, vezměte si to, je to pro vás a vašeho chlapce” – Odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu, poté viz [to=1419].
> „Všichni jsme chtěli normální život.” Žena smutně přikyvuje. Odcházíme – [to=BTG].", "1419": "1419
Žena utírá slzy, které se jí kutálejí po tvářích. Schovává jídlo. Chlapec nevěnuje pozornost ničemu okolo. Stále kreslí jak šílenec. Na kresbě je slunce, škola, on, jeho matka a jeho otec...
> [to=BTG].", "713": "713
Málem jsme měli infarkt, když jsme zaslechli podivné zasyčení při prohledávání jednoho z bytů.
Zvedli jsme hlavy a ukázalo se, že jsme stáli u obrovského terária zabírajícího půl zdi. V něm byl obrovský had, který se na nás díval zpoza skla. Polička na postranní zdi je plná knih o chování hadů. Můžeme se jen domnívat, jak hladový tenhle hroznýš musí být...
Přidejte na hromádku nálezů 2 knihy.
> Nějak se pokusíme hada zabít, bude z něj poměrně dost jídla – viz [to=1065].
> Pouštíme ho na svobodu – viz [to=1750].
> Necháme ho tam, nestojí to za riziko – viz [to=1194].", "1065": "1065
Přemýšlíme, jak to udělat…
> Pootevřeme terárium a počkáme, až vystrčí hlavu – Odstraňte 4 karty průzkumu, poté viz [to=1853].
> Pustíme ho ven a než zaútočí, udeříme první – viz [to=309].
> Necháme ho tam, nestojí to za riziko – viz [to=1194].", "1853": "1853
Podařilo se nám posunout skleněné víko dost na to, aby zvíře mohlo vylézt. Ale hadovi se nechtělo ven.
> Viz [to=1065].", "309": "309
Mnohokrát jsme do terária bouchli. Nakonec se s hlasitou ránou rozbilo a na zem se rozsypaly ostré střepy. Pokusíme se přiblížit ke zvířeti, nejdřív váhavě, potom rozhodněji. Nereaguje, sotva žije. Musí být velmi slabý.
Boucháme ho do hlavy. Pak znovu. Rány padají na mocnou bestii, dokud nezemře a nepřestane se hýbat.
Usekneme mu hlavu – pro jistotu.
Sotva nacpeme kusy těla do našich batohů. Bylo to jedinečné zvíře, ale tváří v tvář smrti se musíte rozhodnout kdo přežije a kdo zemře. Kdo by věřil, že dnes budeme večeřet takové stvoření?
Přidejte 6 syrových jídel na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "1750": "1750
Říkali jsme si, že to zkusíme. Kdo ví, třeba nám to had “oplatí” a pozře pár vrahů. Možná se stane atrakcí pro novináře – znuděné z počítání těl, místo toho by zas mohli v jejich televizních pořadech mluvit o nás. Možná to něco změní. Nenapadly nás jiné scénáře, když jsme se snažili rozbít terárium abychom osvobodili hada.
„Měj se, kámo! Teď jsi volný!” - vtipkovali jsme. Utekli jsme, jak rychle jsme mohli.
> [to=BTG].", "1194": "1194
Na jednu stranu jsme se toho plaza báli – děsila nás jeho velikost. Na druhou stranu se nám nelíbilo nechat ho zamčeného, bezmocného, odsouzeného k vyhladovění. Čas jít dál. Nechali jsme místnost za zády.
> [to=BTG].", "984": "984
Na okamžik si připadáme jak šmíráci. Svit lampy odhaluje obrys spící postavy a dva chlapce krčící se poblíž. Vypadají jak párek spiklenců. Jejich tváře jsou skryté ve stínech a naklánějí se nad malým předmětem. Známý stříbrný obal jim šustí v prstech. Děti tiše rozpůlí tabulku čokolády a pak se zahanbeně podívají na jejich spícího společníka. Jeden z chlapců rozpůlí svůj kousek, ale ten druhý jen zavrtí hlavou a dá si do pusy svůj kousek, jako by se bál, že mu ho někdo ukradne. Setřásá bratrův vyčítavý pohled. Dlouho olizuje zbytky čokolády ze svých prstů.
Nechceme vzbudit matku nebo vyděsit děti, ale postřehneme malý, ale zjevně plný pytel u dveří. Můžeme ho vzít, aniž by si toho kdokoliv z nich všiml.
> Potichu vycouváme a jdeme si po svém – [to=BTG].
> Vezmeme si pytel – viz [to=1487].", "1487": "1487
Nebylo to těžké. Jen co se vzdálíme, prohlédneme si naši kořist. Při vybírání rodinných pokladů z pytle se cítíme příšerně.
Přidejte 3 zeleniny a 1 knihu na hromádku nálezů.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "574": "574
I někdo bez vojenského výcviku pozná, proč si odstřelovači vybrali tohle místo jako své „hřiště“. Není moc míst, kde se člověk může před zastřelením schovat. Nejbližším úkrytem je vyhořelé auto se dvěma spálenými těly pod ním a velmi hluboký kráter od bomby, která trefila kanál.
Bohužel se odtud nemůžeme dostat – jsme za chatrčí uprostřed náměstí. Před pár vteřinami se jedna z cihel rozletěla po trefě odstřelovačovou kulkou.
> Auto neposkytuje moc krytí, ale je blíž než kráter – viz [to=1091].
> Kráter vypadá, že vede do stok. Je dál, ale mohlo by to stát za pokus – viz [to=292].
> Tohle místo je jistá smrt. Musíme počkat, než odstřelovače něco rozptýlí. A pak utéct. – pokud máte 8 nebo více karet průzkumu, všechny vraťte a [to=BTG].", "1091": "1091
Běh k autu byl rychlý, ale neuvěřitelně děsivý. Kulka trefila karoserii auta a cítíme benzin! odstřelovač neminul – něco začalo hořet!
> Utíkáme! – viz [to=957].
> Skočíme do kráteru po bombě – viz [to=1700].", "292": "292
Prásk! Zdá se, že nám kulka proletěla kolem uší! Prásk!
Hoďte černou kostkou za každou přítomnou postavu. Výsledek hodu 1-3 znamená, že postava byla postřelena (utrpěla 2 zranění).
> Pokud někdo přežil, podařilo se jim dostat do stok – viz [to=1909].", "1700": "1700
Prásk! Zdá se, že nám kulka proletěla kolem uší! Prásk!
Hoďte černou kostkou za každou přítomnou postavu. Výsledek hodu 1 znamená, že postava byla postřelena (utrpěla 2 zranění)
> Pokud někdo přežil, podařilo se jim dostat do stok – viz [to=1909].", "957": "957
Prásk! Zdá se, že nám kulka proletěla kolem uší! Prásk!
Hoďte červenou bojovou kostkou za každou přítomnou postavu, abyste určili, jestli a kolik zranění utrpěli.
> Jestli někdo přežil, podařilo se jim utéct – [to=BTG].", "1909": "1909
Jako zázrakem se nám podařilo sklouznout do prudkého kráteru po bombě. Nacházíme se v úzkém tunelu plném vody a odpadu. Smrad a ledová voda byly překvapivě docela příjemné za daných podmínek. Fakt, že je registrujeme znamená, že ještě žijeme!
Je tu ještě někdo, vidíme baterku.
Po chvíli si naše oči přivyknou jasnému světlu. Muž s vážným zraněním nohy se opírá o zeď. Po krátkém rozhovoru se rozhodneme, co dělat dál…
> Opouštíme zraněného muže a hledáme jinou cestu ven – co nejdál od tohoto zatraceného náměstí – viz [to=1188].
> Bereme zraněného muže s sebou – viz [to=778].", "1188": "1188
Konečně se nám podařilo dostat se ven. Naštěstí je ještě tma. Je čas jít zpět.
Vraťte všechny karty průzkumu.
> [to=BTG].", "778": "778
„Ten parchant zabije každýho, koho vidí. Ty dvě těla u auta jsou moji synové. Chtěli jsme jít zkratkou do našeho úkrytu. Našli jsme tu noc spoustu věcí. Můj syn našel malou krabičku, plnou šperků! Chtěli jsme se vyhnout vojákům… moje chamtivost mě stála mé dva chlapce. Nechte mě být, nikam nejdu…”
Po dalším rozhovoru víme, že si to nerozmyslí.
Ukazuje na louži vedle nás. V tmavé louži leží náhrdelník a několik zlatých cetek. Můžeme si je vzít – Přidejte na hromádku nálezů 1 šperky
> Jdeme dál – viz [to=1188].", "770": "770
Veselý povyk, opilecké písně a sprosté vtipy se rozléhají okolím. Kdyby byly jiné okolnosti, člověk by si myslel, že probíhá oplzlá svatba. Kdyby nebyla neustále slyšet střelba automatických zbraní, které předcházelo popíjení, mysleli byste, že je opravdu co oslavovat.


A že to byla nějaká oslava!


Byli to vojáci, kteří právě skončili s masakrem a měli pocit, že si zaslouží trochu zábavy…


> Připlížíme se, abychom zjistili, co se děje – viz [to=1037].
> Utíkáme, co nejdál to jde a snažíme se nemyslet na to, co se tam asi děje – [to=BTG].", "1037": "1037
Tlustý muž s knírem vylezl z chatrče, pihovatý puberťák těsně za ním a táhl dívku v bezvědomí. Právě si s ní přestali ‘hrát’. O pár metrů dál obrovský muž připomínající chlupaté monstrum poplácal své soudruhy po ramenou, vstal od stolu a rozepl si poklopec. Stůl vyrobený z rozbitých dveří se doslova podlamoval pod tíhou lahví, mís s klobásami a jinými dobrotami. Za nimi rekruti vytahují těla ze sklepa a půdy. Někdo nasedl do traktoru a jiný vede práce na odklízení těl. Všude jsou slyšet nadávky, pak někdo přijde s nápadem použít bagr k pohřbení těl.


Dál sledujeme krveprolití…


Někdo tam ještě žije! Mezi těly se hýbe chlapec, ale každých pár vteřin se zastaví, znehybní...
> Skryti počkáme. Sledujeme, jestli se mu podaří utéct. Možná by se mu pak hodila pomoc…– vraťte 3 karty průzkumu, poté viz [to=1379].
> Odcházíme co nejrychleji, tohle nemůže skončit dobře…– Zvyšte o 1 úroveň zoufalství všech přítomných postav s empatií vyšší než 5 a VRAŤTE SE HO HRY.", "1379": "1379
Minuty se táhly jak hodiny. Chlapec omdlel, pak se probral. Začal se plazit vnitřnostmi a krví lidí, kteří možná byli jeho příbuzní… Jeden z vojáků vstal a začal prohlížet těla doufaje, že najde něco cenného… Zatraceně! Ten kluk si zaslouží šanci!
> Rozptýlíme vojáky a utečeme – viz [to=1483].
> Sledujeme nevyhnutelné – zvyšte o 1 úroveň zoufalství všech přítomných postav s empatií vyšší než 5 a VRAŤTE SE HO HRY.", "1483": "1483
Zakřičíme dost hlasitě na to, aby se voják otočil. Aniž bychom čekali na jeho reakci, utíkáme. Nikdo nestřílí. To znamená, že chlapec možná přežil…
> [to=BTG]", "492": "492
Promenáda se spoustou kaváren byla až donedávna odstřelovačským rájem. Nicméně noční výjezd na nepřátelské pozice změnil situaci. Bomby zanechaly hluboké krátery v asfaltu a utrhly několik pater kancelářské budovy, kterou zabijáci používali jako hnízda. Klábosíme venku, schovaní za spáleným autobusem. Vzpomínáme na slavnou restauraci s dobře zásobenou kuchyní ve druhém patře kancelářské budovy. Možná že už je bezpečná a stálo by za to podívat se dovnitř?
> Porozhlédneme se uvnitř – viz [to=1816].
> Smrt možná stále čeká na všechny návštěvníky, nebudeme to riskovat – [to=BTG].", "1816": "1816
Zdá se to příliš dobré na to, aby to byla pravda – restaurace přežila nájezd téměř nepoškozena. Stoly a židle vypadají jak divadelní dekorace. Bar byl vyrabován již před nějakým časem, ale prohledáváme skladiště, jelikož může být šance, že tam je ještě něco cenného. Jako tahle zapomenutá brambora! Dáváme si ji do batohu. Ve chvíli, kdy si všimneme že jich je na zemi rozsypaných víc, slyšíme kroky. Někdo je s námi na patře.
Přidejte na hromádku nálezů 1 zeleninu.
> Odejděme s tím, co máme – viz [to=1277].
> Potichu bereme co nejvíc jídla pobereme – viz [to=1546].", "1277": "1277
Utíkáme z restaurace a slyšíme zvuk nabíjené zbraně za námi. Odstřelovač! Není čas schovávat se. Ozve se výstřel.
Vyberte jednu přítomnou postavu a hoďte červenou bojovou kostkou (postava může použít svou zdatnost), abyste určili, jestli a kolik zranění utrpí.
> [to=BTG].", "1546": "1546
Přidejte na hromádku nálezů 4 zeleniny.
To stačí – je lepší nepokoušet osud. Opatrně odcházíme a utíkáme mezi zničenými budovami. Pokryti potem se dostáváme k spálenému autobusu. Slyšíme výstřel, po něm další. Hlaveň odstřelovačovy pušky se vysouvá z rozbitého okna. Střelec trpělivě čekal až vylezeme do otevřeného prostoru, než začal lov.
Vyberte 1 postavu a dvakrát hoďte červenou bojovou kostkou (postava může použít svou zdatnost k opakování hodu), abyste určili, jestli a kolik zranění utrpí.
> [to=BTG].", "71": "71
Vykolejená tramvaj vypadá jako dětská hračka opuštěná na prázdné ulici. Vzpomínáme na časy, kdy tohle byl pouze začátek, kdy se náš normální svět řítil do apokalypsy během těch několika prvních dní. Snadno si dokážeme představit scénu, která se tu odehrála – viděli jsme takové věci na vlastní oči.
Díra v čelním skle byla zjevně výsledkem odstřelovačovy práce. Tramvaje tehdy ještě jezdily a když byla zasažena, musela být plná lidí. Všimneme si zářivých písmen neonového světla, které vyhaslo již před dlouhou dobou. Střela mohla vyjít odtamtud. Jeden pohyb prstu – tolik námahy stálo vzít řidičovi život, a tolik námahy bude potřeba k ukončení těch našich.
Sbíráme z ulice kousek papíru. Je to lístek. Vlastník si ho ani nestačil označit.
> [to=BTG].", "976": "976
Blížíme se ke starému pick-upu. Má sjeté pneumatiky a někdo urval kapotu. Nejdůležitější části rozkradli zloději. Sedadlo řidiče je pokryté střepy skla. Želízka visí z volantu. Velká kapka krve na řídítkách upoutá naši pozornost, která se přesouvá k podlaze – prst který leží uprostřed šarlatové louže krve. Vidíme kabelku bezohledně pohozenou na zadní sedadlo. Zadek auta je pokryt hnědými skvrnami a prameny šedých vlasů.
> Prohledáme auto – vraťte 2 karty průzkumu, poté viz [to=1049].
> Raději bychom se měli porozhlédnout po něčem k snědku – [to=BTG].", "1049": "1049
Po prohledání kufru jsme našli několik energetických tyčinek. Je tam i fotka mladé ženy objímající chrta. Její obličej je povědomý. Na zadním sedadle najdeme zkrvavené vlasy a přetržený řetízek. Na zadním nárazníku je nápis “Novomanželé.” Jsou k němu přivázané prázdné plechovky. K našemu zděšení mezi plechovkami nacházíme lidský skalp – jediná věc, která zbývá z těla taženého za autem.
Přidejte na hromádku nálezů 1 syrové jídlo.
Vidíme i něco jiného… Beton barví dlouhá krvavá stopa. Stopa mizí v rozvalinách.
> Stopa probudila naši zvědavost. Podívejme se, kam vede... – Vraťte 1 kartu průzkumu, poté viz [to=1598].
> Nestojí to za to. Zapomeneme na to – [to=BTG].", "1598": "1598
Bývala to opravdu pěkná ulice. Domy důležitých, bohatých a vlivných lidí.
Na jednom z domů je přibité tělo mladé ženy. Je nahá a její tělo je pokryté ranami. Nad její hlavu někdo krví napsal “Děvka”. Hlava chrta je napíchnutá na kůlu vedle ní.
Byla vinna. Vinna tím, že byla dcerou někoho, koho nenáviděli.
> [to=BTG].", "636": "636
Páni, ti chlápci měli ale smůlu – chytili je! Mysleli jsme na několik mužů, které právě sebrali dva vojáci na náměstí a pak je odvedli na svou základnu. Sledovali jsme je z úkrytu, ale bylo těžké přijít na to, proč je odvedli. Bojovali, bránili se, dokud jednoho z nich nevzal voják po hlavě pažbou své pušky. Rána byla tak velká, že se z batohu toho nebožáka všechno vysypalo. Nikdo se ani neohlédl, natož, aby jeho věci sbíral. Odešli.
> Připlížíme se na místo a posbíráme, co se vysypalo – viz [to=1774].
> Bylo by lepší držet se z ulic pryč – [to=BTG].", "1774": "1774
Opatrně se přibližujeme k věcem rozsypaným na zemi…
Střela byla tak hlasitá, že nám z toho zvonilo v uších a chvíli nám trvalo, než jsme si uvědomili, že jsme nebyli střelcovým cílem.
Druhý výstřel byl doprovázen krátkým, useknutým výkřikem. Chlápci, které jsme viděli, už nikomu nebudou moci říct, proč je sebrali.
> Rozhodneme se nechat rozsypané věci, kde jsou – [to=BTG].
> Riskneme to – viz [to=1206].", "1206": "1206
V temnotě jsme viděli nějaké krabičky. Sbíráme je, zatímco se rozhlížíme kolem sebe. Máme pocit, jako by se smrt skrývala někde v sutinách a výsměšně sleduje naše snahy. Je to jako by smrt zvažovala, kdy bude nejlepší ukončit naše životy nepatrným pohybem svého prstu. To nám stačí.
Opouštíme tohle místo a zastavíme, abychom prozkoumali, co jsme našli až když jsme v bezpečném úkrytu. Jsou to léky...
Přidejte na hromádku nálezů 2 léky a 2 obvazy.
> [to=BTG].", "79": "79
Starý muž sbírá kovové pláty a dává je do malého nákupního vozíku, který má jen tři kolečka. Chvíli jsme ho sledovali. Sbírá harampádí a vypadá jako bezdomovec – je téměř neviditelný. Konečně se připravuje odejít, pravděpodobně se chystá vrátit se do svého skrytého doupěte. Nicméně, k našemu překvapení, zmizí za jednou ze skříní opřených o zeď. Musí tam být dveře…
Nechává nákupní vozík u dveří a několikrát se vrací, aby odnesl dovnitř, co našel.
> Přiblížíme se, abychom si s ním popovídali a možná udělali i nějaký obchod – viz [to=1609].
> Čekáme. Možná půjde někam jinam a my se pak můžeme porozhlédnout uvnitř – vraťte 4 karty průzkumu, poté viz [to=1905]
> Stařec ani jeho haraburdí nás nezajímá – [to=BTG].", "1609": "1609
Ten muž je naprosto šílený. Dívá se na nás a neříká ani slovo. Jde dovnitř a pak vylézá ven se svými věcmi. Vidíme, že jediné, co má jsou bezcenné krámy. Pokaždé, když se pokusíme podívat do jeho úkrytu, rozzuří se. Konečně zmizí uvnitř nadobro a zakrývá vchod skříní.
> Jdeme dovnitř a riskujeme boj s agresivním šílencem – viz [to=845].
> Stařec ani jeho haraburdí nás nezajímá – [to=BTG].", "1905": "1905
Po téměř dvou hodinách stařec vychází z budovy. Konečně!
> Využijeme příležitosti a přiblížíme se k je ho skrýši – viz [to=1429].", "845": "845
Jdeme do jeho skrýše. Stařec nás vidí a jeho obličej se najednou naplní hrůzou. Schovává se v rohu, krčí se a odvrací tvář ke zdi a pokouší se nám vyhnout. Na nic nereaguje.
> Otočíme se – viz [to=1429].", "1429": "1429
Každý kousek tohoto místa je něčím zahrabán – od starých novin, přes rozbité držáky talířů, po nahromaděné kousky nábytku. Zbytek předmětů je schovaný v krabicích, které jsou vyskládané až ke stropu. Mezi dvěma krabicemi vidíme tělo. Nevypadá to na oběť vraždy – spíš jako že někdo umřel a byl ignorován osobou, která tu žila. Je to tělo ženy. Puch po zatopení přebil zápach hnijícího těla.
> Odcházíme – [to=BTG].
> Odcházíme, ale nejdřív sebereme všechno, co si myslíme, že má nějakou hodnotu – přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky, 1 elektronickou součástku, 1 pálenku, 2 náboje a 1 filtr. [to=BTG].
", "499": "499
Mezi prázdnými policemi a převrácenými stojany máte pocit, že jste poslední člověk na Zemi. Jako ve filmu, kde je většina lidské rasy mrtvá a kde zbývá jen hrstka lidí, bojujících za cokoliv, co zbylo. Najednou nás zasáhne sladký zápach. Není to hniloba, spíš jako zkyslé mléko, nebo staré mražené jídlo...
> Dobře, pojďme se podívat po zdroji toho zápachu – vraťte 1 kartu průzkumu, poté viz [to=1889].
> To není něco, co bychom chtěli jíst – [to=BTG].", "1889": "1889
Dveře do skladiště byly chytře schované za obklady, díky tomu se sem pravděpodobně nikdo nedostal před námi. Bohužel, bez elektřiny lednice přestaly fungovat a většina jídla je zkažená. A bylo tu dost jídla pro celou armádu...
> Je to škoda, ale hledejme dál – [to=BTG]
> Můžeme z toho něco vzít, možná s tím dokážeme něco uvařit... - viz [to=1342].", "1342": "1342
Na prázdný žeton napište „Zkažené jídlo, 1342” a tolik čárek, kolik jídla chcete vzít do svého úkrytu (1 čárka má hmotnost 1). Položte jej na hromádku nálezů (považujte tenhle žeton za zelený žeton s tržní hodnotou 3 a hmotností 1 za každou čárku).


ZKAŽENÉ JÍDLO:


Každá čárka odpovídá jedné konzervě (vyškrtněte jednu čárku po snězení jedné porce)
> Ale kdykoliv někdo zkažené jídlo sní viz [to=1753].
> Nebo [to=BTG].", "1753": "1753
Snědli jsme to. Chuť byla sotva snesitelná a naše žaludky se uklidnily, ale až po chvíli.
Hoďte černou kostkou za každé snězené zkažené jídlo.
> Padne-li 1-3, viz [to=973].
> Padne-li 4-10, naštěstí se nic nestalo. [to=BTG].", "973": "973
Slovy nedokážeme popsat, co se stalo hodinu po snězení toho jídla. Bylo to jako být střelen do břicha. Horečka, zvracení, křeče, strašná bolest. Nešťastník leží schoulený na zemi a nedá se s ním hnout. Bylo to jako sníst čistý jed...
Zvyšte úroveň nemoci dané postavy o 3.
> [to=BTG].", "304": "304
Chladicí jednotka ve skladišti obchodu přestala fungovat už před dlouhou dobou. Police jsou prázdné. Většina jídla byla vyrabovaná dřív, než jsme sem dostali a co zbylo buď sežraly krysy, nebo prostě shnilo. Zastavíme se u pár prázdných krabic a náhle ztratíme slova. Kromě zvířecích zvuků slyšíme slabý hlas, vycházející ze zadní části skladiště.
„Pomozte mi!” - škemrá vyčerpaná žena. Třesoucí se rukou se snaží zadržovat ošklivou ránu. Krvácí z břicha.
„Odneste tohle mému chlapci. Je to pro Ziju. Prosím, jestli ve vás ještě špetka lidskosti, udělejte to…” - S posledním vypětím svých sil ukáže na mřížku ventilátoru.
Pravděpodobně tam schovala batoh předtím, než byla raněná. Zatlačíme jí oči.
Vyprázdníme batoh a bereme jídlo určené pro chlapce. Nicméně nám řekla pouze jeho jméno – to není dost informací na to, abychom ho našli.
Přidejte na hromádku nálezů 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "230": "230
Potichu jsme se plížili mezi policemi, z nichž většina byla prázdná. Málem jsme zakopli o batoh, který byl naplněn až po okraj. Zvedneme ho – je těžký! Otevíráme ho, ruce se nám třesou očekáváním.
Uvnitř nacházíme knihy. Konkrétně ilustrované pohádky… a jednu konzervu.
V prostoru mezi policemi narazíme na spícího vlastníka batohu – je to teenager. Vedle něj leží otevřená plechovka, vylízaná do čista.
> Bereme z batohu všechno užitečné a jdeme dál – viz [to=1024].
> Opatrně, abychom chlapce nevzbudili, opouštíme místnost a jdeme dál – [to=BTG].", "1024": "1024
Když jsme brali jeho věci, chlapec se nevzbudil. Odvedl za nás dobrou práci – prohledal opuštěný obchod a posbíral všechny poklady. Teď, až se vzbudí, to udělá celé znovu. Mládí jsou silní a přizpůsobiví.
Přidejte na hromádku nálezů. 1 konzervu a 3 knihy.
Při odchodu jsme šlápli na kousek skla, který se s hlasitou ránou rozbil...
> Viz [to=1455].", "1455": "1455
Kluk se ani nepohnul. Možná je v bezvědomí?
Až když jsme se přiblížili a prohlídli ho jsme si všimli kaluže krve u jeho hlavy… a místa, které zasáhl odstřelovač. Pohřbili jsme ho na malém prostranství za obchodem, ale až když jsme mu do rukou vložili batoh plný pohádek.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dane postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "658": "658
V téhle části skladiště jsme ještě nebyli. Opatrně se pohybujeme podél převrácených rámů a krabic. Vypadá to slibně. Nicméně jsme zaslechli kroky a tlumené hlasy. Opodál vidíme hýbající se postavy. Nejsme tu sami...
Přidejte 6 karet průzkumu do balíčku neznáma.
Až do konce tohoto prohledávání, pokaždé když vyhodnotíte kartu nálezů, vyhodnocujte pouze sekci spíže.
Až do konce tohoto prohledávání nemůže úroveň hluku klesnout pod 3.
> [to=BTG].", "412": "412
Tři po zuby ozbrojení muži stojí otočeni zády ke vchodu. Hlídají pár krabic. Jak hlídají krabice, zahřívají si ruce u ohně hořícího v obrovském sudu. Jeden z nich zvedne hlavu, otočí se přes rameno a řekne:
“Na něco šáhněte a odstřelím vás jak psy. Vypadněte!”
> Nestojí to za riziko, porozhlédněme se po jiném místě k prohledání – vraťte 2 karty průzkumu (nebo ukončete průzkum) a [to=BTG].
> Tiše pokračujeme dál. Vcházíme do větší haly napravo od té, kde byli násilníci – viz [to=1391].", "1391": "1391
U jednoho z kontejnerů sedí dva velcí muži – a hrají páku! Když vidí, že mají společnost, jeden z nich se vyškrábe na nohy a popadne sekeru ležící poblíž.
„Co chcete?! Chcete nakopat zadky?” - Zařve hlubokým, výhrůžným hlasem.
„Jo! Chcete nakopat zadky?”
připojí se druhý a pozvedá pěsti velikosti talířů.
> „V klidu pánové… jsme tu protože, no, vyděsili nás ti chlápci se zbraněmi” – viz [to=1801].
> „Už mizíme!” – Vraťte 2 karty průzkumu (nebo ukončete průzkum) a [to=BTG].", "1801": "1801
Jeden ze svalovců si postěžuje,
„Jo, tyhle cucáci. Štvou nás už nějakej čas. Myslí, že proto, že maj bouchačky, můžou si dělat, co chtěj. Byli jsme tu první! Pracovali jsme tu! Tohle je náš rajón. Kdyby nás bylo víc, mohli bychom je dostat spolu!”
> Využijeme příležitosti a pokusíme se je přimět, aby nám pomohli – (pokud je souhrnná zdatnost přítomných postav vyšší než 2) vraťte 1 kartu průzkumu, poté viz [to=1353].
> „Jo, ty chlápci jsou hajzlové… porozhlídneme se tu a pak zmizíme” – snižte úroveň hluku o 1 a [to=BTG].", "1353": "1353
Netrvalo nám dlouho realizovat plán. Vešli jsme do haly a zařvali „Hej, ještě jedna věc” - a po krátkém sprintu jsme násilníky přepadli.
Táhněte jeden žeton nepřítele. Nepřítele je ozbrojen brokovnicí. Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Obři z vedlejší místnosti si vzali na starosti zbylé dva, na nás zbyl ten jednodušší úkol.
> Po boji 1637.", "1637": "1637
Boj chvíli trval. Teď jsou na zemi čtyři mrtvá těla. Jeden z obrů se krčí nad tělem svého soudruha a cosi hledá v jeho kapsách.
Muži hlídali opravdový poklad. Je tu každý nástroj, který si dokážete představit. Spousta součástek a polotovarů. Můžeme si vzít co chceme, a je tu víc, než uneseme.
Vidíme zbraň v rukách jednoho z rváčů – už se ozbrojil. Ale stále se snaží vyrovnat se soudruhovou smrtí. Měli bychom vzít, co pobereme a vypadnout...
Přidejte na hromádku nálezů až 10 žetonů z následujících: 1 brokovnice, 1 pistole, 5 kulek, 4 elektronické součástky, 4 mechanické součástky, 3 konzervy, 3 syrová jídla, 3 zeleniny, 3 filtry, 1 sekera, 1 nůž, 6 cigaret.
> Zmizme odsud – [to=BTG].", "906": "906
Najednou slyšíme zvuk přesouvaných sutin a šum konverzací. Připlížíme se, abychom zjistili, co se tam děje.
Rukama pokrytýma prachem lidé přesouvají suť a pomalu odkrývají zahrabané dveře vedoucí do uzavřené části skladiště. Dělníci utírají pot ze svých čel a čas od času v sedě odpočívají. Láhev s vodou koluje mezi lidmi a každý si lokne, než se vrátí do práce.
> Vylezeme a nabídneme pomoc výměnou za podíl na čemkoliv, co může být za dveřmi – viz [to=1867].
> Tohle může zabrat hodiny, na to nemáme čas – [to=BTG].", "1867": "1867
Naši nabídku pomoci neodmítli. Pustíme se do práce. Musíme společně odstranit největší kusy suti. Občas použijeme krumpáč k rozbití největších kamenů. Je to samozřejmě náročná a obtížná práce…
Veškerá konverzace se točí okolo jednoho předmětu. Údajně po mnoha měsících marných snah a výhrůžek se země, které se podílely na politické pomoci s vyřešení konfliktu, se konečně stáhly. Je to pravda? Jsme sami? Ale nebyli jsme sami celou tu dobu, od samého začátku až doteď?
> Pokračujeme v práci – zvyšte úroveň únavy všech přítomných postav o 1, vraťte všechny zbývající karty průzkumu, poté viz [to=1266].
> Rozhodneme se to vzdát– vraťte 2 karty průzkumu a [to=BTG].", "1266": "1266
Když se konečně rozhodneme, že je dost prostoru, abychom se dostali ke dveřím, cítíme jen bolest v našich rukou a prstech. Přesto znovu používáme krumpáč, abychom vypáčili zpevněné dveře. Za nimi vidíme malou chodbu. Jeden za druhým se nasoukáme dovnitř.
> Viz [to=409].", "409": "409
Porozhlédneme se po velkém skladišti. Nejdřív se zdá prázdné, ale nakonec si všimneme vysokozdvižného vozíku a roztroušených, rozbitých krabic a jiných malých předmětů. Když jsme všechno posbírali, začali jsme si rozdělovat odměnu.
Vyberte a přidejte na hromádku nálezů libovolné zelené/žluté/šedivé žetony s celkovou tržní hodnotou maximálně 30.
> [to=BTG].", "370": "370
Několik lidí sedí na prázdných bednách, jako my. Vypadají jako náhodně poskládaná skupina lidí. Žena, mladý chlapec a starší, mohutný, ale vyzáblý muž. Po straně kouří hubený, podezřelý muž cigaretu a dívá se z okna.
> Pozdravme a poklábosme na chvíli – viz [to=1131]
> Neměli bychom ztrácet čas s jinými lidmi – V RAŤTE SE KE HŘE.", "1131": "1131
Vyděsili se, i když jsme k nim přišli s rukama vztyčenýma a hned jsme pozdravili. Po chvíli se uklidnili.
“Tohle je Nikola, Milan, Dijana a já jsem Darko,” Darko ukázal na jednoho po druhém, jak je představoval.
Potřásli jsme si rukama a zdvořile poklonili hlavou. Po patnácti minutách nepříliš konkrétní konverzace by se dalo říct, že jsme se seznámili.
> Máte něco na prodej? - viz [to=1651]
> Je tahle oblast bezpečná?

- viz [to=1441]

", "1651": "1651
Proveďte obchod (viz Deník: Obchod).
Darkova skupina nabízí k obchodu následující věci: 2 bylinné léky, 3 cigarety, 3 kulky, 2 zbraňové součástky, 1 pálenku.
Provize: 0.
> „Je tahle oblast bezpečná?” - viz [to=1441].
> Rozloučíme se a jdeme si po svých – [to=BTG].", "1441": "1441
„Bezpečno? Je vůbec někde ještě bezpečno?” Darko se hořce usměje a začne popisovat, co se jim tu v okolí stalo…
Nahlédněte na vrchní kartu balíčku obyvatel.
> Máte něco na prodej? - viz [to=1651]
> Rozloučíme se a jdeme si po svých – [to=BTG].", "214": "214
Někdo sem musel hodit granát a zapomněl uklidit. Ručně malované, prachem pokryté kusy dřeva pokrývají velkou část místnosti. Po bližším prozkoumání poznáme výrazný regionální kroj a části červenající se panenky s dívčím obličejem. Matrjoška? Panenky jsou tvarem podobné kuželkám na bowling. Některé vypadají nepoškozeně.
Slyšíme zvuk kutálející se koule krátce po tupé ráně. Vykoukneme z rozbitých dveří. Pěkná střela! Černá bowlingová koule shodila všech sedm připravených matrjošek. Slyšíme smích a pak vlnu nadávek. Jsou tam alespoň dva hráči. Podle jejich stínů poznáme, že jsou ozbrojeni.
> Vypadněme odsud dokud můžeme – [to=BTG]
> V těchhle časech jsou všichni ozbrojeni, takže to nic neznamená. Pokusíme se připojit ke hře – viz [to=1674]", "1674": "1674
Ukáže se, že hráči jsou vojáci mírových jednotek, kteří se nudí na službě. Nabídnou nám cigarety a navrhnout malou sázku: když vyhrajeme, dostaneme něco z jejich zásob.
Vyberte 1 přítomnou postavu, vraťte 2 karty průzkumu a hoďte černou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu)
Výsledek 1-7 – koule několikrát míjí smějící se matrjošku. Bohužel jsou vojáci o několik úrovní nad námi.
Výsledek 8-10 – o hodně vyhrajeme. Vojáci nás poplácají po zádech a dodrží svůj slib. Vyberte si 1 žeton z: 1 léky, 1 obvazy, 1 konzerva, 6 cigaret.
Pokud máme dostatek času, můžeme hrát třikrát (tedy pokud je dostatek karet průzkumu v balíčku neznáma na vrácení každou hru).
Konečně je čas jít zpátky. Poděkujeme jim za hru a jdeme si po svých.
> [to=BTG].", "823": "823
Nějaká skupinka opilců se potloukala kolem našeho úkrytu, ale jediné, co po nich zbylo, byl nechutný zápach alkoholu.
Těsně před úsvitem se tu ale objevila tlupa rabiátů. Už od pohledu bylo jasné, že to jsou dezertéři.
> Pokud máme zpevněné dveře a/nebo pokud je v úkrytu přítomna jen 1 postava, viz [to=1535].
> Nemáme zpevněné dveře a v úkrytu je přítomna více jak 1 Postava – viz [to=1291].", "1535": "1535
Bušení a nadávky byly slyšet celou další hodinu. Nakonec to ale vzdali…
> [to=BTG].", "1291": "1291
Dveře to nevydržely – vylomili je až příliš snadno. Postrkovali nás a skvěle se u toho bavili... pak nás i kopali. Než jsme se vzpamatovali, byli pryč… a s nimi i jeden z nás.
“Máte čas do zítřka. Chceme zbraně nebo jídlo.”
Odešli.
Vyberte 1 postavu a položte její kartu na vrch balíčku nočních nájezdů.
Pokud dokážeme získat 1 funkční střelnou zbraň a 2 kulky NEBO 2 syrová jídla / konzervy, dezertéři nám vydají našeho druha zpět.
Na prázdný žeton napište „Zajatec, 326” a položte jej na vrch balíčku nočních nájezdů. Během další fáze nočních nájezdů místo tažení karty vyhodnoťte 326.
> [to=BTG].
", "326": "326
(Pro připomínku viz [to=1291])
Dnes v noci se vrátili.
> Dejme jim, co chtějí – odhoďte 1 funkční střelnou zbraň a 2 kulky NEBO 2 syrová jídla/konzervy – viz [to=1408].
> Nemáme to, pro co si přišli – viz [to=1877].", "1408": "1408
Odešli. Po čtvrt hodině se ke dveřím dobelhal náš kamarád. Zběhové dodrželi své slovo.
Doufejme, že už se nevrátí, nechceme si tím projít znovu…
Přesuňte kartu postavy z balíčku nočních nájezdů zpátky do úkrytu a zvyšte úroveň zranění této postavy o 1.
> [to=BTG].", "1877": "1877
Dezertéři nás ošklivě zmlátili a před odchodem nám zanechali mrazivý vzkaz: „Rozlučte se se svým kamarádem.”
Rozdělte 2 zranění mezi přítomné postavy.
Odstraňte postavu umístěnou na vrch balíčku nočních nájezdů ze hry.
> [to=BTG].", "197": "197
Bombardování! Všichni do sklepa!
Přesuňte všechny přítomné postavy do sklepa (včetně spících – zvyšte jejich úroveň únavy na 2).
Budova se otřásá v základech! Slyšíme exploze tak blízko, že se bojíme o holý život.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-2, puma zasáhla náš úkryt – viz [to=1250].
> Padne-li 3-10, viz [to=705].", "1250": "1250
Rána nás na moment ohluší. Na hlavu se nám sypou cihly a padají trámy. Skrz oblaka kouře a prachu nevidíme na krok. Byli jsme zasaženi!
Mezi přítomné postavy rozdělte 2 zranění.
Navíc z úkrytu odstraňte libovolné vyrobené vybavení (vraťte jej zpět do balíčku vybavení) a 1 žeton zabednění (je-li nějaký).
> Poté viz [to=705].", "705": "705
Na moment všechno utichne. No... téměř všechno.
Ve stěně budovy přes ulici zeje obrovská díra. Na jejím okraji stojí dvě děti. Vypadají, jako by se snažily pochopit, co se stalo se zbytkem domu… a s jejich rodiči…
> Musíme něco udělat. Tyhle děti to bez nás nezvládnou. Je jim nejvýš šest – viz [to=1684].
> Další oběti války… Ale určitě budou v pořádku! – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
[to=BTG].", "1684": "1684
Dvojice dětí náš sleduje, zatímco mluvíme, ale nevypadá to, že by rozuměly čemukoli, co jsme jim řekli. Potrvá jim dlouho, než pochopí, co se tu stalo. Možná to nepochopí do konce života...
Od této chvíle se budou děti potulovat sousedstvím. Někdy zůstanou na noc u nás, někdy v jejich zničeném domově nebo u dalších sousedů:
Napište na prázdný žeton „Sirotci, 1684” a položte ho na pole akce „Vyjděte ven”. Vždy, když bude některá z postav provádět tuto akci, můžete sirotkům dát trochu jídla (odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu/syrové jídlo/ konzervu). Pokud tak učiníte, hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií všech přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "264": "264
Boje se přesunuly přímo pod naše okna. V naší ulici teď zuří opravdová válka!
> Schováme se ve sklepě a uhasíme všechna světla – viz [to=806].
> Budeme sledovat, co se děje, skrz okna našeho úkrytu – viz [to=1572].", "806": "806
Celou noc jsme slyšeli více či méně nepříjemné zvuky: tu a tam dusot těžkých bot, několik výkřiků plných bolesti, ale především ohlušující střelbu. Takhle to pokračovalo až do svítání. Pak konečně nastalo ticho.
> [to=BTG].", "1572": "1572
Pozorujeme ulici.
Vidíme stíny a temné obrysy. Jednou je to běžící postava, jindy zase zbraň lesknoucí se v měsíčním světle.
Střelba. Někdo padá k zemi. Tělo táhnou pryč. Výkřik: „Támhle na střeše!” Padne několik výstřelů. Zraněný voják řve bolestí.
Následuje další výstřel a naše okno se rozletí na tisíc malých střepů.
Hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-3, kulka zasáhla cíl. Vyberte jednu z postav na poli hlídky – utrží 3 zranění.
Padne-li 4-10, kulka těsně mine.
Byla to zbloudilá střela nebo mířili na obrys v okně? To už se asi nikdy nedozvíme…
Když se začalo rozednívat, ulice zpustla a nad městem se rozhostilo ticho…
> [to=BTG].", "395": "395
Někdo buší na dveře. Jedna, druhá, třetí rána… Zní to, jako by se sem vetřelec dobýval kamenem. Ale neslyšíme žádné hlasy. Pak jen ticho.
Snažíme se vyhlédnout ven skrz prkny zatlučené okno. Vidíme postavu, která sedí nebo možná klečí před našimi dveřmi. Něco tam dělá.
> Počkáme, možná odejde – viz [to=1576].
> Ruce pryč od našich dveří! Otevřeme s naší nejlepší zbraní v ruce, připraveni bojovat – viz [to=1660].", "1576": "1576
Domem otřese exploze.
Dveře z pantů vyletí přímo na nás. Zatmí se nám před očima. Vidíme postavy vbíhající do našeho úkrytu. Skrz všudypřítomný kouř je těžké cokoli rozeznat. A ještě těžší se ukazuje vstát ze země.
Když se usadil prach, zjistili jsme, že nás přelstili. Hodně věcí chybí.
Oprava dveří bude navíc trvat až do rána.
Odhoďte z vašeho skladiště 8 žetonů.
Jedna z postav na hlídce utrpí 1 zranění.
> [to=BTG].", "1660": "1660
Otevřeme dveře. Přímo před námi klečí náctiletý hoch. Chystal se zapálit papírový balíček, který je teď přímo pod našima nohama. Balíček je něčím nacpaný.
– Vrhneme se na něj plnou silou bez jakýchkoliv otázek – viz [to=1378].
– Zeptáme se ho, co to dělá… – viz [to=717].", "1378": "1378
Kluk nestihnul zareagovat. Svalil se na zem, jakmile dostal první ránu do hlavy.
Potom jsme si všimli hořícího balíčku i toho, co bylo uvnitř. Bomba! Ode dveří se nám podařilo uskočit na poslední chvíli. Právě včas... Domem otřásla exploze.
Když se vrátíme ke vchodu, vidíme stále ještě hořící dveře, po okolí rozmetané vybavení a pozůstatky rádoby sabotéra. Zatímco jsme zírali na to, co z něj zbylo, parta jeho kamarádů přeskočila zídku sousedního domu a utekla pryč.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií postav na poli hlídky. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "717": "717
Kluk se na nás podívá, neschopný se pohnout.
Poslední věc, kterou postřehneme, je plamen, stravující tajemný balíček.
Poté domem otřese exploze…
Odstraňte ze hry 1 postavu z pole hlídky.
> [to=BTG].", "164": "164
Dnešní noc je jednou z mála klidných. Těsně před úsvitem nám na dveře zaklepe soused. Je to určitě on – máme domluvený tajný kód, který používáme, když jdeme jeden druhého navštívit. On a jeho rodina nám dnes přišli pomoct.
Včera měli štěstí. Najedli se k prasknutí, nabrali síly a rozhodli se, že se nás přijdou zeptat, jestli něco nepotřebujeme. Nechtějí nic na oplátku. Jsou to zkrátka dobří lidé.
V tuto chvíli můžete provést libovolné 2 akce (jako během fáze denních akcí) – nadále však potřebujete žetony a zdroje, které jsou těmito akcemi vyžadovány. Akce mohou vykonávat pouze postavy, které nemají příliš mnoho černých značek na svých žetonech stavů (jako v případě fáze denních akcí).
> Poté [to=BTG].", "524": "524
Chůze po vrzající podlaze nás často nutí přemýšlet, jak dlouho náš úkryt ještě dokáže stát? Může se snad jednoho dne prostě zhroutit a pohřbít nás pod vrstvou suti? Prosíme, ať ještě vydrží… Ať stojí ještě další den…
Dnešní noc jsme tuhle myšlenku úplně vypustili. A právě tehdy se to stalo.
Nejdříve jsme ucítili otřesy a uslyšeli pronikavé skřípění. Poté se ozvala obrovská rána a celý dům se otřásl v základech. Běželi jsme se podívat, co se stalo.
Část stropu se zřítila a propadla se do prvního patra. Nikomu se nic nestalo, ale škoda je to strašlivá. Bude trvat dny, než se nám podaří všechno opravit, nehledě na to, že nás bude oprava stát spoustu materiálu…
Musíme se s tím ale smířit. Zároveň bychom se tam měli pohybovat jen s maximální dávkou opatrnosti. Kdo ví, co se ještě může stát.
Z prvního patra (patro nad polem hlídky) odhoďte všechny karty vybavení (vraťte je zpět do balíčku vybavení). Z odpadkového pytlíku vytáhněte 3 karty suti (případně všechny karty suti, které tam jsou, je-li to méně než 3) a umístěte je na vámi vybraná prázdná pole úkrytu v prvním patře.
> [to=BTG].", "29": "29
Nejdřív jsme uslyšeli výstřely, poté bušení na dveře následované nářkem. Je slyšet tiché sténání a čísi hlas prosící o pomoc…
> Není nic, co bychom mohli udělat. Může to být past – viz [to=1622].
> Sakra, musíme tomu člověku jít na pomoc! Stejně tak bychom to mohli být my! A možná budou mít i něco cenného, čím by se nám chtěli odvděčit – viz [to=1870].", "1622": "1622
Sténání umírajícího člověka bylo slyšet ještě několik hodin. Před svítáním jeho tělo někdo odtáhl. Pravděpodobně ho také okradli o všechno, co měl…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií postav na poli hlídky. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Napište na prázdný žeton „1860” a položte jej na vrch balíčku událostí. Před tažením karty události nejprve vyhodnoťte 1860.
> [to=BTG].", "1870": "1870
Byl to zraněný voják. Mohlo mu být maximálně devatenáct. Prostřelili mu nohu, ze které nyní rychle uniká krev. Blesková pomoc by mu mohla zachránit život, ale o nohu asi tak jako tak přijde.
> Nemůžeme mu pomoct. Nejlepší bude nechat ho zemřít – viz [to=1395].
> Zkusíme mu pomoct – viz [to=476].", "1860": "1860
(Pro připomínku viz [to=1622])
Na prahu našeho úkrytu stojí tři vojáci. Jeden ukazuje na krev přede dveřmi, druzí dva na nás míří svými puškami. Odstrčí nás a bez pozvání vejdou dovnitř.
„To jsou ty bestie, který zabily mýho bráchu,” zavrčí velitel.
První výstřel nás překvapil. Potom se rozpoutalo peklo...
Táhněte 3 žetony nepřátel. Vojáci jsou ozbrojeni:
A – pistolí,
B – samopalem,
C – samopalem a nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemohou postavy uprchnout.
> Před začátkem každého kola se můžete pokusit boj zastavit – viz [to=1181].
> Pokud porazíte všechny nepřátele, viz [to=1264].", "1395": "1395
Nemuseli jsme čekat dlouho. Tělo jsme pohřbili v sutinách. Co se týče jeho věcí… No, pomohou nám přežít.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií postav na poli hlídky. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Přidejte do vašeho skladiště 1 samopal, 5 kulek a 1 konzervu.
Na prázdný žeton napište “1860” a položte jej na vrch balíčku událostí. Před tažením karty události nejprve vyhodnoťte 1860.
> [to=BTG].", "476": "476
Tady obvazy nepomohou. Rychle roztrháme nějaké hadry a pevně tu ohavnou ránu utáhneme. Pokusíme se o něj postarat, než se rozední. Potom půjdeme shánět pomoc.
Na prázdný žeton napište “992” a položte jej na vrch balíčku událostí. Před tažením karty události nejdříve vyhodnoťte 992.
> [to=BTG].", "992": "992
Na prahu stojí tři vojáci. Jeden ukazuje na krvavou skvrnu přede dveřmi, druzí dva na nás míří svými zbraněmi. Odstrčí nás a bez pozvání vejdou dovnitř.
Když uvidí mladého zraněného vojáka, viditelně se jim uleví.
“Bráško!” zvolá nejstarší z vojáků. “Jsi naživu! Odvděčím se vám, dobří lidé...slibuji!“
Dva z nich si přehodí zraněného přes ramena a ztěžka odbelhají pryč.
O hodinu později zase někdo bouchá na dveře.
Je to další voják a s díky nám předává velkou bednu.
Přidejte do vašeho skladiště 3 konzervy, 3 vody, 3 kávy a 3 cigarety.
Nyní vyhodnoťte kartu události jako obvykle.
> [to=BTG].
", "1181": "1181
Vzdáváme se a prosíme o milost – hoďte černou kostkou za každou postavu v úkrytu.
Padne-li 1-4, daná postava utrpí 2 zranění.
Padne-li 5-7, daná postava utrpí 1 zranění.
Padne-li 8-10, daná postava neutrpí žádné zranění.
Nyní vyhodnoťte kartu události jako obvykle.
> [to=BTG].", "1264": "1264
Do hlíny se pomalu vsakuj čerstvá krev. Prohledáme těla.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Navíc přidejte do vašeho skladiště všechny zbraně, použité nepřáteli.
Nyní táhněte a vyhodnoťte kartu události jako obvykle.
> [to=BTG].", "427": "427
Kdo by si pomyslel, že lidé budou někdy pálit knihy, aby se zahřáli? Kdo by si představil, že lidé budou umírat zimou a třást se přitom v rozích pokojů jako malé myšky? Někdo moudrý kdysi řekl, že válka je koncem civilizace. A měl pravdu.
Naštěstí je dnes tepleji a vypadá to skoro, že začíná obleva. Možná nám dnes osud rozdal o něco lepší karty, aby nám je v dalším okamžiku zase mohl vzít.
Odhoďte z pole mrazu všechny žetony mrazu.
> [to=BTG].", "415": "415
Střelba a nářek se šíří ulicí jako nákaza. Vojáci vcházejí do domů a vyhánějí z nich všechny, které najdou. Ti, kteří jsou vyvlečeni ven jsou donuceni kleknout si s rukama za hlavou. Potom je přesunou doprostřed ulice a seřadí do řady. Jsme mezi nimi…
> Viz [to=1467].", "1467": "1467
Donutili nás oznámit naše jména a vyprázdnit kapsy. Vojáci nabíjí svoje zbraně. Nastal čas pomsty za křivdy skutečné i domnělé. Z naší ulice se během chvíle stane popraviště. Vzduchem se nesou šeptané modlitby...
Přidělte jakékoliv číslo od 1 do 10 každé postavě, která se právě nachází v úkrytu. Poté hoďte černou kostkou tolikrát, kolik je v úkrytu postav.
Padne-li číslo, které jste přidělili některé z postav, popravili ji. Odstraňte takovou postavu ze hry.
> [to=BTG].", "867": "867
Se strachem v očích jsme vyhlédli ven. Pět vojáků v plné polní obklíčilo náš úkryt. Jejich rádoby přátelské pokřikování: “Chceme jen něco málo popít a dobře se vyspat,” pro nás není úlevou.
> Pustíme je dovnitř – viz [to=327].
> Rozhodně je dovnitř nepustíme – viz [to=451].", "327": "327
Vojáci vešli dovnitř. Škodolibě se šklebí. Že bychom nakonec udělali vážnou chybu?
Odhoďte z vašeho skladiště všechny cigarety, šperky, čistý líh a pálenku.
Tuto noc nejsou dostupné žádné postele (přesuňte všechny postavy z postelí na pole akce „Spěte na zemi“ a zvyšte úroveň jejich únavy na 2).
Navíc, pokud je ve skupině nějaká žena, vojáci ji nenechají na pokoji (pokud je žen víc, vyberte jednu z nich). Budeme riskovat naše životy, abychom ji bránili?
> Ano – viz [to=613].
> Ne – viz [to=279].", "613": "613
Rozdělte mezi přítomné postavy 2 zranění. Stálo nás to pár modřin, ale nakonec ji nechali na pokoji.
Před úsvitem odešli.
> [to=BTG].", "279": "279
Stalo se to a my jsme jen nečinně přihlíželi…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií všech přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 2.
Před úsvitem odešli.
> [to=BTG].", "451": "451
Vojáci se rozzuřili. Dveře se v okamžiku s hlasitým zaduněním zřítily na zem. Noční ticho prořízlo několik dávek z kulometu...
> Nebudeme klást odpor – rozdělte mezi přítomné postavy 3 zranění. Poté [to=BTG].
> Budeme bojovat do posledního muže – viz [to=1497].", "1497": "1497
Táhněte 5 žetonů nepřátel. Vojáci jsou vyzbrojeni:
A – pistolí,
B – samopalem,
C – samopalem a nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemohou postavy uprchnout.
> Před začátkem každého kola se můžete pokusit boj zastavit – viz [to=647].
> Pokud porazíte všechny nepřátele, viz [to=33].", "647": "647
Abychom přežili, pokoušíme se zastavit boj a začít vyjednávat.
> Odhodíme ze skladiště žetony o celkové tržní hodnotě deset nebo více – nechají nás být. Navíc hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, všechny přítomné postavy utrpí navíc 1 zranění.
> Vzdáme se se a prosíme o slitování – za každou přítomnou postavu hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, postava utrpí 2 zranění. Padne-li 3-4, postava utrpí 1 zranění. Padne-li 5 a více, postava žádné zranění neutrpí. Navíc odstraňte z vašeho skladiště všechny žetony.
> Nebo pokračujte v boji – [to=BTG].", "511": "511
Do Úkrytu se někdo dostal. K našemu údivu jsou to ale ještě děti. Agresivní, vystrašené a hladové děti.
> Pokusíme se je z úkrytu vyhnat, aniž bychom je zranili – viz [to=856].
> Nemůžeme riskovat. Oni na nás zaútočili, je to jejich chyba. Pojďme se s nimi vypořádat – viz [to=668].", "856": "856


Hoďte černou kostkou:


Padne-li 1-3, rozdělte mezi postavy na hlídce 2 zranění. Odhoďte libovolné 4 žetony/zdroje ze skladiště (počínaje zelenými žetony). Tentokrát nemohou postavy na hlídce množství škod snížit.
Padne-li 4-6, odhoďte z vašeho skladiště všechny zelené žetony.
Padne-li 7-10, děti na nás sprostě pokřikují, ale jinak se drží z dosahu. Nakonec se rozhodnou utéci. Po chvíli se tu opět rozhostí ticho.
> [to=BTG].", "668": "668
Boj nebyl těžký. Když jeden z výrostků padl mrtvý k zemi, zbytek se okamžitě rozprchl.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav na poli hlídky. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "452": "452
Dnes v noci jsme zase nemohli usnout. Nad ránem někoho u našeho domu popadli a prostě ho zabili… Nebo to tak aspoň vypadá.
Nebyla šance to stihnout ven a zabránit nejhoršímu. Ti zabijáci prostě číhali na chvíli, kdy se někdo objeví.Nejstarší ze všech triků, co mají v rukávu, a stejně se vždycky najde někdo, kdo naletí.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav na poli hlídky. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "915": "915
Když se v noci ozve klepání na dveře, nevěstí to nic dobrého. Vždy odpovídáme hrobovým tichem a doufáme, že nezvaný návštěvník zase brzy odejde. Tentokrát ale neodchází.
Stačil jediný výstřel a prudké kopnutí, a naše dveře povolily. Dva muži oblečení ve vojenských uniformách se zastavili na prahu. Jeden z nich právě dokouřil cigaretu, a ještě hořící nedopalek odhodil k našim nohám.
„Máte moc velký štěstí, víte?” řekl. „Dostali jsme rozkaz z velitelství. Za každý budižkničemu jako jste vy dostaneme babku. Jako důkaz můžeme přinýst cokoli – hlavu, ruku, nohu... je to jedno,“ zubil se voják.
„Možná se teď sami sebe ptáte, kde je ta část s vaším štěstím, co? No jsme tu, abychom vám pomohli. Já, milý kamarádi, jsem obchodník. Spousta vojáků by vás ráda zabilo, ale my dva na ně kašlem. Nás moc nezajímáte – stejně jako tahle špinavá díra. Jen nám dejte pár věcí a my vás necháme na pokoji. To je dobrá nabídka… Souhlasíte?“
> Zaplatíme – za každou postavu v úkrytu odhoďte ze skladiště žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 5. Vojáci vezmou naše věci a odejdou. [to=BTG].
> Nemáme dost na zaplacení, ale dáme jim vše, co máme, a prosíme o slitování – viz [to=1090].
> „Nic od nás nedostanete!” – jsme připraveni bojovat – viz [to=1550].", "1090": "1090
Vojáci si prohlíží, co jsme nabídli. Chvilku si něco šeptají. Potom na nás jeden z nich mávne a s opovržením prohlásí, že to bude stačit. Vezmou naše věci a odejdou.
Odhoďte z vašeho skladiště všechny žetony.
> [to=BTG].", "1550": "1550
„Hej, počkejte chvilku! Není potřeba aby tady hned plály vášně!“
„Obchodník” pozvedl zbraň, ale nezdálo se, že by se mu chtělo bojovat.
„OK. Vidím, že jste drsná parta. Nechme to být a každý si půjdeme svojí cestou.”
A tak taky udělali. Zmizeli do tmy. Asi už toho během noci nakradli víc než dost.
> [to=BTG].", "90": "90
K našemu úkrytu se blíží kulhající postava. Rozhodně vypadá podezřele. Na druhou stranu, kdo dnes nevypadá podezřele?
Tvrdí o sobě, že je povstalec. Polámal si prý několik kostí při seskoku z druhého patra, když ho pronásledovala vojenská hlídka. Město zná jako svoje boty. Prý nám může prozradit polohu zničeného krytu, kde se dají nalézt nějaké zásoby…
Vypadá opravdu vystrašeně, skutečně ho ale pronásledují?
> Pustíme ho dovnitř a zkusíme mu pomoct – viz [to=566].
> Dveře mu zabouchneme před nosem. To by měla být jasná odpověď! – viz [to=1290].", "566": "566
O několik hodin později se kulhající muž konečně uklidní. Začne vykukovat z okna. Konečně vydechne úlevou.
Předtím než odejde, nakreslí kouskem uhlí mapu.
„Tady. Takhle se vám odvděčím. Není to daleko odsud.”
Napište na prázdný žeton “Mapa, 566” a umístěte ho do vašeho skladiště.
> Mapa: Odteď se kdykoli na začátku fáze úsvitu můžete rozhodnout prozkoumat místo vyznačené na mapě. Kromě různého harampádí by tam měla být i spousta užitečných věcí – vyberte 1 nebo více postav a viz [to=1791].
> [to=BTG].", "1791": "1791
Ušli jsme několik stovek metrů přesně podle instrukcí kulhavého muže. Naše cesta skončila v trávou zarostlém vnitrobloku. Není tu nic. Ale počkejme… Zkusme prohledat všechna ta přilehlá skladiště.
Tak přece!
V jednom z prázdných skladů jsme našli průchod do jiné místnosti a tam…
Ze starých rohoží a koberců tu někdo vytvořil provizorní stany. Další stany tvoří kusy aut a sešité hadry.
Nikdo tu není...
Tohle skladiště museli používat provozovatelé černého trhu.
Našli jsme tu kufry plné kalkulaček, psacích strojů, na kusy rozřezané předložky a další zničené vybavení.
Přepište „566” na žetonu mapy na „1791”.
Odnynějška sem můžeme přijít vždy na začátku fáze úsvitu, prohledat to tu a odnést něco do úkrytu – máme to sem opravdu blízko!
Během této a každé z následujících návštěv mohou postavy do úkrytu přinést: 1 mechanickou součástku, 1 elektronickou součástku, 1 zbraňovou součástku, 5 komponent a 5 dřev (omezení dané nosností postav v tomto případě ignorujte).
> [to=BTG].", "1290": "1290
Muž zaklel a odkulhal pryč. Už jsme ho nikdy neviděli.
> [to=BTG].", "878": "878
Zvenčí slyšíme ponuré zpěvy. Vyhlédneme z okna a spatříme podivný výjev u vchodu do protější budovy. Čtyři muži nesou na ramenoo dřevěné dveře, na nichž spočívá tělo ženy ve středním věku, oděné v černém. S lehkými obtížemi se jim podaří snést improvizované máry po schodech okolo truchlící rodině.
Pohřeb. Znali jsme ji – ne nijak dobře, ale znali. Jmenovala se Milena.
> Budeme obřad pozorovat zevnitř – viz [to=1116].
> Zúčastníme se také, i kdyby jen na chvilku – viz [to=1521].", "1116": "1116
Náhle se nedaleko, možná o dvě ulice dál, ozve výbuch. Otřesy cítíme až tady. Jeden z mužů, co nesou máry se instinktivně přikrčí a Milenino tělo kvůli tomu pomalu sjede ze dveří a dopadne na zbytky přední stěny. Spatříme Milenin obličej – zdeformovaný sotva k poznání.
Smuteční hosté obestoupí Milenino tělo. Drobná dívenka vezme květinu, kterou měla vetknuta ve vlasech a vyzdobí s ní zničený účes mrtvé ženy. Konečně rodina tělo zvedne a vrátí zpět na máry, na kterých jej odnesou na hřbitov. Nářky pomalu odeznívají.
> [to=BTG].", "1521": "1521
Vyjdeme ven a pozorně se rozhlížíme. Noc vypadá klidně. Přeběhneme ulici a poté vyjdeme shody, abychom se přidali ke smutečním hostům.
Hned poté otřese ulicí exploze. Dělostřelecký granát musel dopadnout pouhých pár ulic odsud. Chvíli přemýšlíme, ale pak se rozhodneme vrátit do úkrytu.
Tohoto pohřbu se účastnit nebudeme. Možná někdy jindy. Přesto nás ale tento projev lidství a respektu k mrtvým trochu pozvedl na duchu.
Snižte úroveň zoufalství jedné z postav na pole hlídky o 1.
> [to=BTG].", "991": "991
Když se něco děje každý den nebo dokonce několikrát, tucetkrát za den, zvyknete si na to… nakonec. I když to je něco strašidelného. Časem se pláč a prosby dětí na našem prahu stanou jen zvukem na pozadí každodenního ruchu.
Není to už ani dilema – jen obtíž. Měli bychom jim dát jídlo a raději hladovět sami? Měli bychom nechat dveře našeho úkrytu zavřené, zatímco dvě zraněné a hladové děti venku škemrají o pomoc? Můžeme si dnes dovolit prokázat trochu soucitu?
Někdo tiše klepe na naše dveře. Ozývá se tam slabý pláč.
> Je nelidské nedat jim aspoň něco k jídlu – odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=628].
> Zavřete okna! Tohle už je příliš! – viz [to=1423].", "628": "628
Chlapec pomáhá svojí postižené sestřičce stát na nohou. Jeho oči se v překvapení doširoka otevřou. Hladově pro jídlo natáhne ruce. Chce si pořádně kousnout, ale zarazí se, zlomí jídlo v půli a druhou půlku dá svojí sestře. Rychle, jako kdyby se bál, že teď bude muset zaplatit, popadne chlapec dívku za ruku a odtáhne ji pryč. Slyšíme jen nezřetelné: „Děkujeme.“
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1423": "1423
Konečně přišel úsvit. Dveře se ale nechtějí otevřít, něco je blokuje. Musíme pořádně zatlačit, abychom váhu, která je tíží, odtlačili. Když se nám to podaří, na zem se překulí křehké tělo. Je to jeden ze žebrajících sirotků. Umrzl přímo na našem prahu. Měl krásné modré oči, ale po jeho zmrzlém obličeji, v němž se usídlil nevěřícný výraz, se teď už plazí brouci.
Mohli jsme ho zachránit?Pomohlo by, kdybychom na jeho prosby otevřeli dveře?
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "216": "216
Hlas zní ledově a nekompropisně:
„Vylezte z domu, nebo si tam pro vás půjdeme a by vás hodně mrzelo! Počítám do tří. Jedna… dva… tři… Dělejte, vylezte nahoru.“ Slovem „nahoru“ voják myslí korbu náklaďáku plnou těl.
Z některých domů začínají vycházet vyděšení lidé.
Voják si povšimne nejistých pohledů.
„Pohněte sebou, jestli se k nim nechcete přidat. Náklaďák je potřeba vyložit a ani já, ani moji parťáci tady si s tím nehodláme špinit ruce! Švihejte! Když to zvládnete rychle, třeba dostanete i nějakou odměnu.“
> Vyjdeme ven – vyberte 1 nebo více postav z pole hlídky a viz [to=589].
> Počkáme uvnitř, třeba sem nepůjdou – viz [to=1331].", "589": "589
Pracovali jsme celou noc. A byla to hrozná práce… Lidská těla (a některé z tváří nám byla povědomá) jsme přehazovali z místa na místo jako pytle brambor. Zatímco jsme dřeli, vojáci kouřili cigarety – někdy se s námi dokonce rozdělili. Dostali jsme i přestávku na hrnek horké kávy a trochu chleba. Když jsme skončili, náklaďák smrti nás vzal zpět do naší ulice. Bolest, zvěčněná v obličejích mrtvých nás bude bezpochyby strašit ve snech.
Za každou postavu, kterou jste vyslali na ponurou brigádu přidejte do vašeho skladiště 1 syrové jídlo a 2 cigarety.
Zvyšte úroveň únavy těchto postav o 1.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek postav s empatií každé z postav, které se účastnily této akce. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1331": "1331
Vypadá to, že už mají dostatek „dobrovolníků“. Náklaďák odjede do tmy. Těsně před úsvitem zaslechneme jeho moto znovu. Ti, kteří odjeli pracovat, si s sebou přinesli drobné balíčky.
> [to=BTG].
", "31": "31
Skrz okno pronikne paprsek světla z baterky a osvítí zeď hned vedle nás. Někdo venku se připravuje zaútočit. Honem – musíme se bránit. Soudě podle hluku jich je hned několik. Ten s baterkou něco zakřičí a mává s ní zleva doprava. BANG! Výstřel přišel od vysoké zříceniny v neskutečné dálce. Ozvěna se rozléhá nocí. Odstřelovač.
Venku už vidíme jenom baterku válející se v blátě a svítící přímo do našeho okna. Stéká po ní vazká rudá kapalina. V dálce ještě můžeme zaslechnout rádoby lupiče ve zběsilém úprku.
V dnešních dnech se svícení v noci často rovná sebevraždě.
> [to=BTG].", "471": "471
Zaslechneme zaklepání na dveře. Stojí za nimi jeden člověk nebo alespoň skrz okno nikoho dalšího nevidíme. Pojďme se podívat, kdo to je a co chce.
Prohledejte balíček návštěvníků a vyhodnoťte první kartu nového příchozího, na kterou narazíte.
> [to=BTG].", "357": "357
Neplýtvejme časem na přemýšlení o tom, komu děkovat za tuto klidnou noc. Mírovým sborům? Včerejšímu začátku dalšího kola mírových rozhovorů? Nebo snad humanitárním shozům? Na tom nesejde. Konečně máme chvíli na to se lépe připravit na to, co nás čeká v následujících dnech. Konec války už musí být blízko… stačí jen vytrvat.
Každá z postav na poli hlídky nyní může vykonat až 3 dodatečné akce bez ohledu na počet černých značek na svých žetonech stavů, jako by právě probíhala fáze denních akcí. Nelze vykonat akci „Vyjděte ven“.
> [to=BTG].", "87": "87
Přijdou dnes, to je jisté. A my budeme připraveni. Zvládli jsme to až sem a nevzdáme se bez boje. Pozorujeme naše zdi a barikády, které jsme vybudovali. Naše myšlenky skáčou od tématu k tématu a přijdeme i na pár věcí, které by stály za zvážení.
Táhněte 3 karty poslední záchrany, jednu dle svojí volby si ponechte a zbylé zamíchejte zpět do balíčku poslední záchrany.
Poté vytáhněte a vyhodnoťte kartu nočního nájezdu jako obvykle.
> [to=BTG].", "271": "271
Ode dveří slyšíme šramot. Někdo si tam právě odložil tašku plnou kovových nástrojů. Co chce? Je to lupič? Ví, že jsme uvnitř.
Potom zaklepe.
„Zdravím, dobří lidé! Jsem opravář! Mám rodinu, kterou musím nakrmit a nejsem typ na žebrání. Pracuju rukama. Nepotřebujete něco opravit nebo postavit? A zaplatíte?“
Můžete z vašeho skladiště odstranit žetony o celkové tržní hodnotě 5 nebo více, abyste mohli na volné pole úkrytu okamžitě umístit kartu vybavení. Stále však musíte odhodit žetony a zdroje, potřebné na jejich postavení – díky opravářově pomoci však odhoďte až o 2 dřeva a 2 komponenty méně, než příslušná karta vybavení vyžaduje.
> [to=BTG]
", "399": "399
Hlasité kroky prozradily, že nám pod okny pohybuje skupina lidí. Pak se ozvalo zaklepání na dveře.
Jsou ozbrojení, vypadají nemilosrdně a zdají se být připraveni k boji. O co jim asi jde?
„Hej, vy! Otevřete! My jsme tu teď pořádek! Nemusíte se nás bát, ochráníme vás, jako to dělali policajti. Jen tu není nikdo, kdo by nás za to riziko platil. Takže jestli chcete klid a mír, bude vás to něco stát! Co na to říkáte? Můžeme klidně přijít až zítra, jestli chcete. Tedy pokud zítra ještě budete naživu!“
Napište na prázdný žeton „Hlídka, 399” a umístěte jej na pole akce „Vyjděte ven“.
Během akce „Vyjděte ven“ nyní můžete namísto tažení karty návštěvníka uzavřít dohodu s rádoby ochránci pořádku – v takovém případě odhoďte žetony v souhrnné tržní hodnotě 15 nebo více a přesuňte žeton „Hlídka, 399“ na vrch balíčku nočních nájezdů.
Je-li ve fázi nočních nájezdů na vrcholu balíčku nočních nájezdů žeton „Hlídka, 399“, namísto tažení karet z balíčku nočních nájezdů jej přesuňte zpět na pole akce „Vyjděte ven“.
> [to=BTG].



", "290": "290
Nejdříve jsme zaslechli někoho lomcovat s klikou u dveří, potom se zas ozvalo šustění ze zadního dvorku. Nakonec, nevíme jak, se několik lidí dostalo dovnitř. Slyšíme kroky na schodech do patra. Připravíme se k boji a zatarasíme cestu vzhůru.
Když nás uvidí, ztuhnou jako by do nich uhodil blesk. Pak jeden z nich pronese:
„Omlouváme se. Nejsme lupiči, mysleli jsme si, že je tenhle dům prázdný. Nic jsme nevzali… Hned odejdeme… Jenom jsme hledali něco k jídlu…“
Odejdou a neustále se ohlížejí přes rameno jako by se báli trestu. Žena, starší muž a odrostlý chlapec. Vypadaly jako rodina.
Pečlivě za nimi zavřeme dveře.
> [to=BTG].", "291": "291
Bušení na naše dveře zní spíše jako neschopnost klepat potichu, než jako pokus je vyrazit.
„Hej, je někdo uvnitř? Máme pár věcí na výměnu, kdybyste měli zájem.“
Můžete s návštěvníky obchodovat (viz Deník: Obchod). Na výměnu mají 3 filtry, 3 nábojnice, 3 chemikálie, 3 cigarety, 3 elektronické součástky, 3 mechanické součástky, 3 zbraňové součástky, 1 rozbitou kytaru, 1 pilu, 1 šperhák a 1 rozbitou brokovnici.
Provize: 0.
> [to=BTG].", "20": "20
Ticho náhle rozbil zvuk tříštěného skla. Za chvilku jsme ucítili pach spáleniny. Z jednoho z pokojů vycházel kouř. Bez meškání jsme tam vyrazili. Oheň se šířil s děsivou rychlostí. Většinu vybavení se nám podařilo zachránit, ale za nemalou cenu.
Odhoďte 1 již postavené vybavení (vraťte jej zpět do balíčku vybavení) nebo zvyšte úroveň zranění jedné z přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "799": "799
Zaslechneme blížící se kroky a poté se ozve zaklepání na naše dveře. Rozhodně to nevypadá na pokus o vloupání. Z úkrytu opatrně pozorujeme návštěvníka, postávajícího u našeho vchodu.
Můžete vyhodnotit 1 kartu návštěvníka (pokud vytáhnete kartu dopadu na skutečnost, ignorujte ji a táhněte další kartu návštěvníka).
> Poté [to=BTG].", "11": "11
Dveře povolily pod náporem kopanců mužů v těžkých botách. Do našeho úkrytu vstoupili dva mladící. Jeden nás drží na mušce a opatrně si nás přeměřuje, zatímco druhý se prohrabuje našimi věcmi.


Vyberte 1 z postav na poli hlídky:


Najednou se odnikud zjeví záblesk poznání: „Borko, jsi to ty?” Jeden z hochů je synem mého přítele.
Nejasně se na mě usmál a řekl: „Buď zticha nebo tě budu muset zastřelit. Za pár minut budeme pryč. Zalez se někam schovat.“
> Zkusím Borka rozptýlit povídáním o nějaké příhodě z předválečných časů. Pak popadnu jeho pušku a pokusím se mu ji vyrvat – viz [to=677].
> Neudělám nic. Mohlo by to být horší. Nejspíš nás nezastřelí – viz [to=250].", "677": "677
Chlapec sklonil svoji zbraň, odložil ji a posadil se vedle mě. V tu chvíli jsem ho udeřil do krku.
Vytáhněte 1 žeton nepřítele. Borkův kamarád je nyní ozbrojený jeho samopalem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemůžete uprchnout.
> Po boji viz [to=848].", "848": "848
Borkovi se v mezičase podařilo uprchnout. Tělo jeho kamaráda leží bezvládně vedle Borkovy zbraně.
Přidejte do vašeho skladiště 1 samopal a 3 kulky.
Prve vybrané postavě zvyšte úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "250": "250
Borko na mě zíral jakoby v omámení a pak zničehonic na svého druha vykřikl:
„Hej, nech toho, mizíme. Tyhle lidi znát, ty okrádat nebudeme. Mrzí mě to, přijdu se zítra ujistit, že už vás nikdo nebude obtěžovat. Moje máma by se obrátila v hrobě, kdyby věděla, co jsem to udělal… Je mi to… moc líto.“
Na prázdný žeton napište „362” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů. V příští fázi nočních nájezdů místo tažení karty nočního nájezdu vyhodnoťte scénu 362.
> [to=BTG].", "362": "362
Dnešní noc byla klidná – nikdo nás neobtěžoval. V sousedství však byla slyšet střelba.
> [to=BTG].", "91": "91
Noc je dnes zvláště temná – jako by se měsíc a hvězdy rozhodli, že už se na naše utrpení nehodlají dívat.
Párkrát jsme zaslechli kroky a rachot, jako když se někdo snaží proniknout dovnitř našeho úkrytu. Kdo to byl? To nikdy nezjistíme. Možná jen nějaké děti nebo naopak grázl, ochotný nám pro krajíc chleba podříznout krky.
Dovnitř se ale nedostal nikdo.


A úsvit už je skoro tu…


> [to=BTG].", "249": "249
Ve válkou zachváceném městě jsou noci jen málokdy tiché. Ale včera jsme zaslechli zvuk, který okamžitě přitáhl naši pozornost. Ze sousedního domu se ozývá předení generátoru a rachot nějakých těžkých zařízení. Mysleli jsme, že to obydlí je už dávno opuštěné…
Kdo tam je? O co se snaží a co chtějí? Už jsme se naučili, že je nebezpečné strkat nos do cizích věcí. Ale měli bychom si udržovat přehled o tom, co se děje rovnou za naším prahem, nebo snad ne?
> Pojďme to prověřit – popadneme naše zbraně a opatrně se proplížíme ke zdroji rámusu – viz [to=1650].
> Budeme hluk ignorovat – viz [to=1844].", "1650": "1650
Připlížíme se blíže. Vidíme několik dělníků, kteří kopou v prvním patře budovy a používají přitom kromě lopat i sbíječku. Mezi nimi se pohybuje elegantně vyhlížející muž. Pak nás zpozorují a v rukou se jim objeví zbraně.
Promluvíme a prohlásíme, že nechceme nikomu ublížit. Ukáže se, že muž je kurátorem sbírek v městském muzeu. Armáda i povstalci se vystřídali v rabování muzejních exponátů, a tak se rozhodl ty nejvzácnější díly z tamních sbírek ukrýt.
Zamrkáme na bedny, odložené u zdi. Vidíme řadu smotaných pláten a nějaké starožitnosti a šperky. Celé to musí mít hodnotu malého jmění.
Kurátor na nás nervózně hledí a prosí, abychom si informaci o tom, co jsme tu zahlédli, nechali pro sebe. Je to jediná šance, jak zachránit alespoň část vzácných exponátů místního muzea.
> Odpřísáhneme mlčenlivost – kurátorovi se očividně uleví. Srdečně se s námi rozloučí [to=2].
> Budeme za naše mlčení žádat odměnu – koneckonců, v těchto dnech ani kuře zadarmo nehrabe [to=363].", "363": "363
Kurátor se prohrabuje svými věcmi. Pak nám předá nějaké jídlo a další užitečné věci a nepříliš srdečně se s námi rozloučí.
Přidejte do vašeho skladiště 1 konzervu a 2 mechanické součástky.
> Viz [to=2].", "1152": "1152
Ukázalo se, že dělníci odvedli opravdu dobrou práci. Bedny jsou pohřbené hluboko a zasypané velkými, těžkými kusy sutin. Pracujeme dlouho a těžce, abychom se k pokladu dostali a cítíme se přitom, jak kdybychom vykrádali něčí hrob. Ale přes všechnu dřinu to nakonec musíme vzdát. Bez těžké výbavy není způsob, jak se k cennostem probojovat.
Zvyšte úroveň únavy všech postav na poli hlídky o 1.
> Zapomeňme na celou tuhle záležitost – [to=BTG].
> …nebo prodejme informaci o pokladu povstalcům – viz [to=872].", "872": "872
Přesně, jak jsme očekávali, povstalce zpráva o pohřbených cennostech velmi zaujala. Dorazili o den později ve staré vejtřasce. Kopali celé hodiny, ale nakonec uspěli. Odměna nás neminula.
Přidejte do vašeho skladiště 2 šperky, 3 syrová jídla a 3 vody.
Z odpadkového pytlíku vytáhněte 1 náhodnou kartu událostí a umístěte ji na vrch balíčku událostí.
Napište „538“ do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "1844": "1844
Před úsvitem všechno ztichne. Na domě nepozorujeme žádné viditelné změny. Rychle na celou věc zapomeneme.
> [to=BTG].", "538": "538
Později jsme zjistili, že muzejní exponáty byly prodány překupníkům do zahraničí. Vydělané peníze umožnili povstalcům nakoupit více zbraní. Kurátor, který se snažil sbírku zachránit, byl zatčen a popraven. Nedopadlo to zrovna, jak jsme si představovali…
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "402": "402
> Je-li na hlídce pouze 1 postava – viz [to=1827].
> Je-li na hlídce více jak jedna postava nebo se z nějakého důvodu rozhodnete vzbudit jednu ze spících postav (v takovém případě zvyšte úroveň únavy právě probuzené postavy na 2) – viz [to=1500].", "1827": "1827
Noc se zdála být podivně klidnou. Měsíc byl v novu a město tak obalovala temnota. Občas někde na severu někdo vystřelil raketu, která rozzářila oblohu. Když raketa dopadla, město se pohroužilo zpět do tmy.
Ti, kteří dnes v noci vyrazili do města mají štěstí – asi žádný odstřelovač nedokáže zaměřit svůj cíl v takové tmě. Za nocí jako je tato můžete vidět hvězdy – je jimi posetá celá obloha nad srdcem našeho kdysi skvělého města.


Až do svítání pozoruji hvězdy…


> [to=BTG].", "1500": "1500
Noc se zdála být podivně klidnou. Měsíc byl v novu a město tak obalovala temnota. Občas někde na severu někdo vystřelil raketu, která rozzářila oblohu. Když raketa dopadla, město se pohroužilo zpět do tmy.
Ti, kteří dnes v noci vyrazili do města mají štěstí – asi žádný odstřelovač nedokáže zaměřit svůj cíl v takové tmě. Za nocí jako je tato můžete vidět hvězdy – je jimi posetá celá obloha nad srdcem našeho kdysi skvělého města.
Jeden z nás by měl odpočívat, ale nechtělo se nám spát. Místo toho jsme si příjemně povídali.
„Vím, že bych neměl, ale často přemýšlím o tom, co bude až tohle všechno skončí. Už mám po krk zničených ulicí pokrytých krví mých přátel. Udělám cokoli, abych se odsud dostal. Myslíš, že tam venku jsou ještě místa, kde se lidé nekryjí na podlaze, když se ozve neznámý zvuk? Kde nespí se zbraněmi pod polštářem? Kde chodí po ulicích ve dne a nejenom v noci? Místa, kde lidé vědí, kde hledat hroby svých milovaných? Místa, která mohou, když se jim zachce, prostě opustit? Co myslíš?“
Jedinou odpovědí mi bylo ticho. Můj druh odpadl a potichu chrápal.
Sledoval jsem hvězdami posetou oblohou a v hlavě se mi skládaly plány na mou první poválečnou cestu.
> [to=BTG].", "556": "556
Kouř, vlastně spíš oblaka kouře, doprovází pach pálících se hadrů. Jaká to nedbalost! Jaká to smůla! Něčí cigaretový nedopalek nahoře způsobil požár. Musíme oheň rychle zastavit, než se tu všichni udusíme.
Je-li jednou z postav hasič, oheň se podaří dostat snadno pod kontrolu.
Pokud se mezi postavami hasič nenachází, hoďte za každou postavu na poli hlídky žlutou bojovou kostkou (postavy mohou pro opakování hodu využít svoji zdatnost). Můžete též probudit spící postavy (jejich úroveň únavy bude 2), aby pomohly hasit.
Pokud se vám podaří hodit na kostce v součtu za všechny postavy alespoň 4 symboly nože, podařilo se vám za cenu velké námahy plameny zkrotit.
Pokud hodíte 3 nebo méně symbolů nože, vyberte 2 již vyrobené karty vybavení a vraťte je zpět do balíčku vybavení. Odhozené vybavení padlo za oběť plamenům.
> [to=BTG].", "306": "306
Noční klid dnes narušují výkřiky paniky. Naší ulicí se trousí nepočetné skupinky uprchlíků. Někdo klepe na dveře. Je to náš soused. Křičí na nás, že povstalecké popravčí čety čistí celou čtvrť dům od domu. Svědci říkají, že zabíjejí každého, koho najdou.
Díváme se na sebe s hrůzou. Máme uprchnout nebo riskovat obranu našeho úkrytu?
> Prchneme – musíme probudit spící postavy (jejich úroveň únavy po probuzení bude 2) – viz [to=1062].
> Zůstaneme tu – viz [to=1473].", "1062": "1062
Přidali jsme se ke zpanikařeným uprchlíkům. Spali jsme pod hvězdnou oblohou na hromadě sutin. Když jsme se ráno vrátili do úkrytu, ukázalo se, že jej někdo vyplundroval, zatímco jsme byli pryč. Až později jsme zjistili, že tu noc k žádnému masakru nedošlo. Parta zlodějů se rozhodla vyvolat paniku, aby si usnadnila práci.
Odhoďte z vašeho skladiště 5 žetonů (počínaje těmi s nejvyšší tržní hodnotou).
> [to=BTG].", "1473": "1473
Čekáme, co se bude dít, zpocenými dlaněmi přitom svíráme zbraně. Několikrát venku zaslechneme podezřelé zvuky. Někdo krátce zalomcuje dveřmi, ale když uslyší naše kroky, rychle zmizí. Ve zbytku noci se už nic nestane. Řeči o masakru byly jen povídačka.
Nikdo se té noci dobře nevyspí.
Všechny spící postavy budou mít únavu na úrovni 2.
> [to=BTG].", "116": "116
> Pokud je na poli hlídky přítomná pouze 1 postava – viz [to=1691].
> Pokud je na poli hlídky přítomna více než 1 postava – viz [to=1389].", "1389": "1389
V obleženém městě jsou noci nesnesitelně dlouhé, zvlášť v případě, že se nic neděje – a my se bojíme, kdy se něco dít začne.
Nudíme se tak moc, že zkusíme zapříst hovor. Někdo vytáhne domácí pálenku, kterou schovával pro čas nouze. Po dlouhé době se zase cítíme dobře. Potom diskuze uhne z cesty. Objeví se další témata a konverzace začne být napjatá. Za chvíli už se hádáme a pak postrkujeme. A pak přijdou ke slovu pěsti.
Ráno je těžké si vzpomenout, proč k hádce vůbec došlo. Bylo to kvůli politice? Nebo možná kvůli názorům na to, jak přežít další dny. Možná šlo i o to, co jsme udělali v minulosti. A dost pravděpodobně to byl jen výsledek strachu a frustrace, které se v nás nahromadily. V každém případě se snažíme předstírat, že se nic nestalo. Naše zhmožděné obličeje a bolavé ruce to však komplikují. Bez ohledu na drobná zranění ale cítíme úlevu.
Snižte úroveň zoufalství 2 vybraných postav na poli hlídky o 2.
> [to=BTG].", "1691": "1691
V obleženém městě jsou noci nesnesitelně dlouhé, zvlášť v případě, že se nic neděje – a my se bojíme, kdy se něco dít začne.
Několikrát jsem zaslechl z ulice krok – nejprve těžké a pomalé a poté opatrné a tiché. Ve tmě však nebylo možné spatřit jejich původce.
Té noci nás ale nikdo neobtěžoval.
> [to=BTG].", "742": "742
Noc byla všechno, jen ne tichá. Nemohli jsme spát. Naslouchali jsme hluku přicházejícímu z ulice.
V jednu chvíli jsme zaslechli zvuk těžkých kroků, následovaný zběsilým pohybem a ukončený výkřiky. Opatrně jsme vyhlédli z okna.
Ulicí utíkají lidé. Na první pohled se zdá, že je nahání armáda. Ale ukáže se, že je to jen parta opilých rabiátů, která se rozhodla zkopat pár lidí jen tak pro radost. Mezi lidmi venku si povšimneme skupinky, tvořenou mužem, ženou a dvěma dětmi, kteří zaostávají za ostatními a násilníci je zdá se brzy dostihnou.
> Nenecháme se do toho zatáhnout. Počkáme, dokud se situace neuklidní – viz [to=1895].
> Zakřičíme na násilníky z okna, aby rodinu nechali na pokoji – viz [to=1101].












", "1895": "1895
V tichosti jsme sledovali, jak se události vyvinou. Hlomozící dav se posunul od našeho úkrytu dále a rozjívení rabiáti za nimi. Během chvíle bylo zase ticho jako v hrobce. Všimli jsme si, že někdo z prchajících cosi upustil přímo před našim prahem.
Je to rodinné fotoalbum. Dvě malé děti se svojí matkou – nádhernou brunetou s kudrnatými vlasy. Otec byl mohutný mladý muž. Album obsahuje fotografie s dovolených, snímky s prarodiči, fotky rodiny před jejich domem, dětí ve školních uniformách, se psem – vše z doby, než to všechno začalo. V lidech z fotografií poznáváme rodinu, které se nepodařilo uprchnout před násilníky. Nedokázali jsme jim pomoci…
Přidejte do vašeho skladiště 1 knihu.
> [to=BTG].", "1101": "1101
Nebylo na ně třeba křičet vícekrát. Násilníci nás slyšeli a vyrazili naším směrem. Vypadá to, že jsme jim právě zkazili zábavu a že jsou rozhodnuti si najít – s naší pomocí – jiný způsob, jak ventilovat svoji frustraci. Očekávali jsme je u dveří.
Táhněte 3 žetony nepřátel. Všichni bandité jsou neozbrojení.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Z tohoto boje nemůžete utéct.
> Pokud protivníkům uštědříme alespoň 2 zranění, viz [to=1526].", "1526": "1526
Stačilo pár přesných úderů, pár kopanců a postrčení – rabiáti byli tak opilí, že jsme je porazili překvapivě snadno. Když jsme je vyháněli z našeho prahu, povšimli jsme si, že tam někdo něco upustil. Vzali jsme předmět dovnitř. Ukázalo se, že jde o rodinné fotoalbum. Když jsme si v albu prohlíželi jednotlivé snímky, poznali jsme rodinu, kterou jsme prve viděli, jak zaostává za zbytkem prchajícího davu. Naštěstí se jim podařilo uniknout.
Přidejte do vašeho skladiště 1 knihu.
Snižte úroveň zoufalství všech postav na poli hlídky o 1.
> [to=BTG].", "253": "253
V našich dveřích se objevil zasmušilý asi padesátiletý muž. Je to Bogdan – před válkou provozoval autodílnu, a přestože ho nikdo neměl rád, jeho znalosti aut důvěřovala spousta lidí.
Říká nám, že je hladový a že kdybychom pro něj našli něco k snědku, sežene nám rádio nebo nějakou jinou užitečnou věc. Jeho tvář rychle vymění výbojný a sebevědomý výraz za výraz osoby, která už rezignovala a ovládlo ji zoufalství.
„Umírám hlady… Cítím, že už dlouho nevydržím… Máte něco k jídlu?
Na prázdný žeton napište „Výměna, 253” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů. Na začátku příští fáze nočních nájezdů nejprve vyhodnoťte 1722.
Bogdan nás navštíví příští noci. Pokud mu dáme něco k snědku, vyrobí pro nás nějaké vybavení.
> [to=BTG].", "1722": "1722
(Pro připomínku viz [to=253])
Bogdan přišel, jak slíbil. Vypadá ještě hůř než včera – skoro jako by ubíhaly poslední hodiny jeho života. Přinesl si s sebou nástroje – krabici, kladivo a nějaká prkna.
Můžeme mu dát něco k snědku výměnou za jeho schopnosti: odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu, abyste zdarma umístili libovolnou kartu vybavení na volné pole úkrytu.
Pokud nemáme nic k snědku, o co bychom se mohli podělit, smutně potřese hlavou. Můžeme vidět, jak uhasnul i ten poslední plamínek naděje. Pomalu odkráčí do temnoty – najít místo, kde bude moci v klidu zemřít.
> [to=BTG].









", "670": "670
Dnes v noci se k nám oknem pokusili vlámat nějací mizerové. Nebylo to poprvé, kdy se něco takového stalo, takže jsme byli připravení. Když se protáhli dovnitř, uvítala je pořádná rána do hlavy. Když ti malí hajzlíci prchali zpátky do tmy, vyhrožovali, že se vrátí.
Na prázdný žeton napište „Mizerové, 1-3 = 670” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů.
Na začátku každé následující fáze nočních nájezdů hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, odstraňte tento žeton ze hry a vyhodnoťte [to=1842].
> Mezitím SE VRAŤTE DO HRY.
", "1842": "1842
Při vyhodnocování karty nočního nájezdu utrpíte o 2 škody a 2 zranění více, než je na kartě uvedeno (pokud daná karty nějaké škody a zranění přináší).
> [to=BTG].", "595": "595
Každý den na naše dveře zaklepe několik žebráků a sirotků, škemrajících o jídlo. I kdybychom byli schopni se podělit s každým, byla by to jen kapka v moři – lidí v nouzi přibývá každým dnem. Pravda, časem jich ubude, až začne hlad s mrazem skutečně zabíjet.
Té noci někdo znovu zaklepal na naše dveře. Další děti, tentokrát tři. Jedno z nich už trochu odrostlejší, jedno tak mladé, že ještě neumí ani mluvit. Zkurvený svět!
> Podělíme se s nimi o jídlo – odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1023].
> Nemůžeme se vzdát našeho jídla – viz [to=1587].
> Naneštěstí nemáme nic, o co bychom se podělili – pokud skutečně ve skladišti není žádná zelenina/syrové jídlo/konzerva, [to=BTG].", "1023": "1023
Děti utekly do noci a jídlo si přitom navzájem trhaly z rukou. Nejmladší nedokázalo udržet tempo se zbylýma dvěma. Snad na něj také něco zbude.
Snižte úroveň zoufalství všech postav na poli hlídky o 1.
> [to=BTG].", "1587": "1587
Nemuseli jsme jim nic vysvětloval. Ve chvíli, kdy jsme zakroutili hlavami, už vyrážely k dalšímu domu. Nemají moc času – musí do rozednění zaklepat na spoustu dveří, aby měly šanci vůbec něco získat. Tak jako každou noc.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "805": "805
Na ulici se ozvou výstřely a pak zaslechneme ještě kroky. Opatrně vyhlédneme z okna.
Je to skupina zpoza řeky. Ušli sem dlouhou cestu a nějak se jim podařilo vyhnout našim vojákům, komandům, rebelům a…
Sakra, kdo to tam ale bojuje? A s kým? A jak se to vůbec může dít, když kousek odsud sedí na zadcích mírové sbory – mocné armády jaderných mocností? Copak nemůžou projet silnicí, kterou zablokuje několik vymaštěných nácků?
Bláto, politické překážky, nebezpečí bombardování – vymlouvat se lze na ledasco.
Jsme v tom sami a svět nemá sílu nebo vůli nám s čímkoli pomoci. Vraždí nás každý den a brzo už nezbude nikdo. Možná se potom konečně ukážou naši „zachránci“, aby nás uctili, zapálili svíčky na našich hrobech a natočili dokumentární snímky o tom, jak náročné je ve světě udržet mír.
Vrátíme se k pozorování ulice. V dálce vidíme skupinu lidí, jak podpaluje něčí dům. Oblohu ozáří plameny. Někde dál ve městě někdo jiný zapaluje další domy, a ty se pomalu změní v suť, v níž ti, kdož přežijí, najdou lidské ostatky.
> [to=BTG].
", "886": "886
Na ulici se něco děje. Najednou slyšíme kroky na schodech vedoucích ke vchodu do našeho úkrytu. Zazní několik kleteb a poté se dveře rozletí dokořán. Dovnitř vstoupí dva vojáci mířící na nás svými samopaly. Je s námi konec…
> Viz [to=1765].", "1765": "1765
„Seržante?“ ptá se se nervózně mladý voják. Neustále přitom přehmatává svoji zbraň.
„Tady nikdo není. Pojďme!“ řekne starší muž potom, co si nás všechny přeměří.
„Ale…“ začne ten druhý. Jeho zbraň poklesne. Se zjevnou úlevou následuje svého seržanta na ulici.
Venku seržant hlasitě a jasně pronese dvě slova: „Čistý vzduch.“
Opíráme se o zeď a snažíme se uklidnit, zatímco naše srdce stále buší jako o závod.
> [to=BTG].", "755": "755
Nezabralo to víc než pár sekund a byli uvnitř. Bojovníci vstoupili do našeho domu jako by byl jejich vlastní. Nemělo smysl vzdorovat – bylo jich příliš mnoho a byli příliš dobře ozbrojení. V jejich očích jsme mohli číst jako v otevřené knize: „Nedělejte problémy. Jeden špatný pohyb bude posledním omylem, který byste ve svém životě udělali.“
Hledali zbraně a střelivo. Cokoli, co by jim mohlo pomoci porazit lépe vybavené protivníky na druhé straně barikády.
Odhoďte všechny zbraně a kulky z vašeho skladiště, stejně jako ty, které mají právě v držení postavy na poli hlídky.
> [to=BTG].", "16": "16
„Hej, nejsem zloděje! Prosím, otevřete dveře – žiju kousek odsud!“
Chvilku přecházíme za zamčenými dveřmi, nakonec se je ale rozhodneme otevřít.
„Moje jméno je Teodor. Už pár dnů žiju pět vchodů odsud. Jsem tesař a… však víte. Jestli něco potřebujete, popadnu svoje věci a přijdu cokoli opravit. Tak ať víte, kde mě najít!
Napište na prázdný žeton „Tesař, 16” a umístěte jej do vašeho skladiště.


TESAŘ:


Na konci libovolné fáze úsvitu můžete odhodit žetony o celkové tržní hodnotě alespoň 5, abyste zaplatili tesaři za jeho pomoc.
Díky této pomoci můžete na volné pole úkrytu okamžitě umístit libovolnou kartu vybavení, stále však musíte také odhodit požadované žetony/suroviny.
Žetony potřebné k výrobě vybavení můžete od truhláře také koupit (viz Deník: Obchod, provize: 0).
Můžete od něj koupit také dřevo a komponenty – každá jedna jednotka zdroje má v tomto obchodě tržní hodnotu 1.
> [to=BTG].", "543": "543
Přes vodu se nese píseň. Je takový klid, že ji slyšíme až v našem úkrytu. Žoldáčtí násilníci se přibližují – občas se nám zdá že zahlédneme i temné stíny pohybující se na hraně pozorovatelnosti. Jejich písně nejsou příjemné – jsou plné hněvu, potřeby zabíjet, touhy mstít se za věci, které si už nikdo jiný nepamatuje. Tito lidé jsou zaslepeni cestou, na kterou se vydali a jejich fanatismu se vyrovná jen jejich krutost. Kdyby se nás někdy rozhodli navštívit, neměli bychom šanci na přežití.
> [to=BTG].", "903": "903
Někdo slídí pod našim oknem. Vyhlédneme ven a snažíme se prohlédnout skrz temnotu. Je to náš soused a táhne s sebou malý sáček. Otevře kufr spáleného auta, které stojí spíš na našem pozemku než na jeho a vysype tam obsah svého sáčku. Že by zelenina?
Znovu se rozhlédne a vrátí se do domu, který sdílí s několika dalšími rodinami. Zjevně se ale nechce dělit úplně o vše.


Přemýšlíme, jestli by jeho skrýš nestála za prozkoumání…


> Jdeme ven a vezmeme si něco z jeho skrýše – viz [to=1315].
> Zapomeňme na to – [to=BTG].
", "1315": "1315
Zase někdo slídí pod našim oknem. Ale tentokrát jsme to my sami. Tak tiše, jak jen to jde se porozhlédneme a nahmatáme poklady, které náš soused tak pracně ukryl. Něco jsme našli. Mohla by to být brambora… Je to brambora! A tady je další!
Přidejte do vašeho skladiště 3 zeleniny.
Když se s naším nálezem vrátíme do úkrytu, přemýšlíme, jestli nás také někdo nesledoval oknem.
> [to=BTG].", "965": "965
U našich dveří se shromáždila skupinka podezřele vyhlížejících grázlů. Znali jsme je už před válkou – jsou to místní rabiáti, ale dnes pro mnoho lidé představují hrdiny. Daří se jim ochraňovat jednu stále ještě obývanou čtvrť před kompletním vyhlazením. Díky nim se k nám občas dostane i transport s pomocí a pomáhají i lidem, snažícím se uprchnout z obleženého města.
Muž u dveří má na sobě tričko s provokativně vyplazeným jazykem. Vypadá jako fanoušek rock’n’rollu. Ze zadní kapsy kalhot mu čouhá pažba revolveru a na krku se leskne zlatý řetěz.
„Nazdar. Hledáme někoho, kdo by mohl pracovat na opevnění a zajistit nějaké střelivo. Platíme jídlem. Máte zájem?“
Napište na prázdný žeton „Práce, 965” a umístěte jej na hromádku nálezů. V průběhu příští fáze večera můžete vybrat 1 nebo více postav, které vyrazí na dohodnuté místo, na místo toho, aby šly na prohledávání.
> Pokud se rozhodnete této možnosti využít, na konci fáze nočních nájezdů viz [to=1715].
> Mezitím [to=BTG].", "1715": "1715
Nebyla to past – opravdu nám zaplatili to, co slíbili za těžkou práci, kterou jsme vykonali. Ruce nás bolí z přesouvání suti, řezné rány nás sužují bodavou bolestí, ale přes to všechno se vracíme do úkrytu v povznesené náladě.
Přidejte do vašeho skladiště 3 zeleniny nebo 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "356": "356
Někdy prostě něco uděláme… často bez rozmyslu.
Přímo před námi stojí na zemi plechovka. Zdá se, že kolem není ani živáčka… proč si do ní jen tak nekopnout, jako při fotbale? Letí dlouhým obloukem, který končí v okně v prvním patře protější budovy. Za malý okamžik už se díváme na muže, který stojí v rozbitém okně s puškou opatřenou zaměřovacím dalekohledem. Hlaveň zbraně je namířena na nás.
> Ztuhneme a pomalu zvedneme ruce – viz [to=539].
> Dáme se na úprk! – [to=254].", "539": "539
Muž se usměje a rukama udělá rukama gesto napodobující výstřel. Zmizí stejně rychle, jako se objevil. Uvědomíme si, že jsme se podělali.
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "254": "254
Cítíš, jak ti kulka škrtne o kůži tváře. Odstřelovač má celou ulici jako na dlani, nejde ho obejít. Musíme se odsud dostat.
Vraťte 4 karty průzkumu.
Pokud v balíčku neznáma ještě zbývají nějaké karty, přesuňte se do jedné z ostatních dvou lokací a pokračujte v prohledávání tam (nálezy z aktuální lokace stále zůstávají na hromádce nálezů).
> [to=BTG].", "526": "526
Voják, na kterého jsme ve tmě narazili na nás namíří svůj samopal a čeká, co uděláme dál. Úlevně si oddychneme, když si všimne, že jsem jen obyčejní civilisté, co se snaží přežít.
Zajistí zbraň a nechá nás… ne, nařídí nám posadit se. Nabídne nám cigaretu a dáme se do hovoru.
Minulou noc utekl od své jednotky a teď se skrývá před vlastními lidmi. Nejspíš ještě netuší, že nemá v plánu vracet se na svůj post na té prokleté frontě.
„Jednou jsme já a můj kámoš na hlídce našli v kanceláři policejního velitele fungující televizi. V místnosti nikdo nebyl, tak jsme se začali dívat. Užívali jsme si všechno, co pouštěli, úplně nás to pohltilo. Viděli jsme reportáž o naši válce v nějakých amerických zprávách. Neukazovali v ní naši věc, naše umírající kamarády, naše zavražděné rodiny… Ukazovali… co dělají někteří z nás. Pochopil jsem, že válka probudila to nejhorší v nás… i ve mně… Měl jsem toho prostě už dost.“
Voják se chová podivně. Jednu chvíli vypadá jako člověk, a za vteřinu najednou připomíná šílence. Je bezesporu nebezpečný, nevíme, čeho se od něj můžeme nadít.
> Počkáme na správnou chvíli, abychom se od něj mohli co nejrychleji vzdálit – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1513].
> Napjatě sedíme dál, posloucháme bloudící myšlenky toho vojáka a snažíme se zapojit do jakési konverzace – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1036].", "1513": "1513
Voják se zadívá do dálky a začne mluvit sám k sobě. Souhlasně přikyvujeme a pomalu couváme pryč. Když jsme už na délku chodby daleko, zrychlíme tempo a nakonec se dáme do běhu.
To byl člověk, který přišel o rozum. Není mu pomoci a je lepší nezdržovat se v jeho blízkosti moc dlouho. Jdeme dál, chceme se dostat co nejdál od toho místa.
> [to=BTG].", "1036": "1036
Na začátku, když byl donucený narukovat, věřil tomu, co mu o válce říkali a co mu ukazovali. Tedy až do určitého okamžiku.
„Neměli jsme šajna. Nejdřív nás nebrali s sebou… na ty mise. A potom… při první výpravě jsem zahodil pušku. Dal mi pistoli k hlavě a řekl mi, ať jí zvednu. Řek mi, že pokud to neudělám, zastřelí mě pro neuposlechnutí příkazu. Tak jsem jí zase zvednul.“
Cigaretový kouř pomalu stoupá nad jeho hlavu.
„Ale chlast pomáhá. Jak to, že nám neposlali víc? Všechno by bylo ok, kdyby jsme aspoň měli dost tý zatracený vody. Kde je… máte nějakou… dejte mi nějakou pálenku.“
Upírá na nás zákeřný pohled…
> Zkoušíme počkat, dokud nepřestane hrozit – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1551].
> Jestli nějaký alkohol máme, dáme mu ho – odhoďte 1 pálenku nebo 1 čistý líh a viz [to=1168].
> Je čas vstát a pokusit se odtud vypadnout – viz [to=971].
> Je čas zkusit toho psychopata přemoci – viz [to=1814].", "1551": "1551
Rezignovaný voják nakonec ztichne, pak se zasmušile usměje.
„Už jděte… než vás zabiju.“
Vstaneme a pomalu jdeme k východu.
To byla opravdu těžká situace.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1168": "1168
Voják láhev otevře a okamžitě vypije polovinu jejího obsahu. Pak na několik dlouhých chvil zmlkne, než do sebe nalije zbytek tekutiny. Prázdná lahev mu vypadne z rukou.
V bezvědomí se svalí na zem.
Než odejdeme, můžeme mu vzít zbraň – na hromádku nálezů přidejte 1 samopal a 5 kulek.
> [to=BTG].", "971": "971
„A kam si myslíte, že jdete? Nejspíš vás asi nudim… Potřebuju se něčeho napít, zatraceně.“
Vstane a v rukou se mu nervózně mele samopal, jako by se nemohl rozhodnout, jestli ho má odložit, nebo nás zastřelit.
> Počkáme, jak se tahle potenciálně nebezpečná situace bude vyvíjet – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1551].
> Pokud máme nějakou kořalku, dáme mu ji – odhoďte 1 pálenku nebo 1 čistý líh a viz [to=1168].
> Je na čase pokusit se tohohle psychopata přemoci – viz [to=1814].", "1814": "1814
Teď nebo nikdy. Vrhneme se všichni na toho vojáka v naději, že se mu nepodaří odjistit a vystřelit na nás.
Vyberte postavu a hoďte černou kostkou (postava může využít své zdatnosti k opakování hodu).
> Padne-li 1–5, viz [to=322].
> Padne-li 6–10, viz [to=1619].", "322": "322
Podaří se mu to. Samopal má nastavený na střelbu dávkou.
Ucítíme mučivou bolest. Obraz vojáka vystřídá rozbitý strop a pak temnota…
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].
", "1619": "1619
Padne výstřel a pak jeho hlava narazí na podlahu. Ostré kusy trosek v našich rukou mu zasazují další a další rány.
Nakonec se ten psychopat přestane hýbat. Zdá se, že je po všem…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Vezmeme si jeho zbraň, už ji nebude potřebovat – na hromádku nálezů přidejte 1 samopal a 3 kulky.
> [to=BTG].", "411": "411
Do ticha se najednou ozval zvuk nabíjené zbraně – někdo na nás míří. Zkameníme.
„Dejte je nahoru. Ruce nad hlavu. Půjdete s náma!“ říká drsný hlas.
> Utíkejte! – viz [to=1047].
> Šance na útěk je mizivá, raději uděláme, co říká – viz [to=1447].", "1047": "1047
To byl špatný… moc špatný nápad.
Zbraň vystřelí, jakmile se pohneme.
Za každou z přítomných postav hoďte černou kostkou (každá postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu). Výsledek 1–5 znamená zásah – daná postava utrží 2 zranění.
> [to=BTG].", "1447": "1447
Doprdele, a je to… jsme mrtví. Vzali nám batohy a zbraně. V doprovodu dvou ozbrojených vojáků jsme se rychlou chůzí vydali městem. Kam míříme? Chystají se nás zabít? Udělají to rychle, nebo nás před tím budou mučit? Hlavami nám běžely zběsilé myšlenky a srdce nám divoce tloukla…
Konečně jsme dorazili na malé náměstíčko, uprostřed něhož byly zaparkované dva velké náklaďáky. Vojáci tu shromažďovali zadržené civilisty a následně je nakládali do vozů. Když byly náklaďáky plné, rozjeli jsme se.
Po chvíli jsme vyjeli ven z města. Směřovali jsme do kopců, kde číhají odstřelovači. Ti bastardi na nás den co den střílejí, zabíjejí obyvatele města, kteří se jen snaží protlouct svými každodenními strastmi.
Když jsme zastavili, rozdělil nás do skupinek po čtyřech mužích a dali nám příkazy. Byli jsme přiděleni ke skupině, která měla budovat odstřelovačská stanoviště. Pracovali jsme pod ostražitými pohledy vojáků celou noc. Bolely nás záda a počasí tu bylo neobvykle mrazivé. Na rukou a nohou se nám udělaly omrzliny a ráno jsme skoro nebyli schopni chůze. Když nám pak řekli, abychom jim vrátili nástroje a odešli do města, nevěděli jsme, jestli se máme smát, nebo brečet…
Když jsme se dostali zpátky do úkrytu, už se rozednívalo. Zavřeli jsme za sebou dveře a jednoduše jsme upadli na podlahu, naprosto vyčerpaní.
Vraťte všechny zbývající karty průzkumu.
Zvyšte úroveň zoufalství a únavy všech přítomných postav o 1.
Přejděte ke kroku „Vyberte si nálezy“.
> [to=BTG].
", "927": "927
Naše vojsko zoufale potřebuje pracovní sílu. Proto po městě jezdí žlutý vojenský náklaďák a vojáci sbírají lidi přímo na ulici nebo je tahají z domů a naházíje dovnitř. Po několika dnech se pak vrací domů – jsou vyčerpaní, hladoví, zmrzlí, sotva živí.
Někdy se nevrátí vůbec, přijedou jen vojáci a hledají další „brance“.
Některé velké „šťastlivce“ chytili dokonce dvakrát.
„Stůjte“ – zaslechneme za našimi zády.
Objevili se zčistajasna, úplně nás překvapili.
„No tak, trochu se projedeme!“ vtipkoval jeden z vojáků a ukázal na žlutý náklaďák zaparkovaný na rohu. Jeho parťák na nás mířil samopalem.
> Pokusíme se utéct – viz [to=1738].
> Nastoupíme do vozidla – viz [to=1205].", "1738": "1738
Utíkáme a modlíme se, aby se nerozhodli střílet do vlastních. Spletli jsme se. Vojáci na nás zařvali a pak nás střelili do nohou.
Pro každou z postav hoďte černou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu). Padne-li 1, daná postava utrží 3 zranění. Padne-li 2, utrží 2 zranění a padne-li 3, utrží 1 zranění.
Pokud někdo přežil, snaží se dostat za roh a ukrýt se mezi troskami, barikádami a vraky aut. Díkybohu nás nepronásledovali. Tentokrát jsme měli štěstí.
> [to=BTG].", "1205": "1205
Vyšplhali jsme na korbu náklaďáku, i když s obtížemi. Uvnitř už bylo víc jak tucet mužů a chlapců a všichni vypadali vystrašeně. Něco si mezi sebou šeptali. Zkoušeli se také od vojáka, co na nás dohlížel, zjistit, kam nás povezou, ale nedočkali se žádné odpovědi.
Za půl hodiny jsme byli v cíli – na vojenské základně. Několik dalších hodin jsme strávili vykládáním nákladních vozů – vytahovali jsme z nich zbraně, munici a potravinové příděly pro vojáky. Když jsme byli hotovi, přepravili nás na místo, které nebylo daleko od začátku naší cesty. Také nám vrátili zabavené věci.
Vraťte všechny zbylé karty průzkumu.
Zvyšte úroveň únavy všech přítomných postav o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 3 cigarety.
Přejděte ke kroku „Vyberte si nálezy“
> [to=BTG].", "837": "837
Lidé, co před válkou měli moc a peníze město už dávno opustili. Ti, kteří mají moc a peníze teď, ti, kteří si je vydělali v průběhu obléhání, tak ti odejít nechtějí.
Od samého počátku války se město hemžilo různými zločineckými bandami, kteří si z války a lidské bídy udělali výdělečný obchod.
Několik takových lidí jsme právě teď potkali…
Ani nevíme, jak jsme mohli auto, které nás míjelo, přehlédnout. Šli jsme rychlým krokem, spokojení s tím, co jsme právě našli, když nám cestu přehradil šedý džíp. Vystoupili z něj tři ozbrojení muži v kožených bundách.
„Ruce nahoru a dejte nám svý batohy!“ křikl na nás jeden z nich a zamával svou zbraní.
Odhadujeme naše šance na útěk. Tentokrát je to bohužel… nula. Byla by to sebevražda…
Naložili naše batohy do džípu, nastoupili a zmizeli ve tmě. V uších nám dál znělo kvílení pneumatik a posměšný smích těch gaunerů, kteří se určitě museli hodně bavit tím, jak snadno jsme se nechali načapat…
Odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů.
> [to=BTG].", "168": "168
Vyhublá postava působila příšerným dojmem. Kůže na jeho tváři, napnutá jako tenký papír, byla poseta čerstvými řeznými ranami. Muž se pohyboval jen s obtížemi a kulhal na levou nohu. V jeho hluboko zapadlých očích jiskřilo šílenství – vypadá, jako by měl každou chvíli explodovat vzteky.
„Hráli jste si se mnou, to nemáte ještě dost?! Jestli jste mě přišli zabít, mám pro vás malé překvapení…“
V třesoucí ruce poseté červenými puchýři třímá granát. Ten šílenec může vytáhnout pojistku v kterýkoli okamžik.
> Utíkejte! – viz [to=1076].
> „Nic jsme ti neudělali, hledáme jen něco k jídlu!“ – viz [to=1434].



", "1076": "1076
Je rychlejší než my, a také vytáhne pojistku. Máme jen vteřinu na to, abychom se vrhli k zemi. Pak nás zasáhne ohnivá stěna a mocná tlaková vlna. Nejprve spalující žár, pak bolest. Na chvíli máme pocit, jako by naše těla byla z tajícího vosku.
Zbytek těla toho šílence leží vedle nás.
Každá z přítomných postav utrpí 2 zranění.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG].", "1434": "1434
Naše pokusy zastavit toho šílence jsou marné, ale získaly nám trochu drahocenného času. Když budovou otřese výbuch, vrhneme se k zemi. Mocná žhnoucí tlaková vlna nám ožehne záda. Stěží se vyškrábeme zpět na nohy. Svíjíme se bolestí a snažíme se uhasit hořící oblečení.
Kousek vedle leží zbytek šílencova těla.
Vybraná přítomná postava utrží 1 zranění.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG].", "958": "958
Nejspíš nebylo tak těžké nás zaslechnout. Kráčí k nám postava a my i z dálky poznáváme, že je to kněz.
Obáváme se, že nás čeká kázání, na které opravdu nemáme náladu. Jak je možné, že i v tak otřesných podmínkách, ve kterých žijeme, mají pořád chuť povídat si?
Podíváme se jeho směrem, ale pokračujeme v prohrabování skříní, které jsme povalili na zem. „Bůh s vámi,“ začne. „Mám trochu naspěch, tak budu mluvit přímo.“ a pak na nás namíří pistoli…
Krev nám ztuhne v žilách. O pár minut později jsme opět sami. Kněz si vzal naše batohy, dokonce i boty. „Bůh žehnej,“ byly jeho poslední slova.
V troskách si později najdeme nějaké staré, opuštěné boty plné děr. Nazujeme si je a vydáme se dál svou cestou. V příliš velké obuvi se nám ale špatně chodí. Klopýtáme, zakopáváme a skoro si vyrazíme zuby. Opravdu „dokonalé“ zakončení tohoto setkání…
Odhoďte z hromádky nálezů všechny žetony, kromě 2 vybraných..
> [to=BTG].
", "311": "311
Nejsme tu sami…
Muž projde kolem nás, aniž by si nás všímal. Zraněné dlaně si tiskne proti tvářím a kráčí do tmavé noci. Díváme se, kam jde. Zastaví se u hrany obrovského kráteru, zejícího na místě, které dřív tvořilo hranici vilové čtvrti. Pamatujeme si, že tu měl svůj „palác“ jeden bohatý podnikatel. Ten buclatý, sebejistý chlapík před válkou shromáždil slušné jmění a lidé v sousedství ho dobře znali a měli ho v oblibě.
Osoba, na kterou se teď díváme, se tomu muži vůbec nepodobá. Vyhublé tělo se při každém sebemenším závanu větru roztřese zimou. Obnošený kabát, který na něm visí, má v sobě víc děr, než kolik ten muž strávil let tady na Zemi.
„Má celoživotní práce. Všechno zničené…“ zašeptá, zatímco bezmocně klesne na kolena.
Prsty prosívají zem u jeho nohou, jako by hledaly jeho ztracené bohatství. V oknech okolních domů zahlédneme několik tváří. Z bezpečné vzdálenosti a s beznadějí v očích se dívají na toho kdysi tak bohatého muže.
Zajímalo by mě, jestli v sobě stále mají schopnost projevit druhému člověku soucit. A pokud ano, dali by ho najevo tomuhle člověku?
> [to=BTG].", "938": "938
Znenadání k naším uším dolehnou zvuky těžkých bot a chrastění zbraní. Zaslechneme hlas:
„Někdo tam je! Vy tři, prověřte to! Palte podle uvážení!“
Zaplaví nás panika a začneme se třást. Právě jsme byli, prostě a jednoduše, odsouzeni k smrti.
Vede odtud jen jedna cesta – oknem ven na druhou stranu budovy. Je to o dvě patra níž a dole je tvrdá zem. Slyšíme kroky na schodech, opakované zvuky vykopávaných dveří a tu a tam výstřel – nejspíš do zamčených skříní a jiných podezřelých míst.
> Skočme! – viz [to=414].
> Ubráníme se – nebo se alespoň nedáme tak snadno – viz [to=1460].", "414": "414
Tak tiše, jak jen dokážeme, prolezeme oknem a spustíme se dolů. Nohy nám volně visí ve vzduchu, pod nimi nic není… Pouštíme se.
Za každou z přítomných postav hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může využít své zdatnosti pro opakování hodu), abyste určili jestli a případně kolik zranění utrpí v důsledku pádu.
Ti, co zůstali naživu odtud kvapem prchají a nechávají všechno nebezpečí za sebou.
> [to=BTG].", "1460": "1460
Vzduchem začnou létat kulky – každá z nich může být naší poslední. Zásahy, které jsme utržili, nás srazily na kolena. Bolest, která zaplavila naše těla nám zatemnila zrak. Neměli jsme nejmenší šanci…
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].", "972": "972
Když třeskl první výstřel, bylo nám jasné, že tohle nebude příjemné setkání. Vzdorovat jim nepřipadalo v úvahu, bylo jich moc. Jako by se za námi vynořili rovnou ze země. Jeden z nich má pistoli, další pušku a zbytek má v rukou hole, nože a sekery.
Ženou se za námi. Slyšíme, jak jejich kroky duní po dlažbě za našimi zády, když vtom nám na štěrku podklouznou nohy…
Za každou z přítomných postav hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu), abyste určili zda a případně kolik zranění utrpí při svém útěku.
Za cenu zvýšení úrovně únavy o 1 můžete dané postavě pro účely tohoto hodu krátkodobě zvýšit zdatnost o 1..
> [to=BTG].", "84": "84
Věděli, kde jsme v první řadě proto, že nás uslyšeli už při našem příchodu. Na uniformách mají připevněné trofeje, některé z nich dost hrůzné: uříznuté ucho, utrhnutý prst. Nosí zvláštní čepice a všichni mají ošlehané tváře. A jejich oči…
Oči lidí, kteří neznají slitování.
Jde o početnou skupinku, nepřipadá v úvahu, že bychom proti nim něco zmohli. Přijdou blíž a pozorují nás. Jejich pohled postrádá jakýkoli výraz, jako by se dívali na hromadu odpadků.
Vyberte jednu z přítomných postav:
Jeden z násilníků je nám povědomý. Počkat… ještě možná máme naději. To je Marko, syn jednoho z našich sousedů! Určitě mě poznává!
> „Marko, no tak! Copak si mě nepamatuješ?“ – viz [to=1799].
> Pojďme zkusit zdrhnout. Možná nebudou mít chuť se za námi honit – viz [to=1366].", "1799": "1799
Marko předstírá, že mě nezná. Když se mu pokouším připomenout, mimo jiné i tím, že zmíním jeho otce, odpoví mi kopancem těžkou botou.
Prve vybraná postava utrží 1 zranění.
„Odevzdejte nám všechno, co máte. Nemáme času nazbyt.“
Odhoďte všechny žetony z hromádky nálezů.
To byla opravdu špatná noc. Tedy, pokud nepočítáme prostý fakt, že se nám vlastně podařilo přežít…
> [to=BTG].", "1366": "1366
„Čas-na-lov!!!“ zaslechneme za sebou radostné zvolání. Ozve se několik výstřelů do vzduchu. Dáme se na úprk, ale záhy zjistíme, že nám dali náskok jen několik vteřin. Asi, aby to bylo víc “fair play”.
Za každou z přítomných postav hoďte černou kostkou (postava může využít svou zdatnost pro opakování hodu):
Padne-li 1–3, nezvládli jsme to… Dohnali nás a vrhli se na nás s holemi a mačetami. Na závěr ještě vystřelili. Odstraňte tuto postavu ze hry.
Padne-li 4–6, zvládli jsme to, ale krvácíme z mnoha ran. Daná postava utrpí 2 zranění.
Padne-li 7–10, dokázali jsme to! Trvalo nám hodinu, než jsme jim pláchli. Nehodlali polevit. Nakonec proběhli kolem nás, když jsme se vyčerpáním svalili mezi trosky. Nepřestávali se smát a volat na nás.
> Poté se vraťte zpět ke hře.", "930": "930
Uslyšíme výstřel. Následuje ho křik dětí a chvástání. Za okamžik do místnosti vejde několik teenagerů. Přetahují se o pistoli, jako o nejoblíbenější hračku. Všimnou si nás a ten nejstarší na nás pistoli namíří…
> Pokusíme se jim pistoli vzít
– vyberte 1 postavu a viz [to=1303].
> Zkusíme jim to rozumně rozmluvit
– vyberte 1 postavu a viz [to=1907].
> Čekáme bez hnutí– viz [to=1543].", "1303": "1303
Výkřik, rána a záblesk z hlavně pistole. Slyšíme nářek a pláč. Pak se rozhostí tma…
Odstraňte danou postavu ze hry.
Děti vyběhnou ven z místnosti a utečou, aniž by se ohlédli.
> [to=BTG].", "1907": "1907
Hoďte černou kostkou a výsledek hodu porovnejte s empatií této postavy.
> Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie postavy, viz [to=1543].
> Je-li výsledek hodu vyšší než empatie postavy – viz [to=1303].", "1543": "1543
Děcka nás nerozhodně pozorují, pak se podívají na dveře, na okno a pak se zčistajasna otočí a dají se do běhu. Za chvíli už po nich není ani stopy.
> [to=BTG].", "536": "536
Tmu rozetne záblesk a do ticha se rozlehne zvuk výstřelu. Slyšíte kroky mizející v dálce.
> Vyberte 1 postavu a viz [to=1708].", "1708": "1708
Kulka doslova škrtne o mé čelo. Zanechá po sobě pálící ránu. Skutečný polibek smrti. Ale ta může ještě nějaký čas počkat. Jo, může počkat…
Snižte úroveň zoufalství této postavy o 1.
> [to=BTG].", "758": "758
Na posledních několika zbývajících schodech vyhořelého činžáku sedí mladý muž. Když si nás všimne, přestane vzlykat.
„Moje léky jsou uvnitř… Bez nich nemám šanci. Ale… oni… moji rodiče zemřeli, abych mohl žít. Prosím… nesnesu pohled na jejich mrtvoly…“
> „Počkej tady, my ti ty tvoje léky doneseme. Možná najdeme i něco k jídlu,“ – viz [to=1192].
> „Budeš muset jít dovnitř sám. Jestli nemáš sílu na to, aby ses tomu sám postavil, pak na ulici nepřežiješ ani den,“ – [to=BTG].", "1192": "1192
Schody při každém našem kroku zaskřípou. Sladký pach smrti je čím dál výraznější. Ve vchodu do jednoho z bytů leží dvě mrtvá těla – dveře jsou vytržené z pantů. Ten, kdo jejich život ukončil, s oblibou působil bolest.
Když jsme po chvíli ten děsivý pohled rozdýchali, začali jsme prohledávat jednotlivé pokoje. Nakonec jsme našli nějaké jídlo, a hlavně zbytek těch léků. Doufejme, že jsou to ty, o kterých mluvil ten kluk.
> Vraťme se a dejme mu jeho léky – viz [to=1762].
> Hm, tyhle léky by víc pomohly nám – necháváme si všechny nálezy a zmizíme z budovy oknem na druhé straně – viz [to=1673].", "1762": "1762
Mladík si sbalí své léky, ale jíst nechce. Necháme ho být. Bude si muset zvyknout, že své rodiče už nikdy živé neuvidí.
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "1673": "1673
Za chvíli už jsme notný kus od rozvalin. Zradili jsme důvěru toho kluka. No jo, takový je holt dnes život ve městě…
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo a 1 léky.
Vyberte jednu z přítomných postav. Na prázdný žeton napište její jméno a „[to=1920]“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
> Pokud se tato postava bude účastnit prohledávání, nejprve viz [to=1920].
> [to=BTG].", "1920": "1920
(Pro připomínku viz [to=1673])
Většina lidí ve městě žije ze dne na den: bojují o přežití, o to, co zbylo z jejich důstojnosti, o svou lidskost. Uvnitř stále doutná naděje.
Když někomu vezmete i to, co zbylo, když je jeho lidskost udušena, může se ta prázdná schránka, která zbyla, proměnit v monstrum.
Opatrně se plížíme ulicemi. Jdeme známou cestou vedoucí skrze jeden ze zbořených domů, když v tom za sebou zaslechneme onen tichý zvuk sypající se suti.
Bleskově se otočíme, ale už je příliš pozdě.
V temnotě stojí chlapec, který nás jednou požádal o laskavost. Tehdy se nedokázal podívat na těla svých rodičů, zato nyní v jeho očích vidíme něco naprosto odlišného. V ruce třímá zakrvácený nůž. Do prachu pod našimi nohami dopadají temně rudé kapky. Než zraněné tělo dopadne na zem, je už mladík zase pryč. Cítíme dotek temnoty…
Postava, jejíž jméno je napsané na tomto žetonu, utrpí 3 zranění.
Odstraňte tento žeton žeton ze hry.
> [to=BTG].", "794": "794
Válka dokáže v lidech probudit ty nejhorší instinkty. Za rohem se právě jeden stařík stal obětí skupinky násilníků. Podřízli mu hrdlo a pak za popíjení pálenky zmizeli. Krev toho muže stéká po ulici a vytváří velkou kaluž. Všechno to pozorujeme skrze okno, ale i když jsme už byli svědky tolika hrůzností, znovu nás to dostane.
> Máme toho už dost, půjdeme po nich – pokud mají všechny přítomné postavy dohromady zdatnost vyšší než 1 nebo mají nějakou zbraň – viz [to=1146].
> Vydáme se dál, tady už nic nezmůžeme – [to=BTG].", "1146": "1146
Chvíli je sledujeme – tak tiše, jak to jen jde. Skrýváme se v temnotě u zdí pobořených domů. Pak, zatímco jsou k nám stále zády, se k nim rychlým krokem přiblížíme. Slyšíme jejich sprosté, primitivní opilecké žvásty. Máme jejich záda na délku paže, tyhle tři jsou pro nás ztělesněním všeho, co je na tomhle světě špatně.
Táhněte 3 žetony nepřátel. Nepřátelé jsou vyzbrojeni:
A: ničím,
B: nožem,
C: nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Před bojem můžete provést útok ze zálohy.
Pokud nepřátelé utrží 2 zranění, pokusí se uniknout – v takovém případě máte k dispozici ještě jeden útok ze zálohy. Poté zbylí násilníci utečou.
> Po boji viz [to=1664].", "1664": "1664
Pokud zemřel alespoň jeden násilník, přidejte na hromádku nálezů 1 pálenku, 1 šperky, 2 cigarety a zbraně mrtvých nepřátel.
Stojíme ve tmě a ještě pořád těžce oddechujeme plni touhy po krvi. Cítíme, že nás z trosek domů někdo pozoruje.
Krev našich obětí stéká po ulici a vytváří velkou kaluž.
> [to=BTG].", "1068": "1068
Vedou nás několika ulicemi až na malé náměstíčko, čpící krví a smrtí. Je tam několik vojáků a také starý obrněný transportér. Před jednou ze zdí vidíme ležet tucty popravených civilistů a povstalců. Přišla teď řada na nás? Naše eskorta nás vede stranou, na místo, kde na zemi leží lopaty a rýče. Přikážou nám pomoci s kopáním obrovského hrobu.
Zem je tvrdá a plná sutin. Kopeme už tak dlouho, že nám dlaně začínají krvácet. Pak do té díry mrtvoly rozcupované kulkami nataháme. Shrábneme menší části pozůstatků a přidáme je k tělům.
V jedné chvíli už to nejde vydržet a zvracíme. Když dokončíme ten pohřeb, řeknou nám vojáci, ať si klekneme na kraj jámy. Oční víčka máme křečovitě stisknutá. Slyšíme cvaknutí odjišťované pojistky a potom hlasitý chechot. Odjedou pryč a nechají nás osamotě na krví nasáté zemi.
Vraťte 4 karty průzkumu (pokud jich je méně, vraťte všechny zbývající).
Zvyšte úroveň zoufalství a únavy všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "1524": "1524
Vojáci nás střelí do zad…
Za každou z přítomných postav hoďte červenou bojovou kostkou (postavy mohou využít svou zdatnost pro opakování hodu), abyste určili, jestli byly zasaženy a kolik zranění případně utrpěly.
> [to=BTG].", "1341": "1341
Při prvním podezřelém pohybu stisknou vojáci spoušť.
Za každou z přítomných postav hoďte červenou bojovou kostkou (postavy mohou využít svou zdatnost pro opakování hodu), abyste určili, jestli byly zasaženy a kolik zranění případně utrpěly.
Oba vojáci jsou ozbrojeni samopaly.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Po boji viz [to=1788].
", "1788": "1788
Slyšíme dusot těžkých bot. Hluk a výstřely přitáhly pozornost dalších vojáků. Musíme hned zmizet!
Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "89": "89
Na hromadách suti posedávají dva povstalci. Hovoří, kouří cigarety a usrkávají z lahve. Skoro do nich narazíme.
Schováme se a nasloucháme jejich rozhovoru.
„Drago, pamatuješ si na svý první zabití? Já střelil svýho souseda do prsou.“
„Jeden vysloužilý policajt mojí jednotku učil zabíjet na prasatech. Ukazoval nám, jak podřezávat hrdla tak, že převalil prase na bok a řval: „Dělej Drago, udělejt to!“
Dá si další hlt a pak zmlkne. Po pár vteřinách pokračuje:
„O několik dní pozdějc, když jsme hlídkovali po ulicích, jsme narazili na skupinku chlapů. Napadlo nás s kamarádem, že si uděláme takovou malou zkoušku, nic víc. Vzali jsme toho nejstaršího z nich. Muj parťák mi ho podržel a já jsem ho jediným pohybem podříz.“
Drago se znovu odmlčel a pak vstal, hodil do sebe několik dalších doušků a nakonec láhví třískl o zem.
„A víš co, Branko? Krvácel a pištěl stejně jako ty prasata.“
> Co nejtišeji se vzdálíme – viz [to=1856].", "1856": "1856
Něco nám zakřupe pod nohama – zaslechli nás!
„Kdo je tam? Okamžitě vylezte!“
> Ženeme se pryč bez ohledu na to, kolik hluku tropíme – viz [to=1579].
> Ztuhneme a ani nedutáme. Nehneme se, dokud po nás nepřestanou pátrat. Jestli se přiblíží, budeme připravení – viz [to=1249].
> Pomalu vylezeme s rukama vzhůru – viz [to=1040].", "1579": "1579
Běžíme skrze tmu. Klopýtáme přes sotva viditelné trosky, div, že si nezlámeme nohy.
Nikdo za námi neběží ani na nás nestřílí…
Když nám dojde dech, zastavíme se v tmavém průchodu.
> [to=BTG].", "1249": "1249
Přiblíží se k okraji rozvalin, pušky namířené do temnoty. Ještě několikrát zavolají a pak si Drago odplivne a vrátí se. Za chvíli už po nich není ani stopy.
Opatrně se z toho místa vyplížíme co nejdál to jde.
Vraťte 4 karty průzkumu (pokud jich zbývá méně, vraťte všechny zbývající).
> [to=BTG].", "1040": "1040
Drago a jeho druh na nás chladně hledí. Díváme se do ústí hlavní, které míří na naše hlavy.
„Co tu děláte? Máte v životě málo vzrušení? Vypadněte odtud. Počítám do dvou.“
Běžíme a čekáme, kdy přijdou výstřely a bolest. Nestřílejí.
Když nám dojde dech, zastavíme se v temném průchodu.
> [to=BTG].", "955": "955
Z boční chodby se na nás vyřítí chlapec v uniformě. Je to skoro ještě dítě, nejvýš patnáct let. Armádní mundúr na něm visí jako na tyči.
Se slzami v očích nás prosí o pomoc. Je na pokraji zhroucení. Vyjde najevo, že ho poslali na frontu už po týdnu výcviku – a hned první den rozbil svou pušku. Velitel jeho skupiny se rozzuřil a dal mu jednu noc na to, aby si sám našel novou zbraň. Jestli se prý vrátí s prázdnýma rukama, zastřelí ho.
> Je to jeho problém. Je těžké s ním cítit nějaký soucit. Sice jde jen o vystrašeného kluka, ale my už jsme viděli spoustu zločinů vykonaných na příkaz mužů v uniformě – viz [to=1093].
> Zkusíme ho přesvědčit, aby dezertoval. Vysvětlíme mu, proč by měl tuhle příležitost využít a utéct – viz [to=1508].
> Můžeme mu dát jednu z našich zbraní – odhoďte z hromádky nálezů libovolnou funkční střelnou zbraň a viz [to=1652].
> Domluvíme se, že se s ním za úsvitu sejdeme a dáme mu zbraň, kterou máme ve svém úkrytu – na prázdný žeton napište „1805“ a umístěte ho na vrch balíčku osudu.
> Před tažením karty osudu ve fázi úsvitu nejprve vyhodnoťte [to=1805].", "1093": "1093
Na prázdný žeton napište „352“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
> Na začátku následující fáze prohledávání nejdříve vyhodnoťte 352.
> [to=BTG].", "1508": "1508
Mladý branec přiznává, že má ve městě vzdálené příbuzné, ale je příliš ochromený strachem na to, aby je vyhledal. Odcházíme s nepříjemným pocitem, že ten chlapec nemá velké šance…
Na prázdný žeton napište „352“ a umístěte ho na hromádku nálezů. Na začátku příští fáze prohledávání nejdříve vyhodnoťte 352.
> [to=BTG].", "1652": "1652
Vojáček nám horlivě děkuje a pak i s novou zbraní mizí, držíc ji jako své dítě. Stojíme tam se smíšenými pocity. Možná jsme mu opravdu zachránili život, zato se teď ale cítíme zodpovědní za všechno, co ten kluk ve vojenských řadách provede. K čemu zbraň, kterou od nás dostal, použijí? Je těžké čekat, že z tohohle vzejde cokoli dobrého.
Už ho nikdy neuvidíme.
> [to=BTG].", "352": "352
V jedné ulici si všimneme mocně ohnuté pouliční lampy. Někdo ji použil jako šibenici. Už jsme viděli hodně obětí sebevražd, ale tenhle je na rozdíl od těch ostatních navlečený do vojenské uniformy. Jdeme se podívat blíž a poznáváme v oběšenci toho mladého chlapce, který nás tenkrát prosil o pomoc s hledáním nové pušky.
Rychlým krokem odcházíme a snažíme se z hlavy dostat obrázek jeho vypoulených očí a tváře ztuhlé ve výrazu zvířecí hrůzy.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1805": "1805
Tak jak prohlásil, objevil se dětský voják na dohodnutém místě poblíž našeho úkrytu v naději, že ho nepodvedeme. Dokonce s sebou přinesl dvě konzervy vojenského jídla. S napětím čeká.
> Pokud mu ještě pořád chceme pomoci – odhoďte z vašeho skladiště libovolnou funkční střelnou zbraň a viz [to=1652].
> Situace se bohužel změnila a my mu nemůžeme pomoci – odejde. Viz [to=1093].", "844": "844
Rachocení odkopnuté prázdné lahve roztrhne všudypřítomné ticho.
„Zatraceně!“ zakleje tlumeně ten, kdo ve tmě neopatrně zakopl o hlučnou překážku.
Zastavíme se, abychom zkontrolovali prázdnou ulici. V domě za námi se otevřou dveře a odhalí postavu muže s tváří gaunera. V ruce třímá pušku. Sice je skloněná k zemi, ale stisk paže, která ji drží, je silný a pevný. Jako by ta puška byla baseballová pálka a on z nás přišel vytlouct duši kvůli tomu, že jsme ho vyrušili při sledování fotbalového zápasu.
Za ním se objeví ještě jeden chlapík, který nevypadá o nic přátelštěji, než ten první.
> Promiň, mizíme odtud. S takovými typy si není radno začínat – viz [to=462].
> Pomalu zvedneme ruce nad hlavu – viz [to=1635].", "462": "462
Pelášíme odtamtud takovou rychlostí, že je zázrak, že nezakopneme o cihly, kamení a suť rozsypané na chodníku. O pár ulicí dál konečně padneme na kolena a lapáme po dechu. Z nějakého nepochopitelného důvodu se dáme do smíchu.
> [to=BTG].", "1635": "1635
Chlapík s puškou neřekne ani slovo. Když ale pokývne a ukáže hlavní na naše batohy, víme, že bychom je měli sundat, položit na zem a vydat se pryč. Když to uděláme, natáhne uzávěr zbraně na znamení toho, že máme vypadnout.
„Padejte zatraceně odtud,“ řekne ten druhý o dost jednodušeji. Běžíme odtamtud tak rychle, jak nám síly stačí.
Z hromádky nálezů odhoďte všechny žetony, kromě 2 podle vašeho výběru.
> [to=BTG].", "466": "466
„Neviděli jste mého otce!?“ zeptá se někdo a při tom jednoho z nás zatahá za rukáv.
Vyleká nás to, protože jsme si mysleli, že jsme tu sami. Před námi stojí mladík a upírá na nás své doširoka otevřené oči, netrpělivě čekající na naši odpověď.
„Ne, nikoho jsme tu neviděli.“
> Zajímá nás, proč ho hledá – viz [to=1089].
> Na bezúčelné tlachání teď nemáme čas – [to=BTG].", "1089": "1089
„Schováváme se v těchhle místech už dlouho: já, mé dvě malé děti a můj otec. Žena mi umřela brzy po začátku obléhání. Až doteď se nám celkem dařilo, měli jsme jídlo a děti byly v bezpečí. Otec se ale v poslední době hodně rozstonal. Nemohl mi pomáhat a musel jsem se o něj starat a shánět mu léky. Moc dobře se mu nedaří – myslím, že už tu dlouho nebude. Léky nepomáhají. Dělával si legraci, že nechce být přítěží a že musím všechnu svou energii věnovat tomu, aby přežily děti. Dneska, když jsem se vrátil po shánění jídla do úkrytu, už tam nebyl. Děti říkají, že odešel hned po mně. Nemohl se dostat daleko, sotva chodí! Bojím se, že se mi snaží usnadnit život. Bez něj to ale nedokážu!“ vyprávěl mladík energicky, slzy na krajíčku.
> Pomůžeme mu s hledáním – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1400].
> „Poslyš, člověče, musíš se dát do kupy, kvůli svým dětem. Vrať se k nim – otci už nemůžeš pomoci. Jestli chtěl odejít, pak ho nenajdeš.“ Nevypadal, že bychom ho přesvědčili, ale pochopil, že mu nepomůžeme – viz [to=1831].", "1400": "1400
Rozdělíme se a začneme dům prohledávat.
Zatlačíme na dveře vedoucí do další místnosti, ale ani se nepohnou. Něco na druhé straně překáží. Poté, co se k nám mladík připojí, dveře konečně odtlačíme a vstoupíme do místnosti.
Na druhé straně dveří visí tělo nějakého muže, pověšené za opasek přivázaný ke klice. Mladík se k němu vrhne a pokouší se uvolnit opasek kolem jeho krku. Odtáhneme ho stranou a uvolníme ho sami. Naříká jako dítě. Rozhodneme se nechat je osamotě, alespoň na chvilku.
O patnáct minut později už mu na nejbližším náměstí, které se zdá bezpečné, pomáháme tělo pohřbít. Ještě dlouho u hrobu svého otce naříká.
> [to=BTG].", "1831": "1831
Mladík odběhne a my pokračujeme v prohledávání místností. Neuběhne ani patnáct minut, když se zabereme za kliku dveří, které nejdou otevřít. Něco na druhé straně překáží.
Nakonec se nám podaří dveře odtlačit a vstoupit do místnosti. Na opasku uvázaném ke klice dveří je zavěšené tělo staršího muže.
Mladíka už nikde kolem neslyšíme. Pohřbíme tělo na nejbližším bezpečném náměstí.
> [to=BTG].", "263": "263
„Neviděli jste mé děti?“ vyhrkla na nás malá, hubená, shrbená žena. Leknutím jsme nadskočili. Přikradla se k nám bez sebemenšího šelestu.
„Včera sem šli hledat nějaké jídlo, nebo vodu a jiné zásoby, ale ještě se nevrátily. Jsem k smrti vyděšená! Jsou to jenom děti…“ zvolala a začala vzlykat.
Sdělíme jí, že jsme kolem žádné děti nezahlédli. Doufali jsme, že jí ta odpověď uklidní, ale ta se rozplakala ještě usedavěji.
„Musím už jít. Musím jít dál hledat…“
Odešla hlouběji do domu. Ani ona, ani my jsme neměli tušení, že venku, hned za zdí, leží na zemi malá modrá botka, kterou tak dobře zná…
> [to=BTG].", "238": "238
„Dejte mi kousek čokolády,“ žádá malý kluk. Před pár vteřinami přiběhl do místnosti, ve které jsme stáli a teď tu stojí, dívá se na nás a čeká, že mu dáme pochoutku, která je ve válečné době vzácností.
Nevěnujeme mu pozornost. Po chvilce svou žádost zopakoval: „Dejte mi trochu čokolády, určitě máte něco sladkého.“
Znovu ho ignorujeme.
> „Na, vem si to a odprejskni.“ – z hromádky nálezů odhoďte 1 cukr/syrové jídlo/kávu a viz [to=1351].
> Vylekáme ho nějakou zbraní, aby uteklo pryč – viz [to=1115].
> Něco mu dáme, aby nám dal pokoj – odhoďte libovolné žetony z hromádky nálezů a viz [to=1748].", "1351": "1351
Dítě si vezme náš dárek. Tvář mu zkřiví bezzubý úsměv.
„To je moje! Moje!“ vykřikuje a utíká pryč.
„Díky!“ zavolá na nás.
> [to=BTG].", "1115": "1115
Stačilo to. Vyběhl s křikem ven. V dálce jsme zaslechli nějaké mužské hlasy. Náš úkryt je prozrazen, raději bychom odtud měli vypadnout.
Zvyšte úroveň hluku o 3.
> [to=BTG].", "1748": "1748
Začali jsme prohrabovat batohy, abychom našli něco pro to děcko. Chceme, aby nás nechal být. Je to jenom dítě, nechceme mu ublížit. Konečně na dně batohu najdeme něco, co by mu mohlo chutnat.
„Bude to stačit? Není to čokoláda, ale je to taky užitečné,“ řekneme klukovi a hodíme mu to.
Sebere to z podlahy a schová si to pod bundou.
„To je dobrý!“ zavolá a běží pryč.
> [to=BTG].", "772": "772
„Pomozte mi pochovat mýho bráchu,“ zašeptá dětský hlásek ve tmě.
Ohlédneme se za sebe. Pomalu k nám kráčí malý klučina. V náručí nese svého malého bratříčka.
Seběhneme se k němu, abychom mu pomohli. Vzali jsme od něj malé tělíčko a jemně ho položili na podlahu.
Stěží rozumíme tomu, co říká. Žije s matkou a bratrem v domě na druhé straně ulice. Bratříček byl nějakou dobu nemocný a matka se s tím nedokázala vypořádat. Otec s nimi není – odvedli ho do armády, když začala válka, a už se nevrátil.
Chlapec měl pocit, že by měl matce pomoci a zastoupit svého otce. Když mladší z jejích dětí onemocnělo, začala matka přicházet o rozum. Když si tedy všiml, že jeho bratříček nedýchá, odnesl jeho tělo, aby ho jeho matka takhle neviděla.
„Za domem mám lopatu. Pomozte mi. Dejte ho tam pod naše okna. Aby ho mohla máma navštěvovat, i když ti zlí lidé střílejí. Je taky nemocná. Nemohla by nám pomoct.“
> Pomozme mu… – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1275].
> Je nám líto, ale na tohle nemáme čas – viz [to=1478].", "1275": "1275
Pokoušeli jsme se kopat tiše a neprobudit jeho matku. Zabalili jsme tělíčko do pytle a opatrně ho uložili do hrobu. Když jsme odcházeli, jeho bratr pořád ještě seděl na čerstvě rozryté zemi vedle kamene, kterým jsme hrob označili, a brečel. Pak si osušil tváře a vrátil se dovnitř.
> [to=BTG].", "1478": "1478
Nechali jsme toho chlapce sedět vedle mrtvého tělíčka jeho bratra. Civěl na trosky na podlaze, jako by už neměl nikdy vstát.
> [to=BTG].", "417": "417
Někdo potichu zapískal a pak se znovu rozhostilo ticho. Pozorně nasloucháme. Zvuk píšťalky zazněl ještě několikrát.
> Nevěnujeme tomu pozornost – viz [to=1612].
> Pojďme zjistit, kdo to píská a odkud to přichází – viz [to=1868].", "1612": "1612
Byli jsme nervózní z toho, že tu někdo je a my nevíme, o koho jde. Nakonec nás přemáhá paranoia – v těchhle časech celkem oprávněná – a opouštíme budovu, abychom zjistili, odkud ten zvuk přichází… nebo alespoň, kdo za ním stojí.
Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "1868": "1868
Mezi domy je ukrytý malý dvorek s lavičkami, stromy a pozůstatky malé fontány. Je kompletně obklopený domy, takže je vidět jen z oken budovy, ve které právě jsme.
Spatřili jsme toho muže hned, jak jsme přistoupili k zčásti zabedněnému oknu. Stál pod stromem a pískal. Jednou, pak podruhé a pak znovu.
Konečně dostal odpověď – někdo párkrát zapískal nazpátek. Za minutu se objevila dívka. Když jeden druhého spatřili, padli si do náruče. Seděli pak na malé lavičce v tom nejskrytějším rohu dvora a objímali se a povídali si. Nechtěli jsme je špehovat, vrátili jsme se tedy ke své práci.
Za pár minut jsme zaslechli dva výstřely. Skočili jsme k oknům.
Pořád seděli na té lavičce a objímali se. Hlavy jim teď ale bezvládně visí z ramenou.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "328": "328
Ze tmy se na nás vypotácí mladá žena v roztrhaných šatech. Je sotva při vědomí. Zakopne. Podepřeme ji, tiše si drmolí nějaké nesmysly:
„Všechno poškrábané. Koberec byl tak poškrábaný. Tak moc.“
Pevně ji chytneme. Je v hlubokém šoku a mohla by si ublížit. Zeptáme se jí, co se stalo – ublížil jí někdo? Zakryjeme ji a dáme jí napít vody. Pomalu začíná mluvit v souvislejších větách.
Říká, že žije se svým synem nedaleko odtud. Byli sami, schovávali se ve svém bytě. Když došlo jídlo, začala chodit na průzkumy dál a dál od domu.
Jednou se nevrátila, zatkli ji a odvezli do tábora za městem. Snažila stráže přemluvit, prosit, dokonce uplatit, ale nikdo jí nepomohl. Po týdnu se jí podařilo utéci.
Když se do svého bytu vrátila, byly dveře otevřené a místnosti prázdné. Podlaha pode dveřmi i samotné dveře byly celé poškrábané a potřísněné krví. Jako by se nějaké malé, smyslů zbavené zvíře snažilo z hladu a bolesti dostat za každou cenu ven…
Necháváme ji jít, nevíme co říct ani jak jí pomoci.
Na prázdný žeton napište „Sen = 1682“ a položte ho na kartu jedné z přítomných postav.
> Až bude tato postava spát, vyhodnoťte 1682.
> [to=BTG].", "1682": "1682
(Pro připomenutí viz [to=328].)
Podrápané zakrvácené dveře – jsou otevřené. Prázdný byt. Postel je ustlaná, připravená pro malé dítě. Venku město v troskách, vyhladovělí lidé potulující se ulicemi. Po dítěti ale ani stopa. Jednoduše přestalo existovat.
Postava se probudí zbrocená ledovým potem. Noční můra mu brání znovu usnout.
Tato postava je unavená (únava na úrovni 3)..
Hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-5, žeton „Sen“ z karty postavy neodstraňujte.
Padne-li 6-10, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "988": "988
Lidé dokáží pod tlakem bídy věci využít těmi nejbláznivějšími způsoby. Známe to z vlastní zkušenosti, ale i my jsme byli zaskočení při pohledu na malého štíhlého mužíčka táhnoucího za sebou kyslíkovou bombu. Mířil přímo k nám.
Chlapík se na nás podívá a otáže se: „Jste dobří v potápění?“
Nejsme schopní odpovědět, ale on se dá do vysvětlování svého plánu. Dvě noci nazpět byl svědkem toho, jak armáda v jedné z řek křižujících městem potopila pašeráckou loď. Jeho plán je potopit se na tom místě a zkusit najít lup, který převáželi. Už sehnal kyslíkovou bombu a regulátor tlaku, ale pořád mu chybí potápěč, který by to dokázal provést.
Když o tom tak přemýšlíme, plavání nám vždycky šlo.
> Můžeme pomoci, výměnou za solidní část lupu – vyberte jednu z přítomných postav, vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=331].
> Koupání v ledové vodě? S odstřelovači všude kolem? Hledajíc poklad, který možná ani neexistuje? To asi ne, kamaráde! Ne, díky. – [to=BTG].", "331": "331
Konečně jsem u břehu. Je tu zvláštní klid. Řady temných oken ve zříceninách budov a holé větve stromů na druhém břehu budí nedůvěru. Není tam někdo? Nemají mě už na mušce?
Průvodce je také nervózní. Chvatně mi přivázal nádrž na záda, dal mi několik rad, jak používat regulátor, dal mi do ruky baterku a pak ukázal na jedno místo v řece.
Když vstupuji do studené, temné, kalné vody, pokouším se nemyslet na to, kolik mrtvol tu v posledních měsících skončilo.
> Viz [to=1263].", "1263": "1263
Baterku zapnu až ve chvíli, kdy se přiblížím dnu. Nechci k sobě přilákat žádnou pozornost. Viditelnost je tak špatná, že si boku lodi všimnu, až když je na dosah mé ruky. Můj průvodce nelhal. Je to malá rybářská loď s masivním otvorem v boku. Protáhnu se tou zející dírou dovnitř plavidla… a najednou zjišťuji, že se všude kolem mně vznášejí mrtvé tváře a bledé paže.
Pašeráci převáželi civilisty! Do ramene mi narazí batole zabalené v pokrývce. Tohle je příliš. Pokouším se vyplavat z vraku, ale jedna z přívodových hadic se zachytí o nějaký ostrý předmět, který ji prořízne.
> Viz [to=1699].", "1699": "1699
Hadice je rozervaná a do plic se mi nahrne voda. Kašlu a začínám se dusit. Ve snaze prodrat se dírou v boku lodi zpět na hladinu si o nějaký ostrý kus kovu rozříznu nohu. Jako zázrakem se mi nakonec daří doplavat k hladině.
Průvodce je naštvaný, že jsem ve vodě nechal nádrž s kyslíkem. Říká, že jsem mu přinesl smůlu. Něco si pro sebe bručí a odchází pryč.
Postava, která se potápěla, utrží 1 zranění.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "169": "169
Narazíme ve tmě jeden do druhého. Kdybychom v měsíčním světle nezahlédli drobný obrys dětské postavy, zbraň, kterou jsme impulzivně tasili, by automaticky vystřelila.
Díváme se na vystrašenou rodinku: muž, žena a malý kluk. Když nás uvidí, nejistě se zastaví. Všichni členové rodiny jsou obtěžkáni velkými batohy.
„Kdo se to tu ksakru potuluje městem s celým svým majetkem?“ zeptáme se a snažíme se uklidnit.
„Jdeme k tunelu pod továrnou. Chceme se skrz něj dostat ven z města. Prosím, nechte nás jít, musíme se odtud dostat. Náš syn je nemocný a pokud tady zůstane, čeká ho jistá smrt.“
> Samozřejmě, ale něco nám tu nechte. Už tak toho táhnete příliš
– (pokud mají přítomné postavy souhrnnou zdatnost vyšší než 2) – viz [to=1571].
> Bezpečnou cestu!– rozloučíme se a myslíme jen na to, jak malá je šance, že se z města dostanou a že venku přežijí.
[to=BTG].", "1571": "1571
Otec se podívá na svou ženu a dítě, pak tiše řekne: „Rozumím…“
Otevře jeden z vaků a vytáhne z něj cosi zabaleného v látce. Uvnitř balíčku je něco, co připomíná chléb. Tázavě se na nás podívá. Kývneme.
Vydávají se opět na cestu a za chvíli už je spolkne temnota.
Pokud se jim podaří dojít až k jedinému východu z obleženého města – tunel pod továrnou – nebudou jídlo potřebovat. Nejspíš nepřežijí, takže… nám pomůže víc.
Na hromádku nálezů přidejte 2 syrová jídla.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "441": "441
Narazili jsme na dva podezřelé chlapíky, kteří se mezi sutinami pokouší ukrýt nějakou bednu. Vypadají jako profesionální zloději. Jsou celí upocení a nervózní, nejspíš proto, že zaslechli blížící se hlídku.
Máme jen zlomek vteřiny na to, abychom se rozhodli!
> Padáme odsud. Když nevíte, co se děje, nejchytřejší volbou je zmizet – [to=BTG].
> Pomůžeme jim! Jestli nás oni nebo ta hlídka nezabijí, bude to možná stát za to – viz [to=1176].", "1176": "1176
Rychle těm podezřelým chlápkům pomůžeme a pak všichni zmizíme.
Po patnácti minutách, kdy se krčíme v úkrytu a vedeme šeptem rozhovor, si začínáme věřit… tak trochu.
Když se dostaneme na bezpečnější místo, dozvídáme se, že jeden z chlapíků je armádní lékař. Má přístup k různým lékům a obvazům z vojenských zásob. Jednou za čas trochu lékařského materiálu ukradne a ukryje je na připraveném místě. Jeho kamarádka, která pracuje v civilní nemocnici, si je tam pak přijde vyzvednout. Lékařka se stará o lidi zraněné při potyčkách a bombardování, ale nemá dost léků a obvazů, protože jim je armáda a povstalci často zkonfiskují.
Doktor nám poděkuje a pak se svým pomocníkem zmizí. Napadne nás strašná myšlenka. Co kdybychom se vrátili a vykopali tu bednu dřív, než si ji přijdou vyzvednout?
> Ne, tak hluboko jsme zatím neklesli – [to=BTG].
> Válka nebere žádné ohledy a léky jsou k nezaplacení. Vracíme se, abychom bednu s lékařskými zásobami vykopali – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1493].", "1493": "1493
Víme přesně, kde kopat. Ještě před chvílí jsme to místo zahrnovali troskami a sutí.
Za pár okamžiků už je bedna vykopaná.
Na hromádku nálezů přidejte 2 léky a 2 obvazy.
Se skutečností, že jsme ukradli léky lidem, kteří je potřebují, se žije těžko. Nejsme o nic lepší, než vojáci a rebelové…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].



", "272": "272
„Mám vám vyložit váš osud, nebo snad potřebujete vyléčit? Moji milí, Vetka umí udělat obojí.“
Nejdříve zaslechneme skřehotání staré ženy a pak ucítíme smrad kanálu, ze kterého se nám udělá špatně. Máme pocit, že jsme se ocitli v přítomnosti mumie. Obyvatelka kanálů, ochránce vystrašených, nenapravitelně bláznivá žena – najednou se to, co jsme se o Vetce dozvěděli nezdá ani v nejmenším přehnané.
Do šedých zacuchaných vlasech se jí zamotaly uschlé řasy. Vrásky kolem tmavých očí vypadají jako krátery po dopadu bomby. Na krku se jí houpe snad tucet svatých přívěsků, amuletů a náhrdelníků vyrobených z nábojnic. Natáhne k nám široce roztažené paže, jako kazatel při bohoslužbě. Bezzubým úsměvem nás povzbuzuje, abychom přišli blíž.
> Poprosíme ji o léky a obvazy. Možná nám pomůže – viz [to=1594].
> Necháme si vyložit osud. Proč ne? – vyberte jednu z postav, rozhodněte se, jestli věří věštbám nebo ne a viz [to=1184].
> Téhle ženě je lepší se vyhnout. Co nejrychleji odcházíme – [to=BTG].
", "1594": "1594
Vetka nikdy neopouští potřebné, i když jim nedokáže vždy pomoci. Tentokrát máme ale štěstí. Něco si pro sebe zamumlá a zpod vrstev oblečení vytáhne bylinkami provoněnou stužku.
„Tohle by vám mělo pomoci, zlatíčka. Který z vás potřebuje pomoc?” zeptá se a jde blíž i se svým nepříjemným zápachem.
> Riskneme to – z přítomných postav vyberte libovolné nemocné/zraněné postavy, které si troufnou požádat Vetku o pomoc. Za každou postavu, které pomůže: vraťte 1 kartu průzkumu a odhoďte žetony s celkovou tržní hodnotou 2 nebo více. Pak viz [to=1796].
> Rozmysleli jsme si to, ale díky za nabídku – [to=BTG].", "1184": "1184
Zdráhavě natáhneme ruce, aby je mohla žena prozkoumat. Vetka přejede prstem po čáře života, srdce a Venušině linii. Na té chvíli zaváhá a hlasitě si povzdechne. Svěří se nám, že poprvé za celou svou kariéru vidí budoucnost tak jasně v tak nejistých okolnostech.
„Přežijete. Budete žít ještě dlouho. Budete mít rodinu a poznáte ve svém životě mnoho radosti.“
Pokud jste se před tím rozhodli, že vaše postava věří věštbám, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> Můžeme využít její lékařské pomoci, pokud jsme tak již neučinili – viz [to=1594].
> Nebo jí můžeme poděkovat a jít svou cestou – [to=BTG].", "1796": "1796
Něčím nás pomaže, stiskne nám ruce, použije akupunkturní jehličky a přiměje nás vypít nějakou odporně páchnoucí tekutinu. Uf!
Za každou postavu, která se podrobí léčbě hoďte černou kostkou.
Padne-li 1, zvyšte dané postavě úroveň zranění či nemoci o 1.
Padne-li 2-7, po chvíli si uvědomíme,, že její léčba vůbec nezabrala.
Padne-li 8–10, snižte dané postavě úroveň zranění či nemoci o 1.
Účinky (nebo jejich absence) její léčby se projeví až po určité době, takže je těžké děkovat Vetce při našem setkání.
> Ještě stále se můžeme rozhodnout, jestli chceme, aby někomu vyložila osud, pokud se tak již nestalo – vyberte jednu z postav, rozhodněte se, jestli věří věštbám, nebo ne, a viz [to=1184].
> Nebo jí poděkujeme a půjdeme svou cestou – [to=BTG].
", "796": "796
„Kdo je tam?“ zaslechneme ze tmy. Ztuhneme leknutím. Po chvilce slyšíme, jak se k nám kdosi blíží.
Před námi se objeví chlapík hubený jak tříska. Nedělá si žádné starosti s tím, že jeho zdobený ruksak nadělá takový hluk. Na jeho bocích jsou zavěšené boty nejrůznějších stylů a velikostí – od dětských botiček až po těžké vojenské. K tlustému opasku, držícímu jeho plátěné kalhoty, má přivázané ševcovské nářadí.
„Nebyl by zájem o pohodlné botky?“ zeptá se nejistě.
> Prohlédneme si, co nabízí – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1891].
> Ne, díky. Žádné boty nepotřebujeme – [to=BTG].
", "1891": "1891
Švec se nás zeptá na velikost chodidla a pak ze svého vaku odváže několik párů bot. Na některých se už viditelně podepsala válka, ale některé jsou jako nové. S potěšením si vyzkoušíme tenisky, kožené taktické boty a lesklé pohorky do boje. Když nám sdělí ceny, naše nadšení opadne. Začínáme si případnou koupi rozmýšlet.
> Vezmeme si je tak jako tak – vyberte z přítomných postav ty, kterým boty koupíte a za každou z nich odložte z hromádky nálezů žetony s tržní hodnotou alespoň 3. Poté viz [to=1346].
> Zaplatíme vám méně, ale boty se budou hodit – ševcovo nadšení pod našimi chladnými pohledy opadne. Viz [to=1554].
> Díky, žádné boty nepotřebujeme – [to=BTG].", "1346": "1346
Každé postavě, která si koupila nové boty, snižte úroveň zoufalství o 1.
Za každou z těchto postav nadepište 1 prázdný žeton textem „Boty, 1346“ a umístěte ho na kartu dané postavy. Od této chvíle, kdykoli bude daná postava prchat z boje, snižte každé běžící postavě se žetonem „Boty“ počet utržených zranění z nepřátelského útoku ze zálohy o 1.
Za chvíli už se švec zase vydal mezi trosky města hledat nové zákazníky.", "1554": "1554
Vezmeme si boty, které jsme si vybrali.
Můžete ševci zaplatit, pokud chcete – z hromádky nálezů odhoďte libovolný počet žetonů.
Za každou z postav, které si vzaly nové boty, nadepište 1 prázdný žeton textem „Boty, 1346“ a umístěte ho na kartu dané postavy. Od této chvíle, kdykoli bude daná postava prchat z boje, snižte každé běžící postavě se žetonem „Boty“ počet utržených zranění z nepřátelského útoku ze zálohy o 1.
Za chvíli už se švec zase vydal mezi trosky města hledat nové zákazníky.
> [to=BTG].", "181": "181
Náhlé zablesknutí nás dočasně oslepí. V ruinách kancelářské budovy na druhé straně ulice se kvapně schová jakási postava. Zmizela dříve, než jsme si mohli všimnout něčeho konkrétního. Zdá se, že je ten člověk zkušený a chápese příležitosti tak, aby se nikdy nevystavil nebezpečí.
Cvak!
Za zábradlím vykoukne objektiv fotoaparátu. Od čočky se naším směrem odrazí paprsky měsíčního světla. Opatrně vykoukne ze svého krytu. Cvak! Ve své šedé košili a rovných vínových kalhotách vypadá jen jako další oběť války. Jediné, co ho odlišuje, je ten fotoaparát visící na krku. Cvak! Tři snímky a dost.
Postavy ozbrojenců na střeše sousedního domu by pro něj i pro nás mohly znamenat problémy. Stáhneme se z dohledu. Rychle pouštíme noční setkání z hlavy a ukrýváme se hluboko ve stínech.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
Do sekce EPILOG v ukládací tabulce zapište „1269“.
> [to=BTG].", "1269": "1269
Jme na vernisáži výstavy připomínající oběti konfliktu. Organizátoři se hodně snažili o co největší autenticitu. Chtěli válku ukázat takovou, jaká je, a vyhnout se tomu, aby výstava působila jen jako zábava pro masy. Na šedých zdech místnosti visí černobílé fotografie ukazující různé lidi v tomto vražedném konfliktu. Popravčí a jejich oběti. V místnosti panuje hrobové ticho.
Zastavíme se před jednou z fotografií. Tmavá ulice a sotva viditelné postavy znovu oživí starou vzpomínku.
Kdo ví, možná jsme to my. Chvilku o tom přemýšlíme, když v tom někdo na svém rameni ucítí čísi ruku. Otočíme se. Už na tom nezáleží.
> [to=BTG].
", "295": "295
V temnotě se ozve důrazné „Ššššš!“
Na improvizovaném pódiu stojí skupinka lidí ve zvláštním oblečení. Mají na sobě barevné šaty a vlasy upravené do účesů, o kterých byste řekli, že v už dost dlouho nejsou v módě… a v rukou drží hudební nástroje.
Z ničeho nic začnou hrát a zpívat, jako by někdo vydal příkaz. Místnost zaplní veselá hudba. Tu melodii poznáváme. A pak poznáme i ty lidi!
Před válkou bývali slavní. Lístky na jejich představení se ve městě obvykle vyprodaly už první den…
> Budeme chvíli poslouchat – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1676].
> Otlučené nástroje a bolavé krky jsou už jen karikaturou. Jsme z toho dost smutní. Odcházíme – [to=BTG].", "1676": "1676
Naše tělo hudbu doslova nasává. Vzpomínáme na náš starý svět a v břiše se nám tvoří těžká olověná koule pocitů – smutek, touha, naděje. Hlavně smutek z toho, že byl náš svět během několika dní skoro zničen. A všechno kvůli důvodům, které se nám teď zdají absurdní, banální a bezvýznamné. Nezbylo nic než smrt, trosky, zoufalství, utrpení, hlad a blednoucí vzpomínky…
> [to=BTG].", "786": "786
Do místnosti vstoupí několik mužů. Změříme si je pohledem. Očividně jsou tu na výpravě za zásobami, stejně jako my.
V přátelském gestu nám nabídnou cigaretu. Náhodné setkání se po chvíli změní v rozhovor. Vyptávají se nás, odkud jsme, a nás zase zajímá tahle čtvrť a to, jestli nemáme společné přátele… všechno působí skoro normálně… a pak začne střelba. Ne u nás, ale o kousek dál. Slyšíme odpověď z kulometů. A tak… se všechno vrací do starých kolejí. Oni utečou, my utečeme, každá skupina jiným směrem.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav s návykem na cigarety (viz povahu na kartách postav) o 1.
> [to=BTG].", "891": "891
Zpoza dveří zaslechneme jasný hlas: „Nejsme nebezpeční!“ Byl to starší, ale energický muž, který vzápětí vstoupí do místnosti.
„Vítejte! Nemáte se čeho bát! Dříve jsem žil tady poblíž a teď to tu procházím, jestli nenajdu něco k jídlu, tak jako vy. Je tu hodně místností, do kterých se nedokážu dostat. Vy ale možná ano, ukážu vám je. Jako tady, vyjděte z téhle místnosti a jděte…“
Proč ne. Rozloučili jsme se a šli dál. Měli bychom prověřit ty místnosti, o kterých nám pověděl.
Do balíčku neznáma přidejte 6 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "172": "172
Jako první se v místnosti objevil zavalitý muž, na kterém bylo ale znát, že v poslední době moc dobře nejedl. Pak vešel nějaký zkroušený malý chlapík s děckem visícím na jeho rukávu. Pak přišli ještě dva další muži a za nimi dívka, která v ruce neohrabaně svírala nůž. Nakonec vstoupila starší žena.
V okolí se toulá mnoho skupinek, jako tahle. Nejspíš se potkali náhodou, polovina určitě ani neví, jak se ostatní jmenují. Lidé jsou ale především společenští tvorové a vyhovuje jim držet pospolu. Zvlášť v časech, jako jsou tyhle.
Někteří vypadají, že jsou dobře živení. Několik lidí má na sobě šaty, ze kterých se dá poznat, čím před válkou byli.
Možná by se k nám někteří z nich chtěli připojit? Můžeme využít téhle příležitosti, a potichu jim sdělit, že s námi budou mít větší šance…
Můžete prohledat balíček postav a vybrat si z něj jednu, která se připojí ke skupině (pokud je aktuálně ve hře méně než 4 postavy). Položte kartu nové postavy vedle karet ostatních postav. Nová postava má úroveň hladu a zoufalství 1.
> [to=BTG].", "591": "591
„Šššš! Potichu! Nejsme tu sami…“ řekne hlas ve tmě.
V tmavém rohu místnosti se o zeď opírá hubený muž. S pomocí nože se snaží v kusu dřeva vyvrtat díru.
„Děláte moc hluku.“
Chvilku si povídáme. Je tady z okolí. Tohle je jeho místečko. Rozvláčně nám vypráví o téhle budově a té další a pak o samotné ulici…
Poté ho necháme na pokoji a odejdeme. Zas o něco chytřejší, jak doufáme.
Prohlédněte si líc svrchní karty z balíčku obyvatel.
> [to=BTG].", "345": "345
Dokud z poza rozbitého rohu nevykročila žena v otrhané černé bundě, neměli jsme ani tušení, že tu nejsme sami.
„Děláte nemožný hluk. Poslouchala jsem vás od té chvíle, co jste sem přišli. Hele, nemám čas na tlachání. Žiju poblíž a mám tři děti, který musím nakrmit. Řeknu vám, kde zrovna jste a kde je dobrý hledat. Bude vás to ale něco stát. Co u sebe máte?“
> „Šlo by tohle?” – odhoďte žetony s celkovou tržní hodnotou alespoň 3 a viz [to=1141].
> „My si poradíme, díky,“ – [to=BTG].", "1141": "1141
Otočte všechny karty v balíčku neznáma. Můžete si je libovolně prohlížet a až do konce tohoto prohledávání je vyhodnocovat v libovolném pořadí.
> [to=BTG].", "505": "505
Kdybychom při hledání cesty dovnitř nadělali méně hluku, zaslechli bychom ty blížící se kroky dříve. Do místnosti vejde vysoký, urostlý muž. Před válkou musel být ještě větší. Teď připomíná utrápeného, vyhladovělého medvěda…
„Taky hledáte něco k jídlu? Už jste něco objevili? Mám takovej hlad… Dejte mi prosím trochu jídla…“ prosebný tón toho muže zní ve spojení s jeho hlubokým hlasem trochu zvláštně.
Máme štěstí, že se ten chlapík nerozhodl prostě si vzít to, co potřeboval!
> Podělíme se s ním o to, co máme. Možná by nám mohl na oplátku pomoci nastěhovat do úkrytu nějaké věci – z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1448].
> „To je smůla, zatím jsme nic nenašli,“ – [to=BTG].", "1448": "1448
Přihlížíme, jak ten obr hltá darované jídlo. Jeho druh to má v dnešní době těžké. Ti, co byli před válkou zvyklí jíst méně, nemají pocit, že by až tolik strádali. Každý samozřejmě potřebuje jíst, někteří ale očividně potřebují daleko více jídla než jiní.
„Menuju se Jožo,“ řekne chlapík stroze.
Jožo se zeptal, jestli nám nějak může pomoci. S naší žádostí souhlasil bez zaváhání. Může se nám tím alespoň odvděčit.
Při návratu z tohoto prohledáváníkrátkodobě zvyšte souhrnnou nosnost vaší skupiny o 8.
> [to=BTG].", "871": "871
Nejprve jsme v tmavém otvoru dveří uviděli hlaveň samopalu a pak do místnosti vstoupila skupina lidí. Starší žena měla na sobě teplý svetr s našitými kapitánskými nárameníky. Několik dalších lidí mělo také zbraně. Nosit nárameníky bez uniformy vypadá zvláštně. Ale tak prostě vypadají vojáci, které dneska potkáte. Nikdo nestíhá vyrábět nové uniformy, záplatovat staré, nebo dokonce vyprat krev…
Letmo se na nás podívají. Jedna z dvojice žen nám naznačí, abychom pokračovali v cestě. Zajímalo by mě, jestli si vůbec pamatují, kvůli čemu tu vlastně jsou… Pamatuje si někdo, o čem tahle válka je?
> [to=BTG].", "50": "50
Někde za našimi zády se ozve tlumené šustnutí. Je to myš?
Místo hlodavce stojí mezi stíny stará žena. Je stejně šedivá, jako zaprášená, zchátralá budova, ve které žije.
„Neviděli jste mého Edvina a Ednu? Neviděli jste mé děti? Prosím vás, řekněte mi, kde jsou jejich těla!“
Tahle žena tu žije úplně sama.
> Mohli bychom ji okrást – viz [to=1873].
> Slíbíme jí, že pokud někdy její děti potkáme, nebo zahlédneme, vrátíme se a povíme jí to – viz [to=1029].
> Odejdeme pryč, aniž bychom řekli jediné slovo – [to=BTG].", "1873": "1873
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> Našli jsme také dopis, který si můžeme přečíst – viz [to=136].
", "1029": "1029
Stará žena nám ukáže fotografie dvou usmívajících se mladých lidí: Edvina a Edny. Nad krásou dívky se tají dech. Její bratr je vysoký a pohledný muž s tmavými vlasy. Jako by si z oka vypadli. On má na sobě tričko s nápisem „New York“, ona žlutý háčkovaný svetr.
Na prázdný žeton napište „Výsledek 7–10 = [to=390]“ a umístěte ho na hromádku nálezů.
Na konci každého prohledávání hoďte černou kostkou.
> Padne-li 7-10, odhoďte tento žeton a viz [to=390].
> Mezitím [to=BTG].", "136": "136
„Mejro, je mi tak líto, že nemůžeme nijak pomoci. Jevan byl na policejní stanici a zkoušel se za Ednu přimluvit, ale pro Edvina už bylo příliš pozdě… Ednu mají zítra spolu s ostatními ženami převézt do tábora. Bude tam v bezpečí. Jevan jí dal ten žlutý svetr od tebe. Tvá…“
> [to=BTG].", "390": "390
Mineme nějaké lidské ostatky. Někdo, nebo něco je surově roztrhalo na kusy. Jediné, čeho si všimneme, je potrhaný kousek žlutého háčkovaného svetru.
Pamatuje si ještě někdo z nás na Mejru a její ztracené děti?
(Pokud ne, osvěžte si paměť – viz [to=1029]).
Hned naproti tomuto místu je masový hrob. Páchne to tam smrtí a rozkladem.
Kdybychom měli lopatu, mohli bychom ostatky Edny pochovat.
Mohli bychom to také udělat holýma rukama… Pokud ano, vraťte 2 karty průzkumu.
> Při zpáteční cestě můžeme navštívit tu starou ženu a sdělit jí tu smutnou zprávu – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=416].
> Nebo můžeme na všechno zapomenout – [to=BTG].", "416": "416
Žena se nadechuje z posledních sil. Vložíme jí do ruky ten kousek žlutého svetru. Pevně ho tiskne. Její oči se zavřou a po tváři jí skane osamocená slza.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "341": "341
Se srdcem v krku se jdeme podívat, kdo má na svědomí ten hluk.
Díkybohu je to jen nějaký kluk, co se schovává ve skříni. Něco si pro sebe mumlá. Musel tam být celé dny, všechno uvnitř smrdí výkaly.
Chvilku nám trvá, než si všimneme, že ten kluk cosi počítá, jako by si s někým hrál na schovávanou. Někdo mu musel říci, ať se schová, a nikdy se nevrátil… Dotyčný mohl utéct, zemřít, nebo jednoduše zvolit snadnější cestu.
V místnosti je trochu jídla a také nějaké léky. Na obalu je vytištěné jméno toho kluka: Vuko. Sám tu přežije jen několik dní.
> Vezmeme ho k sobě, spolu s jeho zásobami – na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu, 1 léky a 1 bylinné léky. Pak viz [to=737].
> Necháme ho tu – [to=BTG].
> Vezmeme si jeho zásoby, ale kluka tu necháme – viz [to=1537].", "1537": "1537
Chlapec bez jediného slova a aniž by chápal to, co děláme, přihlíží tomu, jak si bereme jeho věci. Když odcházíme, stále ještě nás zvědavě pozoruje a pak se znovu ukryje ve skříni.
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu, 1 léky a 1 bylinné léky.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "737": "737
Na prázdný žeton napište „Vuko, 737“ a umístěte ho na hromádku nálezů. Vuko se s postavami vrátí do úkrytu – umístěte pak jeho žeton na libovolné pole úkrytu.
Od této chvíle bude tento žeton reprezentovat Vuka, kterého jsme zachránili.
VUKO:
Vuko musí jíst (stejně jako ostatní postavy) – kdykoli dítě nenakrmíte, hoďte černou kostkou. Padne-li 1–3, Vuko uteče kamsi do trosek města (odstraňte jeho žeton ze hry). Poté hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Naděje – dokud je Vuko v úkrytu, můžete jednou za den snížit úroveň zoufalství jedné vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].", "65": "65
Batohy nacpané úlovkem si schováme poblíž vchodu do domu a pustíme se do prohledávání horních pater budovy. Za chvíli uslyšíme z přízemí nějaké zvuky. Tak opatrně, jak to jen jde, seběhneme ze schodů. Ještě zahlédneme, jak postava vchodem mizí v temnotě.
Naše batohy jsou pryč!
Vyběhneme za zloději.
> Pokud je zdatnost některé z přítomných postav vyšší než 1 – viz [to=1267].
> Pokud žádná z přítomných postav nemá zdatnost vyšší než 1 – viz [to=1702].", "1267": "1267
Dva muži uhánějí přes dvorky a přeskakují ploty mezi sousedícími pozemky.
Jeden z nich s tím má ale potíže, takže nám stačí jen několik minut na to, abychom ho dohnali. Srazíme ho na zem a chystáme se uštědřit mu lekci. Najednou si uvědomíme, že tenhle vystrašený starší muž býval naším učitelem a ředitelem školy. Teď je vyhladovělý a oblečený do žebráckých hadrů.
Vyberte jednu z postav jako bývalého žáka toho muže.
„Pane Efendiči! Co to děláte?“
Muž je otřesený, ale vstane. Zírá na osobu, která odhalila jeho předválečnou totožnost, ale na jméno svého bývalého studenta si nevzpomíná.
„Já a můj syn se protloukáme, jako to jde,“ říká a mávne rukou ke svému společníkovi. Jeho syn se k nám obezřetně přiblíží, ale stále si udržuje bezpečný odstup.
„Trpíme hlady. Nechte nás jít, snažně vás prosím,“ žádá.
> Je nám toho starého muže líto. Vezmeme si své batohy a necháme je jít – viz [to=1371].
> Můžeme se s nimi i podělit o trochu jídla – z hromádky nálezů odhoďte 1 konzervu/syrové jídlo/zeleninu a viz [to=1834].
> Pana Efendiče jsem neměl moc rád a on mě také ne. Teď mám příležitost mu to oplatit – viz [to=1531].", "1371": "1371
Ztratí se v temnotě. Syn při odchodu svému otci pomáhá – ten starý učitel neměl ani sílu zvednout hlavu, aby se nám podíval do očí.
Hlad má moc nad každým z nás, a oni nebyli žádnou výjimkou.
> [to=BTG].", "1834": "1834
Když mu do batohu dáme nějaké jídlo, pan Efendič na nás jen udiveně zírá. Poděkuje nám, ukloní se a pak pomalou chůzí se svým synem odchází směrem ke svému úkrytu. Batoh s jídlem tisknou pevně k tělu, jako by to nesli nějaký poklad.
Doufáme, že naše gesto ocení, vzhledem k tomu, že to byl ten nejmstivější a nejopovrhovanější učitel na naší škole.
> [to=BTG].", "1531": "1531
Vytlouci duši ze svého bývalého ředitele a učitele, člověka, který si na žácích pokaždé vyléval své vlastní problémy a frustraci, bylo opravdu slastné.
Jeho syn žadonil, abych s bitím jeho otce přestal, to mě ale rozdráždilo o to víc.
Když toho bylo dost, nechali jsme je odejít.
Syn toho starého muže podpírá ramenem a vede ho směrem k jejich domovu. Oči mu planou hněvem, když se na nás dívá. My jsme s tím ale nezačali.
Do sekce EPILOG v ukládací tabulce zapište jméno prve vybrané postavy a „1438“. Scénu 1438 na konci kampaně vyhodnoťte pouze v případě, že prve vybraná postava přežije..
> [to=BTG].
", "1702": "1702
Dva muži běží skrze dvorky a přeskakují ploty mezi pozemky. I přes to, že je notnou dobu pronásledujeme, nedaří se nám je doběhnout. Zatracení zloději!
Odhoďte z hromádky nálezů všechny žetony až na 2 dle vašeho výběru.
> [to=BTG].", "1438": "1438
Od doby, kdy to všechno skončilo, už uběhlo několik měsíců.
Sleduji televizi a přemýšlím o zločinech, které byly spáchány jen proto, že to lidem mohlo projít.
Pomsta za urážky v minulosti, dluhy, vybíjení si osobní frustrace, selhání ve vlastním životě, vybíjení si zlosti na těch, kteří se nám nelíbili, na těch, kteří si před válkou žili lépe než my… Odpor, závistivost, nenávist, znechucení, nepochopení, pocity křivdy… Tak málo nás dělí od utápění se v dávných křivdách.
A pak si vzpomenu na toho starého učitele, pana Efendiče, své pěsti a svou nenávist…
Zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 1.
> [to=BTG].", "350": "350
Kus harampádí, o který jsme zakopli, se převrátil a spadl na zem. Rachocení se rozlehne místností a v jejím rohu se znenadání pohne hromada hadrů. Zaslechneme zakašlání a za pár vteřin už před námi stojí mladý, hladce oholený, dobře oblečený muž. Spíše se pohupuje zepředu dozadu, než že by stál. Rozhlédne se, zavadí pohledem o prázdné lahve na stole a energicky v našem jazyce zakleje.
„Mluvíte anglicky?“ jsou jeho první slova. Zjišťujeme, že je dopisovatelem jedněch zahraničních novin. Přišel sem, aby se setkal s lidmi, kteří mu mohli dohodnout setkání s člověkem, se kterým chtěl udělat rozhovor.
Ze slušnosti vzal na setkání nějaké pití.
„Opili mě, vzali všechno, co jsem měl a pak mě tu nechali. Pomozte mi prosím dostat se do mého hotelu. Nevím, kde jsem.“
> Dobrá, pojď s námi – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1300].
> To je moc daleko. Ukážeme mu cestu a vrátíme se ke svým záležitostem – [to=BTG].", "1300": "1300
Je to dlouhá a nebezpečná cesta, ale ten reportér má štěstí, že potkal tak dobré průvodce. Zpátky v hotelu jsme za dvě hodiny. Potuluje se tu několik místních, se kterými si můžeme popovídat.
„Počkejte tu, přinesu vám něco na znamení mé vděčnosti,“ řekne a pak zmizí v chodbě.
Vraťte 1 kartu průzkumu a hoďte černou kostkou:
Padne-li 1-6, čekáme, ale pak nám pozvolna dochází, že se náš novinářský „přítel“ dolů už nejspíš nevrátí. „Odkud znal poznávací znamení?“ podiví se někdo nahlas. „Řekl mi, že se je naučil od těch chlápků, kteří ho včera večer opili,“ odpoví někdo.
Můžete vrátit ještě 1 kartu průzkumu a ihned znovu hodit černou kostkou.
> Padne-li 7–10, viz [to=1756].
> Nebo [to=BTG]..
", "1756": "1756
Novinář se konečně vrací do haly a v rukou nese malou, zapečetěnou krabici.
„Zachránili jste mi život. Nikdy bych se odtamtud nedokázal sám vrátit. Hodně štěstí!“ řekne a odejde zpět do nitra budovy.
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu, 1 kávu a 3 cigarety.
> [to=BTG].", "445": "445
„Chyťte toho zlodějíčka!”
Nejdříve zaslechneme ten výkřik a pak se odnikud objeví malý chlapec ve špinavých, roztrhaných šatech.
Zakopne před námi a upadne na obličej. Při tom se mu vysype obsah jeho batohu – převážně jídlo a nejrůznější harampádí.
„Zloděj!“ blíží se výkřiky.
Vystrašené oči toho kluka žadoní o slitování. Pod nehty pravé ruky má krev…
> Pomůžeme mu ukrýt se před tím, kdo ho pronásleduje - hoďte černou kostkou. Padne-li 1–5, viz [to=1150].
> Padne-li 6–10, viz [to=1825].
> Nebudeme riskovat. Z těch naštvaných hlasů jde strach! – Počkáme, nehodláme se plést do záležitostí jiných lidí – viz [to=1374].
> Chopíme se ho a předáme ho jeho pronásledovatelům – viz [to=1631].", "1825": "1825
„Rychle, schovej se sem,“ řekneme mu a ukážeme na šatní skříň za námi. Rozsypané věci dáme zpátky do batohu a ukryjme ho do skříně za chlapce.
Za chvilku se objeví dva muži. Tvář jednoho z nich je do krve poškrábaná.
„Neviděli jste tu běžet malého kluka? Ten skrček ukradl naše věci,“ lapal po dechu jeden z nich.
„Jo! Někdo proběhl tady tou chodbou a pak po schodech dolů,“ odpovíme.
Muži vděčně přikývnou a pokračují v běhu směrem, který jsme jim ukázali.
Plní hrdosti, že jsme pomohli dítěti, přistoupíme ke skříni, abychom ho pustili ven. Jsme celkem překvapeni, když zjistíme, že je prázdná. A poté, co se ukáže, že zmizela i část našich věcí se náš údiv mění ve vztek.
Z hromádky nálezů odhoďte 2 libovolné žetony.
> [to=BTG].", "1374": "1374
Po chvilce se objeví dva muži. Tvář jednoho z nich je poškrábaná do krve.
„Neviděli jste tudy běžet malého kluka? Ten skrček ukradl naše věci,“ lape po dechu jeden z nich.
„Jo, běžel tudy,“ odpovídáme a ukazujeme do chodby, kterou vystrašený chlapec zmizel.
Muži pokračují ve svém pronásledování.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1631": "1631
Chytneme toho kluka, přestože je obtížné ho udržet, aniž by nás nekopl nebo nekousl. I tak se nám podaří ho zadržet a počkat na přichod těch, které okradl. Za pár minut do místnosti vstoupí dva zadýchaní muži. Tvář jednoho z nich je poškrábaná do krve.
Vztekle posbírají své věci z podlahy a pak se obrátí k dítěti, aby mu dali za vyučenou.
„No tak počkat, je to jen malej kluk. Svý věci máte zpátky,“ prohlásíme, abychom je udrželi na uzdě.
Pustíme ho a sledujeme, jak peláší pryč.
Muži nám poděkují a také zmizí. Je ale očividné, že je jejich vztek neopustil.
O půl hodiny později budovu opouštíme. Jeden z nás nekouká, kam šlape a skutálí se po schodech vedoucích ven. Vyběhneme za ním, abychom se podívali, o co zakopl, a vzápětí úlekem zkameníme. Chlapec, kterého jsme propustili, na nás upírá své mrtvé oči, z rány na prsou mu kape krev.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "361": "361
Ze tmy najednou uslyšíme zvuk nabíjené zbraně a hluboký mužský hlas: „Tady nic není. Vypadněte.“
> Poslušně se řídíme jeho příkazem a vyběhneme zpátky na ulici – viz [to=1321].
> Zkusíme si s mužem promluvit, zatímco pomalu couváme pryč – viz [to=1426].", "1321": "1321
Běžíme dolů ze schodů tak zběsile, že si div nezlámeme vaz.
„Nechceme dělat potíže. Nestřílejte!“ voláme do tmy v naději že nás ten muž poslouchá. Srdce nám šíleně tlučou. Zevnitř se k nám donese hlasitý smích.
Vraťte 2 karty průzkumu. Pokud by měly být v průběhu tohoto setkání vyhodnoceny nějaké karty průzkumu, nevyhodnocujte je.
> [to=BTG].", "1426": "1426
„Jen klid, hledáme v opuštěných domech nějaké opuštěné potraviny, ale teď víme, že tu někdo už je. Půjdeme pryč a budeme hledat jinde…“
Nezaslechneme žádnou odpověď, ani když už jsme zase venku. To tedy bylo! Raději půjdeme prohledat nějaký jiný dům…
Pokud by měly být v průběhu tohoto setkání vyhodnoceny nějaké karty průzkumu, nevyhodnocujte je.
> [to=BTG].", "213": "213
Do místnosti vtrhne chlapík tenký jak tužka v hadrech místo šatů. Ještě než si nás všimne, zabouchne za sebou dveře, jako by ho někdo honil. Chvilku na ně civí, aby se ujistil, že jimi nikdo nevejde.
Když si nás všimne, vyskočí leknutím.
„Jen klid, my vám neublížíme. Kdo jste?“
Po patnácti minutách už víme, že uprchl z koncentračního tábora venku za městem. Jen zázrakem je pořád naživu. Mluví o genocidě, masových hrobech a vyčerpávajících nucených pracích. Teď je na cestě domů, do severní části města.
„Přežil jsem, abych o tom řekl ostatním, aby nezapomněli, aby se to už nemohlo nikdy opakovat…“ brečí. „Moje rodina takovou možnost neměla.“
„O podobných věcech už jsme slyšeli dříve. Bohužel se to stalo znovu a bude se to dít pořád,“ uvažujeme sklíčeně.
> Pokud máme nějaké jídlo, můžeme se s ním podělit – odhoďte 1 konzervu/syrové jídlo/zeleninu a viz [to=1124].
> Jestli ne, můžete mu dát cokoli, co mu pomůže dostat se bezpečně domů – z hromádky nálezů odhoďte libovolný počet žetonů. [to=BTG].", "1124": "1124
Kéž by dobré skutky mohly vynahradit ta neskutečná, záštiplná zla lidí… Doufejme, že to jednoho dne bude naopak.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "430": "430
Tiché vrčení v naprosté tmě není to, co bychom si přáli slyšet. Zastavíme se, nejistí tím, co nás čeká…
> Jdeme dál – viz [to=1310].
> Raději se stáhneme – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1044].", "1044": "1044
Nevíme, co bylo uvnitř, ale ani jsme to zjišťovat nechtěli. Když jsme za sebou zavřeli dveře, uslyšeli jsme ještě škrábání a naříkání. Jisté je, že to bylo něco velkého a hladového.
> [to=BTG].", "1310": "1310
Něco se na nás ze tmy vrhne. Osoba jdoucí v čele naší skupinky vykřikne bolestí – cosi se jí právě zakouslo do stehna. Zápasíme s obrovským, zuřivým divokým psem.
Vyberte jednu z přítomných postav, která utrží 1 zranění.
Táhněte 1 žeton nepřátel. Psa považujte za nepřítele ozbrojeného nožem.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
> Když psovi zasadíte alespoň 2 zranění, můžete ho od sebe odehnat a uniknout – viz [to=631].
> Po boji viz [to=1414].", "1414": "1414
Bijeme tu bestii po hlavě, ale ta se nehodlá pustit. Výkřiky jsou čím dál hlasitější, zvlášť, když zvíře s každým zásahem sevřelo čelisti ještě pevněji.
Trvá ještě chvíli, než se ta bestie pustí, zakvičí a konečně padne mrtvá k zemi. Vyčerpáním se sesuneme na podlahu, nezbývá nám žádná síla.
Nejlepší bude, když se hned vydáme zpátky do úkrytu a obvážeme tu hroznou ránu. Mrtvého psa vezmeme s sebou, alespoň nevyjdeme z boje s prázdnou.
Vraťte 2 karty průzkumu.
Na hromádku nálezů přidejte 3 syrová jídla.
> [to=BTG].", "631": "631
Bijeme tu bestii po hlavě, ale ta se nehodlá pustit. Výkřiky jsou čím dál hlasitější, zvlášť, když zvíře s každým zásahem sevřelo čelisti ještě pevněji.
Když se ta bestie stáhne o několik kroků dál, do sousední místnosti, rychle zabouchneme dveře a necháváme tu věc na druhé straně. Sedíme na podlaze, lapáme po dechu a snažíme se vzpamatovat.
Nejlepší bude vrátit se hned do úkrytu a obvázat tu hroznou ránu.
Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].
", "369": "369
„Ruce vzhůru, dámy,“ přikáže chraplavý mužský hlas. „Já a Max to nebudeme opakovat.“
Zvedneme ruce a otočíme se směrem k místu, odkud se hlas ozval. V rohu stojí malý, shrbený muž v klobouku. Má dlouhý vous a kabát, který má na sobě, sahá až na zem. Jeho vizáž doplňuje pár kovbojských bot. Namíří na samopal. A Max není člověk – Max je obrovský bezsrstý pes.
„Nemáme s Maxem zrovna moře času, takže to řeknu na rovinu: odevzdejte mi vaše batohy a nezkoušejte žádný chytračinky. Max nemá dneska náladu na hraní.“
> Ničeho se nevzdáme bez boje – viz [to=1655].
> Uděláme, co říká – viz [to=1399].", "1655": "1655
> Pokud je souhrnná zdatnost přítomných postav vyšší než 1 – viz [to=1337].
> Pokud je souhrnná zdatnost přítomných postav nižší než 2 – viz [to=1898].", "1337": "1337
Skočili jsme na něj ještě dřív, než dokončil svou řeč. Pes po nás chňapal a štěkal a jeho pán se nás pokoušel praštit pažbou své pušky. Za chvíli ale skončil i se svým psem připoutaný k topení. Byl zticha, jen si co chvíli odplivl na zem.
Vzali jsme mu zbraň. Jak se ukázalo, byla rozbitá – a nebyla ani nabitá.
Na hromádku nálezů přidejte rozbitý samopal.
> [to=BTG].", "1399": "1399
Vzal naše batohy a zmizel v temné chodbě. Po chvilce jsme také zjistili, že dveře zvenku něčím zapřel! Museli jsme vylézt oknem.
Sami sobě slibujeme, že se při dalším podobném setkání nevzdáme bez boje.
Z hromádky nálezů odhoďte všechny žetony až na 2 žetony dle vašeho výběru.
> [to=BTG].", "1898": "1898
Zaútočili jsme na něj, ale přesně mířené rány pažbou jeho pušky nás zastavily. Nenásledoval však žádný výstřel, namísto toho ten stařík vyběhl z místnosti a zabouchl za sebou dveře. Po chvilce jsme zjistili, že nejdou otevřít. Nejspíš jsou na druhé straně něčím těžkým zatarasené. Museli jsme vylézt ven oknem.
> [to=BTG].", "480": "480
„Vypadáte jako dobří lidé, chceme se vás na něco zeptat,“ řekne vysoký šedovlasý muž a vyjde z temnoty.
Za jeho zády stála žena, která se tam očividně skrývala. Pomalu se k nám přiblížili. Zatímco se vyptával na bezpečný průchod do jižní části města, jeho družka se k němu tiskla. Objal ji.
„Tohle je moje žena Rita. Já jsem Štefan.“
> Vyberte 1 mužskou postavu a viz [to=1096].
> Pokud mezi námi nejsou mužské postavy – viz [to=1730].", "1096": "1096
Vybraná postava se na ni podívá a pak zbledne. Dalo se skoro zaslechnout, jak jeho srdce bije.
„Rito… pamatuješ si mě?“ řekne konečně zadrhávaně. Jeho tvář teď nabrala rudou barvu.
Žena bohužel nechtěla přiznat, že ho poznala, přestože ji její pohled poněkud zrazoval. Štefan to všechno překvapeně sledoval.
Abychom nepříjemnou situaci přerušili, vrátili jsme se k problému jejich cesty městem. Jít na jich jsme jim nedoporučovali – probíhají tam těžké boje.
„Musíme se tam dostat, máme tam dítě!“ řekla Rita a prchavě na nás pohlédla.
„Děkujeme a opatrujte se,“ řekl Štefan. Pak odešli.
Ritin exmilenec se za odcházejícím párem dlouho díval – než zmizeli z dohledu, a pak ještě chvíli. Po zbytek noci byl neobvykle zasmušilý a rozčilený.
Zvyšte úroveň zoufalství prve vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].", "1730": "1730
Zrazujeme je od cesty na jih – probíhají tam těžké boje.
„Musíme se tam dostat, máme tam dítě!“ řekla Rita.
„Děkujeme a opatrujte se,“ řekl Štefan. Pak odešli.
Doufejme že dnes jejich cesta neskončí…
> [to=BTG].", "811": "811
Právě jsme do batohů balili několik užitečných věcí, kterých jsme si všimli.
Na hromádku nálezů přidejte 1 filtr, 3 knihy, 1 pilu a 1 elektronickou součástku.
„Co tu děláte?“ Ve dveřích stál jakýsi muž.
Vyskočili jsme. Jeho náhlé objevení nás překvapilo.
„Hlídám tohle místo už od dob před válkou! Nemůžete si jen tak brát, co chcete! Jděte pryč! Tohle jsou kanceláře společnosti, ve který jsem dělal léta! Je to soukromý majetek.“
> „Nic už není soukromý majetek, nevíte, že je válka?“ – viz [to=1503].
> Nevšímáme si ho a pokračujeme v práci – viz [to=1055].
> Ani nevíme proč, ale vyskládáme všechno zpátky – viz [to=1643].", "1503": "1503
Snažili jsme se mu vysvětlit situaci. Prostě nedokázal pochopit, že už nemusí na nic dohlížet, že to může nechat být. Vysvětloval nám, pro jakou společnost pracoval, kdo je majitelem a že se po válce určitě pro svůj majetek vrátí. Určitě mu poděkují za to, že jejich vlastnictví v průběhu konfliktu chránil. Když viděl, jak do batohu strkáme další věc, rozzlobil se. V jednu chvíli po nás dokonce požadoval sepsat seznam všech věcí, které si bereme, a podepsat ho.
Abychom mohli svou práci dokončit v míru, museli jsme toho starého neodbytného chlapíka bohužel zamknout ve vedlejší místnosti.
> [to=BTG].", "1055": "1055
Muž na nás začal křičet, ale pohrůžka střelbou stačila na to, aby se zklidnil. Ani jsme raději nechtěli vědět, co jedl a jak dokázal tak dlouho přežít – jak mohl stále hlídat tuhle opuštěnou budovu s válkou za okny.
> [to=BTG].", "1643": "1643
Na hlídači je vidět nejistota a neklid, přesto všechno vyskládá tam, kde to původně stálo. Nechceme se na to dívat, zanecháváme ho svýmbludům.
Pro hodně lidí je nejsnazší cestou, jak těmito těžkými časy projít, zapomenout na to, co se kolem nich opravdu děje. Pokračovat v životě, jaký vedli před tím, než konflikt začal. Ten malý klam vám umožní přestat myslet na lidi, kteří kolem vás každý den umírají. Dokud vám to nenaruší vaši bublinu.
Tenhle hlídač ale toho viděl příliš a ztratil rozum…
Z hromádky nálezů odhoďte 1 filtr, 3 knihy, 1 pilu a 1 elektronickou součástku.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "1222": "1222
Přesvědčíme chlapce, aby na svého otce čekal v úkrytu tak, jak měl nakázáno.
„A to letadlo? Víte, kdy přiletí?“ ptá se s pohledem upřeným na nehybné, šedé mraky.
Mlčíme, nechceme mu sebrat veškerou naději. Víme, že i falešná naděje vás může udržet naživu. Dáme mu něco z našich batohů a pak ho necháme o samotě.
Pokud chcete, můžete z hromádky nálezů odhodit libovolný žeton.
> [to=BTG].", "1603": "1603
„Tvůj otec je možná mrtvý.“ Taková slova se neříkají snadno.
Kluk zavrtí hlavou a začne plakat. Trvá na tom, že ve čtvrti zůstane a bude čekat na otcův návrat.
„Slíbil mi letadlo. Vždycky dodrží slovo!“ prohlásí chlapec tvrdošíjně.
Necháme mu něco ze svých batohů a pokračujeme svou cestou.
Pokud chcete, můžete odhodit libovolný žeton z hromádky nálezů.
> [to=BTG].", "472": "472
Chlapík, který před námi stojí, musel uzavřít smlouvu s démony války. V potrhané bundě a se starou kytarou v podpaží vypadá jako stará roková hvězda, které se zrovna moc nedaří. Černé vlasy pomalu začínají šedivět, nebo jsou jen špinavé od prachu. Pohybuje se opatrně a kytaru teď svírá v obou rukách. Využívá ji jako zbraň, kterou by v případě útoku použil ke své obraně. Je na něm ale na první pohled vidět, že je extrémně vyhladovělý a vyčerpaný. Jeho zpola nepřítomné oči se na nás dívají jako na duchy. Po chvilce kytaru skloní k zemi a přikulhá se k nám.
„Prosím… pomozte mi!“ žebrá a pokouší se z posledních sil chytit našich rukávů. Nohy a pravou paži má zjizvené hrozivými stopami po kulkách.
> Slitujeme se nad ním a dáme mu nějaké jídlo – z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1015].
> Tenhle chlap nejspíš brzy stejně umře. Není to náš problém – [to=BTG].", "1015": "1015
Zjistíme, že se ten vyčerpaný, zraněný podivín jmenuje Milutin. Před válkou hrál v rokové kapele. Nikdy si nemyslel, že pro něj jeho koníček bude kdy nebezpečný.
„Přísahal jsem sám sobě, že nikdy nebudu hrát v noci, ale týhle show jsem nemoh odolat! Tohle mi udělala naše armáda. Ožralí vojáci, který si hráli se zbraněma,“ svěřuje se nám.
Vděk za naši pomoc mizí pod návalem vzteku.
Můžeme tomu zraněnému chlapíkovi dát i něco navíc, třeba obvazy – odhoďte z hromádky nálezů libovolné žetony.
Nic víc pro něj nemůžeme udělat. Loučíme se s ním zdviženým palcem a paroháčem a necháváme ho o samotě. Nepatrně se usměje a opětuje naše gesto.
> Viz [to=1386]", "1386": "1386
Do sekce EPILOG v ukládací tabulce zapište „1770“.
> [to=BTG].
", "1770": "1770
I po všech těch letech poznáváme v televizi tu kytaru. To je Milutin! To je ten rocker, kterému jsme před všemi těmi roky pomohli! Je teď ale o trochu starší – jeho šedé vlasy řídnou a o něco víc odhalují skalp.
„Naši nepřátelé této zemi způsobili mnoho bolesti,“ říká moderátor pořadu.
„Naše armáda nebyla o nic lepší,“ reaguje Milutin. „Naši vlastní lidé taky napáchali hodně zla.“
Kameraman záběr přiblíží, aby na tváři moderátora zachytil falešnou starostlivost.
„A vy jste jim nikdy neodpustil?“
Milutinova tvář na moment ztuhne. V jeho očích zahlédneme stín starého vzteku.
„Odpustil…“
Levý rukáv jeho bundy zplihle visí podél trupu. Připomíná démony války, které žádný úsměv nevymaže.
> [to=BTG].", "946": "946
Jakási žena vběhne přímo mezi nás. Těžce oddychuje. Je oblečená do dlouhých, bílých šatů, které jsou na několika místech potřísněné čísi krví. Tvář jí zničil nikotin. Nedbale nanesená líčidla jsou rozmazaná slzami, které jí stékají po tvářích. Celá se třese tak silně, že máme obavy, aby neztratila vědomí. Trvá dlouho, než ji konečně uklidníme.
„Pokusil se mě zabít. Můj muž mě chtěl zabít…“ říká vyděšeně a ukazuje do tmy.
Všimneme si, že na zádech, pod rozpáranými šaty má spoustu modřin… elektrický kabel? Pozorně nasloucháme, ale žádného pronásledovatele neslyšíme.
> Počkáme tu s ní, dokud se nevzpamatuje – nemůžeme ji tu takhle nechat – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1008].
> Tohle místo působí bezpečně, bude v pořádku. Vydáme se dál – viz [to=1624].", "1008": "1008
Cigareta tu ženu zklidní. Začne komunikovat. Nedá se říci, že by v manželství měla na růžích ustláno. Opravdové peklo začalo, když stouply ceny alkoholu na černém trhu.
„Když neměl Vladimír co pít, začal být agresivní. Bil mě až do bezvědomí. Zkoušela jsem se bránit vším, co bylo po ruce, ale vždycky se znovu zvedl. A pořád se to zhoršovalo… a zhoršovalo. Možná tentokrát, možná…“
V ruce svírala zkrvavený kus skla. Pevně rty sevře filtr cigarety, která už dohořela. Nechceme znát detaily jejího zločinu…
> [to=BTG].", "1624": "1624
Necháme tu ženu o samotě a jdeme pryč. Jak odcházíme, stále si pro sebe něco tiše říká a kroutí hlavou.
> [to=BTG].", "951": "951
Se světlem rozžehnutého zapalovače se objeví i celá tvář toho muže, a obzvlášť jeho mazané oči. Je vychrtlý a na hlavě má kožešinovou čapku a obnošený vojenský kabát. Vydechne oblak šedého dýmu. Kruh dýmu, který obklopil jeho hlavu mu propůjčuje podobu nějakého kouzelníka.
Po chvíli se konečně dostane k jádru věci. Vysvětluje, že může město kdykoli opustit a zase se vrátit. Tento týden vyvedl ven mnoho lidí. Má platné dokumenty se svým pravým jménem a fotografií, které mu umožňují projít skrze nepřátelské hlídky a vyjít tajným tunelem z města.
Na černém trhu jsme si už takových slibů vyslechli tucty! Tentokrát si nejsme jistí jestli slyšíme pravdu, nebo jen další lži.
> Přesvědčivý podvodník, ale stejně podvodník. Nenecháme se oblbnout – [to=BTG].
> Možná to stojí za pokus – z hromádky nálezů odhoďte žetony o celkové tržní hodnot alespoň 20, vraťte 2 karty průzkumu (nebo všechny, pokud jich zbývá méně) a viz [to=1866].", "1866": "1866
Chlapík nás vede skrze rozpadlé dvorky nájemních domů. Vypráví nám o tunelu vykopaném pod horou – kdysi ho používali k přesunu vojáků za frontovou linii.
Naše naděje na útěk z města se ukážou být plané. Hlavně, namířené na nás z toho okna, jsme si všimli právě včas. Oklamali nás jako nějaká naivní děcka!
> Zdrhejme! – viz [to=1451].
> Zkusíme peníze zpátky vybojovat – viz [to=1518].", "1451": "1451
Běželi jsme. Náš takzvaný „průvodce“ se ihned rozběhne na opačnou stranu. Zjevně se necítil na to, aby nám v tom zabránil.
Z okna se ozve jediný výstřel.
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, jedna vybraná z přítomných postav utrpí 1 zranění.
Zmizíme z tohohle prokletého místa. Zas se jednou z naděje vyklubala lež.
> [to=BTG].", "1518": "1518
Táhněte 2 žetony nepřátel. Zloději jsou vyzbrojeni následovně:
A: nožem,
B: pistolí,
C: samopalem.
Pokud se postavám podaří zabít jednoho z nich, ten druhý uteče.
> Po boji viz [to=1109].", "1109": "1109
Přidejte zbraně zabitých zlodějů na hromádku nálezů.
Náš „průvodce“ se vypařil. Svoje věci už zpátky nedostaneme.
> Můžeme ale prohledat úkryt zlodějů – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1476].
> Nebo [to=BTG].", "1476": "1476
Na balíček neznáma přidejte 5 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "704": "704
„Pepe je mrtvý!“ Před námi stojí malý klučina, brečí a v náručí drží mrtvého psa.
Vzápětí přiběhne jeho matka:
„Gregore! Říkala jsem ti, aby ses nikde netoulal, je to nebezpečné!“
Přelétla nás pohledem a zřejmě usoudila, že se nemá čeho obávat. Vzala chlapci jeho mrtvého psa, popadla ho za pravou ruku a vedla ho ke dveřím. Dítě ale začalo být ještě hysteričtější.
> Nabídneme pomoc – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1900].
> Budeme si hledět svého – viz [to=1086].", "1900": "1900
Matka se synem bydlí nedaleko. Chtěli zvíře pochovat poblíž domova, aby mohl chlapec hrůbek navštěvovat.
Vykopali jsme malou díru a pak jsme na zemi navršili mohylu z kamenů.
„Jen jsem si s ním hrál, házel mu klacík – a teď je pryč!“ naříkal kluk, když jsme dokončili svou práci.
Jeho matka ho pevně objala a začala mu vyprávět o psím nebi, kam Pepe odešel. Tiše jsme se vzdálili a nechali jsme tu dvojici stát nad hrobem jejich mazlíčka. Matka na nás kývla na znamení díků. Odešli jsme s pocitem, že možná nakonec nejsme tak špatní – v časech, kdy dennodenně na ulici umírají lidé, jsme pomohli i psu.
Snižte úroveň zoufalství jedné z přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "1086": "1086
Za chvíli už chlapcův nářek slyšíme, jen když přestaneme s odklízením trosek a suti. Pak přestane úplně.
> [to=BTG].", "432": "432
Ve tmě je těžké rozeznat ženu od muže. Není divu, že jsme v prvním okamžiku byli odhodlaní skočit jeden druhému po krku. Když jsme ale poznali o koho jde, konečně jsme se objali.
> Vyberte jednu z přítomných postav a viz [to=1242].", "1242": "1242
Roman a Vladko jsou mí bratranci. Jako děti terorizovali celou čtvrť. Teď se toulají městem, stejně jako my. Každý, kdo je zná, by si spočítal, že skončí v armádě… na jedné, nebo druhé straně. Chrlíme na ně otázky jako z kulometu.
„Haha! Pomalu, bráchové, pomalu! Jsme tady, protože jsme zdrhli od jednotky. Když nám řekli, ať zavraždíme naše sousedy, podívali jsme se s Romanem jeden na druhýho a okamžitě odtamtud vypadli. A teďkonc hledáme místo, kam bysme se zašili. Jdou po nás… Zabíjení dezertérů tu maj ještě radši, než zabíjení jiných lidí – navíc na naše hlavy vypsali odměnu. Máme připravenou cestu ven z města, za několik dní… Máme štěstí, že jsme na vás kápli. Můžeme pár dní pobejt u vás? Umíme se postarat sami o sebe a můžeme vám taky s něčím pomoct, žádnej problém.“
> Roman a Vladko jsou rodina. Můžeme jim věřit a musíme jim pomoci – viz [to=1669].
> Musíme se nějak dostat z téhle kaše. Nemůžeme je u sebe nechat. Sami nám řekli, že po nich jde armáda… – viz [to=1792].
> Není na jejich hlavu vypsaná odměna?… No co, tohle je válka a ve válce se každý stará o sebe. „Pojďte dál, vítejte!“ – viz [to=1669].", "1669": "1669
Na prázdný žeton napište „Roman a Vladko, 1669, I I I I“ a položte ho na hromádku nálezů.
Bratranci se s námi vrátí do úkrytu – v tom případě umístěte jejich žeton kdekoli v domě.
ROMAN A VLADKO:
Roman a Vladko jsou drsní chlapi. Vyrůstali na ulici a vojenský výcvik je ještě více zocelil. Jsou ozbrojení, dokáží si sami obstarat jídlo, nepotřebují od nás žádnou pomoc a spí ve spacácích na podlaze.
Zranění – každá čárka na žetonu odpovídá jednomu zranění, které můžete přidělit bratrancům namísto toho, aby jej utrpěla některá z postav. Jakmile přeškrtnete poslední čárku bratranci zemřou. Ve fázi úsvitu pak vyhodnoťte pravidlo “Smrt ve skupině”, jako kdyby se jednalo o postavu.
Pomoc v boji – pokud se bratranci účastní nějakého boje, považujte je za 2 postavy, z nich každá má zdatnost 2.
Jeden z nich je ozbrojený sekerou a druhý pistolí (dokud mu na červené bojové kostce nepadne symbol prázdného zásobníku; v tom případě bude nadále ozbrojen nožem).
Pomoc v úkrytu – během fáze denních akcí považujte žeton bratranců za postavu, která může provést 3 akce.
Pomoc při prohledávání – můžete s sebou vzít bratrance na prohledávání (umístěte jejich žeton na hromádku nálezů). Přítomnost bratranců zvyšuje souhrnnou nosnost skupiny o 6.
Pomoc s hlídkou – jestliže bratranci pomáhají s hlídáním úkrytu během fáze nočních nájezdů, snižte škody/zranění způsobené kartami nočních nájezdů o 4.
Úsvit – na začátku fáze úsvitu vždy hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-2, viz [to=1914].
> Padne-li 3-4, viz [to=1198].
> Padne-li 5-10, nic se nestane.
> Navíc, na konci každé fáze úsvitu se můžeme rozhodnout bratrance udat a nenápadně armádě prozradit jejich polohu – viz [to=523].
> [to=BTG].




", "1792": "1792
„Pánové, v našem úkrytu se šíří nějaká choroba. Jestli se chcete svého útěku dožít, neměli byste se k nám ani raději moc přibližovat. Je nám to líto, ale jste v tom sami. Hodně štěstí!“
Něco mezi námi právě zemřelo. Z tváří jim zmizely úsměvy a upadli do hlubokého mlčení. Nakonec odešli. Nikdy jsme o nich už neslyšeli. Myslím si, že se z města nikdy nedostali, jak jim kdosi sliboval…
Zvyšte úroveň zoufalství postavy, která byla s Romanem a Vladkem příbuzná, o 1.
> [to=BTG].", "1914": "1914
„Romane! Vladko! Vy sráči! Víme, že jste tam. Vylezte ven, nebo postřílíme všechny!“
Náš úkryt je obklíčený vojáky. Nervózně se rozhlížíme kolem a snažíme se něco vymyslet, ale Roman nám dá znamení, abychom přestali.
„Ok… Je po všem, ale nemá smysl, abyste za to zaplatili životem i vy.“

Díváme se, jak oba bratranci vycházejí se vztyčenýma rukama ven. O vteřinu později už leží na zemi a pažby pušek na ně dopadají jako pádla narážející do vln. Zpola v bezvědomí je vytáhnou na korbu náklaďáku. Pak všichni venku zmizí a okolí se opět ponoří do ticha.
Od té doby jsme o Romanovi a Vladkovi už nikdy neslyšeli. Jediné, co nám po nich zůstalo, byly věci, které tu po sobě nechali…
Do skladiště přidejte 1 pistoli, 1 sekeru a 1 konzervu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1..
> [to=BTG].", "1198": "1198
„Dnes je ta noc! Čas vyrazit! Díky, že jste nás tu nechali složit hlavy! Sbohem…“
A pak byli pryč. Roman a Vladko vyrazili do noci, aby si chytili odvoz za hranice, na který tak dlouho čekali.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
Do sekce EPILOG v ukládací tabulce zapište „1857“.
> [to=BTG].", "1857": "1857
Mnoho let po skončení války nám přišlo vánoční přání. Roman teď žije v Kanadě. Zmínil se také o Vladkovi – je teď v Německu a plánuje, že se vrátí do své země, pokud mu to zákony umožní. Pořád ještě je to zločin, opustit vojenskou jednotku plnou zločinců?
Snižte úroveň zoufalství jedné vybrané postavy o 1.
> [to=BTG].", "523": "523
Je na čase zrealizovat náš plán..
„Za chvilku jsme zpátky…“ řekli jsme a zavřeli za sebou dveře.
Došli jsme k vojenskému stanovišti. Velitel byl trochu opilý, ale když zaslechl jména Romana a Vladka, nejenže rychle vystřízlivěl, ale výrazně ožil. Pokud se podaří dezertéry chytit, slíbil nám velkorysou odměnu.
„Ti dva nasrali nejen mě, ale celé vedení! Když vykradli generálovo sídlo a ponížili svou dceru, podepsali si sami rozsudek smrti! Vyrážíme. Dejte nám signál a my si pro ně přijdeme dovnitř.“
> Viz [to=1288].
", "1288": "1288
Stačila k tomu prostá píšťalka. O chvíli později do úkrytu vtrhlo několik vojáků.
Následovala typická přestřelka. My jsme ale dobře věděli, kam se schovat, abychom neschytali kulku. Roman se nechtěl nechat odvést živý. Kryl svého bratra a zabil jednoho pěšáka. Vladkovi se podařilo utéci.
Když nám důstojník předával odměnu – vlastně půlku slíbené odměny – honila se nám hlavou jediná myšlenka: věděl Vladko, kdo je prozradil? A pokud věděl, že jsme to byli my, kdo je zradil, vrátí se sem jednoho dne, aby se s namí vyrovnal?
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1..
Do vašeho skladiště přidejte 1 konzervu, 1 léky a 1 obvazy.
Do sekce EPILOG v ukládací tabulce zapište „375“.
> [to=BTG].", "375": "375
Když vyhlásili příměří, nikdo tomu nemohl věřit. Pro jedny to znamenalo konec utrpení, pro jiné naopak začátek utrpení jiného. Dezertéři, zloději, vojáci z rozpuštěných jednotek a obyčejní lidé, kteří ve válečném pekle přišli o rozum… neměli co ztratit. Hledali pomstu, bohatství nebo jen katarzi.
Osud tomu tak už chtěl, že jedním z těch lidí byl i Vladko. Objevil se na našem prahu a řekl jen: „Roman umřel. Já jsem přežil… Byli jste to ale vy, kdo ho odsoudil k smrti. Šmejdi úplatní!“
V ruce se mu zablýskl nůž.
Vyberte jednu postavu, která utrží 2 zranění.
> [to=BTG].
", "233": "233
Stěna místnosti je posetá rýhami a stopami po kulkách všech ráží. Pod nohami nám křupou sutiny, prázdné nábojnice a rozbité sklo z oken. Pak si všimneme, že tam někdo je.
U jedné ze zdí stojí muž. Prázdným pohledem zírá na na obraz zničeného města. Všimne si nás, až když šlápneme na úlomek skla a rozdrtíme ho podrážkou své boty.
Tiše zapiští a v panice se dá na útěk. Doběhne k rozbitému oknu proskočí skrz něj. Slyšíme, jak dopadá na chodník a pak se pomalu šourá pryč.
> [to=BTG].", "484": "484
Naše šeptání zničehonic přetrhne bouchnutí dveří. Nasloucháme a… ticho.
Pomalinku a obezřetně se suneme ke zdroji toho zvuku. Tady na nižší úrovni je stále chladno a páchne to tu plísní. To je ono. Ať už je v jedné z těch cel kdokoli, snaží se zůstat potichu. Ve starém laku dveří je vyškrábaná věta „Já jsem blesk!“.
> Podíváme se, kdo to je – viz [to=1746].
> Necháme je na pokoji o vypadneme odtud - [to=BTG].", "1746": "1746
Dveře nejsou zamčené. Za nimi je místnost o velikosti pouhých několika čtverečních metrů. Uprostřed místnosti je starý, vyfouknutý míč a na protilehlých zdech někdo křídou načrtl brankové tyče. Houf pokřivených postaviček načmáraných po okolních zdech představují publikum. Vstoupili jsme na imaginární fotbalový stadion.
V rohu se choulí dítě. Je strašlivě hubený. Na krku mu visí pár běžeckých bot svázaných tkaničkami. Chlapec vypadá jako oživlá kostra. Podívá se na nás a tiše, skoro šeptem, řekne:
„Řekli mi, že se mám schovat tady v té cele… Už je to dva týdny… Rodiče mě opustili? Tatínek mi vždycky říkal, že když nebudu dost trénovat, opustí mě… ale máma?“
Pak se ten kluk najednou vrhne ke dveřím a pak už slyšíme jen slábnoucí dusot jeho nohou.
Vůbec nás nenapadlo něco odtud brát.
> [to=BTG].", "753": "753
Hluk, který jsme ztropili přitáhl pozornost několika vojáků. Bylo nám hned jasné, že tohle nedopadne dobře. Po krátké výměně zlých pohledů a úšklebků, nám vojáci řeknou, ať si sbalíme své věci a vyjdeme ven. Několik bloků kráčíme s kulomety namířenými do zad.
Dají nám do rukou dřevěné „zbraně“ – zlomenou nohu od stolu, prkno…
„Ok, teď půjdete támhle na konec ulice. Je to v pohodě. My počkáme tady. Budeme na vás stále mířit. Hněte sebou… Teď!“
Je nám to jasné. Ty kusy dřeva, co držíme v rukou, budou vzdálenému pozorovateli připadat jako pušky. Jsme návnada, kachny na rybníce. Vojáci zaujmou pozice v oknech. Chystají se na lov na odstřelovače.
> Uděláme, co nám řekli a pomalu jdeme ulicí – viz [to=1437].
> Možná se nám podaří někde se skrýt dřív, než nás někdo zastřelí… – viz [to=1940].", "1437": "1437
Pět metrů… nemůžeme dýchat… Deset… Patnáct…
Z místa někde poblíž temných trosek se ozve výstřel.
> Viz [to=1335].", "1940": "1940
Prvních pět metrů jsme šli pomalu. Ušli jsme ještě kousek a pak jsme se rozběhli k nejbližším ruinám. Kusy dřeva jsme zahodili tak daleko, jak to jen šlo…
Za zády se nám ozvaly výstřely.
> Viz [to=1335].



", "1335": "1335
Minuli. Všude kolem nás létaly kousky betonu. Mrštili jsme sebou na zem a začali se plazit, zatímco se nad našimi hlavami rozpoutalo peklo. Z obou stran kolem nás létaly kulky, ale cílem jsme už nebyli my. Vojáci objevili své nepřátele ukryté v ruinách. Zaměřili se na své protivníky a oni palbu opětovali. Odplazili jsme se do temnoty. Jakmile to bylo bezpečné, rozběhli jsme se zpátky už jsme se neohlíželi…
Vraťte 3 karty průzkumu (nebo všechny zbývající, pokud jich v balíčku neznáma zbývá méně).
> [to=BTG].", "977": "977
Do místnosti jako stín vklouzne vyhublý mladík. V jeho očích je strach i naděje.
„Máte něco k jídlu? Už tři dny jsem nejedl… Umírám hlady…“
> „Tady, vezmi si,“ – z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1363].
> „Ne, nic nemáme,“ – viz [to=1946].", "1363": "1363
Jídlo rychle mizí v mladíkových ústech a přes tváře mu tečou šťastné slzy. Za chvíli skoro tancuje. Pak přestane a sáhne do kapsy, jako by něco hledal. Děkuje nám za jídlo a při tom vytáhne malý balíček a podá nám ho. Trochu se za svůj ubohý „dárek“ stydí, ale my pochopíme, že nám dal to nejcennější, co měl.
Pak se mladík otočí a zmizí v temnotě.
> Rozbalíme balíček – viz [to=1469].", "1946": "1946
Pokud jsme ve skutečnosti měli jídlo, ale nechtěli jsme se podělit
– hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1..
> [to=BTG].", "1469": "1469
V balíčku jsou sběratelské fotbalové kartičky. Spolu s nimi jsou tam ještě skleněné drahokamy a hračka pro prohlížení trojrozměrných diapozitivů. Také je tam žvýkačka.
To je ta nejcennější věc, kterou u sebe mladík měl. Pro kohokoli jiného naprosto bezcenná. Nemusel nám to vůbec dávat…
> [to=BTG].", "577": "577
Někdo nakoukne do místnosti, ale je připraven v mžiku utéci. Je to malá holčička. Když vidí, že nejsme nebezpeční, rychle se rozveselí. Na dětské tváři se prý dá poznat, jestli budou v dospělosti krásné nebo ne. Tohle by určitě bylo, nebýt ohromné jizvy po šrapnelu na její tváři. Táhne se jí přes tvář místem, kde by jinak bylo oko. Kromě toho jí také na místě, kde bývala pravá noha, zůstal jen pahýl. Stojí zpříma jen díky dřevěným berlím. Věnuje nám rozzářený úsměv a rozpovídá se, jako by hledala něco, o čem by si s námi mohla povídat.
„Je tak neobvyklé tady někoho potkat. Máma nám říká, abychom se pořád skrývali, protože je to tak nebezpečné. Lidé jsou tak zlí. Ale vy vypadáte tak mile. Můžu tu s váma chvilku zůstat? Je to tak krásný – všude je tolik sněhu, jako o vánocích před spoustou let…“
A tak s námi chvilku zůstala, belhala se po místnosti a usmívala se. Měli jsme štěstí, že jsme mohli sdílet její prostou radost z toho, že je naživu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1..
> [to=BTG].", "590": "590
Objevili se zčistajasna, jako stíny. A přesto nás minuli, jako dravci, kteří už se nažrali a nechtějí ztrácet čas s hubenou, nevábnou kořistí. Na vestách mají nějaký text a přeškrtnutá čísla – trofeje, které vzali svým obětem. V některých případech ve skutečnosti nosí části těch lidí, které zabili. Jeden z nich má dokonce na helmě hlavičku panenky.
Tohle jsou lidé, kteří nejen že rádi zabíjejí druhé, ale dělají to dokonce s ohromnou vášní. Jediný důvod, proč jsme ještě naživu je ten, že neměli náladu nás zabít. Ale stačil by jeden pohled navíc, jedno gesto a…
> Sklopíme hlavy a čekáme, až odejdou – viz [to=1772].
> Pozorujeme je beze strachu – viz [to=1111].", "1772": "1772
Pro ně jsme jako kus zdi nebo zrnko prachu vznášející se ve větru. Za okamžik už jsme sami. Byli jako chvilkový klam, který se rozplynul, jako nějací duchové, kteří nás strašili a kteří rychle zmizeli.
> [to=BTG].", "1111": "1111
Když se naše pohledy setkaly s očima těch žoldáků, všimli jsme si jejich děsivé prázdnoty. Nebylo už v nich nic lidského. Člověk se na druhého člověka takhle nepodívá. Nechali nás být.
> [to=BTG].", "934": "934
Ve dveřích se objevilo několik postav - jsou to vojáci a samolibě se šklebí.
“Co je to tady za shromáždění? Ztratili jste se v hnoji nebo co?”
Jeden z nich přistoupí k oknu a vyhlédne ven. Druhý si sundá batoh a posadí se u zdi.
> Zůstaneme zticha – viz [to=1164].
> “Hledáme jídlo,” – viz [to=1019].", "1164": "1164
“OK, vypadněte odtud. Každou chvíli tady začne být pořádně horko,” varuje nás voják a nabídne nám cigaretu.
“Nestojíme tady o žádný krysy,” dodá druhý a ukazuje na nás.
“I když možná byste se mohli hodit - jako štíty!” rozesmáli se a začali nabíjet zbraně.
Urychleně jsme odtamtud zmizeli..
Přidejte na hromádku nálezů 2 cigarety.
> [to=BTG].", "1019": "1019
Voják, sedící při zdi pro něco sáhl do svého batoh, pak to vytáhl a hodil nám to. Je to konzerva!
“Fajn - a teď zmizte. Chystáme se střílet na ty šmejdy z druhý strany řeky a jen byste tady překáželi.”
Voják připraví svoji pušku k oknu a přebíjí.
“Vypadněte, hned! Brzo tu bude pořádně horko. Radši se držte stranou” řekl a odplivl si na zem.
“Zmizte, než vás použijeme jako štíty, vy krysáci!” smáli se, zatímco kontrolovali obsah svých zásobníků.
Raději jsme zmizeli.
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu.
> [to=BTG].", "766": "766
Z temnoty slyšíme pláč starého muže. Pak náraz, jak jeho tělo bouchne o zem. Pláč se změní ve výkřiky frustrace.
“Haló? Je tam někdo? Někdo, prosím, pomozte! Nemůžu vstát!”
> Není to naše starost – [to=BTG].
> Mrkneme se, kdo to je a proč na nás volá – viz [to=19].", "19": "19
Na zemi leží bezruký muž. Z kdysi módní, nyní potrhané, bundy trčí dva pahýly. Vidíme špinavé povlečení, židli a chatrné zbytky houslí, pohozené v rohu.
Muž těká pohledem k prostěradlu, které zjevně roztrhal vlastními zuby.
”Je to moje lano. Udělal jsem si ho sám, ale nedokážu utáhnout smyčku. Pomozte mi.”
“”Na co tak zíráte? Nevypadá to, že bych měl ještě kdy hrát. Housle si můžete nechat - jen mi pomozte utáhnout smyčku kolem krku. To je vše, co potřebuji…”
> “S tímhle ti pomoc nemůžeme...” – [to=BTG].
> “Ať je po tvém,” – viz [to=1172].", "1172": "1172
Dopřáli jsme hudebníkovi jeho poslední přání. V hlavách se nám usídlily podivné myšlenky. To, co dělá, skutečně může být pro někoho ta jediná správná volba.
Ale můžeme si tím být jistí? Nezbývá ve zmrzačeném těle nic, co nás dělá lidskými? Stála by raději jeho rodina nad jeho hrobem, než aby s ním mluvila? Byl jeho život k ničemu? Nemá už světu a dalším lidem co nabídnout?
Zastavíme se. Rádi bychom to vrátili a znovu si s ním promluvili. Na to je však už pozdě.
> [to=BTG].", "104": "104
Kousek suti pod našima nohama praskl s hlasitým křupnutím. V tu ránu se ve stínech cosi pohnulo. Najednou někdo vyskočil, vrhl se vpřed a utíkal pryč. O chvíli později jsme byli zase sami. Temnota znemožňovala, aby člověk rozeznal jakékoli detaily.
Neviděli jsme prchající postavu a ona neviděla nás. Ale to, že se člověk bojí člověka, je v těchto časech smutnou skutečností.
> [to=BTG].", "464": "464
Na ulici stojí zaparkovaný vojenský náklaďák. Několik znuděně vyhlížejících vojáků se blíží k našim dveřím v doprovodu brýlatého chlapíka, svírajícího kufřík.
Měli bychom se jich zeptat, co chtějí nebo raději předstírat, že nejsme doma?
> „O co tady jde?” – viz [to=1417].
> Zůstaneme zticha – viz [to=1282].", "1417": "1417
Úředník nám vysvětlil, že se armáda rozhodla pomoci civilistům nejvíc postiženým válkou. Nevíme, jestli k tomu došlo, protože se v někom důležitém konečně ozvalo svědomí nebo je to kvůli mezinárodnímu tlaku, a ani na tom nesejde. Tak či onak z toho úředník nevypadá zrovna dvakrát šťastný. Požaduje, ať ho necháme podívat se dovnitř našeho úkrytu.
Přidejte do vašeho skladiště 1 léky za každou postavu s nemocí na úrovni 2 nebo 3.
Přidejte do vašeho skladiště 1 obvazy za každou postavu se zraněními na úrovni 2 nebo 3.
Přidejte do vašeho skladiště 1 syrové jídlo za každou postavu s hladem na úrovni 2 nebo 3.
Potom úředník odejde i se svou eskortou.
> [to=BTG].", "1282": "1282
Ještě chvíli postáli u dveří. Konečně si zjevně podrážděný úředník něco poznamenal do svého notýsku a opustil nás i se svým doprovodem. Už jsme ho pak nikdy neviděli.
Od svých sousedů jsme se později dozvěděli, že šlo o zdravotnickou inspekci. Armáda se zavázala pomoci civilistům v nouzi. Někteří lidé od nich dokonce dostali i nějaké zásoby. Propásli jsme skvělou možnost trochu si polepšit.
> [to=BTG].", "179": "179
Přichází k nám kněz v dlouhé zaprášené robě. Musel hodně riskovat, aby se sem dostal. Představí se a zeptá se nás, jestli potřebujeme s něčím pomoci.
Takovou otázku slyšíme poprvé po dlouhé době a z nějakého důvodu se z ní necítíme úplně pohodlně.
> Pozveme jej dovnitř – viz [to=1583].
> „Potřebujeme ji jako všichni, co uvízili v tomhle pekle,“ vykážeme ho pryč. Nemůže pro nás nic udělat – [to=BTG].", "1583": "1583
Bylo nám jedno, k jaké církvi kněz patří. Zastupoval něco většího a vyššího než zoufalství všude kolem nás. Svěřili jsme mu naše smutky a postěžovali si na jakoukoli vyšší sílu, které slíbil sloužit.
Kněz s sebou nepřinesl jenom dobré slovo a starost o naše duše, ale i nějaké jídlo. Požehnal také všech vážně nemocným a zraněným. Nikdo proti tomu neprotestoval.
Přidejte do vašeho skladiště 1 zeleninu.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "873": "873
Naši pozornost přitáhne povědomá stopa na obloze. Snažíme se zjistit, kam střela dopadne. O vteřinu později nám to dojde. Bude to náš dům! Pár desítek metrů od nás se ozve výbuch a všude okolo se začnou sypat sutiny. Rána nás srazí na zem…
> Viz [to=1874].", "1874": "1874
Když si prach sedne, vidíme, že náš dům přežil. Raketa zasáhla sousední budovu. Začneme sčítat škody.
> Viz [to=1211].", "1211": "1211
Střela dopadla opravdu velmi blízko našemu úkrytu, je zázrak, že dům ještě stojí. Sklep však zůstal pohřben pod sutinami.
Odhoďte (vraťte je zpět do balíčku vybavení) všechny karty vybavení, umístěné na polích ve sklepě (nejnižším patře úkrytu).
Na prázdný žeton napište „Zasypaný sklep, 1211” a umístěte jej na libovolné ze sklepních polí.
Až do konce kampaně nelze jakkoli využívat pole úkrytu umístěné ve sklepě.
> [to=BTG].", "282": "282
Jeden ze sousedů k nám vyrazí, jakmile nás spatří. Za běhu křičí a ukazuje na druhý konec ulice.
„Díky bohu, že jste tady. Střela zasáhla dům dále v ulici a pod troskami tam jsou pohřbení lidé. Prosím, pomozte mi je vytáhnout – každá pomocná ruka se hodí. V mém domě můžeme připravit provizorní ošetřovnu, mám tam nějaké postele a taky léky. Pomůžete?
> „Dobře, vydrž chvilku” – vyberte 1 z přítomných postav, která ještě může provést alespoň 1 akci a viz [to=1678].
> „Teď je to příliš nebezpečné. Možná večer, až bude tma…“ – viz [to=1258].", "1678": "1678
Když se všichni zapojili do odstraňování sutin a zachraňování lidí z trosek, na krátkou chvíli jsme se cítili znovu jako lidé – jako něco víc než divoká zvířata, snažící se přežít. Několik lidí pod troskami bylo stále naživu. Stálo to za to.
Postava, kterou jste vybrali na odklízení sutin, nevykoná během této fáze denních akcí žádné jiné akce a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku.
Snižte úroveň zoufalství této postavy o 1.
Na prázdný žeton napište „1678, Výsledek 6-10 = 1516” a umístěte jej na vrch balíčku osudu.
> Na začátku každé úsvitu hoďte před tažením karty osudu černou kostkou. Padne-li 6-10, vyhodnoťte 1516.
> Mezitím [to=BTG].", "1516": "1516
Navštíví nás mladý muž:
„Ahoj, vy mě asi neznáte, ale můj táta mi řekl, že jste ho pomohli vytáhnout z té zřícené budovy. Kdyby vás nebylo, byl by už mrtvý. Nevím, jak vám poděkovat! Moc toho nemám, ale prosím, vezměte si alespoň tyto náušnice. Patřily mojí mámě.“
Přidejte do vašeho skladiště 1 šperky.
Odstraňte ze hry prázdný žeton „1678, Výsledek 6-10 = 1516”.
> [to=BTG].", "1258": "1258
„Jasně… rozumím… No nic, poradíme si i tak…“ Potom, co soused odejde ke zničenému domu, cítíme se strašně.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií postavy, vykonávající akci „Vyjděte ven.“ Je-li výsledek rovný nebo nižší její empatii, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "607": "607
Ulicí kráčí dítě, které jsme už párkrát viděli ometat okolo.
„Žijeme pár bloků odtud. Moje maminka je moc nemocná a potřebuje léky. Nemáte nějaké. Když nepomůžete, umře. Potom co zabili tátu už máme jenom ji. Prosím, pomozte ji zachránit.“
> „Promiň kluku, ale žádné léky nemáme“ – viz [to=1360].
> „Možná něco najdeme. Počkej tady.“ – odhoďte z vašeho skladiště 1 léky a viz [to=491].", "1360": "1360
Z proudu slz na jeho tvářích je jasné, že o své matce nelhal. Najde někoho, kdo jí pomůže.
> Pokud skutečně nemáme žádné léky v našem skladišti – [to=BTG].
> Pokud léky ve skutečnosti ve skladišti máme – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií postavy vykonávající akci „Vyjděte ven“. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. [to=BTG].", "491": "491
Dítě popadlo léky a pelášilo pryč jako kdyby matčin život závisel na jeho rychlosti. Doufejme, že naše léky pomohou. Viděli jsme, jak moc ten kluk svoji matku miluje – musí pro něj znamenat všechno.
> [to=BTG].", "77": "77
Sotva spatříme jednotku vojáků pochodujících ulicí, zalezeme zpátky do úkrytu. Jasně je slyšíme přicházet, ale co hůř, už je neslyšíme odcházet. Jdou přímo k našim dveřím.
„Otevřete! Hned!” ozve se rozkazovačný hlas doprovázený bušením pažby pušky na naše dveře.
> Otevřeme dveře – viz [to=1658].
> Budeme sedět bez hlesu, možná pak odejdou – viz [to=1711].", "1658": "1658
„Ruce vzhůru! Chci vidět, co v nich držíte. Pohněte, zapadněte dovniř. Kolik vás tady vůbec je?“ Slova mladého velitele zní spíše jako rozkazy než jako otázky.
> Roman (postava) je právě v úkrytu – viz [to=1006].
> Roman (postava) v úkrytu právě není – viz [to=1296].", "1711": "1711
Zazní ostrý rozkaz: „Vyrazit dveře!“
Během chvilky se s hlasitou ranou naše dveře rozletí na třísky.


Napište na prázdný žeton “Rozbité dveře, 1711” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů


Dokud dveře neopravíte, každá karta nočních nájezdů, která s sebou nese škody/zranění, způsobí 2 škody a 2 zranění navíc.
Abyste dveře opravili (a odstranili příslušný prázdný žeton), musíte jejich opravě věnovat 1 akci během fáze denních akcí a odhodit 3 dřeva a 3 komponenty
> Mezitím viz [to=1658].
", "1296": "1296
„OK, nevidím toho, koho hledáme. Máte štěstí!“ pronese velitel. „Co tady okouníte? Pohyb!“ rozkáže zbylým vojákům.
O chvíli později je z návštěvy vojáků jen špatná vzpomínka. Uf.
> [to=BTG]", "1006": "1006
„Tady seš! To sis útěkem teda moc nepomohl. Mám potrestat i tvoje nový kamarády nebo půjdeš dobrovolně?“
Velitel ukáže na Romana. O vteřinu později zběha popadne čtveřice vojáků a vyvede ho ven. Nikdy jsme nezjistili, jak Roman dopadl, ale tušíme, že to nebylo nic pěkného.
Odstraňte Romana ze hry.
> [to=BTG].", "530": "530
Pod okny zaslechneme rychlý sled kroků. Někdo zaklepe na naše dveře a uteče.
Pak se ozve hlasité prásknutí a na podlaze mezi námi přistane cihla. Hned ji následuje další. Útočí na nás! A za bílého dne!
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu nočního nájezdu (pokud vytáhnete kartu dopadu na skutečnost, ignorujte ji a vytáhněte kartu další).
Uvažujte jako kdyby všechny postavy, které jsou aktuálně v úkrytu, byly na hlídce. Každá postava smí použít 1 zbraň z vašeho skladiště.
> Poté [to=BTG].", "650": "650
Na ulici potkáme dva lékaře ze sdružení Lékaři bez hranic. Hledají v naší čtvrti vhodné místo pro zřízení ordinace. Rádi by někde zastavili na den, možná více, pokud jim vystačí zásoby léků. Mají u sebe malou lékárnu, plnou dost na to, aby se mohli postarat o pár tuctů pacientů.
> Pošleme je pryč – [to=BTG].
> Nabídneme jim, ať jako ordinaci použijí náš úkryt – viz [to=1567].", "1567": "1567
Nejdříve doktoři ošetří naše zranění.
Každá zraněná postava obdrží 1 obvazy, které rovnou umístěte na její kartu.
Každá nemocná postava obdrží 1 léky, které rovnou umístěte na její kartu.
Poté se začnou starat o nemocné děti a staré lidi. Naším domem projde několik desítek lidí a fronta přitom pořád narůstá. Klíčí v nás obavy, že některý z návštěvníků využije příležitosti, aby se na náš účet trochu obohatil.
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, odhoďte z vašeho skladiště libovolné 2 žetony.
Jen o pár hodin později se zásoba léků povážlivě ztenčí. Několik dětí s příznaky zápalu plic však potřebuje okamžitou péči. Lékaři požadují, abychom se podělili o svoje léky.
> Dáme jim alespoň 1 léky – viz [to=1494].
> Nemáme žádné léky nebo léky máme, ale nechceme se o ně podělit – viz [to=1121].", "1494": "1494
Lékaři se večer rozhodnou vrátit ke svému konvoji za účelem doplnění zásob.
„Možná se ještě potkáme. Hodně štěstí a děkujeme za to, že jste nás tu nechali!“
Na prázdný žeton napište “Lékaři, 8-10 = 1494” a umístěte jej na balíček událostí.
V průběhu každé fáze rána před tažením karty události hoďte černou kostkou. Padne-li 8-10, lékaři opět zaklepou na naše dveře.
> Pokud chceme, můžeme jim znovu poskytnout útočiště – viz [to=1567].
> Mezitím [to=BTG].", "1121": "1121
Lékaři odejdou s díky za to, že jsme je nechali využít naše pokoje.
Pokud se na vrchu balíčku událostí nachází prázdný žeton „Lékaři 8-10 = 1494“, odstraňte jej ze hry.
> [to=BTG].", "542": "542
Na ulici se dáme do řeči s dalším sousedem. Po několika zdvořilostních frázích se rozhodne nás o něco požádat:
„Stěhujeme se s rodinou do jiné části města. Vzali jsme všechno, co jsme mohli unést, ale některé věci jsme museli nechat za sebou, včetně mé rozsáhlé sbírky knih. Možná byste si je mohli vzít do úschovny, viďte? Jinak se obávám, že je někdo spálí až se začne ochlazovat. Mohly by vám pomoci zabít čas a já bych se pro ně vrátil až boje skončí. Co vy na to?
> „Jasně, můžeme je přestěhovat k nám, žádný problém,“ – viz [to=1143].
> „Upřímně, ani u nás by nebyly právě v bezpečí…“ – [to=BTG]", "1143": "1143
Na prázdný žeton napište „Sbírka knih, 1143, I I I I I“ a umístěte jej do vašeho skladiště. Tento žeton nemůže být ukraden.


SBÍRKA KNIH:


V jakékoli fázi se můžete rozhodnout přeškrtnout 1 čárku na tomto žetony, abyste do vašeho skladiště přidali 3 knihy.
Pokaždé, když vezmete ze sousedovy cenné sbírky nějaké knihy, hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií 1 vybrané přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Ve chvíli, když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento prázdný žeton ze hry.
> Mezitím [to=BTG].", "521": "521
Na ulici před naším úkrytem potkáme hlouček sousedů. Něco probírají a divoce u toho gestikulují. Přesuneme se blíž k nim.
Přestože jsme to neměli v plánu, brzy se přidáme k živé debatě.
Ukázalo se, že do města dorazila skupina nuceně přesunutých obyvatel venkova. Transport dorazil dnes ráno. Naše město má stále status „bezpečné zóny“, takže sem přesouvají lidi z míst, kde se bojuje nejintenzivněji. „Bezpečná zóna“? To sotva… Kde mají tihle lidé spát? Co budou jíst? Už teď ve městě nezbývá skoro nic, ale takhle zmizí i poslední zbytky.
Prohledejte balíček nálezů a najděte první tři karty, které mají v kolonce spíže syrové jídlo nebo konzervy. Odstraňte tyto karty ze hry.
Navíc se podívejte na vrchní kartu balíčku událostí.
> [to=BTG].", "664": "664
Procházíme ulicí a prohlížíme si domy, které míjíme. Jeden z nich vždycky přitáhne naši pozornost – Kristinin a Maksimův dům.
Od druhého patra až ke střeše chybí zeď. Bomba odhalila vnitřek jejich obývacího pokoje, chodby a dětského pokojíku. Ten byl od té doby, co bomba udeřila, prázdný.
Můžeme pořád vidět, co obyvatelé tohohle zbořeniště podnikají. Maksim obyčejně sedí v křesle, zabalený do tlustých hadrů a starého kabátu, a kouří cigaretu. Někdy oba suší prádlo nebo vaří vodu. Uprostřed domu, stejně jako nejspíš v každé budově v tomhle městě, stojí kamna.
Dům je prakticky neobyvatelný, ale oni zůstali. Koneckonců je to jejich dům. Jejich sen. Jejich vzpomínky.
> [to=BTG].", "939": "939
Přede dveřmi našeho úkrytu se koná poprava. Místní chytili nepřátelského vojáka a role se prohodily. Chystají se mu setnout hlavu. Mladý hoch vypadá na smrt vyděšeně.
> Pokud to udělají, vojáci vpadnou do naši čtvrti a všichni budeme trpět. Musíme je zastavit! – viz [to=572].
> Konečně nějaká spravedlnost! Jaké to je být zavražděný, ha?! – viz [to=439].
> Když mají tak napilno, možná bychom si mohli něco „vypůjčit“ z jejich úkrytů. Vyberte postavy, které se rabování zúčastní a viz [to=273].", "572": "572
„To by stačilo, nechte ho být! Vždyť je to jen děcko v uniformě!“


„Měli byste zmizet nebo se k němu přidáte!“


> No dobře. Neměli jsme se do toho míchat. Je to jen další oběť téhle války – viz [to=439].
> Jen přes naše mrtvoly! Viz [to=1838].", "1838": "1838
Vytáhněte 3 žetony nepřátel a počítejte jako by byli všichni ozbrojeni noži.
Zahajte boj (viz Deník: Boj).
Pokud nepřátelé utrpí v souhrnu alespoň 2 zranění, utečou z boje.
> Po boji viz [to=144].", "439": "439
Na prázdný žeton napište „401” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů. V příští fázi nočních nájezdů místo tažení karty vyhodnoťte scénu 401.
> [to=BTG].", "273": "273
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu nálezů (spíž). Neházejte na zvláštní nálezy.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> Viz [to=439].", "401": "401
Namísto tažení karty nočních nájezdů vyhodnoťte následující:
Velká skupina vojáků prohledává úkryty v okolí. Slyšíme výkřiky a zvuk střelby.
> Musíme se ukrýt! – viz [to=298].
> Počkejme na to, co se stane – viz [to=557].", "298": "298
Vpadli do úkrytu a obrátili jej vzhůru nohama. Podařilo se nám nenechat se odhalit a vojáci nakonec odešli s nepořízenou.
Odhoďte 1 kartu již postaveného vybavení (vraťte ji zpět do balíčku vybavení).


Odhoďte 5 libovolných žetonů z vašeho skladiště


> [to=BTG].", "557": "557
K ničemu jsme se nepřiznali. Zmlátili nás jako žito, ale pak se sebrali a šli hledat podezřelé jinam.
Mezi postavy v úkrytu rozdělte 2 zranění.
> [to=BTG].", "144": "144
Zachránili jsme vojákovi život. Zvedne se a se skloněnou hlavou odkráčí pryč. Stálo nás to ale dobré vztahy se sousedy.
Najděte v balíčku návštěvníků karty „Drbna“ a „Šmelinář“ a odstraňte je ze hry.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "330": "330
Stáli poblíž a zírali na nás jako supi, zatímco se opírali o zeď. Na tvářích se jim usídlily ošklivé výrazy. Jednoho z nich jsme poznávali z dob, kdy tady ještě stávala tiskárna. Byl ve středu skandálu, když jej pustili na podmínku za dobré chování, přestože svědectví jedenáctileté dívky jej jednoznačně usvědčovalo. Pro lidi jako je on je válka hřištěm.
Naše pohledy se jim zjevně moc nepozdávaly.
Jeden z nich odněkud vytáhl plechovku jídla a zamával s ní na nás. Pak se přesunuli k nám a zaujali provokativní postoj.
„Hej, ty tam! Hledáme čerstvý maso, že jo chlapci? Můžeme vám nabídnout různý věci za jistou informaci.
> Nasměrujeme je k sousedovu domu. Mají tam dvě děti – viz [to=1427].
> Zkusíme pomalu zacouvat zpátky do domu, abychom přivolali posily nebo se chopili zbraní, a přitom předstíráme, že jsme je neslyšeli – viz [to=1595].
> „Honem, pojďte všichni sem! Máme problém!“ snažíme se výkřikem z úkrytu přivolat ostatní – viz [to=1060].", "1427": "1427
„Podívejme. Hotovej skřítek pomocníček,“ usměje se násilník a hodí plechovku k našim nohám. Se svými kumpány vyrazí ve směru, kterým jsme ukázali. Vidíme, jak jeden z nich ze své špinavé bundy vytáhne pistoli.
Přidejte do vašeho skladiště 1 konzervu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> Viz [to=1226].", "1595": "1595
Naše reakce se jim ani trochu nezamlouvala.
Hoďte černou kostkou (postava na poli akce „Vyjděte ven“ může využít svoji zdatnost):
> Padne-li 1-5, okamžitě vypukne boj. Postava na poli akce „Vyjděte ven“ utrpí 1 zranění. Poté viz [to=931].
> Padne-li 6-10, podaří se nám jim zabouchnout dveře před nosem. Slyšíme rachot a výkřiky kleteb. Ignorujeme je, dokud neodejdou – [to=BTG].
> … nebo, jestli máme odvahu, můžeme vyjít ven a čelit jim ve skupině a se zbraněmi v rukou. Vyberte libovolné postavy v úkrytu a přiřaďte jim zbraně z vašeho skladiště dle svojí volby. Poté viz [to=931].", "1060": "1060
Muži zaváhali na dost dlouhou dobu, aby nám dali čas zareagovat.
> Můžeme se teď stáhnout do úkrytu, zabouchnout dveře a počkat, až odejdou – [to=BTG].
> Nebo, jestli máme odvahu, můžeme vyjít ven a čelit jim ve skupině a se zbraněmi v rukou. Vyberte libovolné postavy v úkrytu a přiřaďte jim zbraně z vašeho skladiště dle svojí volby. Poté viz [to=931].", "931": "931
Vytáhněte 2 žetony nepřátel. První z nich je ozbrojen pistolí, druhý nožem.
Začněte boj (viz Deník: Boj).
Postavy, které NESTÁLY na poli akce „Vyjděte ven“ se nemohou účastnit prvního kola boje.
Pokud jeden z nepřátel zemře, druhý uprchne, pokud se ovšem nerozhodnete jej pronásledovat a boj dokončit (v takovém případě v boji pokračujte).
> Po boji viz [to=1203].", "1203": "1203
Ničí smrt by neměla přinést úlevu či pocit zadostiučinění. A přesto tam venku chodí lidé, jejichž lidství utrpělo natolik, že je těžké je za lidi vůbec považovat.
Stojíme nad těly těch odporných bastardů a necítíme nic – jenom adrenalin pulzující nám v žilách. Prohledáme jejich těla, jestli nemají něco, co bychom mohli použít.
Přidejte do vašeho skladiště 2 konzervy, 1 pálenku a zbraně mrtvých nepřátel (v pistoli zbyly 3 kulky).
> [to=BTG].
", "1226": "1226
Ani ne o půl hodiny později stojí soused v našich dveřích. Je těžce zraněný.
„Pomozte mi, kamarádi, prosím! Ti hajzlové vpadli do našeho domu. Oni… moje žena a dcera jsou uvnitř! Prosím!“
> Zabouchneme mu dveře před obličejem – viz [to=1929].
> Popadneme zbraně a běžíme odčinit naše jednání – Vyberte postavy a přidělte jim z vašeho skladiště zbraně. Poté viz [to=931].", "1929": "1929
Už nemáme žádné iluze o tom, kým jsme se stali…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "998": "998
Už dlouhou dobu se živíme jenom jídlem, které najdeme v průběhu našich nočních výprav. Proto jsme si mysleli, že jde jen o špatný vtip, když nám Dragan, náš soused, nabídl, že se k němu můžeme přidat v cestě na nedaleké tržiště.
„Nežertuji,“ přesvědčoval nás s vážnou tváří.
„Bojím se tam jít sám. Bude lepší, když tam půjdeme společně. Úřady povolily, aby se na trhu dneska obchodovalo – nejspíš tam půjdou koupit základní potřeby – mouka, rýže, možná dokonce někdo přinese zeleninu.“
Jenomže… za denního světla? To zní jako čiré šílenství!
> „Dobrá, počkej chvilku,“ – vyberte 1 nebo více postav, které vyrazí na tržiště a viz [to=1695].
> Je to příliš nebezpečné – viz [to=1328].", "1695": "1695
Dnešek je na toto roční období neobvykle slunečný, takže není divu, že první trh za dlouhé měsíce přitáhl celý dav lidí. Na různých místech ležely malé hromádky brambor a cibulí, připomínajících miniaturní dělové koule. Nějaká žena se snažila prodat nebo vyměnit malá lehce nahnilá jablka. Někdo jiný dokonce nabízel těstoviny a na tržišti se dala sehnat i mouka a rýže.
Většina lidí ovšem nic nekupovala – jen zírali na jídlo, které celé měsíce neměli možnost ochutnat.
Najednou davem zatřásla hlasitá rána. Slyšeli jsme výstřely a pak jsme začali utíkat tak rychle, jak jen to šlo. Vypukla panika.
Zakopávali jsme o tašky a jídlo, které se rozsypalo po zemi, jak všude okolo utíkali lidé. Někdo uklouzl a upustil pytel mouky, někdo jiný zase vytrousil brambory – kutálely se po dlažbě a byly špinavé krví.
Urazili jsme slušnou vzdálenost, než jsme se si povšimli, že 1 z nás je zraněný. S pomocí posledních zbytků sil se nám podařilo vrátit do úkrytu.
Libovolná postava z těch, které vyrazily na trh, utrží 1 zranění.
Postavy, které vyrazily na trh nemohou v dnešní fázi denních akcí vykonávat žádné akce.
> [to=BTG].", "1328": "1328
Na prázdný žeton napište „1034” a umístěte jej na vrch balíčku osudu. V průběhu příští fáze úsvitu před vyhodnocením karty osudu vyhodnoťte nejprve 1034.
> [to=BTG].", "1034": "1034
Než vytáhnete kartu osudu, vyhodnoťte nejprve následující:
V noci nás navštívil jeden z našich sousedů. Byl otřesený a v depresi.
„Máte štěstí, že jste nešli na trh. Říkají, že to tam bylo strašné. Armáda nezajistila bezpečí, byly to jen plané sliby. Na tržišti byla spousta lidí, když na něj zaútočili. Byla tam taková spousta mrtvých a zraněných. Taky Dragan. Chtěl, abych šel s ním, ale já mu řekl, že to je hloupý nápad, tak šel sám. A už se nevrátil…“
Napili jsme se z lahve, kterou soused přinesl a uctili tak Draganův život.
Odhoďte prázdný žeton „1034“.
> [to=BTG].", "193": "193
Před našimi dveřmi se objeví slizký bledý muž. „Musí to být žebrák,“ říkáme si nejdříve. Jenomže on v rukou drží tašku plnou léků, jídla a několika dalších užitečných předmětů. V dnešní době se jedná o hotový poklad
Unaveným hlasem nám muž řekne, že už tyto zásoby nebude potřebovat. Chce je předat někomu, kdo je dobře využije. Návštěvníkův pohled je vzdálený a jeho oči se lesknou slzami. Cítíme z něj hluboký smutek.
> Odmítneme jeho nabídku – viz [to=1079].
> Bez jakýchkoli otázek přijmeme jeho dar – viz [to=1347].
> Zeptáme se ho, co se stalo a proč se chce všech těch věcí vzdát – viz [to=1439].", "1079": "1079
Muž pokrčí rameny a odnese si svůj poklad pryč.
> [to=BTG].", "1347": "1347
Muž nám předá cenný balíček. Ještě chvíli tam stojí, jak kdyby chtěl něco říct, ale pak se otočí a odejde pryč.
Přidejte do vašeho skladiště 2 konzervy, 1 léky a 1 mechanickou součástku.
> [to=BTG].", "1439": "1439
Ten muž žil v úkrytu nedaleko od našeho domu spolu se svou ženou a dcerou. V noci obvykle vyrážel na výpravy za zásobami, tak jako my. Jednoho rána, když se z takové výpravy vrátil, zjistil, že někdo vypáčil dveře jeho úkrytu. Vítalo ho jenom mrtvolné ticho.
Nějací šmejdi znásilnili a zabili jeho ženu. Děvčátko muselo křičet, a tak jej praštili pažbou pušky. Praštili ji až příliš silně – její lebka praskla na několika místech. Muž ošetřil její zranění a snažil se ji zachránit, ale umřela hned následující noci. A tak pohřbil svoji rodinu, opustil svůj úkryt a vzal všechno, co ještě může být někomu k užitku.
Muž dokončí svůj příběh a předá nám své věci. Rozloučí se s námi. Poté, co se nám svěřil se svým příběhem, vidíme na jeho tváři známky úlevy. My se na druhou stranu cítíme strašně – konzervy a léky v našich rukou najednou povážlivě ztěžkly.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Do vašeho skladiště přidejte 2 konzervy, 1 léky a 1 mechanickou součástku.
> BACK TO GAME.", "86": "86
Drobná žena ve špinavém klobouku se porozhlíží okolo našeho úkrytu. Snaží se nahlédnout dovnitř štěrbinami v zatlučených oknech. Naslouchá a píše si něco do malého poznámkového bloku.
Co nám může chtít? Tohle jsou nebezpečné časy. Máme z toho všeho špatný pocit v žaludku…
> Budeme ji ignorovat – viz [to=1633].
> Odeženeme ji – viz [to=1403].
> Zkusíme ji chytit a přinutit ji prozradit nám, o co jí jde – pokud se v úkrytu nachází více než 1 postava nebo se v úkrytu nachází postava se zdatností vyšší než 1, viz [to=1166].", "1633": "1633
Chvilku ještě ometá okolo, ale pak odejde.
> Viz [to=1312].", "1403": "1403
Na její zahnání stačila trocha hluku.
> Viz [to=1312].", "1166": "1166
Je k smrti vyděšená a skoro ani nevzdoruje, když ji snadno přemůžeme a přitlačíme ji ke zdi. Hystericky vzlyká a škemrá, abychom jí neubližovali.
Chvíli trvá, než se nám ji podaří uklidnit. Tvrdí, že pracuje pro charitu, která pomáhá dětem ve válečných zónách. Někdo jí řekl, že se na naší adrese nachází týrané dítě. Určitě lže. Praštíme ji do obličeje a zlomíme jí nos. V kapse o pár vteřin později objevíme její průkaz – říkala pravdu.
Najednou vyjde najevo, jak moc nás válka změnila – od každého teď čekáme jen to nejhorší. Omlouváme se ženě a vysvětlíme jí, že je na špatné adrese. Strašlivě se při tom stydíme…
> [to=BTG].
", "1312": "1312
Přestože žena zmizela, její podivné chování nám stále hlodá v mysli. Pro koho mohla pracovat? Komu se mohla hlásit?
Na prázdný žeton napište „1852” a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů. V průběhu příští fáze nočních nájezdů před vyhodnocením karty nočního nájezdu nejprve vyhodnoťte 1852.
> [to=BTG].", "1852": "1852
Vytáhněte a vyhodnoťte kartu nočního nájezdu jako obvykle.
Odstraňte prázdný žeton „1852” ze hry.
> [to=BTG].", "348": "348
Na počátku konfliktu nebylo těžké lidi nachytat. Láhev chlastu, visící na provázku na dětském hřišti, kousek masa, několik konzerv a někdy svázané dítě s nápisem „POMOC“ na svých zádech. Kdokoli se nechal některou z návnad zlákat, toho si našla kulka odstřelovače a byl pak stejně mrtvý jako to dítě, které se snažil zachránit, nebo kus masa, který chtěl získat pro svoji rodinu.
A teď? Nikdo už se nenechá nachytat tak snadno, ale lidé umírají dál. Nikdo, kdo válku nezažil, to nemůže pochopit, ale hlad tu může být tak zlý, že ani risk vlastního života nezní tak špatně.
A sledujeme prasečí kýtu visící na větvi jakoby nic. Je pokrytá mouchami, ale visí tu teprve dva dny – dalo by se z ní udělat skvělé jídlo.
Je tak blízko – na zadním dvorku sousední budovy. Mohli bychom prostě…
> Srát na to! Jdeme pro ni! – vyberte 1 postavu a viz [to=1468].
> Vrátíme se do úkrytu a zakryjeme okna. Nepotřebujeme připomínat, že za nimi visí jídlo, které by nás mohlo všechny nakrmit – viz [to=527].", "1468": "1468
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-2, někde v dálce padne výstřel. Postava padne k zemi. Je po ní. Odstraňte tuto postavu ze hry. [to=BTG].
> Padne-li 3-10, nestane se nic. Viz [to=1645].", "1645": "1645
Zvládli jsme to. Opravdu jsme věřili, že to dokážeme nebo nám bylo zkrátka jen jedno, co se s námi stane? Raději na to nemyslet. Prostě jsme to zvládli… protentokrát.
Do vašeho skladiště přidejte 3 syrová jídla.
> [to=BTG].", "527": "527
Někde v dálce zaslechnete výstřel. Poté, asi o dvě hodiny později, další. Pak dva, jeden po druhém. Jako vždy jsou skutečnými vítězi mouchy, dál spokojeně hodující na kýtě. Proč nemůžeme být jako ony? Příliš malé na to, aby nás zasáhl odstřelovač a silné dost na to, aby přežily válku.
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "318": "318
Je to tak pět minut, co jsme vyšli ven. Ve chvíli, kdy ustala střelba, jsme zaslechli výkřiky zraněných. Leží na ulici a nezdá se, že by se jim někdo chystal přijít na pomoc.
> Počkáme, až vykrvácí, třeba u sebe mají něco cenného – viz [to=1186].
> Stejně tak jsme tam mohli teď ležet my. Musíme jim pomoc! – viz [to=1743].", "1186": "1186
Výkřiky agónie konečně odumřou a ulici znovu ovládne ticho.
Přiblížíme se. Těla se válejí podél zdi. Jsou to mladí lidé, od pohledu tak dvacetiletí. Leží bez pohnutí, pokrytí prachem a krví. Na takový osud jsou až příliš mladí. Vypadá to, že před něčím utíkali, když je zastihly kulky. Možná něco ukradli, možná někoho přepadli – důvodů pro zbytečnou vraždu se v těchto dnech najde mnoho.
> Viz [to=1384].", "1743": "1743
Jenom jediný ze zraněných byl stále naživu. O pomoc nestál – řekl, že bychom akorát plýtvali našimi obvazy. Jediné, oč prosil, bylo, abychom ho a jeho mrtvé bratry pohřbili. Ještě pár minut se držel a pak vydechl naposledy.
> Viz [to=1384].", "1384": "1384
Mrtvoly u sebe měly několik věcí:
Přidejte do vašeho skladiště 2 cigarety, 1 šperhák, 1 pálenku, 1 mechanickou součástku a nůž.
Můžeme je pohřbít nebo je tady nechat ležet.
Pokud je pohřbíme za sousedním domem, zvyšte 1 postavě úroveň únavy o 1. I přesto, že nás za to nečekají žádné díky…
> [to=BTG].", "555": "555
Když válka začala, měli lidé trpící závislostí dvě možnosti. Někteří se své závislosti takřka okamžitě dali, zatímco jiní se do ní propadli ještě hlouběji. Čím horší jejich závislost byla, tím hůře přijímali nastupující problémy se sháněním alkoholu, drog nebo dokonce takových drobností, jako jsou cigareta či káva.
K našim dveřím se připlazí nějaký člověk se zoufalým výrazem v obličeji. Celé tělo se mu třese.
„Potřebuju drogy… nebo aspoň něco místo nich. Mám nějaký jídlo a nůž, můžu něco udělat.
> Pomoz nám a něco za to dostaneš – odhoďte 1 chemikálie/léky/pálenku/čistý líh a viz [to=1719].
> Promiň, musíš se poohlédnout někde jinde – [to=BTG].", "1719": "1719
Smažka se hned pustí do práce a každých pár chvil pokukuje po své slíbené odměně.
Okamžitě vykonejte 2 libovolné akce navíc (jako kdyby je vykonávaly postavy), kromě akce „Vyjděte ven“.
> [to=BTG].", "316": "316
Čas od času se vyplatí promluvit si se sousedy.
Postupně zjišťujeme, že bychom se občas mohli zastavit u sousedů na teplé jídlo. Mají nějakou uschovanou kukuřici a obilí. Když jim dáme vědět předem, uvaří toho o trochu víc.
Na prázdný žeton napište „Pozvání na večeři, 316” a umístěte jej na libovolné dobře viditelné místo na herním plánu.


POZVÁNÍ NA VEČEŘI:


Jednou za den se během akce „Vyjděte ven“ můžete rozhodnout, že namísto tažení karty z balíčku návštěvníků, navštívíte své sousedy. V takovém případě hoďte černou kostkou:
> Padne-li 1-3, viz [to=1605].
> Padne-li 4-10, viz [to=1136].
> Mezitím [to=BTG].", "1605": "1605
Když na ně zkusíme zaklepat, dveře se samy otevřou. Uvnitř je ticho a prázdno. Vstoupíme do domu.
Po patnácti minutách musíme vyjít zpět před dveře, abychom se nadýchali čerstvého vzduchu. Nebude jednoduché zapomenout na to, co jsme viděli uvnitř.
Branislav s Dejanou leželi v jednom z pokojů. Byli to dobří lidé. Kdyby se jejich vrazi jen zeptali, Dejana by jim nejspíš uvařila skvělou večeři. Jenomže oni chtěli jen ukrást kukuřici a obilí. Kamna odnést nemohli, tak je raději rozbili na kousky...
Není to tak, že by takové lidi stvořila válka. Naopak – to oni válku rozpoutali a jen díky nim pořád pokračuje.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav v úkrytu. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Odstraňte ze hry prázdný žeton „Pozvání na večeři, 316”.
> [to=BTG].", "1136": "1136
Branislav a Dejana nás vpustí dovnitř a do nosů nás udeří vůně vařící se kukuřice. Dobrá kamna a zásoba obilí jsou v dnešních časech skutečnými pokladem. Usadíme se k jejich stolu.
Obyčejně jíme doslova odpadky, improvizovaná jídla, uvařená doslova z ničeho. Ale stačí obstarat několik základních ingrediencí, aby se spící talenty probudily k životu. Dnes žijeme jako krysy, zatímco dříve jsme měli všechno, žili normální životy, měli své chutě a nechutě. Rozčiloval nás okoralý chleba i to nejlepší jídlo nám nechutnalo, když jsme na něj neměli náladu. Až teď vidíme, jak absurdní taková očekávání a nářky bývaly.
Po jídle jdeme domů. Někdy bychom jim měli jejich laskavost oplatit.
Přidejte do vašeho skladiště 1 syrové jídlo a 1 zeleninu.
Pokud chcete, můžete ze skladiště odhodit libovolný počet žetonů, abyste se za večeři odvděčili.
> [to=BTG].", "467": "467
Na ulici na nás mává soused. Před válkou to byl mechanik a svým způsobem jím zůstal až do teď. Doběhne k nám.
„Ahoj, jak se vede? Pořád naživu, co? Jen chci jít k řece, nějaký bastardi zase stáhli kabely. Možná byste se chtěli přidat a pomoc, co?
„Jít k řece“ znamená „opravit drobný generátor“, improvizovanou stavbu na řece, která zajišťuje slabé a nestabilní dodávky elektřiny pro několik okolních domů. Je to Sisyfovský úkol – jeden den to opravíte a druhý den se potopí do řeky, zasáhne ho střela z minometu, nebo ho jenom oškubou zloději. Je rozhodně snazší se elektřiny zkrátka vzdát.
> Pomůžeme sousedovi generátor opravit – viz [to=1757].
> „Mrzí nás to, ale musíme se postarat o vlastní věci. Možná někdy jindy…“ – [to=BTG].
", "1757": "1757
K řece se dostaneme během několika minut. V těchto místech je potřeba stejná dávka opatrnosti, jako kdyby člověk kráčel minovým polem Za řekou se v zalesněných kopcích ukrývají odstřelovači – nejspíš v rozbořené vsi poblíž vrcholu největšího z nich. Ve skutečnosti ale mohou být kdekoli.
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1, viz [to=1621].
> Padne-li 2, viz [to=1489].
> Padne-li 3-10, viz [to=1245].", "1621": "1621
Výstřel jsme zaslechli až poté, když osten bolesti probodl záda a žaludek jednoho z nás. Netrvalo dlouho a všechno zakryla temnota.
Odstraňte postavu, provádějící akci „Vyjděte ven“ (nebo libovolnou postavu, pokud jste kartu návštěvníka táhli v důsledku jiného efektu) ze hry.
> [to=BTG].", "1489": "1489
„OK, počkej tady. Nejdřív se podívám, jestli…“
Mirkova věta je utnuta v půli a jeho oči vylezou z důlků. Pak zaslechneme ozvěnu vzdáleného výstřelu. Mirko zařve a proud krve mu začne tryskat z úst. V hrudi má velkou díru. Je mrtvý ještě dřív, než se zhroutí k zemi.
Utíkáme a skrýváme se přitom nejprve mezi stromy, poté za hromadami sutin. Běžíme bez zpomalení celou cestu až ke dveřím našeho úkrytu. Tenhle život nás ničí. Co jsme udělali, že jsme si zasloužili takové peklo?
Zvyšte úroveň zoufalství postavy provádějící akci „Vyjděte ven“ (nebo libovolné postavy, pokud jste kartu návštěvníka táhli v důsledku jiného efektu) o 1.
> [to=BTG].", "1245": "1245
„Dobře, počkej tady. Nejdřív se musím mrknout, co se podělalo tentokrát…“
O chvíli později se Mirko s úsměvem vrátí.
„Větev. Byla to jen větev, která se dostala mezi paprsky a zablokovala kolo! Už to zase všechno funguje. Můžeme jít domů.“


Na cestě zpátky se Mirko ptá:


„Nepotřebujete rádio? Jedno bych měl – je staré, ale pořád funkční. Mohl bych natáhnout kabel k vašemu úkrytu, abyste ho mohli poslouchat. Nějaká extra zábava by vás mohla rozveselit.“
Pokud jste doposud nepostavili rádio, najděte jeho kartu v balíčku vybavení a zdarma ji umístěte na libovolné prázdné pole úkrytu.
> [to=BTG].", "438": "438
Dali jsme se do řeči s Vukem, jedním z našich sousedů, které jsme potkali na ulici.
Vypadá to, že u uzavřené železniční stanice se dá snadno obstarat nějaké palivo. Za starý benzín a vytrhané pražce. Není divu, že to místo ovládla banda grázlů, kterým se přezdívá „Šotoušové“ (ale jen za jejich zády, samozřejmě).
Tihle rabiáti jsou ochotni vyměňovat palivo i za různé službičky. Vuko se včera s jedním z nich setkal. Dozvěděl se, že hledají někoho, kdo by je dokázal, dnes nebo zítra, rychle a tiše zbavit několika mrtvých těl.
> Nejsme žádný Viktor Čistič. Nenecháme se do toho zatáhnout – [to=BTG].
> Je to špinavá práce a ještě navíc podezřelá, ale na druhou stranu – ti lidé už jsou stejně mrtví. Někdo by je měl pohřbít, a alespoň si trochu přilepším - viz [to=1810].", "1810": "1810
Napište na prázdný žeton “Špinavá práce, 1810” a umístěte jej na hromádku nálezů.
ŠPINAVÁ PRÁCE:
> V průběhu libovolné fáze prohledávání můžete vrátit 6 karet průzkumu, abyste šli s Vukem a dalším sousedem k uzavřené železniční stanici – viz [to=1213].
> Mezitím [to=BTG].





", "1213": "1213
Jeden ze „Šotoušů“ nás odvede ke skladišti poblíž stanice.
„Těla jsou uvnitř. Zbavte se jich a udělejte to pořádně a my vám seženeme tolik dřeva, kolik budete chtít a odneseme ho až k vašim dveřím.
Otevře dveře do skladu. Následujeme ho dovnitř, kde nalezneme šokující výjev. Zakrvácená těla dvou mladých mužů jsou přivázána ke dvěma velkým křížům ve tvaru „X“, vyrobeným ze železničních pražců. Někdo je tady musel mučit celé hodiny. Cítíme, jak na nás jdou mdloby, ale nakonec těla odřízneme, položíme na stavební kolečka, odvezeme je o pár ulic dál a tam je pohřbíme.
„Šotouš“ se kterým jsme prve mluvili, vstupuje do skladu váhavě, jako by se obával toho, co tam najde. Když ale vyjde ven, vypadá spokojeně.


„Dobrá práce! Dřevo vám doneseme ještě dnes!“


Vracíme se domů a snažíme se z našich vzpomínek vymazat odporný výjev a pach, stejně jako hrobnickou práci, která nám dnes připadla.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav účastnících se prohledávání. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> Viz [to=1098].", "1098": "1098
Dřevo nám skutečně donesli ještě téhož dne. Zakrvácené pražce nyní leží v našem sklepě. Asi chvilku potrvá, než se odhodláme k tomu, je rozštípat.
Napište na prázdný žeton “Pražce, 1098, I I I I” a umístěte jej do skladiště. Tento žeton nemůže být ukraden.


PRAŽCE:


V libovolné fázi se můžete rozhodnout škrtnout 1 čárku na prázdném žetonu „Pražce“, abyste do vašeho skladiště přidalo 10 dřev.
Až přeškrtnete poslední čárku, odstraňte prázdný žeton „Pražce“ ze hry.
> [to=BTG].", "436": "436
Za dveřmi čeká žena s dětským kočárkem. Třese se zimou. Stačí kratičký pohled na její zoufalou tvář, aby nám bylo jasno, o co jí jde. Možná by bylo lepší zalézt do dovnitř a zamknout za sebou. Necítíme se na další uvzlykaný příběh. Nemůžeme pomoci každému žebrákovi v tomhle městě.
> Vážně bychom se měli optat, co ta ubohá žena chce – viz [to=1556].
> Vrátíme se dovnitř a zamkneme dveře – viz [to=1787].", "1556": "1556
Když k ní přistoupíme, ženina nálada se viditelně zvedne. Sklopí skládací kryt kočárku a my zjistíme, že v něm není žádné dítě! Žena v kočárku ukrývá malý mobilní obchůdek. Má v něm sloupečky barevných měsíčníků a týdeníků, včetně mnoha v cizích jazycích. Říká, že pracovala v knihovně, kterou později vybombardovali. Teď rozprodává to, co zbylo ze sekce časopisů.
Chtěli jsme se jí zeptat kdo v dnešní době takové věci kupuje. Ale pak jsme se znovu podívali na obálky, které byly plné šťastných lidí, měst s čistými ulicemi, novými auty, rybářskými čluny nebo klidnými jezery, a najednou nás její zboží začalo zajímat. Chtěli jsme si připomenout, jak život v jiných, lepších, časech vypadal.
> Koupíme nějaké časopisy – odhoďte z vašeho skladiště žetony o celkové tržní hodnotě 3 nebo více a viz [to=1236].
> Pošleme ženu pryč – nedopřejeme si žádné bláznivé fantazie! Žena pokývne na znamení porozumění a vzápětí nás opustí – [to=BTG].", "1787": "1787
Žena se chvíli zdrží u našeho úkrytu. Pak chvíli zápasí s tím, aby kočárek roztlačila, a vyrazí pryč. Doufejme, že ona a její dítě budou mít štěstí někde jinde.
> [to=BTG].", "1236": "1236
Je úžasné, jak vypadal svět, než se začal rozpadat. Byli jsme opravdu šťastní, i když jsme si to neuvědomovali. Nehladověli jsme. Nikdo nestřílel na členy naší rodiny. Mohli jsme opustit domovy i za denního světla. Odejít z města. Koupat se, nosit čisté oblečení. Tehdy to pro nás moc neznamenalo, ale teď si připadáme, jak kdybychom se dívali na pohlednice z nějakého zapomenutého ráje.
Na prázdný žeton napište „Časopisy, 1236” a umístěte jej do vašeho skladiště. Považujte jej za šedý žeton o tržní hodnotě 3 a hmotnosti 0.


ČASOPISY:


Kdykoli během libovolné fáze úsvitu můžete odstranit žeton „Časopisy, 1236“ ze hry, abyste 2 vybraným postavám snížili úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "148": "148
Chvíle nejistoty vystřídala obrovská úleva. Nejsou to banditi ani zběhové, ale vojáci mírových sborů a spolu s nimi Lékaři bez hranic. Možná nám pomohou!
Vyberte 1 zraněnou nebo nemocnou postavu (je-li taková ve skupině) a vezměte si 1 léky nebo obvazy, které jí ihned přidělíte.
Navíc přidejte do vašeho skladiště 1 konzervu.
> [to=BTG].", "256": "256
„Hej sousede – to jsem jenom já! Nestřílej… teda, jestli máš něco, co střílí. Poslechni… přemýšlel jsem… Víš, jak se říká – „čím víc, tím líp“? Možná můžeme uzavřít takovou dohodu. Ale lepší, než máme s Amerikou nebo zbytkem Evropy. Takovou, která opravdu funguje, že jo? Když mě někdo zkusí okrást, přijdeš mi na pomoc a když někdo přijde vykrást vás, skočím přes plot a pomůžu vám. Tak co? Co na to říkáš?
> „Domluveno! Vypořádáme se s nimi společně!“ – viz [to=1565].
> „Díky, ale dříve nebo později by to skončilo pro někoho z nás tragédií. Když tě zabijí při ochraně našeho domu, co se stane s tvým? Raději to nechme tak, jak to je. Opatruj se!“ – [to=BTG].", "1565": "1565
Napište na prázdný žeton „Dohoda, 1565“ a umístěte jej na vrch balíčku nočních nájezdů.


DOHODA:


Pokaždé, když táhnete kartu nočního nájezdu, hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-2, vyhodnoťte kartu nočního nájezdu normálním způsobem a poté navíc vytáhněte další kartu – tentokrát vyhodnoťte pouze zranění.
Padne-li 6-10, kartu nočního nájezdu nevyhodnocujte. Zvěsti o sousedské výpomoci se šíří. Zjevně se ledaskterý násilník bojí postavit přesile.
Navíc nám soused pomáhá v boji – pokaždé, když vyhodnocujete kartu nočních nájezdů, snižte množství způsobených škod a utržených zranění o 1.
> Mezitím [to=BTG].", "442": "442
Někdy je v domě opravdu ticho. A někdy se zdá, že ticho má svůj důvod… Když jsme se vrátili domů z hlídky a zavřeli za sebou dveře, zaslechli jsme od předního vchodu tiché kňučení a škrábání.
> Otevřeme – viz [to=1735].
> Na to teď není čas – musíme se připravit na příchod tmy – [to=BTG].", "1735": "1735
Za dveřmi leží stočený mladý, ale už docela velký pes. Než stačíme zareagovat, vběhne dovnitř a hledá místo, kde by se schoval.
> Rozhodneme si tohohle nového čtyřnohého spolubydlícího nechat – viz [to=913].
> Vyženeme psa pryč. Vypadá divoce, nestojí to za to riziko – [to=BTG].", "447": "447
„Buďte pozdraveni, drazí sousedé! Nebylo tu poslední dobou moc klidu… že ano? Shromáždil jsem pár chlapců, abychom přes noc sousedství ohlídali. Nechceme za to moc, a vy budete moci klidně spát. Co na to říkáte?“ Výraz v mužově obličeji důvěru nevzbuzuje, ale známe ho už dlouhou dobu.
> Ochrana je ochrana, i když by to jinak byl právě on, kdo by se nám vloupával do domu – odhoďte žetony v celkové tržní hodnotě nebo více a viz [to=889].
> „Ne, ale díky za nabídku.” Zatracený podvodník. Vsadili bychom se, že nás dnes v noci přijde okrást. Musíme se připravit na nejhorší – viz [to=1430].", "889": "889
Na prázdný žeton napište „Slib pomoci, 889” a položte jej na vrch balíčku nočních nájezdů.
> Během fáze nočních nájezdů, před vyhodnocením karty nočního nájezdu vyhodnoťte 1174.
> Mezitím [to=BTG].", "1430": "1430
Na prázdný žeton napište „Hrozba, 1430” a umístěte je na vrch balíčku nočních nájezdů.
> Během fáze nočních nájezdů, před tažením karty nočního nájezdu vyhodnoťte 1886.
> [to=BTG].", "1174": "1174
Noc byla neobvykle klidná. Alespoň pro nás. Z ulice jsme slyšeli výkřiky, ruch a dupot nohou, ale do našeho domu se nikdo dostat nepokusil.
V průběhu této fáze nočních nájezdů nevyhodnocujte žádné karty nočních nájezdů.
Odstraňte prázdný žeton „Slib pomoci, 889“ ze hry.
> [to=BTG].", "1886": "1886
Naši „sousedé“ neudělali nic, aby nás ochránili – ale ani se nás neodvážili napadnout.
Odstraňte prázdný žeton „Hrozba, 1430” ze hry a poté vyhodnoťte fázi nočních nájezdů jako normálně.
> [to=BTG].", "760": "760
S opatrným úsměvem na rtech k nám přistoupí postarší žena a předá nám malou tašku.
„Dobrý den, sousedé. Žijeme pár bloků odtud. Všimli jsme si, že jste našli úkryt v tomto domě a když jsme teď sousedé, rozhodli jsme se vás navštívit. Z naší zahrádky jsme přinesli nějakou zeleninu. Snad vám přijde k chuti.“
Přidejte do vašeho skladiště 2 zeleniny.
Na prázdný žeton napište „760, Výsledek 1-5 = 1030” a umístěte jej na vrch balíčku událostí. Na začátku každé fáze rána hoďte černou kostkou…
>...a při výsledku1-5 vyhodnoťte 1030.
> [to=BTG].", "1030": "1030
Stará žena, která nám před časem věnovala trochu zeleniny, nás dnes navštívila znovu.
„Armáda na nás tlačí víc a víc. Připravili jsme si ve sklepě úkryt a chtěli bychom jej zesílit. Máme všechno připravené, ale potřebovali bychom pár rukou navíc. Myslíte, že byste nám mohli pomoci?“
> „Veďte nás, uděláme, co budeme moci,“ – vyberte 1 přítomnou postavu, která by mohla vykonat alespoň 1 další akci a viz [to=1505].
> „Je nám to líto, ale nemůžeme vám pomoci – viz [to=1937].
Odstraňte prázdný žeton „760, Výsledek 1-5 = 1030” ze hry.", "1505": "1505
Na pomoc přišlo několik dalších sousedů, takže jsme byli z prací rychle hotovi. Nedostali jsme žádnou odměnu, ale nikdo ji ani neočekával. Někdy je vděčnost a pocit, že jsme znovu lidmi, tou nejlepší odměnou za naši snahu.
Postava, která pomohla zesílit úkryt již v průběhu této fáze denních akcí nesmí vykonat žádné další akce a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku.
> [to=BTG].", "1937": "1937
Žena se k nám smutně otočí zády. Sledujeme ji, jak prochází ulicí a klepe na další dveře.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "619": "619
Naším směrem přichází soused nesoucí hromadu dříví na podpal.
„Musíme si pomáhat. Zvlášť pak v době, jako je tahle. V mojí zahradě stály nějaké stromy, ale rychle se ochlazuje, tak jsem je pokácel na palivové dříví. Říkal jsem si, že to radši udělám hned, než to někdo udělá za mě. Můžu se s vámi o trochu dříví podělit. A možná příště mi zas budete pomoci pomoc vy, viďte?“
Přidejte do vašeho skladiště 5 dřev.
> [to=BTG].", "231": "231
Na ulici potkáme ženu, která žije nedaleko. Opatrně se k nám přibližuje.
„Žijeme s dcerou kousek odtud. Zaslechla jsem, že lupiči plení domy a znásilňují ženy. Můžu zamknout dveře, ale oni se dovnitř mohou dostat okny. Pomůžete mi je zabednit? Mého muže odvedli povstalci v prvním roce války, a ještě se nevrátil. Jsme úplně samy, prosím pomozte nám!“
> „Žádný problém, rádi pomůžeme,” – vyberte 1 přítomnou postavu, která může vykonat alespoň ještě jednu akci a viz [to=1017].
> „Dnes to už nestíháme, ale nemějte strach, určitě budete v pořádku,“ – [to=BTG].", "1017": "1017
Zatímco jsme pracovali na zpevnění dveří a zabednění oken, její dcera radostně poskakovala okolo. Možná byla zkrátka jen ráda, že je kolem nějaká jiná společnost než jen její matka. Vidět další lidi pro ni bylo důležitější než dobře chráněný dům.
Postava, která pomohla zesílit ženin úkryt nesmí již v této fázi denních akcí vykonat žádné akce a vrátí se do úkrytu až na začátku fáze soumraku.
Snižte úroveň zoufalství této postavy o 1.
Na prázdný žeton napište „1017, Výsledek 6-10 = 1581” a umístěte jej na vrch balíčku osudu.
> Na začátku každé fáze úsvitu, před tažením karty osudu, hoďte černou kostkou. Padne-li 6-10, vyhodnoťte 1581.
> [to=BTG].", "1581": "1581
Žena ze sousedství, které jsme pomohli zabednit okna a dveře, nás navštíví znovu.
„Jsem vám obrovsky vděčná za to, že jste nám pomohli se ochránit. Nedávno nás navštívila moje sestra a její muž a pozvali nás, abychom bydleli s nimi. Řekla bych, že tam bude bezpečněji, takže odcházíme. Ale než odejdeme, chtěla bych vám poděkovat a věnovat vám brokovnici mého manžela, spolu s tím, co zbylo z nábojů. Už ji nebudeme potřebovat… doufám.
Přidejte do vašeho skladiště brokovnici a 3 kulky.
Odstraňte prázdný žeton„1017, Výsledek 6-10 = 1581” ze hry.
> [to=BTG].", "240": "240
„Haló? Je tady někdo? Tady vaši sousedi,“ doléhá k vám zdaleka povědomý hlas.
„Zdravím! Všichni ze sousedství jdou odstraňovat sutiny ze stok. Je to tam úplně zablokované. Teď to není nic hrozného, ale za pár dní bychom mohli opravdu litovat, že jsme trosky neodklidili. Není to jen kvůli zápachu – nemoci by nás dostaly rychleji než kulky. Přidáte se?“ ptá se nás muž, který kdysi provozoval obchod o pár vchodů dále.
> Rádi bychom pomohli, ale je to moc riskantní a my na to opravdu nemáme čas – viz [to=1057].
> Samozřejmě, že pomůžeme. Nemůžeme dopustit, aby to zůstalo ucpané – vyberte 1 postavu, které zbývá alespoň 1 nevyužitá akce v této fázi denních akcí a viz [to=1452].", "1452": "1452
Práce ve špíně a zápachu rozhodně nebyla příjemná, ale doufáme, že stála za tu námahu. Práci jsme si krátili tlacháním o všem možném – včetně aktuálních novinek.
Odstraňte libovolnou ze 3 karet lokací, které jsou v tuto chvíli ve hře.
Následně si vyberte z balíčku lokací libovolnou kartu, kterou nahradíte kartu právě odstraněnou.
> [to=BTG].", "1057": "1057
Napište na prázdný žeton „1-2 = [to=519]” a umístěte jej na vrch balíčku událostí.


V průběhu každé fáze rána, předtím, než táhnete kartu událostí, hoďte černou kostkou a v případě…


> ...že výsledek hodu je 1-2, viz [to=519].
> Mezitím [to=BTG].", "519": "519
V průběhu každé fáze rána před tažením karty událostí hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, viz níže:
Už v noci se nám zdálo, že jsme něco chytili, ale až teď víme jistě, že tu mezi námi řádí nějaká opravdu vážná nákaza.
Zvyšte úroveň nemoci všech postav o 1.


NEODSTRAŇUJTE prázdný žeton „1-2 = 519” z balíčku událostí!


> [to=BTG].", "141": "141
Když přecházíme ulici, vykloní se z okna blízkého obydlí povědomá tvář. Je to Nina, naše sousedka, a mává na nás, ať přijdeme blíž. Žije tu se svými dětmi a dvěma bratry. Její manžel zemřel před dlouhou dobou, krátce potom, co ho odvedli do armády.
„Poslouchejte, tohle je tajemství, nikomu to neříkejte, ale… konečně vám může splatit to, co jste pro mě tehdy udělali.“
Pravda, před pár měsíci, když jsme byli venku na hlídce jsme našli jejího bratra Rastka s těžkým zraněním. Obvázali jsme ho a pozdě v noci ho odvedli zpět do jeho domu. Přežil, ale bohužel už nikdy nebude chodit.
> Viz [to=775].", "775": "775
Nina pokračuje ve svém povídání a vyklání se při tom z okna.
„Před pár dny jsme koupili tři pytle rýže a sušených fazolí. Jeden z nich je pro vás.“
Dveře se otevřou – stojí v nich Damir, Ninin starší bratr. Táhne s sebou těžký pytel.
„Tady máte. A neděkujte, je to to nejmenší, co pro vás můžeme udělat.“
Napište na prázdný žeton “Rýže a fazole, 775, I I I I I” a umístěte jej do vašeho skladiště. Považujte jej za zelený žeton. Každá nepřeškrtnutá čárka má tržní hodnotu 10 a hmotnost 1.


RÝŽE A FAZOLE:


Při akci „Uvařte večeři“ (viz karta vybavení „Kamna“) můžete namísto požadovaného odhození 1 syrového jídla přeškrtnout 1 čárku na tomto žetonu.
Až přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "727": "727
Na ulici potkáme skupinu našich sousedů zabraných do živé konverzace. V některých z vychrtlých, unavených tváří spatříme k našemu překvapení úsměv.
„Rád bych si poslechnul, co je teď jednička hitparád. Sakra, strašně rád bych věděl, jaká muzika teď frčí!“
„Nemůžu se dočkat, až si pořídím nové kalhoty. Nechci vypadat jako nějaký tulák. A teď, no, podívejte se na mě…“
„Mně nejvíc chybí cestování. Nikdy jsem nezůstávala ráda na jednom místě. Jakmile tohle skončí, poletím do Paříže. Už jsem měla sbaleno, než se všechno zvrtlo, ale nedostala jsem se z města. Vyrazit o týden dříve, seděla bych někde úplně jinde, místo, abych byla uvězněná tady… A co ty?“
Nyní se na sebe navzájem podívejte. Zvedněte oči. Zkuste se vžít do situace lidí, uvězněných v obleženém městě, ve válečné zóně. Co by Vám nejvíc chybělo? Zkuste si to představit a pak to zkusit stručně vysvětlit ostatním hráčům. Dejte každému šanci promluvit.
> [to=BTG].", "225": "225
Někdo nám tluče na dveře. Pak začne z plna hrdla křičet:


„Pomoc!!! Prosím! Moje malá holčička je zraněná!“


A pak zase:


„Prosím!!! Otevřete dveře!“


> Neotevřeme dveře – viz [to=815].
> Otevřeme dveře – viz [to=721].", "815": "815
Muž neodešel. Pokusil se svoji dcerku zachránit na našem prahu. Asi o dvě hodiny později konečně přestal bušit na dveře. Jenomže pak začal skučet a naříkat, jak to dokáže jen zoufalý muž. Všechno, co po něm nakonec zůstalo, byla kaluž krve přede dveřmi.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "721": "721
Muž sedí u našich dveří a raněnou dceru svírá v náručí.
> Pomůžeme, jak jen budeme moci, ale ve skladu nemáme žádné obvazy – viz [to=1480].
> Rozhodneme se podělit o naše obvazy – odhoďte z vašeho skladiště 1 obvazy a viz [to=1480].
> Obvazy máme, ale nepodělíme se o ně – viz [to=815].", "1480": "1480
Za hodinu odešel, svoji dceru nesl v náručí. Zemřela o pár hodin později.


Dělali jsme, co jsme mohli…


> [to=BTG].", "611": "611
Někdy kvůli všem těm strašným věcem, které nás obklopují, zapomínáme, jak vypadá tragédie jednotlivce. Zdá se být tak nepodstatná, tak vzdálená…
Před našimi dveřmi stojí žebrák. Válka si vybrala daň na každém, ale tenhle muž vypadá, že prošel hotovým očistcem. Neměli bychom ho na chvíli nechat v teple? Dát mu něco k pití a možná i k jídlu?
> Podělíme se o to, co máme – odhoďte z vašeho skladiště 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1829].
> Nemáme žádné jídlo nebo se nechceme dělit – viz [to=1412].", "1829": "1829
O hodinu později byl pryč. Je dobré se občas ujistit, že v nás ještě zůstal kus lidství.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
Navíc napište “371” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "1412": "1412
Žebrák si ve skutečnosti nemyslel, že se od nás něčeho dočká. Bez zjevného cíle se toulá dál.
> [to=BTG].", "371": "371
Od konce války uplynulo už tolik času. Stojíme před vysokou sochou. Jsme čistí a upravení – jsme znovu lidmi a ne odpadky, do kterých lidé kopou. Stačí přitom trocha špíny a mysl zmatená hladem, abychom lidi začali považovat za méněcenné, abychom o nich přestali přemýšlet jako o jedněch z nás a namísto toho je brali za vetřelce nehodné naší pozornosti.
Jako jistého žebráka, který kdysi navštívil náš úkryt – osobu bez naděje, bez jakýchkoli očekávání, připravenou se zase otočit a jít dál.
Nakrmili jsme ho. Nejednali jsme s ním jako s odpadky. Byl to člověk stejně jako my.
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "710": "710
Lidé, na které spoléháme, když dojde na nejhorší, se často ukážou být nepřipraveni na takovou výzvu. Když vypukne válka, pozná se snadno, jaký je kdo vlastenec. Rychle poznáme, kdo to myslí vážně a kdo se jen veze – a často to nemá co dělat s tím, kým se ten či onen zdál být před válkou.
Někdy to nejsou ti nejoblíbenější, kteří zůstanou se svými bližními až do hořkého konce.
Jenom pár lidí se odvážilo bránit naše město proti útočící armádě. Některé z nich nelze popsat jinak než jako zločince. Pro takové lidi je představa „naší malé otčiny“ nesmírně drahá. Ve čtvrtích, kde takoví lidé vyrůstali, je z nějakého důvodu bezpečněji. Obrana těchto čtvrtí je velmi těsná a obránci značně sveřepí. Když někdo potřebuje nějakou službičku, vydá se právě tam.
Nyní se jeden z předválečných grázlů prochází naší ulicí. Patří k lidem, kteří překvapili své sousedy, když jim nabídli pomoc a dali své drsné povahu k ochraně slabších v sousedství.
Jeho pomoc s ochranou našeho úkrytu bychom uvítali, ať už na jednu nebo více nocí.
> Budeme s tím grázlem vyjednávat, a zjistíme, co by chtěl za odměnu – viz [to=1541].
> Šmejdovi jako je on nemůžeme věřit – [to=BTG].", "1541": "1541
„I parchant jako já měl matku, víte. Nějaký zasraný zbabělci mi ji zabili…“


Konečně začneme mluvit o možném obchodu:


„Ale jo, můžeme vám pomoc. Proč taky ne? Člověk si musí nějak zařídit živobytí.“
Napište na prázdný žeton “Ochrana, 1541” a umístěte jej na pole akce „Vyjděte ven“.


OCHRANA:


Od nynějška, kdykoli v průběhu fáze denních akcí provedete akci „Vyjděte ven“, můžete místo tažení karty návštěvníka zajistit ochranu celého úkrytu pro následující noc. Musíte však z vašeho skladiště odhodit žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 10 a přesunout žeton „Ochrana, 1541“ na vrch balíčku nočních nájezdů.
Pokud se žeton „Ochrana, 1541“ nachází na vrchu balíčku nočních nájezdů, přesuňte jej na pole akce „Vyjděte ven“ místo, abyste táhli karty nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "547": "547
Před domem jsme si povšimli, že mezi plevelem roste i jeden druh, který by mohl být k užitku. Dříve se o něj lidé i starali. Nejspíš se dá jíst, pokud není zbytí – v případě, že už nezbývá nic jiného. Dá se z něj udělat „polévka“. Je nechutná a nepříliš zdravá, někdy je ale hlad takový, že není jiné volby.
Na prázdný žeton napište „Plevel, 547” a umístěte jej na pole akce „Vyjděte ven.“


PLEVEL:


Od nynějška se můžete během akce „Vyjděte ven“ ve fázi denních akcí rozhodnout namísto tažení karty návštěvníka vytrhat trochu plevelu a nachystat z něj několik porcí jídla. V takovém případě přesuňte žeton „Plevel, 547“ do vašeho skladiště.
Pokud máte žeton „Plevel, 547“ ve svém skladišti, když vyhodnocujete hlad v průběhu fáze soumraku, libovolné postavy, se mohou rozhodnout plevelnou polévku sníst – přesuňte žeton „Plevel, 547“ zpět na pole akce „Vyjděte ven“ a hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-3, zvyšte úroveň hladu a zoufalství dané postavy o 1.
Padne-li 4-10, zvyšte úroveň zoufalství dané postavy o 1.
Postavy, které jedly plevel neutrpí žádný další postih za vynechání regulérního jídla.
> [to=BTG].", "125": "125
Všimne si nás muž se vzrušeným výrazem ve tváři a oblečením i obličejem celým umazaným od kolomazi. Přijde k nám a říká, že nedaleko odtud objevil obrněný transportér, který tu zanechala armáda.


„Potřebuju jenom pár součástek, abych tu zatracenou věc dokázal opravit!“


Když vidí, že nás jeho prosba nijak nezaujala, pokouší se nás přesvědčit. Má v úmyslu použít transportér, aby se svými přáteli unikl z bojové zóny. Potřebuje jen pár součástek a trochu pomoci. A nabízí nám za to místo v transportéru pro nás všechny.
Že by tohle byla ta šance, na kterou jsme všichni čekali?
> Jsme pro – napište na prázdný žeton „Mechanik, [to=1043]” a položte jej na vrch balíčku osudu. Poté viz [to=1043].
> Ani náhodou – přehnané nadšení a záblesky šílenství v jeho očích nás trochu děsí. “Je nám líto, nemáme žádné součástky, které bychom mohli postrádat.“ Muž odejde pryč se zjevným zklamáním a už se nikdy neukáže. [to=BTG].", "1043": "1043
Lístek na spoj pryč z tohoto pekla? Jsme na palubě!
> V průběhu příští fáze úsvitu, při vyhodnocování karet osudu, můžete vzít součástky a vyrazit na domluvené místo, kde čeká mechanik – odhoďte 2 kompomenty a 2 mechanické součástky a viz [to=1670].
Na konci fáze úsvitu odstraňte žeton „Mechanik, 1043“ ze hry bez ohledu na to, jestli jsme se připravili k odjezdu, nebo se na celou věc rozhodli zapomenout.
> Poté [to=BTG].", "1670": "1670
Čeká na nás na domluveném místě. Pak nás opatrně vede skrz město. Nepřestává mluvit. Prozradí nám, že se chce dostat ke svým dětem na venkově. Neviděl je od chvíle, kdy válka vypuklad.
Konečně dorazíme k napůl zborcené tovární hale, v jejímž středu trůní obrněný transportér.
Je to jen hromada šrotu. Transportér byl zasažen několika protipancéřovými střelami. Není tu nic, co by se našimi silami dalo opravit. Navíc, po tom všem, co jsme viděli a slyšeli, je jasné, že našemu „mechanikovi“ přeskočilo. To ho ale nezastaví od toho, aby se zdevastované vozidlo nepokusil opravit.
> Vezmeme si součástky zpět a vrátíme se do úkrytu – viz [to=1925].
> Předstíráme, že je vše v pořádku a necháme ho, aby použil naše součástky na „opravu“ transportéru – viz [to=1247].", "1925": "1925
Muž po nás chňapne, když se rozhodneme vrátit do úkrytu. Pak začne škemrat. Zapřísahá nás, že stačí ještě jedna minuta a transportér se rozjede. Že zoufale potřebuje naše součástky. Odcházíme a snažíme se přitom nedívat do jeho očí. Něco se v něm právě láme.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Přidejte to vašeho skladiště 2 komponenty a 2 mechanické součástky.
> [to=BTG].", "1247": "1247
Nechceme mu brát naději. Necháme ho, ať použije naše součástky. Když svoji zbytečnou práci dokončí, podívá se muž pyšně na transportér a shledá, že už chybí jenom jedna nebo dvě součástky…
Zatímco „mechanik“ obdivuje vrak, my se tiše vyplížíme z budovy. Až příště půjde kolem, budeme předstírat, že nejsme doma.
> [to=BTG].", "550": "550
Náš soused Sadik je zvláštní člověk. Rád pije a hádá se a buď nechce, nebo nedokáže spolupracovat s ostatními. Jako kdybychom už tak neměli dost každodenních starostí, teď se ještě musíme strachovat, aby se Sadik jednou nevrátil opilý a nepokusil se nám vzít jídlo nebo léky. Nebo, že se vydá prozradit vojákům, že skladujeme zbraně a střelivo.
Lidé v naší ulici se Sadika bojí. Začínají vymýšlet plány, jak se ho zbavit, aby už nikoho neobtěžoval. Ptají se nás, jestli bychom byli ochotni jim s tímto neveselým úkolem pomoci.
> Bude to tu lepší bez něho. Společně tenhle problém vyřešíme – viz [to=1084].
> Nechceme se do toho nechat zatáhnout – sousedé odejdou beze slova. Tušíme ale, že se na ně v blízké budoucnosti nebudeme moci spolehnout [to=1324].", "1084": "1084
„Uděláme to dnes. Stavíme se pro vás.“
Napište na prázdný žeton “Poprava, 1084” a umístěte jej na vrch balíčku osudu.
V průběhu příští fáze úsvitu, při vyhodnocování karet osudu:
> Vyberte 1 postavu, která se spolu se sousedy vydá „postarat o Sadika jednou a provždy“ – viz [to=1798].
> Nebo se rozmyslete a akce se odmítněte zúčastnit – viz [to=1324].
> Mezitím [to=BTG].", "1324": "1324
Najděte v balíčku návštěvníků karty „Drbna“ a „Šmelinář“ a odstraňte je ze hry.
> [to=BTG].", "1798": "1798
Nebylo to nic těžkého. Divíme se, že nás to nenapadlo dříve. Sadik byl, jako obvykle, na mol opilý.
Když jsme vpadli do jeho domu, spal v rohu pokoje na lůžku vyrobeném ze staré matrace a několika dek. Probudil se a zkusil se bránit, ale my byli v přesile.
Muž byl ale silný jako býk. Přestože se motal z chlastu, údery od něj létaly nalevo napravo, do břicha, do obličeje, do žeber. Nakonec však jeden ze sousedů pronikl jeho zuřivou obranou a bodl ho nožem. A to stačilo.
O pár hodin později jsme Sadika pohřbili na zadním dvorku. Jeho opilecké tyranii je konec.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o jedna.
> [to=BTG].", "145": "145
Překvapilo nás, že k nám sousedé mířili pospolu. Tahle trojice spolu totiž normálně příliš nevycházela.
„Musíme s vámi něco probrat,“ začali a nám bylo hned jasné, že takový začátek nevěstí nic dobrého.
Sousedům se podařilo lokalizovat jednoho z odstřelovačů, který lidem v ulici poslední tři nebo čtyři měsíce vážně otravoval život.
„Víme, kde slídí a víme taky, jak se tam dostat. Chceme ho sundat společně. Přidáte se?“
> Přidáme se – viz [to=1148].
> Raději necháme tuhle „misi“ plavat – sousedi jsou hodně zklamaní, ale netlačí na nás. Bez naší pomoci to ovšem nejspíš nezvládnou. [to=BTG].", "1148": "1148
„Uděláme to v noci. Stavíme se pro vás.“
Napište na prázdný žeton “Akce, 1148” a umístěte jej na vrch balíčku osudu. V průběhu příští fáze úsvitu, během vyhodnocování karet osudu:
> Vyberte 1 postavu, která spolu se sousedy vyrazí k úkrytu odstřelovače. Celý den nás strach mrazil v zádech – zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 1 a viz [to=1506].
> Nebo si to ještě pořád můžete rozmyslet a akce se nezúčastnit – [to=BTG].
> Mezitím [to=BTG].", "1506": "1506
Vyšplhat schody v budově, kde se odstřelovač skrýval, nám trvalo víc jak deset minut. Není divu, že měl tak dobrý rozhled, když se usídlil tak vysoko. Budova byla prázdná a vypadala, že se každou chvílí zřítí. Nemysleli bychom si, že je bezpečné se dostat nahoru, kdybychom nevěděli, že nějaký zmrd po těchto vratkých schodech šplhá den co den.
V budově je spousta suti a odpadků a také neodbytný pach plísně. Odstřelovač se usadil v místnosti s velkými okny na samotném vrcholku. Čekali jsme docela dlouho, než se ukázal. Těsně před úsvitem jsme zpozorovali pohyb.
Zjevně jsme ho překvapili – sotva se stačil otočit a už z jeho těla tryskala krev. Zasáhli jsme ho hned první ranou. Za pár okamžiků už se nehýbal.
Přiblížili jsme se k mrtvole. Byl to docela dobře živený mladý blázen. A taky to byl hlupák. Neslyšel nás, protože ze sluchátek poslouchal muziku. Z jeho kapsy jsme vytáhli discman. CD s nahrávkami Rolling Stones se pořád točilo.
Tuhle písničku jsem kdysi zbožňoval. Ale kvůli vrahovi, ležícímu u našich nohou, už bude těžké v ní neslyšet ozvěnu střelby a nemít pocit svíravého strachu.
> Viz [to=1846].", "1846": "1846
Vrátili jsme se do úkrytu a rozdělili si kořist.


Vyberte si 1 ze 4 následujících „sad“ a přidejte si ji do svého úkrytu:


- Samopal a 1 kulk,


- 6 kulek a 1 syrové jídlo,


- 1 obvazy a 1 léky,


- 1 mechanickou součástku (z discmanu) a 1 knihu.
> Viz [to=1279].", "1279": "1279
Navíc napište na prázdný žeton “Klid, 1279” a umístěte jej na pole akce „Vyjděte ven.“
Od nynějška až do konce kampaně nemusíte házet černou kostkou kvůli ohrožení odstřelovačem během vykonávání akce „Vyjděte ven“. Hrajete-li na herním plánu pro pokročilé, neházejte kostkou ani v případě, že vykonáváte akce v nejvyšším patře úkrytu.
Navíc napište jméno postavy, která se účastnila, odplaty odstřelovači a “802” do sekce EPILOG v ukládací tabulce. Tento epilog vyhodnoťte pouze v tom případě, že daná postava přežije až do konce hry.
> [to=BTG].", "802": "802
Už zase slyším tu píseň… Ale vždyť to byl jen odstřelovač! Byl to vrah! Proč to pořád pronásleduje? Proč mě to pořád straší? Ani alkohol nedokáže odnést vzpomínky na to, když jsme ho zasáhli, když z něj cákala krev a když jeho tělo ztuhlo…
Zvyšte úroveň zoufalství této postavy o 1.
> [to=BTG].", "14": "14
Potkali jsme našeho souseda, postaršího muže jménem Josip. Celé týdny už po celém sbíral palivo a náhradní díly a snažil se s jejich pomocí opravit a natankovat svůj starý Volkswagen. Má v úmyslu se svojí ženou Jovankou opustit město a zkusit se dostat se na venkov, kde bydlí jejich dcera. Někdy se u nás zastaví, aby se optal, jestli nemáme něco, co by se mu mohlo hodit. Platí chlebem – Jovanka ho peče z mouky, která jim ještě zbývá.
> „Možná pro tebe něco máme,“ – odhoďte 1 mechanickou součástku a viz [to=1641].
> „Promiň, Josipe, není tu nic, co by se ti mohlo hodit,“ – Josip se s každým rozloučí a odejde. [to=BTG].", "1641": "1641
„Ano, tohle jsem přesně potřeboval! Hned jsem zpět!“
Vrátí se asi za 15 minut.
Přidejte do vašeho skladiště 1 syrové jídlo.
Na prázdný žeton napište “1641, I I” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Na začátku každé fáze prohledávání škrtněte 1 čárku z tohoto žetonu. Ve chvíli, kdy byste měli škrtnout čárku, ale žádná už nezbývá, viz [to=1273].
> [to=BTG].", "1273": "1273
Támhleto auto vypadá povědomě… Starý červený Volkswagen s poškrábanými dveřmi na straně řidiče. Čí to auto asi … vždyť je našeho souseda Josipa! Před pár dny se mu podařilo sehnat posledních pár součástek a auto nastartovat. Před tím, než opustil město, se s námi přišel rozloučit. Chystali se s Jovankou na venkov, znovu se shledat s jejich dcerou.
Auto je odstaveno stranou. Přední sklo roztříštily kulky a vidíme i stopy krve. Blížíme se k autu… a to by stačilo, dál už jít nemusíme. Těla Josipa a Jovanky jsou stále pevně usazena na předních sedadlech. Najednou v dálce zaslechneme hlasy přicházejících lidí. Musíme běžet.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "954": "954
Toho dne v sousedství nepanoval klid. Slyšeli jsme výstřely, výbuchy, křik a nářek. Raději se vrátíme dovnitř.
Najednou někdo zaklepe na dveře. Klepání je silnější a hlasitější až se promění v bušení pěstmi. Je to mladá žena, otřesená a plačící.


„Pusťte mě dovnitř! Prosím! Pusťe mě dovnitř! Přicházejí! Prosím!“


Podíváme se z okna, ale žádné pronásledovatele nevidíme.
> Nemůžeme nic riskovat. Musí si poradit sama – viz [to=1876].
> Pustíme ji dovnitř – viz [to=1163].", "1876": "1876
Tak přece jen ji někdo pronásledoval Dostali ji o pár chvil později. Slyšeli jsme její pláč a výkřiky. A pak několik výstřelů.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1163": "1163
Žena je naprosto vyčerpaná. Padne na kolena a lapá po dechu.
„Zachránili jste mi život! Pronásledovali mě nějací násilníci, bez vás bych se nedožila dalšího dne. Jmenuji se Nadia.“
Teprve, když vstane, aby nás pozdravila potřesením ruky, všimneme si, že je v pokročilém stádiu těhotenství.
> Viz [to=493].", "493": "493
Napište na prázdný žeton „Nadia, 493” a umístěte jej na libovolné místo ve vašem úkrytu. Tento žeton nyní představuje Nadiu.


NADIA:


Nadia musí jíst (stejně jako postavy). Kdykoli Nadia ve fázi soumraku nejí, hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, viz [to=1530].
Nadia musí ležet v posteli (v takovém případě nemůže postel využít žádná z postav) – pokud již v úkrytu nějakou máte. Pokud Nadia v posteli neleží, snižte výsledek hodu při vynechání jídla o 2.
> Pokud už to nebudeme zvládat, můžeme Nadiu kdykoli donutit k odchodu – viz [to=1693].
> [to=BTG].", "1530": "1530
Zběsilý útěk před násilníky si na ženě vybral svoji daň. Nedlouho poté, co jsme ji přijali pod svoji střechu, se dítě rozhodlo přijít na svět. Zoufalá a z hladu napůl v bezvědomí, Nadia při porodu nesmírně trpěla.
Naštěstí se její bolestivé výkřiky utopily v hluku přestřelky v sousední čtvrti. Bylo to snad poprvé, kdy jsme měli ze střelby radost. Ale i tak jsme byli vyděšení – co s novorozencem ve válečných časech? Nadia, se slzami stékajícími po jejích tvářích, zabalila malého chlapečka do svého trika. Nikdo nečekal, co se stalo pak.
Udusila ho.


A pak odešla a jeho drobné tělíčko si odnesla s sebou…


Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Odstraňte žeton „Nadia, 493“ ze hry.
> [to=BTG].
", "1693": "1693
Nepřestávala škemrat o slitování, ale my se už rozhodli. I bez ní máme svých problémů dost.
Slzy jí nakonec došly. Pak odešla a zmizela do noci i se svým nenarozeným synem. Dítě nemělo šanci na přežití, nikdy nepozná krásy světa. Je to hrozná smůla, že se muselo narodit na tomto místě a v téhle době.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Odstraňte žeton „Nadia, 493“ ze hry.
> [to=BTG].
", "297": "297
V dálce spatříme lidské obrysy a vypadá to, že jsou ozbrojení. Rychle se vrátíme do úkrytu.
Není to dobré, myslíme se, že nás zahlédli. O pár chvil později se ozve zuřivé klepání na naše dveře. Skrz škvíry v bednění vidíme dva chlapce. Je jim tak dvanáct a na zádech mají pušky. Jeden podpírá druhého a křičí na nás:


„Otevřete! Vím, že tam jste! Pokud nám nepomůžete, István umře!


> Předstíráme, že nejsme doma a čekáme, dokud neodejdou – viz [to=1677].
> Otevřeme dveře – viz [to=1349].", "1677": "1677
Konečně odešli. Nikdy nezjistíme, jestli to byla nějaká hloupá past nebo jestli István opravdu bojoval o život.
Tak či onak to není naše starost.
> [to=BTG].", "1349": "1349
Pustíme chlapce dovnitř. Jeden má na kabátu krvavou skvrnu. Vypadá to, že ho střelili do ramena.
> Pokud na to máme materiál, ovážeme jeho ránu – odhoďte 1 obvazy a viz [to=685].
> Bohužel nemáme žádné obvazy – viz [to=1196].
> Pokusíme se jim vzít zbraně. Nebude to snadné, protože chlapci jsou plní nedůvěry a drží pušky v rukou. Pokud to zkusíme, může dojít ke ztrátám na životech. Pokud mají postavy střelnou zbraň nebo má kterákoli z postav zdatnost vyšší než 1 - viz [to=1902].", "685": "685
Zranění konečně přestalo krvácet, ale chlapec potřebuje daleko lepší péči, než je ta, kterou mu dokážeme poskytnou my.
Když den skončí, dva mladí druhové náš úkryt opustí. V jejich tvářích vidíme tiché díky.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1196": "1196
Ošetřili jsme chlapcovo zranění, jak jen to bez pomoci obvazů šlo. Nevypadá to dobře. Potřebují co nejdříve sehnat kvalitnější lékařskou péči.
Když den skončí, oba vyrazí pryč. Doufáme, že někde najdou potřebnou pomoc.
> [to=BTG].", "1902": "1902
Čekáme na vhodnou příležitost. Teď nebo nikdy! Nezraněný chlapec, který se zrovna věnoval svému zraněnému druhovi nevypadá překvapeně. Spíš zklamaně, že se nás nechal, abychom jej takto obrali. Vezmeme jim jejich zbraně.
Do vašeho skladiště přidejte 2 samopaly a 6 kulek.
Ale co teď?
> Necháme je odejít – už tu nechtějí zůstat ani o chvíli déle a ten zraněný začal kvílet a škubat sebou – viz [to=405].
> V jejich očích vidíme touhu po pomstě. Nemůžeme je nechat odejít – viz [to=1780].", "405": "405
Zabouchneme za nimi dveře, nejistí, co čekat od dalších dnů. Stálo to za to?
Napište na prázdný žeton „1-5 = [to=1100]” a umístěte jej na vrch balíčku osudu.
> Od nynějška ve fázi úsvitu před vyhodnocením karty osudu vždy hoďte černou kostkou. Padne-li 1-5, viz [to=1100].
> Mezitím [to=BTG].", "1780": "1780
Zvážíme všechny přijatelné možnosti. Ve výsledku nás napadají jen tři věci, které s nimi můžeme udělat:
> Vytvoříme ze sklepa provizorní celu – odhoďte ze svého skladiště 5 komponent, 5 dřev a 1 mechanickou součástku a viz [to=1472].
> Skončeme to teď hned. Nemáme na výběr – pokud je empatie alespoň 1 postavy nižší než 6, viz [to=949].
> Necháme je jít – viz [to=405].", "1472": "1472
Od nynějška je jedno ze dvou sklepní polí (v nejnižším patře úkrytu), stejně jako všechny akce či karty vybavení na něm umístěné, nedostupné. Na herním plánu pro pokročilé hráče je pouze jedno sklepní pole – tím pádem je sklep nedostupný zcela.
Na prázdný žeton napište “Zajatci, 1472” a umístěte jej na libovolné sklepní pole úkrytu.


ZAJATCI:


Zajatci musí jíst (stejně jako by jedly 2 postavy). Pokaždé, když je v příslušné fázi nenakrmíte, hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, viz [to=1592].
> Můžeme zajatce propustit nebo ve chvilce jejich životy ukončit – viz [to=1780].
> [to=BTG].", "949": "949
Chlapci nám byli vydáni na milost. Tohle nebylo nic jiného než chladnokrevná vražda.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Nakonec napište “1183” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "1592": "1592
Jednoho dne se zpod dřevěných padacích dveří do sklepa přestaly ozývat zvuky. Nikdo neodpovídal na naše otázky. Čekali jsme dlouho – počítali jsme s tím, že na nás chlapci dole uchystali nějakou léčku.
Když jsme konečně poklop zvedli, našli jsme tam dvě zbídačené mrtvoly.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1100": "1100
Zvenčí zaslechneme povědomý hlas. Je to jeden z těch chlapců, které jsme nedávno vpustili do úkrytu a obrali je o jejich zbraně.
„To je to místo, poručíku. Mají spoustu zásob. Museli hodně loupit a rabovat.“
Najděte v balíčku nočních nájezdů kartu „Řádící gang“ a vyhodnoťte ji jako kdyby byly na hlídce všechny postavy.
Po vyhodnocení žeton “1-5 = 1100” neodstraňujte. Zůstane na vrchu balíčku osudu až do konce této kampaně.
> [to=BTG].", "1183": "1183
Žít s krví na rukou není jednoduché. Zvlášť, když se vám pořád vrací vzpomínky na to, jak se tam ta krev dostala.
Jeden z nich se jmenoval István, ten druhý Zdenko. Do dospělosti jim pořád zbývala spousta dní a zemřeli z našeho rozhodnutí, bezbranní a vydaní nám zcela na milost. Byla to poprava a udělali jsme je jen proto, že by nás možná mohli někdy ohrozit. Jen abychom se cítili o trochu víc v bezpečí.
Ta vzpomínka nás bude strašit už navždycky. Není způsob, jak si naše činy ospravedlnit.
Zvyšte 1 vybrané postavě úroveň zoufalství o 2.
> [to=BTG].", "558": "558
Ulice vypadá klidně. Vidíme jen pár sousedů, plížících se podél zdí a hledících si vlastních starostí.
Uprostřed ulice si skupinka dětí odjinud hraje okolo příkopu, který tam při dopadu vyorala bomba.
To vážně není nejlepší místo, kde by si mohly hrát.
Naše hlasitá varování s nimi ale ani nehnula.
> Riskneme to a půjdeme doprostřed ulice děti odstrašit – viz [to=1045].
> Necháme děti na pokoji. Nemůžeme za každého řešit jeho problémy – viz [to=1638].", "1045": "1045
Rychle vyběhneme, zaujmeme výhružný postoj a sem tam děti popoženeme i dobře míněným štulcem.
Ze začátku se nám děti zkouší smát a tvářit se, že už se ničeho nebojí. Ale pak přece jen utečou dost daleko, aby byli v bezpečí. Jejich vzdálené kletby slyšíme ještě dlouho poté, co se vrátíme do úkrytu.
Pokud chtějí kvůli své hlouposti zemřít, budiž. Ale alespoň nezemřou v naší ulici.
> [to=BTG].", "1638": "1638
Nemohli jsme si pořádně odpočinout, dokud děti konečně neodešly někam jinam. Jejich chování nás rozptylovalo – pořád někdo vyhlížel z okna, jestli tam stále jsou nebo už zmizely.
Obětujte 1 dosud nevyužitou akci libovolné postavy, aby sledovala děti na ulici.
> [to=BTG].", "667": "667
Nedaleko našeho domu najdeme na napůl rozpadlé zdi rukou psaný vzkaz.
„Drazí sousedé, všichni žijeme nedaleko parku. Kdybychom ho dokázali společnými silami vyčistit od min a sutin, mohli bych tam vysázet zeleninu. Je to těžká a nebezpečná práce, ale pokud to neuděláme, spousta z nás nejspíš nepřežije zimu. Začneme na tom pracovat dnes v noci. S každým, kdo se k nám přidá se podělíme o jídlo, které nám zbylo. Váš soused, Tomo.“
> Cíl je to chvályhodný, ale šance na úspěch je mizivá. Nemá smysl se tím zabývat – [to=BTG].
> Dobrá, půjdeme dnes za Tomem a doladíme detaily– vyberte 1 postavu a využijte její akce. Následně ji umístěte na vrch balíčku nočních nájezdů. Viz [to=1003].", "1003": "1003
Na prázdný žeton napište „Miny v parku, 1425” a umístěte jej vedle figurky postavy, kterou jste prve umístili na vrch balíčku nočních nájezdů.
> V průběhu fáze nočních nájezdů, předtím, než budete táhnout kartu nočního nájezdu, vyhodnoťte 1425.
> [to=BTG].", "1425": "1425
(Pro připomínku viz [to=1003])
Postava, kterou jsme vybrali, vyráží k Tomovi.
U Toma se nás nesešlo mnoho. Každý přinesl něco, co by se mohlo hodit – lopatu, páčidlo, pár lahví vody. Po krátké poradě jsme se vydali do parku.
Pracovat v noci a štiplavém chladu není žádná selanka. Stírali jsme si z čel mrznoucí pot a všemi silami se snažili udržet naše nástroje v tuhnoucích prstech. Vážně to byl dobrý nápad, vypravit se sem?


A pak…


Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, viz [to=1717].
> Padne-li 6-10, viz [to=1332].", "1717": "1717
…noční ticho najednou přerušila hlasitá exploze.
Aby toho nebylo málo, k výbuchu došlo hned vedle nás. Všechno se to stalo tak rychle, že nikdo z nás nestačil ani pomyslet na to, co se děje.
Odstraňte postavu pomáhající Tomovi ze hry.
> Viz [to=1578].", "1332": "1332
…noční ticho najednou přerušila hlasitá exploze.
Výbuch nás všechny odhodil na zem. Těch několik lamp, které stále fungují, nám teď bliká před očima. V uších se ozývá jenom zvonění. Několik našich druhů to roztrhalo na cucky, které dopadly přímo mezi nás.
Byl to špatný nápad. Strašně špatný nápad.
Už máme dost čištění parku od min.
Tomo se pořád dokola omlouvá, v očích má při tom slzy a v rukou slíbený podíl z jeho zbývající zeleniny. První výprava do parku byla nicméně zároveň výpravou poslední.
Přidejte do vašeho skladiště 3 zeleniny.
Postava pomáhající Tomovi se nyní vrátí do úkrytu – umístěte ji na pole hlídky. Nyní pokračujte ve vyhodnocení fáze nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "1578": "1578
Nedlouho po tom, co jeden z nás vyrazil do parku, klepe na naše dveře Tomo s několika dalšími sousedy. Jsou zranění. Tomo se pořád dokola omlouvá a se slzami v očích nám předá balíček. Je to podíl z jeho zbylé zeleniny, který nám slíbil.
Naneštěstí se akce neobešla bez obětí.
Přidejte do vašeho skladiště 3 zeleniny.
Nyní pokračujte ve vyhodnocení fáze nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "918": "918
Na ulici doslova vrazíme do skupiny uniformovaných mužů, kteří se zničehonic vynoří zpoza rohu. Namíří na nás svoje zbraně. Zmlátí nás nebo jen okradou? Nebo snad zabijí?
Než se něco stane, připadá nám to jako věčnost.
„Zdravím,“ pronese postarší muž, oblečený v něčem, co vypadá jako směs uniformy a maskovacích sítí. „Jsme vším, co zbývá z občanské stráže. Bojujeme za naše město s nájezdníky a bandity. Právě se nám podařilo porazit dvě takové skupiny ve vaší čtvrti. Příštích pár nocí by mělo pro vás být o trochu klidnějších.“
Muž domluví. Vypadá to, že za něco čeká.
> „Tisíceré díky. Prosím, nemáme toho moc, ale vezměte si alespoň toto jako vyjádření našeho poděkování!“ – odhoďte z vašeho skladiště libovolné zelené/žluté/červené žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 5 a viz [to=1741].
> „Jsme vám opravdu vděční, ale nemáme nic, čím bychom se Vám odvděčili. Ledaže byste nás chtěli obrat silou, tak jako ostatní,“ – viz [to=1123].", "1741": "1741
Voják dar převezme a přitom zamumlá: „To nebylo nutné, to jste nemuseli,“ tak potichu, jako by se bál, že ho uslyšíme a změníme ještě názor.
Prohledejte balíček nočních nájezdů, vyberte 1 kartu a odstraňte ji ze hry. Poté zamíchejte balíček nočních nájezdů.
> [to=BTG].", "1123": "1123
Voják zatřese hlavou – ve tváři má ponurý výraz. Slyšíme ho snad zamumlat: „Plýtvání náboji…“? Možná se nám to jen zdálo…
> [to=BTG].", "156": "156
Ulice jsou dnes prázdné a tiché. Když se vracíme do úkrytu, zaslechneme slabý hlásek. O roh se opírá vyhladovělá žena a v ruce drží nějaký sáček.
„Nemáte trochu volného místa? Můžu pomoci a moc toho nesním…“
Chvíli to zvažujeme. Vypadá jako někdo, kdo si toho zažil až příliš.
> Vezmeme ji dovnitř – (ve skupině musí být méně než 4 postavy) – viz [to=1365].
> „Promiň, poohlédni se někde jinde“ – [to=BTG].", "1365": "1365
Na prázdný žeton napište “Emira, 1365” a umístěte jej na libovolné dostupné pole úkrytu. Od nynějška tento žeton představuje Emiru.


Poté na prázdnou kartu napište:


„EMIRA


[Bezdomovkyně]


Zdatnost 0, Empatie 5, Nosnost 3


Hledačka: Jednou během prohledávání, kterého se účastní Emira, přidejte na hromádku nálezů 1 zeleninu.


POVAHA:


A) Návyk: Odhoďte z vašeho skladiště 1 pálenku/čistý líh nebo zvyšte Emiře úroveň zoufalství o 1.
B) Je-li Emira hladová, snižte její úroveň hladu o 1.
C) Je-li Emira v depresi (má zoufalství na úrovni 2 nebo 3), zvyšte její úroveň zoufalství o 1.“
Umístěte tuto kartu vedle dalších karet postav – od nynějška je Emira jednou z postav ve skupině.
Umístěte na Emiřinu kartu žetony hladu na úrovni 2 a zoufalství na úrovni 2.
Do vašeho skladiště přidejte 1 vodu, 5 dřev, 5 komponent, 1 pálenku a 1 chemikálie.
> [to=BTG].", "748": "748
V jedné věci je válka spravedlivá – krutá je totiž ke každému stejně, ať už je to muž či žena, dítě či starý člověk, každému dá zakusit ze své hořkosti. Ulicí teď kráčí jeden z těch starších a za sebou táhne vozíček. Na celé sousedství vykřikuje: „Prodávám všechno, co mi zbylo! Drazí lidé, kdo chce něco z mých věcí? Za trochu jídla vám dám všechno!“
> Ignorujme ho, je to jen starý muž. Brouká si písničku, z níž nám je do breku – viz [to=1558].
> Nemůžeme ho jen tak nechat chodit kolem a vystavovat se odstřelovačům. „Hej, starče, tady!“ – viz [to=1082].", "1558": "1558
Za chvíli muž zmizí mezi troskami. Myslíme na naše příbuzné – dědečky a babičky. Nevíme, kde jsou a jestli je někdo chladně nezanechal jejich osudu tak, jako jsme to právě učinili my s tímto starým mužem.
> [to=BTG].", "1082": "1082
Stařík šťastně a beze strachu přichází k našemu domu. Pozveme ho dovnitř, opatrně se posadí a usrkne trochu vodu. Uvolní se a začne vyprávět o svých dobrodružstvích, o tom, co se dělo za minulé války a jak lidé válku tehdy prožívali a přežívali.
Můžeme vyměnit trochu jídla a vzít si za to všechno, co muž má: Odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu, abyste do vašeho skladiště přidali 1 šperky, 3 knihy, 2 elektronické součástky, 2 mechanické součástky, 1 filtr a 1 chemikálie.
> Požádáme ho, aby zůstal do večera. Může jít dál až bude venku bezpečněji – viz [to=1813].
> Rozloučíme se se starým mužem a vyprovodíme ho ke dveřím – [to=BTG].", "1813": "1813
Starý muž vyrazil pokračovat ve své pouti a za několik chvil se rozplynul mezi troskami. Až poté jsme objevili malý balíček, který zůstal ležet tam, kde muž seděl. Zapomněl jej? Nebo jej snad na místě zanechal záměrně, aby nám poděkoval, že jsme s ním jednali jako s lidskou bytostí? To už nikdy nezjistíme.
Přidejte do vašeho skladiště 1 šperky.
> [to=BTG].", "980": "980
K naším dveřím přichází obchodník. Tedy… osoba, kterou v těchto dobách „obchodníkem“ nazýváme. Tento konkrétní obchodník je vyhladovělý špinavý tulák, který táhne kárku plnou šrotu v naději, že svůj náklad vymění za něco, co ho udrží naživu o pár dní déle.
Chystali jsme se ho uvítat a zjistit, co veze, když jsme zjistili, že jeho obličej je nám povědomý. Víme, o koho se jedná – před válkou býval taxikářem. Jmenuje se Matija. Často jsme s ním klábosili, když nás vezl do obchodu, na párty nebo z rodinné oslavy, kde jsme si dali pár drinků. Hledíme na sebe v tichosti a naše oči se plní slzami.


Matija odhodí svůj vak na zem a vyrazí doprostřed ulice za křiku: „Mám toho dost! Už toho mám dost, tak mě zastřelte! Zastřelte mě!“


> Běžíme za ním – musíme ho uklidnit a vrátit mu jeho věci. Koneckonců, pamatujeme si, že měl rodinu. Možná ji pořád má – vyberte 1 postavu a viz [to=1170].
> Necháme ho jít. Nechal nám tu batoh plný věcí! Viz [to=1601].
", "1170": "1170
Konečně jsme ho přesvědčili ať se vrátí a posbírá si své věci. Shrbeně odkráčel, aniž by se ohlédl…
> [to=BTG].", "1601": "1601
Když Matija vkročil do křižovatky, zadrželi jsme dech. Nic se nestalo. Odstřelovači snad ještě spí. Uf. Najednou Matija zavrávoral a padl k zemi ve stejnou chvíli, kdy k nám dolehla ozvěna výstřelu. Odstřelovač znovu prokázal neuvěřitelnou dovednost ve svém vražedném řemeslu.
Rychle jsme popadli taxikářův batoh a zmizeli s ním za dveřmi našeho úkrytu.
Přidejte do vašeho skladiště 10 komponent, 2 mechanické součástky, 2 elektronické součástky, 1 zbraňovou součástku a 1 knihu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "644": "644
Když na ulici zahlédneme někoho beze zbraní, je to obvykle některý z našich sousedů nebo nějaký zoufalec, který přišel žebrat o nějaké léky nebo něco k snědku. Na to druhé jsme si poslední dobou tak zvykli, že už žebráky v podstatě ani nevnímáme.
Teď ale stojíme na našem prahu a bavíme se s neozbrojeným cizincem nikoli o jídle či čemkoli jiném, co by mohl potřebovat, ale o tom, jestli bychom ho mohli přibrat do naší skupiny. Byl by přínosem nebo jen dalšími ústy k nakrmení?
Pokud se rozhodnete cizince přijmout (což nesmíte udělat, pokud již jsou ve skupině 4 postavy), vytáhnete z balíčku nepoužitých postav 1 kartu – tato postava se přidá ke skupině.
Tato postava s sebou nic nepřinese, zároveň je ale v dobré kondici (nemá ve chvíli, kdy ji přijmete žádné žetony stavů).
Pokud se rozhodnete cizince nepřijmout, vyrazí hledat úkryt jinde.
> [to=BTG].", "866": "866
Je neuvěřitelné, jak se některým lidem i v této době daří udržovat jakési zdání normálního života. Všichni známe pana Lazara. Před válkou si od něj každý den kupovala koláče snad polovina města. Když to všechno začalo, jeho cukrárnu zničily tanky. Pan Lazar žil vždy osamoceně a práce pro něj byla jediným smyslem života. To je důvod proč, i když se svět obrátil vzhůru nohama, pokračoval v tom, co dělal vždycky. Na oplátku za drobné služby, jídlo nebo poskytnutí přístřeší přinášel špetku cukru do našich hořkých životů. Právě teď tlačí okolo našeho domu svůj vozík se svými „sušenky z vejškrabků“, jak je nazývá.
> Pozveme ho dovnitř – venku není bezpečno – odhoďte libovolné žetony v souhrnné tržní hodnotě 3 nebo více a viz [to=1840].
> Nemáme, co bychom mu nabídli a nemůžeme všem pomáhat na náš účet – viz [to=1625].", "1840": "1840
Pan Lazar vypadal velmi šťastný, když nám mohl nabídnout svoje sušenky. Kromě jídla a vody totiž k přežití potřebujeme i naději. A koláčky pana Lazara, to je spousta naděje.
Přidejte do vašeho skladiště 1 cukr.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
Zároveň napište „1014” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "1625": "1625
Pan Lazar chvíli s nadějí hleděl na naše přední dveře a do našich oken. Ale když ho nikdo nepozval dovnitř, vyrazil zase dál.
Napište na prázdný žeton „1317” a položte jej na hromádku nálezů. V průběhu fáze úsvitu, před tím, než vytáhnete kartu osudu, vyhodnoťte 1317.
> [to=BTG].", "1317": "1317
(Pro připomínku viz [to=1625])
Poblíž našeho domu jsme objevili tělo postaršího muže. Nevíme, co ho zabilo. Za těchto okolností je hlavním podezřelým válka. Pan Lazar už nikdy nenavštíví náš ani žádný jiný dům.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav, vracejících se z prohledávání. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Odstraňte prázdný žeton „1317“ ze hry.
> [to=BTG].", "1014": "1014
O mnoho let později, když město povstávalo z popela, dočkala se znovuzrození také jistá výjimečná cukrárna. Začínala sice skromně, ale brzy se znovu proměnila v oblíbené místo setkávání. Na některá místa ve městě se pomalu vracel normální život. Na chvíli tam člověk mohl zapomenout, že polovina jeho příbuzných a přátel ztratila v té zbytečné válce své životy, že kdovíkolik vrahů nyní předstírá normální lidi, že stačí jiskra nenávisti podnícená bezcitnými politiky, aby to všechno začalo znovu – aby se „normální lidé“ znovu stali našimi nepřáteli a vrahy. Ale dokud to všechno drží pohromadě, můžeme přemýšlet o tom, co uděláme se zbytkem našich životů, vrátit se ke snům a plánům, které válka rozmetala a radovat se s těmi několika přáteli a příbuznými, kteří dokázali konflikt překonat.
Pan Lazar podává kávu a dort. Usmívá se, jako kdyby právě přijel do města a nikdy neviděl, co se tu událo.
Ale my víme, že toho viděl víc než dost.
Snižte 1 vybrané postavě úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "832": "832
Přes den unikne naší pozornosti málokterý návštěvník, který se pohybuje v okolí našeho úkrytu. Snažíme se pozorně naslouchat, jestli se někdo neblíží a „díky“ vždy pozorným snajprům z druhé strany řeky jsou takové návštěvy vzácným úkazem. I proto jsme, když jednoho dne někdo zaklepal na naše dveře a hned utekl, čekali jen to nejhorší. Položil někdo před náš vchod právě trhavinu nebo snad něco horšího? Plni strachu jsme se ukryli do sklepa. Po chvíli jsme ale našli dost odvahy, abychom se podívali, co měl tajemný návštěvník za lubem.
O dveře se opíral košík a v něm bylo… roztomilé koťátko! Vydechli jsme úlevou, a dokonce jsme na moment pocítili trochu radosti.
> Kotě si necháme – viz [to=1370].
> Dáme ho zpátky, kde jsme ho našli, ať se o něj postará někdo jiný – [to=BTG].", "1370": "1370
Napište na prázdný žeton „Kotě, 1370” a umístěte jej do vašeho skladiště.
Kotě toho moc nesní – není třeba kvůli němu odhazovat žádné žetony jídla.
Útěcha: V jakékoli hry můžete žeton kotěte odstranit ze hry, abyste ho pomazlili. Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
Odstranění tohoto žetonu neznamená, že by už kotě nebylo ve vašem úkrytu – jen to, že bonus, který žeton poskytoval, je už vyčerpán.
> [to=BTG].", "712": "712
A nejhorší ze všeho jsou dezertéři. Ukrývají se v troskách a když přijde na to, nenechat se dopadnout spolubojovníky, které opustili, jsou schopni všeho. I oni potřebují jíst a pít. Mají zbraně a umí s nimi zacházet – navíc se nebojí je použít.
Není však mnoho lidí, kteří by si s nimi chtěli vyměnit místo. Na jejich hlavy jsou vypsány odměny, stejně se odměňuje jakákoli informace, která vede k jejich dopadení. Tresty, které je čekají, jsou obzvláště kruté, aby od myšlenek na útěk odradily ostatní vojáky.
Když procházíme ulicí, povšimneme si pohybu v okně domu našeho souseda. Nebylo to poprvé. Někdo tam se rychle ukryl ve chvíli, kdy nás spatřil. Vzpomeneme si, že jsme před časem viděli souseda mluvit se dvěma vojáky. Jsme si jistí, že obličej, který jsme zahlédli, patřil jednomu z nich.
> Viz [to=1754].", "1754": "1754
Jsme si takřka jistí, že se v sousedově domě ukrývají dva zběhové. Jak bychom s touto informací měli naložit? Když je udáme, dostaneme za odměnu léky a jídlo. Oni nás však nejspíš viděli stejně jako my je. Pokud mají alespoň trochu rozumu, zítra se z domu vypaří.
Má-li nám tato informace k něčemu být, musíme hned jednat.
> Vyrazíme k nejbližší základně. Za dne je to risk, ale odměna za to stojí. Vyberte 1 postavu, která se vydá k vojákům a viz [to=1538].
> Není to naše starost, prostě na to zapomeňme – [to=BTG].", "1538": "1538
S každým krokem, který urazíme směrem k základně, se mi náš nápad zdá být horším a horším. Nevím, co mě tam čeká…
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-2, viz [to=1387].
> Padne-li 3-10, viz [to=529].", "1387": "1387
Postava, která vyrazila na základnu, se už do úkrytu nikdy nevrátila. Nikdo nikdy nezjistil, co se jí stalo.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
> [to=BTG].", "529": "529
Asi o hodinu později vojáci vyvlečou zběhy a jejich hostitele z úkrytu. Souseda s jeho rodinou postaví ke zdi a narychlo zformují popravčí četu. Zazní rozkaz, zahřmí výstřely a těla se sesunou k zemi.
Dezertéry ovšem odvezou zpět na základnu živé – čeká je tam ještě daleko horší osud.
Hned po popravě k nám přijde velitel vojáků a předá nám odměnu. V oknech sousedních domů vidíme zvědavé obličeje. Celou scénu sledovala řada lidí.
Přidejte do vašeho skladiště 3 konzervy, 3 čisté lihy a 6 cigaret.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav v úkrytu. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
Najděte v balíčku návštěvníků karty „Šmelinář“, „Lékař“ a „Drbna“ a odstraňte je ze hry.
> [to=BTG].", "936": "936
Alkoholismus napadá duši, ale následky páchá i na těle. Jasně to můžeme vidět na Vojinovi, který se potácí v sousedství. Jeho vyzáblé tělo sebou deliricky škube, když plouží naší ulicí. Vojinovi zbyl v životě jediný smysl – najít další flašku pálenky, která mu pomůže přežít o pár hodin déle. Dnes nás čeká mrazivá noc. Neměli bychom mu pomoci?
> Odhoďte z vašeho skladiště 1 pálenku nebo 1 čistý líh a viz [to=1737].
> Jsme tu každý sám za sebe – viz [to=1255].", "1737": "1737
Vojin se chopí lahve, kterou mu nabízíme, a pokračuje dál s úsměvem na rtech.
Nejspíš uprostřed noci někde umrzne a bude přitom svírat prázdnou flašku.
Ale i přesto z toho máme dobrý pocit. Alespoň umře s úsměvem.
> [to=BTG].", "1255": "1255
Doslechli jsme se, že toho dne Vojin konečně podlehl svému deliriu. Nedokázal sehnat další lahev, načež v křečích a s výkřiky pronásledoval jakési halucinace, než se jej chopila vojenská hlídka.
Nikdo ho už nikdy neviděl.
> [to=BTG].", "185": "185
Někdy nás na ulici osloví úplný cizinec. Jako teď. Výměna otázek a odpovědí je zprvu strohá, ale pak se rozpovídáme.
Hm… využili bychom další pár rukou? Někoho, kdo nám pomůže s prací, se sháněním zásob nebo opravami úkrytu?


Něco na něm ale nevypadá úplně pořádku…


> Pokud se rozhodneme tuto osobu mezi sebe přijmout (což nelze, jsou-li již ve skupině 4 postavy), vytáhněte z balíčku nepoužitých postav 1 kartu a přidejte ji k ostatním postavám ve hře. Tato nová postava s sebou nic nepřinese, přichází však v dobré kondici (nemá žádné žetony stavů). Viz [to=1659].
> Pokud se rozhodneme, že ve skutečnosti už nikoho dalšího nepotřebujeme, cizinec odejde hledat domov jinam – [to=BTG].", "1659": "1659
Napište na prázdný žeton „Podezření, Povaha 1-2 = [to=1217]” a umístěte jej na kartu této nové postavy.
> Ve fázi úsvitu při tažení karty osudu a vyhodnocování povah postav hoďte černou kostkou. Padne-li 1-2, viz [to=1217].
> Mezitím [to=BTG].", "1217": "1217
Další noc se chýlí ke konci a my jsme stále pohromadě. Pochybnosti, které jsme zpočátku o nově příchozím měli, se konečně rozplynuly. Nedá se přesně určit, kdy k tomu došlo. Vypadá zkrátka jako dobrý člověk. Alespoň v porovnání s námi.
Odstraňte žeton „Podezření, Povaha 1-2 = 1217” ze hry.
> [to=BTG].", "518": "518
Zvedneme ze země rukou psaný dopis:
„…Nejsem tu jediná žena. Jak jsem říkala, tati, všechny mladé dívky, které jsou fyzicky zdatné a milují svoji zemi jsou tu se mnou. Statečně čelíme nepříteli a muži s námi zacházejí dobře. Ve skutečnosti dnes vyrážíme na naši první misi. Mám u sebe svoji zbraň a pět zásobníků. Ostatní dívky mají jen tři. Velitel říká, že je to proto, že jsem mu sympatická. Drž svojí malé princezně palce, tati.“
Hodíme dopis zpátky na podlahu. Náš pohled zachytí něco zajímavějšího.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "134": "134
Když smrt hladem přestane být pouhou hrozbou a stane se skutečností, lidé udělají všechno, aby sehnali nějaké jídlo. Už z dálky poznáme, že tu sídlil mrchožrout. Kosti psů, koček, krys a ptáků křupou pod našima nohama. Nasládlý pach rozkládajícího se masa ztěžuje dýchání. Popravdě, pach zkaženosti začíná být nesnesitelný. Ať už ta zvířata chytil a zabil kdokoli, nevypadá to, že by měl v plánu se vracet. Některé mršiny však ale stále vypadají, že by se daly pozřít.
Najděte v balíčku vybavení past na krysy (pokud jste ji ještě nepostavili) a položte ji na hromádku nálezů. Považujte tuto kartu za šedý žeton s tržní hodnotou 0 a hmotností 2. Pokud ji přinesete zpět do úkrytu, můžete ji okamžitě zdarma umístit na libovolné volné pole úkrytu.
Na hromádku nálezů přidejte 1 syrové jídlo.
> [to=BTG].", "706": "706
K nábytku je přibitý potrhaný list papíru. Nejspíš dopis.
„…ale jsme rodina! Naši otcové jsou bratranci! Přišel jsi na svatbu mojí dcery a pojedl pod mojí střechou a teď chceš říkat, že musím opustit město, protože jsem podřadný člověk? Co to do tebe vjelo, kamaráde? Dnes večer přijdu o půlnoci k tobě domů – buď tam sám, OK? Přinesu lahev a promluvíme si jako přátelé!“
Otevíráme skříně jednu po druhé. V některých jsou užitečné věci.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "473": "473
Tahle díra se svým divokým zápachem a rozházenými věcmi nevypadá vůbec přívětivě. Vlastně je spíš odporná. Kdo vůbec mohl v takových podmínkách žít? Ale když se zamyslíme hlouběji – není to právě to, co by někdo chtěl, abychom si mysleli? Tak odporné místo by bylo perfektní na ukrytí nějakých cenností.


Nebo zranění se a nakažení se nějakou nechutnou chorobou…


> Porozhlédněme se po téhle skládce – vyberte 1 přítomnou postavu a viz [to=1027].
> Je to plýtvání časem, nechme to být – [to=BTG].", "1027": "1027
Není žádný způsob, jak se vyhnout poškrábání. Ale o chvíli později objevíme něco tvrdého ve vrstvě polotekutých odpadků. V našich rukou šustí plastová taška. Uvnitř je rodinné albu s genealogickým stromem. Má nádhernou obálku a je zaplněná stovkami fotografií. Někdo věnoval hodně úsilí, aby je ukryl, zjevně pro něj mělo velkou hodnotu. Pro nás je ale bezcenné, tak už pojďme dál.
Přidejte na hromádku nálezů 1 knihu.
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, zvyšte úroveň nemoci postavy, která hromadu odpadků prohledávala, o 1.
> [to=BTG].", "226": "226
Pod špinavým plátnem jsme objevili několik plynových lahví. Ta nejvíce na dně je sice rezavá, ale překvapivě těžká a skoro plná!
Na prázdný žeton napište “Plynová lahev, 226” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte ji za šedý žeton s tržní hodnotou 8 a hmotností 2 (a to i poté, co ji přestavíte na jiný předmět).
Pokud se vám nepodaří plynovou lahev odnést zpět o úkrytu, můžete ji ukrýt – ponechte žeton na hromádce nálezů. Pokud ji chcete znovu najít a přinést zpět do úkrytu během některého z dalších prohledávání, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo postavy zmlátil – odstraňte žeton plynové lahve ze hry. Padne-li 4-10, postavám se podařilo lahev znovu objevit a mohou ji případně odnést do úkrytu (při dodržení všech pravidel – viz Deník: Prohledávání).


PLYNOVÁ LAHEV:


V průběhu fáze denních akcí můžete využít 1 akci, abyste odhodili 2 komponenty a odstranili žeton plynové lahve ze hry a tím ji přestavěli na ohřívač nebo bombu.


OHŘÍVAČ:


Napište na prázdný žeton “Ohřívač, 226, I I I” a umístěte jej do vašeho skladiště.
V libovolnou chvíli můžete přeškrtnout 1 čárku na tomto žetonu, abyste z pole mrazu odhodili 3 žetony mrazu. Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.


BOMBA:


Na prázdný žeton napište “Bomba, 226” a umístěte jej do vašeho skladiště.
Bombu můžete použít namísto klasického hodu kostkou 1 z postav během boje nebo nočního nájezdu. Hoďte černou kostkou:
Padne-li 1, bomba vybuchne postavě v rukou. Tato postava utrpí 2 zranění.
Padne-li 2-5, bomba nevybuchne.
Padne-li 6-10, bomba vybuchne a každý nepřítel výbuchem utrží 2 zranění (nebo snižte škody/zranění utržené díky kartě nočního nájezdu o 5).
Bez ohledu na výsledek odstraňte žeton bomby ze hry.
> [to=BTG].", "296": "296
Povšimneme si sešitu, ležícího na zničeném stole. Otevřeme jej a listujeme jím. Na poslední stránce stojí:
„Do města dnes vstoupil zástup vojáků mírových sil. Pohlední chlapci v nádherných uniformách a bílých helmách. Měli přinést naději těm, kdo je uvití. Posedávali na obrněných transportérech v barvě čerstvého sněhu, usmívali se a rozdávali sladkosti těm několika přihlížejícím, kteří se odvážili ukázat venku.
„O pár dnů později začaly být po městě vidět jejich hlídky. Většinu z nich bylo slyšet zdaleka – ti mlíčňáci řvali jako děti. Někteří z nich zkrátka zkolabovali a poslali je domů. My žili a umírali dál, hned vedle nich.“
Pootvíráme skříně a šuplíky.
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "325": "325
Tenhle dům dostal přímý zásad. Projektil strhnul jednu ze zdí a jen deště smáčí jeho síň. Vichr se prohání skrze jednotlivé pokoje. Není tu bezpečno – kdokoli nás může zahlédnout, jak slídíme uvnitř.
Na stole si povšimneme zaprášených dětských kreseb, vedle nichž leží pastelky. Zpod jedné z kreseb vyčuhuje roh nějakého dopisu:
„Děti, jdu zase ven hledat nějaké jídlo. Nezapomeňte se schovat ve spíži, když uslyšíte výstřely. Nejsou tam žádná okna a budete tam v bezpečí. Počkejte tam na mě a nikam nechoďte. Miluju vás, táta.“
> Není to tu bezpečné. Rychle prohlédneme pokoje a zmizíme – viz [to=1224].
> Důkladně to tu prohledáme, abychom našli spíž – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1562].", "1224": "1224
Pokoje jsme pročesali rychle a efektivně. Kromě dětského oblečení, obrázkových knih a pastelek jsme objevili i věci, z nichž můžeme vyrobit obvazy a opravit rádio. Pojďme už pryč.
Na hromádku nálezů přidejte 1 obvazy.
Pokud jste dosud ve svém úkrytu nepostavili rádio, najděte jeho kartu v balíčku vybavení a umístěte ji na hromádku nálezů. Poté, co se vrátíte z prohledávání, můžete ji zdarma umístit libovolné volné pole úkrytu.
Pokud jste rádio už postavili, přidejte na hromádku nálezů 2 elektronické součástky.
> [to=BTG].", "1562": "1562
Našli jsme to! Dveře spíže byly zamčené zevnitř – museli jsme je vypáčit. Do nosů nás udeřil podivný pach.
Za prázdnou knihovničkou v rohu jsme objevili kostry dvou dětí. Jedno z nich – podle všeho holčička – sedělo v kolečkovém křesle a mělo na paži náramek a na krku pěkný smaragdový náhrdelník. Druhé dítě nosilo na zápěstí příliš velké hodinky – musely patřit jejich otci.
> Tohle je hrozné. Pojďme pryč – [to=BTG].
> …ale ne bez šperků a křesla – viz [to=1883].", "1883": "1883
Šperky i kolečkové křeslo si vezmeme s sebou. Necítíme se přitom nejlépe, ale mrtvým už k žádnému užitku nebudou.
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
Na prázdný žeton napište „Kolečkové křeslo, 1883 [3]” a umístěte je na hromádku nálezů.
KOLEČKOVÉ KŘESLO: Můžete jej postavám přidělit pro fázi prohledávání. V takovém případě táhněte o 3 karty průzkumu méně, ale souhrnnou nosnost postav zvyšte o 3.
Odcházíme.
Během 15 minut se nám najednou udělá hrozně zle. Cítíme malátnost, třas a o chvíli později se dostaví i zvracení a horečka.
Zvyšte úroveň nemoci všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "870": "870
Pod námi je stoka. Na dně je jen bláto a výkaly – nikdo to místo dlouho pořádně nevyčistil. Ale něco se v té hnědé břečce leskne. Je náhrdelník s několika vetknutými drahými kameny. Není tam moc dobře vidět, ale vypadá to, že se tam někdo pokusil náhrdelník ukrýt.
> Zkusíme jej vytáhnout – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1773].
> Je to příliš riskantní. Zkusíme raději prohledat hromady odpadků – vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda) a [to=BTG].", "1773": "1773
Zdvihnout poklop kanalizace byla docela výzva. Za ty dlouhé měsíce a léta se do něj pustila rez a než se nám ho podařilo otevřít, zápasili jsme s ním dlouhé minuty. Už jsme to chtěli vzdát, když se najednou pohnul. Zaskočilo nás to natolik, že jsme i s poklopem spadli na zem.
Dost sil nás stálo i sešplhat do stoky a ponořit se do nechutné břečky, z jejíhož zápachu se nám dělalo zle. Doufejme, že za to ty cetky stojí.
Konečně držíme v rukou nádherný zlatý prsten, zdobený zeleným kamenem, jehož rytiny hyzdí bahno. Teď honem odtud. Jenže najednou…
„Co to tam máte?“
Zamrazí nás v zádech, když uslyšíme cizincův hlas. Přímo nad námi stojí vojenská hlídka.
> Viz [to=1239].", "1239": "1239
Dva puškami ozbrojení vojáci na nás shlíží, zatímco šplháme ze stoky.
Vylezeme ven a snažíme se očistit od vší té špíny.
„Nesl jsem plechovku jídla, ale spadla mi do stoky. Zkoušeli jsme ji vytáhnout, ale zasekla se v hromadě sraček…“
Vojáci si nás podezřívavě prohlížejí a krčí nosy.
„Přijde mi, že by se tu někdo potřeboval vykoupat. Vypadněte odtud a to hned. Lovit něco ze stoky uprostřed náměstí, to je ale dementní nápad!“ říkají a popohání nás svými puškami.
Utíkáme pryč tak rychle, jak jen to jde a nalezený poklad pevně svíráme v dlani.
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
> [to=BTG].", "118": "118
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Skládáme naši kořist do batohů. Pozlacená soška anděla – symbolu našeho města – se blýská v rezavém kočárku kousek od nás. Natáhneme se pro něj a také ho začneme cpát do batohu.
Přidejte 1 šperky na hromádku nálezů.
Najednou se zvenčí ozve hádka, která stejně rychle jako propukla, rychle skončí. Hned poté do pokoje, kde stojíme, vpadnou dva zloději.
„Vypadněte! Je to naše! Běžte si ukrást něco svého!“ ječí na nás šestnáctiletý kluk, nejstarší z celé skupiny.
> Položíme věci na zem a odejdeme – odhoďte všechny žetony, které jste nalezli v průběhu této scény a [to=BTG].
> „Měli jste si to líp hlídat!“ – viz [to=1301].
> Část kořisti položíme na zem a odejdeme – odhoďte ze hromádky nálezů libovolné množství žetonů (pamatujte si, co jste odhodili) a viz [to=1482].", "1301": "1301
Vytáhněte 3 žetony nepřátel. Lupiči jsou ozbrojeni:


A: ničím,


B: nožem,


C: sekerou.
Začněte boj – viz Deník: Boj.
Pokud se vám podaří zabít jednoho z nepřátel, ostatní utečou.
> Po boji přidejte zbraně zabitých lupičů na hromádku nálezů a [to=BTG].", "1482": "1482
> Pokud jste odložili žetony v celkové tržní hodnotě 10 nebo více – nechají nás být. Rychle zmizíme – VRAŤTE SE HO HRY.
> Pokud odložíte žetony v celkové tržní hodnotě méně než 10 – viz [to=1301].", "423": "423
Ve snaze dostat se skrz sutiny pokrývající zem jsme si málem zlámali ruce. Některé díry v podlahách umožňují nahlédnout pod sebe – do sklepů a dalších podzemních prostor, včetně toho, co tyto místnosti obsahují.
Jedna z děr v podlaze odhaluje malý stísněný sklep patřící k obchodu nad ním. Obchod už je dávno minulostí, ale na poličkách ve sklepě se stále lesknou rozbité lahve, nějaké krabice a… počkat! Co je to? Červenobílé logo, které poznáte všude na světě – lahve Coca-Coly!
> Zkusíme se dírou protáhnout do sklepa. Tohle je životní příležitost – viz [to=1915].
> Je to příliš riskantní a časově náročné. Nestojí to za to – [to=BTG].", "1915": "1915
Bude to vážně riskantní.
Hoďte černou kostkou.
Padne-li 1, ve chvíli, kdy vstoupíme do sklepa, se nám na hlavu uvolní úlomek zdi. Vyberte 1 z přítomných postav a odstraňte ji ze hry.
Padne-li 2-6, stačí jen málo, abychom to zvládli. Můžete vrátit 1 kartu průzkumu, abyste mohli házet znovu.
> Padne-li 7-10 – uf, zvládli jsme to. Viz [to=1491].
> Nebo [to=BTG].", "1491": "1491
Povedlo se nám protáhnout do sklepa. Naložili jsme svoje batohy vším, co jsme dokázali unést – a že tu toho bylo mnoho.
Přidejte na hromádku nálezů 2 konzervy, 3 čisté lihy, 3 kávy, 3 cukry a 3 cigarety.
A pak kola! Je jí tu více, než dokážeme unést, takže… pssssssst! Otevřeme pár lahví přímo na místě. Chutná neuvěřitelně sladce. Snažíme se vybavit, kdy jsme si ji naposledy mohli dopřát – před tím, než se všechno zvrhlo. Dlouhou chvíli jsme jen tak seděli a vychutnávali si tu zázračnou černou limonádu. Pak jsme se rozhodli, že je čas jít dál.
Snižte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1.
Na prázdný žeton napište “Kola, 1113, I I I I I I” (každá čárka představuje jednu lahve o tržní hodnotě 5 a hmotnosti 1) a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za zelený žeton.
Co nebudete cestou do úkrytu schopni pobrat, o to přijdete. Počet lahví, které s sebou do úkrytu zpět nevezmete, vyznačte přeškrtnutím jejich čárek na žetonu.
> Až se vrátíte do úkrytu, vyhodnoťte 1113.
> Mezitím [to=BTG].", "1113": "1113
KOLA:
Považujte tento žeton za zelený žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 1 za každou z nepřeškrtnutých čárek.
V průběhu obchodu (viz Deník: Obchod [to=901]) můžete prodat libovolné množství lahví (přeškrtněte na žetonu odpovídající počet čárek).
V průběhu libovolné fáze úsvitu může libovolná postava vypít 1 lahev koly. Přeškrtněte 1 čárku na žetonu a snižte úroveň zoufalství této postavy o 1.
V průběhu libovolné fáze soumraku může libovolná postava namísto 1 vody vypít 1 lahev koly (přeškrtněte 1 čárku na žetonu).
> [to=BTG].", "483": "483
Zatímco sedíme na hromadě odpadků, povšimneme si, že zeď proděravěnou kulkami zdobí velké množství graffiti. Někdo sem nakreslil náhrobní kameny i s epitafy. Šok se nás zmocní až ve chvíli, kdy si uvědomíme, že k vytvoření graffiti neznámý autor použil mimo jiné i krev.


‘Domy i suť i strach jsou pryč


Zřím jediné – obraz krvavý.
Zřím jediné – rýč a trochu hlíny.’
Přímo pod pomalovanou zdí rozeznáváme mohyly z hlíny. Jsou to hroby. Jejich náhrobky nahrazují půlkruhy nakreslené na zdi. Uvnitř každého půlkruhu vidíme jméno mrtvého spolu s datem jeho smrti.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda).
> [to=BTG].", "232": "232
Odhazujeme stranou zrezivělý šrot a trosky, zatímco hledáme cokoli, co by mohlo být k užitku. Naši pozornost zachytí starý, otrhaný leták:
„NAŠI SOUSEDÉ JSOU NAŠIMI VRAHY! Drazí spoluobčané, hlaste se bez prodlení ve středisku civilní obrany, abyste obdrželi svoji výbavu. Nevěřte nikomu kromě nejbližších příbuzných. Kdokoli může pracovat s nepřítelem!“
Jedno takové středisko bylo přímo zde v kostele. Bohužel, právě zde došlo k jednomu z největších masakrů prvních dnů války.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu za balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "522": "522
Střela, která zasáhla kostelní zeď, strhla část budovy. Úzkou škvírou by se nyní dalo dostat dovnitř.
> Rozhodneme se to risknout a podívat se, jestli tam něco neobjevíme – vyberte 1 nebo více z přítomných postav a hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, máte smůlu a viz [to=1706].
> Padne-li 4-10, viz [to=583].
> Celá budova by nám mohla spadnout na hlavu. Raději se probereme támhletěmi odpadky – vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda). Poté [to=BTG].", "1706": "1706
Nejprve odpadlo pár kousků omítky a nějaké kameny. Pak se ale pohnulo i něco jiného. Popraskaná zeď se celá zhroutila a vše pod sebou pohřbila během pár vteřin.
Odstraňte ze hry všechny postavy, které se pokoušely dostat dovnitř.
> [to=BTG].", "583": "583
Protáhli jsme se škvírou až do místnosti. Ukázalo se, že na dveřích visí masivní visací zámek. Usmáli jsme se té ironii.
Kromě několika obřadních rouch a pár knihovniček, jsme si povšimli pozlacených svícnů, stříbrných opěrek na knihy a malovaných rámů s vetknutými drahými kameny.
Nacpali jsme batohy vším, co se do nich vešlo. Pak se na naše hlavy začal snášet prach – zeď se brzy zhroutí. Utíkejme!
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
> [to=BTG].
", "826": "826
Bez ohledu na naše zásady, vyznání nebo světonázor, když procházíme kostelem, cítíme respekt a povznášející pocity. Připadá nám, jako kdyby síň měl každou chvílí naplnit zvuk varhan.
I v době, kdy je každý den zkouškou našeho lidství, tento chrám je stále útočištěm mnohých.
Každý krok, každý oblázek pod našima nohama, každé zakopnutí je zesíleno ozvěnou. Útok vážně poškodil zdi i podlahy a odkryl nejstarší části kostela – sklepy a hrobky.
Po krátkém uvážení seskočíme do temnoty jedné z hrobek. Podaří se nám tam najít 3 lahve. Je to víno! Ne, není to obyčejné víno. Ty lahve jsou minimálně sto let staré!
> Kněz by byl rád, kdybychom mu je předali. Víme, kde ho najít – viz [to=515].
> Zítra už můžeme být mrtví. Pojďme domů a vypijme ty lahve společně – na prázdný žeton napište „Víno, 826, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujete jej za zelený žeton, jehož každá nepřeškrtnutá čárka má tržní hodnotu 10 a váhu 1. Do úkrytu poté můžete vzít i méně, než všechny 3 lahve. V takovém případě přeškrtněte příslušný počet čárek. [to=BTG].
> Po návratu do úkrytu můžeme kdykoli víno blíže prozkoumat – viz [to=1520].
Pokud se vám nepodaří víno odnést, můžete jej ukrýt – nechte příslušný prázdný žeton na hromádce nálezů. Pokud se pro něj budete chtít vrátit a přinést jej zpět (během libovolné fáze prohledávání), hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, našel víno někdo před vámi (odstraňte prázdný žeton „Víno“). Padne-li 4-10, je víno stále na místě a můžete jej odnést do úkrytu.", "515": "515
Překvapení, šok a široký úsměv, které se vystřídají v knězově obličeji, nám poví vše, co jsme o našem nálezu potřebovali vědět.
“Děkuji vám! Přitom jste si to mohli nechat pro sebe! Ani nevíte, jakou může mít takové váno cenu. Jednoho dne, až válka skončí… Nemám toho moc, ale odměním se vám, jak jen to zvládnu,“ slibuje kněz vděčně.
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu a 1 obvazy.
> [to=BTG].", "1520": "1520
STOLETÉ VÍNO:
Od nynějška považujte tento žeton za zelený žeton s tržní hodnotou 20 a hmotností 1 za každou nepřeškrtnutou čárku, kterou nese.
V průběhu obchodu (viz Deník: Obchod) můžete prodat 0 až 3 lahve a přeškrtnout příslušný počet čárek.
> V průběhu libovolné fáze úsvitu mohou postavy 1 lahev vypít – přeškrtněte 1 čárku na žetonu a viz [to=1140].
> [to=BTG].", "1140": "1140
Když nás zdravilo ráno prvními paprsky slunce, nejlepší víno, které jsme kdy ochutnali, už docházelo.
To nejlepší nakonec? Kdo ví. Dnes nás čeká dobrý den. Jsme tu všichni pohromadě…
Snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "769": "769
Někde to tady musí být!
Rozbalujeme špinavé hadry a vytahujeme z nich věci, které vypadají, jak kdyby byly namočené v nějakém dávno vyschlém černém slizu. Je těžké říct, co jsou zač. Někdo se musel hodně zašpinit, aby je tady ukryl. Pokoušíme se špínu setřít a poté seškrábnout nehty. Díky naší snaze konečně zahlédneme slabé záblesky zlata zpod špinavé vrstvy. Je to kalich, krucifix a další.
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
Napište na prázdný žeton „Kostelní šperky, 769, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s hodnotou 20 a hmotností 1 za každou nepřeškrtnutou čárku. Pokud se rozhodnete odnést jenom část, přeškrtněte odpovídající počet čárek.
Kdykoli můžete přeškrtnout 1 čárku a získat tak 2 šperky. Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte žeton ze hry.
Pokud se tedy ovšem nerozhodneme tu raději tyto věci zanechat.
> [to=BTG].
















", "268": "268
Mrtvá ruka svírá dopis. Vypáčíme zprávu z pevného stisku, rozbalíme ji a čteme:
„Mami, prosím dostaň mě odtud. Miluju tě mami a jsem strašně vyděšený! Už nedokážu bojovat s ďábly. Nemáme žádnou šanci, protože oni neznají milosrdenství. Chci umřít – nemám už sílu žít.
Modlím se, aby tvůj konec přišel bez bolesti. Spi, maminko. Uvidíme se na druhé straně.“
Vložíme mrtvému dopis zpátky do rukou. Je to voják, natažený na lůžku.
Pojďme to tu prohledat a zjistit, co dalšího objevíme.
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda).
> [to=BTG].", "64": "64
Nemocnice není stavěná na příjem tolik zraněných, kolik jich nyní leží v jejích chodbách a pokojích. Improvizovaná lůžka obsazená raněnými okupují i sousední budovy.
To, co po sobě zanechali, tam leží též.
Popadneme tlustý sešit a listujeme jeho stranami. Zanechal ho tu nějaký novinář.
Pokud si jej vezmete, napište na prázdný žeton „Deník, 64” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Dále na tento žeton napište v následujícím pořadí: 1453, 1145, 618, 1382, 419, 1667, 1933, 1405, 869.
V průběhu libovolné fáze denních akcí, nočních nájezdů nebo úsvitu, můžete přečíst jednu z kapitol deníku. Vyhodnoťte scénu příslušející danému číslu a poté toto číslo na žetonu přeškrtněte.
> [to=BTG].", "1453": "1453
„Dnes jsem se jednoho z obránců zeptal, jaké je to být vojákem. Řekl, že neví. Také řekl, že žili normální, těžký život a pak viděli nepřátele, jak vraždí jejich rodiny.“


Na další stránce:


„Co můžu ještě udělat pro to, aby lidé začali jednat? Co jim musím ukázat, aby zvedli prdele z gaučů a uvědomili si, že tu umírají desetitisíce lidí ve válce, která nedává žádný smysl? Aby si uvědomili, že to, co se tu děje, je genocida? Představil jsem jim smrt na tisíc způsobů – děti roztrhané cucky kulkami, matky a ženy truchlící pro své manžely a potomky. Možná by něco změnilo jen to, kdyby mě někdo zabil v přímém přenosu.“
> [to=BTG].", "1145": "1145
V deníku jsme objevili volný papír – možná dopis, který se autorovi nikdy nepovedlo odeslat.
„Tome, dostaň mě odtud! Nezajímá mě, jak. Udělám, co budeš chtít, klidně se s tebou vyspím, ale pro lásku boží, dostaň mě z tohohle pekla a pošli sem tu krávu Brendu. Její srdce je tak ledový, že by jí všechno, co se tu děje, bylo stejně jedno. Přímo přede mnou dneska zastřelili šest žen – úplně bez důvodu, Tome. Děti nechali na ulici, ať se na to dívají. Nevím, co se s nimi pak stalo. Utekli jsme… a pak zazněly další výstřely…“
> [to=BTG].", "618": "618
„… Dokončoval jsem rozhovor s velitelem kontrolního stanoviště, když se odnikud přihnaly davy lidí. Byli tam starci, někteří z nich sotva dokázali chodit. Vojáci k nim přiběhli, snažili se je dostat do bezpečí a křičeli, aby se kryli, ale bylo to k ničemu. Spousta lidí pokračovala dál, jenom pár jich zůstalo – vyčerpaných natolik, že nemohli jít dál a chtěli si chvíli odpočinout v relativním bezpečí kontrolního stanoviště. Zanedlouho poté jsem se doslechl, že šlo o lidi, které armáda vyhnala z jejich domovů. Ti šťastnější dorazili až k našemu stanovišti. Ty méně šťastné, ale dostali jejich nepřátelé.“
> [to=BTG].", "1382": "1382
„V uprchlickém táboře mi nějaká žena strčila do dlaně dopis. „Pro koho je?“ zeptal jsem se. „Pro tebe, tvoji rodinu, tvůj národ, pro svět, který na nás zapomněl a sleduje nás umírat,“ odpověděla ona. Zpráva obsahovala jenom jedno slovo: „POMOZTE!““


Na další stránce:


„Jedna z nemocničních sester dnes zemřela přímo před mýma očima. Bylo to krásné děvče s havraními vlasy. Zjistila, že do nemocnice přivezli jejího otce. Utíkala za ním, ale když jej objala, všimla si obrovské díry v jeho hrudníku – stopě po zásahu šrapnelem. O pár hodin později ji našli na ulici několik podlaží po otevřeným oknem.“
> [to=BTG].", "419": "419
„Nechali nás natočit operaci desetiletého chlapce. Jeho otec, sám těžce zraněný, jej donesl do nemocnice v náručí. Poté se zhroutil a zemřel. Chlapec měl zranění na hlavě a bylo nezbytné otevřít jeho lebku. Nezvládli jsme to. Alfred natočil mouchy, které se procházely po chirurgických nástrojích použitých při operaci. Tihle lidé nemají žádnou šanci, pokud jim nějakou nedáme.“


Na další stránce:


„Co to do těch lidí vjelo? Tucet lidí, které vyhodili z doma vpadl před pár minutami do našeho hotelu. Museli přejít řeku, přičemž se vystavili vojákům rovnou na mušku. Občas si říkám, jestli by se lidé neměli lépe, kdybychom tu nebyli. Možná se nepřátelé chtějí předvádět. Chtějí zaujmout diváky? Potřebují pro svoji válku sledovanost?“
> [to=BTG].", "1667": "1667
„Na co se mám ptát ženy, jejíž synům vojáci prořízli hrdla před jejíma očima ani ne před hodinou? Co vůbec můžu říct? Tohle vás na škole nebo v kanceláři nenaučí…“


Na další stránce:


„Myslel jsem si, že už mě tady nic nepřekvapí, ale včerejší noci – a byla to noc chladná a ošklivá – ke mně přistoupil starší, ale navzdory všem okolnostem stále elegantní muž. Přestavil se jako „Zladko, podnikatel“. Poté si sundal boty a vytáhl z nich nějaké papíry. Myslel jsem, že to byly dopisy přátelům a rodině, jaké nám lidé předávají každý den v naději, že budeme schopni zajistit jejich doručení. Ale nebyly to dopisy, co Zladko vytáhl z boty. Byly to seznamy všech lidí, které znal a kteří byli zavražděni. Všech, které musel pohřbít. Najednou se za ním seřadili další lidé a všichni si začali sundávat boty…“
> [to=BTG].", "1933": "1933
„Je mi jedno, jestli mě zkopou nebo zastřelí, ale neunesu už ani vteřinu nicnedělání. Lidé všude okolo mě umírají a mojí prací je, ukázat to světu. A já svoji práci dělám pořádně, přestože neubývá. Nevím, jestli si to někdo přečte, ale zkuste si to nacpat do těch svých pitomých hlav – dělám to pro Milenu, dívku, kterou vojáci na nedalekém stanovišti…“


Na další stránce:


„Drahý (nikoli však nejdražší) šéfredaktore. Tisíceré díky za tenhle duši ničící úkol. Zjistil jsem, že nedaleko od našich klidných a bezpečných domovů mohou i lidská těla sloužit jako měna. Vězni rozkopávají hroby nepřátel a vyměňují těla za živé vězně v poměru 5 za 1 nebo 10 za 1, když se jedná o děti. Až se vrátím domů, mám v plánu vylézt na tvůj stůl a vysrat se na něj, tak jako ty ses vysral na to vydat ty „příliš drastické“ materiály. Jestli jsi chtěl něco méně drastického, měl jsi mě poslat na nějaké jiné místo. Někam, kde to lidé mají rádi a o čem chtějí slyšet víc.“
> [to=BTG].", "1405": "1405
„Je úžasné, jak tvrdohlavě se tady lidé snaží zůstat naživu. Za ta léta jsem viděl ledasco – ostatně tohle není „moje první válka“ – ale jen tady jsem viděl jízdní kola využitá pro ozbrojené útoky, deky jako kryt proti odstřelovačům, staré hrníčky jako součástky nastražených výbušnin. Lidé tady jsou schopni využít prakticky cokoli. Možná proto jsou stále naživu… alespoň tedy někteří z nich.
Někdy přemýšlím nad tím, jestli ti, kdo zůstávají naživu, jsou spíše šťastlivci, anebo smolaři. Hádám, že to závisí na úhlu pohledu. Někteří jsou připraveni se prokousat vším – třeba i hrdlem nepřítele. Včera mi jeden z tlumočníků vyprávěl o staré ženě, která předstírala postižení. Pozvala „statečné bojovníky“ k sobě domů, opila je, a když jejich hlavy v opilosti klesly, prořízla jim všem hrdla.“
> [to=BTG].", "869": "869
„Když sledujete, jak lidé žili před válkou a jak žijí teď, snadno se s nimi ztotožníte. I tady lidé chodívali nakupovat, protancovali celé noci, tvořili umělecká síla, studovali, poslouchali hudbu, sledovali v kině hollywoodské blockbustery nebo hráli karty. Plánovali svůj život, zakládali rodiny, budovali své kariéry, zkrátka žili, jako žijeme my. A stejně jako my, nikdo nečekal a nikdo nevěřil, že kdy ve svém životě zažije válku. Kdekoli, ale ne u nás… ne tady… ne v dnešní době…
Stejně jako my. Doma, stovky mil odtud.
A teď tu vládne jen smrt a zoufalství. Lidem tam u nás doma, v bezpečí, život ubíhá klidným tempem jako obvykle a nikdo by nevěřil, že právě tam…“
> VRAŤE SE KE HŘE.", "969": "969
Zpátky v dobách, kdy měl člověk čas na malicherné hádky, by tato kniha o léčení s pomocí bylin bez debat vedla k rozporům mezi lékaři. Někdo našel odvahu, aby knihu zanechal v nemocnici. Možná je to škvár, ale pro nás může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Na prázdný žeton napište “Kniha o bylinkách, 969” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 1.


KNIHA O BYLINKÁCH:


Od nynějška můžete z alkoholu a bylinek vytvořit léky: Odhoďte 1 čistý líh a 1 bylinné léky, abyste do vašeho skladiště přidali 1 léky.
> [to=BTG].", "245": "245
Jedna ze skříněk je zamčená. Lomcujeme s její klikou až se najednou skříňka oddělí od zdi a z hlasitou ranou padne na zem. Dvířka skříňky se roztříštila a odhalila pár barevných krabiček uvnitř.
Na hromádku nálezů přidejte 3 léky.
Ověřte úroveň hluku.
> [to=BTG].", "885": "885
Stojíme na místě a sledujeme výjev před námi. Máme to vzít nebo nechat na místě?
Když jsme procházeli ruinami vedle nemocnice, museli jsme se občas proplížit skrze stále obsazené chodby a pokoje. Je tu tolik zraněných, že už se ani nevejdou do nemocnice a končí tady.
Dobře nás tady znají. Pokud byste to tu navštívili poprvé, zdálo by se vám, že tu panuje zmatek. Někdo umírá, někdo jiný křičí v bolestech – možná právě ztratil milovanou bytost nebo jen ztratil nějakou končetinu. Je těžké to všechno zpracovat. Lékaři buď neví, co je to vyčerpání nebo jsou zkrátka dobří v tom, nedat to na sobě znát. I přesto občas některý z nich omdlí. Dá se to čekat.
Mladý muž krvácí z díry v žaludku. Sestra se mu právě chystá píchnout morfium, když ji odvolají ke dvěma těžce zraněným dětem.
> Morfium by se nám mohlo hodit – viz [to=1440].
> Vpíchneme morfium umírajícímu muži. Potřebuje ho víc než my – viz [to=1890].", "1440": "1440
Když odcházíme, obraz mužova obličeje, zrůzněného bolestí, pomalu bledne. V chodbě však mineme zrcadlo a bohužel v něm na zlomek sekundy zahlédneme naše odrazy.
Dávka morfia představuje v dnešních dnech velké bohatství.
Napište na prázdný žeton “Morfium, 1440” a umístěte jej na hromádku nálezů.


MORFIUM:


Považujte tento žeton za žlutý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.
Kterákoli postava může kdykoli během prohledávání použít žeton morfia (máte-li ho s sebou). V takovém případě umístěte tento žeton na kartu příslušné postavy, abyste mohli po omezený čas ignorovat až 2 zranění utržená touto postavou. Na začátku fáze úsvitu, odstraňte žeton morfia ze hry a zvyšte úroveň zranění této postavy o 1.
Na začátku libovolné fáze denních akcí může tento žeton použít libovolná postava v úkrytu. Umístěte tento žeton na kartu příslušné postavy, abyste ignorovali černé značky na žetonech zranění a nemoci příslušejících této postavě. Na konci fáze denních akcí pak odstraňte žeton morfia ze hry.
> [to=BTG].", "1890": "1890
Úleva, která se rozlila mužovým utrápeným výrazem nám připomněla povznášející výjevy z maleb starých mistrů. Jeden poslední dech a jeho tvář byla náhle klidné jako tvář cherubína. Na smrti není zhola nic krásného, ale vděčnost v jeho očích byla ohromující.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "477": "477
Teď v časech války přináší staveniště na mysl podivné myšlenky. Vidíme značky „Nevstupujte“ a „Nebezpečí zhroucení“. Dnes je přitom ohroženo zhroucením zhola vše a zákaz vstupu by měl být nakreslen na každých dveřích. Každá drobnost, každá aktivita v sobě zahrnuje riziko smrti. Umřít můžete, i když se jenom přiblížíte k oknu.
Rozhlížíme se a všude okolo vidíme stavební materiály. Někdo jich tu ukryl tolik, že by se z nich dal postavit celý nový dům! Pokud se nám povede něco odtud odnést, mohli bych díky tomu lépe zabezpečit náš úkryt.
Na hromádku nálezů přidejte 2 žetony zabednění. Každý z nich považujte za žeton o tržní hodnotě 0 a hmotnosti 3. Pokud odnesete žetony do úkrytu, můžete s nimi zakrýt libovolné z děr v úkrytu.
> [to=BTG].", "739": "739
Přímo ve středu pruhu světla pronikajícího dovnitř velkou dírou ve zdi leží na podlaze čerstvá mrtvola! Dobře už víme, že místa jako toto jsou pro odstřelovače vlhkým snem. Ubožák na zemi na tuhle důležitou lekci zjevně pozapomněl. Oblečený je v uniformě, ale nemá u sebe žádnou zbraň. Vypadá to, že s sebou táhnul velkou plechovku ležící poblíž. Co by v něm asi mohlo být?
> Vezmeme plechovku s sebou, přestože se obáváme, že odstřelovač má tohle místo pořád na mušce. Vyberte 1 postavu a viz [to=1126].
> Necháme to být – je pro nás důležitější zůstat naživu a v jednom kuse. [to=BTG].", "1126": "1126
Ve chvíli, kdy se k mrtvému vojákovi odvážíme přiblížit, zazní výstřel. Utíkáme pro plechovku s vědomím toho, že máme jen vteřinu, než odstřelovač vystřelí znovu.
Hoďte červenou bojovou kostkou (postava smí využít svoji zdatnost pro opakování hodu), abyste určili, kolik zranění vybraná postava utrpěla.
Poté, co si prach sedne, ukáže se, že plechovka je plná slušné hráškové polévky. Nešťastný voják ji nejspíše nesl k nějaké vzdálenější základně. Smutné, že musel zemřít, abychom si mohli dopřát dobré jídlo.
Napište nap prázdný žeton “Hrášková polévka, 1126, I I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů.


HRÁŠKOVÁ POLÉVKA:


Považujte ji za zelený žeton, jehož každá nepřeškrtnutá čárka má tržní hodnotu 10 a hmotnost 1.
V libovolnou chvíli s výjimkou nebezpečných situací si smí libovolná postava dát 1 porci polévky – přeškrtněte 1 čárku na žetonu a snižte úroveň hladu této postavy o 2. Navíc tato postava v daný den ve fázi soumraku nemusí jíst.
Pokud se postavám nepodaří vzít s sebou plechovku do úkrytu (je příliš těžká), mohou ji ukrýt – ponechte žeton na hromádce nálezů. Když se po ní budete chtít znovu podívat a získat ji během některého z následujících prohledávání, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo postavy obral (odstraňte žeton hráškové polévky ze hry). Padne-li 4-10, plechovku jste našli a můžete ji odnést.
> [to=BTG].", "381": "381
Většina zde nalezeného vybavení vyžaduje specifické znalosti, palivo nebo je pro nás zkrátka příliš těžké.
Konečně už toho máme dost a ve zlosti kopneme do o zeď opřené sbíječky. Spadne na zem s hlasitým bouchnutím. Ze žluté nádrže se ozve žbluňknutí. Je to snad palivo?
S takovým druhem výbavy bychom dokázali vyklidit náš úkryt během jediného dne. Problémem ovšem zůstává, jak sbíječku do úkrytu dostat – stálo by nás to spoustu času a sil.
Na prázdný žeton napište „Sbíječka, 381, I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 6.
Pokud se postávám nepodaří vzít ji do úkrytu (neunesou ji) v této fázi prohledávání, mohou ji ukrýt – ponechte žeton na hromádce nálezů. Pokud ji budete chtít přinést zpět v průběhu některého z následujících prohledávání, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo postavy předběhl (odstraňte tento žeton ze hry). Padne-li 4-10, sbíječka je stále na místě a můžete ji odnést do svého úkrytu.


SBÍJEČKA:


V průběhu fáze denních akcí můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu sbíječky, abyste za cenu 1 akce libovolné postavy vyhodnotili 2 karty úkrytu (mříže, suť, zamčené dveře). Za vyhodnocené karty zamčených dveří a mříží obdržíte příslušné odměny.
Až přeškrtnete druhou čárku, odstraňte žeton sbíječky ze hry a přidejte do vašeho skladiště 3 mechanické součástky a 2 komponenty. Můžete také případně přeškrtnout tyto čárky bez vykonání akce, abyste sbíječku rovnou rozebrali na součástky.
> [to=BTG].
", "210": "210
Mnoho z věcí, které se používaly na stavbách se nyní místo ke stavění používají k ničení. Obyčejné věci se stávají zbraněmi, s jejíž pomocí se životy brání i berou. Když nad tím uvažujeme, je podivné, že si zatím nikdo neodnesl tohle obrovské kladivo…
Tak už to víme, kladivo je tak těžké, že ho sotva uzvedneme. Ale pokud se nám povede jej zvednou a připlížit se s ním za záda nějakého lupiče, bude to určitě děsivě efektivní zbraň.
Na prázdný žeton napište „Těžké kladivo, 210” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za červený žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 3.
Pokud se postávám nepodaří vzít jej do úkrytu (neunesou ho) v této fázi prohledávání, mohou jej ukrýt – ponechte žeton na hromádce nálezů. Pokud ho budete chtít přinést zpět v průběhu některého z následujících prohledávání, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo postavy předběhl (odstraňte tento žeton ze hry). Padne-li 4-10, kladivo je stále na místě a můžete jej odnést do svého úkrytu.


TĚŽKÉ KLADIVO:


Můžete použít těžké kladivo namísto obyčejného hodu bojovou kostkou za jednu z postav přítomných na poli hlídky během nočního nájezdu.
Hoďte černou kostkou (postava můžete využít svojí zdatnosti pro opakování hodu).
Padne-li 1-6, ukáže se kladivo být až příliš těžké a neohrabané pro použití v boji.
Padne-li 7-10, mocný úder a překvapení připraví útočníky o jejich sebejistotu – snižte utržené škody / obdržená zranění o 5.
> [to=BTG].", "142": "142
V boudě z vlnitého plechu jsme objevili těla několika stavebních dělníků. Zabili je dávno, na začátku války, a dnes už z nich zbývají takřka jenom kostry. Jejich boty si našly nové majitele před dlouhou dobou.
Už se chystáme odejít, když nás napadne zajímavá myšlenka. Pod nánosem prachu támhle leží pohřbeny detailní plány okolí, včetně stok.
Taková mapa by nám mohla zachránit kůži a výrazně nám usnadnit pohyb po městě.
> Viz [to=21].", "21": "21
Kosti křupou pod našima nohama. Musíme je před každým krokem odmést stranou. Ale tihle muži už to mají dávno za sebou, zatímco my tu nadále zápasíme o přežití. Mapy by nicméně náš zápas v mnohém ulehčily.
Na prázdný žeton napište „Mapy, 21” a umístěte jej na hromádku nálezů.


MAPY:


Považujte tento žeton za šedý žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 0.
Pokaždé, když s sebou postavy na prohledávání vezmou žeton map, přidejte do balíčku neznáma o 5 karet více.
> [to=BTG].", "81": "81
Lidé uvyklí životu na kraji společnosti se se svými životy naučili vyrovnat. Znají způsoby, jak se vyrovnat s těžkostmi, jež před ně svět předkládá. Pro lidi jako jsme my je to ovšem stále něco nového – pořád jsme tak úplně nepochopili, co znamená být vyvrhel. Šperhák je jenom tak dobrý nástroj, jako ruce, které s ním pracují, ale ten, který právě držíme v rukou, musel vyrobit skutečný profík. Soudě podle pachu, který přichází z místa, kde jsme šperhák objevili, jej už původní majitel nebude potřebovat.
Na prázdný žeton napište „Nezničitelný šperhák, 81” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 8 a hmotností 0.


NEZNIČITELNÝ ŠPERHÁK:


Lze jej využít jako obyčejný šperhák, ale po otevření zamčených dveří s jeho pomocí jej nemusíte odhodit.
> [to=BTG].", "186": "186
Na skříň je přitlučený dopis:
„… vrátím se, Jošvane. Nevím kdy, ale vrátím. I kdybys utekl do Ameriky nebo do Německa, najdu tě.
A víš, jak tě najdu? Podle tvýho smradu. Smradu zbabělce, co byl moc měkkej, aby vzal moji ségru na rande a slídil místo toho pod jejím oknem a myslel si, že ho při tom nikdo neviděl.
Troufáš se nazývat se vojákem? Tvoji soudruzi jsou čubčí synové a ty jsi z nich ten nejhorší!


Každou jednu chvíli, kdy jsi znásilňoval moji sestru ti oplatím stokrát, hajzle!“


Pojďme se raději porozhlédnout okolo, nábytek vypadá slibně.
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "593": "593
Jednorázové plíny, které jsme nalezli ve skříňce v rohu nebyly zrovna tím, co bychom potřebovali. Odhodili jsme je stranou a vrátili se k prohledávání zbytku pokoje.
Moment, počkat. Naše sousedka by možná ty plíny využila. Už jsme ji tolikrát viděli, jak pere v rukou hromadu špinavých plín po svém synovi a pak je věší v podkroví svého úkrytu, aby uschly.
Skoro nic neváží, pojďme je vzít s sebou.
Napište na prázdný žeton “Plíny, 1553” a umístěte jej na hromádku nálezů. Poté, co se vrátíte do úkrytu, vyhodnoťte 1553.
A teď se podívejme, co dalšího se tu může válet.
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda).
> [to=BTG].", "1553": "1553
O chvíli později jsme se vrátili od sousedky do úkrytu s krabicí plnou nejrůznějších předmětů a součástek. Sousedka byla za plíny velmi vděčná. Krabici měla v úkrytu už od chvíle, kdy válka začala. A jaké to jsou poklady! Šroubováky, kusy drátu a motouzu, hřebíky a kladivo a také stará ramínka na šaty, která můžeme předělat na šperháky.
„Já s tím nic rozumného nepodniknu, ale vsadím se, že vy byste mohli. Je to všechno, co mám. Ještě jednou díky!“
Přidejte to vašeho skladiště 3 mechanické součástky a 5 komponent. Odstraňte žeton „Plíny, 1553“ ze hry.
> [to=BTG].", "859": "859
Zelené stromy, jejichž listí šumí ve větru, hrající si děti, naleštěné výlohy obchodů – všechno tak podivně připomíná naše sousedství…
Zmateně na ten akvarel zíráme snad celé minuty. Zářivé pastelové barvy živě kontrastují s všeobklopujícím zoufalstvím. V malbě poznáváme předválečné město, jeho parky, ulice a staré obchůdky.
Malba vypadá, jako by ji nakreslil skutečný umělec. Možná jeden z těch, co kdysi prodávali svá díla turistům v ulicích Pogorenu. Nebo možná někdo opravdu slavný, nějaká celebrita uměleckého světa. To už nikdy nezjistíme. Opatrně sundáme malbu ze stěny a uschováme ji do našeho zavazadla. S námi bude ve větším bezpečí.
Napište na prázdný žeton „Malba, 859” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 2.
Pokud jej vezmete zpět do úkrytu s sebou, snižte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "762": "762
Přidejte na hromádku nálezů 3 knihy, 2 zbraňové součástky a rozbitou kytaru.
Když už jsme chtěli jít dál, něco se pohnulo v rohu v hromadě kartonových krabic a hadrů. Najednou se z ní vynořil malý zavalitý muž s rozcuchanými šedými vousy a vlasy. Podezřívavě si nás přeměřoval a rychle přešel k věci:
„Jsem Djordje. Dejte mi nějaký jídlo a já vám ušetřím spoustu času – ukážu vám, kde můžete najít nějaký fakt užitečný věci.“
Když nám to vypráví, zahrne svými gesty celý špinavý a zapáchající dům. Je plný bordelu a odpadků, který sem lidé jako Djordje natahali.
> Snat toho nebudeme litovat – odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=553].
> To je v pohodě, my si vystačíme – viz [to=1912].", "1912": "1912
Celý dům páchnul tak odporně, že jsme prohledali pokoje tak rychle jak to jen šlo a celou dobu jsme při tom zadržovali dech. Obyvatelům tohoto místa se zjevně nechtělo vycházet ven, aby si ulevili, takže není překvapivé, že to tam tak smrdělo. Mysleli jsme jen na to, abychom odtamtud vypadlo tak rychle, jak jen to bude možné. Nic užitečného jsme uvnitř neobjevili, a ještě nám oblečení nasáklo pachem toho odporného obydlí. Netrvalo dlouho a byli jsme zpět na ulici, unavení, naštvaní, špinaví, a co je nejdůležitější, bez jakékoli odměny za naši snahu.
Vraťte 2 karty průzkumu.
> [to=BTG].", "553": "553
Djordje nás vedl chodbami plnými odpadků hlouběji do budovy. Čím dále jsme šli, tím byl odporný pach toho místa horší. Cítili jsme hnijící maso, výkaly, starý prach a vlhkost.
„To je ono!“ Starý muž zastavil a ukázal na dveře pokoje, zajištěné tlustým řetězem. Pak natáhl ruku pro svoji odměnu. Dali jsme mu, co požadoval. Djordje si všechno jídlo nacpal do úst najednou a hlasitě mlaskal.
Otevřeli jsme dveře.
Když jsme se zbavili řetězu, dveře se otevřely do malého pokojíku. V jeho rohu se nacházela malá dřevěná bedna a v ní nějaké zbraně a střelivo.
„Tadá!“ vykřikl Djordje, pyšný sám na sebe.
O pár chvil později už jsme byli zpátky venku a z plných hrdel se nadechovali čerstvého vzduchu. Přidejte na hromádku nálezů 1 pistoli, 1 rozbitou pistoli, 1 rozbitou brokovnici a 4 kulky.
> [to=BTG].", "353": "353
Jasně rozpoznatelné mručení a pach paliva nenechává žádný prostor pro pochybnosti. Autodílna získává elektřinu z benzinového generátoru. Odhadujeme naše šance na to, abychom jej zvedli a odnesli.
Muž nás přistihne, jak zíráme na generátor.
„Mám náhradní. Můžu k tomu přihodit i ohřívač. Ale bude vás to něco stát.“
> Bereme to! – odhoďte z hromádky nálezů žetony v souhrnné tržní hodnotě 20 nebo více a viz [to=1286].
> Bereme to, ale nehodláme platit! – pokud s sebou máte střelnou zbraň nebo je souhrnná zdatnost přítomných postav více než 2 – viz [to=1569].
> Nemůžeme si to dovolit. Vrátíme se jindy – viz [to=1872].", "1286": "1286
Pokud se rozhodneme vzít generátor rovnou do úkrytu a zaplatíme za něj, mechanik nám jej pomůže odnést – vraťte všechny zbývající karty průzkumu a přičtěte 4 k souhrnné hodnotě nosnosti vaší prohledávají skupiny.
Napište na prázdný žeton „Generátor, 1286, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 20 a hmotností 6.


GENERÁTOR:


V libovolné chvíli jej můžeme využít, abychom vytopili náš úkryt – přeškrtněte 1 čárku na žetonu, abyste odstranili až 4 žetony mrazu z pole mrazu.
Při vyhodnocování škod v průběhu fáze nočních nájezdů a při obchodování tento žeton ignorujte (je příliš těžký, než aby jej mohl kdokoli odnést).
Poté, co vyčerpáte palivo (přeškrtnete na žetonu poslední čárku), můžete generátor kdykoli rozebrat na součástky a získat tak 4 mechanické součástky a 10 komponent.
V průběhu libovolného obchodu, kdy není omezené portfolio obchodníka (můžete nakoupit libovolné žetony), můžete odnynějška nakoupit palivo pro generátor. Jedna čárka paliva má tržní hodnotu 10 a hmotnost 1. Pro uchovávání záznamu o nákupech dodatečného paliva a jeho spotřebě využijte druhou stranu žetonu generátoru.
> [to=BTG].", "1569": "1569
„Tak takhle to je…“
Mechanik nebude riskovat svůj život, aby zařízení ochránil. Mrzutě nás sleduje, zatímco se pokoušíme generátor odnést.
> Viz [to=1286].", "1872": "1872
Napište na prázdný žeton „Generátor za 20, 1872” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Pokud se pro něj budete chtít v průběhu libovolného dalšího prohledávání vrátit, viz [to=353].
> Mezitím [to=BTG].", "281": "281
Tenká pilka je ve tmě takřka neviditelná. Popadneme nenápadný kus kovu a setřeme z něj prach.
Tenhle jednoduchý nástroj nám může pomoci dostat se do zamčených a jinak nedostupných míst. Může nám pomoci získat věci, které nás udrží naživu.
Napište na prázdný žeton „Tenká pilka, 281” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.


TENKÁ PILKA:


Její využití se neliší od obyčejné pily, na rozdíl od ní však nic neváží.
> [to=BTG].", "45": "45
Mezi hromadami odpadků, šrotu a nejrůznějších nesouvisejících dílů jsme objevili bednu plnou povědomých a užitečných nástrojů. Obsah této bedny je splněným snem každého pořádného kutila!
Napište na prázdný žeton „Bedna s nářadím, 45, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 2.


BEDNA S NÁŘADÍM:


Když vyrábíte libovolné vybavení, může přeškrtnout 1 čárku na žetonu nářadí, abyste ignorovali potřebu jakýchkoli mechanických a elektronických součástek.
Když přeškrtnete poslední čárku, odstraňte tento žeton ze hry.
> [to=BTG].", "735": "735
Říká se, že řemeslník je jen tak dobrý, jako jeho nástroje. Pokud by vlastník téhle dílny viděl tašku s nářadím, které jsme objevili v kufru jednoho z vraků nedaleko jeho zadního dvorku, určitě by pro ni zabíjel.
> Ukažme mu nářadí, které jsme objevili. Možná bychom mohli udělat férový obchod – viz [to=1061].
> V našem úkrytu s ním jistě naložíme lépe – viz [to=1496].", "1061": "1061
„To je nářadí mého otce? Kde jste to našli? Otec to kdysi někde zapomněl. Hledal jsem to všude. Chcete, abych vám poděkoval a objal vás jako vlastní bratry nebo čekáte něco na oplátku?“
> „Nech si to,“ – viz [to=509].
> „Promiň, podání ruky v téhle době prostě nestačí,“ – viz [to=1795].", "1496": "1496
Napište na prázdný žeton „Nářadí, 1496” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 2.


NÁŘADÍ:


Dokud máte nářadí ve vašem skladišti, výroba nového vybavení (karet vybavení) stojí o 2 komponenty a 2 dřeva méně, než jak stojí na kartě příslušného vybavení.
Pokud se vám nepodaří vzít nářadí zpět do svého úkrytu, můžete jej ukrýt – ponechte žeton na hromádce nářadí. Pokud jej budete někdy v průběhu následujících prohledávání chtít znovu najít, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo vás předběhl (odstraňte tento žeton ze hry). Pokud padne 4-10, nářadí je stále na svém místě a můžete jej odnést.
> [to=BTG].", "509": "509
„V klidu, jen jsem to zkoušel. Byl bych parchant, kdybych vám něco nedal za odměnu, že jste ke mně byli upřímní. Mějte se dobře, přátelé!“
Přidejte na hromádku nálezů 1 mechanickou součástku, 1 elektronickou součástku a 1 pilu.
> [to=BTG].", "1795": "1795
„Dobrá, myslím si, že bych měl být vděčný, že jste to nářadí prostě nevzali a nezmizeli s ním. Tady, snad to bude stačit. Ještě přihodím tohle – je to tak OK?“
Přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky, 2 elektronické součástky, 2 šperháky a 1 pilu.
> [to=BTG].", "839": "839
Počítali jsme, že budova bude opuštěná, ale vypadá to, že její vlastní tu pořád ještě pobývá.
Prohlížíme si jeho bedny plné užitečných věcí.
Také si všímáme slabého světla, které sem dopadá z pokojů umístěných nad dílnou.
Před válkou jsme si tu nechávali opravovat svá auta, takže dobře víme o bočním východu, který vede rovnou dovnitř.
> Popadneme, co můžeme a co nejrychleji vypadneme – viz [to=1418].
> Dost už! Copak pořád musíme ostatní jenom okrádat? Pojďme pryč, užitečné věci najdeme určitě i jinde – [to=BTG].", "1418": "1418
Vybrali jsme, jaké vybavení by se nám asi mohlo hodit, uložili jej do našich batohů a hotovili se k odchodu.
Najednou k nám někdo přistoupil. Poznali jsme v něm starého vlastníka tohoto místa. Ploužil se po dílně, byl zničený a plakal. Posadil se na starou pneumatiku, odněkud vytáhl lahev rakije a pořádně si přihnul. Setřel si z očí slzy, naposledy na nás pohlédl a pak odešel z dílny zase nahoru.
Přidejte na hromádku nálezů 2 mechanické součástky.
Navíc napište na prázdný žeton „Nářadí, 1418” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 2.


NÁŘADÍ:


Dokud máte nářadí ve vašem skladišti, výroba nového vybavení (karet vybavení) stojí o 2 komponenty a 2 dřeva méně, než jak stojí na kartě příslušného vybavení.
Pokud se vám nepodaří vzít nářadí zpět do svého úkrytu, můžete jej ukrýt – ponechte žeton na hromádce nářadí. Pokud jej budete někdy v průběhu následujících prohledávání chtít znovu najít, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo vás předběhl (odstraňte tento žeton ze hry). Pokud padne 4-10, nářadí je stále na svém místě a můžete jej odnést.
> [to=BTG].", "222": "222
Skřípějící dveře nám prozradily, že v této místnosti dlouho nikdo nebyl. Dojem potvrdil i vnitřek místnosti. Zdá se, že „dlouho“ v tomto případně znamená snad „od začátku válku“. Pokoj je čistý, ale páchne zatuchlinou a příliš sladkou vůní hnijících citrusů v prvním patře. Nadýchaný polštář láká, aby na něj někdo položil hlavu, zavřel oči a nechal se odnést do jiného světa.
Oblast vypadá klidně. Můžeme zabouchnout dveře a trochu si odpočinout.
Můžete vrátit 4 karty průzkumu, abyste snížili úroveň únavy a zoufalství všech přítomných postav o 1.
> [to=BTG].", "194": "194
V jedné ze skříní objevíme konzervu a nějaké tretky.
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu a 1 mechanickou součástku.
Právě ve chvíli, kdy jsme chtěli pokoj opustit, jsme si všimli podivného tvaru na jednom z gaučů. Vypadá skoro jako muž. A dívá se na nás.
Tahle věc nemá nohy ani ruce a oblečená je ve staré kamuflážní uniformě. Zavře své oči a říká:
„Ne, nikdy jsem nebyl voják. Byl jsem jen fascinovaný válkou. Takový hlupák…“
> Zmizíme odtud co nejrychleji – [to=BTG].
> Na chvíli se zdržíme, vyslechneme si mrzákův příběh a zkusíme mu pomoct – viz [to=1072].", "1072": "1072
„Včera to se mnou vzdali a nechali mě tu. Nemůžu říct, že by mě to překvapovalo.“
Někdo sem toho mrzáka přivedl a nechal ho tu. Vedle gauče je vetché kolečkové křeslo, na němž ho sem přivezli. Hotel – „skvělé místo, tady na něj musí někdo narazit.“ Inu, narazil.
„Šlo mi jen o to přežít. Celý život jsme věnovali cvičením a přípravám. Čekali jsme… no, právě na tohle. Ale nikdy jsme nedostali šanci, nikdy jsme nezjistili, jestli nám všechna ta příprava k něčemu byla. Pro nás to skončilo, ještě než to vůbec zašlo.
Bylo nás osm. Osm tvrdých chlapů a můj bratr. Všech osm nás zemřelo hned první den. Tedy až na mě. Žádné plížení, žádné bojování. Jenom bombardování. Já možná přežil, ale podívejte se, co ze mě teď je.
Ale zbytečný nejsem. Sám toho moc dělat nemohu, ale leccos vím. Mohl bych vám pomoci.“
> Vezmeme ho s námi do úkrytu – napište na prázdný žeton “Sergej, 637, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Až se postavy vrátí do úkrytu, vyhodnoťte 637. Díky kolečkovému křeslu neutrpí nosnost skupiny. Přesto nás ale čeká dlouhá cesta a musíme vyrazit hned, chceme-li být před úsvitem zpátky v úkrytu. Vraťte všechny zbývající karty průzkumu a [to=BTG].
> Je nám líto, nemůžeme ti pomoci – odcházíme. Můžeme mrzákovi nechat něco k snědku (odhoďte z hromádky nálezů libovolné množství žetonů jídla). [to=BTG].", "637": "637
Napište „1340” do sekce EPILOGv ukládací tabulce.
Žeton „Sergej“ nyní představuje muže, kterého jsme vzali pod naši střechu. Umístěte tento žeton na libovolné místo v úkrytu.


SERGEJ:


Sergej musí jíst: Každý den v průběhu fáze soumraku, Sergej musí sníst 1 konzervu/syrové jídlo/zeleninu (odhoďte příslušný žeton z vašeho skladiště). Pokud za Sergeje žádné jídlo neodhodíte, přeškrtněte jednu čárku na jeho žetonu. Pokud takto přeškrtnete třetí čárku, Sergej se stáhne do sebe a nebude už nikdy s nikým mluvit. Navíc se rapidně zhorší jeho zdraví. V takovém případě změňte „1340” v sekci EPILOG v ukládací tabulce na „1823”.
Sergejova pomoc: Dokud Sergej skupině pomáhá, můžete jednou během fáze denních akcí provést opakovaný hod na akce prováděné v úkrytu (včetně akce „Vyjděte ven“).
> [to=BTG].", "1340": "1340
Sergej přežil až do konce války. Možná díky nám, možná díky sobě samému. Stali jsme se přáteli. Začal zapisovat, lépe řečeno diktovat, své paměti a postřehy. Kniha, která na jejich základě vznikla, se po válce stala bestsellerem. Dokonce ho chtěli pozvat do televizi, ale pak manažer stanice řekl, že inzerenti… diváci… no, však víte, co tím chci říct…
> [to=BTG].", "1823": "1823
Sergej přežil až do konce války. Možná díky nám, možná díky sobě samému. Všichni jsme ale už byli někde jinde a nikdy se znovu nepotkali. Doufejme, že si v našem novém „normálním“ světe vede dobře. Alespoň tak dobře, jako si vedl ve světě před ním.
> [to=BTG].", "334": "334
Za skládací postelí se ukrýval batoh plný bezcenných papírů s informacemi o hotelových hostech. Kdo by vůbec potřeboval takové věci odnést a proč? To nám zůstane záhadou.
V hromadě zmačkaného papíru se nám podaří všimnou si hotelového zvonku, takové, který jsme byli zvyklí vídat na recepčních pultech. Nečekaný nález nás přinutí k úsměvu. Možná se zvonek bude k něčemu hodit.
Na prázdný žeton napište „Zvonek, 334” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 1 a hmotností 0.
Až se vrátíte do úkrytu, umístěte žeton zvonku na pole hlídky.


ZVONEK:


Od této chvíle se můžete při vyhodnocování karty nočního nájezdu rozhodnout vzbudit spící postavy (v takovém případě budou mít úroveň únavy 2) a přesunout je na pole hlídky.
> [to=BTG].", "803": "803
Něco zapraskalo pod našimi botami. Ohnuli jsme se pro to, zvedli to a přečetli si to. Neuvěřitelné. Něčí evakuační průkaz! Tohle umožňuje dostat zraněnou nebo nemocnou osobu z města!
Napište na prázdný žeton „Průkaz, 1725” a umístěte jej na hromádku nálezů. Až se postavy vrátí do úkrytu, vyhodnoťte 1725.
A teď se ještě prohrabeme zbytkem tady té veteše.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (halda).
> [to=BTG].", "1725": "1725
Takovéto dokumenty vydávají lékaři Spojené mírové organizace UPO v průběhu zvláštních prohlídek, které se konají jednou za několik měsíců. Tento průkaz je vystaven na jakéhosi Begoviće. Transport se zraněnými odjíždí zítra od nemocnice.
Jeden z nás by mohl zkusit město opustit s nemocnými a zraněnými.


PRŮKAZ:


Na začátku libovolné fáze prohledávání se můžete rozhodnout nejprve vydat k vojenskému stanovišti vedle nemocnice:


> Riskneme to a jeden z nás bude předstírat, že je oním zraněným mužem – vraťte 4 karty průzkumu. Vyberte 1 postavu a viz [to=1201].
> Vrátíme průkaz někomu, kdo by mohl znát jeho původního vlastníka – vraťte 4 karty průzkumu a viz [to=1462].
> [to=BTG].", "1201": "1201
Jeden z nás si sbalil všechny své věci a společně jsme vyrazili k evakuační zóně. Když jsme tam došli, okolo nemocnice se již shromáždil početný dav a vojáci se nervózně snažili udržet na místě pořádek. Před autobusy se srotila dlouhá řada nemocných. Muž v uniformě kontroloval lékaři vydané průkazy, než pustil lidi na palubu. Nedokázali jsme říci, jestli také kontroloval občanské průkazy, protože jiný voják blokoval náš výhled.
V našich hlavách divoce poletovaly myšlenky smíšené s pocity strachu a napětí. Bude náš plán fungovat nebo je to čiré šílenství. Bylo by šílené se nezkusit dostat na palubu, když už se nám podařilo průkaz získat. Riziko je jen malé. Jsou tu lidé z mírových sborů a vojáci. Nejhůř dostaneme pár kopanců do zadku.
Ruce se nám však šíleně třesou.
Už to přijde. Ženu před námi poslali pryč. Proč?
Jsme na řadě. Podáváme průkaz muži v uniformě…
> Viz [to=1376].
", "1376": "1376
Voják si pečlivě prohlíží průkaz a celou dobu při tom mlčí. Potom mi gestem naznačí, ať nastoupím. Zabralo to!
Odstraňte tuto postavu ze hry (aniž by z toho plynuly důsledky spojené se závěrečným úkolem nebo pravidlem „Smrt ve skupině“). Osud této postavy zjistíme až po válce. Napište „Nikdo už nezbývá - 581” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
Kdykoli by se mělo stát, že ve hře už nezbývá jediná postava, vyhodnoťte EPILOG 581.
> [to=BTG].
", "1462": "1462
Na průkazu bylo uvedeno jméno lékaře, který jej vydal: „Johnson“. Ptali jsme se zaměstnanců nemocnice, kde bychom ho mohli najít: „Dr. Johnson, UPO?“
Nikdo nevěděl, o kom mluvíme, odbývali nás jako bychom je kdovíjak obtěžovali. Až když už jsme to chtěli vzdát, nám jedna ze sester prozradila, kde můžeme doktora Johnsona najít. Kouřil před branami nemocnice. Když jsme mu předali průkaz a vyprávěli, jak jsme ho nalezli, vypadal překvapený naším rozhodnutím se jej vzdát.
„Ano, mám adresu toho muže ve svých složkách. Předám mu to. Děkuji za vaši čestnost,“ řekl.
Když jsme odcházeli, říkali jsme si, jestli jsme udělali správnou věc. Bude se ten americký doktor vůbec starat o to, aby tomu muži průkaz vrátil? Bude vůbec chtít?
Je čas jít. Udělali jsme to, kvůli čemu jsme sem přišli. Teď už to není na nás.
> [to=BTG].", "581": "581
Mnoho z našich přátel a milovaných v té zbytečné válce zemřelo.
Ti, kdo přežili měli štěstí a odvahu chopit se šance, kdykoli se jen naskytla.
Průkaz, přestože byl vystaven na cizí jméno, byl mým lístkem pryč z pekla.
Přesto je však těžké zapomenout na ty, kteří neměli tolik štěstí a zůstali ve městě.
Uvažujte o postavě, která se dostala z města za použití průkazu, jako kdyby přežila až do konce hry se všemi stavy na úrovni 2. Ostatní zapsané epilogy rozhodnou o tom, jestli bude schopna zapomenout na to, čím skupina prošla, nebo jestli byla cena za záchranu nakonec přece jenom příliš vysoká.
> [to=BTG].", "662": "662
Nacházíme se v jednom z bohatě zdobených pokojů v nejvyšším patře hotelu. Bývalo to tu plné luxusu, teď je ale přímo vprostřed pokoje obrovská temná díra – výsledek dopadu střely z minometu. Na samé hraně té díry postává obrovský starý sejf. Když ho přistrčíme, riskujeme hlasitou ránu při dopadu, nicméně zároveň se ho může podařit pádem otevřít.
> Nevíme, jestli je vůbec uvnitř něco užitečného a zvuk může přitáhnout nevítanou pozornost – [to=BTG].
> „Pojďte. Na tři! Raz! Dva! Tři!“ – viz [to=1712].", "1712": "1712
Ránu museli slyšet až za řekou.


Ale sejf se skutečně otevřel!


Zvyšte úroveň hluku o 3 a ověřte úroveň hluku.
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky, 1 pistoli, 3 kulky a 1 knihu.
> [to=BTG].", "435": "435
Fascinované zíráme na výhled, který se před námi otevřel. Opuštěné kulometné hnízdo. Uvnitř těžký kulomet a krabice s municí.
Možná by šlo… ne. Ale kdybychom… Ne, to je prostě směšné…
Z dálky slyšíme hlasy opilců z nějaké divoké párty. Z našeho úkrytu můžeme vidět, jak se vojáci plouží okolo a mají problém se udržet ve vzpřímené pozici.
> Chceme riskovat naše životy a pokusit se ukrást vojenskou výbavu? – viz [to=1241].
> Je to příliš riskantní. Navíc nebudeme přeci obírat o zbraně lidi, kteří nás pořád brání před vrahy z druhého břehu řeky. Ztráta vybavení by pro tyhle chlapce znamenala smrt. Za takovou nedbalost by je na místě popravili. [to=BTG].", "1241": "1241
Ztěžka dýchaje, odnášíme kulomet a cinkající nábojový pás pryč. Celou cestu nám nejde do hlavy, jak je možné, že nás nikdo nepronásleduje a že jsme stále naživu.
Napište na prázdný žeton „Kulomet, 1241, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za červený žeton s tržní hodnotou 30 a hmotností 4.
Pokud se postavám nepodaří dopravit jej do úkrytu, mohou jej ukrýt – ponechte žeton na hromádce nálezů. Pokud se v průběhu libovolného následujícího prohledávání rozhodnete znovu kulomet najít a odnést do úkrytu, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, znamená to, že jej někdo našel před vámi (odstraňte tento žeton ze hry). Padne-li 4-10, postavám se podařilo kulomet znovu najít a mohou jej odnést do úkrytu.


KULOMET:


Ve chvíli, kdy kulomet přinesete do úkrytu, umístěte jej na pole hlídky.
Od této chvíle se můžete v průběhu každé fáze nočních nájezdů rozhodnout použít kulomet. Škrtněte 1 čárku na jeho žetonu, abyste ignorovali aktuální kartu nočního nájezdu a místo jejího vyhodnocení hodili černou kostkou. Padne-li 2-10, nic se nestane.
> Padne-li 1 – viz [to=1628].
> [to=BTG].", "166": "166
Jak tak pročesáváme roztříštěné vojenské bedny, nalezneme malou tašku. Uvnitř je pár roztrhaných obálek obsahujících dopisy, jež nikdy nebyly odeslány.


Zběžně prohlédneme první dva:


„Nevím, jestli se kdy budu moci vrátit domů. Udělal jsem, co mi řekli. Rozkázali: „Střílej na domy západně od Starého města.“ Poslouchal jsem rozkazy a viděl jsem pár starých lidí vycházet z domu zrovna, když jej zasáhla střela. Drželi se za ruce. Vybavuji si, jak ta žena sténala, když se dozvěděla, že její manžel je mrtvý. Bože, ta ječela. Její výkřiky jsem mohl slyšet na půl kilometru daleko. Jak můžeš někoho tak moc milovat? Proč bys to dělal, když zuří válka?“
„Dnes zase přišli posbírat mrtvoly. Říkáme jim „kačeři“, protože nám ukazují zadky. Seržant říkal, že pro nováčky je to skvělý pohyblivý terč. Na most věší deky v domnění, že je naši hoši z dálky nezasáhnou. Idioti! Stačí, aby zafoukal vítr a jsou zase na mušce. Naši chlapi střílí a jednají jako muži, ale tihle chlápci ukrývají těla, přenášejí zraněné a zamykají ženské ve sklepech, abychom se k nim nemohli dostat. Co je tohle za armádu?“


Zpátky k bednám…


Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "582": "582
A damp uniform drying on a laundry line tells a short and simple story… The liquid dripping from it on the hard ground is beet-red in color. It seems the owner of the uniform stabbed somebody while they were wearing this very uniform… and then decided to wash it clean to remove the traces of what they’d done.
We take another look around. There’s nobody here.
> We take the uniform – see 1617.
> Better leave the uniform here – BACK TO GAME.", "1617": "1617
Napište na prázdný žeton „Uniforma, 1617” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 6 a hmotností 0.


UNIFORMA:


Pokaždé, když si některá z postav obleče uniformu, umístěte žeton uniformy na její kartu postavy. Ve chvíli, kdy postava nosí uniformu:
- při tažení karty obyvatel „Rebelové“ okamžitě zahajte boj.
- při tažení karet obyvatel „Vojáci“ a „Zběhové“ můžete provést jeden útok ze zálohy navíc a poté zahajte boj.
- při tažení karet obyvatel „Pobudové“ a „Přeživší“ hoďte černou kostkou. Padne-li 6-10, můžete kartu odhodit bez jejího vyhodnocení.
Uniformu si postava může obléknout nebo svléknout kdykoli s výjimkou probíhajícího setkání s obyvateli (poté, co byla tažena karta obyvatel).
> [to=BTG].", "728": "728
Všichni okolo si už zvykli na smrt a zabíjení… nebo se s ním alespoň trochu smířili. Věci, které nejsou k zabíjení určeny, se najednou zdají být méněcennými. Ale my bychom je mohli využít. Objevili jsme omračovací granát. Nikomu nebude chybět, když si jej odneseme. Nebo ano?
Napište na prázdný žeton „Omračující granát, 728” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za červený žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 0.


OMRAČUJÍCÍ GRANÁT:


Před začátkem libovolného boje můžete tento žeton odstranit ze hry, abyste mohli vykonat jeden útok ze zálohy navíc před započetím boje.
> [to=BTG].", "332": "332
Jsme v pokušení nakopnout velký kulatý kámen, který se válí pod našima nohama. Ještě, že jsme to neudělali – není to kámen, ale granát! Musel vypadnout z vojenského náklaďáku.
Napište na prázdný žeton “Granát, 332” a umístěte jej na hromádku nálezů.


Považujte jej za červený žeton s tržní hodnotou 15 a hmotností 0


GRANÁT:


Namísto klasického hodu bojovou kostkou jedné z postav můžete v boji nebo při vyhodnocování karty nočního nájezdu použít granát:


Granát exploduje a každý nepřítel utrží 3 zranění (v případě boje). V případě nočního nájezdu snižte utržené škody/zranění o 6. Odstraňte žeton granátu ze hry.
> [to=BTG].", "177": "177
Při prohrabování starého harampádí jsme objevili padací dvířka. Možná by stálo za to podívat se dovnitř.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu nálezů (spíž).
Přidejte do balíčku neznáma 5 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "83": "83
Zatímco se prohrabujeme haraburdím, povšimneme si rudého nápisu na jedné ze stěn:
„NASADIL JSEM SVŮJ ŽIVOT, ABYCH ZACHRÁNIL DĚTI TVOJÍ SESTRY A TY ZABIJEŠ MOJE RODIČE? BUDEŠ HNÍT V PEKLE!“
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek a halda).
> [to=BTG].", "750": "750
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Naši pozornost zachytí nenápadný komínek papírů. Jeden z nich rozložíme. Ukáže se, že jde o plány budovy – potrhané a poseté skvrnami, ale pořád přehledné a použitelné. Prohlížíme si další papíry – plány pokrývají velkou část okolí.
Napište na prázdný žeton „Plány, 750, I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.


PLÁNY:


V průběhu libovolného prohledávání můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu, abyste přidali 5 karet průzkumu do balíčku neznáma.
Kdykoli máte vyhodnotit kartu nálezů, můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu a vyhodnotit ještě 1 kartu nálezů navíc.
Kdykoli můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu, abyste přidali do vašeho skladiště 1 knihu.
I poté, co přeškrtnete všechny čárky, mají plány stále tržní hodnotu 10.
> [to=BTG].", "627": "627
Nejdříve jsme zahlédli jen hromady potrhaných papírů, pak zbytky tiskáren, inkoustových nádržek s dírami a prázdné pořadače dokumentů. Slyšeli jsme o místech jako je toto. Podle všeho, pokud máte dost peněz, můžete na černém trhu získat cokoli – od falešného pasu po armádní vysídlovací příkaz.
V téhle ilegální tiskárně už ale nikdo nikdy nic nevytiskne. Krvavé skvrny naznačují, že poslední hodiny provozovatele tohoto podniku nebyly zrovna příjemné. Vnitřek vypadá jako po zásahu granátem, ale některé z dokumentů jsou stále v docela dobrém stavu. Stačilo rychlé ohledání, abychom našli něco zajímavého – padělané potravinové lístky. Armáda je vydávala pro rodiny vojáků a placené informátory. Říká se, že na kontrolních stanovištích se dají vyměnit za vzácné zboží.
Napište na prázdný žeton „Potravinové lístky, 627” a přidejte jej na hromádku nálezů.


POTRAVINOVÉ LÍSTKY:


V průběhu libovolné fáze prohledávání (na začátku nebo na konci průzkumu), vraťte 4 karty průzkumu, abyste:
> … vzali potravinové lístky na vojenské stanoviště. Padělání se trestá smrtí, ale někdy člověk musí riskovat život, chce-li přežít – viz [to=1864].
> … vzali potravinové lístky někam, kde se obchoduje bez zbytečných otázek – viz [to=1261].
> Mezitím [to=BTG].", "1864": "1864
Čekali jsme, až se přestane střílet a pak jsme se proplížili do čtvrtí ovládaných armádou. K vojenským zátarasům jsme se přibližovali s maximální opatrností. Lístky jsme ukázali prvnímu vojákovi, na něhož jsme narazili. Nasměroval nás do stanu v ústraní. Uvnitř byl znuděný poddůstojník. Podezřívavě si prohlédl nejprve lístky a pak nás. Konečně pokývl, vložil lístky do své kapsy a přinesl nám nějaké jídlo a cigarety. Nemohli jsme uvěřit, že to šlo tak snadno!
Když jsme ze stanoviště odcházeli, postávalo u zátarasu několik civilistů. Dívali se na nás s opovržením a jedna stará dáma znechuceně odplivla k našim nohám…
Přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu, 1 kávu, 1 cukr a 1 cigaretu.
> [to=BTG].", "1261": "1261
Dalo to docela práci, ale podařilo se nám najít obchodníka z černého trhu. Snadno rozpoznal, že lístky jsou padělky. Díval se na ně s opovržením a naznačoval, že riziko je příliš vysoké a že jsou tedy v podstatě bezcenné. Ale nabídl nám za ně lahev pálenky a nějaké jídlo, takže úplně bez ceny přece jenom nebyly.
> Bereme to – přidejte na hromádku nálezů 1 pálenku a 1 zeleninu. [to=BTG].
> Ne, tohle nestačí… – [to=BTG].", "344": "344
Na stole leží vedle prázdného popelníku, hrnku se skvrnami od kávy a starých novin z předválečných časů i fotoaparát a pár ruliček filmu. Některé jsou použité, ale jiných se zatím nikdo nedotknul.
Přidejte na hromádku nálezů 1 mechanickou součástku.
Další místností je plně vybavená temná komora. Na šňůrách visící vyvolané fotografie zachycují město před válkou. Krásné a trochu ospalé – fotografie někdo pořídil v horkém létě, když lidé korzovali starým městem a podél řeky. Pěšiny byly plné dětí s kornouty se zmrzlinou, držících barevné balónky.
V komoře visí i portréty – starý muž sedící pod stromem, zahloubaný v partii šachu se svým přítelem. Nádherná blondýnka v šatech s květinovým motivem. Matka držící v náručí svého malého chlapečka. Jsou ti lidé pořád někde ve městě?


Podívejme se, co dalšího najdeme…


Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "718": "718
Naši pozornost zachytí zmačkaný dopis:
„Mami, tohle je moje sbohem. Zítra půjdeme zachránit naše hochy. Vím, že tam je i táta – nebo přinejmenším jeho tělo. Nevzdám to, dokud ho znovu neuvidím. Napíšu ti znovu, až ho najdu a počkáme na vás na druhém břehu. Buď statečná a postarej se o malého. Řekni mu, že si může nechat moje CD s Rolling Stones – ať se ve svém pokoji podívá pod matraci.
Miluju tě.“
Pod matrací nic nebylo. Vraťme se k nábytku.
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "648": "648
Přidejte na hromádku nálezů 3 knihy a 1 šperky.
Při prohledávání nás do nosů udeří nepříjemný zápach. Pach sklepa se mísí s něčím přesládlým a hnijícím. Ještě pár kroků a změní se v dusivý puch. Naneštěstí, stejně jako skoro každý v tomto městě dokážeme poznat pach rozkládající se mrtvoly.


Dveře do další místnosti jsou pootevřené…


> Vypadněme odtud, ten zápach se nedá snést… – [to=BTG].
> Puch je strašný, ale pokoj bychom měli prověřit. Možná tam najdeme něco, kvůli čemu se dožijeme lepšího konce, než ten chudák, co tam leží – zvyšte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1 a viz [to=1855].", "1855": "1855
Zakryjeme si nosy a ústa a pak odstrčíme tělo, ležící ve dveřích.
Mrtvý nežil v tomto domě – byl to vetřelec zabitý pastí, kterou musel postavit někdo velmi chytrý, kdo zjevně nestál o to, aby se o tuhle spíž zajímali nezvaní návštěvníci.
Návrh pasti je prostý – zatížené prkno pobité ošklivě vypadajícími hroty, propojené s nástražným drátem. Cílem bylo, aby prkno zasáhlo vetřelce smrtící silou. Doslova. Pokud si prohlédneme past důkladně a vybavíme se potřebnými součástmi, měli bychom být schopni past napodobit v našem úkrytu.
> Na tohle není čas. Pojďme odtud, než chytneme nějakou nákazu – [to=BTG].
> Takže tohle se pověsí nad támhle a tohle se stane, když otevřete dveře – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1179].", "1179": "1179
Hoďte černou kostkou. Padne-li 1, vyberte 1 z přítomných postav a zvyšte její úroveň nemoci o 1.
Na prázdný žeton napište „Past, 1179” a umístěte jej na hromádku nálezů. Až se vrátíte do úkrytu, položte žeton pasti na vrch balíčku vybavení. Od této chvíle můžete vyrobit past podle stejných pravidel jako jakékoli jiné vybavení.


PAST:


Náklady přípravy pasti: 2 dřeva, 2 komponenty.


Umístěte tento žeton na pole hlídky


Efekt: Když vyhodnocujete kartu nočního nájezdu, hoďte černou kostkou. Padne-li 8-10, odhoďte tuto kartu nočního nájezdu bez efektu, ale zároveň odhoďte i žeton pasti (zpět na vrch balíčku vybavení).
> [to=BTG].", "747": "747
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
V obavách z bombardování lidé žijící v tomto domě ani nevycházeli ven – důkazy se tu povalují všude okolo. Když jejich dům zasáhl výstřel z děla, jenom díru zakryli dekami a starými lyžařskými bundami, které mimochodem, vypadají, že by dokázaly dost zahřát. Popravdě řečeno, vypadají hrozně, ale svému účelu by patrně pořád dostát dokázaly.
Napište na prázdný žeton „Teplé oblečení, 747” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.


TEPLÉ OBLEČENÍ:


Pokud máte v průběhu vyhodnocování karty osudu ve svém skladišti žeton teplého oblečení, uvažujte jako by na poli mrazu bylo o 2 žetony mrazu méně.
> [to=BTG].", "44": "44
Tenhle dům musel obývat buď polykač prášků nebo hodně nemocný člověk. Vedle kuchyně, tam kde lidé obvykle mívají spíž je něco, co vypadá jako dobře zařízená malá lékárna.
Vlastník musel mít problémy se srdcem, astma, záněty a otoky, alespoň tak to vypadá podle etiket na krabičkách lahvičkách. Přestože sami bychom tyto konkrétní léky asi nevyužili, po městě je po nich velká poptávka. Lékárny už dlouho nefungují – lidé ale svoji medicínu potřebují i nadále.
Někdy se pořádají veřejné trhy, kde ti, kteří mají přebytek, obchodují s těmi, kdo léky opravdu potřebují – a to i kdyby už byly prošlé. Dá se za ně sehnat jídlo, ale i další věci.
Nacpeme si batohy vším, co uneseme.
Napište na prázdný žeton „Hromada léků, 44”. Považujte je za žlutý žeton s tržní hodnotou 30 a hmotností 0. Můžete jej využít při obchodování.
> [to=BTG].", "102": "102
Některé domy, které navštívíme, patřily lidem, kteří uprchli nebo byli zabiti. Málokdy víme, kdo tu bydlel nebo komu místo patřilo. Často se ale dají najít střípky, které odhalí identitu nebo osobnost předchozích obyvatel – fotografie a další podobné předměty.
Například teď je nám docela jasné, že lidé, jejíchž domem se procházíme, hodně četli. Na jedné z polic jsme dokonce objevili knihu, pečlivě zabalenou v jemně vyšívaném šátku. Kniha nenese žádný titul a nemůžeme najít ani jméno autora. Otevřeme ji a listujeme v ní.
Někdo ji napsal rukou. Jediné slovo na první stránce zní: „Naděje.“
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Poté napište na prázdný žeton „Rukopis, 102, I I I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za žeton knihy.


RUKOPIS:


Můžete vybrat jednu postavu a přeškrtnout jeden řádek na žetonu, abyste kdykoli kromě fáze prohledávání hodili černou kostkou. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie této postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "567": "567
Zápasíme se zaseklými dvířky staré skříně, když ve tmě zahlédneme obrys člověka.
Naším směrem kráčí muž s rukama vzhůru. Je špinavý, zraněný a obličej má celý pokrytý zaschlou krví. Na sobě má dlouhou zástěru, která kdysi musela být bílá.
„Nebojte se, nejsem ozbrojený… Dostal jsem se do závalu… Nikdo kromě mě nepřežil… Nevybavuji si, co se stalo. Je tu někdo? Byl jsem… jsem lékař.“
> „Jste doktor?“ – pomůžeme mu a pak ho poprosíme, jestli by neošetřil naše zranění – vraťte 2 karty průzkumu NEBO z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1729].
> „Promiň brácho, postarej se o sebe. My musíme jít,“ – [to=BTG].", "1729": "1729
„Nemůžu se s vámi vrátit. Musím jít zpět do nemocnice, čekají tam na mě. Ale mohu se vám pokusit pomoci na místě. Potom mě nejspíš můžete vyhledat v nemocnici, i když nevím, kam přesně mě pošlou.“
Je-li některá z přítomných postav nemocná nebo zraněná, lékař jí s pomocí věcí, co máme s sebou a svých znalostí a zkušeností, pomoci.


Za každý jeden pokus vraťte 1 kartu průzkumu, abyste hodili černou kostkou:


Padne-li 1-7, bohužel se nic nestalo.
Padne-li 8-10, snižte 1 přítomné postavě úroveň zranění nebo nemoci o 1.
Můžete se o vyléčení pokoušet, dokud nedojdou v balíčku neznáma karty průzkumu nebo se s lékařem kdykoli rozloučit a pokračovat dále.
> [to=BTG].", "860": "860
Při probírání se harampádím najednou zaslechneme uvnitř domu cosi znepokojujícího hned za zdí za támhletěmi dveřmi. Ztuhneme na místě.
Dveře byly pootevřené. Už od vchodu jsme slyšeli slabé vrzání – ten druh vrzání, jaký vydávají staré houpačky zavěšené na dlouhých trámech, když s nimi pohybuje vítr. Pátrali jsme po zdroji vrzání… a pak jsme ho našli.
Ve dveřích mezi dvěma pokoji je ke stropu připevněný hák, na němž kdysi visela dětská houpačka. Nyní na něm ovšem visí opasek a na něm lidské tělo.
Soudě podle jeho věku by mohlo jít o dědečka dětí, kteří se tady kdysi houpávali. Na nedalekém stole leží dopis.
„Tati, jsem už u tety v Berlíně. Jsme v bezpečí.
Podařilo se nám dostat přes město, ale nenechali nás jít tunelem. Místo toho jsme museli běžet přes letiště, zatímco po nás stříleli snajpři. Irina a já jsme chytili děti za ruce a utíkali jsme. Tati… malý Emir a já jsme to zvládli, ale Irinu trefil odstřelovač. Kulka prošla přímo skrz ni a zasáhla Nadju, kterou držela v náručí. Obě jsou mrtvé, tati… Emir a já, jsme tu… jen sami dva…“
Sundáme oběšence na zem a položíme ho na podlahu vprostřed pokoje. Má na sobě zlatý řetěz.
Na hromádku nálezů MŮŽETE přidat 1 šperky.
> [to=BTG].", "95": "95
Pokoj, který prohledáváme, sloužil jako malá knihovna. Police na knihy pokrývají doslova celou zeď. Kdysi byly tyto police plné knih, ale dnes tu zbývá už jenom prach – nepřítel milovníka knih.
Na hromádku nálezů přidejte 2 knihy.
Zbytky ohniště uprostřed pokoje nám napovídají, že velká část místní sbírky skončila v plamenech. Několik stránek uniklo ohni a nyní, vytržené z kontextu, připomínají nikdy neodeslané dopisy z jiného světa. Jeden z nich právě držíme v rukou.
Vypadá to, že jde o rukou naškrábané vzpomínky skupiny přeživších. Dusíme se hořkým smíchem. Autorův lehký styl přináší kromě podmanivých příběhů i spoustu rad: jak sehnat jídlo, jak se bránit a podobně. Dlouho jsme nečetli podobné nesmysly. I tak ale uložíme zbytky knihy do našeho batohu a vrátíme se k pročesávání zničeného nábytku.
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Také napište “652” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "652": "652
Město navštívil v rámci reklamního turné na svoji novou knihu jistý spisovatel. V televizní reklamě zdůrazňoval, že všechny jeho knihy jsou psané podle skutečných událostí. Jenomže na rozdíl od něj, my jsme tam skutečně byli.
Na podpisovou akci jsme dorazili pozdě. Trpělivě jsme spolu s fanoušky čekali až na nás dojde řada. Když se to stane, vytáhneme z batohu napůl ohořelé stránky popsané pastelkou. Spisovatel se na nás podívá s překvapením.
„Chcete, abych vám podepsal tohle?
„Ne, tohle jsou paměti našeho souseda. Bylo mu šestnáct. Takhle vypadá válka doopravdy.“
Spisovatel pevně stiskne rty a zůstane zticha.
Necháme tomu pisálkovi skutečný válečný suvenýr a odkráčíme s hlavou vztyčenou.
> [to=BTG].", "385": "385
U paty oprýskané zdi se cosi leskne v měsíčním světle. Na podlaze leží deska z překližky. Obrys na zdi nám prozrazuje, že deska dlouhý čas visela přímo na zdi. Někdo do ní vyřezal řadu zpráv – na tomto vlhkém a větrném místě by papír nevydržel ani pár dnů.
„Den druhý. Telefony přestaly fungovat. Kde jsi? Bombardování ustalo, takže tě vyrážím hledat k našim rodičům. Pokud najdeš tuto zprávu, počkej zde.“
„Den sedmý. Je stále těžší se pohybovat po městě. Dnes jsem viděl odstřelovače, jak zabil páreček, který přecházel přes ulici. Pořád tě hledám. Ptal jsem se příbuzných i přátel. Kde jsi, Milo?“
„Den jedenáctý. Musím se odsud dostat – pohybuje se tu příliš mnoho násilníků. S několika dalšími přeživšími jsem našel nový úkryt ve starém pivovaru. Budu to sem ale chodit kontrolovat. Nech mi tu zprávu.“
„Den třicátý druhý. Myslím, že už to nedokážu. Nemůžu riskovat každodenní cesty na toto místo. Jsem hladový, zraněný a vyčerpaný. Promiň mi, Milo. Pokud najdeš tuto zprávu, zkus přežívat dále.“
Našli jsme i mnohem mladší záznam, připsaný barvou na dřevotřískovou desku.
„Petare, vrátila jsme se z … a nalezla tvoji zprávu. Prohledala jsem pivovar, ale byl už prázdný. Zásoby… a armáda … celou čtvrť. Hledej mě v … P.S. Nechala jsem ti něco uvnitř.“
Nějakou chvíli jsme hleděli na tabuli a poté ji pečlivě pověsili zpět na zeď. Začali jsme hledat to, co Mila dle svých slov ukryla.
Trpělivost se vyplatila. Pod hromadou suti jsme nalezli nějaké jídlo a léky.
> Vezmeme si je. Kdokoli byli tito lidé, musíme se starat hlavně o sebe – přidejte na hromádku nálezů 1 konzervu a 1 bylinné léky. [to=BTG].
> Necháme to tu. Mila nebo Petar se tu ještě mohou ukázat – viz [to=1697].", "1697": "1697
Říkáme si, jestli jsme udělali správnou věc, když jsme tam ty léky a jídlo nechali. Nevezme si je zkrátka jen někdo jiný, kdo bude mít méně skrupulí než my?
> [to=BTG].", "655": "655
Na hromadě suti jsme objevili podivně zkroucené tělo postaršího muže. Vzhlédli jsme vzhůru a povšimli si velké díry ve stropě. Vypadá to, že se pod tím nebožákem probořila poškozená podlaha. Zlomenou ruku však stále svírá špinavou tašku.


Nahlédneme dovnitř a objevíme tam hotový poklad!


Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy, 2 syrová jídla a nůž.
Chystáme se odejít, když zaslechneme slabou ozvěnu dětského pláče. Někde v sutinách je zaživa pohřbené dítě!
> Necháme to být a odejdeme – hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. Navíc napište „474” do sekce EPILOG v ukládací tabulce. [to=BTG].
> Vezmeme dítě s námi – vraťte všechny zbylé karty průzkumu a pokračujte krokem „Vyberte si nálezy“. Pokud vezmete dítě s sebou (má hmotnost 6), viz [to=488].", "474": "474
Další noc, kterou nezvládnu bez pomoci lahve. Pach nemyté špíny a hnijícího jídla plní celý byt. Stejně jako před lety, v tom jiném, temném světě, ze kterého jsme uprchli.
Plním alkoholem špinavou sklenici.
Vybral jsem si život! Stejně jsme tomu dítěti nemohli pomoc! Bylo příliš drobné, než aby to zvládlo. Mělo prostě smůlu, že se narodilo v takové době a na takovém místě… Radši si naliju další sklenici.
Vyberte jednu postavu a změňte její úroveň zoufalství na 4.
> [to=BTG].", "26": "26
Našli jsme dopis:
„Miláčku, nenech nikoho z tvojí rodiny, aby sem nosil tvé dopisy. Nenávist vůči tvým lidem je tady obrovská… Vím, že ty ani tvoje rodina sis ničím nezasloužila takové jednání, ale když lidé ztratí své milované, přestanou myslet logicky. Buď opatrná a počkej na mě… Jsi mi světlem, které pomáhá překonat tyhle temné časy. Navždy Tvůj, Dragan.“
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "623": "623
Našli jsme dopis:
‘“Nevím, kdo jste nebo proč mi píšete, jak kdybychom se znali. Nikdy nezneuctím svoji rodinu, národ ani víru tím, že bych se zahazovala s někým jako jste vy! Už od vás nechci dostávat žádné dopisy – brzy s vámi skoncuje naše armáda, vy špinaví psi! Arika.“
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "598": "598
Pod vrstvou prachu a v zákrytu spousty zbytečností na nás pableskuje kousek pozlaceného rámu. Není potřeba kunsthistorik, abychom poznali, na co se právě díváme. Tuhle malbu zná každý ve městě. Bez ohledu na to, jestli jde o originál nebo jen podařený padělek, má náš nález obrovskou hodnotu.
Napište na prázdný žeton „Cenná malba, 598” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 30 a hmotností 3.
Pokud jej postavy nemohou nebo nechtějí vzít během tohoto prohledávání do úkrytu, mohou jej ukrýt – ponechte tento žeton na hromádce nálezů. Pokud jej budete chtít v průběhu libovolného následujícího prohledávání znovu nalézt, hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, znamená to, že se jej někdo zmocnil před vámi (odstraňte tento žeton ze hry). Padne-li 4-10, znamená to, že žeton je stále namístě a postavy jej mohou odnést zpět do úkrytu.
> [to=BTG].", "1501": "1501
Když se člověka zmocní hněv, neovládá už svoje pěsti či kameny, které v nich drží. Ztratí kontrolu, posedne ho nějaká jiná, cizí síla.
Zubožený muž rychle pochopil, jaký osud ho čeká. Pomočil se a řval jako malé děcko. O pár minut později ležel v kaluži vlastní krve. Už neřval. Už neprosil.
Stáli jsme nad ním a čekali, kdy se dostaví pocit zadostiučinění. Nedostavilo se však nic. Odešli jsme a mrtvé tělo nechali krysám…
> [to=BTG].", "1153": "1153
Nezasloužil si ani smrt. Zhluboka jsme se nadechli, otočili se a odešli. Chtěli jsme se dostat co nejdále od jeho pachu, jak jen to bylo možné. Vědomí, že jeden z mužů zodpovědných za tuhle absurdní válku trpí stejně tak jako my, bylo zvláštním způsobem uspokojivé.
> [to=BTG]", "1897": "1897
Dobře jsme věděli, kde je hledat – v místech, kterým se obyčejně vyhýbáme. Tentokrát jsme však na území povstalců vstoupili plní klidu a odhodlání. Cesta před nám je ovšem dlouhá a nebezpečná, a tak se raději plížíme mezi zborcenými budovami.
V uších nám stále zní zoufalé škemrání našeho vězně – jeho plané sliby a prosby o smilování. Ale my víme, že nám nemůže nabídnout nic, co by mělo nějakou hodnotu. Nic než svůj život.
Konečně: cíl naší cesty je před námi. Několik obrysů osvětlených plameny malého ohýnku. Okamžitě na nás namíří zbraně.
Vysvětlíme, proč jsme za nimi přišli. Nejdříve nás potká jen smích a výsměch. Snaží se nás odehnat. Ale jeden z nich nás pomalu začne brát vážně.
Vrátí se s námi do rozbořené vily, stále opatrní a plni podezření. Když však odkryjí díru v podlaze a spatří, kdo se v ní ukrývá, plivnou na něj a nám hodí konzervu. Vězeň kňučí jako vyděšené zvíře. Pro nás už tu nic není…
Na hromádku nálezů přidejte 1 konzervu.
Na prázdný žeton napište „391” a umístěte jej na vrch balíčku událostí.
> V průběhu příští fáze rána, vyhodnoťte ještě před tažením karty události 391.
> Mezitím [to=BTG].", "391": "391
Vyhodnoťte tuto scénu před tím, než budete táhnout kartu z balíčku událostí:
Rebelové z toho udělali představení pro svoji propagandu. Za úsvitu projelo hlavní ulice města několik nákladních vozů s reproduktory. Povstalci chtěli, aby každý věděl, že politika postavili před lidový tribunál. A co je ještě důležitější – aby slyšeli jeho trest. Musí se jim nechat, že v mučení se jim vyrovná málokdo. Celou hodinu se nad troskami našeho města nesly výkřiky politikovy agonie. Slabší žaludky cítily, jak se jim dělá nevolno.
Milicionáři, kteří zajali tak cenného vězně nejspíš obdrželi velkou odměnu. Teď už budou někde daleko…
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z postav. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].
", "130": "130
Lidé ukrývají svoje poklady na těch nejpodivnějších místech. Dělají to tak už mnoho led a v tak staré zemi jako je naše, se občas podaří objevit i poklady dávno zapomenuté.
To je asi to nejlepší vysvětlení pro to, co se stalo tady. Zeď starého rodinného sídla se zhroutila poté, co do jejích základů udeřil dělostřelecký granát. Byli jsme tu první, jen pár minut po výbuchu. Přestože je noc, vidíme třpytivě se blýskající zlato. Jsou tu truhly, mince, zbraně, a ještě mnohem víc! Poklady z legend! Kdyby se to přihodilo za příznivějších okolností, byli bychom najednou bohatší, než jsme si kdy dokázali představit!
> Rychle zmizíme a vezmeme s sebou jenom pár zlatých předmětů. Exploze nadělala tolik rámusu, že se tu jistě každou vteřinou objeví někdo další - viz [to=420].
> Začneme se prohrabovat pokladem a vybírat ty nejhodnotnější předměty. Slyšíme zvuk blížících se těžkých kroků, ale za to riziko to stojí – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=861].
> Pokusíme se poklad ukrýt – vraťte všechny zbývající karty průzkumu a viz [to=383].", "420": "420
Sotva pár minut poté, co jsme zmizeli, se na místě objevila skupina vojáků. Staletí historie budou ztracena, vyrabována těmito grázly a rozprodána kvůli těm nejobyčejnějším potěšením. Další daň, kterou si vybrala tahle nesmyslná válka.
Přidejte na hromádku nálezů 2 šperky.
> [to=BTG].", "861": "861
Slyšíme odjištění zbraní, stručně vyštěknutý rozkaz a potom řev samopalů. Pak už nic.
Konec byl rychlý.
Odstraňte všechny přítomné postavy ze hry.
> [to=BTG].", "383": "383
Napište „Poklad, 237, může být vyměněn za klid (383) během nočních nájezdů” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
Můžete škrtnout tuto poznámku z ukládací tabulky výměnou za možnost ignorovat 1 kartu nočního nájezdu. V případě, že tak neučiníte, vyhodnoťte na konci hry epilog 237.
> [to=BTG].", "237": "237
Když se situace po válce trochu uklidnila, sehnali jsme pár důvěryhodných přátel a vyrazili jsme ukrytý poklad vykopat. Byl tam. Po tolika letech, strávených v absolutní chudobě, kdy jsme museli sdílet i jedinou kůrku chleba, nám připadalo nemyslitelné, nechat si takové bohatství jenom pro sebe. Místo toho jsme si nechali jen malou část a zbytek rozdali dětským nemocnicím, sirotčincům a místním organizacím, které pomáhaly lidem ve zničeném městě začít znovu. Všechno jsme rozdali anonymně a jenom pár lidí vědělo, kdo se tak zasadil o zmrtvýchvstání našeho města a komunity…
> [to=BTG].
", "605": "605
Na tabuli je stokrát napsáno: „Nebudu o Kiře říkat, že je tlusté prase.“ Malá místnost vypadá jako improvizovaná třída. Tři lavice podél zdi vypadají, že by do nich každou chvílí měli usednout žáci. Temné rudé skvrny na sešitech nás vzbuzují pochybnost, že tu ještě kdy proběhne nějaká vyučovací hodina.
Jak tak chodíme po učebně, roste v nás smutek. Na zemi nalezneme rozbitý glóbus – někdo do nějak zabodl nůž, shodou okolností přímo do míst, kde se nachází naše vlast. Plni hněvu nůž vytáhneme a uschováme do batohu.
Přidejte na hromádku nálezů 1 nůž a 3 knihy.
> [to=BTG].", "820": "820
Podivný výjev nás přinutí zastavit se na prahu třídy.
V židli sedí bez pohybu muž a v pozoruhodném zamyšlení zírá na staré počitadlo. Modré a červené kuličky jsou seřazeny proti sobě na kovových tyčkách jako dvě drobné armády šikující se k poslední bitvě.
Z jeho dlaně odkapává krev, ale nezdá se, že by ho to zneklidňovalo. S trochou zaváhání posune modrou kuličku vstříc červeným. Nyní jsou červení ve výhodě. Povzdechne si, jako kdyby tímto pohybem došlo k nějaké strašlivé zradě. Poté jeho hlava přepadne kupředu, udeří do počitadla a rozbije pracně budovanou formaci. Chytíme muže ještě, než spadne na zem.
„Kéž mi nebesa prominou,“ mumlá s posledními výdechy. Jeho košile se zbarví doruda – tak jako kuličky na počitadle. Na zem s hlasitou ranou spadne pistole.
Přidejte na hromádku nálezů 1 pistoli, 3 kulky a 2 cigarety.
> [to=BTG].", "751": "751
Válka člověka naučí nedívat se nahoru – když prohledáváte chodby a pokoje, užitečné věci obyčejně nacházíte na zemi, v sutinách a popelu. To je důvod, proč jsme ten kontejner původně málem přehlédli. Pod ohořelými trámy se něco kovově zablesklo – kontejner visící na padáku. Máme šťastný den!
Naše srdce se rozbuší rychleji. Letecký shoz! Padák je starý a potrhaný, kontejner zde musí viset už nějaký čas. Není divu – vyšplhat nahoru bude náročné a nebezpečné.
> Nemá smysl kvůli holubu na střeše riskovat život – [to=BTG].
> Kdo se bojí, nesmí do lesa – viz [to=1747].", "1747": "1747
Vyberte 1 z přítomných postav a hoďte žlutou bojovou kostkou (postava může využít svoji zdatnost pro opakování hodu), abyste určili, kolik zranění postava utrpí, pokud při šplhání spadne.
> Pokud přežila, viz [to=1293].
> Pokud nepřežila, může zkusit svoje štěstí další postava nebo se můžete VRÁTIT KE HŘE.", "1293": "1293
Nejdřív bylo potřeba vyšplhat nahoru po skřípajících prknech. Pak odříznout a odvázat lana, která držela kontejner ve vzduchu. Nebylo to vůbec jednoduché, ale konečně se podařilo těžkou bednu uvolnit. Na zem dopadla s hlasitou ranou. Při dopadu se otevřela. Byla plná… letáků. Stovek a stovek letáků.
Jeden z nich jsme zvedli. Všimli jsme si znaků Spojených mírových sil a několika dobročinných organizací. Dále zastaralých rad, jak přežít v nebezpečné zóně. Připomínky, že je třeba všechno důkladně umývat (jak kdybychom na to měli dost vody!). Telefonních čísel do centrál dobročinných organizací (telefony nefungují už celé měsíce!). Varování před pohlavními chorobami. Pro případ, že bychom byli příliš velcí pitomci na to, abychom přečetli text psaný v našem vlastním jazyce, bylo vše doprovázeno názornými ilustracemi. Cítili jsme se, jak kdyby nám někdo naplival do obličeje. Naše zklamání se mísí se zuřivým vztekem.
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "162": "162
Toto místo kdysi bývalo plné života, teď už je však jen chabou připomínkou dávno ztraceného světa. Nahlížíme do jednotlivých tříd a snadno rozpoznáváme, kterým předmětům byly zasvěceny. Zeměpis, cizí jazyky, informatika, chemie… počkat – chemie!
Tuhle třídu si musíme prohlédnout podrobněji. Místnost je plná zkumavek, kahanů a různých nástrojů. Jednoho dne, až bude válka u konce, všechno to sem vrátíme, ale teď nám tyhle věci pomohou přežít.
Napište na prázdný žeton „Laboratoř, 162” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 20 a hmotností 4.
Pokud jej dopravíte do vašeho úkrytu, najděte v balíčku vybavení karty „Destilační kolona“ a „Domácí palírna.“ Můžete je zdarma okamžitě umístit na libovolná volná pole úkrytu (musíte ovšem dodržet podmínku, že tyto dvě karty musí být umístěny vedle sebe).
Pokud postavy nemohou vzít vybavení laboratoře zpět do úkrytu, mohou jej ukrýt – ponechte jej na hromádce nálezů. V průběhu libovolného dalšího prohledávání se jej můžete pokusit znovu získat. Hoďte černou kostkou. Padne-li 1-3, někdo jej našel před vámi (odstraňte tento žeton ze hry). Padne-li 4-10, podařilo se postavám vybavení laboratoře znovu objevit a mohou jej odnést do úkrytu.
> [to=BTG].", "133": "133
Našli jsme dopis psaný velkými dětskými písmeny:
„Ahoj tati, stýská se mi. Babička šla k řece vyprat prádlo. Hodně se tu střílí a lidi křičí a nejsou tady žádný sladkosti, ale pořád si můžu hrát.“
Následuje čmáranice malého pokoje a dítěte stavějícího dům z cihel. Dopis končí větami napsané ještě většími a nerovnějšími písmeny než prve:
„Musím jít – máma na mě křičí, že nějaký pán dostal babičku u řeky. Nějaký pan Snajpr. Měj se, tati! Zdravko“
Táhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
> [to=BTG].", "392": "392
Na oprýskaném stole leží dopis:
“Lásko, pokud jsi se sem vrátila, najdeš nejspíš jenom ruiny. Vezmu Mariniu a utečeme k mým rodičům. Malé se po tobě stýská a pořád se mě ptá, kdy se vrátí maminka. Sám se ptám na totéž. Ukryl jsem pro tebe naší skrýši peníze… Snad jsi to ty, kdo čte tenhle dopis… snad jsi pořád naživu, lásko moje. Až do skonání světa tvůj…“
Pisatelovo jméno je nečitelné.
Porozhlédneme se a objevíme malou krabičku.
Uvnitř jsou nějaké zmačkané papíry, bezcenné peníze a dvě rezavé konzervy.
> Nechme to tu – [to=BTG].
> Vezmeme si to – viz [to=629].", "629": "629
Na hromádku nálezů přidejte 2 konzervy.
> [to=BTG].", "790": "790
Povšimneme si dopisu na hromadě odpadků:
„Ukryli jsme se s Ťapkou ve sklepě, tati! Máme jídlo a babiččiny zavařeniny, takže se nám nemůže nic stát. Navíc, kdo by byl tak statečný (kromě mě a Ťapky), aby šel dolů do temného sklepa? No, pan Ťapka není tak statečný jako já, snadno ho vyleká i obyčejná myš!“


Pomalu scházíme dolů do sklepa…


… a v rohu vidíme dvě drobné kostry.
> [to=BTG].", "124": "124
Kazeťák na stole nám padnul okamžitě do oka, přestože ho zakrývaly další věci. Kazety se válí všude okolo, ale většina z nich je zničená. Před pár lety by to byl sen každého teenagera, a teď se tu jen tak válí mezi odpadky a sutinami.
Baterie se zdají být pořád nabité. Náhodou objevíme nepoškozenou kazetu a vložíme ji do přístroje. Ozve se píseň, kterou všichni známe z dob před válkou – „Freedom“ od George Michaela. Potom z pásky promluví DJ a představí další hit – Scorpions a „Wind of Change“. Potom Bryan Adams zazpívá své „Everything I Do“, a pak se přidají R.E.M: a „Losing My Religion.“ Nedokážeme přestat poslouchat. Netušíme, jaké písně okupují přední příčky hitparád letos, ale vezmeme si kazeťák s sebou a třeba to zjistíme.
Najděte mezi kartami vybavení kartu rádia (pokud tam stále je) a umístěte ji na hromádku nálezů.
Považujte ji za šedý žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 2.
Pokud ji přinesete zpět do úkrytu, můžete okamžitě zadarmo umístit kartu rádia na libovolné prázdné pole úkrytu.
Pokud již v úkrytu kartu rádia máte, přidejte namísto výše uvedeného 1 mechanickou součástku a 1 elektronickou součástku na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "270": "270
Už jsme si zvykli na prohledávání opuštěných bytů a domů a prohrabávání se zbytky cizích životů. Tohle místo nás však i přesto dokázalo překvapit. Musel tu žít nějaký zanícený sběratel her. Na stole leží prachem zapadaná rozehraná desková hra. Mnoho dalších her se povaluje na zemi nebo stále ještě lež na polorozpadlých policích. Na chvilku nás to ohromí – skutečně existovala doba, kdy měl někdo na takové věci čas?
Pak přejdeme ke stolu a sbalíme hru zpátky do krabice. Vezmeme si ji s sebou. Kdo ví, třeba se bude hodit.
Napište na prázdný žeton „Desková hra, 270, I I” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 2 a hmotností 0.


DESKOVÁ HRA:


> Pojďme si zahrát – v průběhu libovolné fáze úsvitu (pokud toho dne nezemřela žádná postava), můžete přeškrtnout 1 čárku na žetonu deskové hry a viz [to=1789].
> [to=BTG].", "1789": "1789
Rozhodli jsme se podívat na hru, kterou jsme nedávno objevili, v naději, že nám pomůže zabít trochu času. Než jsme se nadáli, už jsme rozehrávali další partii. Jsme na sebe trochu naštvaní – koneckonců místo hraní jsme mohli dělat něco užitečného. Na druhou stranu je třeba přiznat, že díky hraní jsme se mohli navzájem trochu více poznat. Hra nám pomohla i na krátkou chvíli zapomenout, že okolo zuří válka.
Znovu začínáme věřit, že jednoho dne tohle všechno skončí a život se vrátí k normálu. Že město povstane z popela. Že přátelé se budou zase večer potkávat a trávit dlouhé hodiny zábavou, namísto boje s hladem, nemocemi a smrtí.
Snižte úroveň zoufalství všech postav 1.
> [to=BTG].", "665": "665
Na zdi je nasprejovaný růžový znak „Míru a lásky“. Podlahu „zdobí“ cigaretové nedopalky a prázdné plechovky od sprejů To málo, co z toho místa zbývá, vypadá jako padlé království hipíků. Zadní stěna se proměnila v hromadu sutin a spacáky, které tu bývalí obyvatelé zanechali nyní okupují švábi velcí jako lidský prst.
Kromě brouků jsme tu objevili obnošenou bundu. Černá kůže si docela dobře poradila s vlhkostí i mrazy, ale na kulky byla krátká. Na několika místech je potrhaná a potřísněná krví. Takové nedostatky se však zdají být drobnostmi, když si v téhle bundě představíme sami sebe. Ten, kdo se do ní obleče, rázem vyzařuje jedinečnost, svobodu a nespoutanost.
V jedné z kapes jsme objevili lahvičku s čirou tekutinou a na ní samolepku s rukou psanou poznámkou: „Pro případ, že by tě povolali.“
Napište na prázdný žeton „Jed, 665” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za žlutý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.
> [to=BTG].", "410": "410
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (spíž).


Mezi odpadky se válí dopis:


„Prý jim zaplatí 250 euro za každého zabitého. Včetně civilistů.
Ten zkurvysyn v kostelní věži vydělal za dnešek víc než já za několik měsíců před tím, než válka vypukla. Zastřelil dvě staré ženské, holčičku na kole a čtyři chlapy. Říkám si jestli, když vidí lidi zděšeně pobíhat po ulici, přemýšlí o tom, co si za jejich životy pořídí? Říká si: Chtěl bych támhletu televizi a tyhle japonské reproduktory a to horské kolo, co je hned za nimi?!
Dost! Dnes ho s mými hochy navštívíme. Pokud se nevrátíme, ať je tenhle dopis důkazem, s kým máme tu čest…“
> [to=BTG].", "995": "995
Jak může vůbec někdo mluvit o spravedlnosti? Teď, když každý den někoho zavraždí, znásilní nebo umučí?


Ale bílý nápis na zdi jasně hlásá: „Násilník zaplatil za své zločiny!“


Mrtvola houpající se vedle nápisu je od pasu nahoru ohořelá. Od pasu dolů jí pak chybí jisté orgány. Na těle se stále nachází i zbytky uniformy. Pokud ho tady najde někdo z jeho spolubojovníků, jejich pomsta postihne všechny v širokém okolí…“
> Zkusíme zmrzačené tělo sundat a ukrýt – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1435].
> Není to naše čtvrť, ani naše starost – viz [to=1010].", "1435": "1435
Je těžké se nepozvracet z dotyků znetvořených zbytků lidské bytosti. Zápach také ničemu nepomáhá.
Konečně se nám podaří vojáka ukrýt pod troskami. Doufejme, že v blízké budoucnosti jen tak někdo neobjeví.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1010": "1010
Doufejme, že za tenhle zločin nebudou platit nevinní.
> [to=BTG].", "496": "496
Tato čtvrť patří mezi nejstarší ve městě – před válkou tu žili důležitý, bohatí a vlivní lidé.
Jméno na cedulce u vchodu do bytu nám přišlo povědomé. Patřilo totiž jednomu z nejslavnějších obyvatel Pogorenu – vysloužilému právníkovi a historikovi.
Byt už někdo vyraboval, jak jinak. Zůstala jen memorabilia a fotografie na zdi. Starožitný nábytek nějaký barbar rozmlátil na třísky. V rohu pokoje pak leží vysoká hromada dokumentů – jména, adresy, stará data, závěti, smlouvy o vlastnictví…
Skutečný poklad, leč dokud válka neskončí, zcela bezcenný. Až ale konflikt utichne, nejspíš dojde k přesídlování a v takovém případě by tyto dokumenty mohly lidem pomoci vrátit se do jejich původních domovů. Mohou posloužit jako základ pro žádosti o odškodné, stejně jako mohou pomoci sečíst oběti.
> Měli bychom je ochránit, jinak nejsme lepší než ti, kdo by je sem přišli spálit – vraťte 3 karty průzkumu a viz [to=1611].
> Kéž bychom na to měli čas… – [to=BTG].", "1611": "1611
Pečlivě jsme papíry zabalili a poté ukryli pod hromadu sutin ve sklepě. Ani nás by nenapadlo je tam hledat! Jednou v budoucnu je najdou lidé, kteří budou chtít znovu vystavět naše město. Až válka skončí…
Napište „562” do sekce EPILOG v ukládací tabulce.
> [to=BTG].", "562": "562
Hrdinství má mnoho podob. Někteří schytali kulku za svoje přátele nebo se postavili jisté smrti, aby ostatní mohli uniknout. To, co jsme udělali my, si však budou navždy pamatovat stovky rodin. Naši příbuzní, sousedé a celá řada cizinců si budou připomínat neznámé hrdiny, díky nimž nyní mají střechu nad hlavou.
Vyberte 1 postavu a snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "691": "691
Vytáhněte a vyhodnoťte 1 kartu z balíčku nálezů (nábytek).
Svištící kulky vřeštěly jako mučené duše. Zděšeni jsme se probudili z přechodného omámení. Ozve se svist a pak jen rychlá myšlenka: „Je tohle konec?“
> Vyberte 1 nebo více postav a viz [to=1647].", "1647": "1647
Kulka se snadno prokouše měkkým dřevem dveří – metá přitom třísky na všechny strany. Pár centimetrů doprava a na zemi by leželo mrtvé tělo. Můj ty bože, to bylo těsné…
> Tohle je naše šťastná kulka! Musíme ji vyhrabat – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1190].
> Vůbec bychom tu neměli být! Rychle pryč! – [to=BTG].", "1190": "1190
Na prázdný žeton napište „Šťastná kulka, 1190” a umístěte jej na kartu jedné z postav, které jste prve vybrali.
V libovolné chvíli můžete tento žeton odstranit ze hry, abyste snížili úroveň zoufalství dané postavy o 2.
> [to=BTG].", "301": "301
Zvedneme ze země dýmovnici a oprášíme ji. Nemůže být moc stará – je stále pokrytá krví nějakého nešťastníka, který doufal, že mu pomůže uniknout střelbě. Vypadá to, že nefungovala. Doufejme, že budeme šťastnější…
Na prázdný žeton napište „Dýmovnice, 301” a umístěte jej na hromádku nálezů.
Považujte jej za červený žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 0.


DÝMOVNICE:


Můžete ji použít, kdykoli postavy prchají z boje – odstraňte tento žeton ze hry, abyste mohli ignorovat útok ze zálohy jednoho z nepřátel.
> [to=BTG].", "857": "857
Prohledáváme prázdné bedny. Bohužel se nám nedaří nic najít, a tak se vydáme zase jinam…
Když člověk procházel obchod před válkou, vůbec si nevšímal všech ukrytých dveří, servisních průchodů a skladišť. Nyní tohle místo objevujeme tak, jak jsme ho nikdy nezažili, a s napětím očekáváme, kdy objevíme dveře, které vedou do hlavního skladu. Vzrušení, které jsme cítili ale rychle opadne, když zjistíme, že místnost je sice obří, ale skoro prázdná.
Do balíčku neznáma přidejte 10 karet průzkumu.
> [to=BTG].", "615": "615
Nic, nic. Tady taky nic. Nějaké konzervy! Sakra, jsou taky prázdné! Nic tady není…
Ještě ale zbývá prohledat police napravo. Je tam psí žrádlo! Spousta proteinů a vitamínů. Pravda, nejsme psi a vůně žrádla naše chuťové buňky zrovna nadšením neplní, ale jídlo je to výživné.
Přidejte na hromádku nálezů 3 konzervy.
> [to=BTG].", "923": "923
Oddělení dětské módy je jediné, kterému vydržely zásoby. Ostatně, kdo by stál o oblečení, které je příliš malé a příliš barevné? Počkat… co je tohle?
V tlumeném světle jsme málem přehlédli dva šedohnědé lovecké obleky, pověšené přímo nad našimi hlavami. Jediný důvod, proč se nám neukryly úplně, představuje velká tabule „VÝPRODEJ“ visící vedle nich.


Taková kamufláž se určitě bude hodit!


Na prázdný žeton napište „Kamufláž, 923, I I” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou pět za každou nepřeškrtnutou čárku a hmotností 0.


KAMUFLÁŽ:


Pokud s sebou máte během prohledávání kamuflážní obleky a počet postav, které se prohledávání účastní, je rovný nebo nižší než počet nepřeškrtnutých čárek, odečtěte při ověřování úrovně hluku od výsledku hodu 3.
> [to=BTG]", "586": "586
Kdo by si kdy pomyslel, že objev zásob vody bude důvodem k radosti. Na podlaze stojí několik velkých plastových kanystrů plných životadárné tekutiny. Jsou velmi těžké, což je nejspíš přesně ten důvod, proč je dosud nikdo neodnesl. Ale pokud bychom jeden z kanystrů vyprázdnili a vzali jej sebou, usnadnili bychom si transport vody do budoucna.
Napište na prázdný žeton „Kanystr na vodu, 586” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 3 a hmotností 1.


KANYSTR NA VODU:


Pokud s sebou máte kanystr na vodu, první tři žetony vody mají hmotnost 0 (další už ovšem mají hmotnost určenou standartními pravidly).
> [to=BTG].", "137": "137
V časech, kdy byl obchod plný zásob a zákazníků, říkalo se tomuto místu bezpečnostní místnost. Teď je to jen pokoj plný kovových skříněk, roztříštěných obrazovek a převráceného nábytku. Bezmyšlenkovitě místnost prohledáváme, když narazíme na zašpiněn barevný balíček. Na visačce stojí: „Pro moje dva rošťáky k jejich osmým narozeninám. Děda“. Dlouho neváháme a strhneme balicí papír, abychom objevili dvě vysílačky a zásobu baterií. Ti dva chlapci by je jistě zbožňovali…
Na prázdný žeton napište „Vysílačky, 137” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 10 a hmotností 0.


VYSÍLAČKY:


Pokud s sebou máte vysílačky a zároveň se prohledávání účastní minimálně dvě postavy, pokaždé před tažením karty obyvatel hoďte černou kostkou. Padne-li 8-10, stačili jste se navzájem včas varovat – ignorujte právě taženou kartu obyvatel.
> [to=BTG].", "941": "941
Tenhle balíček svého adresáta nikdy nenalezl. Kartonová krabice má velikost dospělého muže. Převázána je modrou mašlí – jak nějaký obří dárek. Krabice si hoví na polici, jak kdyby na nás čekala. Otevřeme ji a k našemu překvapení objevíme dětské kolo. Je použité, ale pořád funkční. Rám kola se červeně blýská a pokouší nás, abychom bicykl vyzkoušeli.
Přestože má kolo ušlou duši, podaří se nám na něm ujet pár metrů. Nenaolejovaný řetěz nepříjemně skřípe, ale radost z jízdy nás přinutí na chvíli zapomenout na nebezpečí. Ve chvíli, kdy se pod naší váhou rám zlomí, se ocitáme zpátky v trudné přítomnosti. Ta zábava za to ovšem stála.
Vyberte 1 z přítomných postav a snižte její úroveň zoufalství o 1.
Na hromádku nálezů přidejte 1 mechanickou součástku.
> [to=BTG].", "675": "675
Když lidi donutíte, aby každý den páchali skutky z nejhorších nočních můr, jejich mysli občas přijdou s bizarními způsoby, jak tyto odpornosti realizovat. Nazvěme to stinnou stránkou lidské představivosti.
V rohu spatříme cívku ostnatého drátu a naše mysli začnou být… kreativní. Z nového nálezu by se přece dala vyrobit úžasná garota!
Na prázdný žeton napište „Garota, 675” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 2 a hmotností 0.


GAROTA:


Ve chvíli, kdy podnikáte útok ze zálohy proti právě jednomu nepříteli, jedna z postav může použít garotu namísto běžné zbraně. Hoďte černou kostkou (postava může využít svoji zdatnost k opakování hodu). Padne-li 8-10, podařilo se postavě protivníka zabít.
> [to=BTG].", "255": "255
Nejdříve táhněte další kartu nálezů a vyhodnoťte ji.
Poté se tu porozhlédneme.
Mráz nás zebe, když procházíme budovou. Zima proniká dovnitř dírami po kulkách, které zdobí prakticky všechna okan.
Ale v téhle místnosti je, když si odmyslíme temnotu a zatuchlinu, teplo! Dokonce horko! Zdi této části skladiště jsou izolované silnou vrstvou skelné vlny. Místnost je zaprášená a vlhká, ale rozhodně skvěle chrání před zimou.
> Dejme se do práce. Zkusíme sundat tolik izolace, abychom udrželi v teple aspoň některé místnosti v našem úkrytu – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1534].
> Raději půjdeme hledat něco k snědku – [to=BTG].", "1534": "1534
Byla to špinavá a nepříjemná práce, ale myšlenka na možnost být v úkrytu v teple nás hnala kupředu.
Na prázdný žeton napište „Izolace, 1534” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za žeton s hmotností 3. Poznámka: žeton izolace nemůže nikdo ukrást.
Pokud postavy dopraví izolaci do úkrytu, umístěte tento žeton na pole mrazu.


IZOLACE:


Je-li na poli mrazu žeton izolace, odhoďte na konci každé fáze rána 3 žetony mrazu.
> [to=BTG].", "431": "431
Tato část skladiště je zásobená nejlépe. Odsud toho nikdo moc neodnesl, zejména proto, že všechno tady je příliš rozměrné a těžké. Většinou z toho, co tu je, se nedá ani zatopit – jde o hromady železných tyčí, cihel a celý arzenál kovových dveří a okenic. Vlastně jde o hotové bohatství! Zjevně nikdo z těch, kdo sem přišel krást neměl na rozdíl od nás to štěstí, mít střechu nad hlavou.
Pokud budeme ochotni tomu věnovat dost času a energie, měli bychom být schopni dopravit do úkrytu pár nových dveří ještě před úsvitem.
Musíme začít hned nebo se vrátit později.
Napište na prázdný žeton „Opevnění úkrytu, 431” a umístěte jej na kartu aktuální lokace. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 0 a hmotností 6.
Do té doby, než bude karta aktuální lokace odstraněna ze hry, můžete během libovolného prohledávání vrátit 4 karty průzkumu, abyste tento žeton přesunuli na hromádku nálezů.


OPEVNĚNÍ ÚKRYTU:


Pokud se vám podaří dopravit žeton „Opevnění úkrytu“ do vašeho úkrytu, okamžitě a zdarma umístěte žetony zabednění na všechny díry v úkrytu.
> [to=BTG].", "890": "890
Nejprve vytáhněte další kartu nálezů a vyhodnoťte ji.
Jaký to poklad! Přemýšlíme, jak dostaneme všechnu tuhle kořist domů – pořád ještě potřebujeme sehnat nějaké dřevo a naplnit kanystry vodou. V tu chvíli si povšimneme v rohu stojícího kolečkového křesla. Bez otálení na něj naházíme všechna naše těžká zavazadla. Odcházíme pryč a křeslo tlačíme před sebou.
„Vy zasraní zkurvysyni! Vraťte se zpátky! Vraťte se!“křičí na nás někdo z plna hrdla.
Vzhlédneme vzhůru. Na balkóně ve třetím patře vidíme sotva se plazícího muže, jak nám hrozí pěstí.
> Plni studu vrátíme křeslo tam, kde jsme ho našli – [to=BTG].
> Kašleme na toho mrzáka a jdeme dál – viz [to=1680].", "1680": "1680
Tohle je válka – žádná pravidla už neplatí. Křik starého muže nás přinutil jenom zrychlit.
Napište na prázdný žeton „Kolečkové křeslo, 1680 [3]” a umístěte jej na hromádku nálezů. Považujte jej za šedý žeton s tržní hodnotou 5 a hmotností 0.
KOLEČKOVÉ KŘESLO: Pokud jej budou mít postavy s sebou v průběhu prohledávání, přidejte do balíčku neznáma o 3 karty méně, ale zároveň přičtěte 3 k souhrnné nosnosti prohledávajících postav.
> [to=BTG].", "852": "852
Od časného rána překypovala ulice aktivitou. Lidé tvořili hloučky, ve kterých za doprovodu divokých gest probírali aktuální novinku. Ukázalo se totiž, že další masakr, který se uskutečnil poblíž, opět pozdržel mírová jednání.
A tak to prostě je. Odklad má potrestat viníky zločinů – lidi za řeknou, kteří se neštítí nás dennodenně vraždit, ale ve skutečnosti jenom prodlužuje naše utrpení. Myslí vůbec někdo na obyčejné lidi? Nebo je to jen hra politických cílů, v níž jsou civilisté jenom žetony a zdroji, které se utrácejí a s nimiž se obchoduje?
Z odpadkového pytlíku náhodně vytáhněte 1 kartu událostí a zamíchejte ji do aktuální kapitoly v balíčku událostí.
> [to=BTG].", "160": "160
Oknem pozorujeme následky nepodařeného povstání uprchlíků. Venku unavení a hladoví lidé mávají bílými vlajkami. Museli sem ujít dlouhou cestu – někteří z nich tlačí vozíčky naplněné svým skrovným majetkem. Následují je zbité, zraněné ženy. Na celé to zoufalé procesí dohlížejí vojáci s prsty na spouštích svých samopalů.
Jeden z vojáků nám prozradí, že jde o venkovany, povinně přesídlené ze vzdálených oblastí – hranice jsou stále nestabilní a politická rozhodnutí sveřepě ničí životy i lidem, žijícím v místech, kam válka ještě nedorazila. Tito lidé teď nepatří nikam – nestojí ani na jedné straně konfliktu. Jejich jediným zločinem je, že se narodili se špatnou barvou kůže nebo vlasů nebo byli vychování ve špatné víře. Ostatní to však vidí jinak – jejich odlišnost vnímají jako zradu.
Dva vojáci v uniformách udeří staršího muže do žaludku – bez varování, aniž by je muž jakkoli provokoval. Stařík zařve, chytne se za srdce, upadne a zůstane nehybně ležet. Stal se další obětí, dalším tělem, které bude hyzdit ulice. Mnoho dalších těl přibude, než procesí venkovanů město opustí.
> [to=BTG].", "569": "569
Poprvé vidíme v ulicích vlajky něžně vlající v ranním vánku. Dnes slavíme Den nezávislosti, ale k oslavě je víc důvodů, než sváteční den. Nejsou to jen drby, nepřátelské okupanty se skutečně podařilo vytlačit z vesnic na západě. Pomalu se vrací normální život. Po té hrůze je pro nás nezvyklé vidět v ulicích usměvavého člověka, navíc s rukama plnými čerstvých rajčat.
Pokud se armádě podaří udržet kontrolu nad sady a zahradami, možná nás čeká podobných příjemných překvapení více.
Na prázdný žeton napište “Jídlo – 2/5/10, 569” a umístěte jej na hromádku nálezů. Od této chvíle nadále má zelenina tržní hodnotu 2, syrové jídlo 5 a konzervy 10.
> [to=BTG].", "349": "349
Zóna mírových sil je v obležení polovojenských jednotek, z jejichž členů sálá obrovská nenávist. Z útržků zaslechnutých konverzací skládáme zmatený obraz evakuace západních vesnic. Donedávna byla tato oblast bezpečná, teď se však doslýcháme, že místní byli odvezeni autobusy nebo dokonce donuceni odejít pěšky jen s tím, co dokázali unést. Loví je tam jako zvířata a v oblasti se střílí dokonce i na konvoje s humanitární pomocí.
Říká se, že nepřátelé chystají stejný osud i nám. Jejich cílem je otrávit naše životy, naplnit je nejistotou a sebrat nám veškerou naději, která nám dosud zbývá.
Zvyšte úroveň zoufalství všech postav o 1.
> [to=BTG].", "646": "646
Tahle válka trvá už příliš dlouho. Každý den si to opakujeme, když se snažíme dožít zítřka. Každičký jediný den vyčerpává boj o přežití všechny naše síly. Kdy budeme moci žít normální život, tak jako zbytek světe?
Aby toho nebylo dost, dnes se nám začalo všechno rozpadat.
Odhoďte z vašeho skladiště lopatu nebo pilu nebo nůž.
Pokud nemáte ve vašem skladišti ani jeden z uvedených předmětů, odhoďte 1 kartu již postaveného vybavení (vraťte ji zpět do balíčku vybavení).
> [to=BTG].", "963": "963
Z dálky slyšíme vzrušené hlasy: „My to vezmeme zleva, vy to vezměte zprava. Tihle zlodějíčci nám neuniknou!“
Z temnoty se vynoří dva muži, sotva popadající dech. Podle jejich oblečení snadno poznáme, že jde o uprchlíky z venkova. Do města přišli s falešnou nadějí, že tu najdou úkryt před válkou. Jejich obrovské dlaně sevřené v pěst naznačují, že jsou připraveni se bít. Jejich tváře znachověly zuřivostí, deroucí se na povrch.
„Zrychli nebo zdrhnou!” vykřikne kdosi v dálce.
Uprchlíci se nám podívají do očí, jako kdyby nás prosili o pomoc. Zničehonic se dají znovu do běhu a za okamžik zmizí za rohem.
O chvilku později je následuje dav rozzuřených lidí, z nichž někteří mají v rukou sekery, jeden z nich dokonce mává pistolí.
„Viděli jste ty dva křupany? Kam šli?“ obrátí se na nás jeden z nich, zjevně v očekávání odpovědi.


Vyberte 1 postavu, která mu odpoví:


> „Jasně, viděli jsme je – běželi tudy,“ ukážeme směr, kterým se uprchlíci vypařili – viz [to=1229]
> „Jasně, viděli jsme je – běželi tudy,“ ukážeme přesně na opačnou stranu, než kam se uprchlíci vydali – viz [to=1021].
> „Nikoho jsme neviděli” – viz [to=1759].", "1229": "1229
Dav se dal okamžitě do pohybu. Říkáme si, jestli ti muži byli opravdu zloději. Může být v téhle době vůbec někdo nazýván zlodějem? Není to spíš fakt, že šlo o venkovany, který vyžaduje, aby byli za svoji vinu okamžitě potrestáni?
Možná je to tím, že dnes už nikdo nedokáže říct „dost“. Tak jako jsme to nedokázali říct my před krátkou chvílí.
> [to=BTG].", "1021": "1021
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií postavy, která vůdci davu prve odpovídala.
> Pokud je výsledek rovný nebo nižší než empatie této postavy, [to=BTG].
> Pokud je výsledek vyšší než empatie této postavy, viz [to=1759].", "1759": "1759
„Jste si jistý?“ zasyčí jeden obzvláště rozzuřený pronásledovatel.
„Nevěřím ani slovu z toho, co říkáš!“ S těmito slovy udeří našeho mluvčího svojí zbraní do obličeje.
„Tak dobrá, rozdělíme se – my půjdeme tudy a vy tamhletudy. Nemůžeme jim dovolit uniknout!
Během pár vteřin jsme opět sami. Zranění v obličeji našeho mluvčího bolestivě pulzuje. Také mu zvoní v uších.
Postava, která vůdci davu prve odpovídala, utrpí 2 zranění.
> [to=BTG].", "195": "195
Uprostřed noci jsme narazili na ženu ve středním věku, oblečenou v květovaných šatech. Na hlavě máš šátek a v ruce nějaký malý balíček. Když nás uviděla, rozplakala se.
„Prosím, pomozte mi! Všechny v naší vesnici povraždili a můj muž mi pověděl ať uteču do města k jeho bratrovi. Utekla jsem a manžela mi odvedli. Nemám kam jít a ztratila jsem se – je už to dávno, co jsem naposledy byla ve městě. Nevím kudy mám jít! Je to tak nebezpečné! Prosím ukažte mi, kudy se dostanu tam, kde bydlí můj švagr.“
> Přesně jí vysvětlíme, jak se dostat na adresu, kterou popisovala, a navíc s ní kus cesty půjdeme, aby byla v bezpečí – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1475].
> Na tohle nemáme čas – ať se postará sama o sebe! [to=BTG].", "1475": "1475
Žena se pokouší si zapamatovat pokyny, které jsme jí dali. Je ovšem tak rozrušená, že pravděpodobně znovu ztratí směr hned za dalším rohem. To už ale vážně není náš problém. Ukážeme na balíček, který svírá v rukou. Se smutkem v očích vytáhne skývu chleba a s díky za naši pomoc nám ji podá.
Přidejte 1 syrové jídlo na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "425": "425
Hlasitý pláč, přicházející zpod schodů ve vypáleném činžáku je téměř k nesnesení. Není těžké najít jeho zdroj – dítě zabalené v roztrhaném tričku a starých špinavých hadrech. Na zemi poblíž leží téměř prázdná lahev mléka a vedle ní odhozený batoh. Zloděj se zjevně prohrabal obsahem batohu, dítě však naštěstí nechal být. Kousaje se do rtů, zdvihneme ten uzlíček neštěstí, abychom jej prohlédli. Všimneme si krátké poznámky, vložené mezi záhyby otrhané zavinovačky.
„Prosím, tě Vladimire, nesuď mě příliš přísně. Moje srdce puká, ale musím nechat dítě s tebou. Nedokážu se o něj postarat a ty vypadáš, že bys to mohl zvládnout. Chlapec se narodil na jaře, jmenuje se Miloš a je to tvůj syn. Rád usíná za zvuku lidových písní. Jsem si jistá, že mu budeš dobrým otcem a že se o něj postaráš. Navždy tvá, Nadja.
Mizerná matka a ještě horší otec. Budeme lepší než oni?
> Vezměme dítě s sebou. Možná se o něj bude moci postarat některý z našich sousedů – viz [to=1209].
> Je to strašné, ale nemůžeme se ještě navíc starat o dítě. Nechme ho tady, třeba jej někdo najde a dokáže se o něj postarat - viz [to=1833].", "1209": "1209
Na prázdný žeton napište “Batole, 1209, váha 3“ a umístěte jej na hromádku nálezů. Po skončení prohledávání můžete batole vzít s sebou do úkrytu – jeho hmotnost je 3.
> Pokud se vezmeme batole do úkrytu – viz [to=692].
> Pokud se rozhodneme dítě s sebou přece jenom nevzít – viz [to=1833].
> Mezitím [to=BTG].", "692": "692
Najít pro dítě dobrý domov nám netrvalo dlouho. Naši sousedé, které jsme potkali cestou, okamžitě nabídli svoji pomoc. Mladý pár přišel o svého syna před pár týdny, takže Miloše považují za dar z nebes, který jim pomáhá překonat vlastní utrpení. Jsme si jistí, že s nimi konečně chlapec pozná, co je to rodičovská láska.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1833": "1833
Přestože stále slyšíme dětský pláč, snažíme se neohlížet. Změnila nás válka natolik, že jsme teď hluší a slepí k osudu bezbranného dítěte? Jak strašně jsme se vzdálili lidem, kterými jsme byli před dávnou dobou?
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "437": "437
Bezvlasá žena opatrně vykukuje zpoza spáleného a rozbitého nábytku. Její šaty jsou roztrhané a zakrvácené, paže poseté modřinami a obočí spálené. Bezpochyby musela nedávno bojovat o vlastní život. Jednu ruku ukrývá za zády, jako kdyby před námi ukrývala zbraň a vypadá, že je připravena ji použít. Krouží okolo nás jako divé zvíře, připravené k vražednému skoku.
Náhle jí nůž, který ukrývala, vypadne z rukou a ona se začne svíjet na podlaze v zajíkavém pláči. Křehkým hlasem nám vylíčí, co se jí stalo. Její vesnici napadli vojáci. Nejprve povraždili jako prasata muže, poté se vrhli na ženy. Ty pěkné odvedli do kostela svému veliteli a ty, které tak pěkné nebyly, ostříhali dohola ve snaze učinit je ještě ošklivějšími. Její hlas se odmlčí – samy vzpomínky stačily na to, aby celá ztuhla a ztichla. Poté se znovu napne jako zvíře a vrhne po nás chladný, zlý pohled, jako kdybychom její mučitelé byli my. Než stačíme zareagovat, zmizí ve tmě a po sobě zanechá jenom zakrvavený nůž.
O pár kroků dále objevíme mužské tělo. Všichni víme, kdo ho zabil, netušíme ale proč to udělala.
Přidejte na hromádku nálezů nůž.
> [to=BTG].", "920": "920
Temné siluety několika lidí před námi představují riziko. Zastavíme se a ani nedýcháme.
„Co takhle udělat nějaký obchod, co? Máte u sebe něco cenného?” ozve se z cizí skupiny.
> Riskneme to a přiblížíme se – viz [to=1654].
> Raději utečeme do bezpečí – viz [to=1087].", "1654": "1654
Jsou čtyři a podle přízvuku nejsou z města. Usmívají se, patrně ve snaze snížit napětí. Dobře vidí, že nejsme zrovna důvěřiví, takže raději položí těžký batoh na zem. Zacinká to v něm, jako kdyby byl plný skleněných lahví.
„Jo, je to to, co si myslíte. Máte zájem?”
Můžete koupit (viz Deník: Obchod) maximálně 3 pálenky a 3 čisté lihy za speciální cenu. Pálenku za 1 a čistý líh za 3. Provize je 0.“
> [to=BTG].", "1087": "1087
Slyšíme je křičet za námi: „Neutíkejte, nic vám neuděláme! No tak! Počkejte!“ Jenomže to už jsme dávno daleko od nich. Bylo jich příliš a my nehodláme neuváženě riskovat.
> [to=BTG].", "317": "317
V temnotě před námi se něco pohybuje.
„Kdo je tam? Kdo jste?” ozývá se hrubý hlas venkovským přízvukem.
„Nestřílejte! Jenom věšíme ozdoby,“ vykřikne žena se stejným akcentem. Tito lidé musí být uprchlíky z venkova.
Temnotu prozáří plamen svíčky – nyní si můžeme navzájem pohlédnout do tváře. Uprchlíci nás vítají gestem ruky.
> Viz [to=1807].", "1807": "1807
„Žijeme na Náměstí radosti – alespoň tam nám žít přikázali. Ale je nás tam tolik, že raději zkoušíme najít místo někde jinde. Tady je prázdno a blíží se svátky, takže tu uklízíme a věšíme květiny. Má-li to být náš domov, měl by být pěkný, nemyslíte?
Sledujeme ženu, jak větší girlandy vyrobené z rozřezaných kusů látky. Také postřehneme improvizované koště, opírající se v koutě o zeď.
„Když nás sem přivedli, mysleli jsme, že Pogoren je hlavním městem. Ale v rádiu každý den mluví o jiných městech. Jednou je to nejhorší támhle, další den se situace zhorší zase jinde. Co jsou lidé jen ochotní udělat jen pro to, aby přitáhli pozornost médií ke svému městu… Všude je to špatné.“
Během našeho dialogu nám vesničané sdělí několik informací, které jsou pro nás docela důležité. I tak se ale po pár chvílích rozhodneme jít zase o dům dál.
Podívejte se na vrchní kartu z balíčku událostí nebo z balíčku obyvatel.
> [to=BTG].
", "584": "584
Dvojice náctiletých sourozenců, chlapec a dívka, po nás hází uslzené pohledy. Drží se navzájem za ruce a třesou se strachy jako osiky.
„Vojáci přišli večer a spálili naši vesnici. Táta říkal ať běžíme, tak jsme běželi – celý den a celou noc,“ svěřuje se chlapec.
„Zvládli jsme to až sem, ale nevíme co dál. Prosím pomozte nám!“
> Podělíme se o to, co máme a doprovodíme děti na nejbližší pozici mírových sil – odhoďte z hromádky nálezů libovolné zelené/žluté žetony v souhrnné tržní hodnotě 5 nebo více, vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1106].
> Prozradíme jim, jak se dostanou k nejbližším pozicím mírových sil, ale zbytek už necháme na nich – [to=BTG].", "1106": "1106
V tichosti sledujeme chlapce, jak si naše skrovné dary cpe do malého sáčku. Nabídneme jim, že je odvedeme k nejbližší stanici mírových sil – vojáci jim jistě pomohou. Po cestě děvče posbírá trochu kuráže a začne nám vyprávět o domově. Bojí se o své rodiče – prý se rozhodli zůstat ve vesnici.
Když v dálce rozeznáme vlajky mírových sil, děti se najednou rozeběhnou každé jiným směrem a zmizí pod příkrovem tmy. Na moment jsme ohromeni, než nám dojde, že nás napálily. Děti jsou pryč a jistě se jim brzy podaří obrat nějaké další důvěřivé blázny jako jsme my.
> [to=BTG].", "277": "277
Do budovy vrazí dva muži. Nezahlédli nás, takže se nehybně krčíme v koutě a pozorujeme je. Za nohy za sebou dovnitř vtáhnou muže v bezvědomí.
„Sundej mu všechno, co můžeš. Boty taky. Je to chyba jeho lidí, že jsme tady – byli to jeho lidé, lidé jako on, kdo spálil naši vesnici. Honem, než se probudí,“ bručí jeden z mužů, zatímco druhý se snaží ve spěchu obrat nebožáka o cokoli, co by se mohlo hodit.
> Musíme tomu chudákovi pomoci. Ti dva jsou schopni jej tu nechat bosého a nahého. Vyjdeme z našeho úkrytu – viz [to=1120].
> Zůstaneme zticha, dokud neodejdou – viz [to=1514].", "1120": "1120
Nečekali na to, co jim řekneme. Sevřeli ruce v pěst a vrhli se zuřivostí, která se v nich musela dlouho hromadit.
Vytáhněte 2 žetony nepřátel. Protivníci jsou ozbrojeni:


A: ničím,


B: nožem,


C: nožem.
Začněte boj (viz Deník: Boj).
Pokud nepřátelé utrpí v součtu alespoň 2 zranění, pokusí se uprchnout – vyhodnoťte útok postav ze zálohy. Přeživší nepřátelé poté prchnou.
> Po skončení boje viz [to=1358].", "1514": "1514
Poté, co svoji oběť obrali o všem, co měla ve svém batohu, sundali ležícímu nebožákovi také jeho masivní vojenské pohorky. Až pak si všimli stříbrného řetízku, který měl muž v bezvědomí kolem krku a na jehož konci byl symbol, který jsme z našeho úkrytu nedokázali rozpoznat. Pohled na něj je však ještě více rozzuřil. Začali vlastníka řetízku mlátit a kopat.
„Lidi jako ty, špíno, zaslouží daleko horší osud!“ řvali přitom.
Když jsme to viděli, opatrně jsme vycouvali a bez meškání vypadli. Poslední věc, kterou potřebujeme, je konflikt s takovými násilníky.
> [to=BTG].", "1358": "1358
Pokud v boji zemřel alespoň 1 nepřítel, přidejte 1 syrové jídlo, 1 zeleninu a zbraně mrtvých nepřátel na hromádku nálezů.
Muž, na něhož zaútočili, pomalu přicházel k sobě. Zaskočili ho, když prohledával trosky a obrali jej o jídlo.
Teď už to ale musí zvládnout sám. My si půjdeme po svých.
> [to=BTG].", "656": "656
V temnotě před námi se blýská nůž. Stojíme tváří v tváři s podsaditým chlapíkem a měříme se navzájem pohledy. Když nikdo nezaútočí, jeho zarputilý výraz změkne a za moment všichni s pokývnutím odložíme zbraně.
Na pár minut se posadíme a zkusíme zapříst hovor. Cizinec nám nakonec nabídne kousek chleba. Jenom jedno kousnutí pro každého – není to dost, aby to zahnalo hlad, ale i tak jde o pěkné gesto, které nám připomíná, co to znamená, být člověkem.
„Tohle je všechno, co zbylo z mojí půdy. Znáte cestu na vrchovinu, že jo? Stáčí se skrz pole a kopce. Někdy jste tou cestou určitě jeli, nejspíš víc než jednou. To všechno byla moje pole. A větrný mlýn, vzpomínáte si na něj? Všechno to spálili a dobytek povraždili. Lidi taky.“
Když se konečně znovu vydáme na cestu, muž tam pořád sedí a truchlivě zírá do temnoty.
> BACK TO GAME.", "456": "456
Přes námi se tyčí vysoký muž ve venkovských šatech. Je z nás stejně tak překvapený jako my z něj. Ze zamračeného obličeje sálá nedůvěra, ale zároveň vidíme i osten zvědavosti. Mávne rukou a z temnota se zhmotní v obrysy dalších lidí – vypadají vyděšeně a opatrně. Váhavě nám prozradí, že tito lidé jsou tím, co zbývá z jeho rodiny. Představí nás svým přeživším dcerám Sofiji a Tarje. Dívkám není ani deset let, ale z jejich pohledů je jasné, že toho spatřily více, než kdy spatří většina dospělých.
„Ještě s námi byl Madej, ale odvedli ho do tábora. Nemohl jsem s tím nic dělat, jen utéct a doufat v zázrak,“ říká nám otec dívek. „Míříme za mým bratrancem a jsme na cestě už dva dny. Nemáme žádné jídlo a skoro žádnou vodu. Vy byste něco měli?“ obrátí k nám v prosbě o pomoc zoufalý pohled.
> Ti lidé jsou vyčerpaní. Podělme se s nimi o jídlo – z hromádky nálezů odhoďte 1 zeleninu/syrové jídlo/konzervu a viz [to=1409].
> Máme toho sotva dost pro nás, nemůžeme na ně plýtvat svými zásobami – [to=BTG].", "1409": "1409
Venkované z jedné ze zničených vesnic se v tichosti ponuře ládovali tím málem, co jsme mohli nabídnout. Dochází nám, že náš dobrý skutek neodmění ani prostými slovy díků.
„Je to všechno chyba měšťáků. Není to naše válka,“ šeptá Sofija tiše, ale ne tak tiše, abychom to nezaslechli.
„My jsme z města a taky jsme o ni nestáli,“ odpovíme klidně, ale nestačí to na rozbití ledů mezi námi.
„Kdo o ni vůbec stál?“ zeptá se poté a my si uvědomíme, že na tuhle otázku žádnou odpověď nemáme.
> [to=BTG]", "308": "308
Dveře se otřásají pod náporem podsaditého hrubiána, který se je snaží rozrazit ramenem. Skrz štěrbinu mezi prkny vidíme, že není sám. Jeho svaly připomínají dubové kořeny a dav opilých farmářů, které přivedl, také nevypadá moc přívětivě. Nejsou sice ozbrojeni, ale je jich víc než nás. Vůdce davu se znovu opře do dveří:
„Pokud nám nedáte svoje jídlo, přestaneme tady blbnout a opřeme se do těch vašich posranejch dveří všichni!“ varuje nás.


Vyhodnoťte noční nájezd:


ŠKODY: libovolných 6 žetonů (počínaje zelenými),
ZRANĚNÍ: 6.
> Poté [to=BTG].", "986": "986
Ženy, které uprchly z tábora na předměstí se nás snaží přesvědčit, abychom jim otevřeli dveře. Uprchlice se představují jako Adrijana, Danka, Nadica a Pedja. Skrze prkna, kterými jsme provizorně zabednili naše dveře zahlédneme špinavé obličeje. Mluví rychle a jedna přes druhou – očividně obávají, že je tu doženou pronásledovatelé. Možná přece jenom říkají pravdu. V temnotě venku spatříme temné obrysy lidí ženoucích se k našemu úkrytu. Během minuty budou přímo na našem prahu.
> Pusťme ženy dovnitř, než je ostatní uvidí – viz [to=1054].
> Ukrývat je by bylo příliš riskantní. Mohly by pro nás znamenat problém – ať hledají útočiště jinde – [to=BTG].", "1054": "1054
Ženy nám děkují za pomoc. Nedokážeme však říct, jestli lidé, kteří je následovali, skutečně byli nebezpeční nebo zkrátka jen také před něčím prchali.
Ženy nám vypraví o gangu rabiátů, kteří se chtěli pobavit na jejich účet. Byli to ti muži venku? Nevíme. Poté nám vypráví o tom, co se děje v přechodných táborech ve vesnicích. O krutosti a mučení ze strany mnoha, ale i odvaze a bratrství několika.Na chvíli se nám zdá, jak kdybychom naslouchali příběhům, které jsme četli ve škole a kterým jsme tak docela nevěřili. Zmocní se nás podivné, nepříjemné dejà vu, tak raději změníme téma. Zbytek noci strávíme vzpomínáním na staré časy. Když si konečně uvědomíme příchod prvních ranních paprsků, ženy se zvednou a vyrazí na další cestu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "892": "892
S hlasitým ranou proletí oknem v podkroví našeho domu kámen. Všude okolo se nyní válí střepy.
„Nezapomenu, co jsi provedl našemu strýci, bratranče! Vylez ven, ty jeden bastarde! Já ti ukážu!“ ječí postarší muž a chystá si další kámen. Není sám. Chlapec, který ho doprovází, má sice jenom polovinu jeho výšky, ale zjevně taky dvojnásobek chytrosti.
„Dědo, tohle je špatná adresa. Jsi si jistý, že je to on?“ ptá se chlapec se svítí malou baterkou na útržek papíru.
Mužova zuřivost se okamžitě vypaří, spolu s jeho sebevědomím. Pevně stiskne chlapcův kabát a oba rychle odkráčejí do tmy.
> [to=BTG].", "413": "413
Tiché klepání na dveře obvykle potíže neznačí. Venku stojí celá farmářská rodina, všichni do jednoho vyčerpáni z náročné cesty. Dvě mladičké dívky se schovávají za vyšívanou sukní své matky. Vypadají, že se bojí i jenom našich pohledů. Jejich otec, zarputilý chlapík s bradkou, nečeká na naše pozvání a pokusí se protlačit dovnitř. Zahradíme mu cestu. Začne s námi zápasit, a přitom mele nesmysly. Možná už přišel o většinu svých zubů, ale o vůli bojovat rozhodně ne.
> Dáme mu lekci a vyhodíme ho na dlažbu (tuto variantu můžete zvolit pouze v případě, že souhrnná zdatnost postav na hlídce je větší než 1) – viz [to=1041].
> Zůstaneme v klidu. Nebudeme mlátit otce před zraky jeho dětí – viz [to=1585].", "1041": "1041
Zuřivci se podaří vyhnout našemu útoku. Vyčerpání ho však brzy připraví o energii a otupí jeho reflexy. Kopanec do hrudi jej pošle na zem. Snaží se nadechnout, zatímco k němu běží jeho žena. Necháme je venku a zabouchneme dveře. Přes zeď slyšíme pláč obou děvčat. Jejich vzlykání nás pronásleduje ještě dlouho do noci.
> [to=BTG].", "1585": "1585
Muž se pokouší nás odstrčit. S pomocí jeho ženy se nám podaří vyhnout bitce. Křičí na něj v jazyce, kterým nikdo z nás nemluví a pak, spolu s děvčaty, ustoupí stranou od našich dveří. Napůl čekáme, že se vrátí zpátky a poprosí o jídlo, ale místo toho se vydá k dalšímu domu, zatímco otec zůstane s dětmi. Tentokrát bude mluvit ona.
> [to=BTG].", "428": "428
Muž procházející kolem našeho domu vypadá jako zombie z béčkového hororu. Přesto však, když se šourá s nataženýma rukama a dokořán otevřenýma očima, vypadá děsivě.
„Prosím tě, Avrame! Ten dům už tam ani nestojí!“ křičí na něj žena ve snaze zoufalého náměsíčníka zastavit. V době války je psychická nemoc tohoto muže ještě větší problém než dříve. Muž kráčí ke zbytkům jedné z mnoha budov, které se proměnily ve sněhem zaváté trosky.
Žena se pokouší chytit muže za ruku. Snaží se ho vést jiným směrem bez toho, aby jej probudila. Zjevně to není snadné. Slyšíme ji, jak mu něco šeptá do ucha, ale pak mu v zoufalství uštědří pořádnou facku. Muž se probudí zcela dezorientovaný. Zdá se, že byl opravdu v hlubokém transu.
„Vím, že jsem tě neměla udeřit. Ale tys chtěl jít do svojí ložnice… nevím, co dalšího jsem mohla udělat,“ vysvětluje se slzami v očích.
Muž jenom potřese hlavou. Ač probuzený, těžko se mu věří ve skutečnost našeho světa – je přece tak odlišný od snu z minulosti.
> [to=BTG].", "173": "173
Bez domova, bez naděje, bez šance na přežit. Stovky opuštěných lidí se toulají městem, žebrají o jídlo a hledají chvilky odpočinku. Právě dnes prochází naší čtvrtí další vlna uprchlíků na cestě do táborů, kde je očekávají jenom gangsteři, otrocká práce a násilí.
> Viz [to=1432].", "1432": "1432
Dav ztracenců je tím jediným, co je dnes vidět z okna. V jednu chvíli zaslechneme vzdálenou střelbu a davu na ulici se zmocní panika. Po chvíli klidu začnou z ruin a bočních uliček vycházet první odvážlivci a brzy se dá celá horda znovu do pohybu. Před sebou tlačí vozíky, ve kterých vezou na smrt hladové děti spolu s ubohými zbytky svého majetku. Znovu se ozve střelba a na ulici se zhroutí několik těl. Za chvíli se celý proces opakuje. Odstřelovači se dnes ve střelbě pořádně procvičí.
> Můžeme se k jejich neštěstí uprchlíků otočit zády – viz [to=1077].
> Nebo se můžeme pokusit alespoň trochu pomoci – viz [to=459].", "1077": "1077
Teprve před soumrakem se situace v ulicích uklidnila. Až tehdy jsme otevřeli své dveře.
> [to=BTG].", "459": "459
Ukážeme uprchlíkům, kde mohou dostat nějakou vodu a odpočinout si na chvíli v relativním klidu. Prozradíme jim, jak se dostat z města. Někteří nás prosí, abychom je vzali pod svoji střechu, nebo alespoň ukryli do konce války jejich děti. Intenzita jejich proseb a nářků narůstá a netrvá dlouho a chytají se našeho oblečení a odmítají jej pustit, dokud neslíbíme, že se postaráme o zraněné. Na konec nám úplně dojde trpělivost, odstrčíme je a zabouchneme před nimi naše dveře.
Podél celé ulice se před uprchlíky zavírají jedny dveře za druhými a vlna lidských tělu postupuje dále ve snaze najít pomoc mezi místními.
> [to=BTG].", "329": "329
Vypadá to, že staré ženě už toho moc nezbylo, a co zbývá pro nás nemá žádnou hodnotu. Půlku jejího obličeje ochromila paralýza. S bolestivým výrazem ve tváři nám ukazuje vyšívané kapesníky a záplaty vyrobené z látky neznámého původu. Na všech vidíme stopy krve.
Nemůže dělat víc, než šít a vyšívat, jak ji naučila její matka. Naneštěstí není její talent ve válce k ničemu dobrý.
> Smilujeme se nad ní a pro klid naší mysli si od ní něco koupíme – odhoďte libovolné žetony v souhrnné tržní hodnotě alespoň 2 a viz [to=1133].
> Tato žena pro nás nemá nic užitečného – [to=BTG].", "1133": "1133
Pořídíme si od ní krajkový kapesník. Úsměv rozzáří tu polovinu tváře, která se ještě dokáže hýbat. Poděkuje nám a slíbí, že nás v budoucnu ještě navštíví. Sledujeme ji odcházet a nemáme to srdce jí říct, že se vracet nemusí.
> [to=BTG].", "602": "602
Vidíme dvojici dětí s košíkem zabaleným v hadrech, jak obrážejí jeden po druhém domy v ulici. Klepou na každé dveře, občas i na okna. Někteří lidé jim otevřou, většina ale ne.
Hned, jak nás zahlédnou, vyrazí naším směrem.
> Máme už plné zuby žebráků prosících o jídlo. Vrátíme se do domu a zabouchneme dveře – viz [to=1308].
> Jsou to jen děti, zkusme jim pomoct – viz [to=1450].", "1308": "1308
Brzy se ozve zaklepání na dveře – přesně podle našeho očekávání. Trvá jen chvilku a pak přestane. Díky bohu, děti šly dál.
> [to=BTG].", "1450": "1450
Když k nám děti doběhnou, zaskočí nás, že tváře jim zdobí úsměvy.
„Máma upekla tyhle sušenky a řekla nám ať se se všemi rozdělíme! Jsme tu noví – přišli jsme z venkova. Budeme bydlet hned vedle vás!“
V košíku je více než tucet drobných hnědých koláčků.
Jsme tak zaražení, že nedokážeme dětem odpovědět. Čekali jsme žebrání a pláč, netrpělivost a výčitky. Teď si jen vezmeme koláček a pozorujeme děti pádit ulicí k dalšímu domu. Koláček vezmeme dovnitř. Nikoho sice nezasytí, ale… Někdo cizí nám něco dal… jen tak jakoby nic.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z přítomných postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, snižte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "449": "449
Už nějakou chvíli obchází náš úkryt cizinec pořád dokola. Nahlíží dovnitř skulinami mezi prkny, jimiž jsme zabednili okna. Skoro to vypadá, jako kdyby přišel nějaký podivný inspektor úkrytů. Konečně se odváží přijít k našemu prahu, zjevně nejistý, zdali nezašel příliš daleko. Po chvíli i my přistoupíme ke dveřím.
Když nás uvidí, trochu ucukne a zvedne hlavu, díky čemuž si uvědomíme svůj omyl. Najednou vidíme, že jde o ženu oblečenou v mužských šatech. Její obličej je zašpiněn prachem. Žena vypadá zahanbeně a když promluví, není jí dobře rozumět. Venkovský přízvuk a některé podivné výrazy v jejím slovníku naznačují, že pochází z daleka.
Z toho, co říká se zdá, že myslela, že náš úkryt je opuštěný, ale víc toho z jejích slov nevyrozumíme. Na otázky reaguje podivně a nervózně. Možná ji někdo nedávno vyslýchal a ona se teď necítí dobře, když má odpovídat na otázky. Těžko říct.
V každém případě je s ní těžká domluva. Přestože naše mateřština je i jejím rodným jazykem, zdá se, jak kdybychom byli ze dvou rozdílných světů. Žena zakroutí hlavou – rychle pochopila, že konverzace nikam nevede. Možná bude mít více štěstí s našimi sousedy.
> [to=BTG].", "726": "726
Vagabund před námi dokáže stát na nohou jenom díky tomu, že je to zkušený pijan. Páchne pálenkou a levným tabákem, tedy zbožím, jehož se zdá být velkým příznivcem. Pozorujeme ho, jak prsty ubaluje cigaretu, zatímco nám vypráví o své obrovské smůle, spálených domech a zavražděných ženách. Usmíváme se, když nedokáže ani správně vyslovit jméno vesnice, odkud tvrdí, že pochází. V jeho průpovídkách poznáváme ozvěny pouličních drbů a typických válečných lží. Naivní opilec si myslí, že nám hraje na city, zatímco jediným nástrojem, na který brnká, jsou naše nervy.
Odstrčíme jej ode dveří a nazveme ho lhářem. Upadne do bláta a začne na nás ječet. Jeho ostré výrazivo nás provází dlouho do noci.
> [to=BTG].", "154": "154
Zaslechneme výkřik. Pronikavý ženský hlas potrhne ticho jak střelba z pušky. Záhy si zjistíme, odkud hluk přichází. Autobus plný žen zastavit v jedné z bočních uliček. Několik vojáků vyvleklo násilním na ulici mladé děvče. Strhávají z ní oblečení, zatímco se jiná žena pokouší svoji družku ze sevření násilníků osvobodit. Ostrý loket jednoho z vojáků, který jí přistane v obličeji však její pokusy rychle ukončí. Zbytek žen v autobuse lepí na sklo a sleduje každý odporný detail té události. Jejich slzy a nářky se odrážejí ozvěnou od okolních budov. Vojáci jsou s dívkou hotovi ani ne za patnáct minut, ale nám to připadalo jako dlouhé a bolestivé hodiny. V hrůze jsme nedokázali ani odvrátit zrak.
Pak autobus odjel, ale dívka tam zůstala ležet. Potrhané oblečení se válelo okolí ní.
> Musíme jí hned pomoci – viz [to=1319].
> Nic pro ni udělat nemůžeme. Možná se o ni postará někdo jiný… – [to=BTG].", "1319": "1319
Zabalili jsme ji do oblečení, které jsme měli s sebou a opatrně ji odvedli do našeho úkrytu, aby se mohla zotavit. Nepromluvila ani slovo, ani při návratu, ani později, přestože jsme se ji snažili rozmluvit. I potom, co se tam na ulici odehrálo, byla stále krásná. S takovým obličejem by mohla stát sochařům modelem.
Ale bylo toho na ní moc. Za úsvitu, když jsme ji konečně nechali o samotě, aby se mohla v klidu vyspat, se jí podařilo najít kus provazu. Oběsila se na trámu. Její obličej je teď navždy vrytý do našich vzpomínek.
> [to=BTG].", "284": "284
Vypadá to, že se vojákům zdálo posledních pár dní příliš klidných, takže se rozhodli si ve městě zase trochu povyrazit. Krvežíznivě postupují ulicí a střílí každého, koho potkají. Brzy začnou tuto čtvrť osvětlovat plameny. Uvnitř domu, kolem kterého procházíme, spatříme obličeje vyděšených dětí čekajících na příležitost k útěku. Plameny již olizují střechu jejich domova, východy však stále blokují ozbrojení grázlové.
> Pokusíme se vojáky rozptýlit a dát tak dětem šanci prchnout – viz [to=1159].
> Zůstaneme potichu, zatímco plameny pohltí celý dům – viz [to=1033].", "1159": "1159
Tohle nás může přijít draho. Ale jako bychom mohli klidně spát, kdybychom se jen dívali, jak se ty děti upečou v ohnivém pekle?
Utíkáme tak rychle, jak jen můžeme. Za námi se rozdrnčí samopaly a smích se mísí s výkřiky.
> Viz [to=1545].", "1033": "1033
Sklo v oknech se plamenech roztaví a popraská a kouř zakryje celou budovu. Dům se zhroutí dovnitř a změní se ve žhnoucí sutiny. Nikdo to nemohl přežít. Je konec. Nemusíme už na nic čekat. Už to skončilo.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
> [to=BTG].", "1545": "1545
Zvládli jsme to… málem. Jen pár kroků zbývalo do bezpečí – úkryt čekal hned za rohem. Kulky nás ale dohnaly dříve.
Jediná věc, kterou cítíte je bolest a pach zmrzlé hlíny, když do ní padnete obličejem napřed. Ze všech sil se můžete snažit, ale vaše tělo se prostě odmítá pohnout, byť jenom o píď. Jediné, na co se zmůžete, je sevřít ruce v pět. A pak přijde konec.
Vyberte 1 z přítomných postav a odstraňte ji ze hry.
Do sekce „Epilog“ v ukládací tabulce napište „551“.
> [to=BTG].", "551": "551
Je to už rok, co válka skončila. Skupina omladiny kráčí štěrkovou cestou okolo vznosného stromořadí. Zabočí mezi mramorové lavičky a bujné trsy trávy rostoucí, kam až oko dohlédne. Nejmladší dívka drží v rukou blýskavou kytici.
Konečně zastaví před jednoduchým náhrobkem. Dívka před něj opatrně položí kytici. Děti dobře poznávají obličej na fotografii, která je do náhrobku vetknuta – je to jejich hrdinný zachránce.
> [to=BTG].", "773": "773
Zatraceně. Když jsme se vraceli s nalezenými věcmi, octli jsme se přímo uprostřed zátahu vojáků v nejzuboženější části města. V šedé řadě lidí, šourajících se k autobusům, zahlédneme rusovlasého chlapce. Je vysoký, ale nemůže mu být víc než šestnáct. Drží se poblíž svojí matky.
Bohužel jsme si ho nevšimli jenom my. Jeden z vojáků se protlačí davem a bez jediného slova střelí chlapce do zátylku. Na krátkou chvíli zrudne celý svět. Žena padne na zem ke svému synovi, jako by do ní uhodil blesk.
„Nesnáším zrzky!“ vykřikne voják a poplive mrtvého syna i jeho matku.
Řada se pohybuje dál, zatímco my se radši vypaříme ve stínu vysokých budov.
> [to=BTG].", "578": "578
Vybavujeme si podobu téhle ulice z předválečných časů. Bývala plná lidí, překypovala houfy zákazníků navštěvujících desítky místních obchůdků.
Lidé, které tu koutkem oka spatříme dnes, vypadají už jen jako křehké stíny, když se plíží okolo ve snaze objevit něco poživatelného či užitečného. Možná bychom ve zničených obchodech také dokázali něco najít.
Náhle zazvoní výstřel, následovaný ještě několika. Jeden ze stínů se zhroutí zemi, ostatní se rychle rozplynou mezi troskami.
Ukryjeme se za haldou sutin v jednom z kráterů po bombách. Zničehonic haldu přeleze nějaký muž a skočí přímo mezi nás. Na krku mu visí novinářský průkaz.
> Viz [to=1221].", "1221": "1221
Jsme tu ukrytí určitě už přes hodinu – svalové křeče se už téměř nedají snést. Reportér si pohrává se svým fotoaparátem. Čas od čas zaslechneme palbu a zvuk kulek odrážejících se nedaleko.
Abychom se trochu uklidnili, vyprávíme reportérovi o nedalekém fotolabu, který kdysi provozoval náš přítel. Byl zničen hned při jednom z prvních dělostřeleckých bombardování. Až tehdy si všimneme, že z reportérových očí kape krev. Vypadá to, že neslyšel ani slovo z toho, co jsme mu vyprávěli. Konečně někdo zakřičí: „Vzduch je čistý!“ a my se rozběhneme pryč. O dva bloky dále zjistíme, že reportér nás nenásledoval.
> Opatrně se vrátíme nazpět, abychom zjistili, proč zůstal pozadu – viz [to=1768].
> Jdeme dál – [to=BTG].", "1768": "1768
Reportér postává ve výklenku, usměje se na nás a vrátí se k práci. Nastaví nejdelší možnou expozici – snaží se o co nejlepší snímek zničené ulice. Jediným skokem překoná pobořenou zeď a před tím, než stačíme říct byť jenom slovo, vyhlíží zpoza ní. Jeho snaha o dokonalý záběr jej však dovedla do hrobu – na rozdíl od filmu ve fotoaparátu byla reportérova expozice příliš dlouhá. Výstřel odstřelovačky znamená novinářovu smrt.
Na obličeje nám vystříkne jeho krev a začne pomalu stékat dolů. Přestože je to hrůza, zvyk je želená košile a snaha přežít stojí nad veškerou morálkou. Reportérovo chladnoucí tělo obereme o všechno, co může mít nějakou hodnotu.
Přidejte na hromádku nálezů 4 elektronické součástky, 4 cigarety a 1 konzervu.
> [to=BTG].", "862": "862
Hned jak jsme prošli vysokou branou, uvědomili jsme si, že jsme zabočili na špatnou stranu. Místo, abychom šli doleva, jsme šli doprava a skončili díky tomu na místním hřbitově. Z melancholického rozjímání nás ale vytrhne hlasité zavrčení.
Rozhlédneme se a všimneme si těla, které smečka divokých psů trhá na kusy.
> Pokusíme se je vyděsit a odehnat – viz [to=1270].
> Vděčni za to, že psi se věnují tělu a ne nám, vycouváme ze hřbitova – [to=BTG].", "1270": "1270
Jakmile se k nim vydáme, psi se na nás otočí a vycení tesáky.
Táhněte 3 žetony nepřátel. Považujte psy za nepřátele s noži, kteří nemohou být odzbrojení.
Pokud psi utrpí v souhrnu alespoň 2 zranění, utečou.
> Po boji viz [to=1397].", "1397": "1397
Roztrhaná mrtvola objímá malou tašku plnou laciných šperků. Až teď si povšimneme, že velká část hrobů byla před nedávnem otevřena. Na práci jednoho jediného muže to však nevypadá. Sledujeme hluboké otisky kol vojenských vozidel. Armáda musela otevřít hroby, aby zlomila morálku civilistů. Nebo se vojáci jenom snažili hroby vykrást.
> Popadneme tašku vykradače hrobů. Pravidla se změnila už dávno – viz [to=798].
> Vrátíme se do úkrytu – [to=BTG].", "798": "798
Většina šperků v tašce jsou jenom cetky. Doufejme, že tam najdeme alespoň něco, co stálo za tu námahu.
Přidejte 2 šperky na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "654": "654
Náš život tvoří drobné každodenní rituály – rozhlížení se po okolí, než opustíme úkryt nebo obcházení a testování našich bezpečnostních opatření na všech podlažích. Jedním z těchto rituálů je také plnění plastových lahví vodou po návratu z noci strávené prohledáváním ruin. Studna, kterou používáme, je od našeho úkrytu vzdálena několik bloků.
Jako obvykle seřadíme lahve vedle sebe, než si je začneme nakládat do batohů. Nad studnou se dnes vznáší podivný, rozkladný puch. Nakloníme se přes její okraj, abychom se podívali dovnitř, přestože toho ve tmě moc nevidíme. Je ale jisté, že pach vychází právě odtamtud.
Konečně se zpoza mraků zjeví měsíc. S pomocí jeho svitu můžeme konečně vidět, co je ve studni…
> Viz [to=1597].", "1597": "1597
Na hladině se cosi vznáší. Někdo se tu zbavoval mrtvých těl a studnu tak otrávil.
Na prázdný žeton napište „Otrávená voda, 1597“ a umístěte jej na hromádku nálezů.


OTRÁVENÁ VODA:


Od nynějška, kdykoli se nějaká z postav napije vody, hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-2, viz [to=1095].
Abyste tento prázdný žeton odstranili, musíte v průběhu libovolné fáze prohledávání vrátit 6 karet průzkumU, díky čemuž objevíte nový zdroj čisté vody.
> Mezitím [to=BTG].", "1095": "1095
Za několik hodin začne váš žaludek bolet a celé vaše tělo se třást. Děje se s vámi něco opravdu hodně nepříjemného.
Zvyšte úroveň nemoci této postavy o 2.
> [to=BTG].", "196": "196
Při do naší čtvrti si povšimneme rudé záře v dálce. Když zahneme za roh, naskytne se naším očím neuvěřitelný pohled.
Jeden z činžáků je napůl zbořený. Když jsme kolem něj před pár hodinami procházeli, byl přitom stále ještě nepoškozený, nepočítáme-li pár děr po kulkách. Oheň vyhřeznul na povrch a budovat se pozvolna rozpadá. Co je však nejzajímavějším na celé té scéně, je zdroj vší zkázy.
Činžák zasáhl pád vojenské helikoptéry. Díky výbuchu je těžké zjistit, co se stalo – nejspíš vrtulník zasáhla raketa. Části stroje se povalují všude kolem a mezi nimi se bezcílně šourají lidé. Neklamná známka faktu, že nejhodnotnější předměty už někdo stačil odnést.
Nu, vypadá to, že do našeho panorámatu přibude nový prvek...
Napište na prázdný žeton “Vrak helikoptéry, 196” a umístěte jej na pole akce „Vyjděte ven“.


VRAK HELIKOPTÉRY:


Od nynějška se můžete během vykonávání akce „Vyjděte ven“, namísto tažení karty návštěvníka, vydat k vraku a vrátit se s libovolným množstvím elektronických součástek, mechanických součástek a zbraňových součástek. Do úvahy musíte vzít jen nosnost dané postavy a hmotnost těchto předmětů.
> [to=BTG].", "453": "453
Naši pozornost přitáhne nenápadný pohled. Počkejte, není to králík? Malé chlupaté zvířátko zmizí ve vchodu jedné z budov.
Můžete se pokusit zvíře chytit.
Hoďte černou kostkou (můžete využít zdatnost všech postav účastnících se prohledávání k dosažení lepšího výsledku).
> Padne-li 1, táhněte a vyhodnoťte kartu obyvatel.
> Padne-li 2-8, pronásledování pokračuje, avšak zatím bez výsledku.
> Padne-li 9-10, viz [to=1344].
Můžete házet tolikrát, kolikrát budete chtít. Po každém hodu musíte vyhodnotit výsledek (používá-li postava zdatnost, počítá se jako hod až poslední z opakovaných hodů).
> Nebo [to=BTG].", "1344": "1344
Konečně úspěch! Šup s mrtvým králíkem do batohu.
Přidejte 2 syrová jídla na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "223": "223
Vojáci postupují ulicí dům od domu a zabíjejí všechno, co se pohne. Pokud z domu slyší pláč, hodí dovnitř granáty. Následují je jejich kumpáni s vozíčky a kárkami a berou si všechno, co se dá odnést – televizory, elektroniku, zlato, ukryté úspory, oblečení, hračky… Kdyby nebylo krve na jejich rukou, působila by jejich snaha rabovat a zabíjet najednou skoro směšně.
Vidíme, že jeden z vojáků si nakradl příliš. Něco z lupu vytrousil v uličce, nechal to tam ležet a s kletbami a výstřely z pistole pokračoval dále.
> Budeme se od nich držet tak daleko, jak to jen půjde – [to=BTG].
> Proplížíme se do uličky a podíváme se, co to voják upustil – viz [to=403].", "403": "403
Cítíme, že pokoušíme osud. Nenápadně se vkrademe do uličky a zkusíme nalézt, kde přesně voják svůj lup vytrousil.
Přidejte kytaru, nůž, 6 cigaret a 2 šperky na hromádku nálezů.
> [to=BTG].", "387": "387
Zvedne se vítr a krajina se postupně zahalí do sněhové pokrývky.
Před válkou by květiny, které mráz kreslí na okna znamenaly příchod zimy, dětí hrajících si ve sněhu a dalších příjemných výjevů. Dnes to znamená jen nemoci a jistou smrt, pokud se člověku nepodaří na přicházející mrazy připravit.
Na pole mrazu přidejte 4 žetony mrazu.
> [to=BTG].", "570": "570
Jedné noci Anton trpělivě vyčkal na tu správnou chvíli a pak tiše vyklouzl zadním vchodem. Jeho další osud neznáme.
Odstraňte z vašeho skladiště všechny knihy.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
Vraťte se ke hře.
", "314": "314
Doktoři udělali dobrou práci, když nás dávali dohromady. Zotavovaním těla i ducha jsme v nemocnici strávili několik týdnů. Byli jsme šťastní, že jsme přežili a měli jsme jeden druhého. Naši sousedé mi pomohli o Tadeje pečovať - zpočátku nebylo snadné se o něj postarat. Potom dostal svůj šťastný lístek.
Vraťte se ke hře.
", "1724": "1724
Náš druh se vrátil z fronty unavený a promrzlý. Utekl poté, co jeho četu nepřítel doslova zdecimoval. Otřesený se natáhl na podlahu a pokoušel zapomenout na hrůzy, jichž byl svědkem a dát se trochu dohromady. Nebylo to snadné. Do této chvíle jsme žili v přesvědčení, že už válku známe, ale to, jak tenhle odvedenec vypadá, ukazuje, že jsme se pletli. Frontové linie jsou peklo a my žijeme téměř na jeho prahu.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií „rekruta“. Pokud je výsledek rovný nebo nižší než jeho empatie, zvyšte úroveň jeho zoufalství o 2.
Odstraňte žeton „Rekrut, 1779“ ze hry a umístěte postavu zpět do úkrytu – pokud se ovšem nerozhodnete ho vrátit na frontu. V tom případě jej znovu položte na balíček osudu a žeton „Rekrut, 1779“ neodstraňujte.
[to=BTG]", "1727": "1727
Schovávali jsme se za každým kusem suti a v každém stínu, k ničemu to však nebylo. Ani jsme neslyšeli výstřel.
Tělo padlo na zem jako loutka, jejíž vodící lanka přestřihly obrovské nůžky.
Odstraňte 1 postavu (která se pokoušela přiblížit ke zvířeti) ze hry.
Nikdo další se neodvážil to zkusit. Zvíře sešlo ulicí a zmizelo z dohledu. A ukrytý odstřelovač si na pažbu pušky vyryl další zářez.
[to=BTG]", "1749": "1749
Pavle válku přežil. Pokoušel se najít svou ženu a syna, ale ani přes největší snahu se mu to nepodařilo. Rozhodl se zůstat v Pogorenu s nadějí, že jej zde jeho syn jednoho dne nalezne. Od té doby uplynulo mnoho let a Pavle stále čeká.
ZPĚT NA [to=1000].", "1790": "1790
Arica opustila úkryt bez jediného slova. Znovu jsme se o ní doslechli až za čas – stala se vůdkyní bandy pouličních výrostků.
Odhoďte ze skladiště 1 zbraň dle vlastního výběru.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
[to=BTG]", "1815": "1815
Nelhali. Ozval se jeden výstřel a náš úkryt se otřásl v základech. Pak ale zazněl další výstřel a náš svět explodoval. Podlahy se propadly, stropy se zhroutily a střepiny létaly vzduchem se smrtící zuřivostí.
Odhoďte všechny karty vybavení (vraťte je zpět do balíčku vybavení), kromě těch v nejnižším patře (sklepě). Mezi postavy libovolně rozdělte 3 zranění.
Ráno je tank pryč...
Odstraňte žeton „Tank, 494“.
[to=BTG]", "1837": "1837
Dostali jsme se skoro až na kraj lesa. Na obzoru vidíme slabá světla našeho zničeného města. V tu chvíli se mezi stromy začaly pohybovat stíny. Spatřili jsme temné siluety a v měsíčním světle se zaleskly nože. Někdo se přiblížil a vyzkoušel na nás svoji pistoli. Poté nás zezadu zasáhly mocné údery a světla pohasla. A už se nikdy znovu nerozsvítila...
Odstraňte ze hry všechny přítomné postavy.
[to=BTG]", "1885": "1885
Na závěr loupeže ještě dostaneme těžkou ránu zezadu do hlavy – je to jejich způsob, jak říct „na shledanou.“
Jedna postava utrpí 1 zranění.
[to=BTG]", "1938": "1938
Antonovi se podařilo zůstat naživu, ale válka jeho život trvale poznamenala. Nikdy nenalezl odvahu k někomu se emocionálně připoutat a místo toho se zcela oddal světu abstraktních znalostí.
ZPĚT NA [to=1000].", "1137": "1137
hoďte černou kostkou.
Padne-li 1-5, přidejte na hromádku nálezů 1 zeleninu.
Padne-li 6-8, přidejte na hromádku nálezů 2 zeleniny.
Padne-li 9-10, přidejte na hromádku nálezů 3 zeleniny.
(Že holubi nejsou zelenina? No, rozhodně to také nejsou konzervy.)
Muž se rozloučí a odejde.
[to=BTG]", "1182": "1182
Válka neuhasila plamen, který hnal Cvetu k tomu, aby svému poslání obětovala vše. A jednoho dne ji navštívil její bývalý žák – ten, který onoho pátku zoufale telefonoval, aby se ujistil, že jeho stará škola byla opravdu evakuována.
ZPĚT NA [to=1000].", "1283": "1283
Po válce Katia nalezla své rodiče v zahraničním uprchlickém táboře, ale již to nebyli ti samí lidé, které znávala. Zůstali ve svém novém domově a usilovně se snažili zapomenout na minulost. Katia spálila své zápisky a válce se ve svém psaní zcela vyhýbá.
ZPĚT NA [to=1000].", "1385": "1385
Pod stolem leží vzkaz – není schovaný, ale dal by se snad-no přehlédnout. Podle rukopisu se dá odhadovat, že ho psala žena, a ve spěchu.
„Miloszi,
Je mi to líto, opravdu moc líto. Nemohla jsem už dál čekat. Schovala jsem do knih nějaké šperky. Najdeš je ve sklepě v papírových krabicích za těmi zamřížovanými dveřmi. Co najdeš, použij. Zůstaň prosím naživu!
Bůh ti žehnej. Je mi to lito“
Prozkoumali jsme rozházené zbytky knih. Pisatelka nelhala...
Přidejte 1 šperky na hromádku nálezů.
[to=BTG]", "1396": "1396
Marko se jedné noci vytratil z úkrytu a nezanechal po sobě ani poznámku. Zemřel, zrazen pašerákem, když se pokoušel najít svou rodinu.
Odhoďte z vašeho skladiště 1 žeton s nejvyšší tržní hodnotou.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
[to=BTG]", "1604": "1604
Je to zničující. Prosba v jejích očích, slzy dalšího promarněného života. Doufá v nemožné.
„Pomůže mi někdo? Můžete mi zachránit nohy? Budu znovu chodit? Můžete mě zvednout a dát dohromady?“
Ne, to nemůže udělat už nikdo.
Čekáme, než z mladého těla milosrdně vyprchá život.
[to=BTG]", "1628": "1628
Té noci před našimi dveřmi zastavily dva obrněné transportéry. Někdo ukázal k našim dveřím. Pak se ozvaly hlasitě udílené rozkazy. Vojáci vstoupili dovnitř s odjištěnými zbraněmi a prsty na spouštích. Zírali jsme přímo do jejich připravených hlavní.
Rychle si vzali zpět svoji výbavu. Poslední věc, kterou si pamatujeme jsou tvrdé podrážky vojenských bot a ještě tvrdší údery pažbami jejich zbraní.
Odstraňte žeton kulometu ze hry.
Rozdělte mezi postavy na hlídce 3 zranění.
[to=BTG]", "819": "819
„Odnesl mě sem a nechal mě tady. Nikdy moc nemluvil – svoje myšlenky si nechával pro sebe. Víš, co mi řekl, než zemřel? „To je naposled, co ti někdo pomohl, dítě. Teď seš v tom sama.“
[to=BTG]", "828": "828
Marin znovu obelstil smrt a dočkal se konce bojů. Ačkoli cítil vinu přeživšího, začal žít svůj život nanovo a brzy znovu provozoval malou opravářskou dílnu. Postavil si akční figurku na pracovní stůl, ale nikdy nenašel odvahu pátrat po jejím předchozím majiteli.
ZPĚT NA [to=1000].", "864": "864
„Měl jsem krásnou přítelkyni, Anu. Měli jsme synka. Jmenoval se Luka. Jednou by byl silný, jako já. Ale ona ho moc rozmazlovala. Kluci by se měli vychovávat rázně, jinak z nich budou měkkoty. Nebo hůř.“
[to=BTG]", "874": "874
„Válka vzala lidem všecko, co měli: domovy, rodiny, důstojnej život. Ale já tohle ztratila už před drahnou dobou. Některejm z nás život přichystal celkem tvrdý zacházení, když jsme přišli o všecko, včetně toho nejcennějšího – naděje a zbytku síly bojovat, během jed-noho dne. Aniž byste přesně věděli kdy, jednoduše jste se stali stínem osoby, kterou jste bejvali – kusem bláta na zemi.“
[to=BTG]", "879": "879
„Můj dům dostal zásah, takže jsme museli žít ve sklepě. Měli jsme hlad a velmi málo vody. Nemohl jsem dělat nic – měl jsem ro-zdrcenou nohu a cítil jsem se nepotřebně. Ana odcházela každou noc prohledávat ruiny. Když jsem tam ležel v bolestech, s Lukou v náručí, nemohl jsem nepřemýšlet nad tím, jak sháněla jídlo, které nám nosila.“
[to=BTG]", "882": "882
„Před válkou byste kolem mě prošli a dívali se jinam. Aspoň tehdy jsem byla neporazitelná a nedotknutelná. Dnes jsem znovu viditelná – a najednou je ze mě cíl pro snajpry, maníky, který nenáviděj všecko, co se hejbe. Taky se o mě začali zajímat zloději, lidi, co mi neváhaj sebrat těch pár krámů, co mám. Jak se časy změnily...“
[to=BTG]", "893": "893
„Od chvíle prvních bojů jsme byli s mou jednotkou vždycky uprostřed akce. Ti idioti z velení nás nechali odpočinout, až když byla čtvrtina mejch chlapů mrtvá. Takže nás ze všech možnejch míst poslali zrovna do Pogorenu, ze kterýho se měly brzo stát větší jatka, než na frontě.“
[to=BTG]", "914": "914
„Odnesl mě z města. Šel celou noc. Přidali jsme se k zástupu vyděšenejch lidí. Táta mě nesl celou cestu a netuším, kde ten starej ochlasta sebral tolik síly. Bylo ráno a on mě pořád nesl. Když jsme se dostali sem, jen padl na kolena a zemřel. Navždycky si budu pamatovat poslední slova, co mi zašeptal.“
[to=BTG]", "959": "959
Opatrně se vyplížíme na ulici a přiblížíme se ke zraněnému muži. Hned je jasné, že nepřežije. Nemůžeme mu pomoci, ale můžeme projevit soucit. Dáme mu trochu vody a odneseme ho do úkrytu, aby se zahřál. Složíme nějaké hadry jako polštář, kterým mu podložíme hlavu.
Zraněný se probral. Pokouší se zvednout hlavu a šeptá:
„Díky. Je to legrace, že? Zdechnout jako ty malý šlapky, který by stejně pošly hladem. Svět se rozpadá a oni zabijou chlapa, co chtěl jen trochu povyražení.“
Muž zakašlal a zemřel. Sedíme rozrušeni kolem. Mysleli jsme, že přinést ho sem bylo správné, ale teď se začínáme ptát, jestli si onen muž nějakou laskavost vůbec zasloužil.
Pohřbili jsme ho na dvorku.
[to=BTG]", "989": "989
Zamrzneme uprostřed kroku. Zepředu se ozývají hlasy. Vůbec se sem nehodí... jsou hlasité a veselé. Tiše se přiblížíme a nahlédneme škvírou ve dveřích. Uprostřed místnosti stojí bzučící bedýnka z mnoha připojených kabelů se občas zajiskří. Kabely vedou k... televizoru.
Z obrazovky vychází barevná záře. Právě začal reklamní blok. Luxusní auta, pilulky pro lepší trávení, módní kalhoty. Jsou to výjevy z úplně jiného života. Dvojitá sýrová pizza, levná a chutná, přijďte a dejte si! Nejbližší nevybombardovaná restaurace tohoto řetězce je 300 kilometrů daleko. Naše válka je pro zbytek světa jen taková nepříjemnost, jinde se lidé nacpávají dvojitou sýrovou pizzou, kdykoli se jim zachce. Samozřejmě, že vyjadřují sympatie, nebo pobouření – to bylo opravdu silné na začátku konfliktu – dokonce jsme si tehdy dovolil dělat i nějaké naděje. Ale po měsíci pobouření zesláblo a po roce bylo zcela zapomenuto, rozptýleno barevnými reklamami a zábavnými pořady. Ve světě daleko od toho našeho je-jich běžné, radostné a bezstarostné životy pokračují beze změny.
V televizi zapraská a obrazovka potemní. Bzučící bedýnka ztichne a vypustí trochu kouře. Ucítíme plyn.
[to=BTG]", "1050": "1050
Hluboko uvnitř byla Arica vždy neklidná. Málokdo tušil, že pod fasádou drsňačky se ukrývá citlivá, ba dokonce křehká duše. Každodenní realita války na ní neustále dopadala a jednoho dne už toho tlaku bylo zkrátka moc. Našla si klidné místo... a zabila se.
Odstraňte tuto postavu ze hry.
[to=BTG]", "1064": "1064
I když válka zanechala v Antonově chování hluboké stopy, vrátil se k učení s nově nalezeným odhodláním. A i když je již starý na Fieldsovu medaili, stále může být oceněn podobně prestižní Abelovou cenou.
ZPĚT NA [to=1000].", "575": "575
Po válce se Emilia stala v Pogorenu státním zástupcem. Své právnické znalosti uplatnila při procesech s válečnými zločinci postavenými. I když nikdy nezjistila totožnost vrahů její rodiny, hluboko v srdci doufá, že dostali, co si zasloužili.
ZPĚT NA [to=1000].", "580": "580
„Sportovní hala bombardování přežila, ale dostat se tam znamenalo přejít most sužovaný palbou graznávijských odstřelovačů. Mírové sbory nám odmítly pomoci se svými obrněnými transporty, takže jsme počkali na mlhavou noc a podnikli divoký běh do haly. Podařilo se nám to. Nebylo tam mnoho diváků, ale pořád to byl nejpamětihodnější turnaj mého života... Můj syn byl tak šťastný. Dalšího dne se mé ženě podařilo spolu s ním uprchnout do zahraničí. Až válka skončí, zase se uvidíme.“
[to=BTG]", "669": "669
Skoro se nám to povedlo. Téměř jsme zraněného vojáka vytáhli, ale poté spadl zpátky a my se co nejrychleji rozběhli pryč.
K útěku nás přiměly těžké kroky a cvakání závěrů zbraní za námi. Počínali jsme si hlučně a přilákali tak něčí pozornost. Padly dva výstřely, ale naštěstí nás minuly.
Vyběhli jsme na ulici. Po krátkém úprku jsme se schovali v opuštěném obchodě. Žádné kroky za sebou neslyšíme.
Z místa, kde jsme našli raněného vojáka, se ozval třetí výstřel.
[to=BTG]", "681": "681
„Plameny byly všude. Popadnul jsem deky a pokoušel se... zkoušel jsem, víš... uhasit oheň. Ale její vlasy – všechno hořelo. Utekl jsem. Nevím jak. Přál bych si, abych ten kšeft býval vzal.“
[to=BTG]", "694": "694
„Seděl jsem ve své restauraci a pozoroval, jak se hosté dohadují nad jídlem. Ani jsem si nevšímal zpráv, kde běžely záběry nějakých těžkých bojů. A pak mě to zasáhlo – ta reportáž je z okolí Pogorenu! To je moje městečko, kde žijí mí přátelé! Nevím, v co jsem doufal, ale vyběhl jsem ze dveří a spěchal na autobusovou zastávku.“
[to=BTG]", "714": "714
Pochodujeme celé hodiny, brodíme se závějemi a opatrně se suneme po kluzkém kamení pod nimi. Nakonec jsme dosáhli okraje Nesa. Před námi leží Pogoren, nebo alespoň to, co z našeho kdysi krásného města zbylo...
Zvyšte úroveň únavy všech přítomných postav o 1.
[to=BTG]", "725": "725
Zabraní do pití a evidentně ne úplně v tom správném stavu si vojáci ani nevšimli, že jsme jim uloupili zbraň opřenou ve stínech halících ruiny.
Přidejte na hromádku nálezů 1 samopal a 6 kulek.
[to=BTG]", "732": "732
„Každý by si měl vybrat jednu šťastnou vzpomínku. A nesmí být prostě jen dobrá – musí být parádní. Když se všechno hroutí a ty máš chuť si jen sednout a brečet, když máš na kahánku, můžeš zavřít oči a vrátit se do své šťastné chvíle. Není to lehké, ale zkusit to musíš.“
[to=BTG]", "791": "791
„Moje nejšťastnější chvíle je vzpomínka na požár. Byl jsem nováček v našem týmu. Chlapi si ze mě utahovali a dávali mi přezdívky, ale to bylo jen takové přátelské popichování. Abych to zkrátil, zavolali nás k požáru činžáku a tam jsem měl štěstí. Zachránil jsem mladou ženu a stal se tak mazákem. A ta žena, Alina se jmenovala, se brzy poté stala mou manželkou.“
[to=BTG]", "324": "324
„Jednoho dne přinesl kluk akční figurku se zlomenou rukou. Byl to ten druh plastu, který nejde pořádně slepit. Ó jé,‘ řekl jsem, ,tohle je vážné!“ Jeho oči zvlhly a já neměl to srdce ho odmítnout. Jen jsem mu řekl, ať přijde zítra. Opravil jsem to – pardon, jak jsem to udělal, je obchodní tajemství a když kluk spatřil opravenou figurku, jeho úsměv rozzářil celou místnost. Nevím, co se s ním stalo. Znovu jsem tu hračku našel, když šlo všechno do pekel. Ležela opuštěná na ulici. Zvednul jsem ji a odnesl si ji do dílny.“
[to=BTG]", "398": "398
„Nemůžete jen tak zavřít děcka uvnitř a nenechat je nic dělat. Tak můj syn sestavil fotbalový tým. Trénovali v tmavém sklepě. Byli tak odhodlaní – dokonce dostali nápad uspořádat Pogorenský pohár. Pozvali jsme do soutěže tři další týmy, ale byl tu určitý problém, který jsme museli vyřešit.“
[to=BTG]", "404": "404
Problémy, které bychom před válkou vyřešili jako mávnutím kouzelného proutku, se staly téměř nepřekonatelnými. Jednoho z nás bolí zub. Nemůže jíst. Oteklá tvář mu ztěžuje mluvení. Bolest je nesnesitelná a na dásni se mu vytvořil velký absces. Samotné léky nepomohou. Potřebujeme provést lékařský zákrok, ale jsme ve špinavém úkrytu a nemáme odpovídající vybavení.
(Pokud se v úkrytu nachází pouze 1 postava, zákrok pomohou provést sousedé.)
Vytrhnout zub je podobně obtížné, jako vytáhnout z fošny za-hnutý hřebík. Museli jsme pacienta spoutat. Nešlo to na první pokus. Výkřiky bolesti jsme museli ignorovat. Když je po všem, třeseme se a jsme potřísnění krví. Nešťastný pacient je v bezvědomí.
Vyberte 1 postavu a zvyšte úroveň její únavy na 4.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé postavy. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie postavy, zvyšte úroveň jejího zoufalství o 1.
[to=BTG]", "406": "406
V první chvíli bylo těžké propojit to, co nám našeptávaly naše nosy s tím, co viděly oči. Tady přece nikdo nic nevaří, takže nemůže... hoří! Plameny vyskakují z podlahy a proužky dýmu se vinou místností jako šedá chapadla. Okno je zatlučené prkny a není snadné se odtud dostat – musíme utíkat. Hned! Neohlížejte se!
Za každou postavu hoďte žlutou bojovou kostkou (každá postava může využít svou zdatnost k opakování hodu), abyste určili, zda a kolik zranění která postava utrpí.
Postavy si mohou vzájemně pomáhat – vyberte postavu, která pomůže druhé, a hoďte černou kostkou (i tato postava může využít svoji zdatnost k opakování hodu kostkou).
Padne-li 1-5, pomáhající utrpí 1 zranění navíc.
Padne-li 6-10, postava, které se dostalo pomoci, utrpí o 1 zranění méně.
[to=BTG]", "426": "426
„Někdy, možná ne dneska, ani zejtra, se dozvěděj, že dovolili vyvrhelovi žít pod jejich střechou. Pak jim dojde, že jsem bezcennej kus lidskýho odpadu, někdo, kdo si ani nepamatuje, jak bojovat za 2 sebe, natož za ostatní. Držím se dál a většinu času se snažím skrejvat. Sotva s někým promluvím a když mluvěj oni, jen se usmívám. Pokouším se ujistit, že mě pořád viděj jako jednoho z nich. Že pořád nezjistili, kdo opravdu jsem...“
[to=BTG]", "429": "429
„Ana byla báječná matka. Udělala by pro Luku všechno. Tím myslím, že to opravdu dělala. Jako když dostal průjem ze zkažené vody. Každou hodinu se zhoršoval, tak šla shánět léky., Zůstaň tady – sotva můžeš chodit – poběžím jako vítr, řekla. Ale těžko můžeš předběhnout snajprovu kulku.“
[to=BTG]", "434": "434
„Chystala jsem se odejít ze čtvrti mých rodičů. Nenalezla jsem žádnou zmínku o místě jejich současného pobytu. V tu chvíli mě zastavil známý a řekl mi, že má problém, se kterým bych mu mohla pomoci. Armáda zatkla místní krásku za pomoci nějakého z prstu vycucaného obvinění. Předpokládám, že nemusím vysvětlovat, proč ji chtěli doopravdy. Místní se poskládali na výkupné a potřebovali někoho, kdo ho doručí.“
[to=BTG]", "481": "481
Živá duše nepamatuje tak studenou zimu. Všechny, kdo přežili boje a genocidu, teď zabije mráz. Počasí neporazí nikdo, ani americké stíhačky.
Napište na prázdný žeton „Zima +2, 481“ a položte ho na pole mrazu. Žeton zde ponechte až do konce kampaně.
ZIMA +2:
Kdykoli ověřujete aktuální počet žetonů mrazu (např. při vyhodnocování karty osudu), přidejte na pole mrazu 2 další žetony mrazu (i když tam žádné dosud neležely).
Od této chvíle má každý žeton dřeva tržní hodnotu 1. Po každé fázi prohledávání můžete do úkrytu přinést maximálně 2 dřeva. Další můžete získat během obchodování nebo za využití akce „Porozhlédněte se“.
[to=BTG]", "94": "94
„Alina mi dala dvě krásné dcerky. Byli jsme tak šťastní. Když začala válka, rozhodli jsme se, že budou bezpečnější v domě mé matky na venkově. Zůstal jsem se svým týmem ve městě, abychom pomáhali lidem. Mysleli jsme, že to za pár týdnů skončí. Už jsou to skoro tři roky. Telefony jsou hluché, takže jsem po kýmkoli, kdo odcházel z města, posílal dopisy.“
[to=BTG]", "138": "138
„Bitva o Pogoren byla krátká a hnusná. Když zjistíte, že ten chlápek na ulici by moh bejt nepřítel, lidi se začnou... dopředu jistit. Jako třeba střílet každýho, kdo se na ně blbě podívá. Neříkám, že jsem to dělal, ale byli takoví, a nebylo jich málo.“
[to=BTG]", "152": "152
„Když začaly boje, rodiče se báli posílat děti do školy. To je nesmysl, říkala jsem jim, škola je pro ně nejbezpečnější místo. Byla jsem o tom tak přesvědčená, že jsem ani nenechala zakrýt okna. Velká, krásná okna pouštěla dovnitř spoustu světla, aby se děti mohly učit ve zdravém prostředí. Ale byla jsem tak hloupá.“
VRAŤTE SE KE HŘE. ", "157": "157
Začalo to slabostí, poté se přidala horečka. Jsme si téměř jistí, že nemoc bude nakažlivá.
Vyberte 1 postavu a zvyšte její úroveň nemoci o 1.
> Rozhodneme, že nakažená osoba musí opustit úkryt – odstraňte tuto postavu ze hry. Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek s empatií každé z postav. Je-li výsledek rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1. VRAŤTE SE KE HŘE.
> Rozhodneme se zůstat spolu a risknout to – napište na prázdný žeton „POKUD POVAHA C = 312“ a položte ho na kartu nemocné postavy. Jestliže hra žádá vyhodnocení povahy „C“ této postavy, vyhodnoťte namísto toho 312. [to=BTG]", "199": "199
„Je dobré být pod střechou, i když zatéká. Omlouvám se za svou tirádu. Ale rozumějte, prosím, že jsem ztratil všechnu naději chtěl jsem se za bílého dne projít po ulici doufal jsem, že odstřelovačova kulka ukončí mou bolest. Po tom všem, co jsem viděl, jsem unaven pokusy zůstat naživu.“
[to=BTG]", "242": "242
„Rozhodla jsem se přemístit děti do jižních tříd, které leží na-proti tělocvičně. Taky jsem jim nařídila, ať si sednou do lavic dále od oken, jen pro jistotu. Ještě že tak. Když dopadla na ulici bomba, všechny okenní tabule na severní stěně se rozsypaly do krupobití střepů. Naštěstí byly tehdy děti v bezpečí. Poté jsme okna zakryli.“
[to=BTG]", "276": "276
„Nakonec přišla armáda a vytáhla nás z naší díry jako krysy. Můj nejlepší student, Niko, který měl na jaře nastoupit na Oxford, byl zastřelen jako, sympatizant s teroristy“. A křik dívek vlečených pryč mi dodnes zní v uších. Je krutou ironií, že jsem jako jediný přežil, když všichni ti, které jsem přísahal vychovávat a chránit, jsou mrtví.
[to=BTG]", "305": "305
Jaké podivné ráno! Slunce se vyhouplo nad obzor, přitom je čím dál větší tma. Rovněž jsme ucítili odporný, dusivý zápach. Nad městem visí oblak kouře – vychází z chemičky, v níž se v noci bojovalo. Armáda nebo rebelové ji museli zapálit a teď se vítr otočil a žene toxické zplodiny přímo na náš úkryt. Nemáme moc času!
Abyste rychle utěsnili váš úkryt, odhoďte ze skladiště 6 dřev/komponent/mechanických součástek (v libovolné kombinaci).
Pokud se vám nepodaří úkryt zabezpečit, zvyšte úroveň nemoci a únavy každé postavy o 1.
V nejbližší následující fázi denních akcí nelze provést akci „Vyjděte ven“.
VRAŤTE SE KE HŘE. ", "307": "307
„Jednoho dne přinesl kluk akční figurku se zlomenou rukou. Tyhle vyrábějí z plastu, který nejde slepit, a nebyly k ní náhradní díly. To proto, aby se prodalo víc hraček. Ale mně se ji podařilo spravit! Když jsem ji klukovi vracel – jak ten byl šťastný! Později, když všechno šlo do pekel, jsem našel hračku na ulici. A já věděl... věděl jsem, že by se s ní za nic nerozloučil.“
[to=BTG]", "320": "320
„Nebylo to snadné, ale ženy žijící v naší ulici dělaly všechno pro to, aby zůstaly krásné. Byly vždy čistě umyté a nosily své nejlepší oblečení. To byl pohled, to vám povím! Ve frontě na vodu vypadaly, jako by šly do divadla. A můj syn přišel s dalším nápadem...“
[to=BTG]", "5": "5
Náklaďáky jsme objevili v parku. Doufejme, že to, co vezou, pro nás bude užitečné.
Pod starým dubem v rohu parku vidíme obrovskou, čerstvě vykopanou díru.
První vozy přijedou k jámě, zvednou korby a vysypou do ní svůj náklad. Dobře vidíme, co to je, a žaludek nám vyskočí až do krku.
Desítky lidských těl kloužou z korby do díry. Většina z nich jsou oběti poprav a mají hrozivá zranění. Někteří ale ještě žijí a snaží se vyšplhat ven.
Na hraně hrobu stojí dva vojáci. Dávka ze samopalu přeruší noční ticho a všechen pohyb – a život – ustane.
Hrob začínají zasypávat špinaví a k smrti unavení lidé. Vojáci na ně míří zbraněmi a pozorují je. Náročná dřina dělníkům zabere polovinu noci.
Zůstáváme skryti, neschopní mluvit, neschopní se hýbat. Za týden tady pravděpodobně začne růst tráva.
Nakonec z tohoto místa odejdeme tak daleko, jak to jen jde.
Hoďte černou kostkou a porovnejte výsledek hodu s empatií každé přítomné postavy. Je-li výsledek hodu rovný nebo nižší než empatie dané postavy, zvyšte její úroveň zoufalství o 1.
[to=BTG]", "8": "8
Nevystřelil.
Když vyjdeme ven, zaslechneme tichý nářek a o pár kroků dále nás zastihne slabé zavolání: „Díky...“
Napište „1935“ do kolonky EPILOG v ukládací tabulce.
[to=BTG]", "23": "23
Ozve se hlasitá rána. Výstřel mrští ubohým mužem proti zdi, ale nezabije ho. Vystřelíme znovu. Utřeme si tváře od krve a slz.
Po několika minutách odejdeme.
Zvyšte úroveň hluku o 4.
Přidejte na hromádku nálezů 1 pistoli, 1 kulku a 1 pálenku.
[to=BTG]", "56": "56
„Nevybavuji si, jak jsme se dostali do nemocnice. Vytahali z našich těl spoustu střepin. Poté jsem začala být apatická. Naši sousedé se začali o bratra starat, protože já jsem ztratila vůli žít. Myslím, že jsem toho dne obelstila osud. Už se neschovávám, když slyším bombu. A Tadeje mi sebrali.“
[to=BTG]", "1": "1
Chodba opuštěné budovy se zdá být bezpečným místem pro otevření balíku. Připadáme si jako děti rozbalující vánoční dárek, tváře rudé vzrušením při pohledu na poklady, které obsahuje: zubní pastu a kartáček, pánské spodní prádlo, mýdlo, kolínskou, balíček Marlborek, vodku, rýži, těstoviny, masové konzervy, čaj, kávu a cukr – je tam snad všechno! Dokonce i teplá čepice, šála, rukavice, ponožky, peníze! Ale pak najdeme naspodu balíku ukrytou modrou obálku s dopisem:
„Drahý, když předávám tento balík humanitární organizaci, doufám, že se k tobě tentokrát dostane. Zabalila jsem všechno, oč jsi psal, všechno, co nejvíce potřebuješ. Posílám ti kresbu od Ivanky – jsme na ní všichni tři. Moc jí chybíš, pořád se dívá na tvoje fotky a pokaždé u toho pláče. Láme mi to srdce, ale vím, můj nejdražší, že odtamtud nemůžeš odejít. Neměj o nás starost – daří se nám dobře. Právě teď bydlíme nedaleko Vídně – ten první byt byl pro nás moc drahý. Našla jsem si novou práci a moje matka se stará o Ivanku, když pracuji. Moc tě postrádáme a sledujeme všechny novinky z války. Šetříme na další balík, který ti pošleme za pár týdnů. Milujeme tě, Eva a Ivanka.“
> Rozhodneme se doručit balík původnímu adresátovi ještě dnes, nejpozději zítra. Přinejmenším něco z něj, i kdyby to byl jen dopis a kresba – viz [to=1819].
> Bylo by trapné doručit pouze dopis. A my ty věci opravdu potřebujeme. Dopis a kresbu zahodíme. Nikdy se k adresátovi nedostanou – viz [to=1542].", "2": "2
Vrátili jsme se zpět do úkrytu. Dělníci byli se svou prací hotovi před úsvitem a také už odešli. Poklady, ukryté v sutinách, však nedokážeme vytěsnit z mysli.
> Udržíme tajemství – ignorujeme pokušení a usilovně se snažíme na poklad zapomenout. Doufáme, že až válka skončí, vrátí se exponáty do muzea, kam patří. VRAŤTE SE KE HŘE.
> Vykopeme nějaké poklady sami – kdo si vůbec všimne, že chybí pár mincí nebo obrazů?
> Prodáme informaci o pokladu povstalcům – nelegálně ukryté starožitnosti je nejspíš budou dost zajímat. Viz [to=872].", "3": "3
Zvuk převraceného nábytku nás dovede do kuchyně. Když vejdeme, nalezneme tam tlustého vojáka, těžce dýchajícího a se sekerou v ruce. Vedle stojí poloprázdná láhev pálenky. Voják na nás ukáže topůrkem sekery, ale opravdu nevypadá, že by byl v bojeschopném stavu. Těžce dopadne do křesla. Chraplavým hlasem nám sdělí, že tato čtvrť bude brzo ostřelována. To je důvod, proč odchází – musí vzít děti a utéci, stejně jako většina místních. Nemá ale zájem tady nechávat něco pro lupiče. Požádá nás, abychom mu pomohli jeho byt zdemolovat.
> Odmítneme, protože hluk by mohl přitáhnout potíže – viz [to=585].
> Souhlasíme s touto neobvyklou žádostí – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=1600].", "4": "4
Auta stojící na hydraulických zvedácích už nikam neodjedou. Většině z nich někdo ukradl kola a vytrhal všechny dráty – zmizelo i vše, co se dalo strčit do kamen a proměnit v teplo.
Hodně z těchto vozů už jsou jen prázdné skořápky. Ve většině případů jsou poničené do té míry, že nejde rozeznat značka. Jiná auta ještě poznáme, i když jim chybí většina součástek. Šeptáme si mezi sebou ve snaze vzpomenout si na názvy několika ohořelých vozů.
Najednou z kabiny zničené výbuchem granátu vykoukne vousatý muž. V rukou drží francouzák.
„Vidím, chlapci, že o autech něco víte. Tyhle věci jsou dneska vzácný.“
Se zjevnou váhavostí, a současně s laskavostí nás pozve dozadu.
> Ten muž vypadá neškodně a povídání o autech nám připomíná, že tu kdysi býval normální svět – viz [to=1466].
> Kdo ví, o co tomuhle podivínovi jde... a kdo další by mohl být poblíž. Mizíme! - [to=BTG]", "6": "6
Tupé rány se nesou vzduchem. Pět neřádů kope do postavy ležící v bezvědomí na zemi.
„Hej, tiše! Blíží se ozbrojená hlídka! Právě jsme jim zmizeli z cesty a vy byste měli udělat totéž!“ - viz [to=1728].
> Počkáme, dokud neskončí. Snad mu budeme schopni pomoci, až budou pryč – vraťte 1 kartu průzkumu a viz [to=548].
> Není to naše starost – [to=BTG]", "7": "7
Když jsme z nižších pater uslyšeli rámus, opatrně jsme sešli k zábradlí a podívali se schodišťovou šachtou dolů. Tři muži bili nějakou mladou ženu a její slabé tělo se čas od času odrazilo od zábradlí, Sešli jsme dolů po schodech tak, aby si nás nikdo nevšiml. Jeden z mužů vyrazil dveře opuštěného bytu, strčil svou oběť dovnitř a ostatní šli za nimi. Všichni tři urostlí chlapíci zmizeli v bytě, ale nářky té ženy a řvaní násilníků se rozléhalo po celém paneláku.
> Musíme jí pomoci – viz [to=1921].
> Nemáme nejmenší šanci, bude lepší, když se do toho nebudeme míchat – viz [to=1433].", "9": "9
Při prohledávání kůlny – největší, kterou jsme v okolí našli – jsme narazili na cosi, z čehož nám stydla krev v žilách. Když jsme otevřeli zrezivělé dveře, vypadlo na nás rozkládající se tělo... a pak další, a další... Asi šlo o lidi, kteří se snažili utéct, ale zavřeli je tady, nacpané jak sardinky a nechali umřít.
Stojí za to se podívat, jestli je uvnitř něco cenného? Jídlo tam zaručeně nebude žádné...
> Prohledáme tu odpornou hrobku – vraťte 2 karty průzkumu a přejděte na [to=1381].
> Pokračujeme dál a neohlížíme se za sebe – [to=BTG]", "47": "47
Klid zbraní zdánlivě trval již několik dní, ale nikdo příčetný těmto nesmyslům doopravdy nevěřil. Když ale v naší ulici zastavil náklaďák a jeho posádka začala rozdávat chléb, racionální myšlení ustoupilo bolavým, kručícím žaludkům. Hlad a nedostatek spánku jsou jako mučení a před našimi dveřmi stojí náklaďák naplněný chlebem. Vše, co nás to bude stát, je vyjít ven a vzít si. A pokud nám dají víc, můžeme ho usušit a dát si ho k čaji.
> Půjdeme si stoupnout do fronty – vyberte 1 postavu a viz [to=1139].
> Zakryjeme okna, abychom se vyhnuli rozčilujícímu pohledu na lidi odnášející si chléb – viz [to=1899].", "74": "74
V místnosti páchnou výkaly. Opřený o zeď sedí na matraci starý muž. Když nás spatří vcházet, v jeho očích se objeví naděje.
„Slyšel jsem vás a tiše se modlil, abyste nebyli zloději. Nejste zloději, že ne? “Ujistíme ho, že nejsme.
„Nohy mi neslouží, ale sluch mám stále dobrý! Prosím... ležím tu ve vlastních hovnech jako mimino a nemám sílu vstát... prosím, pomozte mi umýt se... Prosím!“
> „Promiň, dědku, zkus to na někoho jiného, “ – VRAŤTE SE KE HRE.
> Pomůžeme mu – zvyšte úroveň zoufalství 1 přítomné postavy o 1 a viz [to=1237].", "85": "85
Jsme rozzuření – v okně přes ulici sedí nějaký kluk, jako by se nic nedělo. A co dělá? Střílí prakem do našich okenních tabulek, které ještě zůstaly celé! Co můžeme dělat jiného než čekat, až nám ten zmetek rozbije poslední okno?
> Jdeme tam a dáme klukovi za vyučenou – vyberte 1 přítomnou postavu a viz [to=1639].
> Neriskujeme vycházení. Pohrozíme klukovi z úkrytu – viz [to=1309].", "151": "151
„Zesílené útoky nepřítele nutí naše sily reagovat!“, hřímal knírkatý velitel z nedalekého kontrolního stanoviště, zatímco nám ve dveřích našeho úkrytu předával jakýsi dokument, opatřený vojenským razítkem.
Příkaz k okamžité mobilizaci.
Vojáci roznášejí podobné dokumenty po celé čtvrti. Odvádějí do-konce i starce a ženy. Nemůžeme se vyhnout hromadným odvodům. Komu se to podařilo, může si děkovat. Řekli jsme smutné sbohem novým rekrutům a přichystali jim balíček zásob a teplého oblečení.
> Vyberte 1 postavu, položte ji na balíček osudu a viz [to=1779].", "212": "212
Dopis ležící na stole ihned upoutá naši pozornost.
„Drahá maminko,
Dnes Boško a já překročíme hranici rozdělující město.
Dobře víš, že tady nemůžeme déle zůstat. Boško tady není v bezpečí, mohl by zemřít, protože je z druhé strany. Je jedním z nich.
Víš, že to musím udělat – chceme být spolu, jedno jak. Ty bys neopustila tátu v takovéhle situaci, že ne?
Neboj se o mě. Boško se o mě postará a na druhé straně žije jeho matka. Budu se cítit lépe s vědomím, že se o mě nebojíš. Až se dostaneme na bezpečné místo, zavolám ti, a až válka skončí, vrátím se – slibuji.
Mám tě ráda, tvá Admira“
Rozhlédneme se kolem dveře do vedlejší místnosti jsou otevřené. V rohu, čelem k oknu, sedí v houpacím křesle starší žena a vypadá, že spí. V ruce drží zmačkané noviny.
Žena je mrtvá.
Po chvíli si všimneme prázdné lahvičky prášků na spaní v jejím klíně a několika tabletek vysypaných na zemi.
> Vytáhneme papír z jejích mrtvých rukou – viz [to=17].
Nebo SE VRAŤTE KE HŘE", "293": "293
K židli je přivázán polonahý muž. Jeho oči připomínají zející díry. Z jeho ran ještě před nedávnem tekla krev. Ten, kdo ho pravděpodobně zabil, ležel u okna. Nejspíš si ho našla odstřelovačova kulka. Oko za oko, zdá se. Možná i ve válce existuje jakási spravedlnost. V zabijákově kapse jsme našli peněženku a v ní občanský průkaz umučeného. Jeho jméno je Zijo Pukar, což zní povědomě. Pukarova rodina bydlí nedaleko našeho úkrytu. Snad bychom je měli navštívit?
> Nejistota je horší než špatné zprávy. Až se vrátíme, povíme jim to – viz [to=1858].
> Někdy je možná lépe nevědět, jak blízká osoba skončila – [to=BTG]", "323": "323
Obrněné transportéry jsou jako houf těžkopádných obrů. Vojáci se uvnitř cítí bezpečně. Jejich bílé přilby jsou vidět i v noci. Vozidla se pohybují pomalu. Posádka transportéru vykukuje okýnky a zvědavě se rozhlíží po okolí.
Zadíváme se na velitele jednoho transportéru a úpěnlivě ho po-prosíme o pomoc. Zamává na nás a anglicky něco vykřikne – stěží pochytíme „s námi“, „bezpečí“, „pojďte“, „rychle“. Jistě nemohou odvézt příliš mnoho lidí, ale možná se alespoň jeden z nás dovnitř dostane. Před očima se nám vznáší šance na život v bezpečí. Využije někdo z nás příležitost?
> Ano! Počkejte! - vyberte 1 přítomnou postavu a viz [to=978].
> Vrátíme se zpět do úkrytu. Zůstaneme spolu až do konce – viz [to=1073].", "364": "364
Když zahneme za roh, narazíme na dva vojáky, kopající do staršího muže. Už jsme zvyklí na takové pohledy, takže odvrátíme zrak a snažíme se proklouznout. Snad na nás neobrátí svou pozornost.
Vojáci obviňují muže z navádění nepřátelských minometů po-mocí dalekohledu, který leží rozbitý na zemi. Až teď poznáme ten dalekohled a onoho muže. Je to náš soused! Neškodný, osamělý, starý blázen, jenž většinu svého času trávil pozorováním ptáků.
Měli bychom se pokusit říci to těm vojákům? Nebo by to bylo moc riskantní?
> Nemá cenu nastavovat krk pro někoho, koho sotva známe – VRAŤTE SE KE HŘE.
> Zasáhneme. Kdokoli jiný by totéž udělal pro nás – viz [to=1887].", "520": "520
Naši pozornost přitáhne hluk zvenčí.
„Já to neukradl!“ Muž stojí před skupinou vojáků. Zoufale ukazuje na pečlivě zapnutou uniformu mírových sil, kterou má na sobě.
Pozorujeme scénu zpoza rozbité výlohy obchodu a posloucháme rozhovor.
„Pánové, vy tomu nerozumíte, ta patřila mému synovi. To je vše, co mi po něm zůstalo,“ pokouší se muž vysvětlovat.
Jeden z vojáku pochybovačně pokýve hlavou. Sevře pevněji svou zbraň. Jeho prsty už se třesou na její použití.
> Neměli bychom se do toho zaplétat – VRAŤTE SE KE HŘE.
> Ukážeme se. Další svědci by mohli zastavit vojáky od použití „nejjednoduššího“ řešení. V tomto městě již zemřelo příliš mnoho civilistů – viz [to=1314].", "559": "559
„Spojené nic“ - napsal někdo v noci na zeď našeho úkrytu. Ať to byl kdokoli, není jediný, kdo cítí zklamání nad činy sil Spojené mírové organizace UPOF. Jejich pasivita je rozčiluje všechny, a to zejména kvůli noční přestřelce na policejní stanici. Ženu tam zavraždili i s jejím dítětem před zraky vojáků, mužů, kteří se z ně-jakého důvodu rozhodli nezasáhnout. Není to první takový případ a jak se obáváme, nebude ani poslední.
> Pravděpodobně bychom měli nápis odstranit. Konečně, mohli by nám pomoci a třeba od nich dostaneme i nějaké jídlo nebo léky – vyberte 1 postavu a viz [to=1854].
> Necháme to být. Město hovoří svými zdmi a, nepřekvapivě, nemá co dobrého by řeklo – viz [to=1582].", "625": "625
I když člověk žil v tomto městě celý život, někdy je těžké zorientovat se, kde se právě nacházíme. K navigaci po městě jsme používali jmen obchodů, kaváren a divadel. Ted“ jsou to všechno jen ruiny.
Vyberte 1 přítomnou postavu:
Tato konkrétní stavba, kterou si pamatuji z dětství, stále stojí. Bývala to socha dvou lidí v objetí. Naproti ní žil můj dědeček.
> „Nejsem si jist, zda jsem dost silný na to, co tam najdu,“ - viz [to=203].
> „Musím zjistit, co se mu stalo,“ - viz [to=831].", "709": "709
Venku se ozývá šílená palba automatických zbraní. Poté skupina osob vpadla do budovy. Některá těla byla dovnitř vtažena, někteří zranění vklopýtali po svých, zanechávajíc na podlaze stopy krve. Nevěnovali nám žádnou pozornost a jen křičeli jeden na druhého.
„Rychle, tihle potřebují pomoc!“
Položili zraněné na podlahu a ošetřovali je. Tři lidé brzy poté svým zraněním podlehli a byli přemístěni do kouta. Děti, které byly s nimi, smutně naříkaly. Celá situace byla chaotická.
Zeptali jsme se, zda můžeme pomoci.
„Přikryjte těla mrtvých, prosím, ať se na ně děti nemusí dívat,“ odpověděl jeden muž.
Začneme přikrývat těla.
> Vyberte 1 přítomnou postavu a viz [to=1608].", "814": "814
Uvolněné prkno zaskřípe, když procházíme místností. Jeho zvuk nám připomene, že lidé často schovávají svoje cennosti pod podlahou... Zdvihneme prkno a najednou zíráme do očí staré, špinavého muže s rozcuchanými vlasy. Je vyhladovělý a nemá u sebe nic než blechami prolezlé hadry.
Už jsme na odchodu, když nás najednou něco zastaví. Jeho obličej... vypadá tak povědomě. Ano!
Pamatujeme si ho z televize, ještě před válkou. Byl to politik, jeden z těch, kteří tolik rozvášnili davy a rozpoutali tuhle zatracenou válku. Jeden z těch, který byli ochoten „zaplatit jakoukoli cenu“. A teď tu sedí v díře pod podlahou a krčí se jako vyděšené zvíře.
Je to cenný nález. Cítíme, jak v nás vře hněv. Aniž bychom si to uvědomili, sevřeli jsme ruce v pěst.
> Najdeme něco těžkého, co nám pomůže ventilovat náš vztek a zoufalství – viz [to=1501].
> Necháme ho jít a odejdeme – viz [to=1153].
> Zakryjeme otvor těžkým kusem nábytku, aby nemohl odejít, dokud ho nevydáme povstalcům – vraťte 2 karty průzkumu a viz [to=1897].", "865": "865
Vojáci se vynořili ze tmy jako duchové. Na sobě mají maskáče a jejich pohyby jsou jisté a tiché.
Nejprve se nás zeptali na jména, pak chtějí vědět, kde bydlíme.
„Máte štěstí. Hledáme ve vaší čtvrti párek chlápků, co mají pořád prsty na spoušti. Zítra se budeme potřebovat někde složit hlavy. Snad by to šlo u vás?“
> „A kolik platíte?“ – viz [to=1552].
> „Samozřejmě! Zasloužíte si alespoň kousek suché podlahy“ – viz [to=1004].
> „Nechceme pod naší střechou vrahy, bez ohledu na jejich uniformu. Tenhle konflikt kvůli vám nikdy neskončí,“ – viz [to=1820].", "942": "942
Za našimi zády se zlověstně ozve hlasitý povel. Leknutím málem vyskočíme z kůže. Když se otočíme, vidíme před sebou hlavně pušek a ostré světlo baterky. Dva lidé v uniformě. Přikážou nám odevzdat zbraně a kráčet spořádaně před nimi.
> Uděláme, co nám říkají – z hromádky nálezů odhoďte všechny žetony zbraní a viz [to=1068].
> Pokusíme se utéct – viz [to=1524].
> Vrhneme se na ně – viz [to=1341].", "979": "979
Opuštěný byt páchne hnilobou tak silně, že se to skoro nedá vydržet.
Držíme se u stěny schodiště a hlavy držíme nízko. Očekáváme potíže. Nakonec zabereme za kliku dvoukřídlých dveří.
Nakoukneme dovnitř. Na zemi leží knihy a rozbitý křišťálový lustr – sklo je rozeseté úplně všude. U oken stojí řada zrezivělých trojnožek, na kterých jsou připevněny dalekohledy a teleskopy. Napravo jsou pootevřené dveře. Když se přiblížíme, ucítíme zápach rozkládající se mrtvoly.
I přes mučivý puch vejdeme dovnitř – zvyšte úroveň zoufalství všech přítomných postav o 1 a viz [to=1589].
Odejdeme – [to=BTG]", "1127": "1127
Čekali jsme na údajný shoz humanitární pomoci (pro připomínku viz [to=131]), na obloze se však neobjevilo nic než dým. Až večer jsme zaslechli zvuk motorů. Nad naši střechu se vyhoupla vojenská helikoptéra. Palubní kulomet zběsile zařval. Střely velké ráže procházely zdmi jako máslem a plnily chodby poletujícími třískami. Proklínaje armádu utíkali jsme se skrýt do sklepa.
Rozdělte mezi přítomné postavy 3 zranění. Odhoďte 1 kartu vyrobeného vybavení (vraťte ji zpět do balíčku vybavení) a všechny žetony zabednění (pokud jste nějaké vyrobili).
Odstraňte prázdný žeton „Bílý kříž, 1127“.
Slibovaná pomoc nikdy nepřišla. Cítili jsme se hloupě, že jsme uvěřili takovému nesmyslu...
[to=BTG]", "1431": "1431
Zdá se, že muž o minách něco ví...
Hoďte černou kostkou.
> Padne-li 1-3, viz [to=1563].
> Padne-li 4-10, viz [to=269].", "1721": "1721
Poslouchají, pokyvují hlavami a vše si zapisují, zatímco slibují zjednat spravedlnost. Pak nás poplácají po zádech, dají nám cigáro a odjedou.
Přidejte do vašeho skladiště 1 cigaretu a 1 léky.
Napište na prázdný žeton „1 = ŘADÍCÍ GANG, 1721“ a položte ho na vrch balíčku nočních nájezdů. Zůstane tam do konce kampaně.
ŘÁDÍCÍ GANG:
Při vyhodnocování karty nočního nájezdu vždy hoďte černou kostkou. Padne-li 1, viz místo tažení karty [to=1011].
[to=BTG]", "1150": "1150
Když nás uviděl, chlapec na chvíli zaváhal, jako kdyby uvažoval, zda nám může věřit.
Viz [to=1825].", "508": "508
> Pokud se nacházíte na Hlavním náměstí, viz [to=1083].
> Pokud se nacházíte kdekoli jinde, viz [to=1464]." }